Čtvrtek 11. března 1926

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Štefan. Žádám, aby se ujal slova. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Kreibich: Policejní špicl! - Předseda zvoní.)

Volám pana posl. Kreibicha k pořádku.

Posl. dr Štefan (malorusky): Slavná sněmovno! (Trvalé výkřiky posl. Mondoka.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Mondoka k pořádku. Posl. dr Štefan (pokračuje): Počkejte, promluvím později o své osobě i o vás. (Trvalé výkřiky posl. Kreibicha.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Kreibicha k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. dr Štefan (pokračuje): O jazykovém nařízení a o projevu pana ministra vnitra, o nichž se nyní jedná (Výkřiky komunistických poslanců.), mám čest prohlásiti:

Podkarpatskou Rus kromě poslanců z Podkarpatské Rusi zná sotva kdo z celé sněmovny. (Stálé výkřiky posl. Mondoka.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Mondoka k pořádku.

Posl. dr Štefan (pokračuje): K poznání nestačí přijíti k nám na několik schůzí nebo na návštěvu. (Výkřiky komunistických poslanců.) O Podkarpatské Rusi mají velice mylný obraz ti, kdož nežijí mezi námi delší čas. Úřadovati deset let na Podkarpatské Rusi ještě neznamená, že by mohl někdo poznati jak všeobecná hospodářská a kulturní přání národa, tak i jeho těžký život, smýšlení, psychologii a duševní potřeby. (Výkřiky posl. Kreibicha.)

Čtli jsme a známe suché dějiny několika našich učenců, ale málo jsme čtli o pověstech, překrásných legendách našich prostých starců, ačkoliv oni zachránili majetek národa, ba dokonce patří do historického materiálu.

Skutečností je, že naši předkové již více než 1000 let žili v Karpatech. Slyšel jsem pověst, že kdysi velmi dávno syn jistého starosty za Babí horou utekl od rodiny, poněvadž ho otec chtěl přinutiti, aby se oženil, ale ne s tou, kterou si vybral. Syn utekl se svou vyvolenou dívkou do Karpat. Tam se rozmnožili a stali se našimi předky. Utíkali sem i jiní. (Různé výkřiky.) Někteří se skrývali v Karpatech před loupežníky, jiní později před nepřáteli, tam se před nimi ztratili a žili tam klidně po celá staletí, zdělávajíce zemi a chovajíce dobytek. Později je zneklidňovali jen maďarští a polští pánové, kteří byli na honech, potom Tataři a jiní, před nimiž se schovávali ještě hlouběji do lesa. (Výkřiky posl. Mondoka a Šafranka.)

Hned se dostanu k této otázce, počkejte až skončím, otázka ruského národa je přednější. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A tak žili, dokud je maďarští páni nedonutili, aby se stali poddanými. Od té doby již z listin známe dějiny našeho ruského národa.

Ale předtím žili svobodně. Zabývali se zemědělstvím a chovem dobytka. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Praví se, že šťastný je národ, který nemá dějin. Zde to nutno opraviti. Šťastný je ten svobodný národ, který nemá dějin. Tehdy ruský národ byl ještě úplně svobodný.

Na počátku, pradávno, stýkali se naši předkové jen s Haličany, a to velice opatrně a teprve později s uherskými Židy. (Výkřiky komunistických poslanců.) Hned budu mluviti o své osobě a o vás. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A to se stalo tak: Rumunští pastýři, kteří bydlili daleko na jih od nich, ukradli jim dobytek a prodali Židům. Židé se tak rychle dověděli, že na sever od Rumunů žijí Rusíni, šťastný, tichý a poctivý lid. A tak se Židé dostali k Rusínům, přinesli jim rozličné předměty a vyměňovali je za dobytek a naučili je, jak se mají brániti Rumunům. (Výkřiky komunistických poslanců.) Rusíni přiváděli potom svůj dobytek na prodej Židům až do Rachova a Volového. Od té doby nazývají Rusíni tato města "Rachovo", neboť tam účtovali, rachovali, se Židy - a "Volové", neboť tam hnali svoje voly na prodej Židům.

Takový klidný život byl příčinou, že ruský lid na Podkarpatské Rusi je lidem klidným, dobromyslným, šlechetným, bohabojným a dobrosrdečným již po mnoho staletí, a když se dostal do poddanství, stal se poslušným a ukázněným národem. Mezi prostými lidmi jest i dnes mnoho hlubokých myslitelů. To je nejlepší prsť a bude-li míti příležitost, aby svoje děti mohl dáti do vyšších škol, může z nich vyj íti mnoho velice schopných lidí, dokonce i geniů.

A čí to byla země, kde žili? Na počátku, když se ještě stěhovali, říkali: "Boží", později, kdy se stali usedlými: "Boží a moje", později, když se musili poddati: "Boží a panská", a nyní znovu "Boží a moje". (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

To je charakteristika Rusína, že chce býti výlučným pánem na své půdě. Nestrpí tam nikoho cizího, jenom Boha, do poslední kapky krve bojuje za výlučný soukromý majetek. "Cizího nebeř a svého nedej!" Hle, takovou zlatou "psyche" má drahý a dobrý ruský lid z Podkarpatské Rusi. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pokud jde o lidový jazyk, v této otázce ruský národ také se drží jedné zásady a tou jest: "Cizí cti a své miluj!" (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nechť tam politikové a filologové mluví cokoliv, nechť bojují o jazykovou otázku, skutečná pravda je, že národ mluví a cítí. A to není bez příčiny. Neboť politikové a filologové jen tenkrát hlasitě mluvili a mluví, když jest jim to dovoleno, ale když pronásledovali ruský jazyk na Podkarpatské Rusi, tenkráte politikové a filologové, ba dokonce celá inteligence byla nucena mlčeti a lid dělal, co dříve: muvil dále - rusky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Žádám pány, aby nerušili jednání.

Posl. dr Štefan (pokračuje): Nikoliv filologové, nikoliv politikové a inteligence udrželi ruský jazyk na Podkarpatské Rusi, nýbrž ruský zemědělec. On je nejen hospodářským a politickým základem státu, ale i kulturním. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! O tom jste mohli již mnoho čísti a zde také slyšeli jste minulého týdne o kulturním, politickém a hospodářském životě ruského národa až do konce roku 1918. Také i kol. posl. dr Kralík ukázal na kulturní, hospodářské a politické potřeby obyvatelů, a to především ruského lidu na Podkarpatské Rusi. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Z těch smutných obrazů můžete všichni konstatovati, že na Podkarpatské Rusi je bída a nouze. Půdy je málo a ta je chudá. Tato krajina nejvíce trpěla živelními pohromami. V dolinách úrodu, a místy i kus půdy sebrala voda, a na horách kanci a jiná zvířata vyryli řepu, sežrali seno, zničili sady atd. A náhrady není, a když si chce někdo vypůjčiti peníze, aby nějak z toho vybředl, do dneška není družstva, družstevních pokladen, které by mohly půjčiti peníze a tak jsou nuceni.... (Stálé výkřiky posl. Hirschla.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Hirschla k pořádku.

Posl. dr Štefan (pokračuje):.... jsou nuceni dlužiti se ve velkých bankách na lichvářské úroky 14-18%. A tak chudého zemědělce bijí s jedné strany krupobití a jiné přírodní pohromy a s druhé strany lichváři a lichvářské banky.

A kdo má velice málo půdy, ten jest ještě chudší, ten ve skutečnosti žije v bídě a nouzi, poněvadž není práce. (Hluk.)

A když si rolník zabije svoje telátko nebo prasátko, musí za to zaplatiti "daň", a když to předem neohlásil panu finančníkovi, ještě za to dostane i trest. Nevím, jaký dojem působí tento postup v Čechách a na Slovensku, vím jenom, že u nás velice zlý. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kdo má svou půdu v Rumunsku, ten za svou úrodu musí platiti clo rumunským pohraničním strážníkům, ačkoli podle úmluvy Rumuni ji mají propustiti zadarmo. A v této věci nemůže nikdo pomoci, ani sám Bratianu, neboť pohraniční strážník je na hranici a Bratianu v Bukurešti, a ty sedláku plať! (Výkřiky komunistických poslanců.) Co vy můžete o tom mluviti, když tomu nerozumíte.

Za válečné škody ještě do dneška nedostali odškodnění čili náhrady. Státní pojištění dobytka a proti krupobití není do dneška provedeno.

Jedním slovem lidé na Podkarpatské Rusi upadají pod břemeny a marně pohlíží chudý Rusín, odkud by přišla nějaká ruka na pomoc, neboť jí není. To, co vládní činitelé dělají nad své síly, má malý význam, neboť i když se přijmou jejich rozpočty, nikdy nedostanou přikázanou částku, poněvadž jest jí potřebí na jiné účely. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Úplně taktéž, ba lze říci, že ještě hůře je tomu u nás v oboru kulturním. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Pouze jedno číslo vám povím ze statistiky. Na Podkarpatské Rusi 30.000 dětí nechodí do školy. Co to znamená? Slovensko je pětkrát větší než Podkarpatská Rus a Čechy s Moravou sedmkrát. Náš kulturní stav je takový, že kdyby takový byl na Slovensku, to by tam 150.000 dětí nechodilo do školy a v Čechách a na Moravě 210.000 dětí. Ale naopak, v Čechách každé dítě chodí do školy a na Slovensku pouze 10.000 dětí do školy nechodí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Co dlužno udělati, aby se ten strašně smutný hospodářský a kulturní stav změnil? Především jest potřebí, aby všichni referenti civilní vlády v Užhorodě dostali rozkaz, aby každý ve svém oboru předložil takový rozpočet, jaký je nezbytně potřebný ku povznesení hospodářského a kulturního života na Podkarpatské Rusi. Jednou se již musí začíti soustavná práce na Podkarpatské Rusi. Vláda skutečně chce položiti hospodářský a kulturní základ, avšak musí vážně přikročiti k práci. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Přiznávám, že se dosud mnoho udělalo.

Pan kol. P. Vološin ukázal na velký pokrok v tomto směru. Celkem souhlasím s jeho projevem. Ale musím zjistiti i to, že to všechno, co se udělalo dosud, je pouze kladením základů, nebo pro hospodářské a kulturní povznesení Podkarpatské Rusi je potřebí soustavné a systematické práce. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Za druhé: Kdo přehlédne předcházející rozpočty, tomu budou nápadné úžasné číslice vztahující se na Podkarpatskou Rus. Občanská škola a okresní nemocnice v Rahovu, železnice Užhorod-Mukačevo, Hust, rolnická škola v Mukačevě atd. A dosud z toho není nic. Tedy tímto pokorně prosím jménem ruského národa ministra financí, aby příště neškrtl ani jednu číslici pro úsporu. Bude-li potřebí škrtati, pak to udělejte s číslicemi druhých zemí a dovolte, aby se ta chudá Podkarpatská Rus mohla povznésti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Konečně prosím, aby občanská škola v Rahově, kde se žáci tísní v jednom pokoji, nemocnice v Rahově, železnice Užhorod-MukačevoHust, rolnická škola a museum v Mukačevě začaly se hned stavěti a aby se ihned utvořily okresní spořitelny v Rahově, v Berezném a v Mukačevě. Prosím dále, aby lidu byla dána náhrada za válečné škody a za škody způsobené přírodními pohromami. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Začnou-li se investice na Podkarpatské Rusi ve všech směrech právě tak jako v jiných zemích republiky, bude dán počátek i konsolidaci.

Prosím, aby co možná nejdříve byl předložen návrh zákona o státním pojištění dobytka a proti krupobití, neboť lid nemůže platiti soukromým společnostem tak vysoké premie.

Politika na Podkarpatské Rusi vůbec musí míti své zásady. A těmito zásadami musejí býti: láska, pravda a rozum. Všichni úředníci musí se sblížiti s ruským národem, poznati jej a míti jej rádi. Tímto způsobem rozšíří se i slovanský duch. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Politické cíle vyznačil sám ruský národ. Nevyřkl toho, ale kdo umí čísti v duší ruského lidu, kdo poznal to zlaté srdce a jeho výtečnou psychologii, ten ví, že nejhlavnější cílem ruského národa jsou: klid, duševní a hmotná dokonalost a konsolidace. Lid to vyslovuje takto: "Klid, chléb, práce, osvěta a pořádek." (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Hle, to jsou cíle ruského národa, k nimž my všichni musíme směřovati.

Ale ruský národ má i jiné politické cíle: svaz všech slovanských národů a dále spolek evropských států čili Panevropu. Nemyslete si, že tyto cíle vytkli pouze vzdělaní Rusíni. Nikoli. Tyto cíle žijí také v srdcích negramotných Rusínů. Ruský lid je vyjadřuje takto: "Všichni Slované měli by se dohodnouti, aby všechna slovanská plemena byla svobodná". Hle, slovanský duch u ruského lidu. A za druhé: "Lépe by bylo, kdyby hranice mezi státy byly otevřeny".

Hle, toť filosofie a zázračně čistý rozum našeho sedláka Rusína. Zde máme celou naši theorii. S takovým národem snadno se můžeme dostati ke konsolidaci, jen se mu přibližme a poznejme ho, mějme ho rádi a pomáhejme mu. Je to zlatý národ, druhý takový není na světě.

Mimo to ruský národ je tělem a duší mírumilovný, tak jako všichni zemědělci jsou již od přírody. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Žádám pány poslance o klid.

Posl. dr Štefan (pokračuje): Hřích spáchal by ten politik, který by neusiloval povznésti ruský národ na Podkarpatské Rusi. Proto mám důvěru k vládě, neboť jsem se přesvědčil, že každý s láskou se zabývá věcmi ruského lidu a jest ochoten pomáhati mu.

Dnes se na Podkarpatské Rusi hospodaří se ztrátou, ale příroda tak bohatě obdařila svými poklady Podkarpatskou Rus, že - jak to řekl jistý německý znalec ještě za války - když se tam bude investovati kapitál, hospodářský život se povznese, a nejnovějšími hospodářskými prostředky otevrou se hlubiny země, naše země může býti nejbohatší v Evropě a pro republiku zlatým dolem.

V zájmu státu tedy jest, aby stát většími silami a ihned podnikl investice na Podkarpatské Rusi a tím tak povznesl náš kraj, a tím pokud možno nejdříve zvýšil hospodářskou sílu celé republiky.

Dlužno se zabývati také jazykovou otázkou - přihlížeje k základní zásadám (Výkřiky komunistických poslanců.) a hlavním cílům. Jazyk není jen společným výtvorem, nýbrž i společenským činitelem. Má ohromně spojující vliv a je těsně spjat se společenským organismem.

Na Podkarpatské Rusi lidový jazyk musí býti vyučovacím a oficielním jazykem, neboť ruský lid po mnoho století uhájil svůj jazyk a tento jazyk jej udržel. A kdy vysvitlo slunce svobody i ruskému národu, každý může vyčísti s tváří ruského lidu, že se cítí šťastným, neboť svobodně může mluviti svým jazykem. (Výkřiky na levici.)

Také inteligence ruského národa, která pod tlakem životních okolností, následkem své maďarské výchovy měla maďarskou mentalitu, za posledních 6 let prodělala takovou podstatnou změnu, že svědomitě mohu prohlásiti, že její mentalita se změnila a skorem již každý po stránce národního citu je zajedno s lidem. (Výkřiky posl. Mondoka.) Vy, Ivane, nekřičte, neboť vy jste negramotný.

Tato inteligence v soukromé konversaci jen tam užívá maďarské řeči, kde manželka a příbuzní jsou Maďary, a když se setká s Maďarem. Velkou překážkou úplného zavedení ruštiny jako konversačního jazyka je také to, že nastal velký linguistický boj v otázce mluvnice a že nemáme jednotné mluvnice. Dlužno ustanoviti - já bych tak řekl - oficielní mluvnici a pak za krátký čas u ruské inteligence ruský jazyk bude výlučně konversačním jazykem. Avšak i jinak ruská inteligence na Podkarpatské Rusi stejně přikloňuje se k ruskému jazyku jako sám lid. Nelze tedy spustiti s očí toto přání prostého ruského lidu, jenž silně lne k svému národnímu jazyku.

Poněvadž na Podkarpatské Rusi ruský zemědělský prostý lid je nejsilnějším základem republiky, každý, kdo nestaví na tomto základě, staví na písku.

Pan ministr vnitra pravil, že ruský jazyk na Podkarpatské Rusi je rovnoprávný s jazykem státním. Děkuji za to, neboť to je korektní prohlášení. Ale dovolte, abych objektivně i já mohl učiniti svoje poznámky, a potom ponechávám rozhodnutí velké moudrosti vlády. Podkarpatskou Rus zajímá § 100. Ruský národ neprojevil ještě své vůle, neboť nemá svého sněmu. Ale my, kteří známe ruský národ, víme i to, že lid se drží svého. Po tisíc let se držel svého a tak to bude i budoucně.

Ale uvážíme-li, že národ nerozhodl v této otázce, v tomto případě dlužno přihlížeti k tomu, co praví zákon.

§ 11 zákona č. 508 z roku 1921 (mezinárodní smlouva st.-germainská) praví: "Území podkarpatských Rusínů bude míti samosprávný sněm. Tento sněm bude míti zákonodárnou moc ve věcech jazykových... atd."

Generální statut Podkarpatské Rusi z roku 1919 praví také o jazykové otázce: "Ve školách lidový jazyk bude jazykem vyučovacím, jakož i oficielním jazykem vůbec."

Čtvrtý odstavec §u 3 ústavního zákona (ústavní listiny) republiky praví: "Sněm Podkarpatské Rusi je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových..."

Jest tedy zřejmo, že usnášeti se o jazykové otázce na Podkarpatské Rusi je výhradně příslušný podkarpatoruský sněm.

My, poslanci z Podkarpatské Rusi, podle zákona ani nemáme práva mluviti o této otázce. Zvláště st.-germainská smlouva zajistila výlučnou příslušnost podkarpatoruskému sněmu v této otázce.

§ 13 zákona č. 508 z roku 1921 praví: "Československo zaručuje území Rusínů spravedlivé zastoupení v zákonodárném sboru republiky Československé, do něhož bude toto území vysílati poslance zvolené podle ústavy republiky Československé. Tito poslanci nebudou však míti práva hlasovati ve sněmu československém -v žádných otázkách zákonodárných, které jsou přikázány sněmu rusínskému."


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP