XI/4974.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Labaye a spol. o stranickém postupu trnavského okresního náčelníka a tamního četnictva na shromáždění lidu v Trnavě (tisk 4835).

Slovenská strana ludová ohlásila na den 7. září 1924 v Trnavě, kde byla tenkrát krajská hospodářská výstava, tábor lidu. Rozsáhlé přípravy k táboru a průvod, bezprostředně před tím pořádaný, vzbudily všeobecnou pozornost, jmenovitě také stran oposičních, takže na táboru podle hrubého odhadu tvořili političtí protivníci ludové strany asi dvě třetiny všech přítomných, kterých se počítalo na 10.000.

Ihned po zahájení táboru dávala oposice svojí nevolí na jevo hlasitým reptáním a hlukem. Předsednictvo schůze, které dle platných předpisů jest zodpovědno za řádný a zákonný průběh lidového shromáždění a za udržení pořádku, nebylo s to, aby provedlo tento úkol. Státní policie tedy, plníc v tom i přání pořadatelstva, zprvu sama, a později nesílena četnictvem, oddělila obě skupiny od sebe.

Poněvadž obě stany nejen neustaly vzájemně si vyhrožovati a spílati, ale začaly na sebe házeti kamení a kusy dřev, čímž schůze nabyla charakteru ohrožujícího veřejný pořádek, byla schůze rozuštěna. Po delší chvílí s velkou námahou, sebezapřením a trpělivostí podařilo se bezpečnostním orgánům náměstí bez použití služební zbraně vykliditi a tak zabrániti dalším výtržnostem.

Rozvaze úředních orgánů lze jedině děkovati že tímto opatřením byl zjednán veřejný klid a pořádek a zabráněno krveprolití; neshledávám proto důvodů k zakročení proti těmto orgánům, zvláště pak proti okresnímu náčelníkovi.

Podotýkám však, že bylo podáno trestní oznámení na všechny osoby, o nichž bylo zjištěno, že se dopustily na táboru trestných činů. Poznamenávám dále, že z policejní asistence bylo 9 Slováků a 10 Čechů. Obvinění neznámého policejního strážníka, že podal útočníkům kámen, se provedeným šetřením nepotvrdilo.

V Praze dne 27. listopadu 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

XII/4974.

Odpoveď

ministra verejného zdravotníctva

a telesnej výchovy

a ministra školstva a národnej osvety

na interpelláciu poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov

v záležitosti mladých slovenských lekárov (tisk 4443/XI).

Lekárska fakulta univerzity Komenského v Bratislave bola otvorená v roku 1919. Vtedy nebolo medzi Slovákmi síl, ktoré by boly mohly byť ustanovené profesormi na nove otvorenej fakulte. Bolo teda prirodzené, že profesori boli povolaní z jedinej vtedy československej univerzity, a síce z lekárskej fakulty pražskej. Títo profesori šli do Bratislavy z idealizmu a očekávala ich veľká robota. Za uplynulých 5 rokov organizovali fakultu do tej miery, že v budúcom študijnom roku vstúpi v činnosť všetkými ročníky. Vtedy v roku 1919, keď prví profesori do Bratislavy prišli, prihlásilo sa dovedna 5 Slovákov na miesta asistentské a 4 na miesta demonstrátorov a elévov. Každým následujúcim rokom, - ak pribývalo absolventov tejto fakulty, boli z nich vyberaní čekatelia pre budúce asistentské a sekundárske miesta, pre ktoré sa zapracovávali na miestach menej zodpovedných, t. j. na miestach demonstrátorov a elévov. Tento nenáhly výber, ktorý v záujme fakulty, posluchačstva a najmä chorých má byť zachovaný, ukazuje najlepšie srovnanie pôvodného stavu so stavom terajším. Pri otvorení fakulty bolo medzi asistentmi 18 Čechov a 5 Slovákov, sekundárov bolo 6 Čechov a žiadny Slovák, medzi operačnými elévy a demonstrátormi 2 Česi a 4 Slováci, teda dovedna 26 Čechov a 9 Slovákov. Dnes je 35 asistentov Čechov a 17 asistentov Slovákov, sekundárov 8 Čechov a 10 Slovákov, elévov a demonstrátorov 5 Čechov a 22 Slovákov. Teda z celkového počtu (105) vedeckých pomocných síl je 48 Čechov, 49 Slovákov a 8 iných.

Keďže terajší vývoj zachová túto svoju doterajšiu tendenciu v budúcich rokoch, bude sa tento pomer čím ďalej tým viac zlepšovať na osoh Slovákov.

Tak usilovnej konkurencie na miesta asistentské, ak interpellácia uvádza, na spomenutej fakulte vo skutočnosti nieto, lebo sú na teoretických ústavoch asistentské miesta, o ktoré sa neuchádzajú diplomovaní lekári, takže musia byť obsadené silami negraduovanými. Absolventov Slovákov, vyhovujúcih podmienkam, podarilo sa dosiaľ všetkých na fakulte umiestiť. Asistentské a sekundárske miesta neboly nijako prepožičiavané protekciou alebo nepotizmom, lebo žiaden zo sekundárov alebo asistentov Čechov nie je v rodinnom sväzku s profesormi.

Všetky uprázdnené miesta obsadzujú sa, ak oznamuje dekan lekárskej fakulty univerzity Komenského v Bratislave, podľa predpisov na základe verejného súbehu. Vyhlásenie súbehu vyvesuje sa na čiernej doske na dekanstve, jeden jeho opis zasiela sa Sväzu slovenského študentstva a jeden spolku čsl. medikov v Bratislave. Došlé žiadosti dostane príslušný prednosta k vyjádreniu a sbor potom podľa jeho návrhu obsadí uprázdnené miesto.

Až dosiaľ uchádzal sa o takové miesto vždy iba jeden petent, takže nebol žiaden odmietnutý. Len o miesto asistenta na normálnej anatomii a demonstrátora v ústave pre lekársku chemiu uchádzalo sa niekolko petentov. Asistentom anatomie vymenovaný bol medik Bučko, Slovák, protivá Dr. Kerestesimu a medičke Gajarsekj. Demonstárorom pre chemiu vymenovaná bola medička Pogorjelova (Ruska) protivá Reisovej (Česke). Toto sú jediné prípady, kedy takto o uprázdnené miesto žiadal a bol sborom odmietnutý.

Uvádzať vo štatistike prednostov ústavov a kliník, teda profesorov - ak robí interpellácia - nie je odôvodnené, lebo pri otvorení bratislavskej fakulty vobec nebolo slovesnkých kvalifikovaných kandidátov pre úrad akademických učitelov na fakulte lekárskej a bez českých odborníkov by ešte ani teraz fakulta tá otvorená byť nemohla. Za doterajšieho jestvovania fakulty habilitoval sa dosiaľ iba jeden Slovák, ak aj štatistika v interpellácii správne v tomto prípade konštatuje.

Asistenti Česi, ktorí s profesormi do Bratislavy prišli, vykonali záslužný kus roboty pomáhajúc profesorom v počiatočných nesnadných dobách a ich zásluhou je tiež fakulta na tej výške, na ktorej je teraz. Naraz ich teraz prepustiť, pretože nie sú Slovákmi, bolo by preto nie len nespravedlivé, ale tiež veľmi povážlivé, lebo miesto nich musely by byť ustanovené mladé, nezkusené síly a tu akiste každý by sa rozmýšlal sveriť svoje telo a zdravie takým nezkúseným rukám, odhliadnuc od toho, že by nebolo možné dosiahnuť vyučovacích cieľov fakulty.

Poradňu pre železničiarov nevedie asistent - porodník, ale profesor Dr. Hynek. Ten má k ruke pomocnú sílu, asistenta, ktorý je pravda teraz na porodnickej klinike, je však v poradni zamestnaný už 5 rokov, a sice z doby, keď bol ešte na klinike internej. Na poradni pôsobí ako dobre zapracovaná síla k úplnej spokojnosti svojho šefa. Poradňa pre tuberkulóznych a poradňa pri klinike venerickej sú ambulancie klinik, ktoré vedú profesori príslušnej kliniky a asistenti sú len silami pomocnými.

Štatistiku interpellácie o primároch treba poopraviť do tej miery, že primári - Česi sú v Trenčine, Turč. Sv. Martine a v Michalovciach. V Lučenci je primár rodilý Slovák z Banskej Bystrice. Slovákmi sú primári chirurgie v Košiciach, Nitre a Trnave. V Trenčíne je primárom chirurgie Maďar a tiež v ostatných nemocniciach sú celkom primári Maďari.

Pri navrhovaní cestovných štipendií postupuje sa tak, že štipendia udelujú sa mladým lekárom k študiu vedeckému. Preto musí takový lekár preukázať istú vedeckú činnosť prv, kým sa mu štipendium udelí, lebo štipendium takové má za cieľ v prvom rade vychovávať akademický dorast. Pretože lekársky dorast zo Slovenska v prvých dobách známy nebol, boli vtdy do cudziny vysielaní z menovanej fakulty Česi. Teraz však, keď Slovenský dorast vedecký sa tvorí, prichádzajú na rad tiež Slováci, ak práve sa už tiež deje. Nie je teda možné ani v tomto smere ponosovať sa na straníckosť štátnej správy. Udrženie slovenského dorastu pri vedeckej práci na klinike podporuje štátna správa zvláštnymi štipendiami, ktorých je dovedna 10 a ktoré umožňujú, aby i chudobní Slováci po promocii udržali sa ako externisti na fakulte a mohli sa vzdelávať prípadne pre budúci úkol sekundárov a asistentov. Je teda zrejmé, že na fakulte je o dorast slovenský úplne postarané a nie je akiste daleká doba, kedy miesta pomocných síl na tejto fakulte budú obsadené Slovákmi. Ale ani vtedy nebude môcť byť každý absolvent Slovák umiestený na klinike, keď sa ani nehľadí na moment pedagogický, ktorý doporučuje, aby absolventi ďalšie svoje vzdelanie hľadali tiež na fakultách iných. V terajšom roku je medzi posluchačmi na lekárskej fakulte iba 18 Čechov, 85 Slovákov, 24 Nemcov, 17 Maďarov, 36 Rusov a 2 posluchači národnosti inej. Posluchačov Slovákov bude akiste pribývať, ale naproti tomu počet miest asistentov a sekundárov je obmedzený a budú preto i potom absolventi nútení, aby hľadali si svoje zamestnanie mimo fakulty.

V Prahe dňa 18. júla 1924.

Minister verejného zdravotníctva a telesnej výchovy:

Šrámek, v. r.

Správca ministerstva školstva a národnej osvety:

Dr. Markovič, v. r.

XIII/4974.

Odpověď

ministra financí

na interpelací poslance Floriana Tománka a spol.

ve věci leopoldovského státníka lihovaru (tisk 4443/IV).

Smlouva, již pronajat byl leopoldovský lihovar firmě Leopoldovský lihovar a rafinerie lihu úč. spol. v Leopoldově, uzavřena byla v únoru r. 1919 bez vědomí ministra financí. Jakmile týž o uzavření smlouvy zvěděl, zaujal k ní ihned stanovisko naprosto zamítavé, jež bylo uplatňováno již r. 1919 tehdejším ministrem drem Rašínem. V důsledku tohoto odporu zmocnila v r. 1922 ministerská rada ministerstvo financí, aby soudně zakročilo o prohlášení smlouvy té za neb lamou, což se také ihned stalo.

Jelikož soudní spor o tom vzniklý není dosud definitivně ukončen, nemohu z důvodu na snadě jsoucích věc podrobněji probírati, prohlašují však, že ministerstvo financí vždy hájilo a i pro budoucnost jest pevně odhodláno hájiti státní zájmy v této věcí všemi právními prostředky, které má po ruce.

V Praze dne 1. prosince 1924.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

XIV/4974.

Odpověď

vlády na interpelaci poslance Jar. Blažka

a soudruhů

o stranickém postupu státního pozemkového úřadu ve věci přídělu rozptýlené půdy ze dvora Pnětluky v okresu Lounském (tisk 4857/I.).

Trhovou smlouvou ze dne 18. června 1923 koupili manželé Fricovi od velkostatkáře Jana Schwarzenberga s výhradou schválení státního pozemkového úřadu pozemky č. kat. 111, 110/1, 65/3, 110/2, 159/1, 158/1, 124, 123/1, 123/2, 387 a 388 v Pnětlukách ve výměře 1 1/2 ha za 18,000 Kč.

Manželé Fricovi předložili návrh se žádostí o schválení smlouvy a potvrzení obecního úřadu, v jehož katastru podávané pozemky leží, že jsou více jak 80 let v užívání jejich rodiny, že na pozemcích těch postavili chmelnice-drátěnky značným nákladem, a že není námitek proti prodeji z důvodů veřejných.

O příděl těchto pozemků měli podány přihlášky v t. zv. akci R. Václav Patrovský, Josef Pichent, Václav a Josefa Kůrkovi, Jan Valda a Zdeněk Lintner.

Dne 10. července 1923 jednala pražská obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu s ředitelstvím velkostatku Schwarzenbergského o přídělu shora jmenovaných pozemků v akci přídělu půdy rozptýlené (R) a jmenované ředitelství bylo ochotno prodati pozemky ty z volné ruky shora jmenovaným uchazečům. V důsledku toho vyzvala obvodová úřadovna správu velkostatku a jednotlivé uchazeče výměrem ze dne 28. července 1923, č. j. R 9401/23, aby uzavřeli a úřadovně předložili do 30 dnů trhové smlouvy. Této výzvě strany nevyhověly. Bylo proto provedeno řízení podle § 7. zákona záborového o žádosti manželů Fricových za udělení svolení k smlouvě trhové ze dne 18. června 1923 a po vykonaném šetření byla smlouva schválena, poněvadž s hlediska zákonodárství o pozemkové reformě nebylo důvodu pro neschválení koupě půdy zemědělcem.

Uchazeči o příděl půdy rozptýlené nejsou tím vyloučeni z přídělu půdy zahnané a budou moci obdržeti půdu ode dvora Solopisky, pokud mají vlastností požadované zákonem přídělovým. Získá-li státní pozemkový úřad směnou půdu blíže položenou, mohou býti z této půdy uspokojeni jmenovaní uchazeči.

V Praze dne 10. ledna 1925.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XV/4974.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Gažíka a druhů v záležitosti četnictva na Slovensku (tisk 4617/VII).

Stav četnictva na Slovensku jest systemisován pouze v takovém počtu, aby bylo zajištěno udržení veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.

Snížení tohoto stavu nelze toho času vzíti v úvahu.

Při přijímání četníků na Slovensku bere se kromě legionářů především zřetel na uchazeče Slováky a jsou pro ně stanoveny i jisté výhody, které jim přijetí k četnictvu usnadňují. Jiní uchazeči přijímají se jen potud, pokud není dostatek způsobilých uchazečů Slováků.

O konkrétních případech, uvedených v interpelaci, ve kterých jest četnictvo obviněno, že dopustilo se přehmatů, bylo provedeno administrativní šetření ještě před podáním interpelace, jakmile se objevily o nich články v novinách.

V případě Tomáše Judičáka nebylo zjištěno, že by ho byli četníci ztýrali; jako svědek uvedený Gustav Géry prohlásil při výslechu, že mu není nic o tom známo a že se mu Judičák ani o ničem podobném nezmínil; svědek Dohány slyšel pouze od Judičáka, že byl četnictvem bit, neviděl však u tohoto žádných známek ztýrání; Judičák sám vypověděl, že prý do něho některý jemu neznámý četník na četnické stanici v Lipjanech strčil Rychtář Miko z Lipjan, který při výslechu Judičáka na četnické stanici byl přítomen, nepotvrdil, že byl Judičák týrán.

V případě druhém prohlásil Josef Štýbr vyšetřujícímu orgánu sám, že mu žádný četník neublížil a že s ním bylo zacházeno řádně. Svědkům Verbovskému a Šecheňovi vyprávěl sice, že byl týrán, stop ztýrání však tito svědkové na něm neviděli.

V případě třetím tvrdí svědek Arpád Ligdaj, že mu Reparský vypravoval, že byl četníky bit do nohou a že mu ve věznící ukazoval chodidla, která prý měl zmodralá od ran. Svědek Josef Cicko slyšel sice křik ze světnice, kde byl Reparský vyslýchán, ale co se tam dělo, neví. Svědek Gmiter nemohl býti vyslechnut, ježto jeho pobyt není znám, Reparský sám vypověděl, že prý byl sice jedním mu neznámým četníkem při výslechu udeřen, že si však nestěžuje. Naproti tomu však rychtář Miko, který byl výslechu Reparského na četnické stanici přítomen, prohlásil, že četníci zacházeli s Reparským bezvadně a že nebyl ztýrán, jak se v interpelaci uvádí. Není tedy ani v tomto případě tvrzené ztýrání prokázáno.

Všichni domněle ztýraní jsou členy lupičské tlupy, která jest postrachem celého okolí a spáchala 28 smělých krádeží.

Výsledky administrativního šetření neposkytují podkladu, aby bylo proti některému z příslušníků četnictva zakročeno.

Četníci vesměs popírají, že by byli někoho týrali nebo se dopustili nesprávnosti.

Pokud se týká četnictva z Dol. Pialu ubylo vyšetřováním zjištěno, že vrchní strážmistr Hekl zastřelil spolu s notářem na honě ve svém honebním revíru pec, který volně za kontumace bez koše pobíhal. Jiný pes nebyl zastřelen. Potanček dle vlastního udání nepodal na vrchn. strážmistra Hekla žaloby pro urážku na cti, protože k tomu neměl příčiny.

Konečně se podotýká, že nebylo dosud ani udáno, ani zjištěno, že by se četnicí v uvedených krajích dopouštěli urážek náboženství a že nebylo tudíž důvodů k zakročení.

V Praze dne 14. listopadu 1924.

Ministr vnitra:

Malypetr, v. r.

XVI/4974.

Odpověď

ministra Sociální péče

na interpelaci poslance H. Tausika a soudr., že průmyslové podniky v okresu novovesském na Slovensku porušují beztrestně zákon o osmihodinné době pracovní

(tisk 4793/VI).

Závady v interpelaci uvedené podrobeny byly důkladnému šetření, při čemž se ukázalo, že ve všech případech bylo příslušnými úřady zavedeno předepsané řízení, jež však pro nutnost dalších doplňků nemohlo býti ještě skončeno. Proto bude lze na jednotlivé výtky dáti podrobnou odpověď až po skončení těchto tvrzení, jichž uspíšení bylo příslušným úřadům uloženo. Ministerstvo sociální péče i úřady jemu podřízené sledují bedlivě zachovávání předpisů zákona o osmihodinné době pracovní a byla tedy i zde již činěna příslušná opatření, aby zjištěné přestupky byly potrestány a závady toho druhu pro budoucnost odstraněny.

V Praze dne 17. listopadu 1924.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.

XVII/4974.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů

o konfiskaci časopisu ťZájmy železničářeŤ č. 27. z 10. září 1924 (tisk 4857/VI).

Přehlídku periodického tiskopisu ťZájmy železničářeŤ vykonává státní zastupitelství v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám proto na interpelací sám, neboť obsah její nedotýká se ministra vnitra.

V článku ťSebevraždy v četnictvuŤ, který jest v interpelaci doslovně uveden, shledalo státní zastupitelstvo skutkovou podstatu přečinu §u 300 tr. z. a ježto mělo i za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby obsah tohoto článku nebyl rozšiřován, nařídilo zabavení č. 27 tiskopisu ťZájmy železničářeŤ, v němž článek byl otištěn.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo užilo správně trestního zákona. Bylo-li i po rozhodnutí soudu zabavení považováno za křivdu, bylo věcí těch, kdož jím cítili se dotčeni, aby užitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu konfiskaci potvrzujícího. Nestalo-li se tak, jest jejích vinou, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.

Nemám proto příčiny k jakémukoliv opatření.

V Praze dne 15. listopadu 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XVIII/4974.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Skaláka a soudruhů o konfiskaci ťRudého PrávaŤ ústředního deníku komunistické strany v Praze

(tisk 4885/I.).

Přehlídku periodického tiskopisu ťRudé PrávoŤ vykonává státní zastupitelstvo v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Odpovídám proto sám na interpelaci, ježto obsahem svým nedotýká se ministra vnitra.

Páni interpelanti vytýkají státnímu zastupitelstvu celkem 9 konfiskací periodických tiskopisů ťRudé PrávoŤ a ťRudé Právo VečerníkŤ. Jsou to čísla: 209, 212, 213, 215 periodického tiskopisu ťRudé Právo VečerníkŤ, a č. 215, 216, 218, 219 a 220 ťRudého PrávaŤ.

Veškerá tato zabavení nařídilo státní zastupitelství v Praze proto, že jednak v místech v interpelací uvedených, jednak v dalších, jež v interpelaci obsažena nejsou (celkem 8); shledalo skutkovou podstatu trestných činů z mocí úřední stíhaných (§ 300 tr. z., § 11 č. 2, 14 č. 5, 15 č. 2, 3, 4, § 16 č. 1, § 18 č. 2 zákona na ochranu republiky) a zároveň mělo i za to, že veřejný zájem žádá, aby dalšímu rozšiřování obsahu zabavených míst bylo zabráněno.

Veškery konfiskace soud, na nějž se státní zastupitelstvo obrátilo, potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo správně shledalo v zabavených místech skunkovou povahu trestných činů. Jestliže přes to zabavení v jednotlivých případech bylo považováno za křivdu, bylo věcí těch, kdož konfiskacemi cítili se dotčení, aby použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu, jimiž konfiskace byly potvrzeny. Nestalo-li se tak, sami si musí přičísti, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.

Nemám proto podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 25. listopadu 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XIX/4974.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů

o konfiskaci překladu anglické brožury R. G. Ingersolla ťO bibli, bájích a zázracíchŤ (tisk 4952/X).

Zabavení překladu anglické brožury ťO bibli, bájích a zázracíchŤ nařídilo státní zastupitelstvo v Praze, úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Netýká se proto interpelace ministra vnitra a jest na mně, aby na interpelaci odpověděl.

Brožura byla zabavena pro místa v interpelací uvedená, v nichž shledalo státní zastupitelstvo v Praze skutkovou podstatu přečinu §u 303 tr. z. Státní zastupitelstvo mělo také za to, že jest ve veřejném zájmu, aby dalšímu rozšiřování zabavených míst bylo zabráněno pro hrubý způsob, jakým zlehčují se učení a obyčeje církví zákonem uznaných.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelstvo v Praze řídilo se zákonem, když shledalo v zabavených místech skutkovou povahu naznačeného přečinu. Ti, kdož cítili se dotčení zabavením, měli proti rozhodnutí soudu, jímž konfiskace byla potvrzena, podati námitky a tak umožniti přezkoumání rozhodnutí. Nestlalo-li se tak, sami si musí přičísti, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.

Nemám proto podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 26. prosince 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

Překlad ad I/4974.

A külügyi miniszter

valásza

dr. Korláth képviselö és társai interpellácíójára Tečov város lakosságát az országhatárok rendezetlensége kővetkeztében ért sérelmek miatt (4596/I.)

Tečov város polgárságának román területen fekvő földjei kisajátítását érintő panaszai a román hatóságokkal folytatott ílmételt nárgyalások tárgyává tétettek. Ezen közbenjárások eredménye a román kormánnyal létrejött oly értelmű megegyezés, hogy mindkét részről a külűgyi, belügyi és fölmivelelűgyi mínístéríumok és esetleg egyéb érdekelt tárcák egy-egy képviselőiből vegyes bizottság állíttatik össze, amely a csehszlovák-román határon felmerült összes nehézségeket megvizagálja és elintézi.

A legégetőbb kéndél, amely halasztási nem tűrt, akis határlzélí forgalom rendezése volt, főképen a gazdasági igazolványok tekintetéEen. Erre való tekintettel f. é. VII, 27.-én a helybeli csehszlovák és román hívaialok közti tárgyalás iolyománpaként szóbelí megállapodás jött létre, amelynek megtartására magát míndkét fél kőtelezte s amely a kérdés végleges rendezéléig nevezenelen a határlzélí földnulajdonósok érdekében megkívánt rend megteremtésére van hivatva.

Ezen megállapodás tartalma a kővetkező:

1. A határszélen fekvő mezőgazdasagi földek összes tulajdonosairól teljes jegyzékek állíttatnak ősze, ezen jegyzékek az illetékes hivatalok által kölcsönösen kioseréltetnek és csupán a nevezett jegyzékekben foglalt személyekre szóló igazolványok adatnak ki és ismertetnek el.

2. Ezen igazolványok az egész csehszlovák határ mentén egységesek lesznek, érvényük csupán a gazdára, ennek családjára és állandó szolgálati személyzenére fog szólani, ellenben a szezónmunkásokra nézve nem lesznek érvényben.

3. Ezen igazolványok alapján a határátlépés 5. ó.-tól 19. ó.-ig, kivéve a déli 11, ó.-tol - 13. ó.-ig tartó szünetben, amidőn a román kőzegek bivátalos működése lzűnetel, - bármikor meg van engedve. Ahatárátlépés elvben vasár - és űnnepnapon is megengedtetik.

4. A gazdasági igazolványok a csehszlovák oldalon a főszolgabrói hivatal, a román oldalon pedig a község által a vámhivatal ésa határmenni hadsereg parancsnokának megerősítésevel adatnak kí; az igazolványok kölcsönösen és pedig a román oldalon a vámhivatal és a határmentí hadsereg parancsnoka által, a mi oldalunkon pedig a vámhivatal és a pénzügyőrségi felügyelő által egyszersmindenkorra láttamoztatnak.

5. A 3. pontban megjelölt órák április 1.-től november 15.-ig vannak érvönyben.

6. Ahol állandó átmenetek határmeti őrjáratokkal létesítve nincsenek, ott a határmenti hivatalok kölcsönős egyezség útján szükség esetén a határ átlépése céljából egy határozontreggeli és ezti órát állapíthatnak meg, amely íntézkedés megtétele Terešva-Sapinca és Siget-Carrara-Bíla Cirkev helységeknél volna kivánatos.

Ezen egyezmény által legalább egyelőre addig is, amíg a vegyes bizottság véglegesen nem intézkedik, a határmenti lakosságnak legsüngősebb szühségein lesz segítve.

Praha, 1924. október 3.-án.

A külügyi miniszter:

Dr. Beneš, s. k.

Překlad ad II/4974.

A belűgyi, valamint az iskola-és nemzetművelődésűgyi miniszterek

valásza

dr. Korláth képviselő és társai interpellációjára

a Podkarpatska Rus-i egyházi népiskolai tanítók nyomoruságos javadalmazása tárgyárban (4596/III. ny.-sz.)

A fenti interpellációban felvetett kérdésekre a belügyi és az isikora-és nemzetmúvelődésügyi minisztrek, akiknek hatáskörébe az ügy tartozik, a következőkben válaszolnak:

ad 1). A párbér és kőteles napszám megtérítése fejében nyujtott előleg csupán a gőr. - kath. plébánosoknak és kántoroknak fizettetett ki. minthogy ezeknél a párbérből és kőteles napszámból eredőbevételek jövedelmüknek főrészét képezték, míg az egyházi ískblák tanítónál eiz nincsen úgy, mert ezek az 1907:XXVII. t. c. és az 1903:XVI. t. c. értelmében az illetékes egyhazkózségtil alapfizetést húznak.

ad 2.) Podkarpatska Rusi kózségi és polgári, községek vagy vallásfelekezetek által fentartott iskolálcem működő tényleges tanítók ifúzetéseí az 1924. évre a ihasanló kőrűlmények köizt állami iskolákon működő tanítók szolgálati járandóságainak összegére, drágasági segélyei pedig az 1924, június 5.-i 120. gy.-sz. kormányrendelet értelmében, amelynek végrehajtása forog szóban, emeltetnek fel. A Podkarpatska Rus-i egyházak és községek által fentartott községí és polgári iskólákon működő tanítók és kisdedóvónők egyrészt, másrészt ezen személyek hátramaradottjainak nyugdíjai és nyugellátási illetményeiről s az ezekhez tartozó egyszeri segélyekről az 1924, július 3.-i 166, gy.-sz. törvény intézkedik.

Praha, 1924, október 29.-én.

A belügyi miniszter:

Malypetr, s. k.

Az iskola- és nemzetművelődésügyi minisztérium vezetője:

Dr. Markovič, s. k.

Překlad ad V/4974.

Antwort

des Justizministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Kafka, Kostka und Genossen betreffend die Beschlagnahme der periodischen Druckschrift ťTagesbote aus MährenŤ vom 13. September 1924 (Druck 4898/VI).

Die Nummer 424 der periodischen Druckschrift ťTagesboteŤ vom 13. September 1924 wurde von der Staatsanwaltschaft a Brünn wegen des in der Interpellation angeführten Teiles des Artikels: ťDas Spiel mit dem FeuerŤ beschlagnahmt, weil dieselbe in seinem Inhalte den Tatbestand des Vergehens des § 488 Str. G. und Artikel V des Gesetzes vom 17. Dezember 1862, Nr. 8 ex 1863, ferner der Vergehen des § 15, Zahl 1 a und § 14, Zahl 5 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte und sie auch der Ansicht war, daß das öffentliche Interesse fordere, die Verbreitung des Inhaltes der beanstandeten Stelle hintanzuhalten.

Das Gericht hat die Beschlagnahme bestätigt. Es war Sache derjenigen, die sich auch mach der Entscheidung des Gerichtes durch die Konfiskation betroffen fühlten, durch Anwendung von Rechtsmitteln die Überprüfung des die Konfiskation bestätigenden Erkenntnisses zu ermöglichen. Da dies nicht geschehen ist, müssen sie sich selbst die Schuld beimessen, daß es bei der erlassenen Entscheidung des Gerichtes ohne ihre Einvernahme geblieben ist. Das Justizministerium hat keinen Anlaß zu irgendeiner Verfügung.

Prag, den 13. November 1924.

Der Justizminister:

Dr. Dolanský, m. p.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP