Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924

I. volební období

8. zasedání


4420.

Odpovědi:

I. min. vnitra, min. soc. péče a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. Tausika a soudr. o brutálním postupu policie proti nezaměstnanému dělnictvu v Lučenci (tisk 3917/III),

II. min. vnitra na interp. posl. Housera a soudr. o protizákonném jednání okresní správy politické ve Slaném při vyřizování žádosti o škrtnutí osob navržených pro výbor Městské spořitelny ve Slaném (tisk 4256/XVIII),

III. min. veřej. prací na interp. posl. Buriana a soudr., že státní cestáři zbaveni osmihodinové doby pracovní a prázdného odpoledne sobotního (tisk 4306/VIII),

IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Hlinky a spol. v záležitosti zabavení ťSlovákaŤ z 27. listopadu 1923, č. 258 (tisk 4354/VIII),

V. předsedy vlády na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o změně zákona o dávce z majetku (tisk 4322/IV).

VI. min. vnitra na interp. posl. dra Holitschera, Hillebranda a druhů o přehmatech četníka (tisk 4256/XIII).

VII. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů o přehmatu jihlavské státní policie (tisk 4274/XII),

VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Křepka, Böhma, dra Kafky a druhů o politických procesech před porotou (tisk 4226/XIV),

IX. min. vnitra na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila, Kaisera a druhů o složení prachatické okresní správní komise (tisk 4226/IV),

X. min. vnitra na interp. posl. J. Patzela a druhů o chování stříbrské okresní politické správy (tisk 4226/XIII),

XI. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů, že podbořanská okresní správa politická protizákonně užívá tax (tisk 4233/II),

XII. min. vnitra a interp. posl. J. Patzela a druhů o nařízeních úřadů k německé župní tělocvičné slavnosti v Kadani (tisk 4226/III),

XIII. min. financí na interp. posl J. Fischera a druhů vymáhání daní okresu karlovarském (tisk 4291),

XIV. vlády na interp. posl. Tausika a soudruhů o konfiskaci ťRočenky slovenské chudobyŤ (tisk 4359),

XV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lelleyho a druhů o způsobu, jakým vykonává censuru novin státní zastupitelství v Bratislavě (tisk 4226/XV),

XVI. min. vnitra na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o zoufalém položení pensionovaných notářů (tisk 4306/IV)

 

I./4420.

Odpověď

ministra vnitra, ministra sociální péče a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci poslance Tausika a soudr. o brutálním postupu policie proti nezaměstnanému dělnictvu v Lučenci (tisk 3917/III).

Slovenské oddělení ministerstva sociální péče v Bratislavě vyřizuje žádosti o podpory v nezaměstnanosti s největším urychlením a není správno, že upírá podporu v nezaměstnanosti těm, kdož na ni mají podle platných předpisů nárok.

Po schůzi, která se konala dne 1. prosince 1922 v Robotnickém domě v Lučenci, nebyla vyslána deputace k župnímu úřadu, nýbrž účastníci schůze pokusili se hromadně v úředně nepovoleném průvodu odebrati se na župní úřad. Když přes dvojí výzvu stráže bezpečnosti, aby se průvod rozešel, účastníci hleděli policejní kordon protrhnouti a dopustili se násilností proti policejní stráži, zakročila tato a rozptýlila demonstrující dav.

K policejnímu kapitánovi Kompišovi se žádná deputace nedostavila; nemohl tudíž k deputaci pronésti výroku v interpelaci uvedeného.

Z účastníků průvodu nebyl nikdo poraněn: naproti tomu byl strážník Štěpán Faršang zasažen a na ruce lehce raněn kamenem, z řad demonstrantů vrženým.

Na základě řečeného není přičíny k nějakému opatření.

V Praze dne 21. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v.r.

Ministr sociální péče:

V z. Srba, v. r.

Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:

Dr. Kállay, v.r.

I./4420.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Františka Housera a soudruhů o protizákonném jednání okresní správy politické ve Slaném při vyřizování žádosti o škrtnutí osob navržených pro výbor Městské spořitelny ve Slaném (tisk 4256/XVIII).

K interpelaci čís. tisku poslanecké sněmovny XVIII./4256 zavedlo ministerstvo vnitra šetření, při němž zjištěno bylo, že vývody interpelace nekryjí se veskrze se skutečností a že v rozhodnutí okresní správy politické ve Slaném ze dne 20. října 1923, číslo 1075 pres. nelze spatřovati porušení ani zákona, ani stanov Městské spořitelny ve Slaném.

Žádost za výmaz některých osob z listiny kandidátů pro volbu výboru Městské spořitelny ve Slaném sestavené finanční komisí ve smyslu stanov spořitelny nepodala organisace strany národně-demokratické ve Slaném, nýbrž dr. Stehlík, advokát ve Slaném, spolu s celou řadou osob jiných. - Okresní správa politická ve Slaném zavedši řízení o této žádosti, nejednala nikdy s místní organisací strany národně-demokratické. Zjišťovala na různých stranách o osobách, jichž výmazu z kandidátní listiny se bylo dožadováno, zda a pokud bylo by lze - jak žádost o výmaz tvrdila - o nich míti za to, že nepožívají obecné důvěry, zvláště spořícího obyvatelstva a že nemají porozumění pro hospodářský život a potřeby spořitelního obchodu. - Výsledky tohoto šetření okresní správa politická zevrubně přezkoušela a. uznala, že jen při Josefu Faltýnovi a Josefu Černém lze míti za to, že obecné důvěry ve smyslu shora naznačeném a náležitého porozumění pro hospodářský život a potřeby spořitelního obchodu nemají. Z toho důvodu rozhodla, aby byli z kandidátní listiny škrtnuti. Naproti tomu nevyhověla žádosti dra Stehlíka a soudruhů, aby všichni kandidáti pro členství spořitelního výboru, pokud náležejí straně komunistické, byli vymazáni. Z toho jest tedy zřejmo, že nebyly zde rozhodnými programové zásady jmenované strany, nýbrž individuelní vlastnosti kandidátů.

Po stránce právní nelze spatřovati v rozhodnutí okresní správy politické ve Slaném rozpor se zákonem. Zákon o úpravě právních poměrů spořitelen jest totiž zákonem rámcovým a ustanovení jeho, že voleny mohou býti do spořitelních výborů osoby volitelné do zastupitelstva obecního, považovati sluší tudíž za předpis o minimální kvalifikaci pro volitelnost, který nevylučuje, aby byla stanovami vzorcovými nebo stanovami té které spořitelny volitelnost ještě dále omezena. Takovéto další přípustné omezení jest stanoveno ve stanovách Městské spořitelny ve Slaném, které vylučují volitelnost také z důvodů shora blíže uvedených. Rozhodnutím okresní správy politické ve Slaném nebyl také porušen § 7 stanov jmenované spořitelny, který požaduje, aby při sestavování kandidátní listiny přihlíženo bylo k tomu, aby do seznamu byly pojaty schopné osobnosti všech politických stran zastoupených toho času v obecním zastupitelstvu, neboť straně komunistické na základě rozhodnutí okresní správy politické ponecháni byli v kandidátní listině, až na dva shora uvedené, všichni kandidáti.

V Praze dne 26. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v.r.

 

 

III./4420.

Odpověď ministra veřejných prací

na interpelaci poslance Edmunda Buriana a soudruhů,

že státní cestáři zbaveni osmihodinové doby pracovní a prázdného odpoledne sobotního (tisk 4306/VIII).

Především dlužno opraviti tvrzení, že na dřívější interpelaci poslance Edmunda Buriana a soudruhů z dubna m. r. o domnělém porušení osmihodinné doby pracovní státních cestářů nebyla dána odpověď. Odpověď ta podepsána oběma ministry, na které byla interpelace řízena, totiž ministrem veřejných prací i ministrem sociální péče, byla dána dne 31. srpna 1923 a uveřejněna pod čís. XXV. v odpovědích na interpelace tisk č. 4243 poslanecké sněmovny.

Poukazuje na podrobné vývody v této dřívější odpovědi obsažené, zdůrazňuji jen toto:

Ministerstvo veřejných prací upravujíc výnosem ze dne 15. ledna 1923, čís. 61.617/XIII ai 1921 pracovní dobu státních cestářů jednotně pro celý stát, musilo současně zrušiti všechny dosavadní předpisy této věci se týkající a tedy i ty, jež vydala o své újmě zemská správa politická v Brně a ve kterých mimo to pro mylný výklad zákona o osmihodinné době pracovní nebylo přihlíženo k potřebě na silnicích v různých dobách ročních.

Ve zmíněné odpovědi bylo již dovozeno, že ministerstvo veřejných prací nebylo sice při úpravě pracovní doby pro státní cestáře vázáno zákonem o osmihodinné době pracovní, přes to však že ji upravilo jednotně pro celý stát tak, že denní průměr doby pracovní v roce jest jen nepatrně, - asi o 5 minut vyšší než 8 hodin a že pracovní poměry cestářů proti oněm za býv. Rakouska-Uherska značné zlepšilo.

Pokud se v nynější interpelaci praví, že organisace cestářů na Moravě se domáhá toho, aby osmihodinná doba pracovní byla zachována a rozvržena tak, aby se v sobotu odpoledne na silnicích nepracovalo, uvádím toto:

ťObec úřednická a zřízenecká pro Moravu, Slezsko a SlovenskoŤ, sídlem v Brně, ve svém posledním podání ze dne 29. srpna 1923 na ministerstvo veřejných prací, odpověděla na dopis ministerstva veřejných prací ze dne 16. července 1923, čís. 11b-71/2-19-396 ai 1923, týkající se pracovních poměrů státních cestářů, a poukazujíc na různé příčiny dnešního neuspokojivého stavu státních silnic, jež byly sneseny ve schůzi ústředního výboru Sekce státních cestářů z Moravy a Slezska, konané dne 5. srpna 1923, nestěžuje si do počtu pracovních hodin, projevuje však naději, že za jistých okolností v dopisu uvedených bude možno sobotní odpoledne vyjmouti z pracovní doby.

I o této otázce, týkající se sobotního odpoledne, která jest znovu předmětem interpelace, bylo již ministerstvem veřejných prací bedlivě uvažováno. Velká většina podřízených úřadů, pověřených správou silnic (mezi nimi zemská správa politická v Brně) zaujala k ní stanovisko odmítavé, odůvodňujíc nutnost práce cestáře v sobotu odpoledne tím, že nelze připustiti, aby silnice byly půldruhého dne bez dozoru, že jest nutno, aby cestář prošel svoji trať v sobotu odpoledne, kdy jest zvláště čilý provoz a odstranil případné závazky, aby silnice v neděli, kdy jest nejsilnější provoz automobilový, byla bez závad a zabezpečena a že výkon státního cestáře v sobotu odpoledne jest se zřetelem na nedělní služební klid zvláště důležitý.

Důvody tyto nelze podceňovati uváží-li se ještě, že státní cestář není trvale zaměstnaným dělníkem, nýbrž orgánem, vykonávajícím veřejnoprávní funkce, který koná též službu silniční policie a na kterého se nevztahuje zákon o osmihodinové době pracovní a přihlédne-li se dále k dnešnímu zanedbanému stavu silnic, nelze než opakovati, co bylo řečeno již v odpovědi na první interpelaci, totiž že o otázce prázdna v sobotní odpoledne bude možno uvažovati, až ve stavu silnic nastanou opět poměry normální.

To ovšem neznamená, že by cestáři byli paušálně obviněni z toho, že silnice v Československu nejsou v pořádku: jest pravdou, že mnohdy jest toho příčinou nedostatek štěrku aneb jeho podřadná jakost a nedostačující technická zařízení. V tomto směru však péči o silnice kladou určitou mez peněžní prostředky, jež jsou pro ten účel po ruce.

O přáních a stížnostech státních cestářů, přednesených jejich organisacemi písemně, bylo vždy bedlivě uvažováno a dána na ně odůvodněná odpověď. I ústně bylo o nich jednáno při poradě, kterou konalo ministerstvo veřejných prací dne 4. února 1920 se zástupci nižších zřízenců silničních, mostních a vodních a se zástupcem Jednoty státních cestářů, při které mimo jiné zástupci tito po vysvětlení věci upustili od požadavku dalšího zkrácení doby pracovní.

Pokud jde o vydání pracovních oděvů každému státnímu cestáři, dále opatření kožichů a nepromokavých plášťů pro každou silniční trať, dle stávajících prostředků (postupně), jak dotyčný výnos ministerstva veřejných prací čís. 5608 z r. 1920 týkající se plášťů a kožichů stanoví, se upozorňuje, že bylo se zástupci těchto zaměstnanců při projednávání právě uvedeného zdejšího výnosu dohodnuto, že se po čas mimořádných poměrů poválečných, kdy nemožno takový oděv za přiměřenou cenu a v dobré jakosti poříditi, poskytne tomuto personálu přiměřený příspěvek peněžitý na opotřebení vlastního oděvu. V důsledku toho byl nižšímu personálu silničnímu a vodnímu povolen tento peněžitý příspěvek v roce 1922, zbytku úvěru bylo pak upotřebeno na zakoupení nepromokavých plášťů. Tento příspěvek byl jednotný ve všech zemích a byl vyplácen dodatečně též za rok 1921, ježto v tomto roce příspěvek pro nedostatek úvěru a neschválení virementu odpadl, neboť výnos, jímž přiznává se těmto zaměstnancům pracovní oděv, byl vydán teprve koncem roku 1920 a příslušný náklad nemohl býti již do státního rozpočtu pro rok 1921 zařaděn. V roce 1923 obdrželi všichni státní cestáři v republice buď pracovní oblek, boty a čepici neb prohlásili-li zástupci těchto zaměstnanců, že souhlasí místo s přidělením obleků s příspěvkem za opotřebení vlastního šatstva, příspěvek ve výši 200 Kč za oděv a to jednotně ve všech zemích. Zbytku úvěru bylo opět použito na zakoupení chybících dosud nepromokavých plášťů, případně kožichů.

Dřívější výnosy ministerstva veřejných prací jsou bezpodmínečně dodržovány, ovšem že postupem času a novými poznatky je nutno ve státním zájmu tato nařízení a výnosy doplňovati neb pozměniti, což se při ministerských výnosech ve vlastní působnosti provádí.

Se zástupci státních cestářů, jakož organisacemi těchto zaměstnanců a nižšího personálu státní služby stavební vůbec se v ministerstvu veřejných prací vždy jedná, a to všeobecně již v r. 1920, před vydáním řečeného zdejšího výnosu č. j. 5608-XIV-1920 a vždy, kdy se tito zaměstnanci dožadovali nových požadavků.

V Praze dne 19. ledna 1924.

Ministr veřejných prací:

Srba, v.r.

 

IV./4420.

Odpověď

ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Hlinky a společníků v záležitosti zabavení ťSlovákaŤ ze 27. listopadu 1923, č. 250 (tisk 4354/VIII).

Odpovídám na interpelaci sám, ježto přehlídku tisku v Bratislavě vykonává státní zastupitelstvo.

Státní zastupitelstvo v Bratislavě zabavilo článek v interpelaci uvedený: ťŠtvrťmiliardová aferaŤ, ježto spatřovalo v něm skutkovou podstatu přečinu podle § 1, 3, čl, 2 a § 9 č. 1 zák. čl. XLI z roku 1914, jakož i přečinu § 18 č. 2 zákona na ochranu republiky č. 50/1923, Sb. z. a nař. a bylo toho názoru, že veřejný zájem žádá, aby článek tento nebyl dále rozšiřován.

Sedrie v Bratislavě potvrdila nařízené zabavení z týchž důvodů, takže tím bylo vyřčeno soudem, že zákonné podmínky pro zabavení článku byly dány.

Naproti tomu citovaný v interpelaci odstavec: ťZo zásady...Ť až ťtoho mestaŤ nebyl vůbec zabaven, nýbrž odstavec tomuto předcházející od slov: ťKedže však...Ť až ťnespravedlivosťou.Ť I toto zabavení bylo soudem potvrzeno, takže i o něm platí to, co bylo shora řečeno o článku ťStvrťmiliardová afera.Ť

Pokud páni interpelanti poukazujíce na to, že zabavené články, resp. část článku prošly bez závady v jiných periodických časopisech, vyvozují z této skutečnosti nezákonnost zabavení, nemohu výtku takovou uznati. Ze skutečnosti této hledíc k potvrzení konfiskace soudem možno dovozovati nejvýše nestejnoměrnost v provádění tiskové přehlídky různými orgány jejími. Důvod nestejnoměrnosti leží v různém ocenění veřejného zájmu, tj. v úvaze, zda veřejný zájem žádá, aby rozšiřování závadného článku bylo zabráněno.

Pro toto ocenění nelze stanoviti pravidel a dojde přes všechny snahy státní správy po tom, aby bylo co možná stejnoměrné postupováno, občas přec jen k rozporům. Naprosto však nutno odmítnout výtku jako by bylo měřeno různým listům nestejně.

V Praze dne 20. ledna 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v.r.

 

V./4420 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů

o změně zákona o dávce z majetku (tisk 4322/IV).

Novela k zákonu o dávce z majetku (zák. ze dne 21. prosince 1923, č. 6 Sb. z. a nař. ex 1924) nabyla účinnosti dnem 8. ledna 1924.

Tím stává se interpelace bezpředmětnou.

V Praze dne 30. ledna 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v.r.

VI./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslanců Hillebranda, dra Holitschera a druhů o přehmatech četníka (tisk 4256/XIII).

Vyšetřováním o případu v interpelaci zmíněném bylo zjištěno, že četnický strážmistr nestřílel na lidi paběrkující na poli, nýbrž že střelil před sebe do země, aby zastrašil lidi, kteří v počtu asi 150 osob snažili se přes zákaz vlastníkův a přes výzvu četníka vniknouti na dosud nesklizené brambořiště a osvojiti si neoprávněným způsobem cizí majetek. Výstřelem nebyl nikdo ohrožen.

Poněvadž použití zbraně neodpovídalo platným předpisům, avšak trestní řízení, z toho důvodu zavedené, bylo zastaveno, byl zmíněný strážmistr potrestán disciplinárně.

V Praze dne 22. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v.r.

 

 

VII./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů o přehmatu jihlavské státní policie (tisk 4274/XII).

Na základě konaného šetření sděluji následující:

Hanuš Rossa, papírník v Jihlavě, zavázal se dobrovolně, aniž bylo použito nějakých výhrůžek nebo jakéhokoli nátlaku, že označí svůj živnostenský podnik způsobem, který by nebyl částí obyvatelstva pokládán za úmyslnou provokaci, ohrožující veřejný klid a pořádek.

Policejní komisařství v Jihlavě nevydalo v tom směru žádného opatření a nemám tudíž příčiny, v této záležitosti něco zařizovati.

V Praze dne 26. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v.r.

 

 

VIII./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky a druhů o politických procesech před porotou (tisk 4226/XIV).

Interpelace, na niž jest mi odpověděti, obírá se trestním procesem proti bývposlanci Aloisu Baeranovi a béře proces ten a jeho provedení jednak za základ výtek, týkajících se zavedení a provedení tohoto trestního řízení, jednak žádá o opatření všeobecná pro politické procesy, jež udály by se v budoucnosti.

Co se nejprve týče oněch výtek bylo do poroty, která o obžalobě na poslance dra Aloise Baerana podané měla rozhodnouti, vylosováno 12 porotců hlavních a dva porotci náhradní: z hlavních porotců bylo 5 mužů a 7 žen, z náhradních porotců byl jeden muž a jedna žena. Protože jedna žena z hlavních porotců hned při počátku přelíčení ochuravěla, nastoupil za ní náhradní porotce muž, takže lavice porotců, která vynesla verdikt, sestávala ze 6 mužů a 6 žen.

Že se do poroty dostalo tolik žen, bylo přivoděno hlavně přičiněním obhájců při výkonu práva zamítacího, kdežto veřejný žalobce se snažil zamítáním žen docíliti toho, aby v porotě nebyla jich převaha.

Jest pravda, že porotce Josef Makovička, který byl porotci při poradě zvolen za vrchního porotce, jest legionářem, měl také hned při losování porotců na kabátě legionářský odznak, který mohli obhájcové viděti, obhájcové tohoto porotce, který byl vylosován první, nezamítli.

Obžaloba pro zločin veřejného násilí (vržení smrduté bomby) byla podána dne 20. června 1922. Oznámení pro vyzvědačství bylo státnímu zastupitelství v Praze učiněno teprv dne 30. září 1922 a o podezření proti Baeranovi zvědělo státní zastupitelství ještě později, totiž až v říjnu 1922, takže až do té doby samozřejmě úplně odpadá domněnka, že by státní zastupitelství protahovalo trestní řízení pro zločin veřejného násilí za účelem v interpelaci0 naznačovaným. Že trestní řízení pro zločin veřejného násilí nebylo dříve ukončeno, přivodil obžalovaný sám zejména tím, že až po podání obžaloby původní oznámil, že smrduté pumy měl od pyrotechnika Schottaka z Brna, jehož potvrzení o tom předložil, takže byl pak nutným opětný výslech znalců chemie a soudních lékařů.

Když následkem nově zjištěných okolností objevilo se nutným, dřívější obžalobu z 20. června 1922 pro zločin veřejného násilí podanou vzíti zpět a nahraditi ji podle § 227, odst. 2 tr. ř. novou obžalobou a když zároveň měla býti podána obžaloba i pro zločin vyzvědačství na téhož obžalovaného, bylo přímo povinností státního zastupitelství, aby dle ustanovení § 56 tr. ř. podalo obžalobu jedinou, zahrnující v sobě všechny trestné činy, témuž obviněnému za vinu kladené a to před soudem porotním, podle § 56 odst. 12 tr. ř. příslušným. Obžalovaný ostatně proti tomuto v trestním řádě úplně odůvodněnému postupu ničeho nenamítal, ani námitek proti nové obžalobě nepodal, ani nežádal za vyloučení trestního řízení pro zločin vyzvědačství.

Trestní věc proti Karlu Schwabemu a spol. pro zločin vyzvědačství vedená původně u zemského soudu v Brně byla přikázána k dalšímu provedení zemskému trestnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti rozhodnutím nejvyššího soudu v Brně z 24. října 1922. Teprve potom 27. října 1922 svolila poslanecká sněmovna ke stihání poslance dra Baerana. Okolnost, že obžalovaný Baeran neznal českého jazyka, nebyla na překážku řádnému projednání věci před porotním soudem v Praze, protože předseda soudu všechno, co bylo předneseno, vždy svědomitě předkládal, takže jak porotcové, tak i obžalovaní mohli všemu dobře porozuměti.

Že by se bylo posluchačstvo v jednací síni pokusilo o to, aby v neprospěch obžalovaného na porotce působilo, nebylo zpozorováno, byl by jinak předseda senátu při takovém pokusu rozhodně zakročil.

Výtka interpelace, že za prvního vojenského znalce byl vzat důstojník, jenž působil v předběžném řízení a tedy nebyl nezaujatý, byla činěna také ve zmateční stížnosti, avšak nejvyšší soud jako soud zrušovací ve svém rozhodnutí ze dne 19. dubna 1923, č. j. Kr I 171/2 se vyslovil, že o zmatku nemůže býti důvodné řeči, a připomenul, že mohla obhajoba proti volbě tohoto znalce brániti se způsobem v poslední větě § 120 tr. ř. uvedeným, což však neučinila.

Nelze tvrditi, že porotci sotva rozuměli otázkám, které jim byly předloženy, naopak ze způsobu, jak na jednotlivé otázky odpověděli, nutno souditi, že každou otázku i co do podrobnosti bedlivě prozkoumali a přes složitost otázek na ně formálně správně odpověděli. Tvrzení, že vrchní porotce nemohl otázky ani bez chyby přečísti, a že jej proto musil předseda několikráte opravovati, nutno uvésti na pravou míru, neboť ve skutečnosti činila vrchnímu porotci při čtení zodpověděných otázek obtíže pouze ta okolnost, že v otázkách přicházelo mnoho zkratek, které laikovi nejsou běžné.

Na všeobecné výtky, že český národní tisk ještě před ukončením průvodního řízení žádal za odsouzení obžalovaného Baerana a tak nezákonitým vlivem působil na porotce, kdežto německé časopisy ještě po vynesení rozsudku byly zabaveny pro nezávadné projevy o trestním řízení, nelze podrobně odpověděti, když se v interpelaci neuvádí žádný konkrétní případ, ve kterém časopise a ve kterém článku se tak stalo.

Všeobecně možno však říci tolik, že způsob psaní českých časopisů za procesu nedal příslušným úřadům podnětu k zakročení pro přečin dle čl. VIII. zákona z 12. prosince 1862, č. 8 ř. z. z roku 1863, že však řada německy psaných listů byla různými úřady tiskovými zabavena proto, že způsobem příčícím se tomuto zákonnému ustanovení psaly o tomto procesu a jeho výsledcích před pravoplatností soudního rozhodnutí. Tato zabavení byla soudem co odpovídající zákonu potvrzena. Nelze tedy tvrditi, že by byly zabaveny projevy nezávadné.

Obžalovaní Baeran a Schwabe měli sice své bydliště v Brně: podle § 51 tr. ř. není však pro příslušnost soudu rozhodným bydliště obžalovaného, nýbrž místo činu: činy obžalovanému Baeranovi za vinu kladené byly spáchány většinou v Praze a zemský trestní soud v Praze byl ku provedení trestní věci pro zločin vyzvědačství nejvyšším soudem podle § 63 tr. ř., tedy formou zákonnou, delegován.

K všeobecné výtce, že celý velký soudní a znalecký aparát nepodal ani nejnepatrnější opory pro provinění obžalovaného a že nechal nevyjasněnou také temnotu, která se vznáší nad celým procesem, na př. narážky, které Baeran několikráte učinil o vině třetí osoby, a že porotci následkem chybného porozumění skutkové podstatě pronesli výrok na vinu, ačkoliv průvodní řízení bylo vybudováno na nedostatečných nepřímých důkazech, poukazuje se k tomu, že k zmateční stížnosti obžalovaného celý proces byl prozkoumán nejvyšším soudem, že žádná zmatečnost shledána nebyla a že proto zmateční stížnost byla zamítnuta. Také žádost Aloise Baerana za povolení obnovy trestního řízení byla po provedeném šetření zamítnuta, dosud ovšem toliko soudem první stolíce. O stížnosti Baerarově do tohoto rozhodnutí není dosud rozhodnuto. Co se týče všeobecných opatření, jež jsou pány interpelanty žádána, nezavdal proces Aloise Baerana, jak ukazuje bezdůvodnost činěných výtek, žádné příčiny ku takovým opatřením; Alois Baeran nebyl odňat soudci zákonem mu stanovenému, v jeho věci nešlo o žádný zvláštní "systém". Důvěra v justici nebyla procesem tím podkopána a ústavně právní postavení německých zástupců nebylo učiněno vratkým a bezcenným tím, že proti jednomu z nich, jenž zákon přestoupil, bylo pro trestné činy, jež vznikly sice z politických pohnutek, ale skutkovou podstatou svou nepatří mezi politické trestné činy ve vlastním slova smyslu, provedeno trestní řízení.

V Praze dne 4. prosince 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

 

IX./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců dra E. Feyerfeila, L. Kaisera a druhů

o složení prachatické okresní správní komise (tisk 4226/IV.).

Okresní správní komise v Prachaticích byla zřízena výnosem býv. místodržitelství v dohodě se zemským výborem ze dne 27. prosince 1913 čís. 27036, když byl okresní výbor rozpuštěn. Komise byla 9 členná, sestávající ze 4 zástupců českých a 4 německých a předsedy státního úředníka. Po převratě zůstala správní komise v podstatě v tomtéž složení, ubyly pouze provedeny některé osobní změny v jejích členech, zejména byli z ní odvolání dosavadní dva zástupci kurie velkostatků, kteří tam dosud zasedali, a počet členů rozmnožen a dva, z nichž jeden připadl českým stranám, druhý stranám německým. Komise nyní skládá se z 5 členů českých a 5 členů německých a předsedy státního úředníka.

Jak uvedeno, komise byla převzata z dob dřívějších a poměr zastoupení obou národností byl ponechán.

Okresní správní komise bude v nejbližší době odvolána a nahrazena komisí novou.

V Praze dne 18. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

 

X./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra mitra

na interpelaci poslance J. Patzela a druhů

o chování stříbrské okresní politické správy (tisk 4226/XIII.).

Politické a státně policejní úřady jsou dle všeobecných předpisů oprávněny, aby vydaly zákaz jednání, jež sama o sobě výslovně platným řádem zakázáno není, jež však za určitých daných poměrů a okolností jest s to, aby ohrozilo veřejnou bezpečnost a veřejný klid a pořádek.

Zakázala-li tedy okresní správa politická ve Stříbře jako úřad bezpečnostní, zodpovědný za zachování veřejného klidu a pořádku ve svém okrese, v určitém konkrétním případě, tj. na plakátech pro veřejnou schůzi lidu, svolanou do Stříbra na den 13. května 1923 německou národně socialistickou stranou dělnickou, "skobový kříž", nepřestoupila tím svoji kompetenci.

Proti tomuto rozhodnutí podala strana odvolání k zemské správě politické, které však zemská správa politická jako opožděné zamítla. Poněvadž strana přezkoumání tohoto rozhodnutí může se domáhati cestou instanční, nemám toho času zákonného podkladu, abych do věci zasahoval.

Schůze, svolaná německou národně sociální stranou dělnickou na den 29. dubna 1923 ve Stříbře do hostince "Na staré poště", byla zástupcem úřadu podle § 13 shromažďovacího zákona rozpuštěna, poněvadž neodpovídala zákonným předpokladům. Důvod rozpuštění byl pořadatelům na místě sdělen. U okresní správy politické o tom pořadatelé vyslechnutí nebyli, poněvadž k tomu nebylo důvodu. Ve věci bylo učiněno trestní oznámení, které skončilo odsouzením pořadatele schůze.

Seznam účastníků schůze byl pořadatelem schůze intervenujícímu úředníku dobrovolně vydán a vzat v úřední úschovu. Nebyl nikomu nepovolanému zapůjčen, aniž komu bylo povoleno do něho nahlédnouti.

Pro domovní prohlídky ve Stříbře byl dostatečný zákonitý důvod.

Okresní správa politická odňala Martinu Kráglovi, jenž na základě domovní prohlídky byl soudně trestán, zbrojní pas, ježto došla k přesvědčení, že ho nelze považovati za nezávadného ve smyslu § 17 zbrojního patentu. Proti tomuto opatření okresní správy politické strana podala odvolání, jež však zemskou správou politickou bylo zamítnuto. Výnos tento vešel v právní moc.

Otevření dopisu, zadrženého při domovní prohlídce u Kniescheka nebylo předsevzalo okresní správou politickou, nýbrž ve smyslu ustanovení § 147 tr. ř. vyšetřujícím soudcem na základě schválení radní komory. Obsah dopisu nebyl nikomu nepovolanému sdělen.

K nějakému opatření vůči okresní správě politické není tedy příčiny.

V Praze dne 18. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

 

XI./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů,

že podbořanská okresní správa politická protizákonně užívá tax (tisk 4233/II.).

Okresní správa politická v Podbořanech odváděla za války a v prvních letech poválečných poplatky za povolení ku překročení policejní hodiny uzavírací v živnostech hostinských a výčepních do okresního pomocného fondu, jehož bylo použito k účelům lidumilným, jako na př. ve prospěch péče o mládež, poradny matek, k podpoře válečných poškozenců, nezaměstnaných, chudobných atd.

Tento fond byl řádně vyúčtován.

Od delší doby řídí se okresní správa politická v Podbořanech k poukazu nadřízených úřadů přesně ustanovením ministerského nařízení ze dne 3. dubna 1855 čís. 62 ř. z.

V Praze dne 18. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

 

XII./4420 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Josefa Patzela a druhů

o nařízeních úřadů k německé župní tělocvičné slavnosti v Kadani (tisk 4226/III.).

Spolek "Deutscher Turnverein" v Kadaní požádal dne 11. května 1923 u okresní správy politické v Kadani, aby mu bylo povoleno uspořádati v Kadaní ve dnech 30. června až 2. července 1923 krajskou tělocvičnou slavnost župy horního Poohří. Povolení k pořádání slavnosti bylo spolku uděleno výměrem okresní správy politické ze dne 2. června 1923, čís. 12680. Výměr tento je v interpelaci uveden.

K vývodům pánů interpelantů podotýkám:

Výměr tento vydala okresní správa politická jako bezpečnostní úřad 1. instance ze své vlastní mocí na základě zkušeností, které politické úřady při podobných příležitostech získaly.

Proti tomuto výměru podal spolek "Deutscher Turnverein Kaaden" dne 9. června 1923 odvolání k zemské správě politické, jež jej výnosem ze dne 19. června zamítla a podmínky, pod kterými slavnost byla povolena s ohledem na udržení veřejného klidu a pořádku, potvrdila, podotknuvši zároveň, že ustanovení pod č. 6 a 7, jímž účastníkům slavností dávají se pokyny o způsobu chování při této slavnosti nebylo třeba zvláště uváděti, ježto jest samozřejmo, že účastnící slavnosti nesmí se dopustiti činů stíhaných tresty dle platných zákonů a nařízení.

Proti tomuto výnosu, o němž byl spolek uvědoměn dne 23.června 1923, podal spolek odvolání k ministerstvu vnitra, v němž se domáhá povolení k vyvěšení praporů a výzdobě města Kadaně a slavnostních míst v barvách černo - červeno - žlutých. Ministerstvo vnitra odvolání však zamítlo, ježto došlo k přesvědčení; že by umístění praporů a výzdob v uvedených barvách bylo v těchto dnech za daných okolností ohrozilo uchování veřejného klidu a pořádku. V tomto rozhodnutí, proti kterémuž další mimořádné stížnosti užito nebylo, přestoupení kompetence bezpečnostních úřadů spatřovati nelze.

Posléze podotýkám, že okresní politická správa také jen z důvodů bezpečnostních výslovně zakázala jen takové písně a nápěvy, jimiž by veřejný pokoj a pořádek porušen býti mohl.

Není tedy k dalšímu opatření příčiny.

V Praze dne 15. ledna 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP