Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923

I. volební období.

8. zasedání.


4354.

Interpelace:

I. posl. Pittingera, dra Raddy a druhů celé vládě o nuceném sloučení obce Dřevěných Mlýnů s Jihlavou,

II. posl. Schustera, Uhla, Dietla a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé školní expositury v Ouborsku v okrese klatovském a o zabavení její školní budovy pro nově zřízenou tamější českou menšinovou školu,

III. posl. Kaufmanna, Hirsche, Deutschové a druhů min, školství a nár. osvěty o shánění německých dětí pro českou menšinovou školu v Údlicích v okrese chomutovském a vůbec o návštěvě českých menšinových škol dětmi německé národnosti,

IV. posl. J. Kříže a soudr. min. železnic o prodlužování pracovní doby železničních zaměstnanců kategorií staničních a jízdních,

V. posl. Hlinku a spol. na min. vnútra, pravosúdia v záležitosti zhabania Slováka zo dňa 27. novembra 1923, č. 258,

VI. posl. Boboka a spol. min. vnútra v záležitosti podomových obchodníkov,

VII. posl. dra Jurigu a spol. na min. vnútra a pravosúdia v záležitosti zhabania "Slovák"-a zo dňa 23. novembra 1923, č. 255,

VII. posl. Hlinku a spol. na min. vnútra a pravosúdia v zál. zhabania Slováka zo dňa 27. novembra 1923, č. 258.

 

I./4354 (překlad).

Interpelace

poslanců Pittingera, dra Raddy a druhů celé vládě

o nuceném sloučení obce Dřevěných Mlýnů s Jihlavou,

Vyhláškou vlády ze dne 25. října 1923, č. 24801/23 byla obec Dřevěné Mlýny sloučena s městskou obcí Jihlavou, přes to že jak jihlavské městské zastupitelstvo, tak také české obecní zastupitelstvo Dřevěných Mlýnů a mimo to obyvatelstvo obou obci z hospodářských důvodů podalo námitky proti spojení.

Ačkoliv bychom měli připustiti, že v demokratickém státě, za jaký se Československá republika stále vydává, především bude vyslechnuta vůle obyvatelstva a jeho právního zastupitelstva a bude jí dbáno, byly zde nuceně sloučeny obce, poněvadž toho žádalo několik českých fanatiků, aby byla Jihlava počeštěna

Toto dílo zřejmého násilí bylo korunováno tím, že byla rozpuštěna řádně zvolená obecní zastupitelstva a že v vládním komisařem byl jmenován český odborný učitel Výborný, jenž byl původcem tohoto sloučení z osobních zájmů.

Sloučení které bylo provedeno proti výslovné vůli obyvatelstva obou obcí a především jmenování tohoto muže vládním komisařem jest novým násilnickým činem, spáchaným na jihlavském obyvatelstvu, které většinou jest německé, proti němuž se co nejrozhodněji ohražujeme.

Podepsaní se táží vády:

1. Jest ochotna zrušiti sloučení uvedených obcí a

2. jest zvláště ochotna odvolati vládního komisaře Výborného a rozpuštěným obecním zastupitelstvům znovu vrátiti jejich práva?

V Praze dne 29. listopadu 1923.

Pittinger, dr. Radda,

dr. Lodgman, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Keibl, Windirsch, dr. Lehnert, Matzner, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Spina, Heller, J. Fischer, Röttel, J. Mayer, dr. Hahnreich, Zierhut, Kraus, Schubert, Böllmann.

 

II./4354 (překlad).

Interpelace poslanců Schustera, Uhla, Dietla a druhů

ministrovi školství a národní osvěty o zrušení německé školní expositury v Ouborsku v okrese klatovském a o zabavení její školní budovy pro nově zřízenou tamější českou menšinovou školu.

V Ouborsku byla německá školní expositura přičleněna k německé obecné škole v Bystřici. Tato školní expositura byla výnosem předsedy zemské školní rady ze dne 9. srpna 1923, č. 4115 pres. zrušena. proti čemuž ouborský starostenský úřad podal dne 27. srpna 1923 odvolání ministerstvu. Od této stížnosti uplynuly dodnes 3 měsíce ale ještě do ministerstva nedošla.

Mezitím ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 12. října, č. 107.850 zabralo celou školní budovu německé školní expositury i s příslušenstvím pro nově zřízenou českou menšinovou školu v Ouborsku a tím německého učitele, jenž soukromě vyučuje děti expositury, vyhodilo na dlažbu. Proti tomuto zabrání bude ovšem podáno odvolání nejvyššímu správnímu soudu. Avšak také touto cestou dlužno zaujati stanovisko proti takovému nezákonitému opatření.

Zrušení expositury v Ouborsku příčí se úplně zákonitým ustanovením, jelikož obecná škola v Bystrici po přikázání dítek z Ouborska má úhrnem 65 dětí, čímž byl porušen § 7, odst. 2. zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. Právě tak se příčí všem zákonitým předpisům šetření provedené předsednictvem zemské školní rady, jelikož ani místní školní radě v Bystřici ani obecnímu úřadu v Ouborsku nebyly oznámeny důvody, které v předsednictví zemské školní rady rozhodly o zrušení expositury a také nebylo konáno šetření o komunikačních poměrech. Podle právního názoru nejvyššího správního soudu není možno zrušení expositury odůvodňovati počtem žáků, nýbrž jen důvodem z něhož možno odepříti zřízení nové expositury. Poněvadž okolnosti, rozhodující pro kladné nebo záporné rozhodnutí o zřízení expositury, dlužno podle § 7 zákona ze dne 19. března 1870, č. 22 z. z. zjistiti jen komisí za účasti všech zájemců, bylo tedy právě tak samozřejmé že také šetření, která měla zjistiti, zdali by mělo býti zrušení expositury odůvodněno nedostatkem důvodů § 2, rovněž měla býti provedena znovu za účasti všech zájemců. To se však nestalo. Z uvedených důvodů jest tedy zrušení expositury v Ouborsku nezákonité.

Jen pro ustanovení § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. ve znění novely ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n., jež jest paškvilem všech zákonných ustanovení a jež stížnostem proti zrušení odnímá odkládací účinek, mohlo se toto nezákonité zrušeni, jež bylo hlubokým zasažením do práv všech zájemců, státi pravoplatným a mohlo se provésti násilné uzavřeni školy, ačkoliv byla nastoupena normální cesta stížnosti. Dodnes nebylo uznáno za vhodné, aby tato stížnost byla poslána ministerstvu. Tak svornou spoluprací všech příslušných českých školních úřadů byl vytvořen předpoklad pro zabrání budovy.

Také toto zabrání jest úplně nezákonité, poněvadž se týká budovy, které jest zapotřebí pro samu nezákonitě zrušenou německou exposituru. Také zde byli němečtí zájemci postaveni před hotovou věc, jako v Orlovicích, kde přes příznivé rozhodnutí nejvyššího správního soudu německá školní budova schválně zabraná pro českou školu nebyla více vyklizena. Mimo to v Ouborsku vlastnice budovy nezávadně pronajala učitelský byt německému soukromému učiteli, jenž se zabývá soukromým vyučováním dětí, čímž byl porušen § 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., jelikož se mu překáží bydleti.

Jest to zase případ, kde německá škola musila býti zrušena, jen aby se mohla umístiti česká škola, ještě k tomu škola národní menšiny v místě se značně menším počtem dětí v místě usedlých česká menšinová škola v Ouborsku má totiž jen 8 dětí z této obce, ostatní pocházejí z Pocinovic a z Dubové Lhoty, ačkoliv Pocinovice mají vlastní českou školu a Dubová Lhota patří ke školní obci Janovicím nad Úhlavou, kde jest rovněž česká škola.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Ví o této věci se všemi vylíčenými okolnostmi?

2. Jak ospravedlní zrušení německé školní expositury v Ouborsku, jež se příčí všem zákonitým pojmům a zřízení české menšinové školy v témž místě?

3. Jest ochoten ihned odvolati zrušení německé expositury a zabavení školní budovy pro českou menšinovou školu a naopak pečovati o nové otevření německé expositury nebo naříditi, aby zabrání bylo odloženo až do té doby, kdy bude konečně rozhodnuto o zrušení expositury?

4. Jest ochoten odstraniti od nedávna patrný potupný stav, že němečtí zájemci bez vlivu musejí snášeti nezákonité konečné rozhodnutí předsedy zemské školní rady, a nemohou ho zrušiti ani podanými opravnými prostředky a odstraniti ho tím, že co nejdříve podá sněmovně vládní návrh na zrušení posledního odstavce § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., ve znění podle novely ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n., a tímto způsobem uvésti na nutnou míru protizákonité užívání úředních mocenských prostředků?

V Praze dne 29. listopadu 1923

Schuster, Uhl, Dietl,

Pohl, Grünzner, Čermak, Palme, Kirpal, Kaufmann, Hackenberg, Leibl, dr. Haas, Hillebrand, Blatny, Taub, dr. Holitscher, dr. Czech, Jokl, Heeger, Deutsch, Schäfer.

 

III./4354 (překlad).

Interpelace

poslanců Kaufmanna, Hirsche, Deutschové a druhů

ministrovi školství a národní osvěty o shánění německých dětí pro českou menšinovou školu v Údlicích v okrese chomutovském a vůbec o návštěvě českých menšinových škol dětmi německé národnosti.

V Údlicích v chomutovském školním okrese byla dne 15. listopadu t. r otevřena jednotřídní česká obecná škola. Ačkoliv podle §u 1 zákona o menšinových školách smějí do této školy býti přijímány jen dítky české národnosti, jak v Údlicích, tak též i v sousedních školních osadách Přečaplech a Bílencích jsou dítky bezpříkladně sháněny také mezi německými rodiči s tímto výsledkem:

Z Údlic vstoupilo do školy: 6 dětí českých rodičů, 6 ze smíšených manželství a 26 dětí německých rodičů

Z Přečapel vstoupilo do školy: 2 děti českých rodičů, o dítě ze smíšeného manželství a 10 děti německých rodičů.

Z Bílenců vstoupilo do školy: 2 děti českých rodičů, 3 děti ze smíšeného manželství a 8 dětí německých rodičů.

V údlické české obecné škole jest tedy 10 dětí českých rodičů 9 dětí ze smíšených manželství a 44 dětí německé národnosti.

Můžeme oznámiti jména a bezvadně zjištěnou národnost každého dítěte co ostatně musily věděti i úřady, které konaly předběžná šetření pro zřízení této menšinové školy. Hlavním agitátorem mezi německými rodiči pro to, aby jejich děti docházely do české menšinové školy, byl horník Matěj Rybáček z Údlic, nikoli však z nejmenší části také tamější školní správce, jenž slíbil báječné věci zvláště rodičům oněch dětí, které v německé škole dostaly špatnému klasifikaci nebo kteří byli potrestáni pro zanedbávání školy nebo přidrženi k tomu aby jejich děti docházely do školy i po 14. roku svého věku (jestliže ještě nedokonaly 8leté školní návštěvy). Jisté německé rodině s několika dětmi z Bílenců byla na vánoce slíbena obuv, šaty a prádlo. Tak čeští agitátoři využívají hospodářské nouze německých rodičů.

To ovšem není jediný příklad, kde německé děti docházejí do české menšinové školy. K této docházce dlužno zdůrazniti že se nedá uvésti v soulad s míněním, jež projevil nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 7. června 1922, č. 6762, že každé dítě patří do školy své národnosti. Tohoto rozhodnutí - vydaného ovšem v moravském reklamačním případu - nelze však nikterak omezovati jen na Moravu z toho důvodu, poněvadž doslovné znění tohoto rozhodnutí s přesnou bezpečností rozšiřuje jeho užití na všechny země Československé republiky. Rozhodnutí praví totiž doslovně: ťŽe tato zásada ze starých zákonů nezměněných novým zákonodárstvím Čsl. republiky několikráte byla potvrzena novými zákonnými ustanoveními a tendencí zákonodárců. Dále byla tato zásada potvrzena dokonce také ustanovením ústavního zákona a jazykového zákona, tedy i ústavní listina i mezinárodní předpisy o ochraně menšin chtějí zaručiti aby dítě bylo vyučováno ve svém mateřském jazyku.Ť Tím, že nejvyšší správní soud mluví výslovně o starých zákonech (v množném čísle), rozšiřuje svůj projev o oboru působnosti jediného zákona, jímž jest lex Perek. Rovněž odvozování uvedené zásady z ústavních zákonů a z ochrany menšin zaručuje, že lze této zásady užíti všeobecně. Mimo to návštěva českých menšinových škol německými dětmi jest neslučitelná s výslovným ustanovením §u 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., podle něhož pro zřízení menšinových škol dlužno přihlížeti k tříletému průměru jen dětí onoho mateřského jazyka pro něž v obci není vlastní školy s jazykem vyučovacím, který jest jejich řečí mateřskou a podle něhož vyučovací jazyk takové menšinové školy musí býti totožný s mateřským jazykem těchto dětí.

Tato zákonná ustanovení spojená s míněním nejvyššího správního soudu jež pro školní úřady mají býti směrnicemi pro jejich pojetí a rozhodování, ukazují zřejmě, že se menšinová škola zřizuje jen pro děti mateřského jazyka, o nějž jde a mohou tedy do ní docházeti jen takové děti Právo volby rodičů, aby posílali své děti do libovolné školy musí tedy podle tohoto §u 1 pro menšinové školy býti právě tak vyloučeno jako na základě lex Perek na Moravě nemůže totiž platiti v těch případech kde mateřský jazyk děti nesouhlasí s jazykem vyučovacím.

Na základě tohoto jasného právního vývodu tážeme se pana ministra:

Ví o tom, že 44 čistě německých dětí dochází do údlické české menšinové školy a ví vůbec, že německé děti docházejí do českých menšinových skol?

Jak ospravedlní zřízení menšinové školy v Údlicích bez dalších šetření o národnosti dětí když při žádostech o zřízení německých menšinových škol (na př. v Prapořišti) musejí býti vedena dlouholetá šetření o národnosti dětí?

Jak odůvodní vůbec docházení německých dětí do českých menšinových škol když přece podle jasných ustanovení §u 1 zákona ze dne 3 dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. a mínění projeveného nejvyšším správním soudem německé děti vůbec nepatří do českých menšinových škol tedy do škol které jsou určeny pro českou menšinu v místě a nikoliv pro německou většinu?

Jest ochoten co nejdříve učiniti opatření aby bylo výslovně zakázáno správcům českých menšinových škol přijímati německé děti a aby německým zájemcům bylo poskytnuto právo vyreklamovati tyto děti z českých menšinových škol?

V Praze dne 29. listopadu 1923.

Kaufmann, Hirsch, Deutsch,

Pohl, Grünzner, Schuster, dr. Czech, Čermak, Leibl, Palme, Kirpal, Dietl, R. Fischer, Heeger, Jokl, dr. Holitscher, Hackenberg, Blatny, Schäfer, Uhl, Taub, dr. Haas.

 

IV./4354.

Interpelace poslance J. Kříže a soudruhů

ministru železnic

o prodlužování pracovní doby železničních zaměstnanců kategorii staničních a jízdních.

Staniční a jízdní zaměstnanci přes to, že jejich služba je těžká a nebezpečná, nemají dosud pracovní dobu upravenu podle zákona o 8mihodinové době pracovní. Prováděcí nařízení ministerstva železnic k zákonu o 8mi hod. době pracovní pro jmenované kategorie, vydané roku 1919 pod čís. 1834 a 5767 místo, co by mělo býti v těsném souladu se zákonem a přesně vymeziti pojem práce a odpočinku, dává svým nejasným výkladem ředitelstvím a přednostům stanic přímo na ruku, stanoviti pracovní směny podle své libovůle.

Tímto způsobem byly v pracovní době těchto zřízenců vytvořeny tak desolátní poměry, že tento stav je prostě nadále neudržitelný.

Pracovní směny staničního personálu, zaměstnaného při dopravě, mají býti sestaveny na základě pohotovosti podle § 7, odst. 3. zákona, který dovoluje prodloužiti pracovní dobu přes 192 hodin s podmínkou, že skutečná práce nevyžaduje více než 6 hodin denně (144 hodin za 28 dnů).

Prováděcí nařízení, aby dosáhlo tohoto počtu hodin, potřebného ku prodloužení pracovní doby, zařaďuje do pohotovosti i takové úkony, které svou povahou jsou skutečnou prací: na př. čistění, mazání výhybek hradla a drátovodu, různé pomocné práce ve skladišti neb stanici, půl neb čtvrthodinovou dobu, vzniklou zbrojením záložního stroje, výjezdem neb vjezdem vlaku do stanice, ve které personál musí konati práce přípravné pro další posunování, jako: povolování vozů, rozvěšování na jednoducho, popisování vozů určených k roztřiďování ad.

Mimo to, jsou tyto posledně jmenované přestávky, oddechy ve smyslu § 3. odst. 2. zákona, podle něhož patří těmto zřízencům za 12ti hodinovou směnu 1 hodina odpočinku. Průvodčím vaků mimo zpožďování vlaků, které mnohdy činí 2, 3 i více hodin za směnu, jest prodlužována pracovní doba jednak tím, že doba strávená ve vratných stanicích, kde mnohdy není kasáren a jsou-li, tedy jejich stav jest pode vší kritiku, jest započítána do úplného odpočinku, místo do pohotovosti, jednak tím, že pořady jízd (turnusy) v mnohých stanicích vykazují za 28 dnů 204 i více hodin.

Mimo to v nových stanicích zavádí se nepoměrný počet záložních čet, tak na př. stanice Přerov, kde jest 60 nákladních čet, jest 27 čet záložních. Pracovní doba mužstva těchto čet jest vesměs delší než zákon připouští.

Prodlužování pracovní doby, zvláště v posedni době, jest na denním pořádku u všech ředitelství. Na důkaz pravdy našeho tvrzení uvádíme několik příkladů:

Stance pražské (Velké Prahy), kde byl zaveden pro staniční personál turnus 12 - 24, 12 - 36. byl ponechán pouze některým - zřízencům jedné a téže kategorie. Ostatním pak byl vyměřen turnus po čtvrté 12ti hodinné službě 36 hodin volno.

Stanice Staré Kladno: U výměnářů byl zrušen turnus 12 - 12, 12 - 24, a nahrazen turnusem 16 až 16, který vykazuje 36 hodin za 4 neděle. Ve stanici samotné jest nejvýše 60 hodin pohotovosti za 4 neděle, zbývá tudíž 276 hodin skutečné práce, místo 192 hodin podle zákona.

Stanice Orlová: Aby mohla býti prodloužena pracovní doba hradlařům, počítá se jim skutečná práce, jako vykládání neb nakládání zboží do vlaků, zapisování vozů, čistění výměn a osvětlovacích těles a různé jiné práce do pohotovosti.

Stanice Zámost: Staničním pomocníkům jest upírán nárok na volno 36 hodin po 3. neděli, ačkoliv zákon to výslovně nařizuje. Když tito zřízenci připomínali p. přednostovi stanice, že jest to protizákonné, odpověděl, že podle ministerského výnosu může prodloužiti pracovní dobu, jak mu bude libo.

Stanice Kostelec - Cejl: Zrušen u výměnářů turnus 12 - 24 a nahrazen turnusem 16 - 16. Pohotovost v této stanici činí 39 hodin 30 minut za 28 dnů. Zbývá tudíž 296 hodin 70 minut skutečné práce.

Stanice Přerov: Pracovní turnusy jízdního personálu, které mají býti zpracovány na podkladě 6 hodin 51 minut maximální práce, byly zpracovány na 7 hodin 1 minutu. Tím prodloužena jest pracovní doba o 10 hodin měsíčně.

Stanice Prostřední Suchá: Do pracovní doby jízdního personálu není započteno zdržení ve vratných stanicích, ačkoliv tam není kasáren. Taktéž nejsou započteny 2 hodiny školy a 10% zálohy. Ale i bez tohoto započítání obnáší jejich turnus přes 200 hodin za 28 dnů.

Mimo tyto věci jest prodlužována pracovní doba zpožďováním vlaků. Jest téměř denní zjev, že pro nedostatek volných kolejí ve velkých shromaždištích zátěže vlaky jsou zadržovány 2, 3 i více hodin v předchozích stanicích. Tím zkracován jest personál na svém odpočinku.

Jest samozřejmé, že dlouhá pracovní doba způsobuje tělesnou i duševní únavu, jež jest hlavní příčinou úrazů a různých nehod na drahách.

Podepsaní se táží:

1. Jest panu ministrovi znám tento stav o pracovní době jmenovaného personálu?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby vydáno bylo prováděcí nařízení nové, které by stávající nedostatky odstranilo?

3. Jest pan ministr železnic ochoten dáti v interpelaci uvedené neoprávněné prodlužování pracovní doby jednotlivými služebnami vyšetřiti a zjednati nápravu?

V Praze dne 11. prosince 1923.

J. Kříž,

Koutný, Merta, Bubník, Mikulíček, Malá, Blažek, Nagy, Krejčí, Rouček, Warmbrunn, Skalák, Burian, Darula, Svetlik, Kunst, Haken, dr. Šmeral, Kreibich, Tausik, Houser, Teska, Kučera, Toužil.

 

V./4354.

Interpellácia

poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov

na ministrov vnútra a pravosúdia

v záležitosti zhabania Slováka zo dňa

27. novembra 1923, číslo 258.

Číslo toto zhabané bolo pre stať článku: V záujme obeti propagačnej kancelárie.

V článku tomto je uvedená skutočná událosť ktorý je známa širšej verejnosti a ktorá už žiadnym habaním a cenzurovaním sa nezataj a spomenutá krivda neodčiní. Ináčej nech hovori inkriminovaná časť sama:

K tomuto kroku boli prinúteni obhajcovia obvinených tým, že pravdepodobne ide o takú vlastizradnú djuračkovsko - udavačskú aféru aká bola Dugovičova. V tejto i po odvolaní žaloby štátnym zástupcom ešte 3 týždne sedel obvinení. Tento príklad sa i tu mohol zopakovať.

Pýtame sa teda pp. ministrov:

1. Či majú vedomosť o tom, že Slovák časopis je so dňa na deň nespravodlive habaný, čím šliape sa najprimitivnejšie právo občianskej slobody?

2. Či sú pp. ministri toho povedomí, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť oproti štánym vrchnostiam a podkopáva autoritu štátu?

3. Či sú ochotní pp. ministri učiniť opatrenie, aby neschopní činitelia bratislavskej cenzúry boli odstránení?

4. Či sú ochotní pp. ministri učiniť opatrenie a zabezpečiť platnosť Ústavnej Listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?

V Prahe, dňa 12. decembra 1923.

Hlinka,

Schälzky, dr. Petersilka, Horák, Anděl, Bobok, Mlčoch, Pastyřík, Najman, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, Vávra, dr. Juriga, dr. Kubiš, Tománek, dr. Buday, Hancko, Bobek, Mark, Onderčo, Tomik, dr. Gažík, dr. Luschka, dr. Labay. Budig, Böhr.

 

VI./4354.

Interpellácia

poslanca Boboka a spoločníkov

ministru vnútra

v záležitosti podomových obchodníkov.

Macošské pomery mnohých našich krajov už od dávna nútia našich bratov Slovákov každodenný chlieb si vyhľadávať, putujúc z mesta do mesta, nosiac ťažkú ťarchu tovaru. Týmto ľuďom, vyhnaným od teplého rodinného krbu, ktorí na svojich stálych cestách postrádajú takmer všetkého pohodlia, žiadon spravodlive smýšľajúci človek nesmie a nemôže odoprieť uznanie.

Toto ich právo - podomové obchodníctvo opiera sa na, zákonné opatrenie z doby Marie Terezie pochadzajúce, ktoré doteraz na Slovensku žiadnym zákonom je nie zrušené. Naši ľudia toto právo už od dávna majú a práve preto k tomuto právu patria im aj všetky výhody, ktoré štát pre podomových obchodníkov dáva.

Právo to naší podomoví obchodníci však len na papieri majú. Naproti ním však cudzincom bošniakom je všetko prípustné a prístupné. Policajné orgány kým cudzincov ponechávajú na pokoji, za našími obchodníkmi sliedia ako za zbojníkmi. Kým cudzinci majú všade prístup, naším domorodým Slovákom je to nie dovolené. Kým naši Slováci sú nútení - ktorému ešte stačí na pas - isť do cudziny, pre všelijaké prekážky vládou im kladené, zatiaľ vláda tej istej republiky, toho istého štátu, tých istých občanov, pripúšťa neobmedzený príliv cudzincov podomových obchodníkov. Týmto nie len že odoberá sa možnosť výživy našim štátnym občanom, ale vyvoláva sa nespokojnosť ľudu voči štátu, čim ťažké obvinenie padá na vládu.

Pýtame sa teda p. ministra:

1. Či má známosť o týchto krivdách páchaných na slovenskom občianstve?

2. Či má známosť o veľkom prílive cudzincov tohoto oboru a o ich neobmedzenom riadení?

3. Či je ochotný zabezpečiť práva našim slovenským podomovým obchodníkom a zamedziť všelijaké perzekúcie?

4. Či je ochotný zakázať alebo aspoň regulovať príchod cudzincov tohoto zamestnania?

5. Či je ochotný zabezpečiť všetké práva a výhody naším slovenským podomovým obchodníkom?

V Prahe, dňa 12. decembra 1923.

Bobok,

dr. Kubiš, Hlinka, dr. Labay, Onderčo, dr. Buday, dr Gažík, Füssy, Hancko, Tománek, dr. Juriga, Tomik, Schälzky, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, Bobek, Budig, Böhr, Mark, Křepek, dr. Spina.

VII./4354.

Interpellácia

poslanca dra Jurigu a spoločníkov na ministrov vnútra a pravosúdia v záležitosti zhabania ťSlovákŤ-a zo dňa 23. novembra 1923, číslo 255.

Číslo toto zhabané pre článok s nadpisom ťSmrť lebo slobodaŤ, v ktorom sa podala zpráva, že päť slovenských mužov, ktorí už dva mesiace sedia bez príčiny vo väzení, zahájili hladovú stávku.

Ináčej nech hovorí článok sám:

Smrť lebo sloboda.

Slovenskí Mac Swinneyovci. - Hladový štrajk zahájili bez príčiny väznení Slováci v bratislavskej väznici. - Hladový štrajk zahájili včera. - Sú odhodlaní viesť ho dotiaľ, kým ich lebo nepustia na slobodu, lebo zahynú hladom. - Prípad bude jasno kričať v zahraničí.

Bratislava, 22. novembra

Slovenská sloboda dostáva čím ďalej tým viac ráznejších, odvážnejších, obetavejších bojovníkov. Títo sa rodia už nielen v chudobných chyžkách dedín, ale i v pohodlných bytoch mešťanov. V poslednom čase nastupujeme cestu Irčanov, ktorých veľký národný hrdina Mac Swinney po 73 dňovom hladovom štrajku zomrel pred dvoma rokmi v rukách otrokárov v temnici.

Podobný prípad nastáva vo väzení bratislavskej sedrie.

Päť slovenských mužov sedí tu už dva mesiace bez príčiny vo väzení. Čaderna, Ferančík, Voszatkó, Gašpierik a Gašpárek, sú odrezaný od svojich rodín a priateľov a sedia, nevediac prečo. Udal ich voľaký provokatér Kaviak, chcejúc si prikloniť milovníkov zradcov. Bolo vypočutých do 100 svedkov a jediný vinu uväznených nepotvrdil, súd - dľa našej informácie - dôkazov viny voči nim nemá. Vec sa už vlečie dva mesiace. Nielen väzňovia vychodia už z trpezlivosti, ale celá verejnosť sa plným právom pohoršuje nad týmto barbarským činom Konečne trpezlivosť väznených klesla

a včera ráno solidárne zahájili hladový štrajk, v ktorom sú ochotní a dosť odvážni vytrvať buď do času svojho oslobodenia, alebo po mučednícku smrť. Jesť trpký chlieb otrokárov im ďalej nemožno.

Prípad tento ojedinelý v oslobodzujúcom národnom hnutí vzbudí iste veľkú pozornosť zahraničných spojencov na aziatskú krajinu v strednej Europe, ktorej jeden zástupca nedávno sa chvastal so slobodymilovnosťou svojej zeme.

Pýtame sa tedy pp. ministrov vnútra a pravosúdia:

1. Či majú známosť pp. ministri o nespravodlivom habaní ťSlovákaŤ?

2. Či sú ochotní pp. ministri zabezpečiť platnosť Ústavnej Listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?

3. Či chcú pp. ministri učiniť zadosť nášmu spravodlivému požiadavku, aby neschopní činitelia na bratislavskej cenzúre boli odstránení zo svojho dosavádneho pôsobišťa?

4. Či sú ochotní pp. ministri hneď sa postarať aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly, aby to nerozumné habanie už raz prestalo?

V Prahe, dňa 12. decembra 1923.

Dr. Juriga,

Hlinka, Onderčo, dr. Labay, Najman, dr. Gažík, Vávra, Bobek, dr. Luschka, dr. Kubiš, Hancko, Tománek, dr. Buday, Tomik, Mlčoch, Pastyřík, Schälzky, Böhr, Horák, Mark, Anděl, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, Budig.

 

VIII./4354.

Interpellácia

poslanca Hlinku a spoločníkov

na ministrov vnútra a pravosúdia

v záležitosti zhabania ťSlovákaŤ zo dňa 27. novembra 1923, číslo 258.

Základnou zásadou a požiadavkom demokratického štátu je rovnoprávnosť. Že akým spôsobom sa uplatňuje táto zásada, tomu dôkazom je osud článku s nadpisom: Štvrťmiliardová škandálna afera koalície, state s článkov ťPrvé zasedanie miestneho zastupiteľstva v Košiciach...Ť

Článok ťŠtvrťmiliardová aferaŤ prevzatý v časopisu ťPravdy ChudobyŤ. vychodiaceho v Ružomberku, kde na prvej strane bol uverejnený v 132. čísle IV. roč. State, týkajúce sa prehlásenia slovenského zástupcu v mestskom zastupiteľstve Košic prešly v úplnom znení v košických maďarských novinách.

Číslo Slováka, v ktorom spomenuté veci boly uverejnené, bolo zhabané.

Obsah všetkých článkov alebo je trestuhodný, alebo je nie. V prvom páde by bol iste svedomite vykonal svoju úradnú povinnosť aj ružomberský aj košícky štátny zástupca a bol by aj ťPravdu ChudobyŤ aj maďarské košícké časopisy zhabal. Články prepustil tak maďarský ako aj košicky štátny zástupca v menovaných časopisoch. To je dôkazom toho, že v článkoch sa nič protištátneho nenachodí. V tomto páde ale aj bratislavského štátneho zástupcu povinnosťou bolo prevzaté články prepustiť. A keď predsa zhabal toto pokračovanie nemôže sa považovať za iné, ako za prenasledovanie nášho autonomistického smeru.

Prípad podobného konfiškovania Slováka je nie ojedinelý. Nespravodlivosť tohoto počínania bratislavského štátneho zastupiteľstva až kričí a je výsmechom spravodlivosti a rovnoprávnosti, keďže čo bolo slobodno napísať komunistickému a maďarskému časopisu, to je zakázané nám Slovákom. Slovenský časopis, časopis štátotvorného národa, nemá toľko práva v republike ako maďarské alebo nemecké menšiny.

Ale nech hovoria články samotné:

Štvrťmiliardová škandálna afera koalicie:

Hlavný macher: národne demokratický minister Bečka. - Dar Živnobanke.

ťUž niekoľko týždňov sa počúva, že ministerstvo financií vykonalo čin, povahou svojou nielen neslýchaný, ale financie štátne priamo ohrožujúci Bolo nám známo, že minister financií, národný demokrát inž. Bečka, honoroval Živnobanke a jej koncernu v auguste t. r. ztratenú válečnú pôžičku vo výške 250 milionov Kčs, ale nebolo nám známe, za akých okolností. Až dnes vichádza všetko najavo, lebo nemecké banky, prináležajúce do koncernu Petschkovho, usilujú sa o to isté vládne dobrodenie, akého sa dostalo Živnobanke. Nemecké exponované velkokapitalistické noviny ťDie WirtschaftŤ prinášajú o manipulácii Bečkovej úžasné podrobnosti. Útočia na vládu a žiadajú aby štát honoroval všetky válečné pôžičky, pri najmenšom aby sa zachoval k majetku bánk tak ako voči Živnobanke. Sumy, o ktoré Bečka pripravil štátnu pokladnicu, idú do viac sto milionov. Parlament je povinný dosadiť hneď vyšetrujúcu komisiu a ministra Bečku pohnať k zodpovednosti. Zvýšenou daňou z obratu a z výkonu bude poplatníctvo a konzumentstvo ešte viac krvácať a tu škrtnutím pera hodí sa molochu Živnobanky a jej odnožím ohromný národný majetok.

Inkriminovaná časť druhého článku:

Prvé zasedanie miestneho zastupiteľstva v Košiciach.

Zo zásady ohradzujeme sa oproti zdegradovaniu miest menovite proti pozbaveniu samourčovacieho práva nášho mesta a proti spolitizovaniu jeho správy a zastupiteľstva, lebo u mesta má sa uplatňovať výlučne len kosáodárska a kultúrna politika a nikdy nesúhlasíme s tým, aby sa opraty mesta dostaly do rúk ľudí, ktorí s tým mestom nemajú nič spoločného a len priechodne prebývajú v ňom. Neuznávame tento výbor za slobodný prejav voličov, poneváč na posmech demokrácie vláda nám doň natisla päť vymenovaných členov, čo vládnych a mastné hrnce obetajúcich štatistov, a to (čuj svete!) s hlasovacím právom, aby sa tu nijak nemohla uplatniť slobodná vôľa voličov tohoto mesta.

Pýtame sa teda pp. ministrov vnútra a pravosúdia:

1. Či majú známosť pp. ministri o nespravodlivom habaní ťSlovákŤ-a, ktorý bol zhabaný preto, že prevzal vyšuvedené články z iných novin?

2. Či sú ochotní pp. ministri zabezpečiť platnosť Ústavnej Listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?

3. Či sú ochotní učiniť pp. ministri opatrenie, aby rovnoprávnosť občianstva sa uplatnila?

4. Či chcú pp ministri učiniť zadosť nášmu spravodlivému požiadavku, aby neschopní činitelia bratislavskej cenzúry boli odstráneni zo svojho dosavádneho pôsobišťa?

5. Či sú ochotní pp. ministri hneď sa postarať aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovatly, aby to nerozumné habanie už raz vzalo svoj koniec?

V Prahe dňa 12. decembra 1923.

Hlinka,

Hancko, Bobok, Horák, Najman, dr. Gažík, Mlčoch, Pastyřík, Bobek, Budig, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, dr. Petersilka, Anděl, Vávra, Tomik, dr. Buday, Schälzky, Mark, Onderčo, Böhr, Tománek, dr. Juriga, dr. Labay, dr. Kubiš.

 

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP