XI./3801 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelace poslance dra Schollicha a druhů

o nuceném pensionování německých učitelů (tisk 3551/XII).

Úbytkem míst učitelských na veřejných německých školách obecných a občanských stal se značný počet definitivních i zatímních učitelů přebytečným. Mnozí z nich nemohli býti na školách vůbec umístěni a musili býti dáni na dovolenou s čekatelným, tedy s požitky značně menšími, než měli v aktivní službě.

Naproti tomu bylo zjištěno, že na německých školách působilo koncem roku 1921 na 600 osob se služební dobou více než 40 latou, někteří s kvalifikací méně než uspokojivou, mnozí ve věku od 65 do 76 let.

Není zajisté v zájmu zdárného působení a rozvoje školy, aby školská správa ponechávala v aktivní službě učitele přestárlé, zejména bylo-li působení jednotlivých shledáno jen uspokojivé nebo méně než uspokojivé a posílala současně na dovolenou síly mladé a schopné. Také s hlediska sociálního je zajisté přijatelnější, odejdou-li na odpočinek z učitelů ti, kteří majíce 40 let služebních mají nárok na maximální výslužné, než aby odcházeli na dovolenou s čekatelným t. j. jakoby na dočasný odpočinek osoby mladé s malými požitky, jež nejsou leckdy ani existenčním minimem.

Rozumí se ovšem samo sebou, že pensionování učitelských přesloužilců z moci úřední může se státi toliko se zachováním platných zákonů a že pensionováni býti mohou toliko ti z nich, kteří ťpro přílišnou pokročilost věku, pro těžké vady tělesné nebo duševní, anebo pro jiné pozoruhodné poměry k vykonávání povinností jim náležejících nejeví se býti způsobilýmiŤ.

Výnos předsednictva pražské zemské školní rady v interpelaci zmíněný nelze pokládati tudíž za nezákonný ani v odporu se zájmy školy a ministr školství a národní osvěty nemá příčiny, aby jej rušil nebo provádění jeho zastavil.

Pokud se interpelace zmiňuje o úpravě pensijních poměrů učitelstva a státních úředníků vůbec, vláda odkazuje na zákon ze dne 3. března 1921, čís. 99 Sb. z. a n., kterým tato otázka byla rozřešena do té míry příznivě, jak to za dané finanční situace státu a zemí je vůbec možno. K definitivní úpravě pensijních poměrů vůbec bude možno přikročiti teprve tehdy, až budou poměry úplně stabilisovány. Aby však byl umožněn i nyní odchod do výslužby, usnesla se vláda ve schůzi konané dne 27. dubna 1922 na tom, aby státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům podniků a fondů státem spravovaných, kteří odejdou do výslužby během roku 1922, bylo v případech hodných zřetele vzhledem k výkonu služby a poměrům majetkovým navrhováno podle §u 64 č. 9 ústavní listiny zvýšení odpočivných požitků poskytnutím zvláštního přídavku až do výše rozdílu mezi 75% mimořádných a nouzových výpomocí, náležejících zaměstnanci v činné službě v den odchodu do výslužby a nouzovými a mimořádnými výpomocemi, náležejícími jemu v týž den jako pensistovi.

Přídavky tyto budou se snižovati v témže poměru, v jakém budou důsledkem zlepšených poměrů hospodářských sníženy celkové požitky aktivních zaměstnanců státních stejné kategorie nebo všeobecnou úsporou zvýšeny celkové pensijní požitky, dále odhadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku.

V Praze dne 25. srpna 1922.

Za předsedu vlády:

Udržal, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Šrobár, v. r.

XII./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci poslance dra Kafky a druhů

o neudržitelných poměrech v Pražské všeobecné nemocnici (tisk 3561/III).

Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jsou známy neblahé bytové poměry ošetřovatelského personálu i lékařů v Pražské všeobecné nemocnici, jakož i nepostačující umístění kuchyně a prádelny; proto snaží se již delší dobu, aby těmto poměrům odpomohlo.

Za tím účelem vypracovalo náčrtky na stavbu obytného domu pro ošetřovatelský personál a lékaře, v němž budou též denní místnosti a jídelny umístěny. Dle náčrtků těchto zhotovilo ministerstvo veřejných prací detailní plány, dle nichž bude se stavbou obytného domu během letních měsíců t. r. započato. V obytném domě bude možno ubytovati as 30 lékařů a 160-180 ošetřovatelek.

Postavením obytného domu doufá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy odpomoci stísněným poměrům bytovým, jimiž jak lékařský tak ošetřovatelský personál v Pražské všeobecné nemocnici trpí.

Rovněž kuchyně a prádelna vyžadují radikální rekonstrukce; rozhodlo se proto ministerstvo veřejného zdravotnictví přikročiti ku stavbě nové kuchyně a prádelny, jež bude umístěna na pozemcích nemocnice za Faustovým domem. Jelikož proti architektonické úpravě projektu byly činěny svého času námitky ťKlubem za Starou PrahuŤ, bylo nutno projekt měniti; práce tyto pokročily však již tak daleko, že k vypracování definitivních plánů bylo přikročeno a lze doufati, že se stavbou kuchyně a prádelny bude ještě letošního roku započato.

V budově prádelny a kuchyně bude možno umístiti též další byty a sice as pro 30 osob kuchyňského a 15 osob ošetřovatelského personálu.

Těmito stavbami, jež budou letos započaty bude odpomoženo nynějším stísněným poměrům bytovým, jakož i nedostatkům kuchyně a prádelny.

Začátkem měsíce června prohlédli zdravotní výbory poslanecké sněmovny a senátu Pražskou všeobecnou nemocnici a za účasti přednostů jednotlivých klinik prošli veškerá oddělení.

Jejich zakročením bylo započetí se stavbou obytného domu urychleno.

Tím bylo vyhověno též třetímu bodu interpelace, t. j. aby zdravotní výbory s nemocničními lékaři vyšetřili vytýkané nešvary v Pražské všeobecné nemocnici.

ťŠetřením konaným zemskou správou politickou již v r. 1921 k vyšetření novinářské stížností do hmyzu, jímž jsou nemocní obtěžováni, bylo zjištěno, že objevování jeho nemůže býti zabráněno už z toho důvodu, že přináší se do ústavu nemocnými. Ředitelství ústavu vynakládá však krajní úsilí, aby závada ta byla na nejmenší možnou míru stlačena.Ť

V Praze dne 7. září 1922.

Ministr veřej. zdravotnictví a tělesné výchovy:

MUDr. Boh. Vrbenský v. r.

XIII./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů,

že prý byly uzavřeny bankovní účty bankovních úředníků (tisk 3561/XV).

Vládním nařízením ze dne 28. listopadu 1919, čís. 644 Sb. z. a n., vydaným na základě zákona ze dna 24. července 1917, čís. 307 ř. z., uherského zákona čl. LXIII. z r. 1912 a L. 2 r. 1914 a čl. 2. zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11 Sb. z. a n., upraven byl obchod cizími platidly. Podle §u 12 tohoto nařízení kontroluje řádné plnění příslušných předpisů revisní odbor ministerstva financí, a peněžní ústavy jsou povinny kontrolujícím orgánům na požádání dáti dle pravdy vysvětlivky o obsahu a účelu obchodů valutami a předložiti jim příslušné doklady. Při výkonu této kontroly zjištěna byla u různých peněžních ústavů celá řada případů nedovolených arbitrážních spekulací, které prováděli nejen komitenti, nýbrž i úředníci bankovní. Poněvadž přestupky nařízení výše uvedeného kromě vězení a pokuty trestají se též propadnutím trestného činu (§ 21), jest přirozeno, že při konstatování deliktu disposice s příslušným účtem vlastníku jeho až do skončení nebo zastavení trestního řízení musí býti odňata.

Toto opatření dělo a děje se však pouze v konkretních případech, kdy kontrolními orgány zjištěna byla fakta zakládající důvodné podezření přestupku platných nařízení o obchodu cizími platidly a to stejně proti postiženým bankovním úředníkům, jako proti jiným stranám, pokud takové nedovolené obchody provádějí.

Zpráva časopisecká (ťPráva LiduŤ) o tom, že ministerstvo financí nařízením obstavilo všecky účty v cizí měně bankovních úředníků bez jakéhokoliv Předchozího šetření jest nesprávná, a tím odpadají i všecky dedukce v interpelaci uvedené.

V Praze dne 14. září 1922.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.

XIV./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho a druhů

o českých zápisech do pozemkové knihy (tisk 3100/X).

Vyšetřením věci v Interpelací uvedené bylo zjištěno toto:

Obecní úřad v Huti podal proti uvedenému usnesení okresního soudu v Žel. Brodě dohlédací stížnost ke krajskému soudu v Mladé Boleslavi, který jí nevyhověl z důvodu, že postup okresního soudu v Žel. Brodě odpovídá §u 1 odst. 1 jaz. zákona, dle něhož se dějí vyhlášky v jazyku státním s výhradou v zákoně stanovenou, že však v daném případě výhrady této není.

Proti tomuto rozhodnutí podal svaz německých samosprávných těles v republice československé stížnost k presidiu vrchního zemského soudu v Praze, které usnesením z 29. července 1922, Pres. 33030-17/22 vyslovilo, že okresní soud v kel. Brodě neprávem zaslal obecnímu úřadu v Huti uvedenou vyhlášku jen v jazyce státním a že další opatření odpadá, poněvadž lhůty ve vyhlášce stanovené uplynuly.

Vzhledem k tomuto rozhodnutí, kterým bylo stížnosti vyhověno, není důvodu k nijakému dalšímu opatření.

Nemohu však všeobecně uložiti soudům, jak pp. interpelanti žádají, aby veřejné vyhlášky určené pro německé obce vydávaly se v jazyku německém, ježto bude úkolem prováděcího nařízení k jazykovému zákonu, aby předpisy jeho provedlo a všecky otázky sem spadající upravilo.

V Praze dne 17. srpna 1922.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XV./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance Hellera a druhů, proč se nesvolává okresní školní výbor hro školní okres dubský (tisk 3467).

Proti výnosu předsedy zemské školní rady v Praze ze dne 23. května 1921, čís. 2302 pres., jímž jmenováni byli členové okresního výboru školního v Dubé, podala rozklad místní organisace československé strany národnědemokratické za účasti důvěrníků jiných politických stran, pročež až do vyřízení tohoto rozkladu nenabylo jmenování členů okresního výboru školního právní účinnosti a výbor tento nemohl se ustaviti a konati schůze. Zmíněný rozklad byl ministerstvem školství a národní osvěty rozhodnutím ze dne 3. května. 1922, čís. 81546/21 zamítnut. Tím jmenování členů stalo se účinným a pominula překážka, aby okresní výbor školní v Dubé se ustavil a zahájil působnost.

V Praze dne 21. září 1922.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Šrobár, v. r.

XVI./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Keibla a druhů

o udílení mimořádných subvencí českým soudcům v německém jazykovém území (tisk 3700/III).

Inserát, o němž se interpelace zmiňuje, pochází od soudce dra Rudolfa Urbana v Karlových Varech.

Tvrzení, že ministerstvo slíbilo tomuto soudci zvláštní remuneraci, není pravdivé. Také žádnému jinému soudci české národnosti sloužícímu ve smíšeném území nebyla takováto remunerace nikdy dána ani slíbena. Tím padají mylné závěry, jež interpelace z tohoto předpokladu vyvozuje.

Soudce dr. Rudolf Urban byl jmenován do Karlových Varů ze služebních zájmů, poněvadž až na jednoho žádný z tamějších soudců německé národnosti neovládá řádně státního jazyka.

Soudcové bez rozdílu národnosti budou posíláni i na příště tam, kde jich bude justiční správa potřebovati, bez ohledu, půjde-li o území smíšené nebo jen ryze české.

V Praze dne 9. srpna 1922.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XVII./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci poslance L. Wenzela a druhů

o vydání nařízení, jímž se zavádí pro ty, kdo mají učně, povinná zkouška mistrovská (tisk 3610/XII).

Ve smyslu 7. odstavce §u 114 a) živnostenského řádu může býti pro živnosti řemeslné buď vůbec, nebo pro jecích jednotlivé druhy zavedena povinná zkouška mistrovská po předchozím vyslechnutí obchodních a živnostenských komor, jednot společenstevních, jakož i příslušných společenstev. Jsem ochoten učiniti opatření; aby toto předběžné řízení bylo zahájeno a teprve na základě došlých vyjádřeni obchodních a živnostenských komor, jakož i ostatních jmenovaných korporací živnostenských budu moci k interpelaci poslance L. Wenzela a druhů zaujmouti stanovisko.

V Praze dne 23. září 1922.

Ministr obchodu:

Inž. Lad. Novák, v. r.

XVIII./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra L. Raddy a druhů

o nezákonitém postupu při vydávání cestovních pasů (tisk 3610/II).

Konaným šetřením zjištěno, že v případě Josefa Doležela, zlatníka v Mikulově, berní správa mikulovská skutečně - avšak jen nedopatřením - podmínila svůj souhlas s vydáním cestovního pasu tím, že žadatel zaplatí veškeré, tudíž i dosud nesplatné daně do konce roku 1922.

Ve všech ostatních případech řídila a řídí se jmenovaná berní správa přesně předpisy nařízení z 22. prosince 1918, čís. 87 Sb. z. a nař., a z 18. ledna 1919, čís. 46 Sb. z. a pař., a požadovala resp. požaduje zaplacení jen daní již splatných, kdežto co do daní budoucně splatných pouze složení jistoty, a to ještě dle pokynů, ministerstvem financí vydaných, v míře značně obmezené.

Vyžádání souhlasu berní správy k vydání cestovního pasu okresní správou politickou zakládá se na obou citovaných nařízeních.

V Praze dne 19. září 1922.

Ministr financí:

Aug. Novák, v. r.

XIX./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Schweichharta, Čermáka a druhů,

že politická expositura v České Kamenici omezuje stěhování (tisk 310/XVII).

Na popud vyšlý jak z řad dělnictva sklářského průmyslu, tak z řad zaměstnavatelů dalo k žádosti ministerstva obchodu a sociální péče ministerstvo vnitra oběžníkem ze dne 15. října 1920, číslo 62957, pokyn pasovým úřadům, aby před vydáním cestovního pasu zapracovaným dělníkům sklářského průmyslu poskytly svazu sklářského průmyslu a svazu sklářského dělnictva v Č. S. R. v Teplicích-Šanově možnost udržeti doma vynikající síly domácího sklářského průmyslu, a aby za tím účelem sdělily tomuto svazu případy, kdy dělníci z oboru sklářského průmyslu požádají o vydání cestovního pasu.

Nezávisí tudíž vydání cestovního pasu pro dělníky z oboru sklářského průmyslu od souhlasu ťSvazu průmyslníkůŤ a oběžník ministerstva vnitra shora citovaný, který v ničem nepříčí se zákonitým předpisům, nepřipouští v tom ohledu žádné pochybnosti.

Bylo učiněno opatření, aby politická expositura v České Kamenici jediné v tomto smyslu oběžník ministerstva vnitra shora vzpomenutý vykládala a prováděla.

Konaným šetřením nebylo prokázáno, že by úředník politické expositury v České Kamenici pověřený pasovou agendou bral úplatky, ale bylo zjištěno, že jmenovaného sluší označiti jako úředníka velmi svědomitého a řídícího se vždy přesně danými předpisy.

V Praze dne 28. září 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XX./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra a spravedlnosti

na interpelaci poslance inž. Junga a druhů

o postupu úřadů ve věcech týkajících se sčítání lidu (tisk 3550/II).

Trestní pravomoc ohledně přestupků zákona o sčítání lidu ze dne 8. dubna 1920, č. 256 Sb. z. a n., která přikázána jest v §u 4 téhož zákona politickým úřadům, přísluší vzhledem k § 4 zákona ze dne 19. května 1868 č. 44 ř. z. a §u 1 nařízení ze dne 3. dubna 1855 č. 61 ř. z. v městech se zvláštním statutem, pokud jde o přestupky spáchané v obvodu těchto měst, komunálním úřadům v přeneseném oboru působnosti.

Statut města Opavy (zákon ze dne 20. ledna 1866 č. 10 z. z. pro Slezsko) stanoví však v odstavci 2. § 78, že vláda může úkony přinesené působnosti dáti zcela neb z části obstarávati svými orgány.

Pověřila-li tudíž zemská správa politická po rozumu ustanovení §u 78 odst. 2. městského statutu okresní politickou správu v Opavě prováděním trestního řízení pro přestupky zákona o sčítání lidu, plyne z toho, že byla okresní správa úřadem příslušným vydávati trestní nálezy Pro přestupky zákona o sčítání lidu spáchané v obvodu města Opavy.

Ohledně postupu opavského státního zastupitelství proti vrchnímu zemskému radovi drn Wenzelidesovi sděluje se toto:

V čísle 33 periodického časopisu ťBezručův KrajŤ ze dne 23. března 1922 uveřejněn byl pod nadpisem ťA zase jedna hrdinka německ፠článek, v němž se vytýká vrchnímu zemskému radovi drn Wenzelidesovi, že dopustil se schvalování nezákonných činů tím, že obchodnici Julii Plavkovou v Opavě, odsouzenou politickým úřadem pro přestupek proti zákonu o sčítání lidu, po odpykání trestu demonstrativně vítal, ji objímal, květinami obdaroval a uspořádáním průvodu oslavoval.

Vzhledem k obsahu tohoto článku učinilo státní zastupitelství v Opavě u vyššího soudce návrh na zavedení vyhledávání proti jmenovanému pro přečin §u 305 tr. z., které jest posud v proudu, takže ze zákonných důvodů nelze o jeho stavu a obsahu blíže se zmíniti.

Podotknouti jen dlužno, že také vrchní zemský rada dr. Otto Wenzelides učinil u státního zastupitelství v Opavě trestní oznámeni a to na pisatele zmíněného článku pro zločin utrhání na cti a že ani vyhledávání na základě tohoto oznámení zavedené dosud ke konci přivedeno nebylo.

Postup jak státního zastupitelství v Opavě tak i politických úřadů odpovídá tedy zákonu a proto není žádné příčiny k nějakému opatřeni.

V Praze dne 28. záři 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

XXI./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů

a samovolném odstranění uličních tabulek v Trutnově správcem tamější okresní správy politické (tisk 3610/X).

V městě Trutnově mají býti ulice dli čl. 5 odstavce 2 vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 Sb. z. a nař. označeny také v jazyku státním, poněvadž město jest sídlem politického úřadu, jehož působnost vztahuje se na český okres úpický.

Městské zastupitelstvo usneslo se však ve schůzi dne 9. března 1922 označiti ulice a náměstí arabskými číslicemi, domy pak arabskými číslicemi ve zlomcích a oznámilo usnesení to okresní správě politické, aby je vzala na vědomí. Tato však podle povinnosti na základě čl. 5, odst. 3, citovaného vládního nařízení a §u 102 ob. zř. usnesení to zastavila a provedení jeho zakázala z důvodu, že má za účel obejíti předpisy o jazykové úpravě pojmenování ulic a že použití zlomků k označení domů jest nepřípustné podle výslovného ustanovení §u 13 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. z. a pař.

Když pak okresní správa politická zjistila, že se přes to náměstí a některé ulice označují čísly a když obec na dvoje vyzvání do dané jí lhůty tabulky s číslicemi sama sejmouti nedala, byly z nařízení okresní správy politické výkonným orgánem sejmuty a u úřadu deponovány.

Postup okresního politického úřadu nebyl, jak se domnívá interpelace, protizákonným zasáhnutím do obecní samosprávy; nebol když obec neohlížejíc se na rozhodnutí úřad-u, kterým byl výkon usnesení městského zastupitelstva zastaven a nečekajíc na vyřízení stížnosti pořadem instancí přímo proti rozhodnutí tomu jednala a autoritě jeho se vzepřela, musel úřad dřívější stav obnoviti.

Pokud pak jde o otázku přípustností či nepřípustnosti číslování ulic stačí poukázati na to, že zákon i vládní nařízení užívají důsledně slova ťpojmenováníŤ a podle přirozeného významu tohoto slova nelze číslici pokládati za jméno.

Kromě toho předpisuje 2. odstavec citovaného čl. 5. vlád. pař., které obce jsou povinny míti označeny ulice v jazyku státním; nemůže tedy obec trutnovská, která mezi ně náleží, usnésti se na označení, vylučujícím použití jazyka státního.

O tom, že obec velikostí města Trutnova má s hlediska řádné péče o komunikace obecní (§ 28 ob. zř.) povinnost pojmenovati ulice vůbec a že je nesmí nechati neoznačeny, nelze pochybovati. Stížnost města podaná cestou instanční do zmíněného zastavovacího výměru okresní správy politické byla mezitím ve II. i III. stolici zamítnuta.

Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemám důvodu, abych dal odstraněné číslování ulic obnoviti anebo abych potrestal někoho na straně úřadu pro porušení práva.

V Praze dne 29. září 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XXII./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci post, dra E. Schollicha a soudr.

o neoprávněném rozpuštění spolku ťDeutsch-mährischer VolksbundŤ v Hlučíně (tisk 3781/VIII).

Rozpuštění spolku ťDeutschmährischer VolksbundŤ v Hlučíně odůvodněno je podle ustanovení §u 113 ústavní listiny tím, že činností tohoto spolku byl porušován veřejný pokoj a řád na Hlučínsku. ťDeutschmährischer VolksbundŤ založený krátce před přivtělením Hlučínska k republice Československé vytkl si za úkol pracovati proti přivtělení Hlučínska a Hlubčicka k našemu státu, pro revisi mírové smlouvy v tomto směnu a pěstovati nadále vlasteneckou lásku k Prusku.

Po inkorporaci Hlučínska zavdal ťDeutschmährischer VolksbundŤ svojí činností podrývačnou opětně příčinu k porušení veřejného pokoje a řádu, zejména svojí účastí na organisaci školských stávek na Hlučínsku a tím, že podněcoval obyvatelstvo, hlavně mládež k nenávistí a opovrhováni republikou Československou a její vládou, k neposlušnosti československých zákonů a nařízení, že byl dále ve stálém styku se zahraničními činiteli a zasílal dokonce pruským úřadům nepravdivé zprávy o činnosti našich úřadů na Hlučínsku ve snaze vzbuditi tím domněnku, že obyvatelstvo Hlučínska Test utlačováno československými úřady, a povzbuditi německou vládu k diplomatickému zakročení v otázce Hlučínska.

Při tomto stavu věcí nemohu ovšem naříditi zplnomocněnému komisaři pro Ratibořsko, aby odvolal rozpuštěni jmenovaného spolku. Jak z tohoto případu patrno, není také odůvodněno tvrzení, jakoby úřady mně podřízené postupovaly proti německým spolkům bez skutečného důvodu. Rozpuštění zmíněného spolku bylo naopak úplně odůvodněno, takže je naprosto nesprávno dovozovati z opatření tohoto, jakoby úřady mi podřízené postupovaly proti německým spolkům bez skutečného důvodu. Tvrzení toto odmítám a nemám také příčiny úřadům mi podřízeným přikazovati: aby na příště toho nečinily, když ani páni interpelanti neuváděcí pro požadavek tento jiného dokladu než rozpuštění spolku ťDeutschmährischer VolksbundŤ v Hlučíně. Ostatně ve věcí spolků, které by se cítily postiženými nějakým opatřením úřadů spolkových, použíti opravných prostředků, jež jím zákon spolkový a zákon o nejvyšším správním soudě poskytují.

Pokud jde o reformu spolkového o shromažďovacího práva sděluji, že ministerstvo vnitra připravuje z vlastního podnětu osnovu nového zákona spolčovacího a shromažďovacího a konána tím účelem podrobná studia cizího zákonodárství, aby nový zákon spolčovací a shromažďovací vyhovoval demokratickým zásadám dnešní doby.

V Praze dne 28. září 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XXIII./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance dra Keibla a druhů

o zkracování německých zaměstnanců pohraniční finanční stráže (tisk 3690/X).

Při reorganisaci býv. fin. stráže a převzetí příslušníků léto k nově zřízené důchodkové kontrole postupováno bylo přesně dle zásad zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 28 Sb. z. a n. z r. 1920.

Pro zařadění příslušníků býv. fin. stráže k důchodkové kontrole bylo rozhodným jednak předběžné školní neb odborné vzdělání těchto, jednak uspokojivá činnost jejich ve výkonu vnitrozemské služby ve sboru býv. fin. stráže. Že byla vyžadována znalost úředního jazyka jest samozřejmé, uváží-li se, že důchodková kontrola jest používána většinou ve vnitrozemí v okresích s obyvatelstvem české národnosti.

Zaměstnanci, kteří podmínkám tuto vytčeným nebo ostatním požadavkům uvedeného zákona nevyhověli, byli přiděleni k pohr. fin. stráží. O stížnostech těchto zaměstnanců do nepřevzetí k důchod. kontrole rozhodovala komise zřízená dle § 9 č. 1 odst. 4. zákona, pokud se týče ústřední úřad na základě dobrozdání této komise.

Z uvedeného jest patrno, že při převzetí příslušníků býv. fin. stráže k nově zřízené důchod. O kontrole nerozhodovaly momenty národnostní, nýbrž ta okolnost, zda zaměstnanec vyhověl zákonným požadavkům. Ostatně dovoluji si poukázati k tomu, že z 903 zaměstnanců býv. finanční stráže převzatých k důchod. kontrole jest 647 Čechů a 256 Němců, z čehož jest zřejmo, že zaměstnanci německé národnosti nebyli při reorganisaci finanční stráže nijak odstrčeni.

V Praze dne 25. září 1922.

Ministr financí:

Aug. Novák, v, r.

XXIV./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů

o zavedení pozdravu ťNa zdarŤ ve vojsku (tisk 3781/XXXVI).

Nesdílím názory interpelujících pánů, že by pozdrav představeného vojenské jednotce byl nějakým nedemokratickým projevem a odůvodněním nedemokratičnosti tím, že stávalo se za minulé monarchistické doby, že císař také zdravil mužstvo, zdá se mi příliš odlehlé.

Pozdrav mužstva v řadě stojícího jest zaveden v některých armádách, na př. i v německé jest usuelní pozdrav ťMorgen, SoldatenŤ a nevím, že by se někde o tom vedla diskuse.

Z interpelace není zcela jasna, zda pánové dělají námitky proti pozdravu vůbec, či jen proti pozdravu ťNa zdarŤ, kterýž mužstvo unisono zodpoví slovem ťZdarŤ. Pokud se týče tohoto pozdravu, není zaveden ve vojště z nějakého nacionálního důvodu, nýbrž proto, že jest to pozdrav výrazný, plynný a hutný. Přece jest krásný projev, přejeme-li někomu zdaru, tedy i přeje-li velitel svému oddílu a opačně. Jest v tom jakási srdečnost, která jest právě výrazem demokratičnosti a která nesnese porovnání s tím citovaným chladným a papouškovaným ťDobré jitro, VeličenstvoŤ. Zajisté pánové nemají nic proti pozdravu ťHeilŤ a ťNa zdarŤ jest vlastně totéž.

Že jest pak v národním státě československém v armádě zaveden pozdrav po česku, jest přece samozřejmo.

Pozdrav ťNa zdarŤ v armádě jest již vžitý, výnos o tom již přes dva roky starý a nepomýšlí se na jeho odvolání.

V Praze dne 15. září 1922.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

XXV./3801 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Brunara a druhů

o netaktním chování politických úřadů vůči starostovi z Cukmantlu ve Slezsku (tisk 3690/VI).

Jako v některých jiných okresích s obyvatelstvem převážně německé národnosti ve Slezsku vyskytly se také v politickém okrese Frývaldovském případy, že starostové obcí odmítali přijímati a vyřizovati české přípisy anebo je posílali okresní správě politické se žádostí, aby je přeložila do němčiny. Ježto případy tyto se množily a stávaly se pravidelnými, vydala okresní správa politická ve Frývaldově oběžník všem obcím svého okresu, ve kterém byly obce poučeny o povinnostech, vyplývajících pro ně ze zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. Zároveň dal přednosta okresní správy politické přidělanému úřednictvu příkaz, kdyby se po vydání tohoto oběžníku opětovaly podobné případy, aby byl starosta dotyčné obce předvolán a ústně poučen.

Také starosta města Cukmantlu byl z udaného důvodu předvolán na den 5. dubna 1922. Nedopatřením kanceláře bylo na dotyčném předvolání uvedeno nesprávné datum ť5./VI.Ť místo ť5./IV.Ť, o čemž ovšem vládní koncipista dr Chvojka, jenž věc vyřizoval, nevěděl. Když se starosta nedostavil dne 5. dubna 1922 byl opět předvolán správně na 11. dubna 1922. Ježto se ani tentokráte nedostavil, vydáno bylo další předvolání na 24: dubna 1922, které zůstalo rovněž bez povšimnutí a bez omluvy bylo proto nařízeno jeho opětovné předvolání a to na základě výslovného příkazu přednosty okresního politického úřadu daného dru Chvojkovi, který tento případ přednostovi úřadu hlásil. Zároveň s tímto posledním předvoláním napsal přednosta politického úřadu starostovi Kunzovi v Cukmantlu soukromý dopis, v němž jej upozornil na možné následky opětovného nedostavení se. Na základě tohoto opětovného předvoláni se starosta konečně k okresní správě politické dostavil.

Námitce interpelace, že mohla býti obec písemně zpravena o tom, že jest povinna přijmouti české podání, bylo jak výše uvedeno, oběžníkem okresní správy politické ve Frývaldově vyhověno už předem, aniž to však v případě tomto mělo žádoucího výsledku.

Ostatně jest právo politických úřadů předvolati starosty obcí k úřadu nepochybno a z vylíčeného případu jest patrno, že práva toho nebylo zneužito nebo nesprávně použito. Nemám proto příčiny, abych ve věci učinil nějaké opatření.

V Praze dne 26. září 1922.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP