POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

I. volební období.

5. zasedání.


3561.

Interpelace:

I. posl. Böhra, inž. Junga, dra Kafky, dra Lodgmana, dra Hanreicha a druhů vládě o podpoře pozůstalých po oněch německých občanech, kteří byli českými vojáky zastřeleni při obsazování německé části Čech, při projevech pro právo sebeurčení a při rozpouštění německých schůzi,

II. posl. dra Bartoška a spol. ministrům vnitra a spravedlnosti o libovůli praxe tiskové v Praze,

III. posl. dra Kafky a druhů ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministrovi vnitra o neudržitelných poměrech v pražské všeobecné nemocnici,

IV. posl. Schuberta a druhů ministrovi zemědělství o náhradě škod za ztráty způsobené slintavkou a kulhavkou,

V. posl. Hillebranda, Čermaka a druhů předsedovi vlády, jak se užilo státních peněz povolených na všeobecné vzdělávací účele,

VI. posl. Svetlika a súdr. min. nár. obrany v príčine beznáhradného vyvlastnenia pozemků malých rolníkov na stavbu vojenských barakov v Ružomberku,

VII. posl. Svetlika, Tausika a súdr. min. predsedovi ohľadom neľudskeho chovania četníkov oproti občanom na Slovensku,

VIII. posl. Housera a soudy. vládě o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ,

IX. posl. Nejezchleba-Marchy a soudy. vládě ve věci živelních pohrom na Boskovsku a Kunštátsku na Moravě,

X. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W.Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty a vládě republiky československé o reklamacích školních dětí na Moravě,

XI. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty a vládě republiky Československé o zamezení soukromému domácímu vyučování v Mlíčovicích v okrese znojemském,

XII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů vládě a ministrovi školství a národní osvěty republiky Československé o nuceném pensionován německých učitelů,

XIII. posl. J. Mayera a druhů ministrům vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutsche LandrufŤ ze dne 25. dubna 1922,

XIV. posl. Krause a druhů min. financi o zadávání státních dodávek a prací bez veřejných rozpisů,

XV. posl. dra Lodgmana a druhů min. financí, že prý byly uzavřeny bankovní účty bankovních úředníků,

XVI. posl. Krause a druhů min. železnic o znění železničního provozního řádu a železničních sazebníků československých státních drah,

XVII. posl. dra K. Lodgmana a druhů min. vnitra n nezákonném postupu politických správních úřadů při ustanovování místních jmen,

XVIII. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutsche VolkszeitungŤ,

XIX. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, že politické hřady užívají nepřípustným způsobem zaplacených pokut,

XX. posl. dra Brunara a druhů min. pošt a telegrafů o užívání česko-francouzských tiskopisů,

XXI. posl. dra E. Feyerfeila, dra Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o urážce pruského národního kmene a německé národnosti v čítance pro české obecné školy,

XXII. posl. Hellera a druhů min. vnitra o stranickém postupu okresního komisaře dra Siemense od politické expositury v České Kamenici,

XXIII. posl. Zierhuta a druhů min. národní obrany a spravedlnosti o surovém nakládáni četnictva a soudního vykonavatele s majitelem domu Breyem v Schwarzau, v politickém okrese kdyňském.

 

I./3561 (překlad).

Interpelace

poslanců Böhra, inž. Junga, dra Kafky, dra Lodgmana, dra Hanreicha a druhů

vládě

o podpoře pozůstalých po oněch německých občanech, kteří byli českými vojáky zastřeleni při obsazování německé části Čech, při projevech pro právo sebeurčení a při rozpouštění německých schůzí.

Jako přílohu předkládají podepsaní vládě seznam německých občanů zastřelených českým vojskem při svrchu uvedených událostech. Vláda kdysi slíbila, že poskytne vydatnou podporu pozůstalým těchto nevinně padlých oběti, jakož i zraněným, jichž je na sta. Z mnoha žalob, jež nás docházejí, vidíme, že vláda tyto své závazky splnila jen v míře nedostatečné. Připomínáme tedy tento závazek a dovolujeme se tázati, je-li vláda ochotna, předložiti sněmovně zprávu o provedení podpůrné akce.

V Praze dne 4. dubna 1922.

Böhr, inž. Jung, dr. Kafka, dr. Lodgman, dr. Hanreich, Matzner, Heller, Knirsch, Simm, Wenzel, Böllmann, Schubert, Röttel, J. Mayer, Schälzky, Bobek, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. W. Feierfeil, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. Luschka, Kostka.

II./3561.

Interpelace

post. JUDra Theodora Bartoška a spol.

ministrům vnitra a spravedlnosti

o libovůli prakse tiskové v Praze.

Volná Myšlenka československá rozhodla se uspořádati ve čtvrtek dne 11. května 1922 v Praze na Žofíně přednášku, aby o posledních výsledcích vědeckého badání v otázce kultu t. zv. Jana Nepomuckého promluvili: pp. historik dr. F. M. Bartoš, senátor dr. Jan Herben a prof. Alois Žipek. K oznámení této přednášky vydány byly plakáty tohoto znění a úpravy:

SVĚTEC TEMNA

Jan Nepomucký

jest thema veřejné přednášky, která se koná va čtvrtek 11. května o půl 8. h. več. ve velkém sále Žofínském. Promluví: Dr. F. M. Bartoš. Dr. Jan Herben. Prof. Alois Žipek.

Pražané! Římští klerikálové a jejich pomocníci stále houževnatě lpí na zachování a udržení kultu t. zv. Jana Nepomuckého, ač vědecky bylo nezvratně prokázáno, že celá existence tohoto ťsvětceŤ založena je na výmyslech, podvrzích a podvodech. Je pravdou nad slunce jasnější, že za ťsvatéhoŤ prohlášen byl muž, jenž, jak dí Palacký, náleží jen do legendy, nikoli do dějin, muž jenž, jak ještě výstižněji praví pokrokový katolický kněz Dobrovský, vůbec nikdy nežil, muž, jenž dosáhl své pocty falšovanými listinami a podstrčenými ostatky a to jen proto, aby v Čechách mohlo býti zachráněno hrozné dílo Bílé Hory, aby v násilně obráceném husitském národě mohla být dokonale vyhlazena památka mistra Jana Husa a udržena nad ním nemravná vláda Temna...

Přijďte na tuto přednášku, v níž dozvíte se pravdu o tomto ťsvětciŤ, abyste pak, poznavše všecky důvody historické i mravní, pro něž musí být kult ťsvatojanskýŤ z českého života škrtnut, mohli spolupůsobit, aby se rozprchly i poslední zbytky pověry z doby kletého Temna Habsbursko-římského.

Volná Myšlenka Československá

místní sdružení v Praze I.

První státní návladní p. Václav Ullman z tohoto plakátu skonfiskoval: Obrázek, řádku ťSvětec TemnaŤ, prosté konstatování názorů Palackého, Dobrovského a dra Bartoše, citované z knihy dra Bartoše ťSvětec Temna Jan NepomuckýŤ (str. 70, poslední odstavec IX. kapitoly), jakož i výzvu, aby Pražané přednášku hojně navštívili.

Když vydavatelé plakátů chtěli takto státním návladnictvím upravený jeho text skutečně plakátovat, zažádalo ve smyslu §u 23 zákona o tisku o příslušné povolení, odepřelo je pražské policejní ředitelství vydati výměrem č. j. 10.930 S II. podepsaným za policejního presidenta radou Matinkem z toho důvodu, že prý ťobsah plakátu jest s to, aby popudil obyvatelstvo k nenávisti proti státnímu úřadu.Ť

Plakát tento byl také zabaven v časopise Volná Myšlenka ze dne 14. května 1922 č. 20, v němž dále ještě byly zkomoleny dvě další stati textové:

Jest to především prohlášení zodpovědného redaktora uvedeného časopisu, jež zní takto:

Žádná moc světská,

žádné paragrafy nepřinutí mne, abych nepokládal za pravdu a jako pravdu nehlásal to, co praví historik dr. F. M. Bartoš ku konci IX. kapitoly svého spisu ťSvětec Temna, Jan NepomuckýŤ (str. 70)

...ťJan Nepomucký, prošed vítězně ohněm tolikeré zkoušky, zapsán byl v seznam mučeníků katolické církve...

Prohlášen byl světcem jako mučeník zpovědního tajemství, vyslaný nebesy proti husitským útokům na svátost pokání, postavený prý jako zeď proti těmto útokům pekelných bran...

Je to v pravdě důstojné dovršení tolika výmyslů, podvrhův i podvodů, když takto za souhlasu klasika církevního práva v oboru kanonisace prohlášen za světce muž, jehož, jak dí Palacký, náleží jen do legendy, nikoli do dějin, muž, jenž, jak ještě vystižněji praví pokrokový katolický kněz Dobrovský, vůbec nikdy nežil, ani, jenž, jak myslím, smíme dnes dodati, dosáhl této pocty falšovanými listinami a podstrčenými ostatky a to jen proto, aby v Čechách mohlo býti zachráněno hrozné dílo Bílé Hory, aby v násilně obráceném husitském národě mohla býti dokonale vyhlazena památka Mistra Jana a udržena nad ním nemravná vláda Temna...Ť

 

Jaroslav Motyčka.


Ustrnutím však naplniti musí každého další zabavená stať, kterou tvoří známé verše J. S. Machara, které sice před převratem v Rakousku již jedenkráte propadly konfiskaci, jež staly se však, jak zajisté ani státnímu zastupitelství, ani policejnímu ředitelství nemůže býti neznámo, předmětem interpelace tehdejšího říšského poslance Josefa Hybeše a spol. a tudíž ve smyslu ustanovení §u 28 dosud platného zákona o tisku nelze jich po právu konfiskovati. Tyto verše básníka J. S. Machara znějí takto:

A že má arcibiskup kněz

vždy cizí pravou ruku,

chrt král, když pastýř skryl se kdes,

tu ruku Nepomuku

a tak se na ni zadíval

v úžasu dobrý Václav král:

k ní patřily dva laloky,

líc ruměnná, břich široký,

a pak dal jednou z večera

do vody hodit pátera -

ta milá, dobrá duše!

 

To víc pro příklad budoucím,

než k ukojení vzteku,

a nato odpověděl Řím

legendou, plnou vděků:

prý s páterem - ne z náhody

sletělo pět hvězd do vody,

a když mu tělo setlelo,

jazyku mřít se nechtělo,

jak kardinálů vyřkl sněm,

že má být svatým patronem

pro zbožné české duše...

 

Ten jazyk svěžím zůstává,

je dobře zachovaný,

(neb jej vždy přesně dodává

kýs řezník z Malé Strany)

a v máji bodrý český lid

jde zázraku se poklonit

a s modlitbami, písněmi

tam bijí čely o zemi,

vlá kadidlo, hlas varhan zní

a na dlažbě se chrámu chví

ty bědné české duše...

 

Ted páter si tam ruce mne

nad ohnutými týly,

vzad vrhá hledy vítězné,

kde sarkofág je bílý:

tam neznám, zapomenut v tmách

Václava krále leží prach...

Jde oko hořem strhané

a u té hrobky nevzplane,

jde duše, prosta naděje,

a vzpomínka jí nechvěje,

tak dovedou jít bez žele

kol prachu svého přítele

ty bědné české duše...

 

Co platno, že to v písmenu

kroniky šedé držíme?

My rostem ze svých kořenů,

avšak my jich necítíme...

Když sedíte tak za stolem,

jak On rád sedal v žití svém,

tu vzpomínejte, přátelé,

si na dobrého přítele

a ťukněme si dva a dva

na slávu krále Václava,

té dobré české duše!


Podepsaní se táží, co hodlají oba páni ministři podniknouti, aby případy takovéto konfiskační zvůle byly na příště znemožněny a zda jsou zejména ochotni původce zahanbujícího tohoto zjevu volati osobně k zodpovědnosti.

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. Th. Bartošek, Sladký, Netolický, Stříbrný, Pelikán, Slavíček, Zeminová, David, Draxl, Langr, Prášek, Sajdl, Laube, Hrušovský, dr. Franke, Pšenička, Landová-Štychová, dr. Patejdl, Pechmanová, Buříval, Špatný.

 

III./3561 (překlad).

Interpelace

poslance dra Kafky a druhů

ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministrovi vnitra

o neudržitelných poměrech v pražské všeobecné nemocnici.

Německý časopis ťBohemiaŤ přinesl ve svém čísle ze dne 30. dubna, 4. a 7. května podrobné vylíčení poměrů v pražské všeobecné nemocnici, z něhož vysvítá, že jsou jak na odděleních klinických, tak také na všeobecných naprosto neudržitelné poměry pokud jde o ubytování nemocných, o byty lékařů a ošetřovatelského personálu, o stravováni a požadavky zdravotní. ťBohemiaŤ přinesla přímo neuvěřitelná odhalení o poměrech ve starých částech všeobecné nemocnice, o umístění kuchyně, prádelen, záchodů, jakož i sužování hmyzem a s tím spojeném zvlášť těžkém trapném trýznění nemocných na chirurgickém oddělení. ťBohemiaŤ osvědčuje, že mnoho těchto nejkřiklavějších nešvarů bylo již před válkou a že veřejně byly vytčeny, aniž dozorčí úřady nebo správa nemocnice byly dosud uznaly za hodno námahy zjednati nápravu.

Poněvadž takovéto poměry jsou s to, aby jak účel klinických učilišť umístěných ve všeobecné nemocnici jako názorných vychovávacích ústavů pro lékařský dorost, tak také blaho národa těžce ohrozily, tážeme se pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a pana ministra vnitra:

1. Víte o vylíčených nešvarech?

2. Co zamýšlíte učiniti, abyste ihned učinili konec těmto poměrům, jež jsou paškvilem každé čestné sociální politiky a lidové hygieny?

3. Jste ochotni zříditi komisi ze zástupců lékařů správy nemocnice a sněmovních zdravotních výborů, aby vyšetřila vytýkané nešvary?

V Praze dne 23. května 1922.

Dr. Kafka, dr. W. Feierfeil, inž. Kallina, dr. Baeran, dr. Brunar, Windirsch, Schubert, Bobek, Knirsch, Budig, Patzel, Pittinger, Kraus, J. Fischer, Böllmann, Zierhut, Scharnagl, Böhr, Kostka, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, dr. Schollich.

IV./3561 (překlad).

Interpelace

poslance Schuberta a druhů

ministrovi zemědělství

o náhradě škod za ztráty způsobené slintavkou a kulhavkou.

V zemědělských listech byla zpráva, že ministerstvo zemědělství poskytuje drobným zemědělcům majícím 3 kusy dobytka a potřebujícím podpory, náhradu škody a to 1000 Kč za jeden kus dobytka, jenž zahynul na slintavku nebo kulhavku. Žádosti na ministerstvo zemědělství má potvrditi obecní zastupitelství a okresní politická správa.

Jsou-li tyto zprávy správné, jest zřejmé, že mnoho zemědělců, kteří mají větší stav dobytka, podpory nedostanou, co jest zajisté neodůvodněnou křivdou pro sedláky.

Jest jen příliš dobře známo, že se v mnoha okresích německého území slintavka a kulhavka projevila v nejtěžší formě (v tak zvané asijské formě), a že skosila četná velmi cenná plemenná a užitková zvířata, za něž se dosud nemohla opatřiti náhrada. Z počátku byli také zvěrolékaři bez rady a bez pomoci proti oné formě slintavky a kulhavky, která končí náhlým zahynutím postiženého dobytka, a teprve když ze soukromého podnětu přišlo z Bavor očkování krve, mohla býti onemocnělá zvířata zachráněna nouzovým očkováním. Jelikož případy náhlého zdechnutí vzbuzovaly obavu, že onemocnělá zvířata zdechnou, bylo mnoho zvířat z nouze poraženo a maso se prodalo za mimořádně nízkou cenu, takže výtěžek byl zcela minimální proti ceně zvířat.

Jsou stáje, v nichž skoro veškerý dobytek pošel, nebo byl z nouze poražen. Ztráty na jmění postižených majitelů dosahují častokráte mnoha tisíc korun, a tato ztráta se dá nahraditi teprve po dlouholeté namáhavé práci nebo se nedá vůbec nahraditi a připravila majitele o nejcennější část jejich jmění a uvedla je do dluhů. K těmto ztrátám nutno nezbytně přihlížeti při výměře dávky z majetku a při placení daní.

Není správné, aby se udělovala podpora z veřejných peněz za škody, proti nimž se jednotlivec nemůže brániti, jen jednomu druhu rolníků a práv vlastni pěstitelé dobytka, sedláci, aby jí vůbec nedostali. Odvolává-li se kdo při tom na nedostatek peněz, nemůže tento důvod rozhodovati pro zástupce zemědělců, nýbrž nutno žádati, aby stát tomuto účelu dal k použiti tolik peněz, aby všechny škody, dající se dokázati, mohly býti nahrazeny.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten ve všech okresech dáti přesně vyšetřiti okresními politickými správami v dohodě se zemědělskými okresními organisacemi a obecními úřady jednotlivé případy škod následkem slintavky a kulhavky, a to zahynutí a nouzových porážek s výkazy utrpěné škody, dáti to předložiti ministerstvu zemědělství a to prozatím za léta 1919, 1920 a 1921?

2. dáti rozděliti podpory podle stejného klíče sedlákům a drobným zemědělcům?

3. naříditi, aby škody byly odečteny při vyměřování dávky z majetku a daní?

4. dáti k volnému užití pro odškodnění prozatím mimořádnou částku 5,000.000 Kč, které by se dosáhlo omezením výdajů na vojsko?

V Praze dne 23. května 1922.

Schubert, Budig, dr. Baeran, dr. Schollich, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Röttel, Křepek, Schälzky, Windirsch, J. Fischer, inž. Kallina, Bobek, dr. Kafka, Kraus, dr. Radda, Böllmann, Simm, Heller, Kaiser, dr. Spina, Wenzel, inž. Jung.

V./3561 (překlad).

Interpelace

poslanců Hillebranda, Čermaka a druhů

předsedovi vlády,

jak se užilo státních peněz povolených na všeobecné vzdělávací účele.

Před nějakou dobou byla veřejnost v nejvyšší míře znepokojena zprávami časopisů o užití státních peněz ve prospěch jednotlivých stran: ťRudé PrávoŤ a ť28. ŘíjenŤ uveřejnily zpráva, že 2,500.000 Kč, které Národní shromáždění povolilo na všeobecné vzdělávací účele, má býti rozděleno podle usnesení koalovaných stran mezi tyto strany. Ministerská rada měla na rozkaz pětky naříditi ministru školství, aby poukázal stranám částky, které podle smlouvy na ně připadají, tak, aby se těchto peněz užilo ke vzdělávacím účelům organisací těchto stran.

V souvislosti s touto Zprávou připomnělo se také, že ze 750.000 Kč povolených v roce 1920 na německé knihovnictví bylo tomu účelu skutečně přikázáno jen 7000 Kč a že z 1,500.000 Kč povolených v témž roce pro vzdělání lidu byla účelům německé osvětové práce dána k volnému užití vůbec jen směšně nepatrná částka 100.00 Kč.

K těmto nestvůrným zprávám vláda dosud mlčela, ačkoliv ji obviňují, že pod diktátem určitých politických stran nejhrubším a nejneodpovědnějším způsobem porušila usnesení Národního shromáždění a že státních peněz zneužila způsobem, který se nedá ospravedlniti. Nelze se skutečně diviti, že ve veřejnosti, která dosud marně čekala na vysvětlení vlády, stále více nabývá víry domněnka, že 2,500.000 Kč poukázaných prý koalovaným stranám nemá vůbec sloužiti vlastním účelům vzdělávacím, nýbrž přímo účelům stranickým. Avšak i kdyby tato domněnka nesouhlasila s pravdou, jevil by se vylíčený postup přece jen jako čin bezpříkladné korupce a zároveň jako loupež na nárocích německého obyvatelstva.

Vláda nemůže proti obviněním tohoto druha, jaká sotva ještě mohla býti bez odporu vznesena proti nějaké vládě, déle setrvati v dosavadním mlčení. Jak Nár. shromáždění, jehož usnesení takovými praktikami neuvěřitelným způsobem se obešla a jimž projevena byla nevázanost, tak i celá veřejnost má právo dověděti se pravdy.

Proto se Vás tážeme, pane předsedo vlády: Jste ochoten dáti poslanecké sněmovně neprodleně a bez vytáček vysvětlení, zdali a v jakých rozměrech výše vylíčená obvinění souhlasí s pravdou?

Jestliže se vylíčené události skutečně staly, tážeme se:

Co může vláda uvésti k ospravedlněni těchto neuvěřitelných událostí a jakým způsobem zamýšlí odškodniti německé obyvatelstvo, kterému se těžce ukřivdilo v jeho osvětových zájmech?

V Praze dne 23. května 1922.

Hillebrand, Čermak, Deutsch, Roscher, Hoffmann, Schäfer, Kirpal, Schweichhart, Taub, Hackenberg, Jokl, Heeger, Uhl, Blatny, Schuster, Palme, R. Fischer, Hausmann, Grünzner, Beutel, dr. Czech, Häusler.

 

VI./3561.

Interpellácia

poslanca Svetlika a súdruhov

ministru národnej obrany

v príčine beznáhradného vyvlastnenia pozemku malých roľníkov na stavbu vojenských barakov v Ružomberku.

Roku 1915 začal vojenský erár stavbu rozsiahlych nemocničných barakov pri Ružomberku, bez toho, že by sa bol ujednal s majiteľmi zabratej zeme. 35 chudobných majiteľov zeme bolo bez náhrady a bez nájomného zbavené svojho vlastného majetku a tým aj obživy, ktorú im pred tým zabraté pozemky poskytovaly.

Československá vláda taktiež po prevrate žiadnu náhradu ani nájomné neustálila a sriadila v barakoch stálu vojenskú nemocnicu. Tak toto bezprávie trvá už sedem rokov. Márne sa poškodení dovolávajú náhrady alebo v peniazoch alebo v štátnom pozemku, ktorého je v menovanom chotári nadostač.

Z hore uvedeného je zjavné, že čs. vojenská správa vedome alebo nevedome o tejto veci nechce vedieť a mlčky túto neprístojnosť trpí.

Preto sa pána ministra opytujem:

1. Je mu tento prípad známy?

2. Ak nie, je pán minister ochotný dať ho vyšetriť?

3. Môže pán minister prehlásiť, že sa postará o náhradu poškodeným?

Praha, 23. mája 1922.

Svetlik, Tausik, Kunst, Bubník, Krejčí, Mikulíček, Kučera, Toužil, Warmbrunn, Skaunicová, Malá, Blažek, Koutný, Darula, Rouček, Nagy, dr. Šmeral, Merta, Burian, Teska, Skalák, Houser, Haken.

VII./3561.

Interpellácia

poslancov Svetlika, Tausika a súdruhov

ministerskému predsedovi ohľadom neľudského chovania četníkov oproti občanom na Slovensku.

V obci Tekovský Fiš vypovedal maďarský veľkostatkár Tariš štyroch ženatých zemerobotníkov. Poneváč bola táto výpoveď daná oproti terajším platným úradným predpisom, obrátili sa vypovedaní k paritnej komisii, aby o ich veci rozhodla. Avšak veľkostatkár toto nerešpektoval. Dal si došikovať 12 četníkov a s ich pomocou dal dňa 25. apríla t. r. v najväčšom dažďu vyhádzať rodiny vypovedaných robotníkov aj s náradím na ulicu. Tak boli títo neboráci pripravení o svoj maličký majetok. Medzi postihnutými bola aj jedna vdova, matka šiestich dietok, ktorá veľkostatkára a četníkov žiadala, aby ju nechali v byte aspoň dotiaľ, kým si nenájde druhý. Ale četníci túto ženu násilne vyhodili, päsťami ju zbili, poviazali jej ruky a odviezli do väzenia vo Vrábloch. Pri tom kričali na prítomných robotníkov tieto poznámky: ťMyslíte si, že vy budete pánmi? Pánom je ten, kto platí.Ť - Rodiny vypovedaných robotníkov sú ešte podnes bez bytu, a bývajú pod šírym nebom. Úrady a četníctvo tu hrubo porušily platný zákon o výpovedi z práce a bytu.

V Dobšinskej Maši, župa gemerská, sa stal tento prípad: Dňa 28. apríla 1922 o pol 10. hod. večer išli dvaja četníci popri osamelom domčeka hájnika Alexandra Gála. Tento má trojmesačného psíčka, ktorý na četníkov zabrechal. Namiesto toho, že by si brechotu malého psíka ani nevšimli, vrútili sa spomenutí četníci do chlieva, kde sa s nasadenými bodákmi vyhrážali žene hájnikovej, prečo vraj psa neuviazala. Na jej krik vybehol z izby hájnik, ktorý volal četníkov do izby, úfajúc sa, že vysvetlením sa spor urovná. Ale četníci vyhrážali sa aj hájnikovi, že ho prekolú. To trvalo dlhší čas, napriek tomu, že chladnokrvný hájnik ich vyzýval, aby zistili jeho meno, a predložili vec súdu. Vec sa po dlhšom vyhrážaní četníkov tiež tak skončila. V mieste nie je kontumácia psov. Uvedení četníci sa volajú Jaroslav Náprstek a Josef Hurta a sú zo stanice Veľký Hnilec.

Na majeri Kukučka, chotár Hnúšťa, býval 50 proc. válečný invalida robotník Ondrej Olšák. Horár Pavol Lihanyi zadal tohto invalidu u veľkostatku Zoltán-Faya, že mu odcudzil trochu ovosnej slamy. Četníci Bartoš a Hajda z Hnušte sa preto dňa 22. mája 1921 vypravili v sprievodu horára Lihányiho previesť exekúciu na obvinenom Olšákovi. Četník Bartoš zostal pred bytom a četník Hajda išiel do bytu menovaného robotníka. Tam za prítomnosti troch malých detí nútil obvineného robotníka, aby sa priznal, že slamu odcudzil. Tento to však urobiť nemohol a tu mu dal četník také dve facky, až sa mu spustila z nosa krv. Potom ho okovanou palicou bil do pŕs, do rúk, a do boku, až okutá časť palice odpadla. Keď uvidel četník ísť okolo domčeku robotníka Plavuchu, zľakol sa a začal Olšákovi utieral krv vreckovkou. Potom išli četníci s Lihányim do blízkej krčmy, kde sa zabávali. - Visum repertum o tomto prípade vystavil dr. Hruška z Hnúšte. Trestný súd v tejto veci pokračoval tak, že vypočul len četníka, ktorý zostal pred domom.

Takéto prípady sa na Slovensku stále pravideľne opakujú. Nevinný ľud je takýmto spôsobom týraný a prenasledovaný, čo iste neposlúži povesti civilizovaného štátu.

Preto sa podpísaní pána ministerského predsedu pýtajú:

1. Je pánovi ministerskému predsedovi tento stav vecí známy?

2. Jestvujú pre četníkov také služobné predpisy, podľa ktorých by bolo slobodno tak občanov znásilňovať a strániť jednej spoločenskej triede?

3. Ak také predpisy nejestvujú, je pán ministerský predseda ochotný zakročiť, aby sa také neľudskosti a násilia na Slovensku neopakovaly a mieni vinníkov potrestať?

Praha, 23. mája 1922.

Svetlik, Tausik, Haken, Nagy, Darula, Krejčí, Blažek, Houser, Merta, Mikulíček, Malá, Teska, Skalák, dr. Šmeral, Kunst, Koutný, Kučera, Rouček, Burian, Toužil, Bubník, Warmbrunn.

 

VIII./3561.

Interpelace

poslance Fr. Housera a soudruhů

vládě

o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ.

V posledních měsících pražská censura provozuje proti časopisu ťRudé PrávoŤ konfiskační praxi, která má ráz persekuční. Konfiskována jsou místa a úvahy takového rázu, že je z nich namnoze na první pohled zřejmo, že censura pražská pro konfiskaci nemá naprosto žádného zákonného zdůvodnění, i když konfiskaci dle ustanovení trestního zákona v potu tváři zdůvodniti se snaží. Abychom ukázali, jak jedná tu pověstná pražská censura proti výslovnému znění zákona a do jakých konců její konfiskační horečka zabíhá, citujeme některé ze zvláště křiklavých konfiskací ťRudého PrávaŤ.

Tak na příklad v nedělní příloze ťRudého PrávaŤ č. 67. ze dne 19. března 1922 zkonfiskována byla v ťNedělním kukátkuŤ charakteristika čelného člena jedné z vedoucích politických stran. Pražský censor ve své konfiskační herečce zřel ve zmíněné úvaze, kterou doleji citujeme, omylně charakteristiku osoby presidentovy, ač každému politickému laikovi již z logiky psané satirické úvahy musela býti věc samozřejmá. Úvaha tato zněla:

ťByl jednou v jedné straně hodný neškodný dědeček, tomu nemluvili, že je všemohoucí a vševědoucí a že může jednou ranou zlé komunisty rozdrtit a dědeček už si myslel, že bude jako nový republikánský Perun, nový svatý. A tak i ten dědeček šel na pravo a ty bys nechtěl? Jak to s leckterým tím Herkulíčkem dopadne, kukátkář neví, ale ví, jak to dopadlo s tím hodným dědečkem. Myslí si chudák, že bude z něho bůhví co, půjde-li napravo za paní Blahobytnicí a snad že bude i trůnit na hnoji a práskat bičem anebo vyprávět užaslým posluchačům, jak byl v Bosně, ale dopadlo to přece trošičku jinak. Dostal se do společnosti takových mazaných politických čachrářů, že si připadal nad to sám mezi nimi jako hloupý Honza, nebo měl dojem, že s ním chodí vzhledem k jeho komunistické minulosti jako s medvědem. Ani úst nesměl otevřít a chtěl-li něco napsat, dovolili mu nanejvýše napsat jednou za rok do výroční zprávy invalidního a starobního spolku. V takových chvílích by brečel a chtěl by radši ke komunistům zpátky, kdyby ho ještě chtěli.Ť

Proti konfiskaci odpovědná redakce podala námitky, a ačkoli zástupce námitek určitě ukázal soudnímu senátu, že se jedná o omyl a že tu censura z politické neinformovanosti vzala v ochranu čelného předáka politické, ale ovšem vládní strany, byly námitky zamítnuty a konfiskace potvrzena. Je to velmi výrazná ilustrace o objektivitě našich justičních poměrů.

Jinou konfiskaci postižen byl dne 22. března t. r. vyšlý ťVečerník Rudého PrávaŤ. Konfiskaci propadla ve článku ťProč stojí před soudem ruští socialistéŤ úvaha z dokumentu ruské revoluce, která charakterisovala věci všeobecně známé a již několikráte uvedené. Konfiskovaná partie ve zmíněném článku zní:

ťI Čechoslováci prováděli hromadné popravy. Některé ukrutnosti (my o nich učiníme zmínku zítra) volaly do nebes. Na vozech byla vozena bezhlavá těla a skládána na hromady. Zajatí vojáci byli mučeni nejbestiálnějším způsobem.Ť

Další konfiskaci propadlo ťRudé PrávoŤ ze dna 23. března 1922, z něhož konfiskována byla z článku ťHodní sociální revolucionáři a barbarské sovětské RuskoŤ tato partie:

ťZnamená-li však štvanice proti sovětské vládě v této souvislosti přípravu veřejného mínění pro nový válečný vpád do sovětského Ruska, pak s veškerou upřímností a otevřeností prohlašujeme: Válka republiky Československé se sovětským Ruskem znamená, že budeme vyzývati všechen československý proletariát k povstání proti té vládě, jež by měla odvahu tuto válku zahájiti. Umírali jsme ve světové válce ve statisících za zájmy kapitalistů. Prokážeme, že dovedeme umírati také v zájmu světového proletariátu. A v tomto boji zvítězíme dřív nebo později.Ť

Další konfiskací bylo postiženo ťRudé PrávoŤ ze dne 4. dubna, v němž zabavila pražská censura dokonce objektivní posudek ťArbeiter ZeitunguŤ o konfiskaci známé řeči poslance Jos. Hakena, pronesené 26. ledna 1922.

Ústřední orgán rakouské sociální demokracie ťArbeiter ZeitungŤ v této úvaze podrobil objektivně a správně rozhodnuti zemského trestního co tiskového soudu v Praze ve věci námitek, podaných proti neoprávněné a smyslu jasně znějícího paragrafu 28 zákona o tisku odporující konfiskaci a posoudil správně, ovšem kriticky, způsob psaní kteréhosi pražského listu o této věci. Úvaha ta, konfiskaci propadlá, zněla:

ť... v nynějším stadiu spočívá však skandál tohoto soudního rozhodnutí v tom, že jest úplně protizákonné. Protizákonnost tohoto rozhodnutí jist tak samozřejma, že nemůžeme potlačiti svého naprostého úžasu nad tím; že soudruh Stivín nazval v ťPrávu LiduŤ toto dvojsmyslné a pochybné rozhodnutí vítězstvím práva.Ť

A o něco dále zabavena byla ještě tato věta z úvahy řečeného listu: ťProto nemůžeme prostě věřiti, že by mohlo zůstati při tomto směšném rozhodnutí.Ť

V čísle 91. z 19. dubna 1922 časopisu ťRudé PrávoŤ zabavena byla tato stať:

ťProti třídní justici. Říšská konference komunistické strany Československa konaná o Velikonocích v Praze, prohlašuje: ťVyhlášením částečné amnestie odsouzeným účastníkům prosincových událostí, připravovaných a vyprovokovaných vládou minist. předsedy černého, odčiněn byl jen z části hanebný zločin čs. třídní justice, spáchaný na dělnictvu; které bojovalo za spravedlivé požadavky ohromné většiny československého proletariátu, dokonce i kdysi slibované pařížskou deklarací a všemi vládami Československé republiky. - Nejčernější skvrna čs. třídní justice, proces se soudruhy v případě oslavanském, jest však dosud v plné platnosti. Rozsudky, v tomto procesu vynesené výjimečným soudem v Brně, pobouřily právem nejen naši, ale i zahraniční veřejnost. Právnický svět uveden byl v úžas nad mstou buržoasního aparátu vůči mluvčím třídy dělnické. Vládnoucí činitelé tohoto státu neuznali však dosud za správné, dáti průchodu volání po spravedlnosti a právní cítění a rozsudky nad dosud uvězněnými soudruhy nezrušili. Říšská konference protestuje co nejdůrazněji proti dalšímu věznění oslavanských soudruhů a žádá jejich okamžité propuštění na svobodu. Vynesené rozsudky výminečnými senáty buďtež zrušeny! Odčiňte hanbu justičního zločinu!Ť

V čísle 95. ze dne 23. dubna 1922 v ťRudém PrávuŤ v literární příloze zabavena byla kritická úvaha literární o knize Jaroslava Kratochvíla; ťCesta revoluceŤ. Konfiskovaná stať zmíněného liter. rozboru zní: ťVe jménu boje za národní svobodu smiřují se legie i s Kolčakem, jehož důstojníci zpívají carskou hymnu, ve jména tohoto boje dobývají se území, nastolují se reakční vlády, pálí se vesnice, střílí se nevinný lid. A trvalo to dlouho, než vojenská masa sama pochopila, že k české samostatnosti není třeba povražditi tisíce lidí, zruinovati půl Ruska a zbídačiti polovinu jako obyvatelstva. Po prohlášení samostatnosti propuká živelnou silou nechuť k boji proti komukoliv. Zatím co vedení, posílené Štefánikem, jde čím dál tím více do prava, vojenské masy jdou do leva. Probouzí se pozvolna vědomí armády a začíná nový boj, tentokráte proti vlastnímu vedení, proti jakékoliv intervenci. Tento boj vrcholí v akci II. vojenského sjezdu. Sjezd je pro neutralitu, proti intervenci, pro demokratickou armádu a pro rychlý odjezd do vlasti. Za to je internován! Vojenské části odzbrojeny, vojáci ale odhazují s radostí pušky s bodáky žandarmů mezinárodního imperialismu. Poselství sociálního demokrata J. V. Krejčího nemohlo zastaviti proces zrevolucionování mas. Krejčí chtěl viděti posádku a nikoliv lidi zesurovělé, zbídačené a umučené. Proto neváhal postaviti se cele za Syrového, Gajdu, Pavlů, a všechny prosby, stížnosti na smrt znavených vojáků ukládal ad acta. Jezdil po banketech, řečnil na schůzích průmyslníků a bratřil se s atamany... Krejčí je poslední a nejubožejší figura v tragedii sibiřské. Konec historie je podobný jejímu začátku. Na počátku bijí se legie společně s bolševiky proti Němcům, na konci historie bijí se společně s bolševiky proti Semenovi a Japoncům... Celoroční vraždění, pálení a ničení bylo marno. Zase byla celá Sibiř ve znamení rudé pěticípé, sovětské hvězdy. A teprve nyní masy českých dělníků poznaly strašlivý svůj omyl...Ť

Další konfiskací postiženo bylo číslo 116 ťRudého PrávaŤ z 20. května 1922 a to hned na několika místech. Ve článku ťNezapomínejte!.Jednotná fronta jest jen nástroj!Ť - V úvaze o taktice odborových centrál, které vedou stávku kovodělníků a jež prohlásily jednodenní částečnou stávku všeho dělnictva ve Velké Praze, konfiskována byla tato stať: ťA co udělaly s touto mocí? Vedly ji na procházku z Jungmannovy třídy na náměstí republiky. A dost. Zcela podle starých sociálně demokratických tradic udělaly z jednotné proletářské fronty slavnostní procházku. Jaký to má dnes ještě účel? Posílit proletářské sebevědomí a ukázat měšťáctvu proletářskou sílu - se říká -; ale dlouho-li bude leště třeba posilovati dělnické sebevědomí? Vždyť to zde dávno jest a dělnictvo už jen čeká, aby tohoto sebevědomí bylo konečně použito k nějakému plodnému činu! A dlouho-li bude ještě třeba ukazovati měšťáctvu proletářskou moc? Vždyť měšťáctvo ji dávno zná! Stokráte ji už v pražských ulicích vidělo, dávno ví, že kdyby tato odhodlaná masa byla řádně vedena, že by byl konec jeho nadvlády. Ale ví ještě něco jiného: Tyhle manifestační průvody že jsou jen planými hrozbami, nudnými už dokonce, že z nich netřeba míti strachu potud, pokud skončí vždy k všeobecné spokojenosti, v nejhorším případu nějakým neškodným: ťHanba!Ť Měšťáci vědí, že dokud tato masa neumí diktovati jim, mohou oni beztrestně diktovati jí. Včera tomu bylo nejinak. Nádherný proud první jednotné proletářské fronty se zastavil včera na náměstí Republiky a utonul tam v písku.Ť

V článku ťSebevědomí nespokojených mas rosteŤ v témže čísle zabavena byla tato zmínka: ťDen 19. května byl nabíráním síly k akci která rozhodně přijde. Vojenská posádka měla pohotovost. Jak smýšlí vojsko Velké Prahy o mohutné manifestaci pražského dělnictva a zřízenectva?Ť

Ve článku: ťDějinná odpovědnostŤ, jenž se obírá rovněž pátečním demonstračním projevem dělnictva a ve kterém se sděluje, že vojáci pražské posádky měli pohotovost, zkonfiskována byla tato část: ťa každý z nich vyfasoval 20 ostrých patron. Nad Prahou kroužily vojenské aeroplány, sledující pohyb mas na ulicích. Proč rozdány byly ostré patrony? Kterým směrem bylo namířeno ostří bajonetů vládní moci měšťácké republiky, v jejímž ministerstvu zasedá 6 socialistů? Proti velkokapitalistům? Nikoliv.Ť A o něco dále konstatuje tato konfiskovaná úvaha: ťProto měla včera pohotovost pražská posádka, proto létaly nad Prahou aeroplány, proto každý voják fasoval 20 ostrých patron!Ť

Podepsaní interpelanti se táží:

Jsou vládě známy tyto případy konfiskační praxe, provozované pražskou censurou a vzbuzující přímo úžas pokrokové veřejnosti?

Co míní vláda učiniti, aby ihned byla zastavena tato persekuční konfiskační praxe, která je skvrnou pověsti republiky Československé a která jeví kritickou pozornost i za hranicemi?

V Praze dne 23. května 1922.

Fr. Houser, Tausik, dr. Šmeral, Koutný, Darula, Burian, Krejčí, Svetlik, Merta, Kunst, Teska, Blažek, Kučera, Bouček, Haken, Skalák, Malá, Skaunicová, Nagy, Toužil, Bubník, Mikulíček, Warmbrunn.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP