XXXV. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Luschky a druhů

o pronásledování hlučínského obyvatelstva, protože při sčítání lidu správně se přiznalo (tisk 2139).

Ve své odpovědi na interpelaci pana poslance Jokla a druhů o nátlaku na obyvatelstvo při sčítání lidu na Hlučínsku a o padělání výsledku sčítání (tisk 2707) zmínil jsem se již obšírněji o soustavně organisované protizákonné a velezrádné agitaci v okrese Hlučínském, jež byla řízena z Ratiboře, podporována usilovně německými politickými stranami v Opavě s účelem sčítání lidu za každou cenu zmařiti aneb dáti jemu ráz plebiscitu. Stejně jsem v odpovědi na další interpelaci téhož pana poslance o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území Ratibořské (tisk 2049) poukázal k tomu, že touto nezřízenou agitací byly bohužel četné osoby svedeny k nepředloženým činům a že na radu německých časopisů Opavských a hlavně pak časopisu "Deutsche Post" se pokusily sčítání vším možným způsobem zmařiti, takže okresní správa v Hlučíně byla nucena použíti všech zákonných donucovacích prostředků, aby zjednala vážnost platným předpisům a zlomila odpor touto agitací vyvolaný. Stěžují-li si tudíž páni interpelanti na poměry, které se v okrese Hlučínském při sčítání lidu vytvořily, nespadá vina toho na okresní politickou správu Hlučínskou, jak interpelace zcela všeobecně bez jakéhokoliv uvedení konkrétních případů tvrdí, nýbrž toliko jen na vrub výše uvedené nezřízené agitace, které čeliti byla okresní správa politická v Hlučíně povinna.

Tvrdí-li interpelace, že nebylo dbáno ustanovení zákona, dle něhož každá dospělá osoba má právo přiznati se dle vlastního uznání ke své národnosti, dlužno k tomu podotknouti, že platné předpisy vyžadují, aby svobodné přiznání odpovídalo pravdě, a že výklad německých časopisů, zaměňující úmyslně svobodné přiznání s libovolným údajem národnosti, odporuje ustanovením vládního nařízení o sčítání lidu, neboť § 20 tohoto nařízení výslovně předpisuje, že údaj o národnosti musí býti zjištěn přesně podle pravdy.

V důsledku toho byli sčítací komisaři povinni oznámiti případy vědomě nesprávného údaje o národnosti nadřízené okresní správě politické v Hlučíně, která pak zavedla případně trestní řízení.

Tvrzení, že sčítací komisaři byli cizinci a že si počínali nesprávně, neodpovídá skutečnosti, a interpelace nedokládá také tvrzení své ani jedním konkrétním případem. Sčítacími komisary byli vesměs učitelové v okresu působící, ovládající jak jazyk český, tak i německý, a v obcích s převážnou většinou německého obyvatelstva, v Třeboni a v Sudicích, ustanoveni místní učitelové němečtí. Postup sčítacích komisařů právě tak jako postup okresní správy politické při vyšetřování trestních případů byl naprosto korektní, tvrzení interpelace, že postiženi byli pronásledováni "neuvěřitelně chytlavými otázkami", jest opět zcela všeobecné a neuvedena v interpelaci ani jediná z těchto otázek, a to zřejmě z té příčiny, že jich ve skutečnosti nebylo. O nějakém znásilnění obyvatelstva nemůže býti tudíž žádné řeči, nýbrž jest nad pochybnost zjištěno, že agitace zahájená na Hlučínsku z německé strany proti správnému sčítání lidu měla právě za účel, aby obyvatelstvo okresu Hlučínského, které se dle pruské statistiky převážnou většinou přihlásilo k mateřské řeči moravské, nyní udávalo nesprávné národnost německou.

Za tohoto stavu věci nemám pražádné příčiny, abych nařídil přezkoumání a opakování sčítání lidu, neboť postup politického úřadu byl úplně správný. Stejně pak není důvodu, přezkoumati z úřední moci uložené tresty, a musí býti ponecháno stranám, aby užily všech zákonných prostředků, zejména také stížností na nejvyšší správní soud, domnívají-li se, že byly nezákonně potrestány.

V Praze dne 22. září 1921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XXXVI. (původní znění).

Odpoveď

ministra, školstva a národnej osvety

na interpelláciu poslanca dra Lelleyho a súdruhov

o uporiadaní platov učitelov, ktorí účinkujú v školách štátom nepodporovaných (čís. tlače 2769).

Mimoriadna drahotná výpomoc, ktorú dostávajú učitelia v školách štátom podporovaných na Slovensku podľa nariadenia vlády republiky československej zo dňa 7. apríla 1920, č. 225 Sb. z. a nar., nakoľko sa týka zo dňa 30. decembra 1920, č. 695 Sb. z. a nar., a zo dňa 23. júna 1921, č. 219 Sb. z. a nar., môže byť poskytnutá učiteľstvu v školách štátom dosiaľ nepodporovaných iba jednotlive na zvláštnu žiadosť upravenú podľa §§ 12 a 15 zák. čl. XXVII z r. 1907.

Je tedy vecou vydržovateľov takých škol, aby sa žiadosťou riadne doloženou uchádzali o priznanie štátnej podpory, ktorá im nebude odopretá, ak budú splnené zákonité podmienky a ak budú stačiť prostriedky, ktoré boly povolené na tieto vydania v rozpočtu štátnom.

V Prahe dňa 30. IX. 1921.

Minister školstva a národnej osvety:

Dr. Vavro Šrobár, v. r.

XXXVII. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra,

na interpelaci poslanců H. Jokla, R. Heegera a druhů

o drakonickém jednání zplnomocněného komisaře pro území Ratibořské (tisk 2049).

Ve své odpovědi na interpelaci pana poslance Jokla a druhů o nátlaku na obyvatelstvo při sčítání lidu na Hlučínsku (tisk 2707), zmínil jsem se již obšírněji o soustavně organisované protizákonné a velezrádné agitaci v okresu Hlučínském, jež byla řízena z Ratiboře a podporována úsilovně německými politickými stranami v Opavě s účelem sčítání lidu za každou cenu zmařiti aneb dáti jemu ráz plebiscitu. Touto nezřízenou agitací daly se bohužel některé osoby svésti k činům nepředloženým a na radu německých časopisů Opavských, zejména časopisu "Deutsche Post", pokusily se zmařiti sčítání lidu tím, že odpíraly sčítacím komisařům vůbec sdělení žádaných dat, působily na druhé osoby, aby činily údaje neodpovídající skutečnosti, ba docela i dopustily se vůči sčítacím komisařům, požívajícím podle § 14. vládního nařízení ze dne 30. října 1920, čís. 592 Sb. z. a nař., ochrany § 68. trest. zákona, trestních činů.

Aby zjednán byl průchod zákonu a sčítání mohlo býti předepsaným způsobem provedeno, úřady byly nuceny používati zákonných donucovacích prostředků, a to především v obci Kravařích, jejíž obyvatelé byli odedávna z velké části zaměstnáváni v Německu jako kočovní dělníci a podomní obchodníci. Kravaře jsou centrem všech našemu státu nepřátelských živlů. Osoby z této obce, dosud hojně v Německu pracující, staly se při sčítání lidu zprostředkovateli štvavé agitace a vyvolaly tak mimořádný odpor proti sčítání lidu, který vyžadoval i přísných opatření se strany úřadů, měla-li býti zjednána vážnost platným zákonům a neměl-li stát kapitulovati snad před živly státu nepřátelskými.

V důsledku toho byly také osoby v.interpelaci uvedené potrestány okresní správou politickou v Hlučíně pro přestupek § 12. nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. října 1920, čís. 592 Sb. z. a nař., spáchaný hlavně tím, že odepřevše vypovídati sčítacím komisařům porušily a ohrozily správnost a úplnost sčítání lidu. Asi ve 20% všech případů omlouvají potrestané strany samy v rekursech své jednání tím, že byly svedeny články v "Deutsche Post".

Dala-li se část obyvatelstva Hlučínska zmíněnou agitací přes opětné poučení se strany úřadu svésti k činům protizákonným, jimž musil úřad v zájmu řádného provedení sčítání lidu čeliti použitím trestní sankce, jsou za to zodpovědny ony živly, které tak nesvědomitě obyvatelstva svedly. Pokud potrestaní žádali o zmírnění pokuty v cestě milosti, byly tresty v případech ohleduhodných zatím již sníženy.

Za tohoto stavu věci nemohu zrušiti uložené tresty a musí býti ponecháno stranám, aby použily opravných prostředků, jež jim zákon dává, zejména také stížnosti na nejvyšší správní soud, když tvrdí, že byly nezákonně trestány.

Tvrzení interpelace, že pokuty a vězení ukládány beze všeho líčení, bez výslechu obžalovaných, jest nesprávno, neboť veškeré tresty uloženy byly s plným šetřením všech předpisů administrativního řízení trestního. Okresní správa politická vyšla obviněným i potud vstříc, že vyslala do obce svého úředníka, aby vyslechl jednotlivé obviněné osoby na místě samém a provedl tam trestní řízení, aby obvinění nemuseli jíti osobně k okresní správě politické.

Sčítacími komisaři ustanoveni byli v okrese Hlučínském učitelé, a to v obcích moravských místní učitelé čeští, ovládající jak jazyk český tak i německý, v obcích s převážnou většinou německého obyvatelstva v Třeboni a Sudicích místní učitelé němečtí, tudíž osoby v každém ohledu k úřadu tomu způsobilé. Tito sčítací komisaři byli vesměs podle § 15. vlád. nař. o sčítání lidu vzati do slibu a splnili také svůj úkol s patřičnou vážností a korektností. Obvinění proti sčítacím komisařům vznesené odmítám proto co nejdůrazněji.

Ke změně v osobě přednosty okresní politické správy v Hlučíně není žádné příčiny, poněvadž týž se na svém místě v každém ohledu osvědčil a svým korektním a taktním jednáním si získal obliby ve všech kruzích domácího obyvatelstva.

V Praze dne 8. července 5921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XXXVIII. (původní znění).

Odpověď

ministerského předsedy a ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci poslance dra E. Schollicha

a spol.

o vyvlastnění lázní ve štramberku (tisk 2860).

Krajský odbor Masarykovy Ligy proti tuberkulose v Mor. Ostravě požádal již v červnu 1920 ministerstvo vnitra, aby mu byly k používání přiděleny lázně ve Štramberku na Moravě, (které náleží zvláštnímu družstvu a které však podle jeho tvrzení byly prázdné), pro léčebnu dětí lehce tuberkulosních a skrofulosních z Těšínska a Ostravska. Svou žádost odůvodňoval velikým počtem tuberkulosních dětí toho kraje, které není možno umístiti ve specielních ústavech léčebných, jichž je v naší republice malý počet a dále okolností, že by lázní štramberských bylo lze tímto způsobem náležitě využitkovati.

Žádost svou zmíněný odbor opětoval v prosinci 1920 novým podáním Pozemkovému úřadu v Praze. Na dotaz Pozemkového úřadu bylo ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy vykonáno úřední šetření a jeho výsledek uvedenému úřadu oznámen. Pozemkový úřad prohlásiv se nekompetentním k záboru lázní ve Štramberku, postoupil žádost ostravského odboru Masarykovy Ligy ministerstvu veřejných prací, které pak zavedlo řízení k zabrání lázeňských budov ve štramberku ve smyslu zákona ze dne 11. června 1919, čís. 332 Sb. z. a n.

Nelze míti pochyby o tom, že krajský odbor Masarykovy Ligy proti tuberkulose v Moravské Ostravě má naprosto vážný úmysl zříditi v budovách lázní ve Štramberku celoroční léčebnu pro děti lehce tuberkulosní a skrofulosní; úmysl ten je doložen tím, že se o dosažení lázní k tomu účelu vytrvale uchází. Mimo to je ve zdravotně velmi nepříznivém hornickém a průmyslovém kraji ostravsko-těšínském tolik skrofulosy a tuberkulosy, že musí býti proti jejímu dalšímu šíření za každou cenu způsobem co nejenergičtějším bojováno, zvláště zřízením vhodných léčeben v blízkých klimatických místech. Nemůže býti tudíž pochyby o tom, že by lázně ve Štramberku, kdyby byly věnovány tomu, aby sloužily za léčebnu chudým nemocným dělnickým dětem z Ostravska, byly po stránce zdravotnické daleko lépe zužitkovány, než mohou býti nyní, kdy slouží po krátkou dobu letního období nepatrnému počtu dobře situovaných rodin, které si mohou snadno opatřiti letní pobyt kdekoliv jinde.

Že se lázně ve Štramberku i svou polohou i svým klimatem hodí pro zřízení celoroční léčebny pro lehké případy dětské tuberkulosy a skrofulosy, o tom svědčí úsudky znalců. Lázně štramberské leží na úpatí Bílé Hory a Zámeckého vrchu v lesnaté kotlině, chráněné před místními severními i západními větry. Jsou úplně isolovány. Okolní půda je buď pískovcem nebo vápencem podložena a proto snadno po dešti obsýchá. Vzduch je tu úplně čistý, suchý, ozonu plný; v okolí na 10 km není žádných průmyslových závodů. Uprostřed lázní je radioaktivní pramen, který podle zkušeností má příznivý vliv na zvýšení chuti k jídlu.

Statistika úmrtí tuberkulosou pak ukazuje, že tuberkulosa v okresu novojičínském (podle statistiky z roku 1919) je méně rozšířena než v mnohých jiných okresích moravských. Vyskytá se tam na 10.000 žijících obyvatel 35.45 úmrtí tuberkulosou, kdežto na př. v okresu prostějovském 36.16, vsetínském 36.48, šumperském 39.1, přerovském 39.59, místeckém 43.74, v ostravském dokonce 55.19. Jak z těchto vývodů patrno, rozhodovala při otázce zabrání lázní ve Štramberku na Moravě pro celoroční léčebnu pro lehké případy dětské tuberkulosy a skrofulosy krajského odboru Masarykovy Ligy proti tuberkulose v Moravské Ostravě pouze a jedině hlediska věcná bez ohledu na to, kdo je dočasným majetníkem jejich.

V Praze dne 8. října 1921.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. r.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

MUDr. Boh. Vrbenský v. r.

XXXIX. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra L. Körmendy Ékese a druhů

o zkracování práv jazyka maďarského hlavním služným v Moldavě (tisk 2665).

Dle výsledku zavedeného šetření vydává hlavní slúžný v Moldavě obvodním notářům svého okresu nařízení, pokud určena jsou toliko pro notáře, výlučně v řeči státní. Vzhledem k tomu, že dle zákona ze dne 22. března 1920, č. 211 Sb. z. a n. a dle nařízení vlády ze dne 4. června 1920, č. 383 Sb. z. a n., ode dne 1. srpna 1920 počínajíc jsou úřady notářů obecních a obvodních na Slovensku obstarávány pouze státními úředníky, jde v případech takových o vzájemný styk dvou státních úřadů a neodporuje tedy zásadám zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. o právu jazykovém, jestliže styk ten děje se výlučně v jazyce státním. Nemohu tudíž vyhověti žádosti v interpelaci vyslovené, abych jmenovanému hlavnímu slúžnému nařídil, by v případech takových používal řeči maďarské.

V Praze dne 19. října 1921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XL. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Windirsche a druhů, že četnictvo v Rychnově u Jablonce n. N. stanovilo maximální ceny mléka

(tisk 2718).

Konaným šetřením bylo zjištěno, že vrchní četnický strážmistr Steinbrenner v interpelovaném případě nestanovil maximální ceny mléka.

Pozastavil se toliko nad tím, že rolníci z Dalešic zvýšili cenu 1 litru mléka ze tří korun na čtyři koruny, ačkoliv v okolních vesnicích byl nadále 1 litr mléka prodáván po třech korunách, a požádal obecního starostu, aby připomenul rolníkům neoprávněnost takového postupu. Obecní starosta vydal pak v interpelaci zmíněný oběžník, na jehož stylisaci jmenovaný četník neměl žádného vlivu.

Není tudíž žádného důvodu k dalšímu opatření v interpelované záležitosti.

V Praze dne 12. října 1921.

Ministr vnitra:

Černý, v. r.

XLI. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Pohla, Schäfera, dra Czecha, Čermaka a druhů,

aby se ihned provedla opatření k odstranění nezaměstnanosti (tisk 2211).

Právě uvedená interpelace jest v podstatě stejného obsahu jako interpelace poslance Johanise, L. Pika a soudr. ve věci nutných opatřenf pro omezení nezaměstnanosti (tisk 2163 posl. sněm.), poukazuje se tudíž na odpověď ministra sociální péče, která byla dána k této interpelaci.

K 1. a 2. bodu interpelace poslance Pohla a druhů se podotýká ještě toto:

Na provádění veřej. prací byly úvěry zařaděny jednak do řádného rozpočtu státního při jednotlivých kapitolách dle potřeb jednotlivých resortů, jednak, pokud jedná se o stavby, zařizovací potřeby ve větším rozsahu, do rozpočtu státních investic, a sice do tohoto úhrnnou částkou 3.052,606.000 Kč.

Během roku 1921 byla poslednější částka různými zákony zvýšena.

Zejména nutno tu poukázati na § 29 zákona z 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. o podpoře stavebního ruchu, kterým zvýšena byla zmíněná již potřeba investiční o 150,000.000 Kč, a sice na postavení obytných budov pro státní zaměstnanče, dále na zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 325, jímž povolen byl další úvěr v částce 540,000.000 Kč k úhradě potřeby státní železniční správy na opatření vozidel v roce 1921, vzniklé stoupnutím cen oproti původnímu programu železničních investic.

Prostředky na investiční potřeby opatřovati nutno úvěrními operacemi.

Poukazuje se tu zejména na vydané v tom směru zákony, a sice jednak na zmíněný již zákon čís. 100 o podpoře stavebního ruchu, jímž dáno bylo zmocnění opatřiti peníz až do jedné miliardy korun, dále na zákon ze dne 18. března 1921, čís. 126 Sb. z. a n. o státní investiční půjčce dopravní na úhradu investičních potřeb ministerstva pošt a telegrafů a ministerstva železnic. Pokud výnosy těchto půjček nestačí běžné potřebě, vypomáhá si státní správa tím, že na nejnaléhavější potřeby, a to jest tedy právě tu, kde jedná se o čelení nezaměstnanosti, poskytuje prostředky zatímně z pokladničních hotovostí.

Pokud jde o bod 2.: Otázky související se stavebním ruchem a tudíž i poskytování stavebních zápůjček obcím a jiným veřejným právním sborům upraveny byly zákonem ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. a to zvláště paragrafem 32, č. 4 a paragrafem 36.

Podle § 32, č. 4 zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n. možno uděliti státní podporu ve způsobě přímých zápůjček na dokončení staveb zahájených jen obcemi, neb obecně prospěšnými stavebními a bytovými družstvy, nikoliv však jinými veřejnoprávními korporacemi podle zákona z 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n. v roku 1919 a 1920. Dle původního vládního návrhu zákona o další podpoře stavebního ruchu měly býti poskytovány přímé zápůjčky obcím a družstvům též na stavby počaté v roce 1921. Vládní návrh nebyl však poslaneckou sněmovnou projednán.

K bodu 4. interpelace: Během měsíce července zadala vojenská správa výrobcům průmyslovým k dodání asi 1,000.000 m látek v ceně kolem 100,000.000 Kč. Při rozdělení této objednávky byl v dohodě s ministerstvem sociální péče vzat zřetel hlavně na čelení nezaměstnanosti, ba šla vojenská správa tak daleko, že i s oferenty, jichž nabídky ohledně nabídkových cen vypsaným podmínkám nikterak nevyhovovaly, navázala jednání za účelem udělení zakázky, bylo-li třeba udržeti továrnu v chodu.

Podobně i v jiných oborech státní správy veškeré zakázky zadávají se v mezích státního rozpočtu co nejrychleji a mnohdy velké zakázky určitých předmětů potřeby podnikům domácím, ač nabídky cizích firem byly značně výhodnější, jen z toho důvodu, aby pokud možno čeleno bylo zhoubné nezaměstnanosti.

Ministerstvo železnic majíc zřetel k nynější těžké situaci průmyslu vynaložilo veškeré úsilí na to, aby umožnilo pokračovati v doplňování vozového parku a zadati továrnám další objednávku železničních vozů, přes to, že následkem ohromného stoupnutí cen prostředky finančním zákonem na rok 1921 pro tento účel vyměřené (1179.2 mil.) již nedostačovaly a předložilo z té příčiny dodatečný investiční rozpočet na 540,000.000 Kč, který zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 325 Sb. z. a n. byl též povolen. Krom toho zasazovalo se ministerstvo železnic již v předešlém roce o to, aby továrny na lokomotivy a vozy včas se ucházely o dodávky soukromé a zahraniční a podporuje v této příčině snahy továren co nejúčinněji. Jest očekávati, že jednak rozšířením objednávek vozidel pro státní dráhy, jednak zakázkami z ciziny, jež se továrnám podaří získati, bude nebezpečí krise v tomto odvětví kovodělného průmyslu a oborech s ním souvisejících na nejmenší možnou míru omezeno.

Státní správa železniční čelí nezaměstnanosti táž tím, že zadává dodávku hmotin a součástí potřebných pro udržování lokomotiv a vazů veřejnou soutěží v rozsahu co největším a že objednává pokud jsou prostředky k disposici, strojní zařízení potřebné pro doplnění a rozšíření dílen, výtopen a elektráren.

K bodu 5. interpelace: Již hospodářské klausule mírových smluv upravují obchodně-politické poměry s řadou sousedních států pro nejbližší dobu. Vedle toho snažila se vláda Československé republiky od počátku systematicky o to, aby obchodními smlouvami upravila své ekonomické vztahy především ke všem státům sousedním, jakož i vůbec všeobecně se státy ostatními s ohledem na hospodářskou strukturu naší republiky. Tak uzavřela již 9. září 1919 celní úmluvu s královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, jíž následovala 18. října 1920 provisorní obchodní smlouva s královstvím SHS., na jejímž základě aplikuje se na československé výrobky minimální tarif v království SHS. Při tom neuvádíme vůbec kontingentní a kompensační úmluvy, jež považujeme za východisko z nouze v prvých dobách po převratu, vzhledem ku vzájemným zákazům dovozu a vývozu.

Se Švýcarskem uzavřena dohoda výměnou not ze dne 6. března 1920, již však švýcarsko vypovědělo, pokud jde o aplikaci předválečných smluvních tarifů, takže dnešní stav je založen pouze na principu nejvyšších výhod.

S Bulharskem uzavřena v srpnu 1920 hospodářská dohoda, jež týkala se usnadnění vzájemných ekonomických styků, jež nejsou regulovány mírovou smlouvou. K uzavření řádné obchodní smlouvy dojde pravděpodobně letos na podzim.

S Francií uvedena obchodní smlouva v platnost nařízením vlády ze dne 14. ledna 1921, s Italií komplex úmluv dojednán v Římě 28. března 5921 a schválen jako vládní návrh ratifikačního usnesení ve schůzi ministerské rady 28. července 1921, kontingentní úmluva vešla v platnost již ad 15. dubna 1921.

Obchodní smlouva s Německem sjednána 21. června 1920, doplněna v únoru 1921 a uvádí se nyní prozatímně v platnost na základě zmocňovacího zákona.

S Rumunskem uzavřená obchodní smlouva ze dne 23. dubna 1921 je předložena parlamentu ke schválení a uvede se prozatímně v platnost zmocňovacím zákonem.

S Rakouskem, s nímž existuje řada kompensačních a kontingentních smluv, sjednána obchodní smlouva dne 5. května 1921.

S Maďarskem hospodářské jednání navázáno.

S Polskem se právě o obchodní smlouvu vyjednává, právě tak jako je tomu u Řecka, Španělska a Norska, kde se to děje cestou diplomatickou.

S Anglií jednání o obchodní smlouvu není skončeno.

Belgie na dotaz bruselského československého vyslance oznámila, že očekává příjezd československých delegátů.

Dánsku, Švédsku a Holandsku předloženy československými zástupci návrhy obchodních smluv, které jsou předmětem studia kompetentních úřadů dotyčných států.

Americké vládě navrženo uzavření obchodní smlouvy o nejvyšších výhodách v dubnu t. r. Avšak vzhledem k prováděné všetarifní reformě a provisorní platnosti Emergency Tarifu bude možno přistoupiti k ujednání obchodní smlouvy až po ukončení reformy tarifní.

V Japonsku a Číně zplnomocněn československý zástupce k zahájení přípravných prací.

Pokud se týče Ruska, jednání o navázání obchodních styků vedeno od výměny prvních repatriačních misí ruského a s. Červeného kříže. Jich výsledkem byla dohoda o výměně obchodních delegací.

Československá delegace pod vedením p. J. Girsy odjela v červenci do Moskvy a Charkova a navázala styky s ruským komisariátem zahraničního obchodu. K uzavření repatriačně-obchodní úmluvy konají se příslušné přípravné práce.

K bodu 6. interpelace: Úřad pro zahraniční obchod při vyřizování žádosti o povolení dovozu řídil se snahou, aby zmírněna byla nezaměstnanost ve zdejším státním území. Zástupcové skupin zaměstnanců zasedají ve všech skupinových odborech úřadu pro zahraniční obchod a každý z nich má právo i možnost hájiti zájmy stavu dělnického a bdíti, aby nebylo učiněno opatření, jež by mělo za následek nezaměstnanost. Zásada tato jest prováděna mnohdy s takovou důsledností, že její důsledky zasahují nepříznivě v zájmy jiných skupin, zvláště spotřebitelů. Třeba ovšem zde výslovně podotknouti, že za klid politický dlužno vděčiti poměrně stálé zaměstnanosti dělnictva a tu opět úřad pro zahraniční obchod svojí hospodářskou politikou vykonal plně svůj úkol.

Vzhledem k žádosti, aby byla podána přehledná zpráva o činnosti úřadu pro zahraniční obchod, se podotýká, že byl již dodán státní tiskárně obsáhlý materiál o činnosti úřadu, obsahující informace o výsledcích dosavadního obchodně-politického jednání, o činnosti povolovacího oddělení a zásadách, jimiž se řídí při udělování vývozních a dovozních povolení na suroviny i na všechny průmyslové výrobky, a že již část tohoto materiálu vyšla tiskem.

Konečně dlužno si uvědomiti, že příčiny nezaměstnanosti, jak dnes se jeví, nejsou povahy místní, nýbrž jen přirozeným zjevem celkové krise hospodářské, již prožívají a pociťují i státy hospodářsky daleko mocnější. Vyřešiti otázku nezaměstnanosti znamená rozřešiti s úspěchem problém této krise. Jisto však jest, že administrativní opatření státu mohou nejvýše přispěti k zmírnění nezaměstnanosti, odstraniti ji však nedovedou.

V Praze dne 17. října 1921.

Předseda vlády:

Dr. E. Beneš, v. u.

Překlad ad XVI.

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Schälzky, Dr. Brunar und Genossen betreffend die offenkundige Benachteiligung der deutschen Kriegsopfer bei Verleihung des Tabakhauptverlages in Prachatitz (Druck 2863).

Um den Tabakhauptverlag in Prachatitz, dessen Vergebung im Wege öffentlicher Konkurrenz mit Bevorzugung der Kriegsbeschädigten ausgeschrieben war, haben sich unter anderem auch drei Organisationen von Kriegsbeschädigten beworben:

1. Die Kriegsinvalidenvereinigung: "Betrieb des Tabakhauptverlages in Prachatitz, G. m. b. H.", bestehend aus drei Invaliden, von welchen zwei verheiratet waren, jeder drei Kinder hatte, sehr bedürftig und zum Betrieb des Tabaksverlags sehr geeignet waren.

2. Die Vereinigung der Invaliden-Legionäre Vojtěch Sotorník und Alois Ševčík, beide ledig, Sehwerinvalide.

3. Die Firma "Zaunmüller, Böhm und Kuzdat", bestehend aus 3 Kriegsinvaliden, von welchen einer verheiratet ist, drei Kinder hat und als Arbeiter in einer Fabrik für elektrische Bedarfsartikel beschäftigt ist; die anderen zwei sind ledig und beschäftigungslos.

Die Bewerber Sotornik und Ševčík konnten nicht rechtzeitig nachweisen, daß ihnen ein geeignetes Lokal zur Verfügung steht; außerdem wurde bezüglich Sotorník festgestellt, daß er Sohn eines reichen Landwirtes, also nicht gerade der Bedürftigste ist, weshalb das Offert ausgeschieden wurde.

Bezüglich der in der Firma "Zaunmüller, Böhm und Kuzdat" vereinigten Bewerber wurde erhoben, daß Kuzdat, der verheiratet ist, drei Kinder hat und in der Fabrik für elektrische Bedarfsartikel beschäftigt ist, Sohn einer Hausbesitzerin ist; Zaunmüller ledig, beschäftigungslos, ehemaliger Beamte der Poldihütte bei Kladno, ist Sohn der Besitzerin eines Hauses und 36 ha Felder, die er später einmal erben wird; der dritte Bewerber Böhm, ledig, beschäftigungslos, von Beruf Tapezierer, ist vollständig mittellos und ebenso seine Familie.

Demgegenüber wurde bezüglich der in der Firma "Betrieb des Tabakhauptverlages" vereinigten Bewerber sichergestellt, daß einer von ihnen verheiratet ist, drei Kinder hat, zwar Besitzer eines Hauses ist, welches jedoch verschuldet ist; der zweite, verheiratet, Vater von drei Kindern, zum früheren Beruf vollkommen ungeeignet, ist vollständig mittellos; der dritte ist ledig, Besitzer eines Häuschens und etwas Felder.

Es blieb demnach die Wahl zwischen diesen beiden Vereinigungen, und zwar sowohl bezüglich der Frage der Dürftigkeit, als auch bezüglich der Frage der Eignung der Bewerber.

In erster Hinsicht war es möglich, die Bewerber beider Vereinigungen für ungefähr gleich bedürftig anzusehen, wenn nicht die Gesellschaft "Betrieb des Tabakhauptverlages" für bedürftiger zu halten ist, weil von den an ihr beteiligten Invaliden zwei verheiratet sind und mehrere Kinder haben, während in der Firma "Zaunmüller, Böhm und Kuzdat" bloß ein einziger verheirateter Invalide beteiligt ist.

Dabei bemerke ich, daß nach dem vom Ministerrat genehmigten Grundsätzen in erster Reihe die bedürftigsten Bewerber zu berücksichtigen sind und unter gleich Dürftigen erst der Grad der Invalidität entscheidet.

Was die Eignung betrifft, mußte der Firma "Betrieb des Tabakhauptverlages" deshalb der Vorzug gegeben werden, weil ein Teilhaber der Firma "Zaunmüller, Böhm und Kuzdat" von der Finanzverwaltung für unverläßlich gehalten wurde, weil er ihr des Schleichhandels mit Tabakwaren verdächtig erschien.

Deshalb hat das Finanzministerium entschieden, daß dieser Verlag den in der Firma "Betrieb des Tabakhauptverlages" vereinigten Invaliden zu vergeben sei; es hat hiebei von dem Rechte der freien Wahl unter allen Bewerbern Gebrauch gemacht, ein Recht, das ihm nach den geltenden Vorschriften für Verleihung von Tabaktrafiken zusteht, und das auch in den Kundmachungen, betreffend die Ausschreibung des öffentlichen Konkurses zur Besetzung des Verlags, ausdrücklich angeführt war.

Es kann daher von einer widerrechtlichen Entscheidung, geschweige denn von einer absichtlichen Benachteiligung deutscher Bewerber keine Rede sein.

Ich kann daher die Verleihung dieses Verlages im Sinne der Interpellation nicht aufheben; ebenso kann ich nicht den Ersatz eines Schadens zusagen, den die in der Gesellschaft "Zaunmüller, Böhm und Kuzdat" vereinigten Bewerber erlitten haben sollen, weil derselbe von der Finanzverwaltung weder direkt noch indirekt verschuldet wurde.

Die Entscheidung über die Vergebung von Tabaktrafiken erfolgt streng unparteiisch, die Frage der Nationalität einzelner Bewerber wird niemals als Maßstab bei der Entscheidung angewendet, und es ist deshalb nicht notwendig, für die Zukunft irgendwelche Maßnahmen zu treffen.

Prag, am 8. Oktober 1921.

Der Finanzminister:

Aug. Novák, m. p.

Překlad ad XVII.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volkskultur

auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Czech, Taub, Hackenberg und Genossen betreffend den Beschluß des Landesausschusses in Mähren, wonach für die Bürgerschullehrer das Paritätsgesetz durchbrochen werden soll (Druck 2879).

Der Landesausschuß in Mähren hat im konkreten Falle eine Beschwerde eingebracht, in der er den Rechtsanspruch der Bürgerschullehrer auf die Bezüge nach der Gruppe B der Staatsbeamten bestreitet. Über diese Beschwerde wird in kurzer Zeit im Ministerium für Schulwesen und Volkskultur entschieden werden. Insolange hierüber nach den geltenden Gesetzen nicht endgültig entschieden sein wird, kann ich durch Darlegung meiner Anschauung über den Streitfall der Erledigung der Angelegenheit nicht vorgreifen. Zur Aufhebung des Beschlusses des Landesaussehusses in Mähren auf Einbringung der erwähntem Beschwerde, welchen Beschluß der genannte Landesausschuß als Verwalter des Landesfonds und Schulmiterhalter gefaßt hat, bin ich nicht berechtigt.

Prag, am 21. Oktober 1921.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Dr. Šrobár, m. p.

Překlad ad XVIII.

Antwort

des Ministers des Innern

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. R. Lodgman und Genossen betreffend die Anhaltung der Staatsbürger in den Grenzbezirken zur Ausweisleistung

(Druck 2400).

Im Interesse der ordnungsmäßigen Durchführung der Vorschriften über die Fremden- und Paßkontrolle, ferner insbesondere aus dem Grunde, um die Umgehung der erwähnten Vorschriften zu verhüten, war es notwendig, Vorkehrungen zu treffen, daß die Fremden- und Paßkontrolle nicht nur an der Grenze selbst, sondern auch in den Eisenbahnzügen und auf den Bahnhöfen, ferner auch im Landesinnern und dies hauptsächlich an den Kreuzungspunkten der Bahnen und auf wichtigen Strecken, welche unseren Staat mit dem Auslande verbinden, vorgenommen werde.

Aus der Natur der Sache geht hervor, daß dieser Kontrolle, falls sie überhaupt zweckentsprechend sein soll, sich jeder Reisende unterziehen muß.

Eine derartige Vorkehrung hat die politische Bezirksverwaltung in Klattau auf der Strecke Klattau-Eisenstein getroffen, da sie darauf aufmerksam gemacht wurde, daß Ausländer, welche ordnungsmäßige Reiseausweise nicht besitzen, indem sie der Kontrollstation in Eisenstein ausweichen, an unbewachter Stelle die Grenze zu Fuß überschreiten und von der nächsten Station im Landesinnern die Reise mit der Bahn fortsetzen.

Aus dem Dargestellten ist ersichtlich, daß die Vorkehrungen, welche die Interpellation betrifft, im gesammtstaatlichen Interesse und auf gehöriger Rechtsbasis vollzogen werden. Deshalb liegt kein Grund vor, diese Verfügungen aufzuheben.

Prag, den 6. Oktober 1921.

Der Minister des Innern:

Černý, m. p.

Překlad ad XIX.

A belügyminiszter

Válasza,

dr. Leley képviselő és társai interpelláciöjára a handlovai csendőrség törvény telen eljárásá tárgyálan (2768. nyomtaványszám).

A megejtett vizsgálat alapján van szerencsém következőleg válaszolni:

A csendőrség hitelt érdemlő személy által értesfttetett, hoy Handlován engedélyezetlen gyűjtések rendeztetnek: A kutatás során a csendőrség Liéka xázsefnél és li erencnél megál lapította, hogy tényleg a "Népakarat" c. ujság érdekében rendezett gyűjtésről von sző, amelynelc rendezői hivatalös engedéllyel magukat igazolni nem tudták.

A csendőrség ennek folytán a gyűjtőívet lefoglalva a utatást Czocher Jenőnél folytatta, aki mint a csendőrség előtt ismeretlen ujság előfizetőjeként jelöltetett meg.

Czocher a vizsgálátot folytató közegek előtt kijelentette, hogy nála a jelzett ujság nem található s egyben a plébániára utalta őket, ahol a csendőrség az ujság egy példányát tényleg kölcsönbe kapta. Nem való tehát, hogy a csenlőrség az ujságot lefoglalta. Czocher maga is a vizsgálat folyamán tagadta, hogy letartóztatssal lett volna fenyegetve, vagy hogy a esendőrség kérdezte volna, miért adakozott a keresztény szociális sajtóra.

Avizsgálat eredményéről a csendőrség a prievidzei szolgabírói hivatalnak jelentést tett, amely azután a gyüjtést rendezők ellen szabályszerüen járt el.

Az eddig vázoltakból nyilvánvalö, hogy a csendőrséget kifogásolni nem lehet, minthogy a feljenlentés alapján a csendőrségnek nem csak joga, hanem kötelessége. is volt konstatálni, mi célra volt szánva az a pénz, amely Handlován minden engedély nélkül nyilvánosan gyújtetett.

Praha, 1921. október 24.-én.

A beiügyminiszter:

Černý, s. k.

Překlad ad XX.

Antwort

des Ministers für Schulwesen und Volgskultur auf die Interpellation des Abgeordneten

Dr. Spina und Genossen

in Angelegenheit der Approbation von Schulbüchern für deutsche Volks- und Bürgerschulen (Druck 2874).

Die Approbation der Schulbücher geschieht nach den gesetzlichen Vorschriften ohne Rücksicht auf die Unterrichtssprache der Schulen mit größter Beschleunigung. In einigen Fällen entsprechen aber die zur Approbation vorgelegten Bücher nicht den methodischen und didaktischen Anforderungen unserer Zeit sowie den geänderten staatsrechtlichen Verhältnissen und müssen daher zur Ergänzung oder Richtigstellung zurückgestellt werden. Hiedurch entsteht natürlich im Approbationsverfahren eine Verzögerung.

Die Beschaffung von Schulbüchern für arme Schüler ist nach den Landesgesetzen Sache der Aufenthalts-, resp. Schulgemeinden. Außerdem werden aus dem Erträgnisse des Staatsverlages den einzelnen Schulen nach der Anzahl der Kinder Bücher für Arme beigestellt. Um ferner dem größten Mangel zu steuern, wurde mit dem hieramtlichen Erlasse vom 26. Mai 1919, Z. 14790, den Schulverwaltungen und Ortsschulbehörden der Auftrag erteilt, den armen Schulkindern eine erhöhte Aufmerksamkeit zu schenken und bei der Zusammenstellung des Voranschlages diesem Umstande Rechnung zu tragen. Ferner wurden die Bezirksschulinspektoren aufgefordert, sich von der Einhaltung des zitierten Erlasses zu überzeugen.

Über eine aus der Nationalversammlung hervorgegangene Anregung wurde zwar seinerzeit eine Verhandlung über den Entwurf eines Gesetzes eingeleitet, wodurch bestimmt werden sollte, daß allen Kindern die Lehrbehelfe unentgeltlich aus öffentlichen Mitteln zukommen sollen, wegen des großen Aufwandes aber, den diese Verfügung erfordert hätte, mußte von ihrer Durchführung im gegenwärtigen Zeitpunkte Abstand genommen werden.

Prag, am 21. Oktober 1921.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Dr. Šrobár, m. p.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP