Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Původní znění.

1549.

Odpověď

ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra

na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů

o násilí v okrese Hlučínském. (Tisk 109.)

Informace interpelantů, že v okrese hlučínském jindy byl klid a pořádek, kdežto od té doby, kdy okres tento byl vtělen do našeho státu, jest zřejmé vzbouření mezi obyvatelstvem, nejeví se podle výsledků konaného šetření správnou.

Až dosud mimo ojedinělé případy, proti kterým nebylo potřeba užíti žádných mimořádných prostředků, zachován byl všude veřejný klid a pořádek. Celkem na Hlučínsku jsou nyní lepší bezpečnostní poměry a větší pořádek, než v posledních dobách, před obsazením Hlučínska, neboť zvýšením počtu četnictva podařilo se omeziti loupeže a krádeže, které před obsazením v tomto kraji bujely a tak zabezpečiti dokonale osobní a majetkovou bezpečnost obyvatelstva. K nespokojenosti obyvatelstva není v tomto směru příčiny. Změna politických poměrů ku domácího obyvatelstva prošla by úplně v klidu, nebýt agitace (zejména cizozemské), která za všech okolnosti hleděla vzbuditi mezi lidem přesvědčení, že se Hlučínsko k státu československému nikdy zpět nedostane, a když pak rozhodnutí toto bylo neodvratným, chtěla způsobiti nepokoj rozšiřováním falešných pověstí, brzo že Hlučínsko připadne opět Německu, brzo zase, že bude přidruženo k plebiscitnímu území a pod. a kteréžto agitaci jednalo se o to, aby nepokoj mezi obyvatelstvo byl uměle vnesen a uměle rozdmychován a udržován za každou cenu.

Pokud jde o zákaz schůzí soc. dem. volebního spolku ťVorwärtsŤ na Hlučínsku, neodpovídal postup okresní politické správy v Hlučíně ustanovením říšsko-německého zákona spolkového, k němuž sluší v tomto případě hleděti, poněvadž zmíněný zákon pouze žádá, aby veřejné schůze, svolané k projednání záležitostí politických, byly úřadu oznámeny, neudává však důvodů, za kterých by takovéto schůze zakázány býti mohly, z čehož následuje, že schůze toho druhu, pokud nekonají se pod širým nebem, zakázány býti nemohou. V té příčině byla náprava zjednána.

Soc. dem. tajemník František Schober nebyl dne 6. června 1920 při spolkové schůzi zemědělských a lesních dělníků v Šilheřovicích ťzatčenŤ, jak interpelace uvádí, nýbrž dostavil se z vlastní vůle na četnickou stanici v Šilheřovicích spolu s předsedou spolku zemědělských a lesních dělníků Herudkem, který byl na četnickou stanici pozván v jisté záležitosti tohoto spolku se týkající.

Schober na četnickou stanici povolán nebyl a vzdálil se s Herudkem po projednání záležitosti tak svobodně, jak byl přišel.

Skutečně došlo ke srážce civilního obyvatelstva kravařského s tamní posádkou. Dlužno však podotknouti, že již za pruské vlády byly v Kravařích časté rvačky mezi pruskými vojíny a místními mladíky, vždy k vůli děvčatům, a také tentokráte došlo ke kontroversi z tohoto důvodu.

Loupežné přepadení listonoše Roskoschnyho, spáchané dvěma neznámými vojíny, nemůže býti přičítáno k vině vojenské správy.

Ve všech případech zavedeno ihned trestní řízem.

Z násilných činů, spáchaných dne 13. května m. r. večer v Kravařích, jsou důvodně podezřelí tři vojíni čs. pěš. pl. č. 31, kteří se budou zodpovídati vojenskému soudu.

Vojenské obsazení okresu hlučínského jest odůvodněno nutností zajištění hranic, které jest provedeno po celé jich délce, nelze proto se samotným Hlučínskem činiti výjimky.

Podle úředních zpráv, vypracovaných na základě místního statistického šetření, vykonaného německými učiteli, obsahuje okres hlučínský 34 obce. Dvě z nich (Sutice a Třeboň) jsou německé, proto byly v nich také ponechány německé školy. Ostatní obce mají obyvatelstvo až na nepatrné zlomky české (moravské), o čemž svědčí také statistika pruská i když v ní děti české, které jen poněkud německy uměly, čítány byly mezi děti německé. Jestli základním požadavkem pedagogickým od dob J. A. Komenského, jehož ostatně hájili též vynikající pedagogové celého světa, německé nevyjímaje, aby dítě bylo ve škole vyučováno jazykem mateřským, bylo povinností správy vyučovací, aby bez odkladu se postarala, aby zásada tato uplatněna byla i v obecných školách na Hlučínsku. Počeštěním těchto škol odčiněna byla jen křivda, kterou vyučovací správa pruská páchala na dětech proti zákonům přírodním a pedagogickým. Pokud ovšem vyučování jazyku německému jeví se z místních důvodů praktických potřebným, vyučovací správa. opatří vše, čeho jest potřebí, aby se děti slušnou měrou naučiti mohly též jazyku německému.

Pokud se tkne počeštění škol, nedošlo všude naprostého souhlasu rodičů. Příčiny toho jest hledati jednak v konservativním smýšlení části obyvatelstva, jež setrvačně lpí na starých, byť nevhodných řádech a nedůvěřivě pohlíží na všechny novoty i sebe více odůvodněné, jednak, a to zejména — ve veliké neoprávněné agitaci se strany německé z Opavy.

Někteří učitelé na Hlučínsku byli propuštěni, protože jejich jednání otevřeně i skrytě směřovalo proti republice, jejím zákonům a nařízením. Mnozí byli původci školských stávek. Stávky tyto byly vůbec jen uměle vyvolány. Vypukly obyčejně po schůzi, kde lid byl k nim cizími řečníky nabádán. V Kravařích dokonce děti do školy přišly, ale byly řadou dospělých občanů že školy násilně vyháněny, ano i bity. Potom teprve vypukla stávka, nebyla však nikterak úplná. Mnohdy využitkovali rodiče těchto poměrů, aby si děti ponechali doma na pomoc v domácnosti, na poli a pod. V Malých Hostících vypovídali rodiče při šetření, že posílají děti denně do školy, ale jiní občané že jejich děti od docházky školní zdržují.

Že odpor proti českému vyučování nebyl nikterak živelný, dokazuje i to, že se skutečně stávkovalo jen ve třech obcích (Kravařích, Malých Hošticích a Chlebičově). V Malých Hošticích se poměry zlepšily už za několik dní a také v Kravařích nastalo do konce školního roku značné polepšení. V několika obcích omezil se odpor proti českému vyučování jen na jednotlivé protesty.

Správa vyučovací jest si vědoma, že její postup při reorganisaci školství na Hlučínsku veden jest správnými zásadami pedagogickými, odpovídá potřebě a zájmům státním a nemůže než při tomto postupu setrvati.

V Praze dne 5. ledna 1921.

Gen. Husák, v. r.,

ministr Národní obrany.

Dr. Šusta, v. r.,

ministr školství a národní osvěty.

Černý, v. r.,

ministr vnitra.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

Překlad.

1549.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung, des Ministers für Schulwesen und Volkskultur und des Ministers des Innern

auf die Interpellation der Abgeordneten Jokl, Heeger, Dr. Haas u. Genossen

betreffend die im Hultschiner Bezirke vorgekommenen Gewaltakte. (Druck 109.)

Die Informationen der Interpellanten, dass im Hultschiner Bezirke sonst Ruhe und Ordnung geherrscht haben, während seit der Einverleibung dieses Bezirkes in unserem Staat eine offensichtliche Empörung unter der Bevölkerung um sich gegriffen habe, erweist sich nach den Ergebnissen der durchgeführten Erhebungen als unrichtig.

Bisher wurde mit Ausnahme von vereinzelten Fällen, die keine ausserordentlichen Massnahmen notwendig machten, überall die öffentliche Ruhe und Ordnung bewahrt. Im ganzen herrschen gegenwärtig im Hultschiner Gebiete bessere Sicherheitsverhältnisse und eine grössere Ordnung, als in der letzten Zeit vor der Besetzung von Hultschin, da es durch Erhöhung der Zahl der Gendarmen gelungen ist, die vor der Besetzung dieses Gebietes so häutigen Raubüberfälle und Diebstähle einzuschränken und so die Sicherheit der Person und des Eigentums der dortigen Bevölkerung zu verbürgen. Zu einer Unzufriedenheit der Bevölkerung liegt diesbezüglich kein Anlass vor. Die Änderung der politischen Verhältnisse wäre bei der heimischen Bevölkerung in vollster Ruhe vor sich gegangen, wäre nicht die Agitation (namentlich jene ausländischer Herkunft) gewesen, die unter allen Umständen im Volke die Überzeugung wachzurufen bestrebt war dass das Hultschiner Gebiet niemals an den tschechoslowakischen Staat zurückgelangen werde, und als diese Entscheidung unwiderruflich geworden war, durch Verbreitung falscher Gerüchte Unruhe hervorzurufen suchte, wie, dass das Hultschiner Gebiet wieder an Deutschland fallen, oder dass es dem Plebiszitgebiet angegliedert werden würde u. ähnl., welcher Agitation es sich darum handelte, künstlich Unruhe in die Bevölkerung zu tragen und sie um jeden Preis zu entfachen und wachzuhalten.

Was das Verbot der Versammlungen des soz.-dem. Wahlvereines ťVorwärtsŤ in Hultschin betrifft, so entsprach das Vorgehen der politischen Bezirksverwaltung in Hultschin nicht den Bestimmungen des reichsdeutschen Vereinsgesetzes, das in diesem Falle massgebend ist, da das besagte Gesetz bloss verlangt, dass die zur Verhandlung politischer Angelegenheiten einberufenen öffentlichen Versammlungen der Behörde angemeldet werden, ohne die Gründe anzugeben, aus denen eine solche Versammlung untersagt werden könnte, woraus folgt, dass derartige Versammlungen, sofern sie nicht unter freiem Himmel stattfinden, nicht verboten werden können. In dieser Hinsicht wurde Abhilfe geschaffen.

Der soz.-dem. Sekretär Franz Schober wurde am 6. Juni 1920 bei der Vereinsversammlung der landwirtschaftlichen und Forstarbeiter in Schillersdorf nicht, wie die Interpellation anführt, ťverhaftetŤ, sondern fand sich aus eigenem Willen auf der Gendarmeriestation in Schillersdorf zusammen mit dem Obmanne des Verbandes der landwirtschaftlichen und Forstarbeiter Herudek ein, der dorthin in einer den Verein betreffenden Angelegenheit vorgeladen war.

Schober wurde auf die Gendarmeriestation nicht vorgeladen und entfernte sich mit Herudek nach Erledigung der Angelegenheit ebenso frei, wie er sich eingefunden hatte.

Es ist tatsächlich zu einem Zusammenstosse der Deutsch-Kravanner Zivilbevölkerung mit der dortigen Besatzung gekommen. Es muss jedoch bemerkt werden, dass bereits unter der preussischen Regierung in Deutsch-Krawann häufige Raufereien zwischen preussischen Soldaten und den dortigen Burschen vorkamen, die ihre Ursache in Liebeshändeln hatten, und auch diesmal kam es zu der Kontroverse aus demselben Grunde.

Der von zwei unbekannten Soldaten verübte Raubüberfall auf den Briefträger Roskoschny kann der Militärverwaltung nicht zur Last gelegt werden.

In allen Fällen wurde sogleich die Strafamtshandlung eingeleitet.

Der am 13. Mai l. J. abends in Deutsch-Krawann verübten Gewalttaten sind drei Soldaten des tschsl. Inf.-R. 31 dringend verdächtig, die sich vor dem Militärgerichte werden zu verantworten haben.

Die militärische Besetzung von Hultschin erscheint durch die Notwendigkeit der Grenzsicherung begründet, die der ganzen Grenze entlang durchgeführt wird, weshalb mit Hultschin allein keine Ausnahme gemacht werden kann.

Nach den amtlichen Berichten, die auf Grund der von deutschen Lehrern durchgeführten örtlichen statistischem. Erhebungen ausgearbeitet wurden, enthält der Hultschiner Bezirk 34 Gemeinden. Zwei von ihnen davon Sauditz und Thrön sind deutsch, weshalb in ihnen auch die deutschen Schulen belassen wurden. Die übrigen Gemeinden haben bis auf geringfügige. Bruchteile tschechische (mährische) Bevölkerung, wie dies auch die preussische Statistik bezeugt, wenn in derselben auch die der deutschen Sprache nur einigermassen mächtigen Kinder zu den deutschen Kindern gezählt wurden. Im Hinblick auf die seit den Zeiten Comenius anerkannte pädagogische Grundforderung, die übrigens von hervorragenden Pädagogen der ganzen Welt, die deutschen nicht ausgenommen, verfochten wurde, dass nämlich das Kind in der Schule in seiner Muttersprache unterrichtet werde, war es Pflicht der Unterrichtsverwaltung, ohne Verzug dafür zu sorgen, dass dieser Grundsatz auch in den Volksschulen in Hultschin zur Geltung gelange. Durch Tschechisierung dieser Schulen wurde nur das Unrecht gutgemacht, das die preussische Schulverwaltung an den Kindern gegen alle Gesetze der Natur und Pädagogik verübte. Sofern allerdings der Unterricht in deutscher Sprache aus örtlichen Gründen praktisch und notwendig erscheint, wird die Unterrichtsverwaltung alles Erforderliche veranlassen, damit die Kinder auch die deutsche Sprache in genügendem Masse erlernen. können.

Was die Tschechisierung der Schulen anlangt, fand dieselbe nicht überall die vollständige Zustimmung der Eltern. Die Ursachen dessen sind teils in der konservativen Denkart eines Teiles der Bevölkerung, die auf den alten, wenn auch ungeeigneten Einrichtungen beharrt und alle noch so sehr begründeten Neuerungen misstrainsch ansieht, teils u. zw. hauptsächlich in der grossen unberechtigten Agitation von deutscher Seite aus Troppau. her zu suchen.

Manche Lehrer in Hultschin wurden entlassen, da ihre Handlungsweise offen und versteckt gegen die Republik, ihre Gesetze und Verordnungen gerichtet war. Viele von ihnen waren Urheber der Schulstreiks. Diese wurden überhaupt nur künstlich hervorgerufen. Sie brachen in der, Regel nach einer Versammlung aus, wo das Volk zu ihnen von fremden Rednern angeeifert worden war. In Deutsch-Krawann kamen sogar die Kinder in die Schule, wurden jedoch von einer Reihe erwachsener. Bürger aus der Schule gewaltsam vertrieben, ja sogar geschlagen. Dann erst brach der Streik aus, der jedoch keineswegs vollständig war. Vielfach nützen die Eltern diese Zustände aus, um die Kinder zwecks Hilfeleistung in der Hauswirtschaft, auf dem Felde u. s. w. zu Hause zu lassen. In Kleinhoschütz sagten die Eltern beim Verhör aus, dass sie ihr Kinder täglich in die Schule schicken, andere Bürger wiederum, dass sie ihre Kinder vom Schulbesuche abhalten.

Dass der Widerstand gegen den tschechischen Unterricht keineswegs spontan war, beweist auch der Umstand, dass tatsächlich nur in drei Gemeinden (D. Krawann, Kleinhoschütz und Klebsch) gestreikt wurde. In Kleinhoschütz besserten sich die Verhältnisse bereits binnen wenigen Tagen und auch in D. Krawann trat bis Ende des Schuljahres eine bedeutende Besserung ein. In einigen Gemeinden beschränkte sich der Widerstand gegen den tschechischen Unterricht bloss auf vereinzelte Proteste.

Die Unterrichtsverwaltung ist sich dessen bewusst, dass ihr Vorgehen bei der Reorganisation des Schulwesens in Hultschin von richtigen pädagogischen Grundsätzen geleitet ist und den Bedürfnissen und Interessen des Staates entspricht, und sie muss daher bei diesem Vorgehen beharren.

Prag, den 5. Jänner 1921.

Der Minister f. nationale Verteidigung:

Gen. Husák, m. p.

Der Minister f. Schulwesen und Volkskultur:

Dr. Šusta, m. p.

Der Minister des Innern:

Černý, m. p.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP