Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

I. volební období

6. zasedání


3847.

Odpovědi:

I. předsedy vlády na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. května 1922 o soupisu právních nároků a závazků čsl. státních příslušník& vůči anglickým, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 (tisk 3610/III),

II. min. železnic na interp. posl. dra E. Feyerfeila a druhů o poměrech na středošumavských drahách (tisk 3740/XVII),

III. vlády na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zřízení německé obecné školy v Hlučíaě (tisk 3780/XII),

IV. min. školství a nár. osvěty na interp,. posl, dra Schollicha a druhů o utiskování německé obecné školy v Lužicí, okrese šternberském na Moravě (tisk 3780/XI),

V. min. školství a nár. osvěty na interp. posl, dra Schollicha a druhů o zřízení české školy v obcí Bystřici ve Slezsku (tisk 3610/IV),

VI. vlády na interp. post. dra Schollicha, Pittingera a druhů o zamezení soukromého domácího vyučování v Mlíčovicích, okres Znojmo (tisk 3551/XI),

VII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o potrestání rodičů v Šenově, okres N. Jičín (tisk 3781/XXX),

VIII. min. železnic na interp. posti Daruly a soudr. o propouštění zaměstnanců na Slovensku skoro bez odůvodnění (tisk 3670/V),

IX. vlády na interp. posl. Pociska, Johanise a soudr. o neutěšených poměrech zaměstnanců státních úřadů a podniků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 3690/XIV),

X. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. dra Budayho a súdr. vo veci protikatolického obsahu niektorých učebnic na školách slovenských (tisk 3610/XVI),

XI. vlády na interp. posti Bergmana, Maška a druhů o pozemkové reformě na poděbradském panství (tisk 3610/I),

XII. vlády na interp. posl. dra Kafky, Kostky a druhů, že vojenské hudby dělají konkurenci hudbám občanským (tisk 3740/XVI),

XIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zřízení německé obecné menšinové školy v Neředíně u Olomouce na Moravě (tisk 3780/XV),

XIV. min. sociální péče na interp. posl. Witticha a druhů o zřízení dělnických rozhodčích soudů druhé stolice podle §u 171 čl. z. XIX, z roku 1907 (tisk 3785/XV),

XV. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů o chování koncipisty Vláčila při Dačické okresní správě politické (tisk 3670/XII),

 

I./3847 (původní znění).

Odpověď

předsedy vlády

na interpelací poslance dra R. Lodgmana a druhů

o nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. května 1922 o soupisu právních nároků a závazků čsl. státních příslušníků vůči anglickým, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 (tisk 3610./III.).

Dlužno předeslati, že veškerá tvrzení interpelace předstižena jsou právním stavem, který dán jest zákonem ze dne 30. června 1922, č. 208 Sb. z. a n. o úpravě právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918, a znějí na jinou měnu než korunovou. Všechna nedorozumění, na nichž interpelace spočívá, jsou tam vysvětlena.

Tak zvláště jest patrno z tohoto pozdějšího zákona a jmenovitě z jeho projednání (srovnej tisk č. 3553 a 3681), že kompensace jest vyloučena a že tedy nejde o prospěch jednotlivců, nýbrž celku, jakož i že veřejnost nebyla uvedena v omyl, jedná-li tisk č. 3387 stejně jako tisk 3413 v § 1. o tom, že jde o ochranu zájmů věřitelů a dlužníků.

Věřitelé mají dojíti rychleji ke svým, penězům a za dlužníky má se dáti garancie a získati pro ně odklad při placení.

Nový zákon vztahuje se na správní poměry sepsané. Sepsány byly jen takové, které k určitému dnu ještě trvaly; že tu šlo vlastně jen o právní poměr k Anglií, dostatečně vysvětluje tisk č. 3553 a 3681, které oba přejímají souhlasně s nařízením ze dne 30. března 1922, č. 109. Sb. z. a n., výklad pojmu ťprávních nárokůŤ, jak obsaženo jest v mírové smlouvě st.-germainské.

Nejde tu tedy ani o maření úmyslu zákonodárcova, ani rozšíření zákona ze dne 17. února 1922, č. 79 Sb. z. a n.

Tento skutkový a právní ztav tu však již trval v době projednávání zákona č. 79. Tisky č. 3553 a 3681 k novému zákonu ze dne 30. června 1922, č. 208 Sb. z. a n., jsou toho zřejmým dokladem. Jest tedy prováděcí nařízení č. 109 v nesporném souhlasu se zákonem č. 79., ježto vlastně jenom poměry anglické byly pohnutkou k celé úpravě.

Zahraničnímu ministerstvu není známo, že by k uvolňování čsl. majetku v Anglii dal podnět zákon ze dne 17. února 1922, č. 79 Sb. z. a n., ježto desekvestrace byla zahájena již před tím, t. j. v lednu 1922 a dosud se v ní pokračuje, takže též vládní nařízení ze dne 30. března 1922, č. 109 Srb, z. a n., nemohlo míti a nemělo účinku v interpelaci uvedeného.

V Praze dme 31. října 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

 

 

II/3847 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelací poslance dra E. Feyerfeila a druhů o poměrech na středošumavských drahách

(tisk 3740/XVII).

Tuto interpelaci dovoluji si zodpověděti, jak následuje:

ťZaváděti čistě osobní vlaky a v důsledku toho i čistě nákladní vlaky na místních drahách je možno toliko tehdy, je-li naprosto prokázáno jejich hospodárné využití. Tím, že občas jeví se potřeba při nahromadění zátěže zavésti mimořádný nákladní vlak, není podán důkaz, že by tento však měl jezditi denně, jakby tomu nutně bylo, kdyby jezdily vlaky čistě osobní.

Také nynější stav strojů a personálu dovoluje pouze, aby se vedly vlaky len využitkované.

Na místních drahách Strakonice-Volary n. Š. a Čičenice-Haidmühle jest počet cestujících, procházejících celé tyto trati, mizivý vzhledem k ostatním pouze místním cestujícím. Poněvadž se tato frekvence lomí asi vprostřed, t, j. ve Vimperku a Prachaticích, a zájmy cestujících si v obou polovinách odporují, nutno při sestavování jízdních řádů bráti k této okolnosti náležitý zřetel a sestavovati je odlišně pro každou polovinu. Při tom, ovšem musí se bráti v úvahu též připojení hlavních tratí ve styčných stanicích, z čehož vyplývají mezery, na něž v interpelaci se poukazuje.

Tak tomu však jest i na některých hlavních tratích, kde jsou podobné poměry, příkl. na trati Horažďovice B.-Klatovy-Domažlice, poněvadž všem přáním veškerých zájemníků přirozeně nelze vyhověti a jest vždy jízdní řád pouze výslednicí kompromisu.

Na trati Prachatice-Volary n. Š. ubylo zavedeno již r. 1919 a 1920 o jednu dvojici osobních vlaků (č, 3712/3715) více proti nynějšímu stavu. Tato dvojice musela však býti po oba roky pro nepatrnou frekvencí odřeknuta, takže letos zavedena byla poveze v určitých dnech.

Aby bylo vyhověno požadavku spojení stanic Stožec, Č. Trouby a Želnava s Prachaticemi, bylo by třeba zavésti vlaky o 4. hodině. Nabyté zkušenosti však toho nedoporučují, ježto vlaky zaváděné v nočních hodinách nemají ani na hlavních tratích žádoucí frekvence.

Až do roku 1914 jezdily na dílčí trati u černého Kříže-Haidmühle tři dvojice smíšených vlaků, ráno, odpoledne a večer.

Na této trati nebyl však pozorován až do letošního roku větší ruch cestujících, proto tam byla ponechána poveze jedna vlaková dvojice. Poněvadž však nastal letos jakýsi rozvoj, bude dle získaných poznatků uvažováno o rozmnožení vlaků na této tratí pro příští tok.

Stavu vozů a jich čistotě věnuje železniční správa patřičnou péčí.

K otázce jízdních cen nutno připomenouti, že zemí a státem zaručené místní dráhy vykazují vcelku velmi značné provozní schodky, jež zatěžují jako garanční příděly zemské a státní finance. Z toho důvodu přikročeno bylo na návrh zemského správního výboru k zvýšení osobního tarifu na těchto drahách. Dosavadní výsledky pak ukazují, že osobní frekvence poklesla proti minulým rokům pouze v dopravě na krátké vzdálenosti; celkově však doprava dokonce stoupla.

V Praze dne 19. října 1922.

Ministr železnic:

Stříbrný, v. r.

III./3847 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelací poslance dra Schollicha a druhů

o zřízení německé obecné školy v Hlučíně (tisk 3780/XII).

Vládním nařízením ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n. byl změněn vyučovací jazyk škol na Hlučínsku, ovšem s výhradou § 5 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n. Německý jazyk vyučovací byl ponechán na školách v Sudicích a v Třeboni, v nichž je obyvatelstvo skutečně německé národnosti.

Zplnomocněný komisař pro Ratibořsko svolil s ohledem na mimořádné poměry hlučínské, aby se na českých školách vyučovalo německému jazyku 4 hodiny týdně již od druhého školního roku, ačkoliv jinak podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 3. května 1919, čís. 12.912 vyučuje se mu od 4. školného roku., z. to jen 3 Nadiny týdně. Tím byla dána dětem dostatečná a mimořádná příležitost, aby si osvojily německý jazyk. Neodpovídá skutečnosti tvrzení, že vyučování němčině postrádá kontroly. Při inspekcích školních, jedině určených k přezkoumání vyučování, kontroluje se vyučování němčině jako každý jiný předmět vyučovací.

V Hlučíně, jest 50 dětí vyučováno doma a 5 jích dochází do německých obecných a občanských škol v Opavě. Z těchto dětí jest národnosti českoslavenské 31. německé 24.

Statistika uvedená v odst. 6 interpelace nebude se pravděpodobně srovnávati se skutečnými poměry, nebot podle pruské statistiky bylo všech školou povinných dětí v Hlučíně:

v roce 1915.........824,

v roce 1918.........806.

Převyšuje tedy číslo uvedené v interpelaci skutečný počet dětí třikráte.

Pokud se interpelace dotýká zřízení německé škály v Hlučíně, dovoluji si podotknouti:

Šetření, směřující ke zřízení německé menšinové školy, nemohlo býti dosud pro neustálené poměry ukončeno.

Z Hlučína vystěhovaly se všecky úřednické rodiny pruské a mnoho jiných německých rodin, které byly právě hlavními představiteli německé menšiny v Hlučíně, optovalo pro Německo a tam se již vystěhovalo anebo ještě vystěhuje. Tyto rodiny nemohou ovšem přijití v úvahu pro počet německých dětí v Hlučíně.

Z toho důvodu bylo nutno konečné šetření o německé škole v Hlučíně odložiti až na dobu, kdy poměry budou trvale ustáleny.

O jejím zřízení bude možno rozhodnouti, až školní úřady definitivně až ukončí potřebná šetření a zjištěn bude správný počet skutečně německých dětí.

V Praze dne 25. října 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

 

IV./3817 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na interpelací poslance dra Schollicha a druhů

o utiskování německé obecné školy v ležící, okrese šternberském na Moravě (tisk 3780/XI).

Pokud se dotýká interpelace obce Stádla, uvádí okolností, která neodpovídají skutečnosti. Tato obec, jež nikdy nebyla německou, měla v minulých dobách vždy české obyvatelstvo, a to vesměs v drobném lidu a částečně i v těch rodinách, které měly půdu. Jen větší držitelé pozemků byli Němci. Na počátku tohoto století byl starostou rolník českého původu.

Německá expositura, zřízená v roce 1911, měla vždy malý počet dětí, ač spolek Schulverein poskytoval rodičům značné podpory. Českých dětí bylo ve Stádle vždy více než německých, proto zřízena byla v místě česká škola, dočasně umístěná v budově německé školy. Ježto počet dětí v německé škole byl velmi nepatrný, vyslovil předseda zemské školní rady výnosem z 20. ledna 1920, čís. 40 pres., zrušení této školy.

České děti z Lužice počaly dílem navštěvovati nově zřízenou českou školu ve Stádle, dílem docházely i nadále do německé školy v Lužici. Podle §u 20 zák. z 27. listopadu 1905, z. z. čís. 4 ex 1906 bylo 16 dětí z německé školy vyloučeno a přikázáno české škole.

Ježto počet českých dětí v Lužici byl dostatečný, byla zřízena v místě česká obecná škola, která byla prozatím umístěna v budově německé školy. Poněvadž na obou školách jest vyučováni polodenní, nelne tu mluviti o násilí působeném německé škole, která ve své existenci nijak neutrpěla. Jest sice přirozené, že vyučování polodenní není nikterak prospěšné; jest však nutné pro dobu přechodnou, než bude o českou školu definitivně postaráno stavbou, jež bude ministerstvem školství a národní osvěty navržena již v příštím roce. Jiné zatímní umístění nemohla komise znalců doporučiti, jednak pro nevhodnost navržených místností, jednak pro nepoměrně vysoké adaptační náklady.

Rovněž nelze vytýkati úřadu, že si získává přesné údaje o počtu a bydlišti nebo umístění sirotků, ježto všechny tyto okolnosti jsou směrodatné pro organisací školy.

Z uvedeného jest zřejmo, že v daném případě nelze mluviti o utiskování německy obecné školy v Lužici.

V Praze dne 23. října 1922.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

 

IV./3847 (původní znění)

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na interpelací poslance dra Schollicha a druhů

o zřízení české školy v obcí Bystrici ve Slezsku (tisk 3610/IV).

Na Těšínsku bylo po rozhodnutí rady velvyslanců zřízeno a otevřeno pouze tolik českých škol, aby ti, kdož se hlásí k národu československému, byli v ohledu školském postaveni na roveň ostatním obyvatelům. Tyto školy vykazují vesměs velmi příznivou návštěvu, rok od roku stoupající. Dokladem toho jest právě škola v Bystřici, kterou navštěvovalo hned po otevření 36 dětí, kdežto nyní do ní dochází 45 dětí.

Že v místě Češi jsou, svědčí ostatně sčítání lidu, při němž bylo napočteno 23.7% obyvatelů, kteří se přihlásili k národností československé; není tedy možno tvrditi, že by zakládání škol směřovalo k odnárodňování dětí, které podle § 134 ústavy jest zakázáno a může býti prohlášeno za trestné. Rovněž není prokázáno, že by na rodiče byl činěn nátlak, aby posílali děti do českých škol. Naopak sám Ondřej Walach z Bystřice, jehož jménem byly podepsány stížnosti proti české škole, protokolárně vypověděl, že oněch stížností nepodepsal.

Česká škola měla přechodně jednu menší místnost v budově polské školy a používala jí pouze polodenně. Nyní používá jí celodenně, ježto ji mohla polská škola postrádati.

Nade vší pochybnost jest však ujištěno, že se polskému školství ve školním okrese českotěšínském daří poměrně lépe než za dřívější vlády, neboť má dnes proti oné době o sedm tříd více.

V Praze dne 25. října 1922.

Ministr školství a, národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

VI./3847 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelací posl. dra Schollicha, Pittingera a druhů

o zamezení soukromého domácího vyučování v Mlíčovících, okr. Znojmo (tisk 3561/XI).

V Mlíčovících, okres Znojmo, byla po převratu zrušena německá jednotřídní obecná škola. Několik německých rodin, aby nemusilo své dítky posílati do německé školy v blízkém Horním Břečkově, dalo vyučovati tyto děti soukromě uč. Frant. Schmidovi, jehož k témuž účelu vyslal Deutscher Kulturverband v Praze. Také někteří čeští rodičové svěřili výchovu svých dětí tomuto soukromému učiteli. Poněvadž dle § 205 řádu škol, a vyučovacího ze dne 29. září 1905, ř. z. č. 159, jest okresní úřad školní oprávněn čas od času přiměřeným způsobem. přesvědčiti se o vědomostech dětí soukromě vyučovaných, vyslalo předsednictví okresního úřadu školního dne 29. března 1922 do Mlíčovic místodržitelského koncipienta dra Stanislava Illka a inspektora pro české státní menšinové školy Ferdinanda Hykela za účelem právě naznačeným, o čemž vůbec četnictvu nebylo ničeho známo a ani jediný orgán veřejné bezpečnosti v obci Mlíčovicích nebyl přítomen.

Zmíněný úřad vyslav tyto zástupce, nikterak neporušil platných předpisů, jelikož v nařízení shora připomenutém neustanovuje se přímo způsob, jak se úřad o znalostech dětí soukromě vyučovaných má přesvědčiti, ani kdo za takovým účelem má býti vyslán, takže úřad postupovati může podle svého uvážení.

Jelikož za přítomnosti shora uvedených zástupců okresního školního úřadu nedostavily se všechny obeslané děti, vyslal okresní školní úřad tytéž zástupce do Mlíčovíc dne 3. dubna 1922, leč toho dne odepřel představený obce propůjčiti k těmto účelům kancelář obecní, takže okresní úřad školní stěžoval si u okresní správy politické, na jejíž zakročení byla obecní kancelář dána k disposicí na den 10. dubna 1922.

V žádném z uvedených případů nejednalo se o zkoušku, kterou okresní školní úřad může v případě pochybností podle §u 205 shora citovaného řádu školního a vyučovacího naříditi, nýbrž okresní úřad školní chtěl se vysláním svých zástupců přesvědčiti o vědomostech dětí, jak jej k tomu týž § 205 zmocňuje.

Z výše uvedeného jest patrno, že okresní úřad školní a okresní správa politická postupovaly přesně podle platných zákonitých předpisů.

V Praze, dne 25. října 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

 

 

VII./3847 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

a interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o potrestání rodičů v Šenově, okr. N. Jičín (tisk 3781/XXX).

Předseda bývalé okresní školní rady, pokud se Týče přednosta okresní správy politické v Novém Jičíně vyloučil ve smyslu §u 20 zákona ze dne 27. XI. 1905, z. z. č. 4 z roku 1906 rozhodnutím ze dne 26. března 1921, čís. 754 šk. 34 dítek, docházejících do veřejné školy obecné s německou řečí vyučovací v Šenově a do veřejné školy měšťanské s toutéž vyučovací řečí v Nov. Jičíně, z návštěvy těchto škol a ustanovil, že tyto dítky mají nadále docházeti do veřejných škol národních s vyučovací řeči českou.

Proti tomuto rozhodnutí podáno bylo rodiči dítek odvolání k zemské školní radě.

Ačkoliv odvolání nebylo zemskou školní radou vyřízeno a výše uvedené rozhodnutí nenabylo mocí práva, potrestal vpředu uvedený funkcionář pokud se týče okresní školní inspektor pro školy menšinové v Olomouci, rodiče pro nedbalou návštěvu děti (ježto dětí do českých škol neposílali).

Není pochybností, že při stížnosti rodičů do rozhodnutí předsedy bývalé okresní školní rady bylo šetřiti ustanovení §u 40 zákona z 27. XI, 1905, a. z. č, 4 z roku 1906, jímž takové stížnosti připisuje zákonodárce odkládací účinek, byla-lí ve lhůtě čtrnáctidenní u příslušného úřadu podána.

Vzhledem k tomu,. že postup dotyčných funkcionářů neměl v zákoně opory, dostalo se jim od úřadu dozorčího příslušného poučení. Mimo to předseda zemské školní rady vynesením ze dne 27. září 1921, čís. 1258 pres. sdělil předsedovi okresního školního výboru, že zmíněné rozhodnuti o vyloučení dětí stalo se bezpředmětným, poněvadž ukončením školního roku 1920121 minula také doba, pro niž rozhodnutí bylo vydáno.

Podotýká se, že předsedovi zemské školní rady v Brně bylo sděleno, že dotyčný trestní nález se zrušuje.

V Praze dne 18. října 1922.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

VIII/3847.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance Daruly a soudruhů o propouštění zaměstnanců na Slovensku skoro bez odůvodnění (tisk 3670/V.).

K zodpovědění této interpelace dovolují si uvésti, jak následuje:

ťProvedeným šetřením o interpelovaných případech bylo zjištěno, že postup československé železniční správy byl zcela v souhlase s platnými předpisy.

Eugen Papp a Jan Jurček (resp. Gyurček nebo Ďurček), oba v roce 1898 narození, byli zaměstnáni jako provisorní zámečníci v dílnách Košicko-Bohumínské dráhy ve Vrútkách. Jejich vymazání ze stavu personálu Košicko-Bohumínské dráhy jako provisorních zaměstnanců jest odůvodněno platnými předpisy, poněvadž nehledě ani k tomu, že jmenovaní odešli ze svého služebního místa - dle vlastního doznání - dne 14.března 1919, dříve, než jim byla povolena dovolená, o kterou zažádali s úmyslem najíti si zaměstnání u některého jiného podniku, později povolenou tříměsíční dovolenou překročili a vrátili se do Vrútek teprve 27. října 1919 (Papp), resp. 5. listopadu 1919 (Ďurček), ačkoliv byli nadřízenými úřady vyzvání již dne 13. října 1919, aby se hlásili u služebního místa. Z uvedených důvodů byli dle platných služebních předpisů vymazáni ze stavu personálu Košicko-Bohumínské dráhy a ztratili charakter železničních zaměstnanců. Tříměsíční dovolená, kterou obdrželi od správy Košicko-Bohumínské dráhy, jejíž generální ředitelství mělo sídlo v Budapešti, může býti posuzováno nanejvýš tak, že jim byla jejich místa ve Vrútkách po tří měsíce ode dne povolení (resp. od 12. května 1919) reservována. Jest zřejmo, že po návratu jmenovaných z Maďarska neměla československá správa železniční žádné povinností ku přijetí jich do služeb železničních. Byli-li jmenovaní po splnění presenční služby vojenské opět přijati do služby železniční, stalo se tak jen mylným použitím ministerského výnosu o přijímáni provisorních železničních zaměstnanců, kteří se vracejí ze služby vojenské. Když však bylo shledáno, že jmenovaní v době rukování do stavu železničního personálu již nenáleželi a nemohou tudíž dle zmíněného výnosu býti posuzováni, bylo jejich přijetí zrušeno dne 25. dubna 1922. Opětné přijeti Pappa a Ďurčeka do služby železniční nelze dnes vzíti v úvahu a to, nepřihlížejíc ani k okolnostem výše uvedeným, jíž pro značný nadbytek železničního personálu.

Michal Petruševič z Mukačeva uprchl dle vlastního doznání dne 27. dubna 1919, když se v Novém Městě pod Siatorem dozvěděl, že československé vojsko obsadilo Mukačevo, do Maďarska a zdržoval se tamtéž do srpna 1919, uváděje později důvody navzájem si odporující. Československá železniční správa nepřevzala dle platných předpisů jmenovaného, který včas se o přijetí do služby československých státních drah neucházel a naopak této se vyhnul útěkem do ciziny, do svých služeb a nemůže s ním tudíž zaváděti ani disciplinární řízení. O jeho přijetí nelze za dnešního stavu personálu uvažovati.

Provisorní zaměstnanec Karel Bacilek byl ze železničních služeb propuštěn na výpověď dle § 17. pracovního řádu vzhledem k poměrně mladému věku a svobodnému stavu a krátké služební době. Při nadbytku provisorních sil byl postradatelným. Jeho znovupřijetí není možné pro nedostatek volných míst.

Strojvůdce Vojtěch Schatz, byl zatčen a zavedeno proti němu trestní řízení pro velezradu, podvody a svádění ke krádežím. Ježto byl ponechán ve vyšetřovací vazbě, ubyl dle § 123/1 služebního řádu suspendován ze služby a současně zavedeno proti němu disciplinární řízení, jehož provedení bylo odložena až do soudního rozhodnutí. Požitky se prozatím jemu vyplácejí dle předpisu § 125. služebního řádu.

V Praze dne 26. října 1922.

Ministr železnic;

Stříbrný, v. r.

 

 

 

IX/3847.

Odpověď.

vlády na interpelaci poslanců J. Pocíska. V. Johanise a soudruhů

o neutěšených poměrech zaměstnanců státních úřadů a podniků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 3690/XIV).

I. Pokud jde o otázku dalšího ponechání vyšších drahotních přídavků poukazuje vláda na své usnesení ze dne 13. června 1922, dle něhož se vyměřují měsíční drahotní přídavky (nikoliv však bývalé jednorázové výpomoci) zaměstnancům, ustanoveným na místa pro Slovensko systemisovaná až do konce září 1922 obnosem jako dosud o 100% vyšším, v době od 1. října 1922 až do konce března 1923 obnosem o 50% vyšším než v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Snížení toto jest odůvodněno tím, že v mimořádných poměrech, jež byly svého času směrodatny pro přiznání této výhody, nastalo přece na Slovensku již podstatné zlepšení. Usnesením vlády z téhož dne prodlouženo bylo 200% zvýšení drahotních přídavků zaměstnancům ustanoveným trvale na místa pra Podkarpatskou Rus systemisovaná, jakož i zaměstnancům guvernérem Podkarpatské Rusi s prozatímní platností jmenovaným, beze změny až do konce prosince 1922.

II. Ve věci drahoty životních potřeb sděluje vláda toto:

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tak jako na východě vůbec bývaly vždy průmyslové výrobky dražší než na západě, kdežto před válkou byly to aspoň potraviny, které byly naopak levnější než na západě, poněvadž na východě šlo o země produkční. V době poválečné přestal však býti východ zdrojem potravin, jelikož byla zemědělská produkce buď zničena (jako na př. v Rusku), nebo dopravními obtížemi ztížena a zdražena (jako na př. v Rumunsku a v Jugoslavii), takže také východ jest dnes i u potravin částečně odkázán na dovoz ze západu.

Vláda potírá neodůvodněné zdražováni svým úředním aparátem, pokud k tomu stačí, měla by býti však konsumenty více podporována než se tak děje doposud.

Podle dat Státního úřadu statistického, poklesly již o něco ceny v roce 1922 oproti cenám v roce 1921 a to na východě relativně více než v Čechách.

III. Bytové tísni na Slovensku a v Podkarpatské Rusi čelí stát dvojím způsobem a to:

1. Stavbou státních obytných domů pro státní zaměstnance a

2. podporou stavebního ruchu ve smyslu zákona ze dne 27. ledna 1922, č. 45, Sb. z. a n.

Ad. 1. Stavba státních obytných domů pro státní zaměstnance provádí se ve větších městech prostředků investičního rozpočtu na rok 1922 a pokročila zvláště daleko v Bratislavě a Užhorodu. Na stavby v menších městech slovenských ohrožených bytovou nouzi bylo z obnosů získaných zákonem o ochraně nájemníků ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb. z., a n. pro Slovensko věnováno 7.000.000 K.

Ad 2. Soukromé, družstevní a obecní podnikání jest podporováno podle zákona o stavebním ruchu; za tím účelem ubyla též jak u vládního referátu veřejných prací v Bratislavě, tak v Užhorodě zřízena zvláštní oddělení pro stavební ruch.

V Praze dne 10. listopadu 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

 

 

 

X./3847.

Odpověď

ministra školstva a národnej osvety na interpelláciu posl. dra Budayho a súdr.

vo vecí protikatolického obsahu niektorých učebníc na školách slovenských (tísk 3610/XVI).

Vo veci interpellovanej dovoľujem si prehlásiť, že pri nových vydaniach schválených učebníc školských bude učinené opatrenie, aby boly odstranené závadné miesta, nakoľko budú najdené. Miest v interpellácii vytýkaných o Jánu Nepomuckom v dejepise pre školy meštianske II, od Gebauerovej - Jiráka - Reitlera (poslovenčil K. Kolman) a o cirkvi v dejepise od Jozefa Koreňa niet a sú tedy príslušné výtky mylné.

V Prahe dňa 31. októbra 1922.

Minister školstva a národnej osvety:

Rud. Bechyně, v. r.

 

 

XIV/3847.

Odpověď

vlády na interpelaci poslanců R. Bergmana, Pr. Maška a druhů

o pozemkové reformě na poděbradském panství (tisk 3610/I).

Státní pozemkový úřad dal svolení k prodeji velkostatku Poděbrady Jos. Hyrossovi a Jos. Slezákovi, schváliv trhovou smlouvu výměrem ze dne 22. července 1922, č. j. 40.142/22. Schválení toto učinil však závislým na celé řadě podmínek, zajištujících jednak okamžité částečné provedení pozemkové reformy na jmenovaném velkostatku, jednak i provádění její v budoucnosti.

Z toho důvodu:

1. bylo z převzetí kupujícími vyloučena nejméně 12.800 měr (2.461 ha) pozemků,!jichž použil státní pozemkový úpad ihned k částečnému provedení pozemkové reformy na velkostatku Poděbrady.

2. prodané nemovitosti zůstaly i nadále zabrány státem podle zákona záborového a

3. byla vyloučeno právo prodávajícího, uplatňovati nárok na propuštění nemovitostí ze záboru dle § 11 zákona záborového.

Mimo to bylo kupujícím uloženo, aby nezkráceně zachovali nabytá práva zaměstnanců velkostatku, pensistů i osob požívajících darů z milosti, převzali dosavadní zaměstnance na velkostatku a přídělem nemovitostí zaopatřili na dobu 6 let úvěr pololetně pozadu 4% zúročitelný, takže provedení pozemkové reformy na velkostatku Poděbrady, jakož i zájmy tamních zaměstnanců nebyly změnou v osobě vlastníkově ani ohroženy ani poškozeny. Na nemovitostech státním pozemkovým úřadem od velkostatku Poděbrady převzatých provedena byla pozemková reforma tímto způsobem:

a) dlouhodobým pachtýřům dostalo se dohodou dle § 15 odst. 1. zákona z 27. května 1919 číslo 318

3619

měr

14 m.

25

 

b) po rozumu zákona přídělového bylo přiděleno uchazečům

8269

ť

07

ť

24

c) drobným uchazečům odprodáno

667

ť

09

ť

18

d) obcím a korporacím odprodáno

747

ť

02

ť

13

e) zaměstnancům odprodáno

98

ť

04

ť

14

celkem

13402

míry

06

m.

28

=2,570,58 ha.

         

Pokud jde o výtky v interpelaci jednotlivě jmenované, neodpovídají skutečnosti, neboť:

ad a) J. Dvořálcavi přidělena bylo od dvora Hájku 24 ha (120 měr) půdy směnou za jeho vlastní půdu stejné výměry (24 ha) a jakosti a za doplatek 110.000 Kč na obytné a hospodářské stavení, vyjímaje elektrické zařízení.

Za účelem využití těchto hospodářských budov a možností racionelního hospodaření a pak z důvodu, že poptávka po půdě v tomto okolí byla ukojena, ponechal státní pozemkový úřad u zbytkového statku Hájku J. Dvořákovi dalších 100 měr v pachtu, takže tento obdržel za svých 120 měr pozemků pouze 120 měr pozemků od velkostatku Poděbrady do vlastnictví.

ad b) Nabyvatelé velkostatku Poděbrady prohlásili, že v každém případě uplatní na dvůr Malé Zboží nárok podle § 11 záborového zákona. Státní pozemkový úřad jedná však s R. Petákem z Poděbrad o směnu jeho majetku, aby alespoň částečně mohlo býti vyhověno požadavku střední hospodářské školy v Poděbradech.

ad c) Na dvoře Malé Zboží byl zaměstnán i hospodářský správec a 1 hospodářský adjunkt.

Správci Svozilovi umožnil státní pozemkový úřad, aby se stal samostatným, schváliv mu výměrem ze dne 10. července 1922, č. j. 35.381/22 trhovou smlouvu, jíž koupil dvůr Delavous od velkostatku Poděbrady. Hospodářský adjunkt Dušek dal sám výpověď, obdržev výhodnější místo na Slovensku.

Na dvoře Okřínku byl dosavadní hosp. správce Jonáš pensionován. Hospod. správce Karásek rozvázal služební poměr s vlastníkem a jest zaměstnán jako správce v Radovesnici u Kolína, Hosp. adjunkt Berežnicki jest cizí státní příslušník. Šafářům Janu Zmrzlému, z dvora Hradíška a Front, Louvarovi ze dvora Karolín přidělena byla půda za účelem zaopatření těchto zaměstnanců.

Hajným Matyáskoví z Křečkova a Dědkovi ze Zboží byly levně prodány domky s polnostmi jako odbytné.

ad d) Pokud jde o schválení koupě obory a luk v Polabci, došla žádost akciové společnosti Uhličité lázně a zřídla v Poděbradech státního pozemkového úřadu dne 19. května 1922, žádost pastvinářského družstva v Polabci teprve 26, května 1922, tedy později. Aby státní pozemkový úřad schválil smlouvu lázeňské společnosti a nikoliv pastvinářského družstva, k tomu vedly jej tyto důvody:

1. Jmenované pozemky svou polohou jsou výhodným objektem ke zřízení lázeňského parku,

2. uprostřed jmenovaných pozemků leží pozemek lesní kultury, na němž knihovně byla zajištěna služebnost, že lesíku toho mohou používati lázeňští hosté k procházkám,

3. národohospodářský význam lázní Pode"brady pro stát vyžaduje, aby lázeňský park, určený pro hosty, nebyl obklopen pastviskem pro ovce, výběh mladého dobytka a hříbat.

Z těchto důvodů dal státní pozemkový úřad svolení ke koupi jmenovaných pozemků lázeňské společnosti a nikoli pastvinářskému družstvu.

Velkostatek Poděbrady zůstal i co do svého zbytku státem zabrán a změnou v osobě vlastníkově nezměnilo se ničeho v poměru tohoto velkostatku k zákonům o pozemkové reformě. Není proto důvodu pra požadavek interpelace, aby státní pozemkový úřad nepodporoval spekulačních trhových smluv, a to tím méně, že na značné části tohoto velkostatku byla - pokud bylo zákonných uchazečů - provedena pozemková reforma. Na zbývající části velkostatku bude pozemková reforma provedena, jakmile budou pro ni věcné předpoklady.

Vláda podává tuto podrobnou zprávu o provedení pozemkové reformy na velkostatku poděbradském, znovu připomínajíc, že neběží tu o spekulaci zabranou půdou kupci velkostatku a že pozemková reforma na části jmenovaného velkostatku byla objektivně provedena ve smyslu zákonů o pozemkové reformě.

V Praze dne 10. listopadu 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

 

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP