Úterý 6. října 1925

Příklad, jak se provedla pozemková reforma na Křivoklátsku, na němž vládne válečný zločinec a osobní rádce krvavého Viléma Fürstenberg, je přímo výsměchem zákona o pozemkové reformě.

V naléhavé interpelaci ze dne 29. září 1924, tisk 4889 snesli jsme tolik průkazného materiálu o podvodech a korupci, která se na úkor státu a občanstva se strany Fürstenbergovy maffie a za spoluúčasti českých stoprocentních vlastenců napáchala, že stačila by jenom jedna setina z tohoto svinstva pro kteréhokoliv komunistu, aby ho československé soudy odsoudily na léta do těžkého žaláře. Pan min. předseda Švehla kdysi prohlásil, že bude potírat a trestati přísně každou korupci, nuže, jako předseda vlády nám na toto těžké obvinění, kde jednotlivé státní byrokraty obviňujeme z podvodu, korupce a podobných činů, dosud za 13 měsíců ani neodpověděl. Také nevíme nic o tom, že by kteréhokoliv zločince z Fürstenbergovy maffie dal potrestati. Učinil snad p. min. předseda svůj slib, že bude korupci potírati, jen pod dojmem předložené lahvičky špiritusu? Nebo jak jinak si máme počínání vlády, která podle platných zákonů nám měla do 2 měsíců, tudíž do 29. listopadu 1924, na interpelaci odpověděti a dosud zarytě mlčí, vysvětliti? Místo potrestání bylo Fürstenbergovi protizákonně ponecháno 7592 míry orné půdy a 150 tisíc měr lesů, které plundruje tak, že tam patrně nezbude ani dost stromů, aby na ně mohli býti pověšeni všichni korupčníci Československa, ač ještě r. 1918 prohlásil Fürstenberg, že zbude na Křivoklátsku ještě dosti stromů, které by stačily k pověšení všech zrádných Čechů. Přes to, že za válečné zločiny bylo možno panství Fürstenbergovo zkonfiskovati bez náhrady, domluvili jste se s ním, že mu zaplatíte 18 milionů Kč za velkostatek Lány. Zaplatili jste mu však 25 milionů Kč a ještě jste mu dovolili vyplundrovati lánský lesní revír, ze kterého vykořistil dřeva za 12 1/2 milionu Kč.

Na druhé straně váš berní exekutor s největší brutalitou vymáhá berní dávku od chudých občanů v obci Křivoklátě, kde se jim vyprodává poslední koza.

Tak je to v pravdě s tím vaším okřídleným heslem: "Venkov jedna rodina". I ti, kdož tomuto heslu až dosud věřili, dnes vidí, že vláda s p. Švehlou v čele je v této rodině velmi zlou a nespravedlivou macechou, neb zatím co nevyvlastňuje statisíce hektarů čítající latifundie ani válečným zločincům, ponechává 1,059.524 domkářů a malorolníků, kteří nevlastní ani 2 ha orné půdy, v zoufalé bídě. Získati tento milion venkovských vyděděnců pro revoluční boj k osvobození všeho pracujícího lidu bude úkolem komunistické strany v příštích dnech. A pak bude teprve konec nespravedlivému daňovému systému, řádění Fürstenbergovy maffie a také ostatních korupčníků. Pak také musí tuto korupční koaliční vládu vystřídati vláda dělníků a pracujících rolníků! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Slovo má dále pan posl. Hugo Bergmann.

Posl. H. Bergmann: Slavná sněmovno! Předložený státní rozpočet na r. 1926 vykazuje přebytek 15,481.000 Kč. Zkoumáme-li, jak se k tomuto přebytku došlo, nemůžeme se ubrániti dojmu, že naše finanční správa nedělá nic jiného než finanční správa rakouská, že totiž používá státních zaměstnanců za přípřež pro nové daně a dávky, jichž výnos se odhaduje nízko, aby něco zbylo pro účely jiné.

Parlament má výsostné právo povolovati státní rozpočty, daně a dávky, ale nesmí se vzdávati také výsostného práva kontroly, jak se s rozpočty hospodaří a k čemu bylo použito povolených daní a dávek, zejména účelových.

Řeklo se nám při zákoně č. 286, který nazval p. rozpočtový referent kyselým jablkem, do kterého nutno kousnouti, jež však, než je dojíme, zesládne, a sice jak pro potřebný a nezbytný počet státních zaměstnanců, tak i pro finance státu a pro státní rozpočet, že úspory, docílené restrikcí, přijdou k dobru státním zaměstnancům.

S okřídleným heslem: "Méně zaměstnanců, ale dobře placených" agitovalo se po Československé republice. Parlament povolil na úhradu peněžních výpomocí pro r. 1924 až 1925 zvýšení určitých dávek a zavedení nových, jichž výnos však pro rok 1926 byl skonsumován v řádném rozpočtu, a finanční správa přichází, jednáme-li o nový požitkový systém, s požadavkem nové úhrady, nového zvýšení daní a dávek. Nezesládlo nám tedy, abych mluvil obrazně s p. gen. zpravodajem, kyselé jablko restrikce, než jsme ho dojedli, nýbrž zhořklo a zkyslo nám během jídla ještě více.

Na podzim r. 1924 přijali jsme zákon proti úplatkářství, který měl zabrániti tomu, aby nám ze státní služby neodcházeli do služeb soukromých vysocí státní úředníci a v těchto službách nemohli zneužívati zkušeností a koneksí, nabytých ve státní správě. Restrikčním zákonem jsme jim to nejen znovu dovolili, ba přímo je k tomu nutíme. Odchod vysokých státních úředníků dr. Kačírka, Paary, Troldy, Kobosila a jiných do soukromých služeb potvrzuje jenom tuto trpkou pravdu.

Výsledek restrikce uveden je ve finančním zákoně částkou 475 mil. Kč a po odečtení zvýšeného nákladu o 254 mil. Kč na pense, odhaduje se na 225 mil. Kč. Účelové daně, povolené na výpomoce r. 1924 až 1925 vykazují plus: na kolcích 63 mil. Kč, právních poplatcích 64 mil. Kč, dávce z jízdného 49 mil. Kč, dávce z telefonních poplatků 26 mil. Kč, dávce za úřední výkony 79 mil. Kč, smluvním příplatku rafinerií 220 mil. Kč, úhrnem 726 mil. Kč, jež musejí býti věnovány opět pro státní zaměstnance, nemáme-li kousnouti do nového kyselého jablka, jež bychom těžce strávili.

Právo kontroly státní administrativy uplatňuje náš parlament zejména v rozpočtové debatě a všichni řečníci po všechna léta i letos snesli zde množství stížností, žalob a výtek na naši státní administrativu a bylo by tudíž jistě zajímavým věděti, zdali všechny tyto stížnosti, žaloby a výtky dostihnou také sluchu úředních zástupců jednotlivých resortů, kteří zde za vládními lavicemi sedí a zdali se stanou předmětem nejpřísnějšího šetření, nebo zda se jen ve stenografických protokolech ukládají do análů Národního shromáždění a jednotlivých ministerstev, aby naše republikánská byrokracie nebyla vyrušována z klidu a její hříchy upadly v zapomenutí.

Nejvíce stížností slyšíme vždy na naši finanční správu. Jest pravdou, že její postavení je poněkud odiosní, neboť má vykonávati ten nejnepříjemnější a nejnesympatičtější úkol vybírání berní a dávek. I přes odiosnost jejího úkolu musíme však zvláště od ní vyžadovati přesnost, nestrannost a stejné měřítko pro všechny poplatníky. Právě v tomto směru bylo zde tlumočeno nejvíc úplně oprávněných stížností, neboť finanční správa není bez viny, že po stránce finanční a hospodářské nedopadlo vše u nás tak, jak bychom si - byli přáli.

Vzpomeneme-li velikého gesta z roku 1919: "Dáte-li mi ve 2. hodiny plnou moc, ve 4 hodiny to začne a ani myš mi neuteče . . ." a srovnáme-li ho s vývojem jemu následujícím, musíme hluboce litovati, že se nenašel nikdo, kdo by byl položil otázku: "Plán je sice dobrý, theoreticky správně promyšlený, ale je na jeho provedení naše berní administrativa připravena pořádkem i pohotovostí, jež jediné jsou zárukou úspěchu?" A odpověď by nebyla mohla zníti jinak, než - nikoliv. Uvážíme-li, že roku 1914 ve Velké Praze při počtu 201.192 poplatníků bylo u berních správ zaměstnáno 150 úředníků a roku 1922 při vzrůstu poplatníků o celých 238.974 jen 189 úředníků, kteréžto poměry panovaly téměř u všech berních správ, pak je tím potvrzeno, že naše berní správy nemohly zdolati úkol, který jim byl uložen. Dnes je situace ještě daleko horší - a berní správy tonou nejen v restech daňových předpisů, nýbrž i odvolání. Od nového roku ubylo 38 konceptních úředníků u berních správ.

Co nových úkolů jsme těmto berním správám uložili, které mnohdy nemají s předpisy daňovými co činiti, jako potvrzování příjmu pro osvobození od školného, lázeňské taxy, invalidních požitků, snížení jízdného na drahách, vydání cestovního pasu atd.

Na rádném a včasném vyměřování daní závisí celý hospodářský a finanční vývoj státu. Poplatnictvo má nárok, aby včas vědělo, kolik má daní platiti, aby jeho rekursy byly včas vyřízeny, aby mu byly vráceny přeplatky na dávce, uvolněny zadržené peníze a vklady a případné výplaty na životní pojistky. Zdlouhavý postup v tomto ohledu poškozuje nejen poplatnictvo, nýbrž i zdravý hospodářský vývoj v našem státě.

Nynější vyměřování daně výdělkové, zejména poplatníkům zařazeným do I. a II. třídy výdělkové, jimž daň se vyměřuje berními správami v sídle obchodních komor, jest nadále neudržitelné, poněvadž je přímo paskvilem stejnoměrnosti zdaňování.

Berní správy vyměřují daň jen podle docíleného zisku, čímž se stává, že dva podniky téhož druhu a téhož asi obsahu zdaněny jsou následovně: Jeden starší, lépe vybudovaný a situovaný, na př. fa Haase 3.000 Kč, a druhý na periferii města, daleko mladší závod a méně dobře situovaný, na př. Neubert na Smíchově 70.000 Kč.

V jiném případě sazbou přes 30.000 Kč, na př. fa Svátek a spol. Smíchov, podnik zařazený v I. třídě, kdežto stejný do I. třídy nezařazený podnik, na př. fa Kleckner, má sazbu jen 1.000 Kč.

Stejná nerovnoměrnost zdaňování jeví se při jednotlivcích a při společnostech akciových. Kdežto jednotlivec má vyměřenou daň výdělkovou přes 70.000 Kč, resp. přesně 30.000 Kč, má akciová společnost při kapitálu 30 mil. Kč resp. 1 mil. Kč nejmenší daň pouze 30.000 Kč, resp. 1.000 Kč, při čemž u jednotlivce přistupuje ještě 250% přirážka válečná, kdežto u akciové společnosti přirážka pouze 80%.

Odpisy daňové podle zákona č. 235 z r. 1924 nejsou dosti rychle prováděny, vyjímaje ovšem v případech vlivné protekce, zejména u bývalé šlechty odepisují se daně rychle a bez velikého šetření. Provedení zákonů č. 84 až 88 z r. 1919 a čís. 309 z r. 1920 vyžadovalo pohotovosti a hybnosti berní administrativy, nemělo-li se minouti účinkem.

Očekávaný výsledek 8 až 9 miliard korun se nedostavil a ztrnul na polovině. Na konec bylo nutno dáti se na ústup novelisací zákona č. 309 a přijmouti zákon o úlevách daňových č. 235, jehož dobrodiní využívají jen největší poplatníci, kteří si mohou vydržovati k tomu účelu advokátní kanceláře, kdežto poplatníci malí a slabí vycházejí úplně na prázdno.

Bylo zde uvedeno na sta případů, jak ohleduplně se chová finanční správa k velikým, dokonce cizáckým poplatníkům ze řad bývalé šlechty a jak bezohledně postupuje vůči poplatníkům malým. Akciová společnost Inwaldových skláren odložila si na daň 16 mil. Kč, očekávajíc veliké předpisy od roku 1919, ale dostalo se jí milého překvapení tím, že jí berní úřady oznámily, že jí sleví na daních 7 mil. Kč. Naproti tomu provisorní zaměstnanec čsl. státních drah Straka obdržel v prosinci m. r. platový rozkaz na daň z příjmu od berní správy na Žižkově za rok 1921 až 1923, částkou 856 Kč 10 hal. Jest úplně nemajetný a jeho měsíční příjem činí 715 až 730 Kč. Na manželku drahotního přídavku nepobírá a živí ještě otce-invalidu. Žádal berní správu na Žižkově, aby mu povolila spláceti daně. Obdržel řadu složenek a daň splácel. Přesto však navštívil jej exekutor a zabavil mu jediný zabavitelný majetek - kozu a vepříka.

Emilie Kafková v Roskovicích, okresu Chotěbořském, podědila z prodeje rodinného domku podíl 480 Kč a bylo jí vyměřeno daně ze zisku z odprodeje tohoto domku 600 Kč. Když nezaplatila, zabaveno jí jedno prase, dva králíci, 2 m dříví a 4 obrázky.

Finanční správa přiznává nedoplatky daňové 3 miliardy Kč. Marně však čekáme, kdy se odhodlá je vydobýti a máme spíše obavy, že na konec při daňové reformě je amnestií odpustí, jako daně za rok 1914 až 1918.

V dubnu toho roku vydalo ministerstvo financí oběžník tohoto znění: "V této době, kdy vyměřovací úřady tonou v nedodělcích, nemají se již zabývati přepočtem daní do daleké minulosti sahajícími. Nehledíc k tomu, že takový postup veřejnost pobuřuje, je pochybno, dosáhlo-li by se positivního výsledku hromadným předpisováním dodatků, když hospodářské poměry stoupnutím ceny peněz podstatně se změnily a když je tu zákon z 8. X. 1924, č. 235 o možnosti slevy daní pro ohrožení existence. Tohoto zákona by poplatníci houfně používali a chaos u berních správ by se jen zvětšil. Ve mnohých případech nastalo již také promlčení práva eráru poplatky předepsati. Má-li nastati u berních správ pořádek, nutno považovati minulost tak vzdálenou za definitivně odbytu."

Tedy v 7. roce trvání republiky došla naše finanční správa k názoru, že dlužné daně nemají býti předpisovány a vymáhány. To je jistě jasný vzor rychlého a rozumného úřadování, protože dělníci a zaměstnanci se stálým platem dávno již příslušné daně musili zaplatiti nebo se jim strhovaly, takže zmíněné výhody použijí ti, jimž finanční správa přeje, t. j. fabrikanti, kapitalisté a velkoagrárníci, kteří s placením daní mohou bez obav počkati, až zase přijde nějaká ta úleva s hromadným odpisem daní. Nedivím se pak, že naše finanční správa nemá nikdy prostředků na úpravu poměrů státních zaměstnanců, a půjde-li to tak dále, nebude jich míti ani v budoucnosti.

Naříkáme na pokles daňové morálky, kterou jsme za Rakouska chápali. Omlouváme ji nesmyslnými sazbami, jež svádějí k zatajování a nesprávnému přiznávání. Domnívám se, že není zde bez viny i finanční správa. Včas vybrané a předepsané daně byly by naplnily státní pokladny, že nemusili jsme zaváděti daně nové s nesmyslnými sazbami. Vidí-li pak poctivý poplatník, že je za svou poctivost a dochvilnost v placení daní trestán a nepořádný poplatník odměňován odpisy daní, nedivme se, že daňová morálka klesá.

Provedli-li jsme zákon čís. 309 z r. 1919 blahovolně a odhodlali se dokonce k jeho novelisaci, ale za to zákon čís. 394 z r. 1922 provedli se vší tvrdostí a bezohledností, dáváme-li velkým poplatníkům velké úlevy na daních, ale státním zaměstnancům vybíráme srážkami mnohem více, než jim bude na dani předepsáno a přeplatky jim zadržujeme, nedivme se, že nejen klesá daňová morálka, ale že i mezi berním úřednictvem samotným vzniká nechuť k práci, když přes jeho hlavy maří a brzdí se jeho práce ohledy, jež namnoze nejsou odůvodněny. Berním úředníkům ukládáme čím dále tím více práce a úkolů, aniž bychom jim poskytli také za to odměny, brzdíme jejich postup a povyšování a finanční správa nemá smyslu ani pro jejich stesky, stížnosti a požadavky, ani pro jejich dobře míněné rady, jak vysvítá ze zákazu odbornému listu berního úřednictva, že nesmí psáti o otázce daňové reformy.

Místo vybudování řádné berní administrativy rušíme berní úřady. Místo vybudování řádné berní soustavy provádíme restrikci, a místo, abychom si vychovali řádný kádr úřednictva jako první podmínku úspěchu očekávané daňové reformy, zastavili jsme přijímání nových uchazečů.

Jak jinak počínal si zvěčnělý dr. Kaizl jako tehdejší ministr financí, když připravoval Rakousku daňovou reformu. Logickým důsledkem činnosti naší finanční správy je pak odraz v celém našem hospodářském a sociálním vývoji, který vrhá pak i na ostatní resorty státní správy své stíny. Zákon č. 286, Sb. z. a n. z r. 1924 v §u 2 ukládá postupné provádění zjednodušení a reformy státní správy. Za celý téměř rok neučinilo se v tomto směru skoro nic, aby bylo docíleno úspor a větší hybnosti státní správy.

Padesát státních budov již několik roků rozestavěných a nedostavěných je v Československé republice nejvýmluvnější obžalobou ztrnulosti a prkenosti státní administrativy, která nemohouc se vyzouti z někdy až směšných formálností dosvědčuje, že státní stavby, pro něž přípravné práce trvají několik roků, na konec uváznou během stavby, protože nejsou zadávány s patřičnou obezřetností a garancií. Rozestavěná budova Ústředního ředitelství tabákové režie na Seidlově poli na Vinohradech přímo křičí, vidíme-li, že vedle ní vyrostly již 2 okolní obrovské stavby daleko později započaté. V Brandýse n. L. staví se již 2 roky poštovní budova, aniž by bylo zaručeno, že bude ještě letos dokončena. Podniky státní mají svá stavební oddělení a tam, kde stavěly samy, byly stavby provedeny daleko rychleji, nežli ministerstvem veřejných prací, které se žárlivě brání tomu, aby státní stavby pro státní podniky si tyto samy prováděly. Státní stavební služba je jednou z nejkomplikovanějších a ačkoliv je v ní nyní zaměstnána spousta technického personálu, pokračují státní stavby velmi zvolna kupředu a zbytečně se špatnou organisací této služby prodražují. Zlomyslný pak hlas lidu usuzuje, že máme ministerstvo pro brzdění státních staveb.

Ministerstvo národní obrany vyžaduje většího nákladu o téměř 120 milionů Kč proti roku minulému. Z tohoto ministerstva soustavně byl vypuzen civilní živel a dnes Ústřední správu o 47 odděleních vedou 1.004 vojenské osoby, ačkoliv ve vídeňském ministerstvu bylo nejen daleko méně oddělení, ale jen 290 osob zaměstnáno, z toho 128 důstojníků, 95 vojenských úředníků a 67 zřízenců. U nás máme 31 generálů, 72 plukovníků, 116 podplukovníků, 129 majorů a 105 štábních kapitánů v Ústřední správě. Nejlépe je tomu v zemských a plukovních i doplňovacích velitelstvích. Tam, kde byl dříve 1 důstojník a 2 rotmistři, je dnes 1 podplukovník, 2 kapitáni, 1 poručík, 4 rotmistři a 5 písařů. Máme 10.029 důstojníků a 11.887 rotmistrů, 4.000 déle sloužících, t. j. 26.016 placených sil na průměrný stav 100 tisíc vojínů. Agenda se zbytečně a uměle u vojenských úřadů rozmnožuje papírovou vojnou, vedenou mezi jednotlivými referenty. U pluků je nyní až 6 hospodářských důstojníků, dříve 1, nejvíce 3. Omezením služebních cest vyšších velitelů a různých referentů daly by se uspořiti statisíce ročně. Armáda je samá přehlídka a revise. U pošty, kde se ročně obrátí stamilionové obnosy stačí nejvíce 1 přehlídka ročně, ve vojsku, kde se přehlíží materiál, mající cenu pár set korun, až dvacetkrát za rok. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.) Vojenští odborníci dělají si sami rozpočet, sami s ním hospodaří, sami nakupují, sami vyplácejí a sami se kontrolují. Zbytek civilní kontroly odstranil se počátkem roku 1925 nastolením absolutní hospodářské vlády intendantů. Zrušením instituce vojenských duchovních uspořily by se statisíce ročně. Tuto instituci udržujeme snad jen proto, že státu přijde vydržování jednoho posluchače theologie ročně na 30.000 Kč, kdežto právníka jen na 1.000 Kč, filosofa na 4.500 Kč, medika na 7.500 Kč, jsou tedy theologové po čertech drahým kořením.

Stejné hospodářství vidíme i v četnické správě. Máme zbytečně veliký počet správních důstojníků, kteří hledají pak pro sebe nějakou práci. Nedávno byla na příklad upravena přehlídková služba u četnictva tak, že 256 okresních velitelů provede 2.821 přehlídek, 75 velitelů oddílů 6.164 přehlídek, 14 exponovaných štábních důstojníků 1.216, náměstkové zemských velitelů 414, zemští velitelé 219 přehlídek, celkem na 13.000 mužů 10.834 přehlídky nákladem 878.830 Kč ročně.

U četnictva udržuje se stále dvojí kolej administrativy a dvojí kolej práva, vojenského a civilního. Právo toto uplatňuje se vždy po stránce nevýhody pro mužstvo. Reklamuje-li pro sebe četník právo vojenské, pro něj výhodnější, řekne se, že podléhá nevýhodnějším pro něj předpisům civilním. Reklamuje-li platnost výhodnějších předpisů civilních, řekne se mu, že podléhá nevýhodnějšímu právu vojenskému. 67 sebevražd v četnictvu charakterisuje nejlépe neudržitelnost poměrů v četnictvu a je vážným mementem, aby již konečně byl dosavadní režim v četnické správě zlomen. Nezdá se mi státnicky prozíravým, obmezuje-li se soustavně koaliční právo četnictva a překáží-li se utvoření nepolitické stavovské organisace a dohání se tím výkonné četnictvo k tvoření organisace illegální. Myslím, že by bylo daleko prozíravějším a pro četnickou správu prospěšnějším jednati s legálními zástupci stavovské organisace, podrobené zákonnému dozoru státní správy, zodpovědnými před zákonem, než trpěti poměry, z nichž zrodila se i t. zv. aféra redaktora "Četnického Obzoru" Mladého, která, ať již dopadne tak či onak, neslibuje přidati naší četnické správě na pověsti. Musí-li výkonné četnictvo svůj loyální projev k hlavě státu učiniti prostřednictvím svých pensionovaných kolegů a svých příslušníků rodin, je to zjevem pro demokratický stát nedůstojným. Naše ústava zaručuje koaliční právo každému občanu, četnictvo nevyjímaje.

Na státní podniky, zejména železnice a pošty, převalena byla největší tíha na úkor zákona 286/1924 čís. 404/1922 a prováděcího nařízení čís. 206/1924. Restrikce nebyla dosud u železnic provedena v celém rozsahu a již objevují se její důsledky: Nedostatek personálu nahražuje se před zahájením řepné kampaně smluvními dělníky, jichž používá se i k pracím kvalifikovaným a odpovědným, bez odborného školení. Tím roste nejen nebezpečí úrazu pro zaměstnance, pro vozový park, i dopravě svěřené zboží, nýbrž i pro cestující obecenstvo. Mzdy těchto smluvních dělníků pohybují se mezi 16 až 24 Kč bez jakýchkoliv naturálních výhod. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Turnusy personálu se až do nemožnosti prodlužují, bez ohledu na 8mi hod. dobu pracovní. V náhradu nabízí se zaměstnancům po skončení řepní kampaně 4denní dovolená, ačkoliv nemohli ani absolvovati dovolenou pravidelnou, na zotavenou. Stabilisace zaměstnanců činí se odvislou od normovaných míst, jichž je normováno daleko pod potřebu, takže mnoho set zaměstnanců nelze stabilisovati.

Různé výhody zaměstnanců železničních se oklešťují. Zamýšlí se dokonce obmeziti i dotaci služebního oděvu, neb prodloužiti dobu vynášecí.

Dokud se restrikce prováděla na účet nižších zaměstnanců, veřejnost naše ani nehlesla.

Jakmile se tato dotkla také vysokých úředníků, stal se ministr dr. Franke předmětem nejvášnivějších útoků, jež klidnou a věcnou formou odsoudil sám "Časopis čsl. železničních úředníků", orgán to spolku, jehož předsedou je pan kol. G. Návrátil a který není přece žádným orgánem čsl. socialistů.

Pro několik vysokých byrokratů rozbouřena byla celá naše veřejnost, ale pro celé tisíce drobných zaměstnanců restringovaných neměla tato veřejnost ani slova politování. Myslím, že by neškodilo ani státní administrativě, ani státu samému, kdyby zákon čís. 286 otevřel dokořán okna i dveře u všech našich ústředních úřadů a i dolejších instancí, (Výborně!), aby vyvětrala odtud všechna ta plíseň zlovůle, našeptávání a byrokratické koženosti, jež v našem státě nadrobily mnoho zla a natropí, bude-li zákona č. 286 používáno jen vůči malým státním zaměstnancům.

Pan kol. Grünzner stěžoval si zde, že jsou propouštěni němečtí státní zaměstnanci, kteří neovládají státního jazyka. Pan kol. Grünzner jistě dosud nezapomněl, co odpověděla našim jednotářům tak zvaná "Právní ochrana", když za Rakouska nutila naše zaměstnance železniční správa, aby se učili německému jazyku všelikými donucovacími prostředky. Tehdy se řeklo, že jest to výslednice mocenských poměrů. Tato výslednice se ovšem nyní změnila a pan kol. Grünzner bude se již musiti s tím spřáteliti, poněvadž musíme a budeme od každého státního zaměstnance vyžadovati, aby při nejmenším plnil první podmínku, t. j. znalosti státního jazyka. (Výborně!)

Správa poštovní pod tlakem poměrů přeměňuje místa definitivního úřednictva a zřízenectva v místa smluvních sil.

Zda úspory tím docílené vyrovnají sociální zlo z toho vyplývající, jest otázkou, kterou se budeme musiti v brzku zabývati. Restrikce a odškodnění vyžadují zatím velkých obětí personálu, ale nechť se naše veřejnost nemýlí, i ona nebude musit přinésti oběti v restringovaných úkonech a dopravě. Přesvědčí se brzy, že bez dostatečného personálu nelze obstarati úkoly na poštu, telegraf a telefon kladené a bude se musiti spřáteliti s restrikcí mnohých výkonů, které dnes požaduje za samozřejmé.

Poštovní personál napne všechny své síly do posledních možností, ale již dnes, ač restrikce nebyla dosud v plném rozsahu provedena, slyšíme první hlasy nespokojenosti s různými opatřeními, jež si provádění zákona č. 286 vyžádalo a bude čím dál hůře.

Apelovali bychom jenom na nezasvěcenou naší veřejnost, aby se nemíchala do záležitostí jednotlivých úřednických skupin a aby si spíše hleděla zájmů svých a státu, bez ohledu na to, jedná-li se o tu nebo onu skupinu úřednickou. Protestovati proti opatření poštovní správy, jež znamená docíliti úspor, ale neoklestiti při tom pravomoc dotyčných poštovních úřadů a způsob dopravy, jest při nejmenším nepřináležejícím a také nerozumným.

Naše státní správa ukázala naprostou nepohotovost a neschopnost vyhověti §u 3 zákona č. 286, aby připravila osnovu o reformě státní správy. Jest nutno litovati, že nebyla dosud ani jmenována příslušná komise pro reformu státní správy.

Parlament projednává svůj značně okleštěný program pod dojmem brzkých voleb. V tomto programu postrádáme dovršení našeho velkého sociálního díla pojišťovacího řešením otázky podpor pro přestárlé osoby; postrádáme uzákonění zprostředkování práce a služeb a organisace tohoto zprostředkování, jakožto nezbytné součástky zákona o vyplácení podpor nezaměstnaným podle gentského systému. Postrádáme dále uzákonění ochrany kolektivních smluv a úpravy poměrů okresních cestářů, ačkoliv již dne 1. července 1924 bylo zástupcem ministerstva vnitra v soc.-politickém výboru prohlášeno, že na podzim roku 1924 bude osnova o úpravě poměrů okresních cestářů předložena. Dosud se tak nestalo a my máme o jeden doklad více o tom, jak na lehkou váhu béře se oficielní prohlášení.

V programu nachází se i otázka nového požitkového systému státních zaměstnanců. Proslýchá se, že prý vláda již na účet toho nemíní v plném rozsahu provésti povýšení úřednictva k 28. říjnu. Varuji, aby bylo posloucháno podobného našeptávání, a tím slavnostní den naší revoluce byl znovu v myslích a srdcích úřednictva na svém významu zeslaben. Vláda v prováděcích pokynech restrikčních stanovila pro státní zaměstnance bezděčně jakési existenční minimum, povazujíc za sociálně zabezpečenou rodinu, kde jeden člen má příjem VIII. hodn. třídy. Tím logicky vyslovila zásadu, že všichni nižší státní zaměstnanci než VIII. hodn. třídy nemají existenčního minima a žijí tudíž pod sociální úrovní. V předloze meziministerské komise o novém požitkovém systému není tato zásada uplatněna.

Nebudu se osnovou touto zabývati, ale chci ke konci upozorniti na jedno: Nynější koaliční vláda učinila mnoho dobrého ve prospěch konsolidace tohoto státu a pro různé vrstvy a stavy. Výrobním kruhům snížila daně, dávky a tarify, aby se staly konkurence schopnými, zemědělcům snížila dávku z majetku a z přírůstku, přispěla stamilionovými subvencemi na meliorace, zvelebení výroby, dobytkářství a podporami při živelních pohromách, chránila podniky i živnosti poskytnutím daňových úlev a uzákonila i pro tyto vrstvy sociální pojištění. Jen pro státní zaměstnance měla pouze prosincové zákony.

Je tedy nynější koalice morálně vázána, aby před svým rozchodem učinila něco i pro státní zaměstnance, kteří jí poctivě sloužili a trpce snášeli všechna příkoří, a je vázána i §em 3 zákona č. 286 vyříditi pro státní zaměstnance otázku nového požitkového systému. Doufám, že bude v koalici i ochota povoliti přijatelnou úhradu k tomuto účelu, ale s jednou podmínkou: Že bude účelových daní použito jen výhradně a úplně pro státní zaměstnance (Výborně!), ať byly již povoleny roku minulého nebo budou-li jiné povoleny nyní, a že osnova meziministerské komise bude podstatně ve prospěch státních zaměstnanců zlepšena. (Výborně!)

Bylo by politicky neprozíravým jíti do voleb buď bez požitkového systému vůbec, anebo v prvním výbuchu nespokojenosti nad novým zklamáním neuspokojivým zákonem. Nezapomínejme, že v okolních státech hoří. V Německu připravuje se ke stávce poštovní a železniční personál, v Rakousku veškeří státní zaměstnanci. Varuji před přepínám trpělivosti státních zaměstnanců, aby i k nám jiskra požáru nezalétla od sousedů.

Žádný stát nesnesl by tolik let krisi ve státní administrativě, jako ji prožíváme my již od roku 1921. Nezapomínejme, že řádná administrativa je sloupem státu a tento sloup opírá se o spokojenost státních zaměstnanců. (Výborně!)

Budeme-li hlasovati pro tento rozpočet, abychom dali státu co k svému životu potřebuje, budeme hlasovati v předpokladu, že také stát dá svým zaměstnancům, co oni k životu potřebují (Výborně!), poněvadž tím bude budoucnost státu a jeho šťastný rozvoj nejlépe zabezpečen. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Krejčí. Dávám mu slovo.

Posl. Krejčí: Ctená snemovňa! Za jestvovania Československej republiky bol 5 razy odhlasovaný štátny rozpočet, ktorý neuspokojuje ani v tom najmenšom chudobný národ Československej republiky. Rok od roka čakal chudobný národ, že ten alebo onen štátny rozpočet bude pre nich uľahčujúci, že ťarcha vo spôsobe daní bude snesiteľnejšia, ale čakal darmo. Rok od roka prichádzal nový a nový odhlasovaný štátny rozpočet, prinášajúci len zklamanie a nespokojnosť. A teraz keď republika Československá sa nachádza pred ťažkým volebným zápasom, prichádza vláda s novým štátnym rozpočtom pre r. 1926, ktorý vzdor tomu, že je veľmi dôležitý, má byť takmer behom niekoľko hodín prejednaný a schválený.

A keď nazreme do tohoto štátneho rozpočtu, môžeme už predom otvorene prehlásiť, že aj tento štátny rozpočet prinesie chudobnému obyvateľstvu československému, zvlášte slovenskému a podkarpatoruskému nové zklamanie a rozrušenie.

Na pr. daňová položka v štátnom rozpočte pre r. 1926 bude o veľa viac hrdúsiť a ťarchu klásť na chrbty chudobného poplatníctva, pretože v r. 1926 má byť vyrubené na rôznych daniach o 625 milionov Kč viac ako v predošlých rokoch. Nebudem sa tu veľa zmieňovať o položkách finančných, lebo veľa rečníkov predošlých veľa kritizovalo rôzné tieto položky a preto nechcem tu opakovať veci, ktoré tu už predrečníci spomenuli.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP