Pátek 2. října 1925

My s předpokladem, že vláda a ostatní politické strany budou v tomto směru se říditi, budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk lidových poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kunst.

Posl. Kunst: Slávna snemovňa! Keď pozorujeme náladu, ktorá panuje počas pojednávania o rozpočte na rok 1926 v tejto snemovni, hneď vidíme, že vyzerá to u nás, ako by sa vôbec nejednalo o tak vážnu vec, ako je rozpočet, ktorý má byť pevným zaručením širokých vrstiev tohoto štátu. Mnohí rečníci poukazovali na ten systém, ktorý poslednú rolu odohráva za panovania - lepšie poviem - diktátorstva "pětky". Tuná nerozhoduje všeobecné stanovisko podľa vôle a zdravého názoru zástupcov tejto snemovne, ale postačí diktát jednotlivých pánov a ostatní majú poslúchať a prijať to, čo im nadiktované je v záujme straníckom.

Rozpočet na rok 1926 vykazuje v jednotlivých kapitolách o veľa menšie výdaje ako v minulých rokoch. To je umele spravované, pánovia z koalície, jednak preto, aby tento rozpočet mal vliv na zahraničie, ako sa u nás dobre hospodari, aby československý štát mohol dostávať nové úvery a hlavne preto, aby pred rozpustením parlamentu stačilo heslo na agitáciu. Pánovia z koalície, vaším fígľom neverí už nikto, lebo i na rok 1926 sú tak ohromné dane predpísané, že obyvateľstvo a najmä chudobní robotníci, remeselníci, maloroľníci a ostatné drobné vrstvy sú veľmi a veľkými daniami obťažené, najmä na Slovensku. A to dnešný systém tak ďaleko zaviedol, že čo im nadobudli praotcovia ponajviac ťažkou prácou i za hraniciami, dnes berný exekútor berie im to na buben. Pánovia, na východnom Slovensku chudobný národ nemá prostriedkov, nemá možnosti ku svojej mizernej existencii, kraje zanedbávané maďarskou oligarchiou nie sú tak úrodné, niet finančných prostriedkov a žiadna pomoc k tomu, aby to sniesli. Daromné je naše poukazovanie a na patričných miestach volanie o nápravu, poneváč sa stranícky na to pozerá.

Zaviedli ste šovinistický systém, odbúrali ste priemysel na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Podobnými otázkami sa nebudeme zaoberať, poneváč predrečníci poukázali nám mnoho krívd, žiaľ Bohu, za trvania republiky do sedem rokov niet nápravy. Postavili ste tak silný policajný a špiclovský aparát behom krátkej doby, čo Maďari sa neopovážili za tisíc rokov, a to preto, aby ste dokázali čistú barvu ku slovenskému a ruskému proletariátu. Ohromný počet robotníctva a najmä i zástupcov pre malicherné prestupky žalárujete, vyháňate ich za hranice, prinášate ich o ostatnú existenciu a do zúfalstva. A policia postupuje brutálne voči robotníctvu a najmä proti tým, ktorí nesúhlasia s vašou politikou a sú v opozícii. Za panovania krutej maďarskej oligarchie nebolo toľkokrát strieľané do robotníctva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ako za panovania vašej demokracie. Áno, pánovia, to sú faktá, s ktorými ste raz na vždy postavili národ na Slovensku a Podkarpatskej Rusi proti sebe, lebo krv vylievaná na tak rečenom oslobodenom Slovensku a Podkarpatskej Rusi volá po pomste. Čo vám ruský národ dokazoval pri voľbách do snemovne a senátu, môžete čakať silnejší odpor pri voľbách budúcích.

Vzhľadom na krátky čas rečníckej lehoty, nemôžem sa s rozpočtom zaoberať obšírnejšie. Ale keď vidíme číslice v rozpočte, ktoré sú venované na účele vojenské, četnícke, na kultus klerikálny atď., čo má slúžiť k ohlupovaniu a utláčaniu drobnej vrstvy, tak na druhej strane vidíme nedostatočné obnosy na výdaje sociálné, kultúrné, zdravotné atď. Ďalej keď vidíme štatistický výkaz, koľko máme na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nemocníc, vodovodov, kanalizácie, tak musí posúdiť každý a odsúdiť tú bratskú "lásku", akú majú Česi ku Slovákom, Rusínom a ostatnej národnosti v tomto štáte. Na východnom Slovensku a Podkarpatskej Rusi válka z veľkej čiastky všetko zničila, veľké škody utrpelo obyvateľstvo, ale daromné bolo namáhanie o nejakej pomoci, iba trí dostali, čo sú prívrženci buržoáznych strán. Školy boly úplne zruinované, len na Makovici, okr. Vyšný Svidník, ešte doteraz je viac ako 60 škôl, v ktorých sa nevyučuje. Mnohokrát som intervenoval a na patričnom mieste poukazoval ešte v r. 1920-1921 a 1922, aké hriechy budú spáchané na tej mladej generácii, ktorá vo XX. storočí nebude znať ešte ani svoje meno podpísať a myslím, že len ten štát môže byť hospodársky silný, ktorý je silný i duševne. Keď som istého času intervenoval u pána min. predsedu, toho času u p. dr. Beneša, dostal som odpoveď, že je to nemožné, poneváč sme mladý štát, nemáme na to peňazí, ďalej, že sme tam blízko hranici, kde môžu každý čas vlámať sa Poliaci a Maďari, že to nejde. To bolo, pánovia, toho času, a to ako vidno, platí ešte i dnes, teda dľa výroku pána dr. Beneša môžu čakať Slováci a Rusíni o nápravu len ten čas, keď zo zeměgule zmiznú Poliaci a Maďari. Vaša šovinistická a centralistická politika sa neuplatnila a nikdy sa neuplatní na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Vaše zasahovanie o znivočenie mizernej existencie národa tam príslušného dalo podklad k rozhorčenej nesympatii oproti Čechom, poneváč za ten čas, pokiaľ tisíce tam žijúci a príslušný národ chytá sa posledného groša, aby nezomrel hladom, v ten istý čas vaše exponované úradníctvo a špiclovia žijú nádherne, ktorí prišli na Slovensko s pinklíkom, dnes ich vidíme v lagírkach a majú viac pokojové byty. Kasárne pre vojakov, četníkov a kriminály sa budujú, ale bytový zákon pre Slovensko a Podkarpatskú Rus nestojí za nič, chudobní robotníci sú odkázaní bývať v maštali i s rodinou. Nemyslite si, pánovia, že som tiež šovinista alebo proti Čechom. Nie. V každom momente som poukazoval a poukážem na nečestnosť každého človeka a my robotníci na Slovensku sme vždy vítali Čechov ako pomocnú silu, poneváč vieme, že ešte pred ustavením republiky bolo veľmi mnoho poctivých Čechov a veľmi vážnych mužov, ktorí dávali pomocnú ruku Slovákom. Ale sú tu hlasy, sú proti všetkým tým-, ktorí prijdú a zneužívajú a runtujú pôdu k očiste a budovaniu solidarity medzi obyvateľmi tohoto štátu. Žiadali sme mnoho a dôrazne, ale do tých čias sa nič nestalo. Pánovia, to je slovo, ktoré som predniesol. Tisíce a tisíce Slovákov na to poukazujú a je to ich požiadavok, aby sa to odstránilo.

Ďalej by som pri tejto príležitosti podotkol, že je známo, že Československá republika je tak ustavená, ako to zahraničie a najmä Francia žiada. Československý štát je nemocný telom, najmä na Slovensku, ktoré treba liečiť, ale to pánovia z koalície prenechávajú ľudákom, ktorým podľa ich receptu stačí púhe heslo "Von s Čechmi a bude na Slovensku ráj". Koalícia nekládla váhu a neopierala sa o proletariat, ač práve z jeho mizerného groša je vydržovaný vládny aparát, a stále pokračuje na línii reakcie a imperializmu. Z tej príčiny strana neodvislých komunistov bude pracovať neustále, aby spojenou mocou proletariátu vydobyla spravedlnosť a svobodu chudobného vykorisťovaného národa, nech českým alebo iným kapitalistickým systémom vyssávaného. Z tej príčiny nemôžeme dať súhlas k rozpočtu. (Potlesk neodvislých komunistických poslanců).

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Patejdl.

Posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! V státním rozpočtu zračí se nejen hospodářská nosnost státu a způsobilost jeho ukojiti všechny potřeby jeho a jeho obyvatelstva, v něm zračí se také zdatnost finanční politiky příslušného resortu. Otázka, zdali ve vedení naší finanční správy jdeme ku předu, nebo stojíme, nebo snad jdeme zpět, zasluhuje jistě kritického rozboru právě při této rozpočtové debatě.

Není o tom sporu, že v prvých letech republiky až do roku 1923 bylo naše ministerstvo financí vedeno. Měli jsme propagátora politiky deflace, který svoji koncepci prováděl do nejhlubších důsledků; o finanční politice republiky se mluvilo v Evropě i mimo ni; měli jsme zastánce politiky stabilisace a musili jsme doznati, že jeho předpovědi se v mnohém splnily. Zákon o cedulové bance znamená uznání zásady stabilisace. Prvními tvůrčími finančními ministry byl poplatník také informován o tom, proč musí platiti a proč se mu ukládá veliké břemeno daňové; od roku 1923 stává se mu velice tíživým, protože se mu už vůbec nic neříká. V ministerstvu financí máme od roku 1923 několik vedení, několik odborových přednostů, kteří více méně vedeni jsou snahou svůj odbor vésti dobře, zdokonalovati ho, ale marně hledají společnou cestu a ukazovatele po ní. Víme dnes jen, že máme finance, úřad, který vymůže na poplatnících a spotřebitelích ročně 7 miliard 305 mil., kromě výnosu tabákového monopolu. Daně přímé pro r. 1926 mají vynésti 2.077,000.000 Kč, a daně nepřímé, kolky, poplatky a dopravní daně 5.227,000.000 Kč. Daně byly pro r. 1926 zvýšeny o 631 mil. Kč. Je pravda, že nové potřeby, potřeby naléhavé, vyžadují zvýšené úhrady, je však pochybno, zdali dělání vždy nových a nových daní je nejlepším prostředkem finanční politiky. Je nutno důrazně upozorniti, že od r. 1923 se nevyskytla nová myšlenka finančně politická, která by ukázala, jakým způsobem by bylo možno uvolniti poplatníkům, současně však udržeti rovnováhu rozpočtu. Kdo stojí, jde zpět; my stojíme po 2 roky. Během těch 2 let měli jsme provésti důkladnou revisi celého daňového systému, měli jsme některé života schopné daně prohloubiti a propracovati a tím výtěžek zvětšiti, jiné měli jsme odstraniti. Nestalo se tak. Ke kytici daní z r. 1921 přibyly nové; ku krytí nového požitkového systému, který je státní nutností, uvažuje se dnes o zavedení nových daní nebo zvýšení daní spotřebních.

Z lůna byrokracie sotva se zrodí iniciativní myšlenka, která by nás vyvedla z daňového bludiště. Je to vysvětlitelné. Každý sekční šéf hájí svůj odbor do krajnosti a tajnosti své střeží přísně před šéfem-konkurentem. Každý odbor provádí u nižších instancí svá separátní šetření. U nás je přímo typické oddělení úřadů spravujících daně přímé od úřadů pro daně nepřímé.

Berní správy, které spravují daně přímé v instanci I., jsou odděleny úplně od okresních finančních ředitelství, které spravují v I. instanci daně nepřímé. Tato separace není jenom místní a pokračuje od instance první do poslední.

Při šetření pro vyměření na př. daně výdělkové mohly by úřady pro daně nepřímé dáti berním správám cenný materiál. Na 80% velkých průmyslových objektů jest podřízeno finančnímu dozoru, správě daní nepřímých. Zkušeností a znalostí těch se nevyužije, berní správy si vyšetřují samy, výsledky šetření tak zv. indirektistů o daních nepřímých utopí se v registraturách bez jakéhokoliv užitku. Je patrno, že kontakt mezi úřady finančními pro daně přímé a úřady pro daně nepřímé je nutný v zájmu správného zdanění. Stojí také za úvahu, nebylo-li by na čase spojiti správu daní jak přímých, tak nepřímých již v I. instanci.

V naší finanční správě je třeba reformovati. V prvé řadě formální slepý fiskalismus, který dusí hospodářský život. O tom nás nejlépe poučí tento příklad: Dne 8. února 1922 byl v Udvaronku, vesnici blíže Hlohovce, stíhán finančními úřady obecní pastýř Bartoštík, otec 6 dětí, pro nezdanění 465 litrů vína, vyrobeného v r. 1921. Víno to prodal do Dolního Lopašova družstvu, se kterým vyjednal, že samo daň zaplatí. Daň z vína činila 372 Kč. Proti Bartoštíkovi bylo zavedeno trestní řízení a odsouzen byl sedrií v Nitře k pokutě 1488 Kč nebo v případě nedobytnosti ke vězení 149 dní. Za každých 10 Kč 1 den vězení. Daň 372 Kč zaplatil, ale na pokutu neměl. Rozsudek zdál se přece příliš krutý, nařízena byla pak obnova řízení a pokuta slevena na 372 Kč nebo 38 dnů vězení. Pastýř neměl ani na slevenou pokutu a po bez výslednosti exekuce byl odveden do vězení, kde setrval 22 dny a byl propuštěn předčasně jen v důsledku amnestie. Finanční správa nepřišla ani dosud s návrhem, aby náhradní trest vězení byl aspoň přizpůsoben znehodnocení koruny proti době předválečné, tedy alespoň za 70 až 100 Kč jeden den.

Tento krutý systém vězení při nedobytnosti pohledávek finančního eráru v řízení důchodkovém nepostihuje boháče, nýbrž chudáky. Že tomu tak, ukáže příklad druhý.

V poslední době bylo zjištěno, že velký vinařský podnik, fa Bratří Tauberové, dopravovala po delší dobu do republiky rafinovaně tajně líh při dovozu vína. Vsunula do většího sudu vína víkem ještě druhý menší sud, naplněný lihem. Kolem menšího sudu bylo ve velkém víno. Odbavovací celní orgány našly při zkoušce víno, neměly žádného podezření. Firma při celním odbavení vyclila celý sud jako víno. Tak ušetřila ohromné clo z lihu a tuzemskou daň s přeplatky 24 Kč na litr. Machinace ty dály se delší dobu a prozrazeny byly propuštěnými dělníky. Po zjištění zavedeno důchodkové trestní řízení, ale věc vyřízena tak, že v t. zv. upouštěcím řízení zaplatila firma na dani a pokutě v celku asi 1 mil. Kč a byla čistá jako lilium. Táži se p. ministra financí, zdali zaplatila firma pokutu aspoň 4násobným obnosem zkrácené daně? Srovnání tohoto případu s pastýřem udvárnockým mluví za celé knihy.

Naší připravovanou daňovou reformou nenapravuje se systém, nehledají se nové cesty. Finanční politika musí býti prováděna vědecky, musí sledovati technicky pokrok a vhodným zakročením docilovati, aby technické zdokonalení ve výrobě nešlo jen k duhu kapitálu. Z odvětví výrobních, finančně rostoucích má bráti spravedlivý podíl stát ve formě daní a také se dají najíti opatření, aby pamatováno bylo vedle kapitálu i na dělnictvo. Mezi finančně kvetoucí odvětví výrobní náleží výroba a prodej lihu. Žádal jsme už před rokem v této rozpočtové debatě, aby dosavadní systém hospodářství lihového, ze kterého stát má málo, ba i v minulých letech doplácel, byl změněn na lihový monopol, který by vynesl státu ročně 150 mil. Kč. Tisk denní se věcí obíral odborně, ale nestalo se dosud nic. (Předsednictví převzal místopředseda inž. dr. Botto.)

Dosavadního zdaňovacího systému lihového, který spočívá na vratkých právních základech, využívá zatím znamenitě soukromá "Společnost pro zpeněžení lihu", jíž se zadarmo sdělují výsledky úředních šetření. Finanční správa neuvedla dosud věcných důvodů proti lihovému monopolu.

Stejně se to má s monopolem cukerním. Ve finanční správě je třeba učiniti krok ku předu, propracovati vědecky jednotlivé daně, hledati nové zdroje příjmů bez mechanického zavádění nových daní. Stejně nesmí se díti snížení stávajících daní a dávek nepromyšleně, mechanicky. O tom podává důkaz historie snížení uhelné dávky.

Je všeobecně známo, že snížení původní dávky 1 1/2 miliardy na 300 mil., padlo do spárů buď těžařů nebo průmyslu, který uhlí k provozu potřebuje, nebo meziobchodu, který diferenci daňovou strčil sám do kapes. Známo je též, že snížením dávky nebyla zvýšena ani tuzemská spotřeba, ani vývoz. Nyní jsme se dostali následkem světové krise uhelné do situace, že další snížení oněch 300 milionů bylo by jen subvencí těžařům, kteří by si jí hradili úbytek příjmů ze zmenšeného odbytu.

Zrušení uhelné daně mělo by i katastrofální účinek na doly s vysokými výrobními náklady. Tak na př. byla by konkurence Rosic s Mor. Ostravou úplně vyloučena. V rozpočtu máme tuto daň obnosem 300 mil. Protože však je nutno, aby daň z exportu byla okamžitě zrušena, vybéře se v roce příštím o 50 až 55 mil. méně. Uplatňuje se z jedné strany názor, aby zrušená uhelná dávka byla nahrazena daní z cukru. Tím by stoupla cena cukru o jednu Kč za jeden kg. To by znamenalo, že by těžařskou subvenci zrušením uhelné dávky měl zaplatiti konsument cukru. Proto je nutno, aby byla ustavena komise z objektivních znalců, která by prozkoumala provozní poměry dolů a zjistila, do jaké míry může přispěti k řešení krise těžař a do jaké míry stát. Není možno klidně přihlížeti k tomu, aby z technického pokroku těžil jen velký finanční a průmyslový kapitál a dělník byl tímto technickým pokrokem zbavován chleba.

Nyní budiž mi dovoleno několik poznámek o poměru finanční správy k legionářům. Neřeknu nic nového, když konstatuji, že legionáři z 95% náležejí k sociálně nejslabším občanům republiky. Rostoucí úmrtnost v jejich řadách není jen následkem válečných útrap, ale také důsledkem podvýživy a nemožných bytových poměrů. Více než 9000 jsou z nich dělníci, přes 4000 zemědělců, přes 4000 živnostníků a tisíce bez zaměstnání. Od návratu legií dosud marně jsme se snažili, aby v naší finanční politice daňovými úlevami vyšlo se jim vstříc. Snaha naše zůstala jak u zemědělců, tak u živnostníků, tak u dělníků marna. Ani při novelisaci dávky z majetku se nevyšlo legionářům vstříc. Bylo možno odpomoci bídě mezi legionáři urychleným vyplácením doplatků na služné dobrovolců ruských legií za rok 1918 a 1919, na které mají nesporný nárok. Vláda se usnesla, aby příslušný obnos 330 milionů Kč byl preliminován v řádném rozpočtu. Pro rok 1924 byla zařazena suma 110 mil. Kč a dostalo se nám slibu, že stejný obnos bude vřazen v příštích letech. Bohužel, musil jsem již při rozpočtové debatě loňského roku konstatovati, že slib tento nebyl splněn. Bylo zařazeno pouze 50 mil. Kč a letos je tomu stejně tak. Při dobré vůli finanční správy mohl býti tento dluh v příštím roce splacen. Nestalo se tak a legionáři jsou nuceni zase čekati. Jsem nucen s tohoto místa proti tomu protestovati a žádám, aby ministerstvo financí ve shodě s ministerstvem národní obrany našlo prostředky k urychlené výplatě toho, čím je stát svým prvním vojákům povinnen.

V resortu finanční správy je zaměstnán větší počet legionářů, zejména u pohraniční finanční stráže. Služba pohraniční finanční stráže je nejvýš obtížná a nebezpečná. Mohl bych uvésti řadu případů nelidského nakládání s legionáři u finanční stráže se strany různých respicientů a inspektorů, převzatých z Rakouska. Apeluji na pana ministra financí, aby postupu těchto pánů věnoval pozornost a aby zabránil, by legionáři nebyli na základě nesprávných kvalifikací restringováni. Také by měla finanční správa uvážiti, zdali je možné, aby finanční stráž byla oddělena od důchodkové kontroly čínskou zdí, takže by přechod od finanční stráže k důchodkové kontrole po určité době a předepsaných zkouškách nebyl možný. Pro to, aby zaměstnanci pohraniční stráže po určité řadě let mohli býti přeloženi do vnitrozemí, mluví důvody služební: pokročilý věk brání těžké službě pohraniční stráže, mluví důvody lidskosti: založení rodiny a školská výchova dětí, a mluví důvody národní: zabránění odnárodnění. Zde je třeba prakticky prováděti nacionalismus. Přes to, že podle zákona čís. 462 z roku 1919 přísluší legionářům přednost při obsazování míst ve finanční službě, nebyl tento nárok finanční správou respektován. Nesprávným výkladem zákona jsou legionáři z pohraniční finanční stráže propouštěni. Zákon o úsporných opatřeních béře na ně zřetel, ale prakticky se obchází. Uvedu příklad: legionář Ferdinand Očenášek byl 29. května 1923 přijat za dozorce k pohraniční stráži na Slovensku. Podle odstavce 1 a 2 §u 7 nařízení ze dne 18. října 1923, čís. 201 Sb. z. a n., měl býti po uplynutí zkušební doby jednoho roku trvale ustanoven a jmenován naddozorcem. Nestalo se však ani jedno ani druhé a teprve 31. května 1925, tedy po plných dvou letech, byl propuštěn!

Na podaný dotaz odpověděl pan ministr financí, že ze znění citovaného ustanovení nevyplývá, že by po uplynutí roku dozorce měl býti jmenován, nýbrž že ustanovení ta mohou se vykládati jedině tak, že rozhodnutí o jmenování může se státi kdykoli, pokud prozatímní služební poměr trvá, a že nemůže dozorce před uplynutím jednoho roku býti trvale ustanoven. Cituji tedy znovu příslušná ustanovení § 1: "Během zkušební doby může dozorce kdykoli bez udání důvodů býti služby zproštěn. Po uplynutí jednoroční doby budou dozorci, vykazují-li uspokojivou službu a tělesnou způsobilost, trvale ustanoveni." Z jasného znění je patrno, že názor, jako by rozhodnutí o jmenování mohlo se státi kdykoli a záviselo od dobré vůle finanční správy, je mylným.

K rozpočtu ministerstva školství tlumočím přání, aby konfesionelní školy na Slovensku byly zestátněny. Nese-li stát převážnou část nákladů, má již z toho důvodu právo, aby měl také vliv. Národní školství, svoboda vyučování jsou podle ústavy věci tak důležité, že nelze připustiti stranicko-politický vliv na tyto školy a učitelstvo. Učitelstvo po tom volá, zájmy státu toho žádají. Je třeba podle toho postupovati.

O stanovisku strany k položkám na kultus mluvil kol. Trnobranský. Dodávám, že provedení odluky státu od církví klepe stále důrazněji na dveře této sněmovny. Je v zájmu republiky, aby práce zákonodárné o nové úpravě poměrů mezi státem a církvemi byly urychleny a sněmovnám předloženy. Od tohoto požadavku nikdy neupustíme a nikdy se ho nevzdáme. Očekáváme, že položky na kultus figurují v rozpočtu naposled.

Pan posl. Kreibich použil své řeči k útoku na ministra zahraničních věcí, jemuž vytýká, že nesplnil svých opětovných slibů o navázání pravidelných diplomatických styků se sovětským Ruskem. Pan posl. Kreibich by mohl býti do té míry informován, že zahraniční ministr několikráte prohlásil, že proti navázání těchto styků není z důvodů zahraniční politiky překážek. Obrátil se tedy se svým útokem na nepravou adresu.

Ku konci mých vývodů budiž mi dovoleno říci: Během debaty byli legionáři, organisovaní v Obci Legionářské, jakož i poslanci za ruské legie, předmětem různých poznámek a výtek. Není s námi spokojena reakce kulturní, reakce kapitalistická a pan dr. Šmeral se svou stranou. Považuji to za samozřejmé vzhledem ku programu našemu, programu demokracie a kulturního a sociálního pokroku, obsazeného ve washingtonské deklaraci. Je to také pro nás svědectvím, že jdeme cestou správnou. (Výborně!)

Svůj poměr k republice definujeme ve smyslu loyální positivní spolupráce. Cesta politických dobrodružství je legionářstvu cizí.

Budeme pracovati positivně a uplatňovati ve své positivní práci zásady našeho programu. I kritika naše byla a bude vždy positivní a bude provázena opravnými návrhy, neboť demokracie je diskuse. Stanovisko k rozpočtu je dáno tím, že rozpočet potřebuje republika. Republika není pro nás diskuse. Proto budu hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Schubert.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Vláda předložila státní rozpočet a koaliční tisk a jeho nohsledové jásají, že máme co činiti s aktivním rozpočtem, s rozpočtem, který vykazuj přebytek 15 1/2 milionu. Ve skutečnosti mají se věci ovšem jinak. Přikrášlený je tento rozpočet velmi pěkně, a jsou pro to různé důvody, proč se tato šalebná hra provozuje. Především působila tu ctižádost, ukázati cizině v nejjasnějším světle a doložiti, v jak velkolepě spořádaných poměrech žijeme a jak jsme oasou blahobytu a štěstí ve střední Evropě. Spekulace na lehkověrnost ciziny nepodaří se však vládě přes vydatné krmení zahraničního tisku a přes největší zahraniční propagandu. Neboť dolaroví a libroví magnáti jsou příliš dobrými a dovednými počtáři, než by nespatřili tyto potemkinské vesnice. Hlavní příčina, proč rozpočet tak mile přikrášlili, záleží asi v tom, aby vyloudili důvěru ciziny a tím dosáhli příslušných úvěrů. Žádoucí opatření levných úvěrů se vám však přes to nezdaří, neboť zámořští lichváři a vydřiduchové nedají se na tak nejapnou hříčku rozpočtovou nachytati a žádají vážné záruky. Již při první státní půjčce, která na nás uvalila 12% úroků, musily býti zastaveny tabák a cla, musily býti dány cenné zástavy a tím jsme se dostali téměř na úroveň Turecka. Dnes již padne pětina státních příjmů, okrouhle 20% na zúročení dluhů. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Cenné přiznání učinil jistý plzeňský koaliční list, když před nedávnem učinil tento výrok: "Státní národní banka, cedulová banka, nemůže býti otevřena, protože vnitropolitická situace není vyjasněna a v cizině se situace Československa pokládá touto dobou za nejistou a neupevněnou, pročež se také bez výjimky tříští vyjednávání o úvěru". Cizina jest tedy patrně velmi dobře zpravena a proto asi bluff s aktivním rozpočtem sotva potáhne. Bylo by konečně nanejvýše na čase, aby všechny dluhové závazky státu byly podrobně seznamenány a bezvadně sečteny: osvobozovací poplatek, dluh za repatriaci, dluhy reparační komisi, cizí dluhy atd. Až navážeme vyjednávání s Ruskem, bude nám asi předložen velmi rozsáhlý účet za škody tam napáchané a za vypůjčený zlatý poklad. Vždyť jen samotné škody v okresu tomském byly již oceněny vysokou sumou zlatých rublů. Půjde-li to tak dále, nepomůže žádná úsporná komise a pak nepomůže také žádný zastřený rozpočet. Naopak bude přede dveřmi sekvestor Zimmermann. Vedete stát temným uspořádáním účtů do propasti a brzy nebude se snad mluviti jen o polském, nýbrž také o československém hospodářství. Mnohé prameny příjmů, zejména přímé daně, jsou zřejmě příliš vysoko rozpočteny.

Co se týče snížení, škrcení státních vydání, jsme my postiženými, neboť jsou to především obory a potřeby německého národa, které jsou v rozpočtu snižovány a kde jsme poškozováni nejen na hospodářských, nýbrž i na kulturních statcích a to vážně. Se zemědělstvím nakládá se zvláště macešsky a skoupě. Naším zemědělským radám poskytují se směšné částky, takže se již nemohou zhošťovati svých hospodářských úkolů, ač by to bylo nutně zapotřebí a dosud se tak dělo. Zejména obor meliorací jest zcela nepřiměřeně podporován, fondy k tomu určené jsou v poměru k ohromným plochám, jež potřebují meliorace, příliš nedostatečně dotovány. Tu mohla by se k účelům melioračním opatřiti částka peněz, výpůjčka, velká milionová výpůjčka, která by způsobila mnoho dobra a netušený vzrůst produkce. To málo, co se v tomto směru činí, jest mimo to porušováno neobyčejně těžkopádně působícím aparátem a hmotný prospěch, který stát a země projektantům poskytují, jest vleklým vyplácením podstatně zmenšován, protože projektant utrpí značné ztráty na úrocích ze zápůjček, které musí učiniti. Jde-li o provedení hospodářských a jiných vodovodů, jest řízení ještě vleklejší. Nepochopujeme proto, proč padl původní úmysl, vložiti rozhodování do jedněch rukou, a proč se do dnes dává rozhodovati dvěma ministerstvům, zemskému správnímu výboru a zemědělské radě, tedy čtyřem úřadům. Větší těžkopádnosti nelze si domysleti. Jest to cesta skutečného utrpení, kterou musí takové, často naléhavé projekty projíti a drahocený čas se takovým způsobem maří. Zejména mělo by se pamatovati na krajiny spustošené živelnými pohromami a na oblasti pohraničních hor, na které pamatováno velmi macešsky. Zde vyžadují meliorace mnohem většího nákladu než v rovině a státní příspěvky musí býti proto mnohem větší než dosud, kdy v těchto oblastech byla stanovena příliš nízká dotace. Uvážíme-li, že čeká u nás na melioraci ještě 1,755.000 ha zemědělské půdy, jest tím naléhavá nutnost této věci více než dostatečně ilustrována. Stará výmluva, že nelze pro tyto účely poskytnouti potřebné značné částky, nemá místa, neboť nalézáme v rozpočtu zbytečné položky na šovinistické účely, na stavbu zbytečných přepychových škol, na vojenské účely - jen 10% rozpočtu - a mnoho jiného, a pan ministr financí sám ve své berounské řeči to potvrdil, když mluvil o mnoha zbytečných vydáních učiněných v minulosti. Těch skoupých 74,000.000, které určujete pro poškozené okresy, jsou částkou nedostatečnou, neboť mimo škody na půdě a pozemcích a jiných věcných škodách v mnohých polohách sklizeň přímo shnila. Jsou dokonce krajiny, jako velká část západních Čech, Šumavy, kde se tyto bídné žně opakují již tři roky za sebou, po tři roky musili tito lidé již obil na chléb kupovati. Zjistili jsme jména poškozených šumavských okresů a jiných okresů a návrhy své jsme již podali.

Zákony, které by za normálních poměrů a po nestranném výkladu byly požehnáním, jsou vámi obracovány v opak a označovány za politikum a obáváme se toho ne neprávem také u nového návrhu komasačního zákona. Jak poměry dnes stojí, jsme na špatných cestách. Kůň byl osedlán od zadu, místo aby bylo nejdříve komasováno a pak "pozemkoreformováno", abych utvořil nové slovo, byla půda nejdříve rozdělena na mnoho malých parcel a nyní má býti opětně pracně komasována, skládána. Náš pozemkový katastr, vždyť je to starý rakouský katastr, je v dobrém pořádku a překonává v mnohém směru i říšsko-německý katastr. Chybu má však v tom, že schází v mnohých krajinách, zejména v západních Čechách, opěrné body, takže zde nové práce jsou nadmíru ztíženy a nespolehlivé, takže mnoho odborníků již dnes má za to, že bude třeba úplně nového katastrování, jde-li o komasaci. Vaše neustálé utiskování našeho národa v pozemkové reformě nutí nás ostatně, abychom na váš nový návrh zákona komasačního hleděli opatrným zrakem. Mimo to bylo by konečně uskutečniti již za starého Rakouska chovaný úmysl spravedlivé revise čistých výnosů katastrálních, kterýžto úmysl válka zmařila. Tady jest místo pro odstranění mnohé nespravedlnosti. Vy však máte mnohem důležitější věci na práci, vy tonete v politice a zapomínáte na opravdové zájmy pracujících stavů.

Velké stížnosti máme pro to, že nejsou zřizovány zemědělské nemocenské pokladny. Co rok musíme se na této tribuně o této věci šířiti. Co v tomto směru se provádí, jest skutečně největší bezohlednost. Zřízení zemědělských pokladen bylo nám za určitých podmínek v zákoně výslovně zaručeno. Zákon byl by jasný a čistý. Ale podskoky, jichž užíváte, abyste nás připravili o zákonem zaručené výhody, jdou do neuvěřitelna. Podané žádosti dřímají trvalý spánek v psacích stolech kancelářských. Správní soud, k němuž jsme zprvu měli zbytek důvěry, mlčí k tomu, a nevyřizuje žádnou z podaných stížností. Tyto poměry nemohou býti trvale snášeny a uráží hluboce právní cit národa.

Stejné stížnosti vznášíme, že nejsou rozepisovány volby do nemocenských pokladen. Mnoho členů představenstva a dozorčích rad nemocenských pokladen bylo do nich zvoleno již před dlouhou řadou let. Jsme v tomto směru v stavu ex lex. Správy našich nemocenských pokladen ztrnuly v úcty hodném věku. Chybí jim příliv mladých sil, jež by přikročily horlivě k luštění svých úkolů. Právě tak se nenapravuje velká křivda páchaná na velké části rolnictva, že by se projednal spravedlivý zákon o obecním statku starousedlíků tak těžce postižených. Než zapadnou dveře, než se tato sněmovna rozejde, patřilo by zde zjednati spravedlivou nápravu. V bolestech a sténání zrodily se také dva zákony o sociálním pojištění a třetí jest dosud předmětem sporů uvnitř koalice. Zavedení sociálního pojištění dělnictva poskytuje vám vítaný prostředek, abyste zmařili další zřízení zemědělských nemocenských pokladen a odkazovali nás na onu dobu, až bude působiti zákon o sociálním pojištění dělnickém. Oba zákony o sociálním pojištění jsou pro široké vrstvy velkým zklamáním. Oba dávají vládě do rukou mnohou moc a velké prostředky peněžité a nejsou vybudovány na demokratické zásadě samosprávy.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP