Čtvrtek 12. února 1925

Tedy čeští socialisté, národní demokraté, sociální demokraté, všichni tito ve skutečnosti připravovali půdu komunistům, protože oni byli první, kteří vznesli tuto otázku, kteří začali psáti o tom, jak se u nás lichvaří, chtějíce z toho stranicky snad těžiti. Je přirozenou věcí, že v demagogii nemohou ani čeští socialisté, ani sociální demokraté jakož i ostatní socialistické strany následovati komunisty, poněvadž přece jen tyto strany mají určitou odpovědnost.

A nyní najednou prohlašuje pan náměstek ministerského předsedy, že je zajímavo, že vzestup velkoobchodních cen u potravin do prosince 1924 v maloobchodu uplatnil se jen v nepatrné míře. Náš cenový index maloobchodní ukazuje u potravin za dobu od června do prosince 1924 vzestup pouze o 1/2 procenta. Naproti tomu vzestup velkoobchodních cen obnášel daleko více. Tedy velkoobchodníci zvýšili značně ceny, kdežto u malého obchodníka toto stoupnutí projevilo se o pouhé 1/2%.

A mluvil-li zde pan posl. Tayerle o pokleslé morálce a říkal-li, že morálka poklesla hlavně v těch kruzích, které obchodují se zbožím, pak, vážení pánové a dámy, ve skutečnosti potírá to, co zde prohlásil pan zástupce ministerského předsedy, který řekl, že maloobchodní ceny stouply o 1/2%. To jest nejlepším vysvědčením, že náš malý obchodník, malý živnostník není zdražovatelem, že toto zdražování nedělá. (Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.) Jestliže někde za války a po válce poklesla morálka, pak to nebylo u soukromého, nýbrž u kolektivního podnikání. Zde říká pan posl. Tayerle, že je nejvyšší čas, aby soukromé podnikání bylo nahraženo kolektivním. (Výkřiky posl. Pastyříka a Vávry.) Já děkuji pěkně, to by ta republika vypadala. (Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)

Bylo řečeno, že je nejvyšší čas, aby stát zakročil. Ano, stát často zakročoval, stát často se pletl do soukromého podnikání, stát často se pletl do obchodování, a jak to obchodování skončilo? O tom nejlépe mohou nám vykládati poplatníci, poněvadž miliardy, které byly prodělány státním obhospodařováním, musí poplatnictvo zaplatiti ze svých kapes. A já pravím docela otevřeně, pánové, že se mně tak všechno zdá, že tato protidrahotní akce byla vyvolána také proto, aby se pomohlo konsumnímu hnutí a aby se pomohlo také určitým politickým stranám.

Pánové, dnes se docela otevřeně mluví o tom, že vy jste dnes vlastně celou naší ústavu znevážili tím, - ačkoli v ústavě máme, že všechna moc pochází z lidu - že vlastně pět členů politické "pětky" uchopilo se veškeré politické moci v našem státě, že vlastně nemáme dnes demokratický stát a demokratickou republiku, nýbrž diktaturu pěti lidí a že tato diktatura se projevuje nejenom v politice, nýbrž i v hospodářství. Najednou chce se čeliti drahotě tím způsobem, že čtyři nebo pět politických stran dostanou pro své velkonákupny privilegium, dostanou právo, aby k nám přivážely potraviny. Dnes docela otevřeně se říká, že tyto společnosti se budou revanžovati svým stranám tím, že jim přispějí na jejich volební fondy.

Pánové a dámy! Není to poprvé, kdy stát podporoval toto stranické konsumní hnutí. Když naši lidé měli předepsanou moučnou dávku, s největší krutostí byla na nich vymáhána exekucemi, zabavováním posledního majetku. Ale slyšte! Ministerská rada se najednou usnáší, aby družstvům a konsumům bylo odepsáno 22,551.059 Kč 57 h dluhů, které tyto konsumní spolky udělaly u Státního obilního ústavu. (Výkřiky.) Živnostnictvu a obchodnictvu se neodepsalo ani haléře, ale konsumní spolky nakupovaly od Obilního ústavu a nezaplatily. A jak se pěkně rozdělily tyto strany politické, jak si to pěkně odepsaly navzájem!

Československá jednota malozemědělců v Praze, podnik národních socialistů, dostala odpis na 912.000 Kč, Sdružení spotřebních družstev, lidovci, dostalo odpis 2,319.000 Kč, Spotřební družstvo Velké Prahy - to jsou zase národní socialisté - dostalo odpis 1,107.000 Kč, Konsumní družstvo železničních zřízenců v Praze, opět národní socialisté dostali odpis 2,434.000, Potravní skladiště státních drah v Plzni dostalo odpis 15.000 Kč - ti byli poctiví, řádně platili, zůstávali málo dlužni a proto jim nechali odepsati jenom 15.000. Železniční zřízenci v Horním Litvínově dostali odpis 73.254 Kč, Železniční nákupní družstvo v Nuslích 47.152 Kč, Nákupna úřednických družstev - pánové se o to prou; jedni říkají, že je to národně-demokratická korporace, jiní říkají, že to národně-demokratická korporace není; já tuto otázku řešiti nebudu, ale vím, že jí bylo odepsáno 1,125.000 Kč. Zemědělským podnikům pro pěstování lnu v Jindřichově Hradci bylo odepsáno 557.000 Kč, Jednotě svépomocných družstev v Brně, opět lidovci, bylo odepsáno 1,070.000 Kč.

Jednota malozemědělských družstev v Přívoze dostala odpis 139.000 Kč. To se rozumí, že silná, velká strana pana min. předsedy nemohla zůstati poškozena a proto Ústřednímu družstvu v Bratislavě bylo odepsáno 12,550.000 Kč. (Výkřiky.) Konsumní družstvo železničních zaměstnanců v Košicích dostalo odpis 167.000 Kč. Vážení pánové a dámy, mně se tedy zdá, že právě po tom se stýská koaličním stranám, že právě pánové toho postrádají, poněvadž všechny konsumy, právě tak jako obchodníci a živnostníci, musejí si nakupovati zboží na volném trhu, ve volném obchodu a musejí tam přirozeně zaplatiti. Ovšem i tehdy, když zaplatí, natáhnou pak ruce a řeknou: my jsme prodělali, státe, dej nám, přispěj nám. (Posl. Vávra: Ministerstvo soc. péče s ministerstvem zásobování otevře wertheimku!) Nejen to, nýbrž v poslanecké sněmovně se odhlasoval zákon, že 40 let se bude na konsumní spolky platiti aspoň po 50 milionech Kč, čili, že poplatnictvo zaplatí 2 miliardy na toto hospodářství. Po tom se ovšem pánům stýská. (Posl. Roudnický: Na banky se také platí!) Vy jste si to udělali dohromady. Na banky budou platiti spořitelny a záložny 10% ze svého zisku. Račte si tuto věc pročísti. (Posl. Roudnický: Jako na uzenářskou banku!) To nebyla naše, ta nepatřila nám. Byl to podnik, který vedli národní demokraté. Já jsem to v jedné schůzi otevřeně prohlásil - a naše strana to dělala vždy - že se stavíme proti obchodování bank se zbožím. To jsme propagovali, to jsme hájili a tenkráte nám řekl ředitel Nebuda, že mají na 3 roky dividendní výdělky. Pak půjčili "Lignum", společnosti na dřevo, a ta jim nedala ani kapitál ani úroky. Nedávno jsme přinesli v našem listě sdělení, které bylo rozesláno všem konsumním spolkům a v němž byly nabádány, aby žádaly odpis daňový, aby předělaly bilance, či jinými slovy, aby zfalšovaly bilance a na základě těchto falešných bilancí zadaly odpis daní, které snad již zaplatily. Tedy v době, kdy živnostenský a obchodnický stav musí tak ohromné obnosy platiti na daních, v té době i to, co ty konsumní spolky zaplatily, mohou žádati dnes zpět. V "Českém Slově" neb "Právu Lidu" vždy čtu: Kupujte veškeré své potřeby jen ve svém konsumním spolku, podporujte jen svůj konsumní spolek! Prosím, když jsou ti živnostníci lichváři, když tak ta morálka poklesla prý právě u toho živnostenského a obchodního stavu, jak pan posl. Tayerle zde říká, proč tyto konsumní spolky neukáží, jak ony jsou šlechetné a nezištné a proč neprodávají mouku laciněji, proč neprodávají potraviny a jiné věci levněji? Když jsem pana poslance Tayerle poslouchal, měl jsem přirozeně za to, že jistě nic u živnostníka nekoupí, že své potřeby kupuje pouze v konsumním spolku, a najednou jsem žasl, že pan poslanec Tayerle kupuje mouku za 4.60 Kč. Tedy v konsumním spolku pravděpodobně prodávají mouku za 4.60 Kč. Živnostníci a obchodníci prodávají mouku za 4 Kč a za 4.20 Kč. Kdyby býval p. posl. Tayerle si kupoval mouku u živnostníků, býval by ji měl o 40 až 50 hal. levnější.

Mluvíte pořád o hladu, o bídě, ale, prosím, podívejte se: v Nuslích vynesla daň ze zábav 40.000 Kč. A tu prohlašuji, že jsme my, živnostníci, nemohli tam ani ples uspořádati, poněvadž naši lidé na zábavy nemají. V Malé Krči vynesla přes 3000 korun. Tedy, prosím, přestaňte jednou pořád mluviti o tom hladu a bídě, poněvadž skutečně v našem státu není hladu ani bídy.

Bylo zde mluveno také o tom, jak lidé špatně bydlí, jak nebydlí a jak je to zlé s tím bydlením. Pánové, měli byste stavěti více obytných domů a méně přepychových vil. Věřte, že lid si o tom mnoho vypravuje, jak určití předáci si nastavěli za státní podpory a ze státních peněz přepychové vily, zatím co lidé bydlí v nemožných bytech.

Docela otevřeně říkám, že se mi to prohlášení pana náměstka ministerského předsedy líbilo, a kdyby býval tak, jako pan náměstek ministerského předsedy zde prohlašoval, psal tisk koaličních stran, nikdy by nebývalo došlo k takovým zjevům, k jakým došlo.

Prosím, vy chcete stíhati lichváře, vy zde mluvíte o stíhání lichvářů? Nevím, kde ty lichváře vezmete. Když, jak již zde bylo řečeno, maloživnostník, obchodník zvýšil ceny jen o 1/2%, podívejte se, jak jste vy to zvýšili. Pan náměstek ministerského předsedy sice zde prohlašoval: Odbouráváme všechno, snižujeme všechno, vemte si však náš státní rozpočet. Co v něm vidíte? Vidíte v něm, že výnos cel má býti místo 600 milionů letos 800 milionů, čili, že výnos cel má býti asi o 200 milionů větší. Má býti větší výnos daně z masa a celé řady jiných daní. Národně demokratický tisk, jak již řečeno, psal, že cena výrobků stoupla až o 10 procent, ačkoli výrobní náklady zůstaly stejné. Docela přirozeně.

Pánové, vy jste zde odhlasovali a dali jste plnou moc panu ministru financí, aby ve vhodné době mohl určité předměty, které dosud podléhají dani z obratu, dáti do předmětů, podléhajících dani z přepychu. Pan ministr tohoto zmocnění použil velmi vydatně. Dne 14. září vyšlo nařízení, jímž více než 600 předmětů, které dříve podléhaly dani obratové, dalo se do daně přepychové, čili tímto zdaněním zvýšily se ceny těchto předmětů o celých 10 procent. A prosím, pak zde chcete mluviti a dokazovati, že jste odbourávali ceny, že jste snižovali daně? A co, vážení pánové, máme říci o tom, když vidíme, jakým způsobem se dnes řeší potírání lichvy. "České Slovo" přineslo nedávno zprávu, která byla jistě inspirována z ministerstva zásobování, že obchodník Fiala na Hradčanech měl ohromnou zásobu mouky 50 pytlů. U jiného pekaře byla zabavena ohromná zásoba mouky 300 pytlů, jinde opět byla zabavena ohromná zásoba 400 pytlů mouky. Pánové, je to nějaká zásoba 100 až 300 pytlů mouky? To není pro velkopekaře neb velkoobchodníka vůbec žádná zásoba. Takový Fiala, který měl 50 pytlů mouky, potřebuje jen na rozvážení za jeden den tuto částku. (Posl. Zeminová: To není tak velký pekař!) To je, prosím, paní kolegyně. My dnes za všechny ty věci, které se odehrály a které by se snad ještě odehrály, činíme odpovědnými vás, poněvadž vy jste mohli dobře věděti, že místní živnostnictvo a obchodnictvo nemá viny na drahotě, že, jestliže zde nějaký vinník je, je to světová soutěž a světová spekulace, ale není to živnostnictvo a obchodnictvo. My jsme to v našich listech napsali, že stoupání cen. . . (Posl. H. Bergmann: U nás tedy není lichvářů?) Což pak už jste zavřeli nějakého lichváře, pane kol. Bergmanne, když říkáte, že zde lichváři jsou? Já se tomu divím. Kdybyste nějakého lichváře chytili, nejen byste ho zavřeli, ale ve všech novinách byste to rozhlašovali. Poněvadž však nikoho jste nepřistihli, nemůžete to také prohlasovati.

My jsme psali, že ceny mouky budou stoupati, ale že přijde také den, kdy se celá tato spekulace zhroutí, a ten den dnes zde je. Dnes je jisto, že ceny mouky na amerických trzích klesly o 10%. Ovšem vy jste dali privilegium firmě bratří Heidlerů a těm vaším družstvům, aby za státní peníze - a to bylo včera letáky potvrzeno firmou Heidler - nakoupili si tisíce vagonů mouky a obilí. Co jste tím docílili? Docílili jste na světových trzích takovým nákupem toho, čeho jste svým štvaním docilovali doma. Doma jste lid štvali, poukazovali jste na drahotu, že mouka bude státi 5 až 6 Kč. Výsledek toho byl, že ten, kdo si dříve koupil kilogram mouky, koupil si nyní pytel mouky. (Posl. Zeminová: V obchodech lidi strašili!) V obchodech nestrašili. Vy jste to, paní kolegyně, dělala na schůzích. Vy jste na schůzích prohlašovala: Já něco vím, ale já nic nepovím. Pánové, když říká poslanec a čelný poslanec, jako je slečna Zeminová, na schůzích: "já něco vím, já nic nepovím", není divu, že lidu zmocňuje se panika, že kde kdo kupuje. Já vám mohu říci, že u nás zaměstnaní dělníci přes to, že jsme je na to upozorňovali, kupovali 85 až 100 kg mouky, protože byli vašimi pobuřujícími zprávami poplašeni. (Posl. Zeminová: Nemluvíte pravdu!) Já vám ji dokáži. (Posl. Zeminová: Já vám to dokáži. Když jsem řekla: "Dělají se zde určitě disposice, nevím ještě jaké," dodala jsem, že "budou takového rázu, že srazí drahotu dolů!") Vy jste říkala: Já neřeknu ještě jaké. Tedy prosím, pánové a dámy . . . . (Výkřiky poslanců československé strany socialistické.)

Předseda (zvoní): Žádám o zachování klidu.

Posl. Najman (pokračuje): Svým psaním a svým mluvením pomáhali jste zaváděti poplach mezi obecenstvo, pomáhali jste k tomu, že obecenstvo nakupovalo značné zásoby mouky, jako to dělala naše vláda na světovém trhu. Je přirozené, když pro Československou republiku kupují se tisíce vagonů mouky, že cena mouky stoupá. Prosím, dnes . . (Hluk a výkřiky.)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Najman (pokračuje): Dneska prodělává stát na těch tisíci vagonech mouky 12 mil. korun. A bude to hezká hromádka desítek, ne-li sta milionů, které stát ještě na mouce prodělá, protože se stát pletl do něčeho, čemu nerozumí a k čemu nemá schopnosti.

Pořád se divím, když na příklad zde p. posl. Tayerle mohl mluviti jen o tom, jak stoupají materiálie, jak stoupají stavební hmoty, a dokazoval, jak je to podnikání soukromé špatné, řekněme na dřevě. Pánové a dámy, nemáme my . . . (Výkřiky posl. Vávry.)

Předseda (zvoní): Žádám p. kol. Vávru, aby zachoval klid.

Posl. Najman (pokračuje): Tedy, pánové a dámy, vy chcete si stěžovati na soukromé podnikání při dříví? Vždyť má stát své vlastní lesy, vždyť má stát ohromné lesy. Proč pak stát, když má tak ohromné lesy a má dřevo zadarmo v těch lesích, ty ceny dřeva nesníží? Ale já mám zprávy, že stát ve státních lesích dříví, které dal vykáceti, prodával dráže, než ho prodávali soukromí podnikatelé, a že ještě stát za dříví nic nedostal. Zde je nejlépe viděti, kam vede kolektivní hospodářství a kolektivní podnikání.

My jsme vždycky hájili zásadu: Nechte volnou konkurenci, volnou soutěž, aby ona snížila a regulovala ceny. Je sice pravda, že ona, když na světových trzích v určitém zboží se objeví silný vzestup, nemá moci to snížiti, ale tomu nezabrání ani stát, tomu nezabrání ani kolektivní podnikání. Vy pořád mluvíte zde o té drahotě. Pravda, obilí a mouka stouply v ceně, ale neříkáte, o co pokleslo maso, neříkáte, že dnes máte za 10, 12 Kč vepřové maso. (Posl. Zeminová: Kde?) Prosím, za každou výkladní skříní; podívejte se, pí. kolegyně. Lituji, že nečtete. Jděte se podívati, co stojí hovězí maso, vezměte do rukou tržní lístek pražské tržnice a tam se dočtete, že lůj stojí 4 až 6 Kč 1 kg. Mluvíte o tom, že loňského roku stálo vejce 1 Kč 50 hal, a neříkáte, že dnes stojí vejce 90 hal. až 1 Kč. Nemluvíte o tom, že je levnější mléko a že celá řada věcí a předmětů je levnější.

Tedy, jak říkám, přál bych si vřele, kdyby právě socialistické strany důkladně si pročetly prohlášení náměstka min. předsedy, p. ministra Stříbrného a kdyby si je také vzaly trochu k srdci a kdyby neprovozovaly pořád demagogii s hladem, ze které konec konců mohou míti prospěch jenom komunisté a u níž nemohou míti prospěchu nikdy socialisté ani socialistické strany, poněvadž, jak jsem řekl, tuto demagogii nemohou vésti tak daleko. Vy jste vlastně příčinou toho, že ženete komunistům vodu na mlýn, poněvadž vyvoláváte uměle nespokojenost, které zde není.

Bylo zde útočeno na policii pražskou. Jsem sice poslancem oposiční strany, musím se však ujmouti policie. Strana komunistická nesmí si mysleti, že policie je pro to, aby přijímala rány a aby si tyto rány dala líbiti. Já jsem v době, kdy končily demonstrace, přišel na Václavské náměstí a viděl jsem tam naházené a poházené cihly na mnoho desítek metrů. Těmito cihlami jistě neházela policie proti demonstrantům, nýbrž házeli demonstranti proti policii. Je si potřebí uvědomiti těžký úkol, který policie musí vykonávati. Policie nemá lehkou posici, a tím méně má lehkou posici v Praze. Takový policista v dešti, v zimě, v mrazu a horku, musí vykonávati svoji povinnost, takový policista má v důsledku toho také plné právo, aby byl hájen.

Nelze se diviti, jestliže policista užívá zbraně. Pánové a dámy, kdyby nebylo policie, bylo by došlo k rabování obchodů, bylo by došlo k drancování obchodů. Je zajímavo, u koho byla vybita okna, u koho byly roztřískány výkladní skříně. Okna nebyla rozbita ani u jednoho obchodníka s potravinami, nýbrž vybita byla okna výkladních skříní s hračkami u Fischla, dále u Schőnbacha, obchodníka porculánovým nádobím, u Diego Fuchse, obchodníka gramofony a u jiných obchodníků. Tu je viděti, jak to ve skutečnosti bylo děláno z hladu. Jestliže bylo zdůrazňováno, že lidé skříně náhodou vymáčkli, pak bychom také museli slyšeti, kolik lidí bylo raněno tím, že se pořezali ve výkladních skříních. Ale ani jeden člověk nebyl raněn a pořezán o sklo, nýbrž lidé byli raněni jiným způsobem. Je viděti, že tato okna u výkladních skříní byla zúmyslně rozbita, že nebyla rozbita náhodou, že v tom byl určitý systém. A vážení pánové a dámy, já bych si přál, aby vláda také těm poškozeným dala náhradu, poněvadž vím z posledního rabování, které bylo provedeno, že ještě dodnes nedostalo se lidem náhrady.

Pánové a dámy, my máme velmi mnoho příčin stěžovati si ještě na řadu jiných věcí, jak se systematicky proti stavu živnostenskému a obchodnickému postupuje. Bohužel, doba moje je vyměřena, musím končiti a musím si tyto případy nechati pro příště.

Můžeme prohlásiti, vážení pánové a dámy, že my se způsobem, jakým se u nás drahota řeší, jistě nemůžeme souhlasiti a také nemůžeme souhlasiti s tím způsobem, jakým opětně má se vycházeti vstříc konsumním spolkům na úkor stavu živnostenského a obchodnického. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Rychtera.

Posl. Rychtera: Slavná sněmovno! Již celou řadu let ze všech míst Československé republiky a velmi často také i z této slavné sněmovny slyšeti je nářky, slyšeti je stížnosti do veliké drahoty všech životních i jiných potřeb a odevšad se volá, aby vláda, (Hluk. - Předseda zvoní.) parlament i všichni odpovědní činitelé učinili přítrž dnešním neudržitelným poměrům. A je skutečně jenom litovati, že tyto nepopíratelně odůvodněné stížnosti se nesnaží hledati kořen zla tam, kde skutečně je, nýbrž že přímo demagogicky vrhají se na ten stav, který drahotou je nejméně vinen, totiž na zemědělce, vycházejíce z toho názoru a z toho mylného předpokladu, že utlačením výroby zemědělské zlepší se poměry vrstev konsumních, vrstev městských a specielně dělnických.

Vážení pánové! Nedivím se nikterak těmto názorům konsumující veřejnosti, která v této zaujatosti plánovitě již dlouhá léta jak tiskem, tak i na schůzích - a řeknu, zvláště tiskem socialistickým - byla vychovávána.

Ze zodpovědných činitelů - a mám zde na mysli také i zodpovědné činitele všech politických stran - nedal si nikdo práci s tím, aby poukázal na pravou podstatu a pravé příčiny této drahoty, aby poukázal na nesprávnost hlásaného hesla o zemědělcích-lichvářích, poněvadž populární hesla vždy snáze byla vrhána do mas lidu než poctivá pravda. A tu prosím, slavná sněmovno, aby mi nebylo vykládáno ve zlé, jestliže věcně, bez jakékoli stranické zaujatosti, chci poukázati na některé příčiny drahoty a současně se zmíniti o důsledcích, ke kterým v tomto směru v důsledku nezodpovědného štvaní dochází.

Vážení pánové! Drahota, o které se mluví a které nechci nikterak popírati, není nijak specielním zjevem naší Československé republiky, neboť takové stesky slyšíme dnes takřka po celém světě. Pan náměstek ministerského předsedy ve svém včerejším exposé sám to plně doznal a ciferně dokázal, že vlastně u nás, v Československu, je ze všech okolních států, a to i velkých států, poměrně nejlevněji. Pan zástupce vlády ve svém exposé ukázal na řadě případů, jakým způsobem vláda zasáhla do distribuce hotových výrobků, jakým způsobem starala se o rozdělení jejich, jakým způsobem zkoumala výrobní náklady jednotlivých výrobních složek. Ale pan zástupce vlády ani v nejmenším nezmínil se o tom, jakým způsobem chce vláda pracovati k tomu, aby výroba byla zvýšena a tím také zvýšen blahobyt veškerého obyvatelstva.

Vážení pánové! Pokud se týče demonstrací a opatření vládních, o kterých se pan náměstek ministerského předsedy zmínil, prohlašuji zde otevřeně, že s povděkem kvituji toto energické opatření vlády, ale nemohu zatajiti, že je to vlastně důsledek dřívějšího chabého zakročování vlády, kde i na nátlak nejvyšších kruhů bylo zakazováno použití ostřejších prostředků a opatření proti takovýmto nezřízeným demonstracím, a že to byla naše policie a státní ochranné orgány, které by jistě byly vykonaly plně svoji povinnost, kdyby jim v tom nebylo bývalo bráněno. Byli jsme svědky, jak tito orgánové vystaveni byli nejhorším insultům, útokům a přepadením, jak byli namnoze i znásilněni, aniž mohli při tom upotřebit zbraně. Pánové, tento systém je ještě v živé paměti nejen u nás, ale i u demonstrujících mas, a důsledek toho byl, že došlo v úterý večer k oněm politováníhodným událostem.

Slavná sněmovno! Z toho, co jsem dříve uvedl, je zřejmo, že drahotou není vinen náš zemědělec, poněvadž jeho výroba v poměru k světové produkci je příliš nepatrná. Skutečnou a hlavní příčinou je poměrně menší sklizeň na celém kontinentě, neboť vidíme, že země, které dříve byly skutečnými obilními komorami, jako Rusko, Uhry, Rumunsko atd., nejenom nemají žádných přebytků a nevyvážejí, ale stávají se největšími našimi konkurenty při nákupu na světovém trhu obilí. A tu je zcela přirozené a logické, že důsledky toho musíme pocítiti i u nás, kde letošní sklizeň byla o 20 až 30% menší nežli v letech normálních.

Nesmíme nikdy zapomenouti, že ceny obilní nejsou určovány námi, nýbrž jsou určovány světovým trhem, že zde působí nezvratný zákon o nabídce a poptávce, a těm, kteří se různým způsobem snaží rušiti tento zákon, buď chybí nejprimitivnější pojmy o samozřejmých zjevech národohospodářského života, anebo - promiňte mi - jsou to demagogové, kteří pro popularitu svých osob pomíjejí zájmy mas, za jejichž zástupce se vydávají. (Výborně!)

Tolik jenom předběžně a nyní chci se zabývati některými příčinami drahoty u nás v Československé republice, neboť tato otázka nás nejvíce zajímá, poněvadž cítíme účinky její na vlastním těle. A tu je zajímavé čísti názory a návrhy jednotlivých politických stran, jak odpomoci nynější drahotě.

Nutno konstatovati, že politické strany a zvláště strany socialistické, z dosavadních zkušeností, jak doby válečné, tak i poválečné, se naprosto ničemu nenaučily. (Výborně!) Denně dočítáme se ve většině jejich časopisů a slyšíme na veřejných schůzích jak politických, tak i protidrahotních, že nejsme u nás ve výrobě zemědělské soběstačni, že musíme většinu zemědělských produktů dovážeti z ciziny, že stát musí provésti celou řadu různých drakonických opatření jak ve výrobě, tak v konsumu, a celý rekord těchto snůšek, těchto socialistických výronů vzalo za své ministerstvo zásobování lidu, které ústy svých "prý" na slovo vzatých národohospodářů navrhuje docela válečný způsob hospodaření, zabrání zbytků sklizně státem, připlácení jistou kvotou na zlevnění mouky a jiné takovéto ušlechtilé nápady. Je viděti, že touha zalíbiti se veřejnosti je u těchto protidrahotních bojovníků tak veliká, že rozum zůstává jim věcí vedlejší. Jinak také nelze ani posuzovati nápady sekčního šéfa ministerstva zásobování p. Heindla, který řekl, že drahota by se dala zmírniti vzestupem naší koruny. Oč bude dolar lacinější, o to prý budeme samozřejmě míti také levnější obilí a mouku.

Se stanoviska zásobovacího byl by tento prostředek jistě nejúčinnější, poněvadž by se tím snížily veškeré ceny pro obyvatelstvo, ale pan sekční šéf patrně nevzpomněl, že je to zrovna tak moudré, jako kdyby se řeklo: slavná vláda se vyzývá, aby vydala nařízení, že ode dnešního dne počínaje se musí uroditi dvakrát tolik obilí a nota bene dvakrát za rok, tedy dohromady čtyřikrát. Na obojí máme stejně účinků a prostředků, v tom není rozdílu.

Ale pan sekční šéf zapomněl na jedno, a to: kdybychom měli i tu možnost vyhnati uměle kurs koruny do výše, museli bychom snížiti daně, mzdy a všechny ostatní dávky, abychom nebyli cizinou hospodářsky utlučeni. A tak by ti, jimž vlastně se má pomoci, dostali se z deště pod okap. (Souhlas.)

Již tento fakt, že může ministerstvo zásobování přijíti s takovýmito pošetilostmi, ukazuje, jak špatně jest postaráno v tomto státě o potřeby lidu, jak jednostranně a úzkoprse chce vláda řešiti tak těžký a ohromný problém, jako je nynější drahota.

Touto nešťastnou a nepromyšlenou agitací - a zde jde jen o agitaci - samozřejmě zvyšuje se cena denních životních potřeb, neboť přestrašené obecenstvo, které žije v neustálém očekávání nedostatku a zvyšování cen, šmahem skupuje i takové produkty, kterých bude u nás vyloženě vždycky nadbytek, a touto zvýšenou poptávkou zvyšuje si ceny samo. (Tak jest!)

Ale, vážení pánové, ani jednou ze všech referátů o schůzích, které jsem četl, ani ze všech žurnalistických projevů nevystihl jsem, že by sebe menší zmínka byla věnována zvýšení zemědělské produkce podporou našeho zemědělství, naopak, viděli jsme a vidíme, že, jakmile zemědělství naše přijde se sebe oprávněnějším požadavkem, který by znamenal zvýšení zemědělské produkce a tím pochopitelně zmírnění drahoty a stál by v poměru celkového našeho rozpočtu takřka pár haléřů, jsou to strany, které dnes volají po zlevnění zemědělských produktů, které pro řešení této otázky nemají nejmenšího pochopení.

Vytýká se nám, a zejména ze socialistických kruhů, že zemědělství naše nevychází, zejména pokud se týče pěstování obilnin, vstříc potřebám lidu a že provozuje hospodářství konjunkturální. V tom směru s nimi souhlasím a dávám jim také za pravdu. Ale v čem vězí, slavná sněmovno, příčina těchto zjevů? Zemědělství Československé republiky pochopitelně věnuje největší pozornost plodinám, které jsou více placeny, na úkor těch, jichž pěstování jest nevýnosné, ba naprosto pasivní. A může to někdo zemědělství zazlívati? Je myslitelno, aby zemědělec náš hospodařil jenom proto, aby zvyšoval blahobyt jisté, všude hýčkané vrstvy, zatím co pro sebe a svoji rodinu by si nemohl opatřiti ani tolik, aby mohl jako člověk slušně býti živ? Právě tak, jako obchodník nebo průmyslník věnuje největší pozornost výrobkům pro něho nejvýhodnějším - a nikdo mu toho nezazlívá - musí tak činiti i náš zemědělec. Jest v tom mnoho obdobného, jako bychom chtěli zazlívati dělníku nebo úředníku, který opustil své zaměstnání proto, aby u jiného zaměstnavatele přijal lepší.

Vážení pánové, není druhé vrstvy v našem národu, která by tak těžce musila o svoji existenci bojovati, která by nejnemožnějšími dávkami byla tak zatížena jako naše zemědělství. Nezasvěcená veřejnost má totiž ten dojem, že celková sklizeň našeho zemědělství tvoří zdroj příjmů pro ukládané jemu povinnosti, a tu dovolím si poukázati, jak vlastně ten příjem v zemědělství vypadá.

Nesmí se zapomínati, že z celkové sklizně upotřebí se v prvé řadě 15% na osiva, druhých 15 % musí býti použito na deputáty a různé naturální dávky, 20 až 25% nutno směniti za nákupy různých krmiv pro dobytek, jehož chov je dnes naprosto pasivní, a z toho vidíme, že 40, nejvýše 50% zbude na hrazení vlastních potřeb, na celou režii, vlastní výživu a všemožná břemena pro státní a veřejné korporace - a každý ví, že břemena ta nejsou nikterak malá.

Nelze také přezírati, že příčinou drahoty jest i náš konsum a specielně konsum městský. Vidíme, vážení pánové, že městský konsument náš má daleko vyšší požadavky, že žádá jenom nejlepší druhy mouky, kterých dociluje se jen 20 až 30% ze semletého obilí, a ostatní se buď vyveze anebo namnoze i rozplýtvá.

Vážení pánové! Cizí obchodníci vývozních států velmi dobře pochopili toto naše kavalírství a tak vidíme dnes, že nejenom Amerika, nýbrž i Francie a Anglie dováží k nám své drahé přebytky nejlepší mouky, zatím co její snad zámožnější, ale jistě skromnější občané jedí chemicky barvenou levnější mouku druhé jakosti. Při tom jim samozřejmě zůstanou odpadky, které udržují na nejvyšším stupni jejich dobytkářství, takže jedí poměrně levný chléb i maso, dík prozíravé politice svých hospodářských politiků, a mimo to do jejích zemí plynou ohromné peněžní kapitály. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Ptám se, vážení pánové, nazve někdo tuto politiku chladné a obchodní prozíravosti také protilidovou? My vidíme dále, že náš městský konsum nemá skoro žádného zájmu na konsumu bramborů a lze také pozorovati, že konsumuje velmi málo luštěnin a téměř žádnou zeleninu. A přece cena těchto produktů nebyla nikdy přemrštěná, nýbrž naopak jevila a jeví stále tendenci více méně klesající. Tyto zjevy bohužel nasvědčují, že ani konsument nejeví příliš vážnou snahu o zmírnění drahoty.

Zmínil jsem se již o tom, že náklady výrobní v našem zemědělství jsou příliš vysoké. A tu nelze pominouti toho, že také jedním z největších zdražovatelů jest vlastně náš stát, který uvaluje na všechny výrobní vrstvy tak ohromná zatížení daňová a jiná, která musejí se také v cenách hotových výrobků obrážeti. (Výborně!)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP