Středa 26. listopadu 1924

Těchto 72 obchodníků zaplatilo by na daních a přirážkách, počítáme-li průměr 9000 Kč ročně na daních přímých, 2800 Kč na dani výdělkové, 1600 Kč na dani obratové, 4600 Kč na dani z příjmů, celkem 650.000 Kč, kdežto Poštovní nákupna, jak z bilance lze seznati, nevykazuje ani haléře na daních. O těch 650.000 Kč na daních zde stát přišel a ještě dává určité výhody na útraty ostatního poplatnictva. Ať každý podnik dělá, co chce, ať zakládá společnost pro společné nákupy, ale ať se postaví na princip soukromopodnikatelský, na kterém musí stát každý samostatný obchodník a živnostník, ať je podroben daním, jako každý obchodník a živnostník, ať však nepoužívá zvláštních výhod, pak budeme viděti, kdo v tomto konkurenčním boji vyhraje.

Že by vyhrálo, kdyby byla úplná parita, obchodnictvo a živnostnictvo, o tom není nejmenšího sporu.

My musíme žádati, aby tato záležitost s nákupnou se nějakým způsobem napravila. Ze státních prostředků není možno vydržovati nějaký obchodní podnik, zvláště není-li po obchodnicku veden. To jsou věci, které jsem chtěl říci k otázce dopravy.

Jednoho ještě chci se dotknouti, co se sice netýká dopravy, avšak co spadá do národohospodářské skupiny, o které mluvím. Budu v té věci co nejstručnější. Volám a ťukám po několikráte s tohoto místa o zrušení zbytečného ministerstva zásobování. My, bohužel, toto ministerstvo zásobování v době, kdy říkáme, že musíme zjednodušiti státní správu a že musíme co nejvíce šetřiti, ještě v rozpočtu máme. V minulém rozpočtu byla potřeba pro ně zařazena jako potřeba mimořádná. V letošním rozpočtu již tak není. Doufejme, že vrátíme se k těm úmyslům z roku minulého, že také trvání tohoto ministerstva jako zbytečného bude u nás mimořádně krátké. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Když poslouchám řeči zde pronesené, zdálo by se mi, že vlastně nemluví zde nikdo jiný než poslanci oposice. Co jsme slyšeli, byly samé stížnosti na vládu a na státní rozpočet. A přece nebyly ty řeči přednášeny poslanci oposičními, nýbrž byli to poslanci vládní, kteří takovýmto způsobem státní rozpočet a vládu kritisovali. A tu opravdu musím docela otevřeně říci, že takovouto politiku musím označiti jako politiku dvojí tváře. Nedovedu to pochopiti, slyším-li zde kritiky a dokonce i útoky třeba takového rázu, jakých by ani některý oposiční poslanec neužil proti vládě, proti státnímu rozpočtu, a pak zase vidím, že strana, jejíž řečník mluvil, přes všechny tyto útoky a při vší té nespokojenosti se státním rozpočtem nakonec pro tento státní rozpočet hlasuje, čili ve skutečnosti že vyslovuje vládě důvěru.

Já bych už jednou rád viděl, kdyby se takovým způsobem, jakým se mluví na veřejných voličských schůzích, mluvilo a jednalo také v poslanecké sněmovně. Ale mluviti na veřejné schůzi a konečně snad i v poslanecké sněmovně proti rozpočtu, poukazovati na tíživá břemena daňová a při tom pro všechna tato břemena hlasovati, to nedovedu pochopiti a si vyložiti.

Bylo tu řečeno panem posl. Kamelským, že prý je demagogií, jestliže někdo žádá od vlády, aby pro ten neb onen stav něco poskytla, ale státní rozpočet při tom nechce odhlasovati. Konstatuji, že to není žádná demagogie. Nechceme-li schváliti ta břemena a v důsledku toho odhlasovati státní rozpočet a chceme-li něco od vlády, chceme to plným právem, poněvadž také vláda přes to, že jsme ten rozpočet neschválili, že jsme proň nehlasovali, že jsme nehlasovali pro to zatížení a pro ta břemena, žádá na nás, abychom platili, abychom ohromná břemena daňová odváděli. Proto máme také plné právo žádati, aby vláda poskytla stavu živnostenskému a obchodnickému to, co poskytuje také jiným stavům, a to z prostředků na něž živnostnictvo nejvydatněji přispívá.

Tedy mám za to, že spíše bych mohl pana posl. Kamelského obviniti z demagogie, poněvadž demagogií jistě je, protestovati na schůzích proti břemenům a v parlamentě je odhlasovati. Vždyť konečně je strana pana kol. Kamelského ve vládě, proč tedy ta strana, která je ve vládní většině, nepřinesla pro ten stav živnostenský nějaké výhody a vymoženosti? Býti ve vládě, býti stranou rozhodující a při tom dovoliti uvalovati břemena na stav obchodnický a živnostenský a pak choditi na schůze a protestovati, to považuji za demagogii!

Zajímavá slova pronesla pí. posl. Podzimková. Pravila, že prý je nutno něco pro stav živnostenský a obchodnický na severu vykonati. Souhlasím! Ano, pro stav živnostenský a obchodnický na severu jest něco vykonati.

Stav živnostenský a obchodnický na severu jest nejbezpečnější a nejvěrnější hrází proti přívalu německému. Vždyť víme, a my jsme to s tohoto místa již několikráte říkali, kdo hájil český jazyk, kdo bojoval v českých menšinách, kdo pomáhal budovati české školy a kdo se ujímal často i dělnictva? Bylo to živnostnictvo a obchodnictvo, které společně ruku v ruce s dělnictvem udržovalo české menšiny. Proto jistě by byla vláda dělala správně, kdyby tomuto živnostnictvu v jeho těžké situaci ulehčila. Ale jestliže nekoná vláda této své povinnosti, tím méně činí tak politické strany.

Prosím, zde mluvíte o podpoře živnostnictva a na severu Čech zřizujete konsumní spolek za konsumním spolkem. To je divná podpora živnostnictva, to jsou divné metody podpory živnostnictva a obchodnictva, to jsou laciná slova a nic více! Zde říkáte: "Naše strana chce hájiti zájmů živnostnictva a obchodnictva, aby na severu Čech mohlo vydržeti, a zakládáte konsumní spolek za konsumním spolkem, které ubíjejí a ničí stav živnostenský a obchodnický. Takové politice nelze rozuměti. Taková politika ve skutečnosti je politikou vraždy na tom stavu, který je nejvěrnějším ochráncem českých menšin. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)

Pan kol. Šamalík řekl, že prý živnostnictvo a zemědělstvo je přetíženo daněmi. Já to chápu a uznávám, ale je velký rozdíl mezi tím, co říká pan kol. Šamalíka co ve skutečnosti dělá. Pan kol. Šamalík protestuje proti vysokým daním, ale pro tyto vysoké daně bude hlasovati. My protestujeme proti vysokým daním, ale nebudeme pro ně hlasovati. (Posl. Langr: Přijde čas, že budete pro ně také hlasovati!) Ale pak, pane kolego, ty daně budou musiti býti jiné než ty, pro které Vy hlasujete. Dokud je systém protiživnostenský a protiobchodnický, nemůže nikdo od nás chtíti a nemůžeme se propůjčiti k tomu, abychom na úkor stavu živnostenského, který považujeme za hlavní pilíř státu a republiky, pro toto zatížení hlasovali.

Pan posl. Votruba zde mluvil o ministerstvu zásobování. Já také úplně akceptuji to, co zde bylo řečeno, aby ministerstvo zásobování bylo zrušeno, vždyť beztoho se venku neříká o ministerstvu zásobování nic jiného, než že je to ministerstvo, které nikoho nezásobuje, ale které zásobuje sebe samo. Ale strana pana posl. Votruby je ve vládní koalici. Proč to říká pan kol. Votruba zde a proč se to neprovede ve vládní koalici? To je neupřímná hra s obchodnictvem!

Kol. Anděl řekl správně, že máme mnoho ministerstev, že by nám úplně stačilo 10 ministerstev, že šetřit musí se začít shora. Dnes se rozčilují naše vládní kruhy nad tím, co napsal anglický časopis "Times". Pánové a dámy, mohu říci, že na to, co napsal anglický časopis "Times", jsme my s tohoto místa mnohokráte poukazovali, že politika finanční a obchodní, která se dnes u nás provozuje, je politikou buďto neschopnosti, nezpůsobilosti anebo ještě něčeho horšího, a to politikou, která nadržuje bankovnímu žoku. My jsme byli proti tomu, aby se půjčka v cizině uzavřela, my jsme byli proti tomu, aby se takovým způsobem republika a stát v cizině zadlužoval. Vždyť je to úžasná věc, uvážíme-li dnes, kdy ještě není reparační otázka skončena, že musíme zaplatiti 2000 mil. Kč ročního úroku na zahraniční půjčku! A tehdy se proti nám štvalo a útočilo, říkalo se, že jsme proti státu a republice, poněvadž jsme nechtěli, aby drahou půjčkou anglickou byl stát zadlužen a aby byla na náš stát uvalena taková břemena. Říkalo se: "Vy jste proti zájmům obchodnickým a živnostenským, poněvadž nechcete, aby se za tuto půjčku provozovaly investice". (Posl. Anděl: Kde jsou ty investice?) Ano, kde jsou ty investice? Peníze jsme si vypůjčili, peníze jsou pryč, ale za tyto peníze investice se nevykonaly žádné. Kde jsou investice za ty miliardy, které jsme si vypůjčili? Jak se hospodařilo s těmi penězi, či v čem se prohospodařily? Ptám se plným právem, kam přišly všechny ty ohromné přebytky, které za léta poslední ve státním rozpočtu, pokud se týče vybraných daní, se objevily? A dnes sám p. dr. Engliš musí říci, že to bylo pochybné hospodářství, že jsme si tenkráte ty peníze vypůjčili a že jsme se tím zadlužovali. Náš pan ministerský předseda Švehla sice říká, jak je to všechno u nás krásné, ale systematickým způsobem u nás pracuje se k tomu, aby stát byl co nejvíce zadlužen. Neboť co máme říci o tom, když jste honorovali Němcům válečné půjčky v částce skoro 4 miliardy, co máme říci o tom, když jste zaplatili bankám peníze, které upsaly na poslední válečnou půjčku, co máme říci o tom, když jste honorovali válečné dodávky často našim národním nepřátelům, a co máme konečně říci o tom, když jste v posledním zasedání poslanecké sněmovny odhlasovali podporu zkrachovaným bankám a konsumům a zatížili jste tím stát po 40 let každým rokem 50 mil. Kč, čili 2000 milionů Kč?

Pan posl. Votruba zde mluvil o poštovní nákupně. Já bych mohl říci: Nač zde to mluvení a kritisování vládního poslance? Vládní poslanec to má uplatniti v koalici, aby se takové věci nemohly provozovati. Ale nestačí, že poštovní úředníci jsou zaměstnáni v nákupně jako úředníci nákupny, nestačí, že dělníci obuvničtí a krejčovští jsou zaměstnáni v nákupně, ale jsou to i poštovní zřízenci. Marně kontrolní úřad se dožaduje, aby tito zřízenci a úředníci byli odvedeni tomu, kdo je platí. Ale na tom není dosti, poštovní nákupna otevírá zde veliký palác. Chtěl bych věděti, za čí peníze. A tu jest vyobrazení tohoto paláce (ukazuje prospekt) a v tom svém provolání váženému členstvu praví: "Pracuj a šetři!" A poštovní nákupna dovede výtečně šetřiti, poštovní nákupna dovede šetřiti na úkor poplatnictva celého státu, a řeknu ještě hůře, poštovní nákupna dovede poškozovati všecko poplatnictvo a tedy celý náš stát. Nedávno pan ministr pošt prohlásil, že nebude moci snížiti poštovné, ale prosím, poštovní nákupna tisíce a desetisíce ceníků, v nichž nabízí cukr, kávu, koloniální zboží atd., posílá jako zásobovací oddělení ministerstva pošt a telegrafů porta prosto. (Slyšte!) Prosím, tato obálka, kterou mám v ruce, má číslo 18.200, čili nejméně 18.200 dopisů bylo posláno poštovní nákupnou jako porta prosto a v těchto dopisech byly rozesílány ceníky, které tu mám, ve kterých se nalézá koloniální zboží, textilní zboží, káva, ve kterých se nalézá, prosím, krém, cídidlo na kovy, utěrky, víno, likéry, nejen laciné víno, ale i šampaňské víno, mouka, konservy, škrob atd. Tedy, prosím, pánové - pan kolega se tomu směje, je to přirozené, vždyť poštovní nákupna je ve vleku vaší strany a já si nedovedu představiti a nedovedu pochopiti, jak může někdo souhlasiti s tím, aby takovýmto způsobem odírán byl stát a připravován o ohromné peníze. Kdo chce obchodovati, ať si svoje výdaje platí sám. Ale jakým právem může taková poštovní nákupna posílati svoje ceníky porta prosté a ještě k tomu v zapečetěných, zalepených dopisech? Co by pánové z ministerstva pošt udělali, co by udělala poštovní správa, kdyby někdo, ať obchodník nebo živnostník, napsal do svého ceníku jednu číslici, pak-li by obchodník nebo živnostník poslal o několik gramů těžší dopis? Ten by jistě pokutě neušel. A zde způsobem přímo protizákonným - docela otevřeně to říkám - se děje něco daleko horšího! Vyzývám přímo ministerstvo pošt, aby proti poštovní nákupně zavedlo trestní vyšetřování, poněvadž poštovní nákupna jistě nepoužívá práva, aby své ceníky posílala jako porta prosté. (Posl. Langr: Ať se zavede disciplinární řízení!) Ne, trestní řízení, poněvadž je to zkracování důchodu pošt a státu a v důsledku toho musí býti proti této poštovní nákupně zavedeno trestní řízení pro důchodkový delikt, poněvadž, kdyby za takovýchto okolností mělo se postupovati, aby poštovní nákupna mohla posílati svoje dopisy volně, pak by mohl přijíti jiný spolek, mohly by přijíti dráhy, a mohli bychom konečně jednoho krásného dne se dočkati, že by privilegovaní posílali dopisy a dopravovali zboží u nás zadarmo, a konečně živnostníci a obchodníci, kteří za to platí, by musili takovouto konkurencí býti zničeni a ubiti.

A když se u nás poukazuje na tyto zjevy, když se u nás poukazuje na tyto případy, co se nám často stane? Trestní řízení podle zákona na ochranu republiky je nám odměnou. Myslím, že ten, kdo takovéto zjevy odhaluje, kdo takovéto případy staví na pranýř, není nepřítelem státu a republiky a nemá býti proti němu zaváděno trestní řízení, jako se děje u nás. Vidíme naši nešťastnou obchodní politiku, vidíme denně, jak vypadáme. Je nesporným faktem, že dnes náš stát je skoro se všemi státy v neurovnaných obchodních poměrech, ne-li v celní válce. Nemáme obchodní smlouvu v sedmém roce našeho státu s Belgií. Belgie nechce uzavírati s námi obchodní smlouvy, poněvadž způsob, jak se u nás při sdělávání obchodních smluv postupuje, nelze nazvati korektním a reelním. Belgie si stěžuje hlavně na to, že byla s ní uzavřena smlouva, že jí bylo povoleno určité množství zboží dovézti k nám; a když firmy belgické chtěly zboží k nám dovézti a žádaly dovozní povolení, řeklo se jim: tento předmět jest již vyčerpán, již ho bylo dovezeno dosti. Zjistilo se, že jiné domácí firmy vzaly si dovozní povolení na ono zboží a nedovezly je k nám vůbec.

Co jsme dělali se smlouvou s Italií? Smlouva s Italií byla do nekonečna oddalována. Jak vypadáme proti cizině? Jaké národohospodářské škody tím trpíme? Zkrátka, jak jsem řekl, znepřátelujeme si celý svět a trpíme miliardové škody. Když "Reforma", náš ústřední list, napsala o těchto věcech zprávu, když ty věci zkritisovala, když jsme dokazovali, že československá výroba za těchto 8 měsíců utrpí ztráty, protože jsme 8 měsíců oddalovali obchodní smlouvu s Italií, a sice sklářství 400.000 Kč, porcelánový průmysl 1,800.000 Kč, průmysl košikářský 924.000 Kč, jablonecký průmysl 1,000.000 Kč, papírnický průmysl 4,100.000 Kč, textilní průmysl 1,200.000 Kč, úhrnem 9,424.000 Kč; když ukazoval také na to, že koaličním stranám vůbec na zahraniční politice nezáleží, že se o tuto politiku vůbec nestarají a z části že naše zahraniční obchodní politika je příčinou, že tím je poškozována i zahraniční politika našeho ministra zahraničních záležitostí, co se stalo? Náš časopis "Reforma" byl zabaven. Byl zabaven proto, poněvadž jsme kritisovali to, s čím sám pan president ve svém novoročním projevu vyslovil nesouhlas: postup a vedení naší obchodní politiky. Co se stalo nám, kteří jsme chtěli, aby tyto věci byly odstraněny, aby národ český netrpěl, aby jeho obchodní pověst v cizině netrpěla? Náš časopis byl konfiskován a byli jsme žalováni na základě zákona na ochranu republiky. To je věc zajímavá. U nás nejsou stíháni ti, kteří poškozují zájmy republiky, kteří i jinak nás na pověsti poškozují, ale u nás jsou stíháni ti, kteří republiku chtějí chránit, kteří chtějí, aby republika měla v cizině dobré jméno a zájmy její nebyly poškozovány. Je zajímavé, že jsme stíháni pro § 5 zákona na ochranu republiky, nejen pro to, co jsme napsali v článku nekonfiskovaném, nýbrž i pro to, co bylo napsáno v článku konfiskovaném. My jsme ovšem tehdy věděli a nemohlo nás to nadchnout, když přišel zákon na ochranu republiky, poněvadž jsme viděli, že tohoto snad dobře míněného zákona dovede se potom upotřebit proti každému, třebas i nejlepším přátelům republiky. Zákon na ochranu republiky dnešní praksí stal se vskutku nástrojem vlády proti každé jí nepohodlné kritice a pohrůžkou každé oposici.

V důsledku toho, že celé jednání, kterého jsme zde byli svědky, dalo nám satisfakci, že názor náš byl správný, že to, co jsme hájili, je správné, prohlašujeme opětně, že nemůžeme pro státní rozpočet hlasovat. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Maxian.

Posl. Maxian: Slávna snemovňa! Stanovisko čsl. strany sociálne demokratickej k celkovému štátnemu rozpočtu na rok 1925 bolo na tomto mieste niekoľko kolegami môjho klubu jasne a určite tlumočené, nepovažujem tedy za nutné zmieňovať sa o cifrách tohoto rozpočtu. Avšak jedno mám na mysli: Udržať republiku a postaviť ju na taký stupeň, aby občianstvo bez rozdielu mohlo byť uspokojené. Používam tejto príležitosti, aby som ako zástupca robotného ľudu prehovoril niekoľko slov k niektorým otázkam, ktoré sa týkajú životného záujmu malozemedelského a pracujúceho ľudu vôbec. Chcem sa v krátkosti zmieniť o pozemkovej reforme.

Slávna snemovňa! Na Slovensku boly ako priemyslové podniky, tak aj orná pôda po väčšine v majetku našich utlačovateľov. Keď Slovensko bolo cez tisíc rokov otrokom jednotlivcov, chce a musí chcieť v tejto veci nápravu. Jestliže nám bolo možné vznikom našej Československej republiky politicky sa oslobodiť musíme a chceme pracovať k tomu, aby sme sa oslobodili aj hospodársky. K tomuto hospodárskemu zveľadeniu má nám prospieť zákon o pozemkovej reforme. Tento zákon predstavuje opravdu revolučný zásah do vlastníctva pôdy, ktorá je najvýznamnejším základom nášho národného hospodárstva. Jestli pozorujeme minulosť nášho národa, tá nám povie, akým spôsobom naši predkovia prišli o ich majetok. Veď každá reforma v tých časoch, pri t. zv. komasáciach bola dobrá pôda zhabaná národu a pridelená: grófom, zemanom a šľachticom, vzdor tomu, že oni na tejto pôde nepracovali. Jedným slovom: bola odobraná našim praotcom násilím. Tedy je žiaducné, aby tento nespravodlivý čin sa zmenil na spravodlivosť. A právom! Tu je našou najsvätejšou povinnosťou navrátiť túto pôdu zase ich potomkom a tedy nie, ako so stránky ľudovej sa hovorí, že je to svätokrádež s pozemkovou reformou. Teraz prišla doba, ktorá dáva možnosť dať národu to, čo jeho je. A tu musím dôrazne žiadať, aby v prevádzaní pozemkovej reformy, obzvlášte na Slovensku, venovala sa väčšia pozornosť, aby v pozemkovej reforme vlastne s prídelom pôdy nerobila sa stranícka politika, ako na mnohých miestach aj sa stalo. Toto do budúcna nemôže nijako a nikomu prospieť. Tedy som nútený, aby som uviedol i príklady.

V obci Borovce bola prevedená čiastočná parcelácia, kde pôda bola pridelená majetnejším a na bezzemkov sa neušlo, pôdu dostali majetnejší roľníci. I ďalšie utrpenie sa stalo. Na základe tejto čiastočnej parcelácie bolo v tej istej obci z veľkostatku Foldt Špringera Pozemkovým úradom prepustené 9 deputátníkov, ktorí síce dostali odmenu podľa služobných rokov po 2 hony zeme a istý obnos peňazí, ktoré im prináležia dľa zákona, ale niektorí dostali túto pôdu v najhoršom mieste, v močiaroch, tedy keď už pôdu mali takmer skoro obrobenú, ako obyčajne pri veľkých dažďoch prišiel príval a je tam blízko potok, t. zv. Holeška, tento sa rozvodnil a vylial a ich úrodu úplne zničil. Tedy títo úbohí ľudia, čo mali robiť? Obrátili sa na tamojšieho správcu, aby im poskytol nejakú prácu. Tento samo sebou sa rozumie, nešiel im v ústrety, prácu im nedal, ale vyhlašoval, že socialisti urobili zákon a: iďte si tam o prácu! Čo nastalo pri týchto ľuďoch nemohúcich sa domôcť práce a iného zamestnania? Nastalo im vyvandrovanie do Francie. A takých sťažností je na Slovensku spústa, ako všade tam, kde sa už pozemková reforma previedla, Tiež v Moravských Sv. Jánoch niekoľko zámožnejších roľníkov prišlo k pôde, ostatní potrební nedostali vôbec nič; keď sa volačo dostalo, tedy tých chudiakov vyhnali na pieskovinu.

Aby sa do budúcna takéto chyby nestávaly, nech sú prídeloví komisári poučení a nech majú na zreteli, že pôda patrí v prvom rade tým, ktorí pôdy nemajú a na pôde pracovať chcú.

Pri tejto príležitosti, slávna snemovňa, zmienil by som sa ešte o jednej veci. Je to síce do budúcna, ale predsa držím to za potrebné. Na majetku Erdődyho v Orvišti, ktorého prenájomca je Šulc. Táto obec je chudobná, pozostáva z takých malých remeselníkov, sú tam obuvníci, murári, robotníci a malí sedliaci, najviac chudobný ľud; toto obyvateľstvo malo svoju výživu na tomto majetku, vždy uživilo sa tam, ale od doby asi 2 rokov, čo požiadal o parceláciu tejto pôdy, tento prenájomca zárobku im nedá, následkom toho je toto obyvateľstvo nútené ísť za prácou inde a do vlastnej obce chodia zase ľudia z Moravy a odináď. Aby tejto vandrovačke bolo akosi odpomožené, žiadal by som, aby tu bola urýchlená parcelácia, aby náš dobrý slovenský ľud nebol odkázaný vyvandrovať; nech je mu daná možnosť výživy na jeho vlastnej pôde ďalej je potrebné, aby pri prevádzaní pozemkovej reformy na Slovensku rozšírené bolo tiež úverníctvo a ľudu aby družstevným alebo iným spôsobom bolo umožnené dostať sa k pôde. Otázku nezamestnanosti považujeme za veľmi palčivú otázku v prítomnom okamžiku a tu mal by som to prianie, aby boly vyhľadávané všetky možné zdroje zamestnania, aby boly prevádzaním núdzových prác za pomoci obcí, okresov a žúp, lebo to je prvé, čo potrebujeme k povzneseniu životnej úrovne robotníckej triedy. Slovensko zvlášť potrebuje väčšej pozornosti a to najmä pokiaľ ide tiež o regulácie riek, hlavne Váhu a Moravy, ktoré rieky spôsobia za miliony škôd a pre neúpravu riek nie je možné prikročiť ku stavbe potrebných mostov a ciest a tiež k elektrizácii Slovenska, najmä západného. Reguláciami poskytlo by sa tisícom robotníkov chleba a zamestnania. Taktiež prichádza tu v úvahu otázka verejných stavieb. V obci Piešťanoch je nedostatok ubikácií na pošte. Na stavbu novej poštovej budovy v tejto obci už maďarská vláda zakúpila pozemok, ku stavbe však nedošlo a nedošlo k nej ani za trvania československej vlády, ktorá síce dala značné obnosy do investičného rozpočtu, ale k započatiu stavby nedošlo. Prevedenie stavby je naliehavým jednak pre nedostatok miesta a za druhé z dôvodov čelenia nezamestnanosti.

Ďalším významným bodom štátnej správy ako práce dodávateľa je a musí byť dodržiavanie zákonitej doby pracovnej a tak zvaných obvyklých miestnych miezd. Ako príklad nedodržiavania vzpomenutých podmienok uvediem prípady, ktoré sa vyskytly pri stavbe tunelu na Myjave, kde sa pracovná doba zákonom stanovená nedodržuje a tiež mzdy sú priamo otrocké. Na pomery robotníctva pri stavbe myjavského tunela zamestnaného bolo s tohoto miesta poukázané už v minulom roku a, bohužiaľ, musím s týmito vecmi prijsť aj tohoto roku. Ľud sa priamo zdieral za prácu prez čas a v nedeľu sa dostatočne neodmeňuje a keď si robotníctvo žiada dostatočné mzdy, vážení pánovia a dámy, posielajú ich vedúci úradníci kradnúť zemiaky, majetok to chudobných kopaničiarov. Je to smutné.

Vieme síce, že ani ministerstvo ver. prác a ani ministerstvo železníc nemá priamy vliv na podujímateľov, ale pri tomto všetkom žiadam, aby ministerstvá uplatnily aspoň literu zákona a doterajšie miestné obvyklé zvyky. Vedú sa aj tak zvané čierné listiny a úrady nemajú ani chuti, aby proti zamestnávateľom pokračovali podľa zákona oproti útlaku. Tieto firmy ponajviac sú české a preto sa nedivte, že týchto sporov sa využije k agitáciam autonomistickým. Je pozoruhodné, že spolučiniteľom tejto agitácie je udajne bývalý kapitán rudej armády ruskej inž. Vozihnuj. Žiadal by som na kompetentných činiteľoch, aby takýchto Vozihnojov odstránili zo Slovenska. Žiadam preto pána ministra železníc, aby týmto veciam venoval zvláštnu pozornosť a tiež ich čím skôr odstránil. Slovensko - nesmie byť považované za kolóniu a zamestnávatelia prevádzajúci štátné práce musia aspoň platné zákony dodržiavať a ich rešpektovať.

V ohľade investičnom žiadam, aby sa čím skôr započalo s prácami stavby trati Handlová-Horná Štubňa, ktorá trať má nielen dôležitý národohospodársky význam, ale aj so stanoviska sociálneho zmenšovania nezamestnanosti. Hrajú nie práve podradnú rolu ako pokračovanie budovania železničných tratí. Zdôrazňujem rezolučný návrh kol. poslanca Bendu ohľadne stavby železníc Bös-Úsov, Senec-Pezinok, Nádaš-Vrbové. Taktiež výstavbu spojky medzi Nemeckým Pravnom a Rajcom na Slovensku, ako spojku stredného a severného Slovenska. Valašsko musí byť tiež spojené so severným Slovenskom, a to spojením slepých tratí Makov-Veľ. Kraľovice a Bielá. Transverzálka cez južné Slovensko nech je vedená smerom Kúty-Trnava, Sered-Nitra, Vráble-Levice, Nemce-Halič, s odbočkou na Banskú Štiavnicu. Transverzálka stredného Slovenska nech je vedená smerom Trenčín, Chynorany-Prievidza, Handlová, H. Štubňa-Hermanec-Banská Bystrica, Červená Skala-Margecany. Žiadal by som zodpovedných činiteľov, aby si toto osvojili a priania širokej verejnosti previedli a zadosť učinili. Pracujúci ľud, ktorý zastupujem, prináša obeť svojmu štátu, svojej republike, svojej samostatnosti národnej, čo najväčší poklad, aký jej môže dať. Môžem povedať, svojou svätou trpezlivosťou v najväčšej núdzi a nedostatku. Proletariát slovenský je si vedomý, že bárs aj nenachâdzame na Slovensku všetok ten očakávaný blahobyt, ktorý by sme si boli priali, vieme, že panuje dosť vo veľkej miere nezamestnanosť a iné veľké nedostatky robotníctva, to ale nedá sa snáď frázami komunizmu odstrániť. Tu je treba pozitívnej práce, aby sme uchránili robotníctvo od útlaku reakcie veľkostatkárskej a maďarskej gentry, ktorá ešte na oslobodenom Slovensku má takú hospodársku moc, že tá politická zmena moci neznamená proti tejto hospodárskej moci nič. Budeme-li čeliť nezamestnanosti, bude-li postarané o výživu, ošatenie a bydlenie ľudu, bude to najlepšia záruka kľudného ďalšieho vývoja štátu. Takému vývoju je opačne zase treba kľudu. K tomu účelu dobre slúžil zákon o stavebnom ruchu, len toho žiaľ, že u nás na Slovensku sa toho v malom procente využilo, ale kde sa aj snažili toho využiť a hľadeli družstevne zmierniť bytovú krízu, týmto družstvám vo väčšine sú robené ťažkosti. Žiadosti stavebných družstiev o povolenie štátnej záruky nie sú vždycky postupne a včas vybavované, čím sa družstvám znemožňuje činnosť, lebo nepoznajú výšku zaručenej čiastky, nemôžu tu bez vlastného rizika započať so stavbou. Žiadal by som, aby týmto družstvám v kratšom čase a rýchlejším spôsobom so stránky ministerstva sa vychádzalo v ústrety a aby bola výška zaručenej pôžičky družstvám oznámená po ich podaní aspoň behom 3 až 4 týždňov. Tie isté ťažkosti máme s tými chudákmi, ktorí sa ťažko zmohli k stavbám chalúpok na základe záborového zákona pozemkovej reformy a podali si žiadosť o štátnu subvenciu. Vybavenia sa nemôžu dočkať. Na druhej strane známe prípady, že bohatý alebo úradník s veľkým platom túto subvenciu už obsiahol. Tu je treba radikálnej nápravy.

Zmienil by som sa v krátkosti ešte o jednej dôležitej otázke nášho národohospodárstva, a to sú naše slovenské liečebné kúpele. Tieto kúpele bez výnimky skoro všetky 5ročnou vojnou a dobou poválečnou hrozne trpely, zvlášte kúpele, ktoré sú odkazané na cudzincov, poválečnou dobou utrpely tým, že sa robily v pasovej otázke ťažkosti i našim hosťom tým, že v dobe, keď v súsedných štátoch znehodnotenej ich valut s našou korunou utekal každý za hranice, poneváč mu bolo umožnené lepšie žitie za našu korunu a tým naše kúpele postrádaly veľký nedostatok návštevníkov. Tu nejedná sa mi jedine o kúpeľné podniky, ale o robotníctvo a občianstvo, ktoré jedine z týchto prameňov žije. A ako toto občianstvo má štátné ťarchy znášať, či dane platiť, keď snáď nemajú ani na výživu svojich rodín dostatočné príjmy. Hlavne ťažké roky boly 1922 a 1923, kde aj pri návšteve pána ministra obchodu Nováka v Piešťanoch malí živnostníci so svojou deputáciou predostreli si svoje sťažnosti, by v týchto ťažkých rokoch bol braný zreteľ na kúpeľné miesta, aby boly umožnené nášmu drobnému živnostníctvu dane po čiastkach splácať. Doteraz ale neviem, či pán minister Novák jeho daný sľub na kompetentnom mieste, myslím tu pána ministra financí, previedol.

Keď už som pri tejto otázke kúpeľnej, dovoľte mi, aby som sa tu mohol zmieniť o kúpeľoch piešťanských. O týchto sa mnoho píše v časopisoch, nielen u nás, ale aj za hranicami a mnoho ráz sa ubližuje aj obci, či samému zastupiteľstvu, že nie sú upravené komunikačné cesty, lebo tu, ak je sucho, je veľa prachu a jestli sa trochu zjaví dážď, je zase veľa blata. Vývin Piešťan a ích kúpeľov vyžaduje, aby sa čím skôr porobily kroky k zverejnoprávneniu týchto. Obec, ktorej nedostáva sa z výťažku kúpeľov takmer žiadnych finančných prostriedkov k potrebnému zveľaďovaniu obce, nemá riadne upravené cesty, kanalizáciu, vodovod. Tu by som snáď mohol hovoriť, že je to prvou chybou, že nie je upravený tok rieky Váhu. Za druhé musí mať možnosť vplývať na správu kúpeľov a zaopatriť si k vzpomenutým veciam potrebné príjmy. Všeobecne sa cíti, že terajší stav v udržovaní kúpeľov je v dohľadnej dobe nemožný a je potreba hľadať spôsob, aby kúpele takého významu, ako Piešťany, prešly z rúk jednotlivca do rúk verejnosti, nech už touto verejnosťou myslíme obec, či okres, alebo zem. Tieto najväčšie a najchýrnejšie sírnaté kúpele strednej Europy sú v rukách jednotlivcov, ktorí hospodária pre dobro vlastných záujmov a stranou ponechávajú záujmy obce, obecenstva, a koľkoráz i štátu. Tedy nemôžeme ale mať v pochybnosti, že by snáď doterajší prenájomca nebol usilovný k týmto kúpeľom, poneváč tu svedčia číslice, že v týchto kúpeľoch roku 1872 obrátilo sa 1524, r. 1890 3321, r. 1900 6529, r. 1910 13.320, r. 1920 24.885 a toho roku 16.659 hostí ročne. Tedy je bezpochyby, že i reklama ako v republike tak i za hranicami je dostatočná, ale predsa len svetové kúpele vyžadujú väčšiu pozornosť so strany štátnej administratívy, lebo s roka na rok tu sa obráti tisíce cudzincov, a vidiac veľké nedostatky, z toho sa posudzuje a si predstavujú štátnosť republiky. K reforme nevedie nás zášť oproti súkromným majiteľom, ale potreba dobrého mena piešťanských kúpeľov, od ktorých závisí lepšia budúcnosť obce Piešťan a väčšiny tamojšieho obyvateľstva ako poplatníctva.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP