Středa 26. listopadu 1924

Kompetence a fungování hospodářské rady připomínají, jak konstatuje "Akademie", částečně Mezinárodní úřad práce. Úkol vlády je v tomto bodě choulostivý, neboť z mnoha důvodů nebylo radno vzbuzovati domněnku, že se rada staví jako rovnorodý činitel vedle parlamentu, naproti tomu však bylo potřebí zajistiti radě, že bude moci pracovati a fungovati i za event. odporu parlamentu.

Rada bude míti tři práva. Předně, může nezávazně pronášeti své úsudky o jednotlivých otázkách ve formě zpráv, jež bude publikovati. Za druhé, může vydati dobrozdání a vláda je nucena oznámiti pak radě, jak s ním naložila, vyhověla-li mu, čili nic a proč. Konečně má rada právo vydávati doporučení, jež vláda předloží parlamentu anebo - je-li to technicky a právnicky možno - provede via fati svými ministerstvy. Nesouhlasí-li vláda s některým doporučením, může je vrátiti radě k nové úvaze, ale musí je přijmouti nebo předložiti parlamentu, usnese-li se na něm rada po druhé."

To je již skutečná legislativní pravomoc hospodářské rady francouzské. Je to projekt francouzského hospodářského parlamentu, a myslím, že je třeba, aby se uvažovalo o podobné institucí i u nás. Poradní sbor pro otázky hospodářské byl by vhodným forem, kde by se mohlo o této přestavbě diskutovati, a my bychom jistě podporovali tyto snahy. Jen sbor, který by byl pak respektován, má význam. Jinak nemáme my zaměstnanci interesu na poradním sboru, to prohlašuji otevřeně. My jsme také zjistili, že zástupcové zaměstnanců nedochází v takovém počtu do schůzí poradního sboru, jak by bylo třeba. My to vytýkáme těmto zástupcům zaměstnanců, poněvadž mají-li funkce, mají je také vykonávati. Ale hledáme-li příčiny animosity proti poradním sborům, tedy tkví v tom, že sebe lepší snaha ztroskotá, poněvadž návrhy poradního sboru nejsou brány v úvahu a tím méně respektovány. Proto je třeba, aby působnost poradních sborů byla větší, než tomu je dnes a snad by, když už čerpáme z té Francie různé jiné podněty, neškodilo, abychom také z Francie přijali tuto myšlenku.

Ku konci chci ještě zdůrazniti, jak jsem již podotkl v úvodu referátu, že odborové organisace zaměstnanců mají životní zájem na řešení hospodářských otázek státu. Přejí si, aby byly volány k poradám různých institucí, aby také spolupůsobily při různých opatřeních, které se mohou vymstíti na jejich vlastních bedrech a aby se jim dala možnost, uplatnění bohatých podnětů. Odborové organisace se nevyhýbají této povinnosti, ale žádají jen, aby nebyly přehlíženy, aby měly tolik respektu, kolik jim dává aspoň dnešní Německo. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo má dále p. posl. Molík.

Posl. Molík: Slavná sněmovno! Předem budiž mi dovoleno, abych několika slovy reagoval na důvody pana kol. posl. Šamalíka, aby byl bez starosti, že přidělená půda zůstane neobdělána, neb mozolné ruce našich drobných zemědělců dávají dobrou záruku za zdárné obdělání půdy. Zákon o pozemkové reformě musí býti respektován a pozemková reforma budiž urychleným způsobem dokončena. Zároveň trváme na tom, aby zákony o reformě lesní byly provedeny způsobem nejurychlenějším. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)

Slavná sněmovno! Projednávání letošního rozpočtu děje se za stavu těžkých hospodářských poměrů, vnitřních i vnějších. Zvláště výroba zemědělská jest stále zatlačována, a porovnáme-li obnos, který se věnuje na rok 1925 našemu zemědělství z celého výdaje rozpočtu částkou 3·8%, vidíme, že zemědělství našemu uděluje se ze státních prostředků jen nepatrná část přes to, že naše zemědělství odvádí obrovské sumy na daních přímých a nepřímých a jest podmínkou vydatných daní, zvláště průmyslu, tak na př. na dani pozemkové odvádí 140.500 Kč, na dani z lihu 380 mil. Kč, na dani z cukru řepového 164 mil. Kč, na dani z masa (z porážek na venkově) 90 mil. Kč atd. Uvádím to jen proto, aby vyvráceny byly veškery pochybnosti o tom, jak bohatě dotováno je naše zemědělství z prostředků státních.

Slavná sněmovno! Je nutno včas varovati také před dalším snižováním rozpočtu ministerstva zemědělství, aby nenastala porucha v dalším jeho vývoji, a volá-li se se všech stran, že naše produkce zemědělská upadá, pak nutno uvažovati o tom, jak ji zvednouti a posíliti.

Hlavní podmínkou dosáhnouti nejvyššího stupně soběstačnosti je rentabilita zemědělského podnikání. Nejlepším dokladem toho je rentabilita cukrové řepy, jejíž osevní plocha v poslední době vzrostla přes 40%. Totéž konstatovati lze u osevní plochy obilní, že jakmile se cenová hladina zvýšila, zvýšila se i osevní plocha. Zajisté nutno kvitovati ministerstvu zemědělství, že se všemožně stará o zvelebení produkce živočišné, která zvláště po provedení pozemkové reformy bude míti u nás veliký význam, neboť v mnohých případech zdvojnásobňuje počet dobytka, aby tento svou kvalitou dospěl k zabezpečení domácího konsumu a umožněn byl vývoz plemenného materiálu do státu s extensivním dobytkařením.

Je třeba, aby chovatelské organisace v této otázce byly podporovány finančně co nejvydatněji. Jsme přesvědčeni, že v tomto oboru povznesení našeho dobytkářství naše užitková kontrola chlévní zvýší chovnou jakost našeho dobytka a produkci mléka za současné úspory krmiv.

K zvelebení výroby zemědělské je nutno, aby náš meliorační ruch podpořen byl co nejvíce. Částka, která se v našem rozpočtu preliminuje: 5,500.000 Kč výdajů řádných a 500.000 Kč výdajů mimořádných, nepostačuje; rovněž tak i příspěvek melioračnímu fondu na základě zákona z r. 1919 a 1920, který je dotován částkou 15 mil. Kč, bude potřebí zvýšiti.

O této věci zmínil se podrobně včera při rozpočtové debatě kol. Jan Černý, který mimo jiné konstatoval, že v posledních letech Morava ve věcech melioračních stojí v popředí zemí republiky Československé, jelikož jediný přísedící zemského výboru moravského, p. Stoupal, urychleným způsobem, maje pro věc porozumění, žádosti vyřizuje. Já toto uznání kol. J. Černého s díkem kvituji.

Při této příležitosti je nutno zdůrazniti, aby ministerstvo financí urychleněji vyřizovalo zákonité podpory na meliorace, o jejichž úhradu je v rozpočtu postaráno. Tato naše stížnost je oprávněna, neb v ministerstvu financí leží haldy melioračních projektů, které se nevyřizují. Pořád se tu mluví o tom, že se má produkce podporovati, mluví se o velikém manku obilí, zvláště pšenice, letos se už povolilo za 1 1/2 miliardy devis na dovoz obilí - a když zemědělec se odhodlá močály přeměniti v úrodné nivy, ministerstvo financí zdrží o celé měsíce, ne-li roky, toto nutné podnikání, které zmenšuje nezaměstnanost v našem státě a zvyšuje produkci ve prospěch konsumentstva.

Dále je nutno zdůrazniti, aby ministerstvo železnic nečinilo potíží při zemědělské úpravo, při níž vede se na př. potrubí pozemkem dráhy a nekladlo takové požadavky vodnímu družstvu, které mnohdy vedou i k jeho zničení. V poslední době rozesílá ředitelství státních drah v Brně vodním družstvům přípisy, podle nichž ruší staré smlouvy za Rakouska uzavřené a žádá obnovení smlouvy příspěvkem 50 Kč a to, že vodní družstvo přišlo ve styk s drahou. Meliorace zajisté nejsou ani pro dráhu neškodné, ba naopak prospívají, ježto materielní příkopy se vysušují úplně bezplatně. Dráha nemůže býti členem družstva, i když jí to prospívá. V přípisu ředitelství státních drah vyhrožuje, jakmile vodní družstvo nezaplatí uznávacího poplatku, který za Rakouska byl 1 K a teď 50 Kč, že podle smlouvy musí býti zařízení z pozemků dráhy odstraněno. Tedy obyčejné vydírání! Je nutno, aby vláda v této věci zrevidovala zastaralé zákony a vydala nové, odpovídající dnešní době.

Slavná sněmovno! Má-li však zemědělec tyto investice podnikati, jest nutno, aby co nejdříve rozřešena byla otázka vládního programu ze dne 24. října 1922, kdež proklamovány jsou tyto zásady:

Vláda bude podporovati zdravý hospodářský rozvoj všech odvětví výroby a bude se při tom říditi zásadou rovnocennosti a rovnoprávnosti mezi výrobou průmyslovou a zemědělskou, vycházejíc z přesvědčení, že obě jsou stejně důležitým národohospodářským činitelem. Jestliže otázka parity práce zemědělské s prací průmyslovou je stále oddalována, nemůže zemědělec investovati a výnos produkce domácí bude stále klesati, dovoz musí býti zvětšen a naše obchodní, platební bilance zatěžována. O tom, že někteří nepřátelé zemědělství volají mezi lid, že zemědělská cla prospějí jen velkostatkářům a agrárním zemanům a že domkáři a malorolníci nemají zájmu na celní ochraně a obchodních smlouvách, byla tato pochybnost podrobnou a přesnou statistikou na vždy vyvrácena. Pro toto tvrzení dovoluji si uvésti aspoň stručně tyto přesvědčující doklady:

Rozdělení půdy zemědělské jest v našem státě zjištěno tak, že připadá z celkové výměry asi 7 1/2 mil. ha: na malé zemědělce do 20 ha 62%, na střední zemědělce od 20 do 100 ha 22%, na velkostatky nad 100 ha - 16%. Podle toho připadá na malé a střední zemědělce 84% zemědělské půdy, kdežto na velké toliko 16%. Když se počítají toliko přibližně dosavadní výsledky pozemkové reformy, kde ke konci pracovního období 1924 dostává se půdy 600.000 rodinám, může se konstatovati, že v rukou středních a malých zemědělců nachází se letos již nejméně 90% zemědělské půdy. Již z toho je zřejmo, že právě tyto vrstvy zemědělců mají největší zájem na prosperitě polního hospodářství a mají tudíž největší účast na všech těch opatřeních, která stát podniká na ochranu domácí výroby zemědělské.

Jestliže se posuzuje tržní výkonnost jednotlivých skupin zemědělských podniků, čili když se počítá, jak velké množství výrobků dodávají na trh jednotlivé skupiny zemědělců, jest možno konstatovati, a to ještě na základě poměrů před pozemkovou reformou, že se jeví tento poměr:

U obilí mají účast: malí zemědělci do 20 ha 51%, střední zemědělci od 20 do 100 ha 28%, velkostatky přes 100 ha 21%. Z toho je zřejmo, že malí a střední zemědělci mají účast na celkovém množství obilí, které se prodává do konsumu, ve výši skoro 80%. Kdyby se propočítal poměr ten podle dosavadních výsledků pozemkové reformy, nepochybuji o tom, že se poměr ten zvýší o dalších 5 až 10%, tedy celkem na 85 až 90%. Z toho vyplývá, že malí a střední zemědělci jsou tímto vysokým procentem též interesováni na výnosnosti produkce obilní. A v tomto poměru uplatňuje se též pro ně prospěch celní ochrany obilní.

Poměr ten daleko více vyniká u výrobků zvířecích, jako je dobytek, maso, mléko, drůbež, vejce a pod., poněvadž u těchto výrobků mají malozemědělci do 20 ha sami účast na 66%.

Z těchto přesných statistických dat je nade vši pochybnost prokázáno, že celní ochrana zemědělská, jak je námi požadována, bude prospívati z 90 % malým a středním zemědělcům, a navždy je vyvrácena nevěcná námitka, že by snad celní politika sloužila jen velkostatkům. Naproti tomu však dnešní stav našeho celního tarifu je takový, že nepřiznává se celní ochrana právě pro naše malozemědělce, zvláště v chudých horských okresích. Malozemědělci prodávají především drobné výrobky, jako vejce, máslo, mléko, drůbež a j. drobné zvířectvo, jako dobytek vepřový, ovce, kozy, telata a pod.; a tu je možno konstatovati, že právě na tyto výrobky nejsou zavedena buď žádná cla anebo cla nepatrná. Na vejce a mléko není žádného cla, na máslo je toliko koeficient valutový, takže clo na 1 kg másla obnáší toliko 35 haléřů a na uvedené drobné zvířectvo je zaveden koeficient toliko 3, takže clo obnáší na 1 kus toliko několik korun a neobsahuje ani polovici cla zavedeného za Rakouska. Pak není ovšem divu, že cizina zaplavuje nás stále svými výrobky a tak ubíjí naše domácí zemědělství. Svědčí to o nesprávném postupu naší obchodní politiky, když v roce 1923 bylo k nám dovezeno z ciziny dobytka hovězího, vepřového a koní celkem asi 360.000 kusů v ceně asi 650 mil. Kč, másla, vepřového sádla a ostatních tuků celkem asi 7226 vagonů v ceně asi 750 mil. Kč. Tedy celkový dovoz těchto zvířecích výrobků činil 1.400,000.000 Kč. A přece právě pro zvelebení chovu hospodářského zvířectva, který spočívá převážně v rukou našich malých zemědělců, máme v našem státě nejpříznivější podmínky, takže při zavedení přiměřené celní ochrany mohli bychom zvýšiti tento chov dobytka a úplně se osamostatniti od dovozu z ciziny. Dosáhli bychom tím i ohromného úspěchu národohospodářského, poněvadž ony veliké částky ušetřili bychom pro své domácí hospodářství a nevyhazovali jich do ciziny.

Pochybená naše obchodní a celní politika postihuje též naše chudé horské kraje, poněvadž právě na všechny hlavní výrobky těchto krajů - a ty tvoří převážnou rozlohu v našem státě - nejsou zavedena vůbec žádná cla. Jsou to jmenovitě: žito, oves, brambory, len a jiné a jiné, u kterých projevuje se volná konkurence z ciziny. Pak ovšem není divu, že široké vrstvy našich zemědělců prožívají těžké strádání a vážnou krisi hospodářskou, poněvadž jejich podnikání jest pasivní a při tom jsou zatěžováni daňovými a jinými veřejnými vysokými břemeny, o kterých za klub náš promluvili moji kolegové dr. Hnídek a jiní.

Obracíme s největší vážností pozornost všech rozhodujících kruhů k těmto povážlivým zjevům, poněvadž pokládáme to i za velký sociální úkol státu, aby svou obchodní politikou přispěl k ochraně a zlepšení existence právě těchto chudých vrstev našich malozemědělců, domkářů a horských zemědělců vůbec (Posl. Pastyřík: A živnostníků!) a živnostníků.

Tento vážný úkol vyplývá také z provádění pozemkové reformy, která tvoří několik set tisíc nových malých usedlostí, o jejichž existenci a prosperitu musí se stát starati také svou obchodní politikou.

S otázkou touto úzce souvisí otázka našeho zemědělského dělnictva, které svou prací zúčastněno je na této výrobě a musí sledovati též zájmy této výroby, neboť na ceně výrobku zemědělského je část mzdy zemědělského dělníka. Jestliže se ona cena zmenší, nutně zmenší se ve stejném poměru, ne-li více, také kvota mzdy. Proto v dovozu cizích výrobků musí náš zemědělský dělník spatřovati též nebezpečnou konkurenci, kterou proti němu vykonává špatně placený dělník maďarský nebo rumunský, aneb strojová práce amerického farmáře.

Proto při této příležitosti s povděkem kvituj i, že alespoň část zemědělského dělnictva volá již důrazně po zavedení obrany zemědělské výroby, neboť jest si vědoma, že právě zemědělské dělnictvo jest krisí zemědělství nejvíce dotčeno. Zavedením ochrany práce zemědělské nebudou nikterak dotčeny zájmy konsumentské, neboť se tím odstraní dnešní povolovací řízení, které dokonce při úplném brzdění dovozu mohlo by býti účinnější. Z toho důvodu nutno tvrditi naší konsumentské veřejnosti, že cla na obilí nezpůsobí dalšího zdražení obilí a mouky, nýbrž přispějí jen ku stabilisování domácích tržních poměrů a zjednání rovnováhy v našem celním tarifu. Netřeba dále poukazovati k tomu, že restituce zemědělských cel jest eminentním zájmem také naší obchodní politiky při provádění jejích úkolů zvláště při sjednávání nových obchodních smluv, kde všechny ostatní státy mají svůj autonomní celní tarif v pořádku a zvláště naše sousední státy, jako Rakousko, Maďarsko, Jugoslavie, Polsko, Rumunsko, Německo, které právě letošního roku uzákonily své nové autonomní tarify, ve kterých obnovily všechna zemědělská cla na výši předválečnou, ba dokonce některé státy sousední provedly značné zvýšení zemědělských cel a připravily se tak pro uzavírání nových obchodních smluv.

Jsme jediným státem v Evropě, který dosud neprovedl restituci zemědělských cel, kterých bychom mohli použíti při vyjednávání jako předmětu kompensačního pro získání výhod pro náš průmysl. Obnovení zemědělských cel za dané situace jest absolutní nutností a zemědělské kruhy žádají toto jako spravedlivý požadavek uznání rovnocennosti zemědělské s prací průmyslovou.

Slavná sněmovno! Vedle produkce živočišné a obilní je v našem zemědělství důležitá produkce ovocnářská, které se věnuje velmi málo pozornosti. Proto vítáme resoluční návrh rozpočtového výboru, který ukládá vládě, aby se zajistilo naše ovocnářství a daly se podklady k racionelnímu hospodaření jak ve směru otázky pěstování, tak i zužitkování ovoce. Že tato otázka je velmi aktuelní, vyplývá z toho, že v roce 1922 odhaduje státní statistický úřad hodnotu sklizně ovoce v republice na plných 962 milionů Kč. Převahu v ovocnářské výrobě má ovoce peckovité, švestky, slívy, které zabírají plných 45 %. Tu jest otázka zhodnocení této produkce, kde konsum tohoto čerstvého ovoce je poměrně malý a žádá se jen zboží prvotřídní. Sušení ve větší míře je nemožné, hlavně z důvodů dovolené zahraniční konkurence. Výroba marmelád skončila se s válkou. Zbývá jediné zhodnocení na zpracování slivovice, které však ministerstvo financí ztěžuje tak, že je vážná obava, že budou zničeny velké ovocné sady. Nařízení ministerstva financí ze dne 28. srpna t. r. činí takové potíže, které se nedají prostě zdolati a které jen na Moravě způsobily by takové národohospodářské škody, které se odhadují na 8 mil. Kč jenom při změně kotlů. (Slyšte!) Jelikož kotle musí býti podle nařízení zazděny, jest spotřeba většího množství paliva, neboť se přihřívá jen dno. Paliva se počítá pro letošní kampaň za plných 25,200.000 Kč. Připočteme-li ještě jiná různá vydání, dojdeme k sumě asi 50 mil. Kč, které se zbytečně tímto nařízením o změně kotlů vyhodí.

Slavná sněmovno! Pálení slivovice je otázka hospodářská, neboť od ní je závislá naše produkce ovocnářská, zejména pokud se týče ovoce peckovitého. Proto se nesmí tímto nesmyslným nařízením ministerstva financí ubíjeti naše ovocnářství. Nařízením shora uvedeným vhání ministerstvo financí ovocnáře na milost a nemilost německo-židovským velkopalírnám, které jsou zařízeny s kontrolními měřidly neb sběrnami, kterým se kontingent neomezuje, kterého si však nemůže zaříditi ovocnář nebo živnostník. Ubíjením paušálního pálení ztrácí stát mnoho na daních a naše státní pokladna je tím ochuzována.

Vzhledem k pozdnímu a neopodstatněnému nařízení ministerstva financí ze dne 28. srpna t. r. žádám v zájmu naší produkce ovocnářské a v zájmu desetitisíců ovocnářů a živnostníků, aby ministerstvo financí respektovalo výrobu ovocnářskou jako důležitou součást výroby zemědělské a neubíjelo existenci ovocnářů a drobných páleníků, neomezovalo paušální výrobu slivovice a snížilo z produkce této daň a aby odvolalo nesmyslné nařízení ze dne 28. srpna t. r. Dnešní zaujatost ministerstva financí proti drobnému pálení musí býti odstraněna a nastoupena cesta úplné spravedlnosti.

Slavná sněmovno! Další důležitá otázka zvelebení produkce ovocnářské je výroba ovocných vín, která jest u nás ve stadiu pokusném a která se přímo daňovým zatížením ubíjí. Je totiž dovolena výroba do 2 hl bez daně. Jakmile však má někdo ovoce více a vyrobí nad 2 hl, musí platiti vysokou daň ze všeho, tedy i z těch prvních dvou hektolitrů. Ta daň obnáší za 1 hl asi 80 Kč. V zájmu produkce této je nutno, aby tato daň byla snížena a aby i při výrobě nad 2 hl z těch prvních 2 hl nemusilo se platiti.

V zájmu klidu a existence desetitisíců ovocnářů a majitelů pálenic, v zájmu národohospodářství státu je nutno, aby ministerstvo financí, když jedná o důležitých výnosech, týkajících se produkce ovocnářské, přibralo na potaz svaz ovocnářů a výrobců slivovice. Tím odstraní se mnohé drakonické nařízení, které vyvolává rozčilení a nelásku k našemu státu. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Vzhledem k prosperitě našeho zemědělství varoval bych před další restrikcí dotací zemědělské organisace, našich zemědělských rad, kterým vyvstává prováděním pozemkové reformy nový veliký úkol, starost, aby noví drobní nabyvatelé velkostatkářské půdy udrželi ji v žádoucí produktivitě z důvodů národohospodářských i rentability zemědělské práce. Veliký tento úkol je těžko myslitelný bez úměrného vybavování drobných zemědělských podniků po stránce technické zejména nejnutnějšími a ekonomickými stroji. Přicházejí zde v úvahu především secí stroje, kdy společný nákup strojů za vydatné veřejné podpory znamená již vážné a účelné řešení současné krise a celého zajišťovacího problému na půdě. Dále nutno uvažovati o mláticích garniturách atd., a nutno žádosti tyto podporovati vzhledem k již uvedenému problému zvelebení produkce zemědělské a nedostatku pracovních sil a nákup strojů podporovati. Je celá řada důvodů, proč nutno zemědělské rady podporovati a je peněžními prostředky dostatečně vybaviti, neboť veškeré náklady, věnované této organisaci, jsou položkami produktivními a přinesou státu i národu velký zisk.

Slavná sněmovno! Jelikož stále vzrůstá u některých tříd lidstva mínění, že zemědělec sedí na plných žocích zlata a tudíž netřeba mu podpory se strany státu, budiž mi dovoleno, bych jen několika ciframi poukázal na to, že tomu tak není a že ve světle úřední statistiky jeví se poměr tento docela jinak. Od r. 1900 do r. 1914 přibývalo v našich historických zemích na usedlostech venkovských ročně 140 mil. Kč dluhů. Za války jich ubylo, ale nebyly všechny uplaceny. Roku 1919 přibylo nově dluhů o 70 mil. Kč, r. 1920 již o 253 mil. Kč, r. 1921 o 689 mil. Kč a r. 1922 o 1459 mil. Kč. Jsou to čísla úřední statistiky, která nám jistě nestraní a o kterémžto problému, že venkov se počíná nově zadlužovati, psal sám bývalý ministr financí dr. Engliš. Jistě tyto peníze nebyly promarněny, ale byly vypůjčeny na daně, dávky, investice zemědělské atd. Stav zadlužení našeho venkova ke konci r. 1923 na zemědělských usedlostech činí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 8300 milionů Kč, zajisté čísla příšerná, mluvící velmi hrozivě o budoucnosti našeho zemědělství jako hlavního pilíře státu. Proto říkám, že i zemědělec je hoden mzdy své. O této otázce zmínil jsem se jen z toho důvodu, že sám jako funkcionář peněžního ústavu hrozím se dalšího zadlužení našeho venkova.

Slavná sněmovno, budiž mně dovoleno, abych věnoval pozornost též naší dopravě. Již loni při rozpočtové debatě poukázal jsem na zjevy, které byly příčinou, že naši dopravci vzhledem k vysokým tarifům na místních drahách se jim vyhýbali a zboží své dopravovali po ose nebo nákladními auty. Letos děje se tak v míře daleko rozsáhlejší a na velmi značné vzdálenosti, a ptáte-li se po příčině, tu vám odpoví, že doprava nákladními automobily je levnější a rychlejší než železniční doprava a rychlozboží. Je nutno, aby ministerstvo železnic unifikovalo naše tarifnictví, jak na drahách hlavních, tak i místních, a pracovalo na snížení tarifů vůbec, řídíc se zásadou, že malý a častý obrat přináší veliký zisk. Jsem přesvědčen, že pak aktivita železnic bude daleko vyšší, než jak se vykazuje v letošním rozpočtu částkou 191.5 mil. Kč.

K příštímu sdělávání pracovního programu ministerstva železnic bylo v investicích pamatováno na zanedbané kraje západní a jihozápadní Moravy a jižních Čech a zařazeny byly propracované projekty dráhy z Č. Budějovic přes Třeboň, Jindřichův Hradec, Telč, Třebíč, Mor. Budějovice, Hrotovice, Ivančice, Velké Meziříčí a Nové Město. Vybudováním této důležité trati otevřou se nové spojovací cesty se Slovenskem, lidu dostane se práce a oživí se dosud zanedbávané kraje novým hospodářským životem, posilní se tím hospodářské a kulturní snahy pracovitého, vytrvalého a přičinlivého lidu dosud stále zanedbávaných a odstrkovaných krajin.

Jsem pevně přesvědčen, že vláda, jakmile se bude jednati o nový pracovní program ministerstva železnic, schválí zařazení této trati a vrátí tak lidu z českého jihu a jihozápadní Moravy víru, že v Československé demokratické republice pominuly ústrky těchto krajů, po celé věky na nich páchané.

Slavná sněmovno, již po několikráte upozorňoval jsem v rozpočtové debatě na velký význam vybudování podyjských přehrad u Vranova, na její ekonomické zhodnocení elektrické energie a zachránění velkého množství prvotřídní půdy následkem regulace Dyje. Hlas zapadl - nechci zkoumati, proč až letos nastal pro přehrady podyjské příznivější obrat a možno dnes s určitostí počítati, že přehrady budou v 5 letech postaveny.

Morava s díkem kvituje vládě, že schválila po mnoha intervencích moravskému zemskému výboru výpůjčku od Zemské hypoteční banky na Moravě usnesením vlády ze dne 16. října 1924 ze sanačních vkladů Moravskoslezské banky, z kteréžto částky připadá značná část na vybudování podyjských přehrad, jejichž náklad je rozpočten na 87 mil. Kč. Mimo to nutno kvitovati, že vláda v letošním rozpočtu byla k Moravě štědřejší a rozpočet investiční řádný a mimořádný pro potřeby vodohospodářské na Moravě pro r. 1925 o 808.000 Kč zvýšila, takže tento činí celkem pro rok 1925 7,250.000 Kč. Pro investiční rozpočet na r. 1925 zařazena částka pro Moravu a Slezsko 6 mil. Kč, z čehož podle detailního plánu připadá na Moravu 3,500.000 Kč na státních příspěvcích pro vranovskou přehradu. Dále jsou učiněny kroky, aby 2 mil. Kč, zařazené v rozpočtu pro r. 1924, byly ještě letos splaceny moravskému zemskému výboru.

Tím je zajištěno vybudování podyjských přehrad, které budou míti velký vliv na nové utváření se celého hospodářského života v jihozápadní a západní Moravě. Zmírní nezaměstnanost širokého okolí. Náklad je rozpočten na 87 mil. Kč a přispějí na něj západomoravské elektrárny 16 miliony Kč, stát 42,600.000 Kč, země Morava 28,400.000 Kč. Mimo to vystaví západomoravské elektrárny hydrocentrálu za 15 mil. Kč. Stavba provedena bude do r. 1930. Se stanoviska finančního je zajištěna a bude dotována z rozpočtu státních investic. Při této příležitosti zdůrazňuji spravedlivý požadavek občanů bítovských, aby "nový Bítov" byl vybudován na pozemcích velkostatku Bítova - dvoru Vranže - jak tento lid slavnostně o svátcích velikonočních letošního roku na manifestaci proklamoval. Je nutno, aby vláda a moravský zemský výbor tento spravedlivý požadavek respektovaly.

Vzhledem ke všem předpokladům, že vláda splní spravedlivé požadavky našeho zemědělství, prohlašuji jménem klubu, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má paní posl. Podzimková.

Posl. Podzimková: Slavná sněmovno! Chtěla jsem promluviti o válečných poškozencích, ale, byvši o tom požádána župou, musím především mluviti o stížnostech našeho českého severu, kde český člověk vede hrdinný boj s nepřítelem plným zášti a nenávisti proti všemu, co je slovanské, co je české a co je naše.

Němci v Československé republice nejen že dělají oposici v parlamentě a rozšiřují ostudné a nepravdivé zprávy ve světě o vládě, ale oni hledají cesty, jak by rozbili tento stát a zničili jeho české obyvatelstvo. Tisíce českých matek severských rodin trpce si stěžuje, že nemají co dáti jísti svým dětem. Skoro v každé české rodině severské řádí nemoci z podvýživy, tuberkulosa, křivice a blednička. Slzy zalévají oči otužilým otcům, továrním dělníkům a horníkům při zmínce o národnostních a mzdových poměrech.

Dnes čeští lidé na severu ztrácejí víru v sebe, v národ i v republiku. Není možno více zavírati oči před tím, co se děje v severozápadní pánvi hnědouhelné a na Kladensku. Všeobecné jsou stesky havířů i dělníků na německé podniky na Teplicku, Mostecku a j. Před válkou zaměstnávaly 30 i více procent Čechů, dnes pouze 5, někde též jen 1%. Mnohé továrny i doly dávají práci výhradně Němcům. Úřednictvo až na nepatrné výjimky je pouze německé. Na př. sklárny Mühlig & Fischmann v poslední době přijímají jen Němce. U Mühliga nepracuje už ani 1% Čechů. Právě tak jedná firma Max Grothaus, barvírna. Ač polovinou svých odběratelů závisí na Češích, zaměstnává většinou jen Němce, zavádí jen německou řeč. Továrna papíru v Bystřici u Teplic-Šanova dostala 2/3 slevy daní z 18 mil., jen aby nepropustila dělnictvo; bohužel, zaměstnává dnes výhradně Němce. Továrna na porculán Union-Werke, dříve Wales, zaměstnává už jen asi 10 Čechů. Ostatní všechny propustila a místo nich vzala Němce.

Koncem září t. r. bylo na dole Adolf Ernst v Tuchomyšli, náležejícím společnosti "Lomské uhelné těžařstvo", propuštěno 330 dělníků. Z nich bylo přes 60% Čechů. Na intervenci v ministerstvu veřejných prací bylo dolu zabezpečeno větší množství státních dodávek a správě dolů naznačeno, aby dle možnosti opět dělníky přijala. Germánská správa dolu požadavku ministerstva veřejných prací vyhověla tím způsobem, že přijala 104 dělníky zpět, z nich 7 bylo Čechů. (Slyšte!) Správa dolu Robert u Ervěnic má dostatek státních objednávek a zaměstnává až na nepatrné procento výhradně německé dělnictvo a úřednictvo. Právě tak počíná si společnost Britannia, které patří důl Robert a doly Viktorie a Britannie VI v Krupce. Propouští české úředníky i dozorce. Před několika týdny propustila na dole Britannia úředníka Hanzlíka, jediného Čecha tam zbylého. Na jeho místo dostala se říšská Němkyně. Firma Schicht přibrala asi 45 Němců se značkou Hakenkreuzlerů, Čecha nechtěla vzíti ani jednoho.

Všude přibírají jen Němce. Není-li jich dostatek zde, píše se do Bavor, Saska a Vídně. Obyčejně se to praktikuje takto: Továrny zastaví práci, zbaví se Čechů, protože prý nemají pro ně zaměstnání. Po nějakém čase otevřou továrnu znovu, ale přijmou jen Němce, pro Čechy místa nemají.

I taková společnost těžařská, která má státní dodávky, jako Lomská uhelná, zaměstnává sice 70% dělníků českých, ale úžasně je podceňuje a uráží. Nedávno byla podána žaloba na inženýra téhož závodu Němce Riese, který před svědky prohlásil, že se postará o odstranění Čechů z jeho závodu.

Po stránce mzdové panují tam poměry přímo katastrofální. Skoro z celé naší republiky nejdráže je na severu. Nejméně o 30% dráže nežli v Praze. A přece platy dělnictva a hornictva úžasně se snížily. V mnohých továrnách pracuje se též za 8 až 10 Kč denně.

Rozhodně nejtěžší a nejnebezpečnější zaměstnání je hornictví. Sta metrů pod zemí, kde z každého kouta hledí na něho smrt, pracuje havíř v dusnu, ve vodě a vedru. Nikdy není jist, vyjde-li živ a zdráv na světlo denní. Jak často loučí se žena a děti se svým živitelem, aniž jej více spatří. Proto také platy horníků byly vždy větší nežli u jiných oborů. Dnes nevydělá horník více v práci režijní na Kladně než 22 Kč, na severu 25 až 30 Kč denně. V úkolové práci vydře nejvýše 45 Kč. Tyto mzdy jsou přímo výsměchem těžké a nebezpečné práce hornické. Po celé léto pracovalo se 2-3 dny v týdnu. Nyní je ovšem zaměstnanost lepší, pracuje se 4 až 5, někdy i 6 dnů v týdnu; ale při největší šetrnosti na výživu rodiny 130 až 150 Kč týdně nestačí, takže nemoci z hladu, nedostatek prádla, šatstva, obuvi u školních dětí na severu a na Kladensku jsou denním zjevem, a tak každý horník se ptá, proč je vlastně uhlí tak drahé.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP