Úterý 25. listopadu 1924

Menšiny musejí míti ochranu ve státu a jeho orgánech, menšiny musí míti ochranu v přesném znění zákona, menšiny se musí opříti o republiku a nikoliv, aby se republika tímto způsobem opírala o menšiny.

Řekl jsem prve, že prvním druhem státních úředníků jsou ti ze starého Rakouska, kteří mají celou řadu svých velkých vad, kteří mají však jednu přednost, že dovedou poslouchati. Nebylo by to však celé, kdybych nekonstatoval, že vedle této kategorie úředníků máme jiný druh úředníků, a to jsou úředníci noví, to jsou již úředníci republikánští, kteří ovšem někdy republikány svým smýšlením nejsou a kteří poslouchati neumějí.

Politický úředník má míti určitý takt a porozumění pro své postavení, má věděti, že mu jeho postavení ukládá určitou reservu při vystupování. Stalo se však na př., že takový pán dostal se na nějaké schůzi menšiny do názorového rozporu s jistým občanem. Co se stalo? Druhého dne si dotyčný pán dal úřední obsílkou onoho občana předvolati k sobě do úřadu, kde mu chtěl vyčiniti . . . Jak prý si může dovoliti on, pouhý krejčí, aby proti němu - proti panu komisaři okresní správy politické - takovým způsobem vystupoval a aby mu podrýval autoritu před těmi druhými . . . Za takovou "práci" v menšinách ovšem pěkně děkujeme.

Teď mi budiž dovoleno - vzdaluji se v tomto případě již od menšinových věcí říci několik slov o lidové výchově. Lidová výchova je samostatnou složkou všeobecně vzdělávací činnosti, a je přirozeno, že zájem na ní mají především ty vrstvy, které byly zkráceny na možnosti školské průpravy. Stačí, když si všimneme, že v republice je přes 5 milionů dělníků, z nichž velká většina prošla jen školou obecnou. Proto je pro nás lidovýchova a státní péče o ni základním požadavkem. Proto žádáme důrazně, aby otázce lidovýchovy byla věnována náležitá pozornost.

Je přirozeným požadavkem, aby bylo umožněno také dospělým vzdělávati se, a je přirozenou povinností státu, aby vykonal zde vše podle svých možností. Doposud přispívá stát na lidovýchovu dospělých 49 haléři na jednu osobu. To, myslím, není nijak vysoké, uvážíme-li, co za tuto nepatrnou částku v lidovýchově bylo již vykonáno. Jsme státem, který jediný měl odvahu upraviti zřízení obecních knihoven v takovém rozsahu, jako žádný evropský stát. Dnes existuje přes 9000 obecních knihoven, které vykonávají svou cennou práci výchovnou. Osvětové sbory, které na počátku zkoumaly půdu, sdružují kolem sebe tisíce obětavých pracovníků, a výsledky jejich práce objevují se v úctyhodných číslicích 60.000 osvětových podniků v jednom roce s téměř 2 miliony posluchači. To všechno znamená, jaký jest zde zájem o vzdělávací práci, to znamená, že jsou to především vrstvy pracujícího lidu, které na prohloubení a zdokonalení svého vzdělání mají nejupřímnější zájem. Ještě bude nutno věnovat náležitou pozornost budování lidových škol pro dospělé, aby aspoň hlavní střediska pracujícího lidu a zejména také menšin byla ve své vzdělávací práci náležitě podpořena.

Byly zde vzneseny stížnosti více méně oprávněné a v mnohých případech také neoprávněné na školskou správu. Já chci zde přibít jeden případ, kde si zástupce ľudové slovenské strany stěžoval do jednání školské správy a obviňoval ministerstvo vyučování, které prý posílá na Slovensko špatné učitele a lidi, kteří slovenštinu vůbec neovládají. Mám zde před sebou časopis "Národnie Noviny", tištěné v Turčanském Sv. Martině, ze dne 23. listopadu t. r., a tam je uveřejněno toto prohlášení: "V zájmu pravdy. Ľudový poslanec dr. Buday hovořil ve své řeči na zasedání rozpočtového výboru poslanecké sněmovny mezi jiným takto: ". . . že mnozí Češi vědomě zneužívají v tomto ohledu trpělivosti Slováků, toho důkazem je poslední maturitní zkouška v Turčanském Sv. Martině, na které Šalúnová, profesorka dějepisu, a dr. Vondráček, třídní profesor, zkoušeli po Slovensku, "hoci oba cez celý rok len po česky prednášali. . . "Není tu zřejmá tendence počeštit slovenskou mládež? (Viz "Slovák" č. 258 ze dne 14. listopadu 1924.)

Svědomí nám nedovolí, abychom v zájmu pravdy neohradili se proti označenému pomlouvání našeho profesora dr. Vondráčka. Dr. Vondráček byl jedním z nejlepších profesorů, jaké naše gymnasium mělo. Vyučoval nás s láskou a svědomitostí, jak jen nejlépe mohl. Proto se nás bolestně dotkla zvěst o vzpomenutém výroku posl. dr. Budaye. Prof. dr. Vondráček se všemožně snažil a za svého tříletého pobytu v Martině se naučil poměrně dobře mluvit slovensky a tak nám i přednášel. Jeho odchodu z našeho gymnasia jsme mohli všichni jen litovat.

My žáci vyšších tříd československého státního reformního reálného gymnasia V. Paulíny-Tótha v Turčanském Sv. Martině co nejrozhodněji protestujeme proti svrchu označenému apostrofování osoby prof. dr. Vondráčka, které se mohlo zakládati jen na nesprávné informaci." Jsou zde podepsáni žáci za VIII., VII., VI. a V. třídu této školy. (Výkřiky.)

To je důkaz toho, že stížnosti, které se zde s některých stran přednášejí, neodpovídají pravdě. Poněvadž jsem u těch stížností, konstatuji za svoji osobu - a z pověření velké menšinové konference, která se konala před měsícem v Litoměřicích, to zde konstatuji že školská správa požadavkům menšin vycházela zejména v posledních dvou letech vzorným způsobem vstříc, tak že nemáme žádných stížností. Zejména musím poděkovati s tohoto místa bývalému ministru vyučování Bechyňovi a dále těm pánům, kteří pracují v menšinovém odboru ministerstva školství. Konečně musím také konstatovati, že také příslušný odbor, zaměstnávající se stavbou menšinových škol českých v ministerstvu veř. prací, koná vzorně a svědomitě svou povinnost. Říkám to jen proto, poněvadž tu bylo přednášeno více stížností, ze kterých byly jistě mnohé neoprávněné, jak jsem ukázal na příkladu, který jsem přednesl.

Je samozřejmo, že si přejeme, jak to vyplývá z celého smyslu mé řeči, aby to, co školská správa až dosud pro české školství vykonala, bylo neustále doplňováno a dále budováno tak, abychom se dočkali úplného odčinění poměrů, které jsme do našeho mladého státu převzali ze starého Rakouska.

Ovšem že strana naše a já s ní v plném souhlasu se svými voliči, s věrnými příslušníky našich menšin, budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): K této skupině není již přihlášen žádný řečník a proto je rozprava o ní skončena.

Přistoupíme nyní k podrobné rozpravě o skupině čtvrté, hospodářské, ke které patří rozpočtové kapitoly: XV, XV A a XV B. Ministerstvo obchodu, XVI Ministerstvo pošt a telegrafů, XVII Ministerstvo železnic, XVIII a XVIII A. Ministerstvo zemědělství, XX a XX A. Ministerstvo veř. prací, XXI a XXI A. Ministerstvo soc. péče, XXII a XXII A. Ministerstvo zásobování, XXIII a XXIII A. Ministerstvo zdravotnictví.

K této skupině přihlášeni jsou dosud jako řečníci "proti" pp. posl. Mikle a Jos. Kříž; "pro" pp. posl. Netolický, Petrovický, Al. Kříž, Čuřík, Černý Ján (rep.), David, Kamelský, Klein, Košek, Molík, Podzimková, Votruba, Oktavec, Pěnkava, Křemen, Knejzlík, Zavřel, Kasík, Adamovský, Chlebounová, Mikuláš, Purkyňová, Maxian, Sedláček, Stodola, Pocisk, dr. Hajn, Šamalík, inž. Záhorský, Mach, Svoboda, Fr. Navrátil, H. Bergmann, dr. Blaho, Pechmanová, Skotek, Tučný, Brodecký, inž. Nečas.

Dávám slovo prvnímu řečníku "proti", kterým je p. posl. Mikle.

Posl. Mikle (maďarsky): Vážené Národné shromaždenie! Obraciam stránky predloženého nám rozpočtu na rok 1925, avšak nenachádzam v ňom nič, čo by sedliakov potešilo. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)

Okrem hospodárskych škôl - ktorých účelom je vzdelávanie úradníkov pre veľké statky a nie vzdelávanie malých sedliakov mala by vláda sriadiť také hospodárske náukobehy, v ktorých by sa mohol sedliacky stav jak po hospodárskej stránke, tak v iných kultúrnych ohľadoch vzdelávať. Ačkoľvek zákony tomu nezabraňujú, predsa sa neposkytuje k tomu možnosť.

Sumy uvedené v rozpočte dostanú sa z prevažnej časti mestám, kým na kultúrné ustanovizne a hospodárske účele dostanú dediny len veľmi málo. Už zemepisná poloha dedín neumožňuje, aby dostaly hospodárske alebo iné stredné školy. Ač každý jednotlivec má k tomu právo, aby mohol navštevovať školu, dedinské deti pre stravovacie nesnádze predsa nemôžu chodiť do školy. Žiadam preto vládu, aby sriadila v mestách menzy pre vonkovských žiakov. V kultúrnom ohľade je dedina ešte aj dnes tam, kde bola 1000 rokov predtým, ač by aj dedina zaslúžila, aby jej bola daná možnosť pokroku, lebo k veľkej časti daní prispieva ona, oproti tomu berie veľmi malú účasť na štátnych ustanovizniach.

Čo sa týka verejnej dopravy, tu sa musím zmieniť o neschodnosti ciest. V pršľavom počasí je toľko blata, že je vylúčené cestovať z jednej dediny do druhej. Prihodilo sa, že sme už aj okresnému náčelníkovi museli hlásiť, že voz i s koňmi uviaznul vo veľkom blate, lebo opravovaniu ciest nevenuje sa príslušná pečlivosť.

Ctené Národné shromaždenie! Malý sedliak na dedine, malý gazda je jeden z najlepších poplatníkov štátu, a vláda predsa sa nepostará o to, aby malý gazda aj na poli kultúrnom napredoval. Vo vyšších hospodárskych školách malý sedliak nenajde to, čo by potreboval. Malý sedliak by potreboval predovšetkým také poľnohospodárske zimné kurzy, v ktorých by sa naučil väčšej produkcie a iným dôležitým hospodárskym vedomostiam. O takéto poľnohospodárske kurzy nie je, žiaľbohu, v tomto rozpočte postarané.

Musím sa zmieniť ešte o jednej otázke, ktorá tiež patrí medzi veci hospodárske. Malé existencie uložily totiž svoje usporené peniaze v poštovej sporitelni, ktoré - bez vlastného zavinenia - ani do dnes ešte nemôžu dostať. Žiadam vládu, aby dala vkladateľom na určitú summu peňazí v poštovej sporiteľni uložených preddavok, lebo sú to ľudia zväčša malí, úradníci, ktorí tieto peniaze pri dnešných ťažkých životných pomeroch veľmi potrebujú.

Vyplní-li vláda toto moje prianie, odhlasujem rozpočet; ináč však nebudem zaň hlasovať.

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má další rečník pán posl. Jan Černý.

Posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Sedmý hospodářský plán Československé republiky je v řadě předchůdců dán organickým vývojem nejen státního hospodářství, ale celého státu, který se přímo obráží v rozvrhu státních příjmů a vydání. Podle generálního zpravodaje je třetím rozpočtem konsolidačním, dal by se však posouditi i jinak. Po dvou letech nejistoty a dalších dvou hromadění potřeb i vydání přišla zase dvouletá reakce a přizpůsobování vydání příjmům, pokud to bylo možno beze změny soustavy státní správy.

Nový rozpočet zdá se zahajovati dvouleté období přestavby státního hospodářství a správy (reforma správy, župní zřízení, reforma daňová atd.), která jedině může přivoditi restrinkci další a státní hospodářství učiniti úměrným hospodářství národnímu. Bylo by si jen přáti, aby tento pochod byl v novém dvouletí ukončen aspoň zhruba, abychom tak dospěli v dalším parlamentním období k hospodářství pravidelnému.

Na přechodu z mimořádných poměrů při znovuvybudování státu je dosažení úměrnosti mezi hospodářstvím státním a národním základní podmínkou zdaru a prosperity státu. Požadavku musí býti vyhověno jak přizpůsobením rozpočtu budoucí konsolidované státní správy, tak povznesením národního hospodářství. Nemožnost již nyní radikálně dáti správě státu formu úspornou, má za následek, že předložený rozpočet je jen náběhem a náznakem mnohého, co se definitivně vyjádří v plánu příštím. Není také proto možno, ani účelno, žádati v předloženém rozpočtu změny podstatné a jest spíše na místě dáti direktivy pro konečnou úpravu příštím hospodářským plánem státu.

Při tom nestačí se obmeziti na mechanické zkoumání rozpočtu. Musíme zároveň zkoumati národní hospodářství a jeho vývoj, jemu rozpočet přizpůsobovati a naopak zase z rozpočtu čerpati poučení o nedostatcích našeho národního hospodaření.

Kompromisní plán státního hospodaření nemůže míti také za úkol vyrovnati nesrovnalosti majetkové. Radikálnější zasažení v tomto směru by velmi bylo na úkor výrobnosti. Rozpočet příjmů musí i nadále počítati se vhodnou soustavou příjmů a účelným zatížením občanstva při vyrovnání krajností. Zvláště slabším musí býti dány předpoklady, aby se s urychlením propracovati a hospodářský průměr celku se zlepšil.

Rovnovážná soustava státních příjmů bude míti i nadále těžisko v daních spotřebních při náležitém zřeteli na potřeby nezbytné. Je tu však spíše postihnouti konečný produkt, a ne článek mezivýrobní, kde zdražení v dalším pochodu roste řadou geometrickou. Jsou proto na místě námitky proti daním z uhlí a vodní síly. Totéž platí o surovinách, kde nadměrné zatížení základního produktu zdražuje životní podmínky příliš všeobecně a snižuje konkurenční schopnost za hranicemi.

Další důležitou složkou státních příjmů jsou náhrady za výkony státních orgánů na prospěch soukromý. Byť jisté práce státních orgánů povahy veřejné bylo i nadále požadovati bez zvláštní náhrady, jest přece jen velmi mnoho, co by bylo účelno uhraditi přímo. Současně by se paralysovalo přílišné spoléhání na stát a ulehčila by se jeho orgánům práce často zbytečná. Pro příští hospodářský plán státu bylo by účelno provésti jak revisi daní spotřebních, tak zvláště poplatků za výkony úřední. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Důchody státu z cel musí ovšem v prvé řadě sledovati úkoly celní politiky a teprve v druhé řadě zájmy fiskální. Jest povinností působiti k vydatnému využití domácích surovin a výhodnému opatření surovin cizích pro potřebu vlastní, i tam, kde dovážejí se jen k zušlechtění. Při tom parita výroby zemědělské s výrobou průmyslovou buď cílem, jehož musí býti brzy dosaženo. Dobře vyzbrojeni dopravně a silami pomocnými, musíme sledovati tendenci vyráběti zboží vysoké kvality, jak to dovoluje vysoká inteligence národa.

Celkové národní hospodářství musí se těmto okolnostem přizpůsobiti a vývoj co možno urychliti, aby se obešlo s celní ochranou co nejnižší. Šlo by spíše o ochranu před kolísáním konjunktury, nezdravé stejně průmyslu i zemědělství, na prospěch stability státního rozpočtu.

Za přiměřené celní ochrany jest nezbytno přeskupiti i prvovýrobu a tuto přizpůsobiti složitému národnímu hospodářství. Přesuny zemědělské výroby s ročním turnusem ovšem nejsou tak snadné. Opuštění obilnářství ve větším měřítku na prospěch produkce surovin, masa a zelenin, musí býti rozumně podporováno, a to tím vydatněji, čím celní ochrana jest menší. Úkolem podpory jest zvýšiti a přizpůsobiti výrobní činnost podporovaných. V úzké souvislosti s mírou celní ochrany jest proto podpora úprav poměrů vodních, elektrisace, chovu dobytka, též vhodná politika půdní.

Vedle zřetele na rostoucí populaci jsou to především podmínky zahraničního obchodu, které v nových poměrech nutí ku přizpůsobení půdní politiky v parcelaci a komasaci. Byť snad proti jejím methodám bylo dosti podstatných námitek, vyžadují zvýšené zalidnění, tvoření průmyslových středišť a značně změněné požadavky na produkci, radikální přizpůsobení poměrům. Urychlený vývoj není bez chyb, ale půda v rukou přímých hospodářů a její úprava i zlepšené methody hospodářské jsou pro změny v celní politice předpokladem. Jinak by bylo důsledkem: klesání výkonnosti v důležitém výrobním odvětví a porucha celého hospodářského systému, který se neobejde bez soustavné mírné ochrany cly a paralelní podpory nedostatečně chráněné prvovýroby při jejím přeskupení.

V zájmu sesílení výrobnosti národa jest přiměřená konkurenční volnost jednotlivců a nižších organisací, kterou jest podnikáním státním jen doplniti a podpořiti, nikoliv nahraditi. Státní podniky bylo by obmeziti jen na obory a míru odůvodněnou veřejnými zájmy a potřebě přiměřeně organisovati. Předložený hospodářský plán jest jen náběhem. Příštímu rozpočtu musí býti dán základ nejen formálním osamostatněním státních podniků, ale i organisací těchto co možno samostatnou.

Také podstata státních podniků vyžaduje přizpůsobení. Jest protimyslné udržování odvětví, kde soukromý podnikatel by mohl vykonati více. Stát má pouze zájem na půdě a podnicích, které vedle přímého hospodaření sledují ještě jiné účely. Přebytkem je udržování zemědělské půdy a podniků v státním majetku a režii, pokud nejde o půdní reservy. Za to je na místě jistá koncentrace půdy lesní a zařízení vodních, jež bylo by vydatně posilovati.

Je v zájmu urychlení změn v hospodářských podnicích státu, aby tyto byly prozkoumány smíšenou komisí odborně parlamentní s přiměřenou pravomocí navrhnouti změny, po případě naříditi, aby passivita jednotlivých podniků vymizela, aktivita vzrostla, schodky z důvodů mimohospodářských byly účelně uhrazeny. I v monopolním hospodářství by podobný postup přinesl příznivé výsledky.

Nejde při tom o nedůvěru k vedoucímu úřednictvu, jelikož by jeho návrhy změn, v rámci široké pravomoci komise, byly urychleny. Naopak, vyhlídka na rychlou nápravu by podpořila iniciativu úřednictva státních podniků, zvláště když by komise mohla navrhnouti mimořádné odměny za vynikající výkon. Při osvědčení tohoto zařízení mohly by se smíšené komise státi trvalým orgánem státních podniků a přispěti podstatně k jich osamostatnění i hybnosti. Výsledek by se objevil i ve státních rozpočtech a jich zkoumání by se parlamentu usnadnilo.

Dopravní podniky státní mají vedle rentability i důležitý úkol při vyrovnání hospodářských nesrovnalostí a zvýšení vlastní konkurenční schopnosti státu v mezinárodním obchodu. Základní doprava silniční jest volnou a dopravní linie se udržují na účet veřejný. V zájmu veřejném jest však soustředění silničního hospodářství ve větších skupinách (župy, okresy) za přiměřené podpory státu na udržování a stavby silnic hlavních.

Železniční doprava má význam širší a soustředění v rukou státu z důvodů dopravní politiky jest žádoucí. V zájmu hospodářské rovnováhy jest tu nezbytná obchodní pohotovost. Při omezení správy na vedení jen povšechné a dozor, aby provoz odpovídal hlediskům politiky dopravní, jest provoz státních drah osamostatniti nejen formálně, nýbrž i věcně. Samostatný generální ředitel, kterému by byli po ruce ředitelé odborní se zástupci parlamentu, byli by na místě více než dosavadní rady, jichž systém je nedostatečný a neosvědčuje se.

Vodní doprava ve státě vnitrozemském s menšími toky má spíše význam pro hospodárně a mezinárodně nezávislé spojení státu se svobodnou plavbou mořskou. Prodloužení dopravních tratí do vnitrozemí a po př. vzájemné spojení jest otázkou budoucí potřeby a hospodářských poměrů při náležitém zřeteli na důvody dopravně-politické, povahy mezinárodní. Jest nezbytno zdokonaliti nynější vodní cesty a budovati na jich spojení. Veliký úkol zdá se přesahovati síly státu, kde jde nejen o provoz podniků vybudovaných, nýbrž i tvoření nových. Účast jiných činitelů i zájemníků soukromých zdá se býti žádoucí a smíšená společnost pro vodní dopravu zřízená by byla ku příslušnému správnímu orgánu v poměru obdobném jako generální ředitelství železnic.

Vysokého významu politického a pro národní hospodářství nejchoulostivější jest zdanění výsledků osobního přičinění. Zde objevují se důsledky státního vlivu na podnikavost nejvíce a regulují se zdaněním soukromých zisků v národním hospodářství. Podmínkou spravedlnosti jest podrobný přehled podnikání a sjednocení daňových systémů, které by prospěly i jednoduššímu ukládání.

Přehled o příjmech a jich rozumné hranici jest v každém hospodářství východiskem pro vydání a stát nemůže postupovati v tomto pořádku jinak. Jde o povinnosti-státu k jeho okolí, všeobecné úkoly hospodářské doma, péči sociální, dozor nad pořádkem a bezpečností celé hospodářské pospolitosti a podporu výrobních snah při náležitém zřeteli na slabší.

Ani státu nelze žíti nad poměry a jeho správní aparát musí býti úměrný činitelům výrobním. Veliký počet státních zaměstnanců byl přirozený v době přechodné, musí však zmizeti z rozpočtů normálních, co možno již z nejbližších. Generální zpravodaj vyložil v této otázce směrnice, hájené naší stranou.

Vzhledem ke všeobecné přítěži jistého procenta lenochů, zatěžujících práci zaměstnanců solidních, musí býti zase nahrazen dosavad značně platný systém nivelisace. Musíme se vrátiti k individuelnímu ocenění schopností a výkonů ve prospěch lidí i v práci poctivých.

Důsledným provedením osamostatnění státních podniků po jich restrinkci vymizí i mnoho nákladů věcných do hospodářství, neodvislého od rozpočtu. Pro zbytek musí býti stanoveno řádné měřítko investic, kde pojem jest pružný a nejednotný. Současně s každou investicí by měly býti vypracovány směrnice pro rozpočtení úhrady buď rázem nebo víceletými příspěvky na účet daní nebo z výnosu, také výška nutných odpisů, čímž by se zjednodušilo sestavování rozpočtu i parlamentní kontrola.

Za velmi plodnou investici jest pokládati v zájmu řádné a úsporné práce účelné umístění státních úřadů a institucí. Místo velikých obnosů na podpory staveb soukromých obydlí, bylo by především uvolniti soukromá obydlí, zabraná úřady a soustavně tyto opatřiti vlastními místnostmi. Je k tomu ovšem nutné nové uspořádání reorganisované správy.

Přirozeně musíme od příslušných odborníků požadovati budovy účelné, úkolu střízlivě pojaté, s komfortem odpovídajícím jich určení a hospodářským poměrům.

Do rámce státních staveb a investic patří též péče o stavby vodní a vůbec celé podnikání vodohospodářské. Je to péče o vodní stavby na tocích veřejných, kde stát buď si vyžaduje správu a využití nebo zadává je soukromému kapitálu cestou koncesí. Je to využití tratí plavebních, kde koncentrací spádů k účelům plavby získají se stupně pro výrobu energie.

Jsou říční trati, které není na místě využíti státem, ale které hodí se vhodným podnikatelstvům k samostatnému využití energie na základě účelných podmínek koncesních. Státu musí býti při tom vyhrazeno uvážení, zdali je účelno podniku se zúčastniti, a po případě býti také jeho úkolem, aby přispěl na amortisaci zařízení, které by mělo na zřeteli zájmy veřejné, jako úpravu odtoku nebo i toku samotného. Teprve praktické řešení dá podklad pro všeobecnou úpravu právní a dohoda musí zatím zastoupiti dosavadní zákonodárné mezery. Jinak by došlo k nežádoucí stagnaci v oboru podnikání, které je schopno velmi podstatně přispěti k zvelebení našeho hospodářství.

Veřejné toky ve správě státní dávají nejen možnost jich využití v rámci podnikání investičního, ale vyžadují i udržování a úpravy státem, zvláště pro ochranu obcí nebo i půdy. Při jich pravidelnosti bude rozlišení udržování nebo úpravy dosti obtížným a úhrada co možno rozpočtem řádným velmi žádoucí. Případné příspěvky zájemníků je nutno při veliké různosti poměrů smluviti za tím od případu k případu. Naopak zase je státem podporovati vydatně jiná podnikatelstva, zvláště družstva majitelů pozemků a jednotky samosprávné, konají-li v této činnosti svůj úkol.

Vodní stavby velmi pronikavě zasahují do stávajících poměrů zemědělské produkce. Pokud jde o podniky družstev majitelů pozemků, možno předpokládati, že při náležité odborné péči docílí se jak zisk přímý pro podnikatele, tak veřejný zvýšením domácí produkce. Tento zisk plně odůvodňuje příspěvky na úpravy meliorační. Poněvadž jde o náklady vysoce produktivní, které usnadní přesun výroby zemědělské a tím přizpůsobení celého hospodářství státu, bylo by očekávati podpory melioračních družstev co nejvydatnější. Náprava v tomto směru je proto obzvláště potřebnou.

Přihlížíme-li k ostatním jednotlivým skupinám vodních staveb spolu s podnikatelskou činností státu v oboru vodních staveb, ke kteréžto kapitole bylo by možno velmi mnoho poznamenati, vidíme, že získalo pozornosti státu ještě i další moderní podnikání, a to nejen po stránce finanční, nýbrž i zákonodárné.

Je to opatření pomocné energie, vyráběné ve velkém a dodávané konsumentu jednotně při snaze o její sevšeobecnění. Vývoj tohoto podnikání byl dosud velmi intensivní. Vedle společností kapitalistických, sdružení zájemníků, byl to hlavně stát a samosprávné korporace, které se ho vydatně účastní. Podařilo se již v době nejkritičtější položiti této národní činnosti zákonodárné směrnice a nyní jde o jich praktické provádění, po případě další přizpůsobení.

Původní drobné podniky ustupují rychle společným zařízením pro větší teritoria a vyvinuje se forma společného podnikání společnostmi smíšenými, které počítají s účastí všech zájmových skupin. Je přirozeno, že rozběh elektrisace přinesl i některé různosti v názorech, snad i chyby. Tyto nedostatky si rychle uvědomujeme a při obecné konsolidaci přistupujeme na základě získaných zkušeností k jednotné výstavbě elektrisace, kde před velikým cílem musí ustupovati zájmy skupin i zájmy osobní. Přirozeně musí se také státi všechno, aby bylo čeleno třeba i stínům korupce na obec solidních pracovníků v elektrisaci.

Elektrisace ve svém vývoji neulpí a poměry samy ji povedou na správnou cestu, která musí ovšem také býti chápána jako článek našeho širšího národního podnikání. Nejde jen o kopii cizích vzorů tepelných velkoelektráren v rukou průmyslového velkokapitálu, nýbrž o úměrné vytěžení našeho domácího bohatství na energii. Nesmíme hledati energii jen v uhlí a při tom opakovati frási o jeho rychlém mizení. Musíme pracovati k vybudování vodních sil, byť podnikání toto bylo drahé a složitější a věříme na pochopení v kruzích technických, kde žádáme vědomí nutnosti, že elektrisace musí býti na vodních pracech vydatně svým zájmem zúčastněna, abychom při úpravě vodstva mohli těžiti všestranně. Na jedné straně zájmové skupiny bez ohledu na naše hospodářské poměry tlačí na elektrisaci překotnou způsobem jim nejbližším, připomínám Pardubice, na druhé straně naše vodní stavby probíjejí se těžko poznatky základními. Jest na praktických kruzích hospodářských, aby působily k vyrovnání činnosti odborné a našly zase správnou linii, která by přihlížela ke spoření s uhlím a dovolovala účelně postupovati ve velkorysém programu vodních staveb, kde elektrisace tvoří složku velmi významnou mezi plavbou a melioracemi. To, co dosud bylo u nás na vodních dílech elektrisaci poskytnuto, neodpovídá ovšem daleko jejím požadavkům. Uvážíme-li však příbuzné poměry cizí, vidíme, že celé skupiny našich toků mohou bráti podstatný podíl na elektrisaci, budou-li řešeny jako celek úměrně světovým zkušenostem.

Činnostem správy státní v tomto směru jest k ruce poradní orgán "Státní elektrárenská rada", kde praktičtí poradci spolu s odborníky technickými a finančními hledí nalézti nejlepší způsob řešení jednotlivých přicházejících problémů. Jest na místě, aby byly této organisační složce podávány častěji zprávy o činnosti v tomto směru a tak vyložením řešených otázek k veřejné diskusi vyvarováno se snad nedorozuměním, která by mohla vzniknouti, nebo sporům o základní principy práce. S organisací Státní elektrárenské rady měl by korespondovati další poradní sbor vodohospodářský, kde byly by řešeny za účasti všech interesovaných činitelů nejasné otázky tohoto podnikání. Přihlížíme-li k výše uvedeným zásadám, jak pohlížeti na předložený hospodářský plán státu a jak bychom si přáli jeho vývoj do budoucna, můžeme k jednotlivým jeho kapitolám zaujmouti stanovisko jasné a rozhodné, řízené jen zájmem o věc, byť se tak i dělo příslušníkem politické strany a hospodářské skupiny, po případě exponentem jednoho volebního okresu. Posuzujeme-li rozpočet se stanoviska potřeb zemědělských, musíme v prvé řadě obrátiti zájem k oboru ve státní správě nejbližšímu a zkoumati, pokud již svou povinnost vykonal a konati ji v přiloženém plánu se snaží. Nelze však se omeziti jen na kritiku, nýbrž jest povinností každého, aby přinesl nové podněty pro zlepšení a odůvodnil je tak, aby byly přijatelny nejen správě příslušného odboru, nýbrž i veřejnému mínění a na konec representantům Národního shromáždění.

Sedmý hospodářský plán ministerstva zemědělství nese známky obtížného vývoje péče o prvovýrobu, která byla příliš dlouho ponechávána sobě a nejvyšším hospodářským činitelem, státem, silně pomíjena. Bylo stavěno znovu od základu z nepatrného dědictví a jednotlivé složky se vyvíjely živelně bez dostatečné spojitosti. Mnoho bylo dosavadní organisační prací zlepšeno, zbývá však ještě veliký díl práce, abychom mohli říci, že jde o správní obor konsolidovaný a náležitě založený aparát, fungující dobře nejen ve složkách, nýbrž i jako úměrný celek. Jest jen na místě, když správa ministerstva zemědělství bude jak věcně tak i místně co nejdůkladněji oddělena od provozu na státních statcích a tento organisován úplně nezávisle. Nová podstata státních statků bude vyžadovati i radikálnější změny v podrobném správním aparátu, aby pracoval nejjednodušeji a nejspolehlivěji s maximálními výsledky jak v bilanci, tak v intencích státu.

Odlehčená správa ministerstva zemědělství, jež bude jen spojovacím a dozorčím orgánem na hospodářství státních statků, bude potom moci věnovati veškerou svou péči snaze, jak přizpůsobiti zemědělství celkovému hospodářství národnímu, aby jeho rozvoj slabostmi zemědělské výroby netrpěl. Provedení tohoto základního programu ministerstva zemědělství je samo o sobě složité. Správným základem jest dostatečné odborné školství a ústavy badatelské.

Byla zde učiněna dnes zmínka o tom, aby střední a nižší zemědělské a lesnické školství bylo přesunuto z kompetence ministerstva zemědělství do kompetence ministerstva školství a národní osvěty, ve kterém jsou vysoké školy zemědělské a lesnické. Mohu sděliti že náš klub bedlivě právě v těchto dnech sleduje postup ministerstva školství a nár. osvěty vůči vysokým školám zemědělským a lesnickým, a zkušenosti, které má toto školství u tohoto ministerstva, dozrávají pomalu k tomu, aby naopak i vysoké školství zemědělské a lesnické bylo vzato ministerstvu, které nejeví náležitého porozumění pro potřeby tohoto školství, patrně pro nedostatečné ocenění významu, jaký má zemědělská a lesnická výroba pro náš stát. Stačí vzpomenouti mimořádné důležitosti soběstačnosti našeho státu v jeho nepříznivé vnitrozemské poloze, stačí vzpomenouti významu zemědělské výroby v naší obchodní bilanci a tak jejího významu pro zabezpečení měny, stačí vzpomenouti daňové poplatnosti zemědělství, která podmiňuje rovnováhu státního rozpočtu, neboť i stát žije nakonec jen z produkce, a stačí konečně připomenouti, že 40 % veškerého obyvatelstva jest se zemědělstvím a lesnictvím svou existencí spiato. To jsou národohospodářské smozřejmosti, které nemůže přehlížeti ani největší nekritický fiskalista, který omylem místo v ministerstvu financí sedí v ministerstvu školství. Proto nedáme si srovnávati vysoké školství zemědělské a lesnické, zejména i jejich počet, s nějakými teoretickými fakultami. Význam vysokého školství zemědělského a lesnického lpí v jeho vlivu na produkci.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP