Pondělí 24. listopadu 1924

Zdálo by se, že to, co jsem právě řekl, byla kritika pro kritiku. Ne. To, co jsem zde řekl o jednotlivých otázkách, neměla býti kritika pro kritiku, nebyla to kritika negativní, ale snažil jsem se, aby tato moje práce byla prací positivní, abych naznačil možné cesty, jakými by se tyto závady mohly odstraniti. Řekl jsem o ministerstvu financí, že má tu nejlepší vůli. Vydalo také celou řadu předpisů, aby se nedály přehmaty a nesrovnalosti, ale, bohužel, že namnoze se děje, že tyto pokyny a předpisy ministerstva financí nejsou dodržovány od podřízených úředníků, a to bude třeba, aby finanční správa zjednala si respekt těmto svým předpisům a nařízením. A já jsem přesvědčen, že až bude provedeno, o čem jsem právě mluvil, až bude provedeno vyčištění stolů od starých t. zv. restů a až bude proveden nový zákon o daních, že nebude už třeba takovýchto stížností a že potom dostaví se ta pravá berní morálka, to pravé pochopení občanů pro potřeby státu a že nebude třeba, abychom snad příštím rokem některé takové kritiky pronášeli zde znovu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu posl. Ant. Novákovi.

Posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno při této finanční kapitole, abych několika málo slovy pozastavil se u otázky "Příděly samosprávným svazkům", kde pochopitelně zemský výbor český, zemský výbor moravský, stejně tak i zemský výbor slezský je do té míry zájemcem, že nebude snad na škodu, aby při projednávání rozpočtu i v tomto směru bylo poukázáno, jakým způsobem mělo by býti pracováno.

My máme župní zřízení, které je zákonem provedeno, ale prakticky provedeno není. A jest otázkou, jak dlouho ještě zemské výbory budou míti úkol plniti své poslání. Jisto je, že pro r. 1925 nutno s tím počítati. A tu je také potřeba poukázati, jaké úkony ještě zemské výbory čekají a co vlastně konati mají. Já bych uvedl předem toto. Již v dřívějších dobách, před 2 roky zemské výbory žádaly, aby při projednávání státního rozpočtu projednávaly se také rozpočty zemské. Byly určité, jistě vážné námitky, které znemožnily tento požadavek. Ale přece jen zaslouží rozpočty zemských výborů, aby jim byla věnována náležitá pozornost.

Když sobě připomeneme, jaké úkoly ještě dnes zemské výbory vykonávají, není jistě nemístné, aby to hospodářství případně bylo podrobeno ostré kritice, a aby současně bylo konstatováno, co dobrého bylo vykonáno. (Tak jest!) Já mohu mluviti v prvé řadě o zemském výboru v Čechách, kde jsem dosti podrobně informován, kde mám příležitost přicházeti velmi často do styku s tímto úřadem samosprávným a kde již nemám toho podrobného přehledu snad na Moravě a stejně tak ve Slezsku. Ale možno tvrditi, že stejně tak i na Moravě a stejně také ve Slezsku úkoly těmto samosprávným orgánům přikázané a v poslední době snad ještě rozšířené s největší svědomitostí se vykonávají.

Zemský správní výbor v Čechách má celou serii úkolů, a není potřebí do podrobna jich vypočítávati. Ale dalo by se snad mluviti o tom - dnes už byl v tom směru návrh učiněn - aby to, co je možno již dnes pozvolna zrušovati, bylo zrušováno. Není jistě potřeba, abychom měli ministerstvo železnic a vedle toho v Zemském správním výboru zvláštní, dosti velikou a dosti velkých nákladů vyžadující železniční sekci. Dnes již se pracuje na tom, aby lokální tratě byly vesměs zestátněny. Některé lokální tratě již zestátněny byly, ale bylo by nejvýš na čase, aby všechno to, co lze odděliti od zemského správního výboru, bylo přikázáno do působnosti jiných orgánů. V prvé řadě mám na zřeteli železnice, kde po této stránce ušetří se na nákladech a zjednoduší se přirozeně také správa samotná.

Zemský správní výbor v Čechách jako správce zemského fondu vykonává přímou činnost v oboru zdravotnictví. Zde mohl bych téměř žalovati, že ministerstvo zdravotnictví po této stránce mohlo by snad daleko více konati, a jsem na rozpacích, mám-li toho použíti. Mně samotnému se stal případ, kde ministerstvo zdravotnictví činnost přímo brzdí a velmi klidně vše nakládá na bedra zemského správního výboru.

V oboru péče o nemocné, o tuberkulosní, je to u nás v Čechách zemský správní výbor, který koná to, co je za daných poměrů možné. Já sám jsem v určitém případě snažil se podpořiti jednoho význačného primáře, českého lékaře, který ve své okresní nemocnici hodlal vybudovati vzorný pavilon pro tuberkulosní léčbu. Zemský správní výbor dal vypracovati plán, zemský správní výbor byl ochoten učiniti všecko možné, co na něho připadá, aby se tak stalo. Ale, prosím, narazil jsem na překážku u ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví neprojevilo naprosto nejmenšího zájmu, aby se v Čechách zřídil pavilon pro léčení tuberkulosních.

Myslím, že takových případů - mluvím z vlastní zkušenosti - je více. Nebudu mluviti o Černém Kostelci, o některých jiných ústavech, které za součinnosti a za pomoci zemského správního výboru byly vybudovány. Zemský ústav v Luži pro léčbu dětí jest ústav, jakých máme málo ve střední Evropě, který je nejen chloubou našeho státu, ale který přirozeně v prvé řadě je také chloubou českého zemského správního výboru. Stejně tak vidíme, jak veliké úkoly na druhé straně zemský výbor musí konati. Pavilonů pro choromyslné je naprostý nedostatek a je dnes otázka, bude-li možno pracovati nadále na výstavbě pavilonu v Německém Brodě, kde je nejvýše na čase, aby tento pavilon byl v plném rozsahu vybudován, ale ovšem pro finanční nesnáze není vyloučeno, že i tam bude práce úplně zastavena.

V oboru národního, zemědělského a živnostenského školství upozorňuji na školu mladoboleslavskou. Zde za součinnosti zemského výboru byl vykonán veliký kus práce, která přirozeně nemá býti přehlížena a které také i zde, v této slavné sněmovně, při projednávání rozpočtu je potřebí několik okamžiků věnovati.

Ten příděl "Finanční prostředky zemské" není úplně dostatečný, a jak známo, pro letošní rozpočet příděl samosprávným svazkům do značné míry úplně zastaven. A jestliže zemský výbor český, stejně i zemský výbor moravský a zemský výbor slezský neprováděly hospodářství v celém rozsahu, nýbrž za daných poměrů mohly vykonati to nejnutnější, bylo to jedině proto možné, že daně a dávky, již dříve předepsané, v pozdější době se scházely a byla zde určitá záloha, které tím způsobem dalo se použíti. Podíváme-li se na hospodářství zemské, musíme přiznati, že zemské hospodářství je aktivní. Řekl bych, že to, co je věnováno na elektrisaci, je věnováno na výstavbu nových budov, jsou aktiva, a tím nelze počítati jako s vydáním pasivním.

Zde chtěl bych poukázati na některé cifry, jak bylo hospodařeno po převzetí funkcí v zemském výboru od Anenského patentu. Po převzetí autonomní správy z rukou zemské správní komise činil všeobecný zemský dluh koncem r. 1918 přibližně 275 milionů celkový stav jmění bez započítání rakouských půjček, to pochopitelně jest jmění hodně riskantní, 14 milionů, takže nehledě na hodnotu jmění nemovitého objevilo se celkové pasivum 261 milionů. Takovým způsobem počínalo se hospodařit! Při nastoupení nynějšího zemského správního výboru koncem června 1912 činil celkový dluh zemský 286 milionů a zemské jmění 97 milionů. Jeví se tedy pasivum 189 milionů. Od té doby, co ujal se vedení nový zemský výbor, snížil se všeobecný dluh zemský na 260 milionů. Naproti tomu však, nehledě k nutným novostavbám v zemských ústavech a školách, za války zcela zanedbaných - to je pochopitelno, stejně jako v jiných oborech - zemský správní výbor také převzal všechno do značné míry zanedbané a vše bylo nutno opravovati dosti velkým nákladem.

Zemský dluh investiční koncem r. 1924 činil 35 milionů a dluh na elektrisaci země k témuž dni 206 milionů, tedy celkový dluh zemský 30. září 1924 činil 501 milionů. Realisace investičních zápůjček ustanovena byla v září r. 1922. Uzavírání nových zápůjček elektrisačních bylo v r. 1923 značně omezeno a od té doby se vyplácení jich téměř snižuje. Nyní, prosím, i zemské správní výbory nemohou počítati s pravidelným přídělem, se kterým počítaly ještě r. 1923. Rozpočet roku 1924, úhrnná vydání zemská jakž takž prošla. Jsem toho názoru, že vláda musí velmi vážně zaměstnávati se otázkou, jakým způsobem bude kryt rozpočet a zda zemský výbor bude míti možnost dostáti veškerým úkolům v r. 1925, když příděly jsou téměř úplně zastaveny a kde možno počítati s deficitem 120 mil. Kč jedině v Čechách?

Není mi známo, jaké jsou úmysly příslušných orgánů po této stránce, jakým způsobem se vyjde zemím vstříc, ale ať je to tak nebo onak, úkony zemského správního výboru zde jsou neodkladné. Byly námitky - a já dnes je také slyšel - že prý se dá šetřiti. Dobře, nic proti tomu nenamítám, ale je potřeba vyjádřiti se, kde a v čem je možno u zemského správního výboru šetřiti. Zdá se mi, že zde vláda resp. ministerstvo financí bude míti, řekl bych, velmi povinný úkol, aby právě u zemských výborů, kde již dnes nemohou vystačiti právě v té sociální, humánní péči atd., tyto úkoly více brzděny nebyly.

To všecko, slavná sněmovno, mne nevedlo k tomu, abych se ujal slova při rozpočtové debatě, ty věci jsou celkem známé, ale něco jiného mne k tomu přivedlo: způsob jednání se strany vlády oproti zemským výborům. Ten je naprosto nemožný a neudržitelný. Vláda plným právem se domáhá toho, aby rozpočet svůj měla schválený do konce roku, a kdyby se objevila potřeba, obě sněmovny konají noční schůze, rozpočet schválen býti musí. Zemský správní výbor v Čechách, který má rozpočet přes 1/2 miliardy K, předložil vládě rozpočet počátkem prosince loňského roku a tento rozpočet dostal schválený v červnu letošního roku. Prosím, jenom jedno měřítko může býti. Buďto tato korporace má zde určité poslání a musí zde býti, když není té možnosti, aby dnes bylo provedeno župní zřízení a aby tím okamžikem zemský správní výbor končil svoji činnost, ale pak vláda, resp. ministerstvo financí i ministerstvo vnitra, kde v prvé řadě zemský rozpočet nejvíce se zdržel, musí totéž, co žádají pro sebe, vykonávati pro tak veliký a důležitý úřad, jako jsou zemské výbory.

Po několik roků velmi podrobně sleduji zemské rozpočty. Zemský rozpočet na letošní rok ležel 6 měsíců u vlády, pak po 6 měsících vyžádal jsem si jej znovu, abych mohl sledovati, jak veliké práce to vyžadovalo, co to bylo, proč a z jakých důvodů ten rozpočet teprve po půl roce účetním byl schválen. A shledal jsem, že tam změněno nebylo nic až na několik nepatrných bezvýznamných maličkostí. Tedy po této stránce způsob jednání i forma musí býti také poněkud jiná a proto používám této rozpočtové debaty. Když už příděly samosprávným svazkům se škrtají, vláda přejímá také plnou zodpovědnost za to, aby zemské správní výbory úkony jim uložené mohly splniti. Když bude vše po této stránce a v té formě, jak jsem naznačil, prováděno, budeme s povděkem vítati, když zvláště ministerstvo zdravotnictví bude míti poněkud více pochopení, aby podporovalo snahy zemských výborů, případně samo přišlo s iniciativními návrhy, aby ministerstvo zdravotnictví ulehčilo práci, poněvadž ulehčí nejen zemským výborům, ale i menším samosprávným svazkům, jako jsou okresy a obce. Ministerstvo zdravotnictví musí ovšem také prokázati se určitou činností po této stránce a je nesprávno, aby vývoj věci byl ještě více brzděn, než se dosud dělo.

Zemský správní výbor poukazuje na ten těžký svízelný stav, který příštím rokem zcela určitě nastane. A z toho důvodu považoval jsem za svou povinnost poukázati u příležitosti této rozpočtové debaty na ten stav, aby vláda v tomto směru konala svoji povinnost. Opakuji ještě jednou: Ten náš byrokratický aparát je někde příliš těžkopádný, vyřizování se zdržuje, jde to z ministerstva vnitra do ministerstva financí a zase zpět, trvá to několik měsíců, a to není prostě možno a myslitelno. Když zemský výbor zpracoval nynější rozpočet svědomitě v plném vědomí, že nemá prostředků, když rozpočet předložil, mají vlády a její orgány tutéž povinnost, kterou má poslanecká sněmovna a senát, když schvalují rozpočet státní, totiž aby také včas schválila rozpočet zemský, aby se nehospodařilo půl roku proti předpisům a zákonu. Potom každý hospodaří, jak se mu zdá nejlepší.

Z toho důvodu chápal jsem se slova, domnívám se, že hlas této sněmovny bude také slyšán a že zrovna tak s rozpočtem státním bude včas schválen rozpočet zemský, že škrty nebudou se zbytečně prováděti, ale vedle toho bude také pamatováno na to, aby zemím nejen českým, ale i ostatním dostalo se pomoci v tom směru a aspoň dočasně, než župní zřízení vejde v život. Jakým způsobem se to provede, to bude ještě těžký oříšek - o tom zatím nebudu mluviti - ale je potřebí, než vejde župní zřízení v život, aby zemské výbory dostaly plné pomoci. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Horák.

Posl. Horák: Slavná sněmovno! Ministerstvo financí vykazuje ve svých hlavních položkách příjmových tyto číslice, vyplývající z daní: přímé daně 1.807,667.000 Kč daň z obratu 1.593,191.300 Kč, cla 845,590.200 Kč, spotřební daně 1.288,926.000 Kč, poplatky 1.128,770.110 Kč, podkladě kupeckém obhospodařované podniky mají vesměs výnos, a to následovní: tabáková režie 1.013,942.617 Kč, státní loterie 25,319.000 Kč, mincovna v Kremnici 777.076 Kč, Bankovní úřad 70,590.211 Kč. Pro živnostenské kruhy mají číslice tu zajímavost, že přes to, že vedle výdajů byly sníženy i příjmy, nestalo se tak u daní, které zůstávají téměř na stejné výši oproti roku minulému. Vždyť i válečná daň v šestém roce míru předpisovaná u nás ještě vynésti má 120 milionů Kč. Není tedy divu, když hned z počátku vrstvy obchodní a živnostenské nemají příčinu k radosti, nýbrž ku znepokojeni a táží se, kdy vlastně ke snížení břemen, která státu přinášejí, dojde, neboť rozpočet vykazuje oproti roku 1921 snížení o celých 6 miliard, aniž by tyto poplatné vrstvy dočkaly se nějaké úlevy ve svých daňových povinnostech. Předpokladem normálního hospodářského života je, když podporuje se činnost podnikatelská, která čerpá prostředky z hospodářského života, aby úspory docílené mohla proměniti v nové prostředky výrobní a rozmnožiti míru zaměstnání. Tato činnost potřebuje různé podmínky ku svému zdaru a těmi jsou levný domácí úvěr, ustálená soustava cen hospodářských statků a snesitelná břemena daňová. Toho dnes nemáme a tak brzděn je soustavně náš pokrok hospodářský, což by nemělo býti.

V letošním rozpočtu shledáváme novinku, neboť v něm přichází poprvé k platnosti ohlašované zobchodnění státních podniků. Nejvíce těchto kupecky obhospodařovaných podniků připadá pod ministerstvo financí. Výdaje a příjmy v těchto podnicích spatříme v souboru výslednic obchodování. Buď schodek nebo výnos. Rád bych viděl, aby tyto výslednice měly také vliv na rozhodnutí o jejich další existenci tak, jak se to jeví v obchodním životě. Ty podniky, vykazující pasivum, netěší se zvláštní lásce majitele, a když po rychlé nápravě neprojeví se změna ve výsledku obchodování, zruší se nebo prodají. Soukromé podnikání charakterisuje i ta zásada při tvoření, že totiž musí míti výnos. K uskutečnění jeho pracuje se tak dlouho, až se výsledek dostaví. Snižují se výrobní náklady, vyhledávají se levnější prameny nákupu, surovin a polotovarů, redukují se investice na nejpotřebnější míru, opatřuje se levnější úvěr, zvyšuje se výroba, vyhledávají se odbytiště za příznivějších tarifních podmínek a uskutečňují se prodeje cenově pro závod příznivější. Roztřiďuje se účelně personál závodní, jak úřednický tak dělnický, aby každý plně vykonal svoji zaměstnaneckou povinnost vůči závodu, jinými slovy nezaměstnává se více lidí, než mnoho-li jich třeba, ale těm se zaplatí tolik, aby sami z vlastního popudu stali se největšími pracovníky a přáteli závodu a pracovali s chutí na dalším jeho vývoji. K tomu druží se řádné, nekomplikované vedení knih.

Zobchodněním státních podniků hlavně s osamostatněním a postavením jich obchodně na stupeň soukromého podnikání dána bude možnost jak úřednictvu, tak ostatním zaměstnancům, prokázati, zdali stojí na úrovni vlastností svých kolegů v soukromém obchodním životě. Nemám tu na mysli, hlavně pokud jde o úřednictvo, stupnici vzdělání, ale sumu praktických zkušeností, které se mi zdají k docílení plného výsledku nezbytnými. Jistě že bude musiti nastati u nich jiná orientace a snaha po doplnění praktických vědomostí. Do úřadoven a dílen státních lesů a statků, hutí a báňských podniků, státních lázní, dřevařských podniků, tiskáren, tabákových továren, mincovny, železárny, konečně i pošty a státních drah budou musiti přijíti hesla jako: "Čas jsou peníze", krátce zcela jiná atmosféra a zcela jiné přičinění. Zvláštní píle se musí honorovati a byl bych pro udělení novoročného a remunerací tomu, kdo to zaslouží. Kdo se přičiní, ať má více nežli ten, kdo méně pracuje. Předem tvrdím, nebude-li se dělati rozdíl mezi přičinlivým a pomalým, nebude komercialisace nic platna.

Soukromý podnikatel a jeho spolupracovníci představují duši celého závodu a jsou s ním srostlí, věnují se mu cele i mimo závod. Jim představuje podnik všechno, práci i zábavu. Ve volných chvílích mimo podnik je jim rozhovor o něm nejmilejším předmětem kratochvíle. To je ovšem také kus dlouholeté tradice, výchovy. Soukromý podnikatel zaplatí si svého úředníka a pomocné síly tak, aby měly slušnou existenci. Za to netrpí jim jiné vedlejší zaměstnání, protože ví, že jakmile počne pracovati pro dva, nevěnuje jeho závodu všechny síly. To, státi se musí také u státních podniků, kde zobchodnění se provádí. Nikterak nesmí býti trpěno ve státní službě provozování živností a řemesla jako vedlejšího zaměstnání zřízenců, jež jim ubírá nejvíce úředního času. Hlavní zaměstnání, které jim i rodině poskytuje živobytí, zanedbávají a dělají konkurenci řádným daně platícím živnostníkům, také otcům rodiny. To musí přestati.

Třídy výrobní tvoří u nás nejpočetnější živel a tkví tudíž hospodářská budoucnost našeho státu v přičinlivosti, pokrokovosti a zdatnosti těchto středních vrstev. Je tudíž naší povinností, když postaráno bylo už o samostatnost, aby zdravým a vydatným hospodářským vzestupem zařazen mohl býti stát náš mezi nejpřednější. Tělo i duch musí býti stále tříben, musí závoditi ve snaze o lepší doby s jinými národy, a to s národy věhlasnými na poli hospodářského vývoje.

Nesmíme se omeziti na zdatnost velkých závodů průmyslových a obchodních, na zdatnost našeho zemědělství, ale kráčeti i v tomto směru s duchem doby, udržeti nejen soudobou úměrnost, ale zachytiti vše, co značí pokrok v nových vymoženostech.

Historie národního hospodářství a sociální studie minulých dob poučují nás, že velcí národové upadli v strnulost, když ať vinou vlastní, nebo soudobých poměrů, nešli s pokrokem. Bylo tomu však i v živnostech a řemeslech, když předkové naši dopustili se týchž chyb a zůstali státi při vymoženostech doby, nevšímajíce si pokroku, který se klidně, ale jistě kolem nás ubíral. Nepřátelé stavu, velkokapitál a doktrinářství, prvý se svými mocenskými methodami, druhé důmyslně sestavené učení se svojí zdánlivou logikou předpovídali zánik středních stavů. Ký div, že tomuto ze dvou stran vedenému soustavnému útoku, majícímu společný cíl pomoci řemeslu k zániku jeho, tak mnohý podlehl a oddal se skličujícímu názoru, že zánik ten je neodvratný. Pokaždé, když podobné nápory v dějinách se staly, bylo také dosti pochybovačů, kteří podle zkušeností národohospodářských nestali se tak jen beze všeho vyznavači těchto doktrin a nepřijímali ani viditelný rozvoj kapitalismu, ani teorii tehdy šířenou za své credo.

Pomohla-li kapitalismu dokonalejší organisace obchodní, výrobní a odbytová, neznamenalo to, že třeba v malém měřítku, ale s tímtéž výsledkem dá se podobná praxe zavésti i ve výrobě do všech dílen a provozoven menších rozměrů. Když jevily se počátky lepších výsledků v řemeslech, všude tam, kde si bylo všímáno těchto zkušeností, když specialisace zasáhla do různých oborů řemeslného podnikání, tu ustupovalo ponenáhlu škarohlídství v řadách držitelů řemesel a živností, utkvělý názor o stroji a organisaci ustupoval mohutným dojmům přesvědčení, že bylo chybou chtíti povšechně účinky nového směru výrobního předpokládati jako počátek zániku malých provozoven. O tom podává nám pádný důkaz statistika, poučujíc nás, že přes vítězný postup strojové techniky počet řemesel a živností stoupá a to i v poměru k počtu obyvatelstva. Vždyť je celá řada řemeslných výrobků a prací v živnostenských provozovnách, které nemohou býti nikdy vyráběny neb provozovány ve velkých továrních podnicích. Co na jedné straně během doby bylo řemeslům ubráno -tovární výrobou, bylo nahrazeno opuštěním domácího hospodářství a vlastní výrobců jednotlivců. Uvážiti dlužno dále, že nová doba se svým rychlým opuštěním starých tradic a větším nárokem dává četným odvětvím drobné výroby možnost většího odbytu. Srovnejme jen požadavky rodiny před 50 lety a dnes ve všech směrech existenčních. Nelze ovšem přezírati, že průběhem doby a jejím pokrokem nastaly jiné potřeby a požadavky a že následkem toho mnohé, dříve obvyklé, potřeby byly zrestringovány a musily ustoupiti různým jiným zdokonalením. To živnostenská výroba pociťovala a pociťuje ještě dnes. Nelze však jinak tomu čeliti, než přizpůsobením se nové době, novým jejím požadavkům a při tom hledati cesty, by úbytek jednoho předmětu jiným, po němž se jeví poptávka, byl nahrazen.

Z mnoha stran slyšíme hlasy, které se dovolávají ke zvelebení stavu řemeslného zákonité úpravy a pomoci. Tu nutno rozeznávati, do jaké míry je tato pomoc účelná. Ponechávati živnostnictvo úplně samo sobě a odkazovati je na svépomoc nebylo by zdravé.

V ohledu dodávkovém křivdí se živnostnictvu stále. Je to jmenovitě v některých oborech dodávkových. Ty totiž nejsou zadávány řemeslníkům, výrobcům, ale firmám, v oboru tom nepůsobícím. Důsledek toho je, že s těmito dodávkami se provádí hotový obchod. Firma taková, když dodávku obdrží, - a nemůže ji samozřejmě sama vyříditi, neboť nemá potřebných strojů, nástrojů, surovin a pracovních sil - zapracovaných odborníků už vůbec ne - počne vyhledávati výrobce, který by zadané zboží zhotovil. Při takovém postupu jsou samozřejmě poškozováni nejen řemeslníci, ale i dělnictvo, ježto se ubírá oběma na výdělku a mzdě. Firma dodávku obdrževší mnohdy za podezřelých podmínek hledí pro sebe co nejvíce vyzískati, obzvláště, má-li povinnost ukázati se vděčnou. Tím stlačí cenu výrobků na minimum a stane se často, že řemeslník, chtěje se zaměstnati se svým dělnictvem, přijme dodávku za podmínek nevýhodných. Že takový postup je na úkor bezvadného vyřízení celé převzaté dodávky, je zřejmo. Poškozeni jsou ti, kteří se řádně řemeslu vyučili, ať už mistr neb tovaryš a pomocník, a pracně zkušenosti museli získat, ale poškozen je i stát o to, oč sprostředkovatel obdržel více za své jednání.

Připomínám tudíž při této příležitosti Národnímu shromáždění usnesenou kvotu 75% malovýrobě a 25% velkoprůmyslu při státních dodávkách. Pokud jde o příplatky při dodávkách, buďtež povolovány spravedlivě všem. Rozpočty a vzorky nechť vyhotovovány jsou státním úřadem, aby předešlo se často se vyskytujícím vadám, že vzorky nevyhovují podmínkám, jak co do jakosti materiálu, tak i provedení. Výrobci nemohou pak býti poháněni k zodpovědnosti, jak se, bohužel, děje, když přesně dle dodaných vzorů dodávku vyřídili. Proto vzhledem k nynější zhoršené hospodářské situaci středních vrstev poplatných měly by státní dodávky býti přidělovány ve větší míře jakožto částečné odškodnění za zlé doby, když průmyslu, zejména v některých oborech daří se nepoměrně situačně lépe.

V naší berní soustavě panuje až dosud morálka velkých zisků a dle toho jsou daně poplatnictvu vyměřovány a proto náš daňový systém pohlcuje namnoze všechen výdělek poplatníka neb větší jeho část. To musí přestati, chceme-li se uvarovati velkých hospodářských škod. Živnostnictvo a obchodnictvo chce odvádět část zisku na daně, zbytek nutno mu však ponechati k dalšímu provozování živnosti a k výživě rodiny.

Také způsob vyměřování daní dle předchozích let vzbuzuje velké roztrpčení, neboť nelze platiti dnes daně dle předchozích let, když sám pan ministr uznal, že jsme v letech slabších konjuktur. Placení daní složními lístky se neosvědčilo, neboť úspora na úřednictvu tím docílená vyvážena je dotazy se strany poplatníků. Poplatník dnes ponejvíce neví, mnoho-li má zaplaceno na daních a mnoho-li dluží.

Smutný stav řemesel, obchodů a živností, v němž se dnes nalézají, datuje se již z prvních let naší samostatnosti. Tak předpisy daňové v létech 1920 až 1921, 1922 a 1923 byly o kolik set procent zvyšovány. Vždyť i rozpočet ministerstva financí v těchto letech byl nesmírný. Ač konjuktura v této době vykazovala již všeobecný pokles a bylo zřejmo, že nebylo lze více stupňovati zatížení živností a obchodu, přece se tak dělo. Výslednice této daňové politiky se ovšem musila dostaviti a dnes přichází se s nižšími požadavky, jako se vším u nás, trochu pozdě. Tvrdím, že se ani nesetkáme s tím, co se očekává z rozpočtových položek.

Velkou radost slyšeli jsme při dřívějších rozpočtech z toho, že se sešlo více daní než bylo očekáváno. Poukazovalo se současně k tomu, že je to dobré znamení stavu živností u nás a já pravím, že to byl omyl, neboť nebyla to platební schopnost jednotlivce, nýbrž příkrá přísnost ve vymáhání dani. Tehdy počalo se ukazovati na trhu více zboží, nedostatek zvolna míjel a nebylo potřebí udržovati velké zásoby, když bylo viděti, že nové zboží stále a pravidelně již dochází. Tak se stalo, že placení daní bylo umožněno tržbou zboží ze zásob, které se ztenčovaly. Následek toho byl - poněvadž inventury se během roku nekonají - že živnostníci a obchodníci platili, aniž si tak mnohý byl vědom toho, že se sám poškozuje na místě nejcitlivějším, ve svých zásobách.

Ač daně v té či oné formě jsou všude zavedeny, přece neznamená to slovo "daň" nikde takový strach u středních poplatných vrstev jako u nás. Výměry daňové nejsou v žádné souvislosti k znehodnocení naší měny, měly by zníti v porovnání k předválečným poměrům na šestinásobný obnos, čemuž však tak není, neboť máme případy, a to velice časté, že na př. místo dřívější celkové částky 80 Kč i s přirážkami má dnes dotyčný vyměřenou daň 3600 Kč, tedy 45násobný předpis.

Zákon o mimořádných úlevách při placení daní přímých, který vešel dne 7. listopadu v platnost, ustanovuje v § 1, že nedoplatky přímých daní dlužných za minulá léta až včetně 1923 mohou býti na žádost strany ve výjimečných případech přiměřeně sníženy neb prominuty, jestliže je vážné nebezpečí, že by zapravení těchto nedoplatků mohlo ohroziti poplatníka v jeho hospodářském podnikání nebo ve výživě jeho rodiny, neb je-li vymáhání nedoplatků spojeno s nepoměrnými obtížemi.

Prvním mým přáním jest, aby tento zákon byl také svědomitě praktikován. Až dosud měli jsme několik výnosů, jak ministerstva financí, tak zemského finančního ředitelství podobného znění, ale nápravy stalo se velice málo. Ožebračování poplatnictva je na denním pořádku a případy, že předepsané daně by nejen ohrozily poplatníka, nýbrž ho zničily, kdyby měly býti v předepsané výší zaplaceny, jsou časté. Nejhůře je na tom poplatník, který po celý život konal svoji povinnost daňovou, staral se o svůj závod a rodinu, pamatoval na poslední léta při sklonku svého života, šetřil a opatřil si místečko, kde by poslední dny ztráviti mohl, a tu vtělen mu bývá takový obnos dlužných daní, že celá realita na to mnohdy nestačila. Vytýkal jsem častokráte již, že hlavní příčinou této kalamity byla okolnost opožděného vyměřování daní. Poplatníku nebyly daně 3 až 4 léta vůbec vyměřovány, až najednou dostal předpisy za uplynulá léta. Ký div, že nastalo v kruzích poplatnictva pravé zděšení, neboť v častých případech rovnaly se doručené předpisy konfiskaci celého majetku. To se v důvodové zprávě uznává, ale stát přišel tím o mnoho milionů. Pravidelné předpisy byly by přivedly poplatnictvo k poznání, že třeba ve vyšší konjuktuře hospodářské pamatovati jest na daňovou reservu, která je sice u velkých akciových společností nebo u velkých firem obvyklou, nikoliv u malého podnikatele, od kterého se přece nemůže žádati sdělávání bilance nebo nějaké složitější účetnictví. Částky, kterými by byl platil daně, kdyby mu byly bývaly jich předpisy pravidelně doručeny, použil k jiným účelům, zvelebení dílny, rozšíření nákupu, při čemž v mnohých případech zvětšil své povinnosti vůči věřitelům. Nemohl tudíž samozřejmě zaplatiti daně za 3 až 4 léta, jichž výše se vůbec nenadál. K tomu přidružila se libovůle jednotlivých úřadů vyměřovacích a následkem toho byly daně nejrůznějším způsobem ukládány, nejčastěji dle toho, jaký názor na současné hospodářské poměry dotyčný referent měl.

Též podané rekursy nebyly za 2 i více let vyřízeny. Příčiny nutno uznati, ale tím nezměnilo se nic na trapném osudu poplatníka. Mohl bych znovu uvésti sta nových případů daňových přehmatů, mimo těch, které jsem při různých příležitostech uvedl, ale upustím od toho, neboť mám za to, že všichni jsme o tom pevně přesvědčeni.

Předložme si otázku, proč vláda tento návrh zákona předložila. Od počátku parlamentní činnosti bili jsme se pro věc tu, podávali návrhy, upozorňovali včas na blížící se nebezpečí a bylo to v době, kdy ještě četné podniky a živnosti mohly býti zachráněny. Bohužel, že u nás přichází se s věcí takřka v poslední hodině, když přicházejí hrozivé zprávy o ničení majetku poplatnictva a nemožnosti vydobytí dlužných daní.

Proto tvrdím, že zákon ten nebude míti pro fiskus už toho mravního významu, neboť ti velcí s jejich daňovými povinnostmi již dříve utekli a ti malí poctivci dali k disposici vše, co měli a co zadlužením ať hypotekárním nebo směnečným získati a fisku odvésti mohli. Není to tedy žádný dar ani z milosti ani z lásky k živnostnictvu se strany vlády, nýbrž výsledek všech již učiněných kroků a prostředků užitých proti poplatníkům s největší přísností, avšak bez výsledku.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP