Úterý 11. listopadu 1924

Důvodová zpráva jest v jednom bodě poněkud poctivější. Praví se tam totiž: Jde o to, aby bylo lze přeložiti soudce "pro jejich zvláštní schopnosti" - proti tomu nedalo by se nic namítati, avšak teď to přijde - "nebo z jiných důvodů" na určité místo. Obávám se velmi, že tato všeobecná doložka "jiné důvody" bude převážně v činnosti a veškerá kvalifikace se bude říditi podle těchto důvodů. Principem kvalifikace totiž bude, je-li soudce kvalifikován "k těmto jiným důvodům". Docházíme k situaci, která dříve byla vždy nazývána kabinetní justicí.

Nikdo mi nemůže jistě vytýkati, že jsem s tohoto místa neosvědčil zvláštní vážnosti k soudcovskému stavu. Avšak pro způsob, jak se dnes držitelé moci namáhají, aby tento soudcovský stav úplně hospodářsky zdeptali, jest přece třeba, abych promluvil slovíčko také o jistých poměrech v soudní správě. Jaký dojem to musí působiti na soudce, a vím, jaký dojem to učinilo na soudce obvodu ostravského krajského soudu, když přijel do Moravské Ostravy osobní referent a dal se prováděti advokátem, který nepožívá právě dobré pověsti, a když poté onen advokát obchází a takřka již napřed rozděluje postup. To se stalo v Moravské Ostravě! Je mi líto, že s tohoto místa musím na to výslovně poukázati, poněvadž metoda tohoto pana osobního referenta prostě již volá k nebesům. Tato metoda v souvislosti s tímto zákonem znamená úplnou korupci soudcovského stavu. (Souhlas na levici.)

Vedle toho nemá menšího významu finanční stav soudcovského stavu. Člověk, který jest finančně závislý, který žije v nouzi, toho lze si mnohem lehčeji podrobiti takovýmito praktikami správy, než člověka, který jest nezávislý. Byl učiněn pokus, zdánlivě napraviti nouzi soudců tak zvanými soudcovskými přídavky. Bylo to placení hodin přes čas; avšak jak se rozdělují? Nikoliv podle zásluhy, naprosto nikoliv! Odpoví se mi ovšem, že soudci si to rozdělují sami mezi sebou. - Mohu vám však podati důkazy, mohu je podati osobně panu ministrovi spravedlnosti, že soudci, kteří pracují mnoho, nedostanou vůbec nic, a soudci, kteří velmi dobře dovedou agitovati, avšak nic dělati, poněvadž jsou zaměstnáni agitací, shrábnou sami 90% přídavků, které jsou určeny pro celý soud. To není metoda, jíž by se finančně pomohlo soudcům, to jest naopak nová metoda, aby se nouze soudců využilo k jejich korupci. Záleží-li vládě vážně na tom, aby soudcovský stav stál skutečně na oné výši, jíž si všichni přejeme, pak se musí co nejrychleji postarati, aby soudce byl úplně nezávislý nejen hmotně, nýbrž i politicky.

Výkřik nouze všech státních zaměstnanců jest příliš oprávněný; dnes však chci přestati jen na jedné skupině státních zaměstnanců, na soudcích. Uvádím zde jen, co mi řekl jeden soudce, a to velmi dobrý soudce: "Jsem ještě přesvědčen, že většina soudců nebere. Avšak co chcete dělat, jestliže se soudce vydluží od budoucí procesní strany, které ještě nezná, 100 Kč? Stane-li se tato budoucí procesní strana skutečně procesní stranou a není-li těchto 100 Kč ještě zaplaceno, soudce sice ještě nepřijal úplatek, avšak není více volný." Musíme konstatovati: Naši soudci, kteří nesmějí a nemohou míti nejmenšího vedlejšího zaměstnání, žijí dnes skutečně v tak strašlivé nouzi, že, jestliže se to dosud nestalo, musí k tomu dojíti, že se soudci nejprve zadluží a pak přes zadlužení musí klesnouti dále. A právě ten, komu na tom záleží, aby soudcovský stav zůstal na výši - po této hmotné stránce musíme skutečně učiniti soudcům poklonu, že ještě neklesli přes nebezpečí, které hrozí - ten, komu na tom záleží, aby se čelilo tomuto nebezpečí, musí se přičiniti, aby se soudce stal hmotně nezávislým, tím že se jeho platy zlepší. Nejprve byl učiněn pokus se soudcovskými přídavky. Jak jsem se již dříve zmínil, jest to jen jiný způsob korupce. Poté byl učiněn pokus s novými tituly, který není zatím ještě proveden. Soudcové říkají právem, že se zříkají "apelačního rady", ale vyšší gáže že by rádi přijali. Jest pochopitelné, že za takovýchto poměrů politického i hmotného druhu jest všeobecný útěk ze soudcovského stavu. Nikdo, kdo věří, že jest dosti způsobilý, aby si vydělal svůj chléb jinde, nechce dnes více zůstati u soudu. Konec toho jest takový, že dnes skutečně již v mnohém soudním obvodu přicházíme téměř k odpírání soudnictví. Došlo k takovému pozvolnému vyřizování soudních sporů, že se toto pozvolné vyřizování rovná téměř odpírání soudnictví. Znám mnoho případů - hospodářské poměry jsou dnes nejisté - kdy člověk, který žaloval na dodání, poskytne rád něco žalovanému, aby ho jen z procesu propustil, jeho samého, který podal žalobu. Druhý výsledek toho jest, že také úroveň způsobilosti soudců podstatně klesá, poněvadž ten, kdo se může jinde uplatniti, prostě ze soudcovské služby uteče. Soudcové, kteří mají přehled o situaci, sami říkají, že klesá nejen duševní způsobilost, nýbrž i způsobilost mravní, poněvadž ten, jenž se hodí někam jinam, u soudu nezůstane. Máme velké množství případů, kde se mnoho soudců zřeklo vysloužených pensijních let a odešlo. Pan prof. dr. Kafka se zabýval jen Nejvyšším správním soudem a zcela zvláštní důraz kladl na to, aby byl jako nejvyšší instance zvláště dobře vybaven. Doplnil bych tu věc ještě jen tím, že často také na sborových soudech prvé stolice jako na poslední instanci okresních soudů mají zájem nemajetní; musíme tedy zvláště dbáti, aby tam seděli nejen duševně, ale i mravně zdatní lidé. Zmiňuji se o tom jen proto, abych na malém příkladu ukázal, že jest lhostejno, kde sedí soudce, zda u Nejvyššího soudu nebo u prvé stolice, u okresního soudu. Potřebujeme u každé stolice a právě u nižších stolic soudců zcela zvláště kvalifikovaných pro lid, lidí morálně a duševně kvalifikovaných. Každý, kdo ztěžuje soudci, aby mohl vykonávati svůj úřad jako člověk nezávislý, podkopává soudnictví a s ním stát. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr. Radda. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Radda (německy): Dámy a pánové! Hlediska, s nichž jest potírati tento návrh, byla již řečníky přede mnou podrobně probrána. Mohu tedy jen poukázati na tyto vývody, abych je nemusil opakovati. Mluvím k tomuto návrhu především proto, abych zdůraznil, že i moje strana, německá národní strana, staví se co nejrozhodněji proti tomuto návrhu a co nejrozhodněji jej odmítá. Dlužno se ještě zmíniti, abych doplnil vývody pana řečníka přede mnou, že proražení zásady nepřesaditelnosti a nesesaditelnosti soudců projeví ještě následky, které podle mého mínění musí býti pro většinu povážlivé. Jest faktem, že se v dřívějších dobách hrnuli právníci k soudcovskému úřadu, nikoliv snad proto, že byli dobře placeni, nýbrž hlavně z toho důvodu, poněvadž pojímali soudcovské povolání jako ideální stav a poněvadž si tak vysoce cenili zásadu nepřesaditelnosti, nesesaditelnosti a nezávislosti soudců, že se velmi mnoho právníků nejraději věnovalo soudcovské službě. Víme, že dnes jest tomu jinak, že u nás dnes se nehrnou lidé do soudcovského stavu, naopak, že máme u nás útěk ze soudcovské služby. A bude to ještě tím horší, čím více se bude sahati k takovým opatřením, k nimž jste sáhli tímto návrhem zákona. Neboť není sporu, že se dnes s ideálního stanoviska vůbec nikdo nebude více ucházeti o soudcovský úřad, nýbrž že ti soudci, kteří dnes snad ještě jsou s to, aby mohli odejíti ze soudcovské služby, rádi použijí této příležitosti, poněvadž se jim vůbec již nezaručuje to, co jim vlastně přísluší podle ústavy, naprosto nehledě k hmotnému poškození, které jim musí tento návrh samozřejmě přinésti, především však německým soudcům. Neboť jest samozřejmé, že se tohoto návrhu využije jen proti německým soudcům, aby s nimi bylo možno podle chuti nakládati.

Ovšem, jsou ještě jiné důvody, které nás nutí, abychom zaujali k tomuto návrhu své stanovisko, především proto, poněvadž se tímto návrhem porušuje nezávislost soudcovského stavu, která ve většině případů již vůbec neexistuje, takže se dnes soudcové mohou zcela klidně na to vymluviti, že vládní úřady nechtějí vůbec nezávislých soudců, nýbrž soudce, kteří provozují kabinetní justici, nemám-li již říci, že mají provozovati dokonce stranickou justici.

Jest skutečností, o níž byla již učiněna zmínka, že se politika nezastavuje ani před Nejvyšším soudem. Již jednou jsem na to poukázal, že mi jeden velmi vysoký soudcovský funkcionář s politováním prohlásil, že se politika nezastavuje ani přede dveřmi Nejvyššího soudu a že se dlužno připraviti na rozhodnutí, diktovaná nějakým politickým vlivem, nikoliv však právem a spravedlností. Ze své praxe mohu poukázati na jeden případ, který jest velmi příznačný pro stanovisko, jaké dnes zaujímá Nejvyšší soud v Brně. Šlo o stavební pohledávky pro baráky zřízené kdysi v Olomouci a Mikulově pro uprchlíky. Kdežto - ve dvou zcela stejně znějících případech a při témž stavu věci - rozhodl Nejvyšší soud v olomouckém případě ve prospěch žadatelův, tedy žalobě vyhověl, mikulovský případ zamítl se zcela opačným odůvodněním; ne snad, že by se to stalo v době mnoha let, nýbrž byla to dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ve dvou stejných případech krátce za sebou, kterých nerozhodly různé senáty. V jednom případě prohlásil Nejvyšší soud: Zde neplatí mírová smlouva, nýbrž zde platí občanský zákoník. V druhém případě Nejvyšší soud prohlásil: Neplatí zde občanský zákoník. nýbrž platí zde samozřejmě mírové smlouvy, které jako zákon mají závazný účinek. To jest jistě již předem nesprávné a bylo to jen proto tak zkrouceno, poněvadž v jednom případě byl žalobce Čech, v druhém Němec a poněvadž byla obava, že by snad nyní všichni němečtí stavitelé mohli uplatňovati své pohledávky za státem a stát se nesmí přece tak zatížiti. (Posl. dr. Schollich [německy]: Němci nemají v tomto státě nároku na právo!) Takovéto případy se přiházejí. Není to ojedinělý případ, vyskytují se i jiné případy. Snad se ještě páni pamatují na rozhodnutí Nejvyššího soudu v otázce lombardu válečných půjček, kteréžto rozhodnutí velmi vynikající právníci odmítli jako nesprávné, které však přes to zůstává v platnosti a bylo učiněno proto, poněvadž nechtěli zruinovati bankovní úřad ministerstva financí takovýmto zatížením, které by bylo jej postihlo z jiného rozhodnutí a to ze spravedlivého rozhodnutí otázky lombardu.

V této souvislosti musím poukázati také na trestní proces našeho kolegy dr. Baerana. Bylo již o tom velmi mnoho psáno, musím se však přece o tom zmíniti, že, ač pro vyzvědačství pražská porota a vůbec porota nebyla příslušná, využitím procesních předpisů, nebo lépe řečeno, procesní možnosti, byl dr. Baeran postaven před českou pražskou porotu. Budí to téměř dojem, že jen proto byl stíhán pro vržení smrduté bomby, aby jej bylo možno postaviti před pražskou porotu pro vyzvědačství, které již bylo různým místům známo. Jest příznačné, že proti ustanovení jazykového zákona bylo mu znemožněno, aby se hájil svým mateřským jazykem. A jest dále příznačné, že Nejvyšší soud, který jest příslušný zajisté nejen pro jeden okres, nýbrž pro celý stát, zaujal také stanovisko, že obhájce - v tomto případě jsem to byl já - nesmí jej před Nejvyšším soudem hájiti německy. Bylo mi tedy vůbec znemožněno, abych tam přednesl svou obhajobu a musil jsem odejíti od přelíčení s naprosto nevyřízenou věcí. Přes to stojí v jazykovém zákoně, že se především musí poskytnouti obžalovanému možnost, aby se hájil, že mu z ustanovení jazykového zákona nesmí vzniknouti žádná právní újma. Že však obžalovanému může vzniknouti právní újma, nedovolí-li se, aby byl obhajován v jeho mateřské řeči, to jest podle mého mínění jasné každému člověku, jen ovšem nikoliv různým soudním úřadům, zvláště ne Nejvyššímu soudu a ani ministerstvu spravedlnosti. Nyní se ovšem říká: "Vždyť my se nemůžeme přece vměšovati do soudnictví." To říká pan ministr spravedlnosti velmi rád, jde-li o to, aby případ, který byl nespravedlivě projednán, byl projednán spravedlivě. Stále se také říká - račte si jen přečíst odpovědi na různé interpelace: Nikdo si na to nestěžoval a tak se stalo bezpráví právem. Probůh, smí se ministerstvo postaviti na takovéto stanovisko, je-li přesvědčeno, že jest něco nespravedlivé? Z úřední povinnosti musí toto bezpráví napraviti, avšak tu se staví na formálně právní stanovisko a říká: Rozhodnutí nabylo právní moci, proto mi do něho nic není. Já prohlašuji, že jest to ostuda, jinak nic jiného.

V procesu Baeranově byl již učiněn pokus o obnovu. Byl podán důkaz, že posl. Baeran nebyl ve styku s hlavním obviněným v procesu právníkem Schwabem a nemohl s ním býti ve styku, poněvadž jej poznal teprve později, přímo před svým zatčením. Poté byla věc upravena prostě tak, že bylo Schwabemu naznačeno, že podle § 153 tr. ř. nemusí vypovídati. Tohoto práva ovšem použil, poněvadž se obával, že by mu mohli hoditi na krk ještě další trestní vyšetřování, a proto nebylo možno přihlížeti k jeho výpovědi. Tato možnost byla by však nyní dána, neboť již Karel Schwabe vypovídal v jiném procesu jako svědek, a to přes upozornění na § 153 trestního řádu, že s posl. Baeranem nebyl před 9. zářím 1922 ve styku. Dále ještě jako svědek vypověděl a doložil svým čestným slovem, že v kufříku, který byl uložen na nádraží v Brně, v době, kdy jej ukládal, nebyl žádný podezřelý materiál, zvláště že tam nebyly žádné fotografie. Nevěsta Schwabeho jako svědkyně vypověděla a tato výpověď jest opět potvrzována svědeckou výpovědí dr. Buchty a pražského advokáta dr. Steina, že fotografie, které později byly nalezeny v kufříku Schwabeho, byly nevěstě Schwabeho ukázány již 2 měs. před tím u policejního ředitelství. Není vůbec sporu, že ministerstvo spravedlnosti může proces opět obnoviti, chce-li.

Ovšem jest samozřejmé, že nechce. Dr. Goller v procesu, který byl veden proti němu a zástupci Schwabeho dr. Buchtovi, prohlásil výslovně, že během procesu přišli k němu lidé, kteří se mu již předem zdáli podezřelí a hned prohlásili, že se za peníze dá udělat všechno, že jest třeba míti jen náležité množství peněz a výpovědi se mohou zkonstruovati. Víme, že v procesu nebylo vůbec striktního důkazu, neboť jen na základě indicií, a to velmi slabých indicií, byla zkonstruována souvislost mezi dr. Baeranem a touto vyzvědačskou aférou a tyto indicie pocházely od lidí, kteří podle trestního řádu nemají významu jako svědci, totiž od agentů provokatérů; neboť jest samozřejmé, že plukovník Soukup a plukovník Hauschwitz, kteří řídí protišpionáž a tehdy ji řídili, nejsou nic jiného, než agenti provokatéři. Podle §u 25 tr. ř. jsou tito lidé vyloučeni ze svědecké výpovědi a na svědecké výpovědi obou těchto pánů, kteří najisto nesměli býti slyšeni vůbec jako svědci, se soud opíral. V benzinovém procesu tvrdil plukovník Adam, že se Baeran stal obětí vyzvědače. (Posl. dr. Brunar [německy]: Jako svědek!) Ano jako svědek to vypovídal. Jest to podivuhodné, že se nenašel jediný úřad, který by z povinnosti úřední žádal obnovu procesu a že vůbec všechny tyto důkazy nebyly vyšetřeny, nýbrž řízení o obnovu nebylo přezkoumáno z materielně právních důvodů. Při první žádosti za obnovu bylo řečeno, že z výslechů vyšlo na jevo, že řízení nebude míti žádný výsledek, proto nemůže býti povoleno, a přec soud nebyl povinen rozhodovati materielně právně, nýbrž jen formálně právně, zda byl nalezen nový průkazní materiál, který odůvodňuje obnovu. Zda nyní toto provedení důkazu skutečně musí vésti k osvobození, o tom nerozhoduje soud, u něhož jest podána žádost za obnovu, nýbrž soud, který na základě obnovy jest oprávněn rozhodnouti. A to by nebyl senát pražského soudu, nýbrž samozřejmě nalézací senát brněnského soudu.

Ostatně podali jsme návrh, a to prostřednictvím kol. dr. Lehnerta, aby byl zřízen 16členný sněmovní vyšetřovací výbor. Budeme viděti, zda páni z většiny vůbec, řekněme, hledají právo a spravedlnost a chtějí-li poskytnouti možnost, aby tuto otázku v parlamentním vyšetřovacím výboru in extenso na základě spisů projednali. Možno snad poukázati na to, že také veřejnost má právo, aby takovéto najisto mysterijní věci byly objasněny a také česká veřejnost si již učinila z části jiný obraz o Baeranově procesu, než snad referent v tehdejším imunitním výboru nebo jiní páni, snad také v ministerstvu spravedlnosti. (Výkřiky na levici.) Třeba poukázati jen na to, že se nynější president státu kdysi také velmi exponoval o obnovu jiného procesu, a to o proces Hilsnerův. (Výkřiky na levici.) Snad také nyní nalezne příležitost, aby na návrh ministerstva spravedlnosti nařídil obnovu nebo aspoň ji umožnil.

Musím zde ještě promluviti o různých jiných případech. Mám koncipienta, který jednou řídil schůzi, která především směřovala proti vyvlastňování půdy a postátňování lesů. Přečetl resoluci, která podle mínění státního zastupitelství těžce urazila vysokou vládu a státní pozemkový úřad. Musel se odpovídati před soudem a nabídl důkaz pravdy, že pozemkový úřad páše loupež, dovoluje ostudné poměry a svévolné činy. Tento důkaz pravdy soud odmítl. (Posl. dr. Kafka [německy]: Ten proces by trval měsíce!) A také trval měsíce, český soudce důkaz pravdy odmítl, prohlásiv, že státní pozemkový úřad podléhá vládě a proti vládě nelze prováděti důkaz pravdy. (Smích na levici.) Toto rozhodnutí ovšem druhá stolice zrušila a my jsme provedli důkaz pravdy, při čemž jsme se dovolávali dobrých českých pramenů. Přes to bylo prohlášeno, že se důkaz pravdy nepodařil a mého koncipienta odsoudili. Avšak na tom nebylo dosti. Nepostačoval tento rozsudek, to se zdálo příliš málo. Celý trestní spis byl postoupen advokátní komoře k disciplinárnímu potrestání tohoto prašivého člověka. Advokátní komora nalezla právem, že neshledává příčiny k disciplinárnímu potrestání a především jiným prohlásila - a to jest příznačné pro stanovisko advokátní komory proti stanovisku soudů: "Odedávna měl největší cenu takový advokát, který neohroženě vystupuje i proti vládě a vládním úřadům." Snad by si ministerstvo spravedlnosti mohlo z toho vzíti příklad a mohlo vydati soudcům právě takové pokyny, aby neohroženě i proti vládě a ministerstvu spravedlnosti vynášeli své rozsudky. (Smích na levici.)

Ministr spravedlnosti nesmí říci, že se nesmí vměšovati do soudnictví. Víme, že státní zastupitelstva mají pokyny ministerstva spravedlnosti, víme, že se v politických trestních věcech sebe nepatrnější povahy musí funkcionáři státního zastupitelství na pokyn státního zastupitelství bezpodmínečně odvolati, i když to nemá hlavy ani paty. Víme, že státní zástupci u odvolací stolice musí na odvolání, i když nemá vůbec žádného smyslu, setrvati a za žádných okolností od žaloby nesmi upustiti. Víme, že v politických případech ministerstvo spravedlnosti dostává zprávu, víme, že se to neděje jen v jednom případě, nýbrž ve všech. Pan ministr spravedlnosti se bude snad ještě velmi dobře pamatovati, že se musilo v jihlavské aféře, kde lidé seděli pro účast na slavnosti slunovratu, jezditi od jedné instance ke druhé a konečně k ministerstvu spravedlnosti, poněvadž vrchní zemský soud, vlastně vrchní státní zastupitelství prohlásily, že se musí říditi pokyny shora. To jest také fakt a stále se to tak praktikuje a ministerstvo spravedlnosti nemůže udržeti tvrzení, že snad nevydává pokynů státním zastupitelstvím. Avšak to jest také zasahováním do soudnictví, jehož se ministerstvo spravedlnosti jinak tak rádo zdržuje. (Výkřiky na levici.)

Dále tu mám případ ze Zaječí v politickém okrese hustopečském. Tam byl člověk, který byl činný v duchu německo-národním. Nemyslím, že by to samo o sobě bylo něco trestného. (Výkřiky na levici.) Toho člověka volali před soud, ovšem byl osvobozen. Ve spisech se podivuhodným způsobem - podal jsem v té věci interpelaci panu ministrovi spravedlnosti - našla tajná zpráva četnického strážmistra, zaslaná okresní politické správě hustopečské. V této tajné správě se tvrdí všechno možné: že ten člověk jest vlastně říšský Němec, že má dokonce svou rodinu v Německu, že k této rodině zajíždí často na návštěvu, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) že ten člověk jde dokonce tak daleko, že má svoje obydlí ozdobeno německými znaky a ve svém bytě že nemá nic menšího, než obraz Bismarkův. (Německé Výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Že má z války dokonce ještě šavli a čáku - byl hulánem nebo něco podobného a železný kříž; že jest třeba býti opatrným, neboť jest to nebezpečný člověk, že mu sice nelze dokázati nic trestného, avšak jen proto, že ten člověk dělá všechno tajně. (Smích na levici.) Tato zpráva byla nalezena ve spisech Avšak žalovanému, ač by se to bylo musilo ovšem státi, nebyla tato zpráva vytýkána, nýbrž v trestním řízení byla vůbec zamlčena a jsem zvědav, co mi pan ministr spravedlnosti v odpovědi na interpelaci uvede jako důvod toho. Jest tedy zcela jisté, že se pro soudy opatřují tajné zprávy. Abych ještě nezapomněl: Ve zprávě se ještě praví: Probůh, dejte jen pozor, aby se na konec obecní funkcionáři o této zprávě nedověděli, kdyby nahlédli do spisů, neboť všichni umějí česky a rozumějí, co v ní stojí! Zpráva byla tedy již četnictvem označena jako tajná a okresní politická správa se tím řídila. (Výkřiky na levici.) Jsem tedy velmi zvědav, jakou odpověď dostanu a jaký procesní důvod pan ministr uvede pro zatajení této zprávy.

Musím ještě poukázati na různé jiné věci. Zmíním se tu o případu z nejposlednější doby, který se ovšem netýká soudu, avšak politického úřadu, vykonává-li své trestní právo. Starosta hustopečský jako předseda schůze německé národní strany byl odsouzen hustopečskou okresní politickou správou k sedmidennímu vězení, poněvadž na konec schůze vyzval shromážděné, aby zapěli píseň: "Wenn alle untreu werden". Jest velmi příznačné, že prvá stolice, okresní politická správa, která zřejmě poštvána českými časopisy, uznala, že musí zasáhnouti, zkonstruovala naprosto nestvůrnou skutkovou postatu a s potrestáním si pokud možno pospíšila. Dr. Gregor, který jest náhodou notářem a tedy právníkem, prohlásil: "Můžete mne potrestati přece také za 14 dní, dám vám přesnou zprávu o svém výroku a dokáži, je-li žaloba tato pravdivá či nikoliv." Avšak nikoliv, na to se nepřistoupilo, nýbrž prohlásilo se: Netřeba důkazů, vládní zástupce prohlásil, že mluvil posl. Kallina, že mluvil obžalovaný a učinil vyzvání, aby byla zapěna ona píseň. Bude tedy potrestán a věc jest vyřízena. Druhá stolice to potvrdila. Ovšem vzala za prokázánu jinou skutkovou podstatu a také ji právně jinak subsumovala. Avšak při potrestání zůstalo. Druhá stolice neshledala příčiny, aby trest snad přeměnila v peněžitou pokutu, neboť tento trestní případ jest příliš krutý. Nejvyšší správní soud pak rozhodnutí zrušil pro vadnost řízení. Věc jde nyní zpět a instance budou míti příležitost přijít snad k lepšímu poznání. (Posl. dr. Kafka [německy]: V jiných státech platí zásada: "Žádný trest bez skutkové podstaty!" Zde platí zásada: "Žádná skutková podstata bez trestu!") to je naprosto neslýchané. Nejprve se prohlásilo, že ti lidé zpívali: "Wir wollen predigen und sprechen für Kaiser und für Reich." Když se dokázalo, že text této písně vůbec takto nezní, že se tam mluví o svaté německé říši a že se píseň vůbec nevztahuje na dnešní republiku, nýbrž, že jest to reminiscence z r. 1814, píseň věnovaná otci tělocviku Jahnovi, řeklo se opět: "Ano, to by mohl říci každý. Ale není to pravda." Dokonce nepřijalo se ani poučení v této věci, že jest to určitý text, který se zpívá, nýbrž prohlásilo se: V písni se děje zmínka o císaři a říši, jest tedy monarchistická a za druhé jest namířena proti Československé republice. Proto musí býti lidé, kteří ji zpívali, zavřeni. Druhá stolice se poté přesvědčila, že byl vzat za podklad falešný text a že zní: "svaté německé říši". Avšak nyní to nebylo snad demonstrativní jednání proti státu, nýbrž "ukazuje se v tom nechuť k československé vládě". (Výkřiky na levici.) Prosím, člověk se musí jen diviti, kde se tato dikce bere. "Wollen predigen und sprechen vom heiligen Deutschen Reich", ukazuje vyloženou nechuť k české vládě! Nu dobrá, ministerstvo prohlásilo v odpovědi na žalobu u správního soudu - příslušný referent zřejmě spis nečetl: "Ba vždyť se docela zpívalo o svatém císaři a říši". (Smích na levici.) Vím, císař a říše byli pravděpodobně příliš málo, chtělo se tedy do toho snad zatáhnouti ještě něco náboženského. Zkrátka a dobře bylo by velmi důležité, kdyby se vládní místa podívala na tento spis, aby viděla, jak podřízené úřady soudí, ať již jsou to soudy, nebo správní úřady.

Jest velmi příznačné, že se nám stále říká: Nemůžeme dáti státním zástupcům žádné pokyny, pokud jde o provádění tiskové censury, sami musí v každém případě posouditi, je-li zde trestná skutková podstata či nikoliv. Poukazuji zde na dva případy: Jednou při návštěvě vídeňského Sokola byl v Brně vylepen velký obraz jako plakát, pan ministr ho snad viděl: Leží tu Vídeň, nad Vídní vznáší se sokol, který svými spáry zdvihá vítr, rozpoutává bouři, zdvihá se povětří, vše ze spárů sokola a "Hrom a peklo" hřmí nad Vídní. Tázal jsem se příslušného odborného ministra v interpelaci, zda to snad nezakládá také nějaký trestný čin a zda snad nebudeme míti v mezistátních vyjednáváních s Rakouskem potíže, nakládá-li se takto s Vídní, že má býti zničena "Hromem a peklem" Sokolů. Na tuto interpelaci jsem dosud nedostal odpovědi a domnívám se, že ji ani nedostanu, poněvadž je těžké na tuto otázku odpověděti. Druhá interpelace, kterou jsem podal, týkala se letáků, které byly rozdávány v Brně a které hlásaly zcela nezakrytě Čechům heslo "Svůj k svému". Tu pan ministr ovšem prohlásil: Prosím, ta věc měla býti jistě zabavena, ale nyní jest již zabavení bezpředmětné, poněvadž jest již po všem. Prosím, že se zde u vládního úřadu může mluviti o posuzování s právního stanoviska, toho se nedomnívám. Naproti tomu jest ovšem zabaven časopis "Mährischer Grenzbote" - podávám v té věci interpelaci - poněvadž se tam praví: "Tedy do české městské hudební školy v Jihlavě, kterou založil český vládní komisař Výborný, (Výkřiky na levici.) do té nebudou Němci jistě choditi. Děkujeme pěkně za vyzvání k docházce do ní." Ovšem jest to hlásání bojkotu které jest podle zákona na ochranu republiky trestné, a také krajský soud v Jihlavě se najde a prohlásí ovšem, že toto zabavení jest oprávněné a takovýto zabavovací nález potvrdí. Mělo by se s vašimi českými časopisy v Jihlavě nakládati také tak, pak byste viděli, jaké bouře byste se dožili u krajského soudu nebo u jihlavské státní policie. Avšak zcela jisté jest: Jde o to, aby německé časopisy byly finančně zničeny, neboť takovéto zabavení způsobí, že opětné vydání časopisu stojí mnoho peněz, že musí býti znovu vydán. To se zřejmě zamýšlí. Německé časopisy mají býti tak poškozeny, aby vůbec nemohly více vycházeti. List naší strany "Volksruf" vyšel 89kráte a byl 42kráte zabaven. (Výkřiky na levici.) To mluví za celé svazky. (Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Skončím již, chci ještě jen reagovati na poznámku zpravodaje. Srovnal soudnictví s rakouskými vojenskými soudy za války. Chcete-li tak srovnávati, úplně s vámi souhlasím. Nemůžete jednati jinak, než jednáte. Avšak jednu věc dlužno zdůrazniti, že rakouské vojenské soudy byly zvláštní soudy a mimořádné soudy za války a tu podle vojenského trestního řádu nerozhoduje soudce, nýbrž příslušný velitel, má-li býti podána obžaloba či nikoliv a dále ministerstvo. Jest to podstatně jiné stanovisko než v civilním soud ním řádu a nemyslím, že by pan referent mohl srovnati rakouské civilní trestní soudy s nynější justicí. (Posl. Knirsch [německy]: Nesmí se zapomenouti, ze to byli vůbec ponejvíce Češi!) Ano, poukázal jsem již na to, že váš generál auditor Kunz byl, jak známo, správcem vojenského divisního soudu a že mnoho lidí odsoudil. Jej jste však milostivě přijali a nám vytýkáte, že tito páni tak justifikovali, neboť "soudili" nemůžeme říci. Jest zcela jisté, že tímto způsobem podkopáváte úplně základ řádného soudnictví. Dále jest jisté, že se to nyní a snad také i v budoucí době především vybije proti nám Němcům. Avšak konečně litovati toho budete jen vy, my nikoliv. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr. Medveckému.

Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Slová kolegu dr. Raddu nijakým spôsobom neoslabujú dôvody tohoto vládneho návrhu zákona a tiež nie moje vývody, lebo sa ich skoro vôbec nedotknul. On túto príležitosť používa jedine k tomu, aby mohol prípad dra Baerana, po prípade iné rozsudky a právné záležitosti nám tu predniesť a učiniť ich predmetom kritiky. Zajímavé je, nakoľko mu to bolo jedno, k čomu hovoril, že sa vlastne odvolával na slová referentove, kdežto ten referent, na ktorého cielil, bol referentom predchádzajúcej predlohy. On vlastne nevedel, či k tejto a či k predošlej predlohe hovorí.

Pán kol. dr. Kafka označil tento vládny návrh zákona za protiústavný, lebo vraj je nemožné použiť §u 99 k tomu, aby sa pod týmto titulom mohla určiť doba novej organizácie súdnej, že to v 6. roku republiky bez toho, aby sa reorganizovalo celé súdnictvo, nie je možné, že je to vlastne zneužitie toho pochopu. Ja myslím, keď sa uváži to, že je takýto, nedostatok sudcov, že je v Čechách uprázdnené 122, na Morave a v Sliezsku 132, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi 275 miest, tedy 529 sudcovských miest uprázdnené, že sa stávajú prípady, že celé súdy zostanú naraz bez sudcov alebo že bolo treba pred krátkym časom celé sborové súdy obsadiť naraz jednému sudcovi, že sa to môže bez akéhokoľvek násilného vysvetľovania považovať za cestu novej organizácie súdnej, menovite keď je toto pokračovanie s dosavádnou organizáciou, ktorá mala tú samú tendenciu a intenciu ako táto.

Kol. dr. Haas sa odvoláva menovite na to, že celý tento zákon smeruje proti nemeckým sudcom a že je to násilnícky moment jedine proti nemeckému súdobníctvu. Ani na jeho pôsobišti na Morave a v Sliezsku nie je možné hovoriť a stáť na stanovisku, že pomery v súdobníctve sú úplne v poriadku. Keby si však vzal toľko usilovnosti a času, že by posudzoval pomery slovenské, musel by vidieť, že sú tam pomery skutočne nedostatočné, neideálné, že súdnictvo potrebuj e istú reorganizáciu, a keď on tvrdí, že celý tento vládny návrh má len nacionálné tendencie a že je proti Nemcom vedený, tedy prevádza štrucovskú politiku, nevidí tie nedostatky súdnictva, ktoré sú všade, menovite však na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, nevidí hospodárske príčiny, ktoré spôsobujú a odôvodňujú presuny v príslušnostiach, nevidí tých teritoriálne potrebných zmien, ktoré skutočne sú na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi ešte nutné. Jemu ako praktickému človeku, ktorý ako advokát musí hľadieť na to, aby súdy skutočne fungovaly a aby boly riadne obsadené, divím sa rozhodne tým viac, a nad tým sa pozastavujem.

Obidvaja rečníci, ako dr. Kafka, tak i dr. Haas, prízvukovali, že na miesto tohoto návrhu zákona by vláda o moc správnejšie jednala, keby povýšila sudcom priamo platy. Je rozhodne pravda, že sudcovia sú tak zle platení, že je to nedôstojné ich stavu. To vláda uznáva sama a snaží sa o to, aby tuná odpomohla tak, ako je potrebné a redukciou počtu úradníctva zvýšila platy úradníkom, ktorí naďalej zostanú. Ale práve že túto platovú otázku nemožno riešiť v krátkom čase a že aj pri najlepšej snahe to niekoľko mesiacov potrvá, než otázka štátnych zamestnancov a v prvom rade sudcov bude musieť byť riešená, tedy odvolávaním sa na túto platovú otázku podávajú sami rečníci dôvod k tomu, že je v tejto prechodnej dobe rozhodne potrebné, aby aj bez toho zvýšenia platov do toho času, nežli zvýšenie platov sa prevedie, bolo možné nejako sudcovskej organizácii pomôcť a odstrániť nedostatky, ktorými súdnictvo trpí. (Výborně!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím dámy a pány, aby se posadili. (Děje se.)

Hlasovati budeme o celé osnově najednou, poněvadž osnova má jen čtyři paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrhy podány nebyly.

Není námitky? (Nebylo.) 

Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem prohlásil.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v celku, s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je předloha zákona ve znění navrženém panem zpravodajem schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Čtení druhé dám na pořad schůze příští.

Nyní budeme jednati o dalších odstavcích pořadu, o zprávách výboru imunitního:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP