Čtvrtek 11. září 1924

Předseda (zvoní): Všecky tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.

Slovo dále má p. posl. Böhr.

Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Končíme rozpravu o novele k zákonu o válečných půjčkách z roku 1920. V kratičké době dojde k hlasování. Uvědomme si, že tisíce a tisíce čekají na tuto chvíli. Jest to hodina osudu nejen pro příslušníky našeho německého národa, nýbrž pro tisíce a tisíce lidí každé národnosti, každého stavu v tomto státě. Pánové, návrh, jak putoval do rozpočtového výboru, a jak se z něho vrátil, není žádným řešením problému válečných půjček. Pro mnohé a mnohé vrstvy jest něčím, co těmto tisícům připomíná průpověď Dantovu, kterou umístil jako nadpis v čelo jednoho místa: Lasciate ogni speranza! Při projednávání otázky válečných půjček předpokládám právní zásadu, že spravedlivé přepočítání se může státi jen za nominální hodnotu. Ani tak by se nevyhovělo ideálně plnému právu, neboť to, co jste vy a tisícové a tisícové lidí mimo tuto sněmovnu za války upisovali, byly koruny ve zlatě, kdežto dnes jsme se od této valuty velmi daleko uchýlili. Tedy ani při plném splacení nominální hodnoty stále ještě by nebylo dostiučiněno spravedlnosti.

Ctěné dámy a pánové! K návrhu, jímž se zabýváme, má-li se poněkud přiblížiti právnímu cítění, musí býti samozřejmě podány dalekosáhlé pozměňovací návrhy, a zdůrazňuje právní základ, o němž jsem se prve zmínil, přál bych si, aby všecky pozměňovací návrhy, i nejdalekosáhlejší, byly považovány jen za návrhy eventuální; podáváme-li ke svým návrhům ještě tak zvané návrhy eventuální, není tento pojem eventuálního návrhu vlastně zcela výstižný. Stojím na stanovisku, že bez podstatných oprav nebylo by vůbec možno považovati tuto novelu za poslední novelu k zákonu o válečných půjčkách z r. 1920. Nynější návrh neuspokojuje ani zdaleka těch nejdrobnějších, hospodářsky slabých vrstev lidu, přehlíží a skoro úplně vylučuje veškerý střední stav, o velkých upisovatelích válečných půjček ani nemluvě. Bylo by bezprávím, vylučovati drobné, střední a ostatní vlastníky válečných půjček ze všech ohledů práva a slušnosti, jež nám předepisuje úcta před soukromým vlastnictvím a povinnost nástupnického státu. Již proto jsou pozměňovací návrhy úplně odůvodněny.

Chci však také ještě poukázati na několik okolností, které by si měla každá většina, ať by byla jakkoli složena, vzíti k srdci, že totiž pozdním splacením válečné půjčky bylo jen zcela vyhověno právnímu cítění a že oběť, která se líčí jakožto velmi veliká, byla by finančně poměrně menší, kdyby byly bývaly válečné půjčky úplně splaceny hned před třemi nebo čtyřmi roky. Neboť připomínám, že nástupnický stát, Československá republika, vybrala ze starého Rakousko-Uherska až do roku 1918, jsou-li čísla, která máme po ruce, správná, jen na nezaplacených daních na 15 až 17 miliard. Avšak veškeré válečné půjčky na území starého Rakousko-Uherska, které náleží nyní Československému státu, činily jen asi 8 až 9 miliard. Již z toho lze usouditi, že finanční oběť sama o sobě byla nepatrná. Než nehleďme na takové daňové nedoplatky, které vybralo Československo, jakožto stát nástupnický, a zůstaňme při střízlivé skutečnosti, že na tomto území bylo válečných půjček asi za 8 miliard. Nebudu přihlížeti k tomu, že tato částka jest po upisování čtvrté státní půjčky atd. již značně menší. Neboť i podle důvodové zprávy, která, jak již jeden řečník zdůraznil, obsahuje čísla poněkud kolísavá, činí veškerý úhrn válečných půjček jen 4 miliardy nebo o něco více. Počítejme 8 miliard a začněme od r. 1919; tu by bylo bývalo k úplnému splacení válečných půjček zapotřebí na vyplácení kuponů, na úroky ročně asi 320 milionů. Co bylo těchto 320 milionů proti ohromným číslům, 18 až 20 miliard v každoročních státních rozpočtech? Vezměme těchto 320 milionů, jakožto každoroční finanční zatížení - neboť nikdo nežádá, aby dostal dnes hned všechny peníze za úpisy, jež tehdy učinil, hotově - dostaneme kapitál v tolika a tolika letech, běží-li o slosovatelné papíry. Kdybychom byli viděli působnost uznání válečné půjčky od r. 1918 a vyplácení kuponů ve veřejném životě, shledali bychom jakožto skutečnost, že by bylo státu připlývalo množství přímých a nepřímých daní, všeliký obchod by byl kvetl, dávka z majetku byla by bývala placena, poněvadž zde byly skutečné reální hodnoty. Dále v tisících a tisících případů byla by bývala zmenšena nezaměstnanost a tím i suma věnovaná na podporu nezaměstnaných, snad i bytová tíseň byla by bývala zažehnána, byly by řešeny kulturní otázky a dále byli bychom mohli podnikati pravděpodobně také investice pro náš průmysl ve dnech, kdy jiná valuta byla horší, byli bychom si mohli opatřovati stroje, technické pomůcky, suroviny, z čehož jsme mohli žíti v letech, kdy snad účinky Dawesova plánu mohou přivoditi pro náš průmysl velmi vážné a pronikavé následky. Nechci však býti špatným prorokem, nechci počítati s budoucností. Počítám jen s přítomností, kterou jsme mohli přehlédnouti, a s nejbližšími posledními lety. Co tu zbývá ze všech těch nákladů, jež jsem vypočetl nejvýše na 320 milionů? Dnes, kdy máme pokus s upisováním čtvrté státní půjčky za sebou, zmenšuje se peníz potřebný na vyplácení kuponů i při ideálním výpočtu asi na ročních 120 milionů. To by byla nejvyšší hranice. Tyto tak již zmenšené oběti státu byly by se snížily ještě o další částky, poněvadž by se byla povznesla důvěra ke každé vnitřní státní půjčce. Nebylo zde důvěry a proto všechny vnitřní státní půjčky dopadly poměrně dost špatně a stát by si byl býval ušetřil oněch 9 a 10%, tedy miliony a miliony, které musí platiti do ciziny za půjčené peníze. A probuzená důvěra není imponderabile, nýbrž to jest, jak bylo s velmi vážného místa řečeno, něco, co jest velmi důležité.

Mimo tyto okolnosti finanční povahy, můžeme se zmíniti ještě o zcela jiných okolnostech menšího významu. Nemusíme se zde ptáti na př. vysokého důstojníka, prostý, obyčejný lidský rozum každému z nás vyloží, že bez válečných půjček nebylo by bývalo možno v době kruté, smutné války zaměstnati průmysl, že bychom nebyli mohli doma poskytovati podpory ženám a dětem válečníků; a že byl průmysl zaměstnán, to bylo k dobrému všem vrstvám státu; vojevůdci říkají: Bez válečných půjček nebyli bychom udrželi karpatské fronty a nejbližší postavení bylo by bývalo v Krkonoších a v Lužických horách nebo ve Středohoří - nebyli jsme v boji jen my sami, také jiní měli do toho co mluviti a míti se na pozoru - a bojiště by bylo bývalo na Jizeře nebo na Vltavě a které město mohlo by se ujistiti, že by je byl nemohl potkati osud Gorice, Přemyšlu nebo jiných měst? To jest úvaha čistě lidská.

Jest snad dále zbytečné tázati se, že nezaplacením válečných půjček utrpěla nekonečně spořivost, že zmizela všechna důvěra? Velectění, ještě na jednu věc bych rád obrátil pozornost pánů, kteří mohou v řadách většiny rozhodujícím způsobem zakročovati: na poručenské peníze, na peníze se sirotčí jistotou; týká se to nejen našich německých poručenských pokladen u okresních soudů, nýbrž i českých a všech ostatních na Slovensku; dále bych upozornil na okolnost, že miliony českých poručenských peněz byly půjčeny německým soudním okresům. A na celé pohromě, která tu vzniká, má vinu nezaplacení válečných půjček, a je-li stát vůbec odpověděn za plné zaplacení, jest odpověden vůči poručencům, poněvadž je vrchním prokurátorem, vrchním poručníkem, a všechno, co se s poručenskými penězi stalo, stalo se jménem státu.

Nebudu vás unavovat čísly, zdržím se pokud možno suché mluvy čísel. Jen zcela stručně poukáži ještě na některé meritorní stránky tohoto návrhu. Jest dnes majetková hranice 25.000 Kč něco, o čem by bylo možno říci: nejsem chudý, patřím již do řady výše postavených, mezi high life hospodářského života? Ani z daleka ne. Domek ve vsi se oceňuje na 25.000 Kč. Není-li v okolí továrny, městečka, vlastník bude při svých 25.000 Kč majetku snad nucen vystěhovati se, neboť holé stěny nesou tak nepatrný příjem, že o existenčním minimu nelze ani mluviti. Obracím se zde nikoli k našim německým stranám, které zastupují jedině zájmy nejchudších, řekněme dělnictva, nebo které chtějí býti svým způsobem třídní, obracím se k oněm stranám většiny, které chtějí zastupovati spíše nejnižší vrstvy, proletáře. Vy, pánové z české sociálně demokratické a národně socialistické strany, říkáte každý, že existenční minimum pro rodinu při dnešní drahotě a nízké kupní síle peněz musí býti 12.000 až 14.000 Kč. Sestává-li však celý příjem z renty, plynoucí z válečných půjček, bylo by nutno již z čistě proletářského stanoviska osvoboditi od jakéhokoli připlácení válečné půjčky dokonce do výše 400.000 K, neboť při 3 1/2 % vzniká jen tato roční renta t. zv. existenčního minima. Pozměňovací návrhy všech oposičních stran, poněvadž při náladě a ovzduší, které kolem sebe cítíme, se domníváme, že větších ústupků nemůžeme dosáhnouti, nepočítají ani s touto hranicí, my jsme navrhli hranici nižší. Tím spíše musíme spoléhati na lidskost, na smysl pro stát, pro spravedlnost pokud se týče přijetí našich návrhů, které jsme podali jakožto minimální požadavky jménem práva. Táži se vás, kdo je oním šťastným člověkem, jenž má majetek za 25.000 Kč a zároveň za 100.000 K válečných půjček, dojde-li vůbec k úplnému splacení 3% titry, nuže, kdo je oním šťastným člověkem, jenž by měl za 100.000 K válečných půjček a žádný další majetek, při čemž se však válečné půjčky započítají do majetku 40%, jak se praví v návrhu. Muž ten propadne jakoby nic a je hotovým žebrákem. Tak aspoň rozumím já onomu paragrafu, jenž znamená pro tyto ubohé lidi úplné zničení. Tisíce a tisíce lidí, kteří by byli odkázáni jen na existenční minimum, bylo by vyloučeno, kdyby tento návrh nebyl změněn tak, jak jsme my navrhli.

Nebudu již dále mluviti o lombardu. To je kapitola, o které již řada řečníků přede mnou dostatečně pojednala. Připomínám jen, že banky, jak je všeobecně známo, byly dokonce mnohem blahovolnější k lombardu než návrh, který putoval do rozpočtového výboru. A jestliže kterýsi pražský list s druhé strany zdůrazňoval, že ten, kdo upsal za 100.000 K válečných půjček, náleží již ke skupině spekulantů, kteří by měli býti potrestáni, je mi to nepochopitelno, když uvážíme, jak pomocí lombardu při první válečné půjčce byla nominální hodnota stupňována až k superlativu. Myslete přece na všechny státní úředníky, na které byl činěn nátlak a oni byli morálně nuceni upsati válečnou půjčku, kteří uložili do válečné půjčky své pense, vdovské peníze a věna, považte přece, všichni tito lidé prý byli odvážlivými bursovními spekulanty! To přece jistě nepřipustíte, podíváte-li se na tvrdou skutečnost. Připomínám onu řadu vražd a sebevražd spáchaných z melancholie a zoufalství, připomínám všechny až k oslepnutí vyplakané oči, to všechno bylo způsobeno nezaplacením válečných půjček. Kdo je za to odpověden, kdo to mohl změniti, kdo tomu mohl zabrániti, toho nechť večer, když usíná, hryže svědomí a říká mu: tomu jsi mohl zabrániti. Lidský život jest cennější než miliony peněz, neboť když člověk zemře, ani miliony ho znovu nevzkřísí. (Posl. dr. Luschka [německy]: Myslil si to také zpravodaj?) Doufám, že si toho jest dobře vědom, vím však, že každá z pěti stran většinových ohlíží se vzájemně jedna na druhou a že výsledek toho je kompromis, který nezřídka opustil půdu práva. Dále myslím, že také další ustanovení při 75% náhradní půjčky a 75% dodatečného úpisu na půjčku není nijak lákavou okolností, neboť při dnešním kursu, sečteme-li obě částky, vyjde nám méně, než co činí částka připisovací, vždyť na burse mohu dostati takový papír levněji, než když zcela hotově zaplatím částku nutnou na dodatečný úpis, nehledě k tomu, že jsem-li vůbec schopen úvěru, nikde mi nepůjčí na 5% a 5 1/2 %, nýbrž že bych musel platiti, kdybych šel k bance, 11-14%.

Měl jsem za to, že o všech těchto věcech jsem se musel zmíniti. Nechci se dotýkati toho, co prakticky znamená 100.000 K válečných půjček a 75% příplatku při 5 1/2 % a následkem toho 5%ním zúročení náhradních papírů, jež možno pro dodatečný úpis dostati, k čemuž ještě přistoupí asi nejméně 4000 Kč dávky z majetku, je zde vůbec nějaký lákavý finanční výsledek? Řeknete mi, že počtářsky je všechno vnadidlo ztraceno, nebude-li právě nějak vyhověno oněm návrhům, které jsme podali. Proto, ctěné shromáždění, se domnívám, že vzhledem k tomu, že výše válečných půjček se již snížila a že byly vybírány daně z let předválečných, dále že vzhledem k péči bytové, dělnické, vzhledem k přímým a nepřímým daním atd. jest odůvodněno, aby byly přijaty naše návrhy, které opravdu nejdou příliš daleko, nýbrž pohybují se v rámci návrhů finančně možných. Kdyby tyto naše návrhy nebyly přijaty, pak nebudou tisíce a tisíce lidí vysvobozeny z nouze, bezpráví a zoufalství. A mají přece právo, mají nárok, aby byli zachráněni, ačkoli všechny tyto návrhy, které jsme podali, ani zdaleka ještě nevyhovují plnému právu. Proto si přeji, aby byl vzat na naše návrhy náležitý zřetel a aby byl dán průchod právu, aby v hodině, na kterou čekají tisícové a tisícové, toto očekávání nebylo zklamáno. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Benda.

Posl. Benda: Slávne Národné shromaždenie! Zpráva rozpočtového výboru k vládnemu návrhu zákona č. 4825, ktorú práve pojednávame, akiste všetky vrstvy obyvateľstva a tiež všetkých zástupcov snemovne neuspokojuje. Pred dvoma roky, keď sme pojednávali válečné pôžičky, hovorilo sa, že záujmy tých malých z najmenších ponechajú sa pre neskorej a potom bude sa hľadať možnosť, aby títo neboli prípadne tak poškodení, ako tí, ktorí mali väčší majetok, ktorí mali príležitosť, aby prípadne vo vojne zbohatli.

Priznávame všetci, že nás riešenie tejto otázky neuspokojuje celkom, ale ako zástupcovia pracujúceho ľudu a tých najchudobnejších vrstiev, musíme pripomenúť, že tieto budú lepšie chránené, ako boly vrstvy kapitalisticky silnejšie, vrstvy hospodársky silnejšie.

Musíme tiež skúmať, z akých prostriedkov a v akých okamžikoch sa válečné pôžičky najmä na Slovensku upisovaly. Ženička, ktorá mala muža na vojne, chtiac, aby dostávala podporu, prípadne chtiac, aby dostávala svoj prídel múky, bola donucovaná pánom notárom a mnohokrát i pánom farárom k tomu, aby upisovala válečnú pôžičku. V tých ťažkých okamžikoch nebolo iného východiska, upisovalo sa. Totiež bolo s mužmi. Muž, ktorý sa chcel dostať ku svojej rodine, bol tiež nútený, aby upisoval. Keď prišiel domov, vzali obidve pôžičky, šli do banky, aby pôžičky lombardovala. Títo chudiaci všetko nesplatili a teraz žiadajú banky od týchto chudiakov, aby pôžičky vyplatili, aby obnosy odovzdali, a následkom toho títo ľudia nachádzajú sa teraz medzi dvoma kameňami. S jednej strany hrozilo nebezpečie, že za tieto válečné pôžičky nič nedostanú, na druhej strane banky majú právo, aby obnosy, ktoré boly utvorené lombardovaním týchto pôžičiek, žiadaly. V tomto ohľade títo chudiaci budú snáď z toho veľkého zla vytrhnutí, a keď budú na jednej strane splácať, na druhej strane dostanú aspoň cenný papier.

Videli sme, že za válečné pôžičky robila sa veľká agitácia nielen so strany úradov, slúžnovcov a notárov, lež aj niektorí pastieri cirkví pustili sa do agitácie a vychvaľovali, aký je to bohumilý čin a ako je to vlastenecké, keď sa upisujú válečné pôžičky. V historických zemiach na tieto bájky nikto tak nenaletel, ale na Slovensku, kde bolo vydané heslo: "keď boj, tak boj", jednoducho sa upisovalo, robila veľká agitácia, a preto my v záujme týchto malých ľudí, ktorí do tejto situácie boli vohnaní, držíme za správne, že sa zákon upravuje, že sa týmto chudiakom poskytuje aspoň to najnutnejšie. Vieme, že tí, ktorí upisovali snáď miliony na Slovensku, si vedeli ich požiadavky zaokryť, že koľkoráz i s hotovým kapitálom zo Slovenska utiekli, a keď aj nie, jednoducho boli v stave, aby ich požiadavky uplatnili, kdežto o týchto chudiakov sa nikto nestaral. Musím pripomenúť, že i tí vlasteneckí slúžnovci, ktorí za starého Maďarorságu vychvaľovali vojnu a za víťazstvo rakúskych vojsk agitovali, teraz pekne čušia a o týchto ľudí sa nestarajú. Bude nutné, aby štátna finančná správa v tomto ohľade vykonala svoju povinnosť dostatočne, a to tým, že bude tento zákon liberálne vykladať a postará sa o to, aby všetkému obyvateľstvu na Slovensku bolo dané na známosť, že IV. štátna pôžička nie je ešte ukončená, že ľudia, ktorí majú väčší majetok než 25.000 Kč, budú v stave, aby svoje válečné pôžičky upravili tým, že priplatia povinný obnos, aby neztratili všetko, čo do válečných pôžičiek vložili.

Hovorí sa, že stredné vrstvy sú z dobroty tohoto zákona vylúčené. My na Slovensku stredných vrstiev nemáme toľko a môžeme celkom potvrdiť, že na Slovensku upisovali ponajviac chudiaci. Vieme, že t. zv. lepšie vrstvy sa koľkokrát ani nedostávaly na frontu a neboly totiž nútené, aby válečnú pôžičku upisovaly, kdežto chudiaci, domkári, robotníci a maloroľníci boli jednoducho veľkými činiteľmi v tejto otázke, a preto je nutné, aby sme v záujme ich urobili všetko to, čo je zapotreba. V tom rozvrate, ktorý panoval počas vojny, jednoducho každý si myslel, že keď upíše válečnú pôžičku, koná svoju povinnosť, a na druhej strane aj úrady toto upisovanie válečnej pôžičky kládly každému za povinnosť, a kde mohly, ľud terorizovaly. Koľko máme takých Szabóvcov, Atilovcov, Ujhelyiovcov, ktorí kde len mohli, postavili sa za válečné pôžičky. Robili to aj vlastenckí rychtári, pretože z vyšších miest od pánov županov a slúžnovcov mali nariadené, aby sa všade válečné pôžičky upisovaly. Páni rychtári nestarali sa o veci zásobovacie, každý len agitoval za válečné pôžičky. Mimo toho bolo tiež niekoľko nesvedomitých jednotlivcov, ktorí hovorili, že vo sporiteľni, prípadne záložni platia len 4%, kdežto táto válečná pôžička ponesie 6%. Koľko bolo chudobných ženičiek, ktoré posledný groš upísaly na válečnú pôžičku, pretože chodili agitátori od dverí ku dverám a žiadali, aby sa upisovalo. Vieme, koľko učiteľov, ktorí sa chceli udržať doma, aby nemuseli ísť na bojište, aby neboli prenasledovaní, upisovalo válečnú pôžičku, robilo zo seba vlastencov a konalo vlastenecké povinnosti, koľko penzistov, ktorí mali uložený groš v tej sporiteľni, prípadne v banke len preto, aby so strany úradu neboli znepokojovaní, jednoducho upisovali válečné pôžičky, a títo chudiaci nemali doteraz ani nádeje, že by ostatný groš, ktorý do válečných pôžičiek vložili, dostali nazpäť.

Válečné pôžičky budú honorované dľa terajšieho zákona len tým, ktorí nemajú viac majetku ako 25.000 Kč. A pri tom nesmieme zabudnúť, že máme celú kopu ľudí, ktorí nemajú vôbec iného majetku, ako válečné pôžičky, a poneváč tieto rátajú sa do majetku len 40 procentami, jedná sa o ľudí, ktorí môžu mať takmer 60.000 Kč nominálnej hodnoty válečných pôžičiek, takže i títo budú týmto zákonom chránení. Títo sú ponajviac prívrženci stredných stavov a myslím, že i v tomto ohľade, keď ich zákon celkom neuspokojí, že ich uspokojí aspoň čiastočne 75%.

Mimo toho máme obce, ktoré nemajúc žiadneho majetku, ale majúc vlasteneckých rychtárov a vlasteneckých obecných výborov, boly nútené, aby upisovaly pôžičky. Je ich celá kopa, ktoré upisovaly až do 100.000 K. Pravda, tieto obce nedostanú tiež hotový groš, ale čo upísaly a čo majú akosi na svedomí a za čo nesú zodpovednosť, dostanú v štátnych papieroch, ktoré snáď nebudú mať tak vysoké úroky, ako sú obvyklé, ale budú mať aspoň čisté svedomie, a nebudú môcť naši potomci nadávať, že sa dávaly žraloku militarizmu válečné pôžičky, zo ktorých nikto nič nedostane.

Tedy aj v tomto ohľade budú naše slovenské obce uspokojené, a keď zákon bude vykladaný liberálne a prevádzajúce nariadenie tiež bude upravené, aby bolo srozumiteľné, a keď bude všade publikované a finančné úrady vykonajú povinnosť, dá sa úfať, že i na Slovensku tento zákon, keď aj nevyhovie, bude dosť prijateľne uspokojovať.

O tomto hovorí § 12, ktorý, myslím že bude v tomto ohľade liberálne vykladaný. Válečné pôžičky skutočne robily na Slovensku veľké nepokoje, ľud bol znepokojovaný, ľud nadával na republiku, nemal k zákonom a úradom dôvery, a to preto, poněváč i väčšina bývalých vedúcich úradníkov bola prevzatá Československou republikou, a títo stáli koľkoráz na zodpovedných miestach a ľud chudobný videl, že tí ich k upisovaniu válečných pôžičiek hnali, a teraz že ale nemajú dobrej vôle a vlastne pochopenie pre tento ľud a nepostarali sa, aby ľudu bola celá vec vysvetlená, aby videl, že jeho záujmy sú chránené a majetok že dostane nazpät.

Sú rôzné ponosy, najmä so strany opozičných rečníkov. Vieme, že časy sú veľmi ťažké, že každý stojí na stanovisku, aby každý občan tohoto štátu bol dostatočne chránený. Ale uvažujúc tiež o ťažkej situácii tohoto štátu, o ťažkých hospodárskych pomeroch, myslím, že toto východisko je celkom prijateľné. Jedná sa len o to, aby bola vec čo najrýchlejšie prevádzaná, aby nebola prevádzaná laxne, s ľahostajnosťou, ale tak, ako to záujmy verejnosti vyžadujú.

A prosím, sú tiež prípady, že upisovaly cirkevné obce, upisovala tiež trnavská kapitola a na tejto kapitole zamestnanci, vlastne tam bydliaci duchovní, nemajú teraz čo jesť a čo tiež zastaviť. Teraz i títo, ktorí skutočně vojnu schvaľovali a jej žehnali, keď se nadcházdajú v nesnádzi, majú aspoň štátny papier, budú si môcť nakúpiť potravín a nebudú chodiť po Trnave žobrať, ako to bolo dosiaľ. I tu by bolo treba, aby tí páni, ktorí tej vojne žehnali, priznali svoju vinu, aby tí ktorí do vojny štvali, do vojny hnali a sa previnili, aby túto svoju vinu priznali a osvedčili, že v tejto otázke nebolo možno viac vykonať. Ako som už povedal, i keď Slovensko nebude celkom uspokojené, dá sa úfať, že do vlnobitia týchto nespokojností, do vlnobitia hospodárskej kríze, ktorá je na Slovensku dosť veľká, a potom tiež do tých finančných otázok, ktoré sú na Slovensku nerozriešené, a kde snáď i štátnou správou boly zapríčinené nedorozumenia, bude vnesené trochu ukľudnenia, že obyvateľstvo bude vidieť, že republika sa k nemu chová matersky, nie macošsky. V záujme pracujúceho a drobného ľudu bolo týmto zákonom vykonané to, čo sa vykonať mohlo. Pravda, my sme v tomto ohľade vyslovili naše stanovisko, že chránime záujmy drobného pracujúceho ľudu, drobných štátnych zamestnancov, učiteľov a hlavne penzistov, a myslím, že títo všetci i keď nebudú celkom uspokojení, majú aspoň nádej, že to najväčšie zlo je odstránené, že aspoň to najnutnejšie čo potrebujú, je zachránené.

Môj klub, ku ktorému patrím, bude hlasovať za tento zákon, a to z toho dôvodu, že týmto zákonom budú ochránení tí najchudobnejší z chudobných. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k věcné poznámce pí. posl. Zeminové.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! K výpadům paní kol. Malé dovoluji si sděliti toto:

Stála jsem od prvého shlédnutí předlohy, to jest od minulého čtvrtku, zásadně a ostře proti sporné předloze o vysokém vymílání obilí. Byla jsem také prvá v této sněmovně, která jsem proti předloze mluvila. Nemluvila jsem však pouze, nýbrž starala se, aby většina zásobovacího výboru proti předloze byla získána. O zamítnutí předlohy se podle jednacího řádu může jednati teprve po referátu zpravodaje. Na můj návrh, podepřený referentem a většinou výboru, je povinen předseda zásobovacího výboru svolati ještě dnes nebo nejpozději zítra schůzi výboru, kde po vyslechnutí dvou znalců, dr. Procházky, městského fysika, a dr. Formánka, přednosty výzkumného ústavu, jak navrhuje referent, ihned má se o osudu předlohy rozhodnouti. Pro tento návrh hlasovala většina výboru. Musí býti proto výbor podle jednacího řádu svolán.

Věcí svědomí poslanců je, jak budou hlasovati. Za svoji osobu i za posl. Trnobranského sděluji, že podle jednomyslného usnesení našeho poslaneckého klubu budeme hlasovati proti předloze. Stejně zachovají se i sociální demokraté, kteří jsou také zásadně proti předloze.

Útoky na ministra dr. Frankeho odmítám. On nebyl iniciátorem předlohy, podal ji jen v zastoupení vlády, ale ohlásil již ve čtvrtek, že strany mají volnost, jaké stanovisko k předloze zaujmou. V zájmu komunistické strany by bylo, aby se jednání o předloze mohlo protahovati a ona mohla toho použíti k útokům na koalici. Prohlašuji proto, že ne odpor komunistů, nýbrž nesouhlas koaličních stran, zejména socialistů vyvolá zamítnutí předlohy.

Zásobovací výbor podle jednacího řádu dnes nebo zítra svolán býti musí nejen podle přání většiny, nýbrž i také proto, že výbor měl osmidenní lhůtu k vyjádření o předloze, a lhůta tato zítra končí. Výbor si prodloužení nevyžádal a musí tedy býti zítra rozhodnuto. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Žádám, aby byly přečteny další došlé návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

45. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů k §§ 15 a 16:

V §u 15 číslice "20.000" budiž všude nahrazena číslicí "30.000", číslice "10.000" číslicí "20.000" a číslice "15.000" číslicí "24.000".

V §u 15, odst. 4 buďtež škrtnuta slova "pouze" a slova od "a jestliže jejich majetek" až do konce paragrafu.

V §u 16, odst. 2 budiž místo číslice "15.000" vložena číslice "24.000", číslice "20.000" budiž nahrazena číslicí "30.000" a číslice "10.000" číslicí "20.000".

Jako nový odstavec 3 budiž k §u 16 připojeno: "Za každé dítě, žijící ve společné domácnosti s přednostou domácnosti, o něž se tento stará, zvyšují se nejvyšší částky uvedené v předcházejícím odstavci o 10% příjmu nebo jmenovité hodnoty válečných půjček".

46. Pozměňovací návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů k §§ 15 a 16:

Slova "20.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček" nahrazují se slovy "100.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček".

Slova "10.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček" nahrazují se slovy "50.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček".

Místo "20.000 (10.000) K" užije se "100.000 (50.000) K".

47. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:

V §u 15, odst. 1 buďtež škrtnuta slova "vydaných za zastavené válečné půjčky".

Odůvodnění: Podle nynějšího znění tohoto paragrafu vymění se za nové dlužní úpisy jen zastavené válečné půjčky. Ve skutečnosti jest však nesčetné množství případů, jak u soukromníků, tak také u obcí a jiných sborů, kdy nebyly zastaveny válečné půjčky, nýbrž jiné papíry (zlaté a stříbrné renty atd.) jako lombard. Jest v duchu zákona, aby věřitel prostě vrátil papíry, které byly dány do zástavy jako lombard.

V §§ 15 a 16 budiž číslice "20.000" jmenovité hodnoty nahrazena číslicí "30.000" a číslice "10.000" jmenovité hodnoty číslicí "20.000".

48. Eventuální návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů k §§ 15 a 16:

Místo 20.000 jmenovité hodnoty válečných půjček stůj 30.000 jmenovité hodnoty válečných půjček,

místo 10.000 jmenovité hodnoty válečných půjček stůj 15.000 jmenovité hodnoty válečných půjček,

místo 20.000 (10.000) jmenovité hodnoty válečných půjček stůj 30.000 (15.000) jmenovité hodnoty válečných půjček.

49. Eventuální návrh posl. Tauba a druhů:

Bude-li zamítnut návrh k §§ 15 a 16, buď v §§ 15 a 16 číslice "20.000" nahrazena číslicí "30.000" a číslice "10.000" číslicí "15.000".

50. Doplňovací návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů:

K §u 15 navrhuje se tento závěrečný odstavec:

Půjčky, které majitelé válečných půjček uzavřeli prokázaně proto, aby tím zaplatili IV. státní půjčku, jsou osvobozeny od škálových poplatků listovních, stupnice 1 a 2, i od poplatků vkladních a výmazních.

51. Pozměňovací návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů:

§ 18 budiž škrtnut a paragrafy následující důsledkem toho buďtež přečíslovány na §§ 18 až 32.

52. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů k §u 18:

Bude-li přijat pozměňovací návrh k §u 13, podávám tento návrh:

§ 18 budiž škrtnut a následkem toho přečíslovány následující paragrafy číslicemi § 18 až § 32.

53. Eventuální návrh posl. Tauba a druhů:

Bude-li přijat návrh k §u 13, odst. 1, navrhujeme:

§ 18 budiž škrtnut. Následkem toho se další paragrafy 18 až 32 přečíslují.

54. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:

V §u 18 budiž číslice "3%" nahrazena číslicí "4%".

Místo slov "může ministr financí" budiž užito slov "má ministr financí".

55. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:

§ 20, resp. nově označený § 19 nechť zní takto:

"Podniky a ústavy, na které se sice nevztahují zákony ze dne 11. prosince 1919, č. 12 Sb. z. a n., které však byly obdobně nostrifikovány nebo skutečně zde působí, mohou svých válečných půjček užíti k upisování IV. státní půjčky".

56. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:

V §u 20 budiž místo slov "Ministr financí může se souhlasem vlády" užito slov "Ministr financí má přijímati k upisování".

57. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:

V §u 21 (resp. po přečíslování §u 20) buďtež slova "Vláda se zmocňuje, aby peněžním ústavům vydala" nahražena slovy "Vláda peněžním ústavům vydá".

58. Doplňovací návrh posl. Tauba a druhů:

§ 22, odst. 2 (resp. po přečíslování § 21, odst. 2) budiž doplněn těmito slovy: "zvláště, které mají ráz lidumilný".

59. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:

V §u 23, odst. 2 (resp. po přečíslování §u 22) buďtež slova "jednoho měsíce" nahrazena slovy "tří měsíců".

60. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:

Znění §u 24 má býti změněno potud, že se škrtají slova "je-li lombardní dlužník osobou privilegovanou" a "není-li lombardní dlužník osobou privilegovanou, může ministr financí povoliti privilegovaný úpis takovému ústavu dle svého uvážení".

61. Pozměňovací návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů:

§ 24 nechť zní:

"Peněžnímu ústavu, který převzal válečné půjčky podle §u 9, odst. 3 zákona o IV. státní půjčce nebo podle §u 23 tohoto zákona a který náleží k osobám privilegovaným podle §u 3 zákona o IV. státní půjčce, přísluší právo na privilegovaný úpis podle §u 3 zákona o IV. státní půjčce na podkladě takto převzatých válečných půjček".

62. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:

V §u 24 (resp. po přečíslování §u 23) buďtež škrtnuta slova "je-li také lombardní dlužník" až do konce paragrafu.

63. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:

Odst. 1 §u 26 (resp. po přečíslování §u 25) nechť zní takto:

"Upisování IV. státní půjčky se končí dnem 31. prosince 1925."

64. První eventuální návrh posl. Tauba a druhů:

Bude-li zamítnut pozměňovací návrh k §u 26, odst. 1 (resp. po přečíslování §u 25), buďtež v odst. 1 §u 26 škrtnuta slova od "fondům až do "státní půjčce".

65. Pozměňovací návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů k § 26:

Ministr financí jest zmocněn ve zvláštních případech také po uplynutí této lhůty povoliti úpis IV. státní půjčky.

66. Doplňovací návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů:

K §u 26 osnovy (resp. po přečíslování §u 5) navrhuje se, aby odst. 2 tohoto paragrafu doplněn byl ještě větou: "Ostatním upisovatelům může ministr financí povoliti úpis v případech zřetele hodných nejdéle do 30. června 1925."

67. Doplňovací návrh posl. Patzela a druhů:

K §u 26 (resp. po přečíslování §u 25) osnovy navrhuje se, aby odst. 2 tohoto paragrafu doplněn byl ještě větou: "Ostatním upisovatelům může ministr financí povoliti úpis v případech zřetele hodných nejdéle do 30. června 1925."

Předseda (zvoní): Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu dnešního vůbec.

Ukončím schůzi.

Jsou ještě některá presidiální sdělení.

Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

4834. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení senátu (tisk sen. 1844 a 1920) o vládním návrhu zákona (tisk posl. sněm. 4398, 4501 a 4806), kterým se mění zákon ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n., upravující právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

4836. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3793), jímž se částečně mění ustanovení §u 94, lit. c) zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z., o osobních daních přímých.

Předseda: Ukončím schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 12. září 1924 v 10 hodin dopoledne s týmž pořadem, který byl stanoven pro schůzi dnešní.

Je snad nějaká námitka proti tomu? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 5 hod. 15 min. odpol.)

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP