Pátek 23. listopadu 1923

Plzeň je nejnověji postižena také tím, že ministerstvo železnic zřídilo nové ředitelství státních drah Praha-Sever, čímž vzniká Plzni úbytek asi tisíce duší, úbytek pro živnosti a řemesla. Mimo to změnou traťového rozdělení vzniká západním Čechám značná újma na frekvenci.

Konstatuji, že ministerstvo železnic nevyžádalo si v této věci vyjádření na nejvýš interesované obce jako Plzeň, a že si nevyžádalo vyjádření ani obchodní komory. Ředitelství Praha-Sever bylo prostě diktováno a po zkušenostech můžeme říci, že toto ředitelství jest drahým luxusem. Tato akce rozpolťovat naši správu železniční a zatěžovat rozpočet železniční takovým opatřením, neodpovídá zásadám, které tlumočila vláda, totiž zásadám šetrnosti.

Západní Čechy mají také svůj pošumavský problém hospodářský. V celé oblasti Pošumaví sídlí sta a tisíce nezaměstnaných dělníků, jimž zcela uzavřena cesta za prací do ciziny. Pokles stavebního ruchu znemožňuje soustředění těchto nezaměstnaných dělníků na stavební práce do jiných měst republiky. Také západní Čechy nestačí tuto sumu lidské práce upotřebiti, ježto stavební podnikatelství soukromé jest značně omezeno a veřejné stavby podnikají nejvýše větší obce a okresy v míře však pouze takové, jak tomu dovolují jejich finanční poměry. Krutá bída řádí v pošumavských vesnicích a dědinách a hrozí ještě více dolehnouti do rodin nezaměstnaných pošumavských dělníků. Vidíme, že namnoze problém menšinový stává se tu problémem sociálním. Nejen česká místa, ale i místa národnostně smíšená jsou ohrožena nebezpečím bídy a vystěhovalectvím. Němečtí fabrikanti a podnikatelé pečují o dělnictvo své národnosti a český dělník, jsa zcela opuštěn, zmírá nedostatkem zaměstnání a výživy. Každé mluvení o menšinové práci a zásluze zůstane hluchou frází, nebude-li českým dělníkům v pošumavském kraji zajištěna sociální existence. Zbídačelý a zoufalý lid nezaměstnaný ztrácí sil a potřebného duševního klidu k plnění svých úkolů na horké půdě míst národnostně smíšených. Stát i české podnikání měly by svoji pozornost obrátiti na opravdový úkol menšinový, a to hlavně na úkol, jak řešiti otázku nezaměstnanosti a sociální problém českého dělnictva v celém Pošumaví. Cest k řešení tohoto problému jest dosti a při dobré vůli možno mnoho napraviti.

První cestou k částečnému řešení sociálních bolestí nezaměstnaného lidu jest věc žádoucího zvýšení stavebního ruchu v západních Čechách. Do velkých měst západočeských a různých obvodů daly by se soustřediti dnes mrtvé pracovní síly nezaměstnaných. Žádám v prvé řadě, aby investiční položky státního rozpočtu byly co nejrychleji uplatněny. My nechceme akademické položky do investičního rozpočtu. V předchozích rozpočtech parádují veliké položky milionové, ale většina těchto položek upotřebena nebyla. Jest třeba více seriosnosti, stát ať vloží do rozpočtu, co může vykonati, ale ať zbytečně nevzbuzuje nadějí lidu, který čeká na skutečnosti a jemuž fráze pomoci nemohou. Požaduji co nejrychlejší zahájení stavby budovy reálného gymnasia, finanční budovy, adaptaci poštovní budovy a stavby obytných domů pro státní a železniční zaměstnance v Plzni. Mezi naléhavými projekty je též stavba budovy poštovního ředitelství v Plzni. Žádám o urychlení státních staveb v Klatovech, Domažlicích, Rokycanech a Sušici. Žádáme o zvýšenou pozornost ve věci stavby malodrah v západních Čechách, a to v prvé řadě na důležité projekty dráhy Plzeň-Manětín-Rožmitál-Blovice, Staňkov-Merklín-Přeštice-Nepomuk, dráhy Žichovice-Kašperské Hory a všech projektů malodrah, jichž potřeba už dávno uznána byla. Žádáme, aby pro pokračování v regulaci řeky Mže v Plzni byly do rozpočtu příštích let vloženy příslušné položky, aby tento důležitý regulační projekt v plném rozsahu byl uskutečněn. Žádáme o urychlení stavby hydroelektrárny na Vydře u Kašperských Hor, o podporu na stavbu mostu v severním obvodu zbirožském, u Zvíkovce, kterážto stavba je nevyhnutelná pro spojení 4 okresů a pro docílení vhodnějšího komunikačního spojení na Plzeň a Prahu. Na těchto podporách nalezlo by zaměstnání mnoho dělníků a stát docílil by velkých úspor na podporách.

Pro příští rok je nutno učiniti vše, aby ve stavebním odboru zvýšena byla činnost a větší zaměstnanost. Deklamuje-li se stále dělnictvu, aby pracovalo, je třeba tuto práci opatřiti. Západní Čechy zasluhují zvláštní pozornosti pro svůj úděl nejtěžší krise a pro svůj význam pro republiku Československou.

Zvláště žádáme, aby pro oblast Velké Plzně a jiných průmyslových obvodů prodloužena byla účinnost zákona o podpoře stavebního ruchu. Podpora západních Čech znamená podporu státu. Je třeba jednati rychle, abychom předešli problému těžké krise západočeské. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dávám slovo panu posl. Darulovi.

Posl. Darula: Pánovia a panie! Keď sa jedná o tom, ako sa bude hospodáriť na budúci rok, je nutné poukázať, ako sa hospodárilo v minulom; a tu poukážem, že keď bieda, hlad, nedostatok, bezprávie, korupcia niekde kvitne, tak je to ubohá zem Slovenska a Podkarpatskej Rusie. Praha j e dosť ďaleko od Moravy a Sliezska v strede zemi českej, ale tým ďalej je od Slovenska a dľa toho sa tam i jedná. To Slovensko, ktoré bolo v putách maďarskej šľachty, zemianstva, ktoré ste pomohli národnostne oslobodiť" dali ste do rúk Klimovcom, Gajdovcom, pustili ste na Slovensko gardu národne demokratických úradníkov. Na miesto oslobodenia slovenského ľudu panuje tam zúrivá ažanprovokatérská klika Klimovcov, tam po ministrovi má najväčšie právo žandár a policajtský pendrek. Robotný ľud je vyssávaný každým, kto si postaví za chrbát žandára alebo policajta. Priemysel zničil koncern českých bánk, na čele so Živnobankou. Veľkostatky majú v rukách tí, ktorí tisíc rokov ssali krv z robotného ľudu. Robotný ľud na Slovensku nie je oslobodený, iba predaním tovarieň a zničením priemyslu zbavený je práce. Slovensko a Podkarpatská Rus je jedon veľký kriminál, kde je hlad, bieda, kde je plač a otroctvo. Päť rokov oslobodenia znamená pre robotný ľud skutočnú Sodomu a Gomoru.

To je obraz toho, ako sa veci majú celkove. V podrobnostiach uvediem len niektoré state, ako úryvky. Aby som sa zmienil o bytovej otázke, uvediem niekoľko strašných príkladov, ako doklad biedy a mizerie, ktorá je zobrazená tu v otázke bytovej. Celý rád článkov sme písali a taktiež tu v parlamente poukázali sme na nemožné pomery, ktoré priamo do nemocníc vháňajú železničiarstvo pre nedostatočné ubytovanie. Hovorili sme, že železničiari bývajú v železničných vozoch, v nezdravých, preplnených bytoch, ovšem, že mimo súkromého podnikania pre stavby obytných domov ani štát, ani železnice neurobily celkom nič. Bytová otázka, bytová mizeria železničiarov je ďalej otvorená. Keď v mestách stavajú sa budovy, tak sú to banky, vojenské a žandárske kasárne a baráky. Na pr. v posledných časoch v Bratislave pre okrasu mesta boly postavené budovy 5 a 6 poschodové. Kto by myslel, že tieto skvostné budovy budú slúžiť za obydlenie, ten by sa mýlil. 4 najskvostnejšie budovy postavené v strede Bratislavy sú banky, kde sa bude zdierať kšeftovať, keťasovať a po periferiach mesta sú hrozné útrapy podielom chudobných. Bratislava, hlavné mesto Slovenska, je na vonok pekná a stred mesta, ako vynikajúca obchodná štvrť. Mesto samé nesie charakter Pressburgerčanov, ktorí sú hrdí na svoje mesto a sú veľké ťahanice o to, kto bude starostom, miestostarostom, policajným riaditeľom Klíma alebo Slavíček. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Obzreli sme byty na Legionárskej ceste, kde v jednom prízemnom dome býva v 17 izbách 20 rodín. V každej izbe, ktoré z troch strán jednoducho doskami sú oddelené, prez ktoré možno prezerať z jednej izby do druhej, býva najmenej 9 osôb, detí i starých. V jednej izbe bývajú 3 rodiny, 16 osôb. Sú tam 4 postele, kde ležia ôsmi, ostatní ležia na zemi. V izbe 4 m2, kde je 8 mužských, sú odrastlé 16 až 18ročné dievčatá, ktoré sa obliekajú a zobliekajú pred hŕbou detí a 8 mužskými. V týchto izbách je šporák, dreváreň, kuchyňa, zásobňa, záchod i pracovňa jedného obuvníka. Po izbe sú rozložené kade a umývadlá, lebo v každej izbe pretieka cez poval. Deti sú choré tuberkulózne, škorfulózne. Je to hniezdo všetkého zla tohoto spoločenského poriadku. Na stenách visí jeden obraz s nadpisom: "Ne kínozd az állatokat" ("Netýraj zver!"). Druhý obraz má nadpis: "Isten áldása" ("Božie požehnanie"), ač práve je to peklo na zemi. Vo väčšine izieb niet skrine, ani stolu, ba ani postele. V jednej izbe 2 m2 býva so ženou válečný invalida, ktorý má otvorenú ranu na prsiach, dostal strelnú ranu do pľúc a podpory nedostáva. Do izby premoká, čaká pomoc od úradov už 5 rokov. Pri týchto bytoch bolo pristavené hrisko "Slavia", 6 mesiacov uzavrený vodovod, 130 osôb bolo bez vody a len keď sami sosbierali 620 Kč, zaviedli si jednu rúru, ktorou sa domohli vody. Čo to znamená 130 osôb bez vody, o tom hovoriť netreba. Ale niemenej zdrcujúci je pohľad na ulicu filiálneho nádražia, kde v jednej psej búde býva rodina: muž, žena a dve deti. Búda je 175 cm dlhá, 110 cm široká a 125 cm vysoká. Na búde je napísané: "Cudzím je vstup zakázaný." Je neľudskosť, ba hrozné, že v takejto búde bývajú ľudia, medzi nimi dve deti.

Vážení, tu sú obrázky, fotografické snímky (ukazuje vyobrazení) z tejto psej búdy, a je charakteristická jedna dopisnica, ktorá je adresovaná na tuto psiu búdu: "Theodor Rus, Bratislava, Hundehütte Nr. 1. Vollmacht für Julius Stabai und Marta Ertl, für das Wohnrecht in meinem Wagen." Prosím, prehliadnite si tieto obrázky a potom súďte, či je to možné pre obydlenie ľudu.

V Petržalke na erárnom majetku bolo vypovedané 10 rodín z bytov, na miesto nich správca dal doviezť robotníkov z Moravy, ktorým platí 4 Kč denne. Ešte tento mesiac sa musia vysťahovať, že kde, to je otázkou. Tieto rodiny majú 24 detí. Podobne mám tu prípis válečných invalidov v Bratislave, ktorý svedčí o hroznom stave týchto a nikde niet nápravy. Dobytok je viac šetrený a lepšie postarané oň, ako o ľudí. A tu sa hodí z národnej hymny jedna veta príkladne: "Zemský ráj to na pohled."

Drobný ľud je všade utiskovaný. Boháčom sa merá pravda sudom a chudobe ani žajdlíkom.

Pri minulých obecných, okresných a župných voľbách sa prevádzal teror, švindle a korupcia od úradov. V obci Chvojnici rychtár prinútil občanov hlasovať na vládnu stranu a prizeral na to, aké lístky kladú do obálky. Pre rozširovanie letákov a lepenie týchže boli pokutovaní občania na 30, 20 a 10 Kč. Leták, na ktorom je len výzva k voličom, leták je nemecky tlačený, nič iného nie je na ňom, nič trestného proti zákonu, len to, aby volili stranu komunistickú. Za lepenie týchto plakátov boli pokutovaní od okresného náčelníka traja občania pokutou 30, 20 a 10 Kč. A je odôvodnené ako trestný čin, že v obciach Chvojnici a Tužíne rozširovali v mesiaci septembri letáky a ich vylepovali. To je dôkaz dostatočný k tomu, aby občania, ktorí vôbec len to konajú, čo si dovolí ktorákoľvek iná strana, boli takto krute pokutovaní. Sudcom je okresný náčelník Novák v Prievidzi, ktorý vo svojom pašalíku je postrachom celého okolia. Tento podarený okresný náčelník dal si predvolať predsedu stavebných robotníkov v Nemeckom Pravne, súdruha Wolfa, poneváč chcel ísť do Ameriky a hovoril mu, že ak bude on i so svojou skupinou hlasovať na republikánsku stranu argalášsku, že behom 24 hodín dostane pas do Ameriky na študijnú cestu a ak sa mu bude ľúbiť, že potom môže tam ostať, ale ináč môže päty zodrať, pasu nedostane. Či je veľký rozdiel medzi dnešnými metodami vládnych volieb a guľášovými voľbami v starom Maďarsku? Štátne občianstvo je tiež bôľnou otázkou pre celý rad občanov, ktorí náhodou sa narodili mimo územia Československej republiky, ale ktorých prevrat našiel tu. Ako je možné štátne občianstvo dostať, o tom nedajú určitej odpovedi žiadne úrady. Je neslýchané, že drobným uchádzačom, ktorí bývajú na území Československej republiky 20 až 30 rokov, sú žiadosti odmietané, a to i vtedy, keď obec, okresný náčelník a župan ich podporujú. Ministerstvo s plnou mocou je v tomto ohľade bezmocnou expozitúrou ministerstva vnútra, lebo s každou záležitosťou odkazujú na ministerstvo vnútra do Prahy. A tu akási tajná ruka zasahuje do toho a odpovedajú: "Nelze vyhověti." Je divné, že bohatý fabrikant, akým je na príklad riaditeľ továrne "Sienit" v Púchove, dostal štátne občianstvo i keď je zaprísahaným nepriateľom Slovákov, ktorých i počas Československej republiky hanil a potupoval, čoho svedectvo môže dať četnícka stanica, ktorá to všetko potvrdí. Ale robotníkom na železniciach, ktorí majú tu vychovávané deti, odmieta sa posiaľ žiadosť o štátne občianstvo. Máme podozrenie, že tento postup umožňuje korupciu a vôbec niet precedentu v živote štátov, že by takto niekto postupoval, pripomínajúc, že dotyční platili dane a obce im príslušnosť do vyhliadky postavily. Kto má v tomto prst, časom vyjde na javo.

Daňový systém prevádzaný v Československej republike je zotročením pracujúceho ľudu. Toľko daní priamych i nepriamych je, že platí každý, ten robotník, roľník, úradník a maloobchodník, ale najviac platí spotrebitel zavedením 2% obratovej dane, čím je zdražované všetko v tej miere, že malý človek nemôže si kúpiť to najpotrebnejšie, a tým konsolidácia Československa je charakterizovaná biedou a nedostatkom pracujúcich vrstiev.

Továrne sa lifrujú cudzincom, ako Zvolenská, Krompašská, Hermanecká, veľká továreň v Bočkove, textilka v Čadci atď. V týchto továrniach pracovalo ca. 10.000 robotníkov, ktorí dnes sú vyhodení na dlažbu bez prostriedkov, ponechaní osudu. Títo robotníci zaiste neoslavovali 28. októbra i keď pre republiku vylievali krv. Je potom div, že celé karavány hladových zo Slovenska odchádzajú hľadať si novú vlasť do Ameriky s týždňa na týždeň.

Nič dobrého nečaká pracujúcich na Slovensku. Živnobanka systematicky odpriemysluje Slovensko, kde zostávajú len hory, skalnaté vrchy a čo je orná pôda, to majú posiaľ maďarskí magnáti tak ďalej, ako za starého Maďarska. Slovenskému ľudu nezbýva, než aby šiel do hôr a tam po Jánošíkovsku hladal si pravdu, spravedlnosť a právo na žitie. Zmenilo sa iba to, že hladnému sa dostáva dnes československým pendrekom po hlave, československý četnícky bajonet často sa močí v krvi hladného robotníka a je povestné československé súdnictvo a československá vyšetrovacia väzba.

Po kultúrnej stránke Slovensko sa oživlo. Ovšem že kultúru maďarskú zavedením alkoholu celkom vzorne prevzal štát československý, lebo dôverných Slovákov a Čechov odmeňovali výčapnými licenciami a otrava alkoholu je najlepším zdrojom štátnych prímov. Činnosť kultúrnych spolkov, dramatických, ochotníckych je znemožňovaná veľkými poplatky zábavnej dane, lebo pre vedecké, kultúrne účely konané večierky z príjmov väčšina je odpočítavaná na dane, čím klesá podnikavosť. Ochotníci, podnikatelia, prednášači, vidia nevďačnosť kultúrnej snahy a vzdávajú sa činnosti. Na mimoškolské kultúrne a umelecké účely sa na Slovensku nevenuje nič, ba to, čo je, sa zabíja, akoby zúmyselne na tejto zemi zostala tma a nevedomosť. Preto alkohol tam triumfuje. Pije sa tam vesele od hora na dol a zpät. Vláda akiste chcela odpomôcť všetkému zlému, na všetko zlé je recept ako životný elixír alkohol.

Sloboda slova je pochovaná. Bez imunity človek sa neodváži niečo povedať, lebo je perzekvovaný, ale v mnohých prípadoch zabránené bolo hovoriť súdruhom poslancom a senátorom na Slovensku. Do Krompachu prišiel na miesto mňa senátor Matuščák a za to, že pozvolenia písomného nemal, nemohol hovoriť.

Shromažďovacie právo používajú len koaliční stranníci, naše tábory sú rozháňané pendrekom a bodákom a pri každom takomto vykonávaní slobody tečie krv pracujúceho ľudu.

Spolčovacia sloboda je znemožňovaná tým, že Federovaným jednotám, kultúrnym složkám strahy, po roky posielajú stanovy zpät pre formálne chyby, len aby účinkovať nemohly, ďalej už jestvujúcim spolkom zoberú sa miestnosti, ako v Novom Meste nad Váhom pre nejakého protekčného pána, i keď pri tom zavraždia robotníka a dokaličia ich 10 až 15, len aby znemožnili činnosť robotníctva, ktoré všade klepe na prsty zlodejom, korupčníkom a politickým štréberom fašistickým.

O slobode tlače zmieňovať sa znamená hrach hádzať na stenu. Každý deň cenzorovia, títo ušatí ochránci zachraňujú vlasť a natoľko sú blbí, že nemajú ani potuchy o politických udalostiach a o politike vôbec, takíto politickí analfabeti konajú na Slovensku katanskú prácu a nivočia slobodu tlače. Týmto by za uniformu najlepšie slušilo nosiť medzi ľudmi masku somára.

Štátne investície na Slovensku sú tak zriedkavé, že nevidíme mimo stavby kasárien nič. A keď sa má niečo podniknúť, to už pred rokom sa robí reklama, čo sa bude robiť, sú posviecenské bankety a večierky a potom zase nič.

Ukážte lásku k slovenskému robotnému ľudu, postavte po dedinách školy, nemocnice, umožnite, aby v najnižších školách boly knižky a iné potreby deťom dané zdarma.

Vydajte zákon, že v liečivých kúpeľoch sa len nemocný môžu liečiť a vyžeňte odtiaľ keťasov, bankárov a všetkých trúdov tejto spoločnosti ľudskej. Dajte chudobnému roľníckemu ľudu pôdu zdarma, ktorú im ulúpili dnešní majitelia, lebo to, čo pozemkový úrad robí, je darebáctvo.

Pozatvárajte krčmy, bary, zavrite keťasov, bankových dráčov a korupčníkov.

Dajte prácu ľudu a dbajte, aby každý ľudsky vyžit mohol. Odpomôžte tomu, aby putovaly týždenne húfy biednych, zúfalých, odstrčených do Ameriky. Toto je odkaz chudoby zo Slovenska.

Vieme, že k tomuto ste hluchí, že nič neurobíte, preto pre váš rozpočet hlasovať nebudeme. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Schweichhart.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Při kapitole IX "Předsednictvo ministerské rady" užilo se zdánlivě velmi vydatně vládního hesla "šetřiti". Neboť zmenšení výdajů činí ne méně než 360 milionů korun a sice týká se položky "Pozemková reforma". Zde jest zařazeno pro příští rok jen 80 milionů proti 440 milionům roku loňského. Avšak zajisté ztěží lze za to míti, že pozemková reforma bude příštího roku zastavena; pokud vím, má býti urychleně skoncována. A já se domnívám, že peníze plynou z jiných zdrojů, tuším z náhradové banky, která není nic jiného než poštovní spořitelna. Jest třeba promluviti několik slov kritiky o provádění pozemkové reformy. Činíme-li tak, musíme ovšem s tím počítati, že nám vládní strany budou vytýkati neloyalitu, jak se stalo v pamětním spise vlády Svazu národů. Chce se tím paralysovati váha naší kritiky a vylíčiti, jako bychom jednali ze zlomyslnosti. Toto tvrzení, jako bychom kritisovali ze zlomyslnosti, jest nesmyslné zvláště u nás, kteří jsme zásadní přátelé pozemkové reformy. Potřebuji jen poukázati na usnesení sjezdu strany v Děčíně z prosince 1921, mohl bych dále poukázati na základní dílo dr. Davida "Socialismus a zemědělství", knihu, kterou ministr zemědělství Hodža s oblibou proti nám cituje. V této knize se praví výslovně: "Zdolání velkostatku, této nejsilnější bašty národohospodářské a politické zaostalosti, jest životní otázkou pro zdravý rozvoj našeho národa." Dále prohlašuje David: "Na novém kolonisačním zákonodárství Německé republiky, jehož hlavním úkolem jest zřízení drobných selských hospodářství, zahájeném čistě socialistickou vládou, socialističtí ministři v říši i zemích pokračovali." Chci tím říci, že v čistě věcných cílech souhlasíme s československou pozemkovou reformou, avšak se vší rozhodností potíráme zneužívání pozemkové reformy pro nacionální, stranické nebo čistě osobní účely. Bohužel již v revolučním Národním shromáždění jsme spatřili, že se zamýšlí zneužíti pozemkové reformy k národním účelům a jedním z mluvčích v tomto směru byl dnešní president pozemkového úřadu dr. Viškovský, který, jak se mi zdá, jest po této stránce zlým duchem pozemkového úřadu. Pokládám to za úplně zbytečné, jestliže se v rozpočtovém výboru před několika dny hájil v té věci, že nikdy neprohlásil, že pozemková reforma nebude prováděna národně a nemá národního rázu. Duch dr. Viškovského mluví také z moravského časopisu "Stráž Moravská", která tvrdí: "Prováděním pozemkové reformy na severní Moravě v r. 1923 dosáhli jsme krásných národních úspěchů, mnoho německých zákopů padlo, jiné jsou silně podkopány nebo otřeseny." To jsou holé skutečnosti. Naproti tomu však tvrdí vláda před Svazem národů, před širokou veřejností světa, že nikdy nesledovala při pozemkové reformě národních tendencí. Původní úmysl opatřiti pozemkovou reformou daleko přes 400 tisíc zemědělských hospodářství pro drobné rolníky, touto methodou nebude nikdy splněn a proto jest zvláštní, jestliže referent v rozpočtovém výboru kol. Biňovec vedle různé oprávněné kritiky prohlásil, že jest bezpříkladným výsledkem pozemkové reformy, jestliže jsme dosud zachytili 426.000 ha a podělili přes 500.000 osob. Jestliže však porovnáme velikost zabraných pozemků - daleko přes 4 miliony hektarů - a jestliže si vypočítáme průměrný příděl půdy, která byla rozdělena mezi drobné rolníky, pak výsledek pozemkové reformy není naprosto příkladný. Musíme také zde promluviti, jakým způsobem se půda přiděluje. Se všech stran docházejí živé stesky, že se při rozdělování půdy drobným rolníkům dává zřejmě přednost českým státním občanům a že Němci jsou úmyslně odstrkováni. Se zřetelem na krátkou dobu, mohu uvésti jen docela málo příkladů. Podle časopisu "Der kleine Landwirt", orgánu německých drobných rolníků, byla na jindřichohradeckém velkostatku Černínově, a to v Buku rozdělena půda, němečtí uchazeči dostali 1 až 1 1/2 měřice půdy, čeští uchazeči 3 až 8 měřic a více, kolik chtěli. V Bukové na velkostatku Buquoyově byl rozdělen dvůr z polovice slováckému peněžníkovi a zbytek třem rolníkům, drobní rolníci a zaměstnanci nedostali nic. A časopis "Der Landund Forstarbeiter", z něhož tyto skutečnosti vyjímám, k tomu poznamenává: "Rozdělováním půdy se sledují čistě politické účely, obecně prospěšných účelů se nedbá." Nejhorší jest to na Hlučínsku. Jedna deputace z Darkovic, která intervenovala u opavského zemského úřadu u inženýra Kosace, dostala takovouto odpověď: "Jen ti, kdo volí česky, dostanou půdu, ostatní si mohou jíti do Německa." Podle této methody pana inženýra Kosace se skutečně také při rozdělování půdy na Hlučínsku postupuje. V Malých Hošticích dostali rolníci pozemky pod záminkou na stavební účely, avšak tolik, že jich ani ve dvaceti letech nemohou zhodnotiti. Drobní rolníci byli odmítnuti. Časopis "Schlesische Volkspresse" v Opavě k tomu poznamenal: "Všude dostali půdu jen příslušníci klerikální lidové strany. Bylo to surové, stranické protekcionářství."

Ilustrací ke skutečnosti, že bylo provozováno protekční hospodářství a že v pozemkovém úřadě vládne korupce, jest to, co mi oficielně potvrdil vysoký funkcionář pozemkového úřadu, že skutečně většina odborných poradců u okresních politických správ musila býti vyhnána pro úplatkářství. Příznačné jest také přidělování pozemků pro sportovní účely a tělocvičné spolky. Českým tělocvičným spolkům bylo přiděleno 575 sportovních cvičišť, Němcům a jiným jen 20.

Kapitola sama o sobě jest kolonisace v Podkarpatské Rusi. Dosud tam bylo zřízeno 1:3 osad se 436 rodinami. Vím, že se všude usiluje přivésti české a slovácké vystěhovalce domů a dáti jim pozemky. Němci se však klidně nechávají vystěhovati, zvláště ve Spiši. Těmto lidem se neumožňuje, aby se usadili, nýbrž nechávají se prostě, aby šli do Ameriky. Mnoho by se dalo říci o osudu zaměstnanců, kteří ztratili svá místa pozemkovou reformou. Dosud bylo postaráno o 7763 zaměstnanců podle zákonitých ustanovení, avšak jakým způsobem? Stížnosti zaměstnanců na velkostatcích na nedostatečné zaopatření jsou všeobecné. Když jsem uvedl, že jen část půdy byla rozdělena drobným rolníkům, jest oprávněná otázka, kam vlastně přijde většina zabrané půdy. Podle zákona mají býti poděleni jen drobní rolníci atd. V praxi však vidíme, že spekulantům, bankám atd. jsou odevzdávány za směšné ceny veliké oblasti velkostatků, aby je mohli vydrancovati. Již před dvěma lety uvedl jsem na přetřes takovýto příběh, a to v Liběchově n. Lab., interpelací, avšak odpovědi jsem dosud ještě nedostal. Ale vím, že různí vysocí páni z Prahy byli v Liběchově jako hosté na honech a velmi se tam bavili, že jest tedy užší spojitost mezi Liběchovem a Prahou. Nejnovější případ je tento: V Dlouhé Lhotě byl zašantročen majetek 5.533 ha v ceně 47 milionů za 21 milionů korun tříčlennému konsorciu, aby tam vydrancovalo tamější lesy. To není pozemková reforma, to je mrhání půdy, aby se několika jednotlivcům nastrkaly do kapes miliony. Zvláště krutý boj zuří o 3000 zbytkových statků, které povstanou při rozdělení. Zde se jednotlivé strany mezi sebou velmi perou o pozemkovou reformu. Chuť českých agrárníků zdá se, že jest zvláště veliká. Vysvítá to z kritiky ostatního koaličního tisku. Čteme-li, co píše "Čech", "Právo Lidu", "Role" a "Národní Listy" o korupci, zlodějství a poškozování státu pozemkovým úřadem, víme, že v pozemkovém úřadě vládne ohromná ostuda a rozumíme tomu, proč se pozemkový úřad namáhá pomocí zákona na ochranu republiky potlačiti nepříjemnou kritiku. Co se tam děje, ukazuje případ Fiedlerův; úřednická vláda, k jaké nikdy nemělo dojíti. Mohl bych ještě upozorniti na údaje posl. Šamalíka v jednom moravském časopise. Prohlašuje, že revír Záhlinice dostal agrární ministr od pozemkového úřadu, ač nabídl o 100.000 K méně než 44 jiných uchazečů. Bylo by dobře, kdybychom se dověděli jméno onoho ministra a kdyby případ byl zjištěn. Ze zbytkových statků, které dosud byly rozděleny, dostala družstva pouze 6·6% a obce pouze 3%. Kde zůstává zásada obecné prospěšnosti, která byla v zákoně stanovena jako výhradné měřítko pro přidělování půdy. Zde jistě jí užito nebylo!

Stát sám přejímá nyní i v budoucnosti obrovské množství pohraničních lesů. Část Šumavy mu již náleží, také část Rudohoří a nyní vložil stát svou ruku také na Krkonoše a právě byla převzata Sněžka; nevím, zda ze strategických důvodů nebo jiných a nevím také co se se Sněžkou stane. Domnívám se, že velmi brzy budou také jiná pohraniční území, vlastně pohraniční lesy převzaty do vlastnictví státu. Postátněné velkostatkářské pozemky mají stoupnouti v roce 1924 v Čechách a na Moravě na 113.740 ha lesa, na 8000 ha rybníků a 2300 ha zemědělské půdy, na Slovensku na 43.000 ha lesa a 1500 ha zemědělské půdy Mnoho by se také dalo říci o přejímací ceně pozemkového úřadu. Průměrně platí 2000 až 2200 K za hektar. Vyměňuje-li však stát za jiné pozemky, dochází k výpočtu pro stát nepříznivému. Stát sám musí platiti asi 3000 K a podle čísel v rozpočtu při těchto transakcích při výměně pozemků vykazována jest pro stát ztráta 27 milionů. Státní lesní hospodaření má velmi pochybnou hodnotu. Také vrchní inženýr Šiman, přednosta správy státních statků to potvrzuje, mluví-li o obětech, které musí státní správa přinésti. Zamýšlí se tedy pronajmouti velké lesy v Podkarpatské Rusi cizozemským těžařům; v tom se jeví zřejmé fiasko státního lesního hospodářství. Tázal bych se však se vším důrazem: Kde jest právo obcí na příděl lesů? Podle §u 10 přídělového zákona z r. 1920 mají především obce právo na příděl lesa, v praxi však toho nepozorujeme. Velmi bych se ohradil proti úmyslu, obce odbýti případně nějakou maličkostí a nanejvýš přikázati jim část lesů k zaokrouhlení. Chceme, aby stát odevzdal při nejmenším větším obcím lesní plochy a aby také menším obcím spojeným ve svazy přenechal lesy. Chtěl bych ještě připomenouti to, že ještě není provedena akce přidělení půdy dlouhodobým pachtýřům a že ještě nebyla ukončena, akce rozptýlených pozemků uvázla a nedostává se ještě mnoho jiného.

O výboru pozemkového úřadu dalo by se říci velmi mnoho. Jest to veřejnou ostudou, provokací, výsměchem zákona, jestliže výbor pozemkového úřadu stále ještě úřaduje, ač jeho úřední období uplynulo již 12. července 1921. Nevím, co sněmovna po této stránce učiní. Domnívám se, že většina má v úmyslu přeplouti přes toto úskalí, a mluví se o tom, že má býti dosazena správní komise koaličních stran a má vésti správu místo výboru, který má býti volen sněmovnou. Bylo by to obejitím zákona, bylo by velmi potřeba, kdybychom i my tam měli kontrolu. Úřednické hospodářství se nám tam naprosto nelíbí. Je tam 527 úředníků a nevíme nic o nějakém snižování platů atd. Naopak po této stránce vidíme stoupnutí výdajů. Chtěl bych připomenouti, že president pozemkového úřadu podle rozpočtu má ročně 107.000 K. Jeho práce bude pak zajisté dobře zaplacena. Chtěl bych se také otázati, co je se zemědělským průmyslem? Jest přece sta palíren, pivovarů a cukrovarů, které mají býti podle zákona převzaty a přiděleny a nyní se říká, že tyto průmyslové závody mají býti vyřazeny, že po této stránce se usiluje o omezení pozemkové reformy. Také zde se bude revidovati dozadu.

O pozemkové reformě dalo by se ještě velmi mnoho říci, avšak čas utíká, nemohu se tím zabývati. Jest jisté, bude-li pozemková reforma prováděna dosavadním způsobem, stane se většinou pro stát a obyvatelstvo neštěstím. Jen návrat ke skutečným, čistým zásadám pozemkové reformy může zde zabrániti tomuto neštěstí. Prohlašuji ještě jednou: V rozporu s jinými stranami, které na příklad také dnes výsměšně mluvily o pozemkové reformě, my jsme přátelé pozemkové reformy a stojíme na zásadě, že se půda má dostati do rukou pracujícího lidu.

Promluvil bych nyní ještě o několika otázkách, které souvisí s kapitolou IX. Disposiční fond se nyní stydlivě nazývá "Fond pro nepředvídané výdaje vlády podle §u 5, odst. 2., zákona ze dne 20. března 1919, č. 175". To znamená tolik, že nejvyšší účetní kontrolní úřad není oprávněn kontrolovati tento fond. 8 milionů korun vydává se pro všelijaké temné účely a žádný člověk nemůže žádati, aby se z toho někdo odpovídal.

Státní statistický úřad jest aktivní. Má 17·7 milionu příjmů a 11.18 milionu výdajů. Při této kapitole pronesl bych přání, aby státní statistický úřad věnoval větší pozornost než dosud sociálním zjevům. Nebylo by snad neužitečné, kdyby vedl skutečnou statistiku podniků. Jest také úmyslem sestaviti statistiku zásob obilí v různých ročních obdobích. Dalo by se ovšem mnoho statisticky zachytiti, musí se to však díti přesně, ne jak se to dosud nyní dělo poněkud povrchně.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP