Pátek 23. listopadu 1923

Způsob vyšetřování přírůstku jmění methodou mechanickou nebyl uzákoněn ovšem pouze v našem státě. Analogicky tomu bylo i v Německu, kde zákonem ze dne 31. prosince 1919 byl zdaněn hodnotný rozdíl mezi stavem jmění dne 31. prosince 1919 a 1. ledna 1917. V Německu bylo však brzy od tohoto způsobu zdaňování upuštěno a v zákoně ze dne 8. dubna 1922, který zavedl periodickou daň z majetku a z jeho přírůstku za tři léta nově ukládanou, bylo stanoveno, že saň z přírůstku se ukládá v tříletých obdobích spolu s majetkovou daní Je arci přirozeno, že z jinakého účelu našeho zákona a zákona německého a z důvodů finančně-politických nelze doporučovati napodobení německého zákona, který byl vybudován v rámci nové daňové reformy, a to z určitých finančně technických momentů. Na německém příkladě chtěl jsem pouze naznačit, jak jest neudržitelno zatěžovati hospodářsky neurčitou budoucnost příliš vysokou daní, operující fiktivní veličinou. Při dnešních zvýšených sazbách výnosových a osobních daní a rozmanitých autonomních dávek jest dosavadní zdaňování majetku dávkou z přírůstku břemenem pro hospodářskou prosperitu našich podniků velmi nebezpečným. Jak jsem již zdůraznil, nemůže dnes jíti v zájmu státu o úplné přetvoření základů zákona o dávce z majetku a z jeho přírůstku, nýbrž o jeho zmírnění.

V první řadě nutno podstatně snížiti sazby dávek, hlavně dávky z přírůstku, nemá-li dojíti k těžkým otřesům našeho hospodářského organismu. Toto snížení jest v dnešní hospodářské krisi velmi akutní otázkou hospodářské politiky, zvláště agrární, neboť tíha dávek v nekonjunkturní periodě doléhá citelně na samu substanci našeho zemědělství. Zemědělské podniky, jinak dost zatížené řádnými daněmi a jinými veřejnými dávkami, chtějíce uniknouti daňovým exekucím, se silně zadlužují a při panujícím podceňování zemědělských plodin dá se sotva očekávati, že z nynější těžké krise dostanou se bez pohromy. Krise zemědělská v nynější své ostrosti není ovšem vyvolána platným daňovým systémem, ale je jím přiostřena. Jednostranná obchodní politika, která udržuje naprosto nepřirozenou disparitu mezi cenovou úrovní výrobků průmyslových a plodin zemědělských, ohrožuje možnost existence našeho intensivního hospodaření a činí illusorním návrat k půdě ve formě pozemkové reformy zamýšlený. Kdo jen poněkud soustavně sleduje hospodářskou a sociální situaci našeho zemědělství v poslední době, jest si vědom, že vývoj v našem zemědělství není zdravý.

Nynější hospodářská krise jest do značné míry krisí výrobních nákladů. Všeobecně se uznává, že zatížení výroby veřejnými břemeny jest u srovnání se zahraniční výrobou přílišné. Naše finanční politika, usilujíc krýti zvýšenou státní potřebu zvyšováním řádných příjmů, plynoucích z daní a z dávek, kráčela a kráčí ve šlépějích rozumné francouzské a anglické finanční politiky. Odlišné hospodářské poměry a potřeby vynutily si však takového daňového zatížení, jež výroba mohla snésti v době příznivějších hospodářských poměrů, nikoli však dnes, kdy přechod k režimu zákona nabídky a poptávky vyžaduje redukci výrobních nákladů. Podstatnou jich součást tvoří právě veřejná břemena, zvláště daňová, takže v zájmu zabezpečení odbytu výrobků našeho národního hospodářství jest nezbytno přistoupiti k redukci daňového zatížení výroby. Není arci pochybnosti, že toto daňové zatížení bude moci býti sníženo jen podle toho, jak se podaří snížiti potřeby státu a obcí. Jest tudíž naléhavo energicky prováděti politiku přísné úspornosti ve všech odvětvích státní i autonomní správy, má-li dojíti k brzkému zlepšení výrobních podmínek našeho průmyslu a zemědělství.

V tomto směru nelze přehlížeti, že naše zemědělství - a zvláště střední stav - prožívá hotovou existenční krisi. Tak zvaná konjunktura zemědělská nepřinesla zemědělství jako celku ničeho, než poruchu, na jejíž restauraci musí zemědělství za dnešních obtížných poměrů stále pracovati. Že však obnovení zdravých poměrů při stoupání výrobních nákladů a poklesu cen zemědělských plodin zůstává namnoze ještě nesplněným ideálem, nemůže překvapovati. V zájmu však hospodářské rovnováhy státu jest nutno zemědělství našemu ulehčiti restaurační práci k uskutečnění pozemkové reformy v jednotlivých podnicích. To bude jen tehdy možno, bude-li finační politika prováděna s náležitým zřetelem k existenčním potřebám našeho zemědělství.

Dnešní finační požadavky státu vůči zemědělství jsou jeho daňové způsobilosti neúměrný. Nemůže proto překvapovati, že zemědělci protestují proti dalšímu utahování berního šroubu finanční správou, která nesnaží se spravedlivě o vystihnutí skutečné daňové způsobilosti jednotlivých hospodářských živností. Takováto finanční politika nemůže vésti k hospodářské obnově našeho válečnou i poválečnou politikou seslabeného zemědělství ani ke zvýšení jeho intensivnosti, neboť zvyšování výrobního nákladu rozmanitými veřejnými dávkami nad hospodářskou kapacitu podniku jest mohutnou překážkou každého racionelního hospodaření. Mezi soukromými hospodářstvími a státem, resp. jeho finančním hospodářstvím musí býti hospodářská vzájemnost v tom směru, aby finančními požadavky státu nebyly odstraňovány předpoklady pro soběstačné hospodaření selských živností. Dnes jest již veřejným míněním, že daňová soustava z býv. Rakouska a býv. Uherska převzatá potřebuje důkladné reformy.

Korektury bude vyžadovati v první řadě daň pozemková, ověnčená vysokými přirážkami státními i autonomními. Uvážíme-li, že sazba daně jest nyní 22.7 procent katastrálního výnosu a že přirážky státní činí z vinic a zahrad 400 procent, z lesů 600 procent a z ostatní půdy 200 procent, nemůžeme tuto daň označiti za úměrnou zemědělskému výnosu. Pozemková daň jako daň výnosová přihlíží jedině k výnosovému zdroji, nepřihlíží však k osobním a majetkovým poměrům poplatníkovým, které jeho daňovou způsobilost značně snižují. Jinak je tomu u francouzské pozemkové daně, při níž se hypotekární dluhy srážejí. Naše daň pozemková nevyhovuje ani zásadně stejnoměrnosti, kterážto vada jest stupňována přirážkovou soustavou zvláště od té doby, kdy obecní hospodářství zabředlo do periodických deficitů. K tomu vedle nehospodárnosti dnešního vedení přemnohých obcí vedla a vede i okolnost, že obce a okresy mají jen skrovné prameny příjmů z vlastních samostatných dávek, jsouce odkázány na ukládání přirážek k výnosovým daním, zvláště k dani pozemkové a domovní. Přirážková soustava jest se stanoviska technického velmi jednoduchá i pohodlná, ale zároveň nebezpečná. Vidíme dnes, jak její snadnost vede k zbytečným výdajům. Následkem lehkomyslného hospodaření v obcích dochází následkem přirážkové soustavy ke zvýšené nestejnoměrnosti daní výnosových a vzniká příkrá nerovnost místní podle rozdílnosti stupně přirážek jdoucích do tisíců procent.

Mimo daň pozemkovou jest postiženo zemědělství další výnosovou daní, zvanou domovní daní třídní, která byla zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 334 Sb. z. a n., podstatně zvýšena. Břemeno této daně jest zvyšováno zmíněnou již soustavou přirážkovou. Pokud jde o hospodaření na najatých pozemcích, podléhá zemědělská výroba i všeobecné dani výdělkové. Vedle výnosových daní podléhají zemědělci osobním daním. Výše všech těchto daní jest dnes velmi značná, takže při chystané daňové reformě bude třeba sazby přímých daní podstatně snížit, má-li se výrobě ulehčit. Abych doplnil obraz o zdanění našeho zemědělství a zemědělců, musím jmenovati daň z obratu, daň z vodní síly, poplatky z převodu nemovitostí, daň z obohacení, totiž daň dědickou a daň darovací, poplatky z úplatných převodů věcí movitých a v neposlední řadě autonomní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, která zvláště citelně postihuje zemědělce, figurujíc vedle státních dávek z majetku a z přírůstku na majetku.

Tato daňová soustava jest na dnešní poměry velmi těžká pro naše zemědělství, posuzujeme-li jeho situaci veskrze objektivně, jak skutečně jest. Ze symptomů dnešního hospodářského stavu lze činit závěry na neudržitelnost dosavadního daňového zatížení a na nutnost daňové břemeno soustavně zmenšovat. Při uplatňování zásady daňové stejnoměrnosti nelze se nijak vyhnouti nové úpravě finančního zákonodárství svazků autonomních, neboť, jak jsem výše naznačil, jest to přirážková soustava autonomních svazků, která daňovou stejnoměrnost činí naprosto illusorní. V daném případě půjde tu o vyřešení velmi starého problému, totiž, jak upraviti vzájemný harmonický poměr mezi zdaněním státním a autonomním.

Konečným cílem chystané a opravdu potřebné daňové reformy musí býti snížení daňového břemene, které dnes není úměrno hospodářské nosnosti, rentabilitě našich podniků. Aby tohoto cíle bylo dosaženo, nutno cílevědomě prováděti v hospodářství státním i v hospodářství autonomních svazků politiku národohospodářské šetrnosti a úspornosti. Bude-li dán tento předpoklad, pak snadno naše finanční správa nahradí jednostranný fiskalismus finanční politikou, která umožní opravdové sbírání produktivních sil národa. Nelze připustiti, aby zchudl venkov, poněvadž kdyby zchudl, chudl by celý národ.

Je jasno, že máme celou řadu požadavků jak směru politického, tak směru hospodářského, o kterých při rozpočtové debatě jest potřeba se zmíniti. Tak jest nutná potřeba, aby byla provedena reorganisace zemědělských rad, aby došlo k revisi zákona o obecním statku, aby byly zákony lesní, honební a vodní upraveny přiměřeně novým státním poměrům. V ohledu politickém žádáme, aby co nejdříve byly reorganisovány okresní výbory. Jest třeba pořádku všude a ve všem.

Bylo mi uloženo, abych tlumočil stížnost slovenského učitelstva, které dosud nebylo převzato státem. Jest to analogický případ jako u úřednictva na bývalých císařských statcích. Tito nepřevzatí učitelé dostávají zálohou daleko menší plat, než učitelé převzatí státem a jest jim znemožňováno, aby odešli včas do pense.

Jinak chceme ovšem, aby se ve státě všude a pokud možno nejvíce šetřilo, ovšem tak, aby to nebylo na úkor účelných investicí. Mám za to, že lze dosíci velikých úspor zejména v podporách v nezaměstnanosti a tím, že nebudou tvořeny nové podniky, které by státní rozpočet velmi zatěžovaly. Mám zejména na mysli připravovaný návrh monopolního pojištění dobytčího a krupobitního, jímž by stát přejímal veliké risiko z rukou podnikatelů, kteří platili a platí státu značné daně. Nemohl bych se ovšem vysloviti proti tomuto projektu, kdyby tento projekt znamenal skutečně prospěch pro československé zemědělství. Toho však nelze říci, ba naopak možno tvrditi, že tento projekt znamenal by trvalé zatížení státního rozpočtu a trvalé zatížení poplatnických sil tam, kde lze cestou svépomoci dosíci daleko většího prospěchu pro zemědělství.

Pokud se týče pozemkové reformy, o které měl jsem čest již několikráte v této slavné sněmovně, jak ve výborech, tak i v plenu, mluviti, chci se omeziti na stručné pojednání. Jest jistou věcí, že jest absolutní nutností reorganisace Státního pozemkového úřadu v tom směru, aby všechny vrstvy národa měly vliv na tuto životní otázku národa a státu. Kritisuje-li kdo dosavadní činnost Státního pozemkového úřadu, není proto zajisté ještě nepřítelem pozemkové reformy a jest neobyčejně smutným úkazem, jestliže Státní pozemkový úřad kritiky nesnese a volá-li na každý kritický projev zákon o ochraně republiky a na každou tiskovou zprávu státního censora. Markantním dokladem pro to jest příklad, který se stal v těchto dnech, kdy čís. 264. deníku "Role" bylo konfiskováno pro zprávu, kterou dostalo od svého důvěrníka a která zní (čte):

Reformujte půdu, ale neničte existencí a životů!

Už stokrát a vícekrát jsme prohlásili jasně, že přejeme si ze srdce, aby pozemková reforma prováděna byla, ale že nesmí za sebou zanechávati krvavé stopy, jakou je příklad, který se nám právě oznamuje s datem 18. listopadu:

Velectěná redakce!

Oznamuji Vám nový drastický případ, jaký "ráj" prožívá dnes zaměstnanec na zabrané půdě.

Včera večer, 17. listopadu, byl předáván zbytkový statek Nupaky (okres říčanský) povozníku Nouzákovi z Prahy. Tohoto předávání súčastnil se i správce Spitz, který 29 let věrně sloužil v Nupakách a získal si v celém okrese říčanském pověst muže povahy ryzí a vzorného hospodáře. Nyní, ač si byl zákonitou cestou podal žádost o příděl nějakého zbytkového statku, ač snažně na všech možných instancích prosil, byl odmítnut, odbyt a včera při předávání nařízeno mu konečně, aby se z bytu co nejdříve vystěhoval. Správce Spitz dotčen byl tímto odbytím, jehož si nikdy za svoji poctivost nezasloužil, a cynickými odpověďmi zástupců Pozemkového úřadu tou měrou, že raněn byl mrtvicí. Jeho stav je nanejvýš vážný, od včerejšího dne nenabyl dosud řeči.

Kam spějí tyto poměry? Ptáme se v ustrnutí jen, kde je ten někdo spravedlivý, kdo by se nás ujal? Veřejnost snad vůbec neví o takovýchto popravách dobrých českých pracovníků. Pozemkový úřad jde bezohledně přes mrtvoly zaměstnanců a jejich rodin.

Jaký osud čeká nyní rodinu nešťastného Spitze? Jaký osud čeká ty ostatní, kteří jsou právě tak odkopnuti? To je zoufalé pomyšlení!

Prosíme redakci o uveřejnění tohoto v deníku "Role". Nechť veřejnost nahlédne do zákulisí života zaměstnance na půdě zabrané, nechť konečně sezná, že reforma pozemková takto prováděná nebéře jen poslední skývu chleba, ale i životy."

Tolik dopis. Myslí-li Pozemkový úřad, že umlčováním takovýchto fakt zamezí kritiku a zamezí oprávněný zájem o postup Pozemkového úřadu, jest na omylu. Otázka zaměstnanců na zabraných velkostatcích jest otázkou tak důležitou, že se o ní za všech okolností musí jednat. Nemůžeme prostě připustiti, aby inteligentní a poctiví lidé byli vyhazováni na dlažbu a aby zde tvořen byl lehkomyslně nový zemědělský proletariát. Tato otázka jest důležitou otázkou sociální, otázkou citu a srdce a proto béřeme ji plně za svou. Stejně musíme si i dále všímat ostatních zjevů jak v Pozemkovém úřadě, tak při provádění pozemkové reformy. Přejeme půdy novým nabyvatelům, kteří na ni mají plný nárok, ale nemůžeme souhlasiti s tím, aby se budil umělý hlad po půdě u těch, kteří dosud o půdu zájmu neměli, anebo kteří nechtějí žádných dalších přídělů. Velmi často se stává, že na schůzích političtí agitátoři dávají odhlasovati resoluce, aby ten nebo onen objekt byl okamžitě rozparcelován, a třebaže pro tyto resoluce nehlasuje většina přítomných, posílají se přece tyto resoluce Pozemkovému úřadu, aby měl podklad pro okamžité zahájení pozemkové reformy, nikoli národohospodářsky nutné, nýbrž řízené toliko politickou potřebou. Na tento zjev jest třeba poukázati tím spíše, poněvadž jsou nám známy případy, že se přidělená půda vrací, a to na mnohých místech i v dosti značné míre. Jest nutno velikou pozornost věnovati otázce zbytkových statků a veřejnost má právo zvěděti, jak a komu tyto statky byly, po případě budou přidělovány. Pro stát je velmi důležito, aby bylo zjištěno, jaký zisk nebo ztráta plyne z pronajatých zbytkových statků, které přecházejí jaksi do vlastnictví státu, aniž by mu skutečně byly předány. A jest nutno říci, kdo za hospodaření na těchto statcích odpovídá a jak je postaráno, aby stát neutrpěl příliš značných škod.

Konečně chci upozorniti ještě na nebezpečí, které pro stát vyplývá z jednostranné parcelace a nutnosti, aby rozdělená půda byla v nejbližší budoucnosti opět komassována. Toto příští zcelování pozemků nebude se moci státi bez náležité pomoci státu a jest třeba již dnes pomýšleti na to, aby škody, které stát utrpí, nebyly přespříliš velké. Konečně chci ještě říci, že by bylo na čase, aby nepřicházelo se již s návrhy na "pachtovní zákony" a vůbec s takovými návrhy, které jsou hrubým porušováním soukromého vlastnictví a zásady svobodného podnikání. Doby, kdy mohlo se s takovými návrhy přicházeti, již minuly, poněvadž svět přece jenom již nejde tak na lovo, jak by si toho tak mnozí přáli. Zdá se, že skutečně se svět obrací k práci a pořádku, což znamená, že přicházejí také k úctě výsledky poctivé práce a oprávněný občanský zisk. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Schubert.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Mluvě k politické skupině, vybírám kapitolu "Spravedlnost". V tomto ohledu musíme přednésti vážné stížnosti a utiskování různého druhu. Vždyť stálými konfiskacemi našich listů je nám v mnohých případech již teď zabráněno, abychom přednášeli tiskem své oprávněné stížnosti. Konfiskační prakse se v různých částech zemí zcela různě provádí a zdá se patrně, že byly vydány pro jisté části zemí a pro jisté listy, vládě nepříjemné, zvláště ostré censurní pokyny. I pozemkový úřad je svatosvatý a nesmí na něj probůh býti útočeno. Censura se nám stala nesnesitelným břemenem a mohl bych v tomto ohledu přednésti velmi příkladné věci, kdyby mi to dovoloval čas. Vezměte si přece jednou příklad na onom osvíceném svobodomyslném pruském králi, jenž napsal okřídlené slovo: "Časopisům se nesmí překážeti." U vás naopak platí: "Časopisům se musí stále překážeti." Také západní Čechy patří, jak se zdá, k požehnaným lánům vaší censury. Pamatujte si dále: Každá bílá skvrna v našich listech znamená účinnou propagandu pro naše myšlenky. Z našich slov a z našich stížností nezní nervosní vzkypění - jak včera naznačil jeden z vašich řečníků - ale spravedlivé, poctivé přesvědčení. Mezi počínáním ruských sovětů - není to smělé porovnání - a vaším vlastním je, zdá se, v mnohých věcech zoufalá podobnost. Tam i zde násilí ve jménu svobody. Tam i zde ve formě i v obsahu bezohledné odmítnutí všech našich právních požadavků. Jaká soustava se v soudnictví proti nám plně uplatňuje, to vysvětluje zcela správně výrok jednoho z vašich dřívějších ministrů spravedlnosti, který na náměstí v Praze, ve veřejné řeči k zástupům pronesl slovo: "Nedostává-li se vám vašeho práva, vezměte si je sami!" To jest nejčistší, zcela nefalšovaná bolševická škola v pražské úpravě. A nevěříte-li mi, tedy se tažte "Moravské Orlice", ta to zajisté ví, neboť psala před několika dny zcela doslovně takto: "Učinili jsme ze spravedlnosti milostnici politiky"; tam se sice nemluví o "milostnici", ale o něčem jiném; utvořil jsem překlad velmi jemný pro uhlazenost formy, zní to docela jinak; račte si to tam přečísti!

Smutná otázka je také otázka přiznávání státního občanství. Mohl bych vám vyprávěti o případech, z nichž zcela jasně vyplývá, že mnozí počestní lidé dnes nevědí, který stát jest jejich domovinou. To jest humanita dohody, to jest humanita míru versailleského, to jest humanita vašich správních úřadů. Slzy vdov a sirotků vámi nehnou! To je demokracie! Jistě nikdy nebylo tolik tajných výnosů jako teď. Dokonce i ocenění válečné půjčky k dávce z majetku bylo původně vydáno ve formě tajného výnosu ministerstva financí. Vláda a správa, která hledá svou sílu v tajných výnosech, nosí v sobě zárodek slabosti a zániku. Ve vašem soudnictví a u vašich politických úřadů rozumní úředníci již dávno nad tím kroutí hlavou. Že správné ponětí o právu a zákonu v lidu mizí, tím jste z velké části sami vinni. Je to jako kletba na této zemi, že již od staletí se zde všechno měří měřítkem citu a nálady a nikoli měřítkem chladně rozvážného rozumu. Nesprávný postup v otázce válečných půjček je sám již dokladem tohoto tvrzení. Pokud válečné půjčky nebudou plně vyplaceny a pokud lombardní dlužníci nebudou zachráněni, nemůžete se počítati k právním státům. V této otázce jste hrubě porušili stanovisko nabytého práva. Avšak i jinak žijeme v jakémsi politickém dětském pokoji. Žaloby mnohých vašich státních zástupců proti poslancům, jakož i jiným neoblíbeným osobám, jsou často hodny doby předbřeznové. Zákon na ochranu republiky, kterým jste i proti námitkám vynikajících českých právníků prorazili, korunuje celé dílo a dokazuje, že u nás skutečně nejsou ústavní poměry, ale skrytý výjimečný stav. Takovými prostředky doby předbřeznové, jichž bylo kdysi užito i proti vašemu bojovníku za svobodu Havlíčkovi, se trvale žádná vážná charakterní oposice ani nepotlačí ani nezlomí. Jste-li pyšni na svou dobytou mladou svobodu, pak také chraňte svobodu jiných, nebuďte nesnášeliví jménem této svobody a žádejte na svých státních zástupcích průkazu pravého demokratického smýšlení. Kdyby vláda byla prodchnuta pravým citem odpovědnosti, pak by byla také měla zřetel k úsudku zkušených mužů a úsudku ústavního soudu a nebyla by na příklad pracovala se zmocňovacími zákony, které jsou podle úsudku význačných autorit práva ústavního přímo protiústavní. Nechrání-li vládnoucí především sami ústavy a neváží-li si jí, kdo pak by to měl v státě činiti? Čekáme již léta na obrat k lepšímu. Vám však schází dobrá vůle a i porozumění, abyste zjednali obrat. Náš národ má pro způsob, jakým se s ním jedná, jemný cit a rozhořčení nad tím sahá již i do nejmenších vesnic a samot. Vždyť jsme sem nepřišli, abychom snad prosili o milost a blahovůli, přišli jsme sem, abychom touto cestou se domohli svého práva. Máte u nás státi veliký dluh a zneužíváte své většiny. Jste asi toho mínění, že většina má přirozeně právo, aby znásilňovala menšinu. Podle našeho přesvědčení má většina vyšší, vážnější úkoly: Většina zavazuje!

I finančně nás bijete metlou. Nahlédněte na příklad jen do berní knížky prostého sedláka, pak uvidíte, že se nemůže více počítati se závazky daňovými, závazky státními, ale že se musí skutečně mluviti o socialisaci selského majetku oklikou placení daní. Také nespravedlivá stránka pozemkové reformy, předvídané sestátnění lesů a mnoho jiných věcí patří do této kapitoly stížností. Jsouce si vědomi nepráva v mnohém směru, hledáte křečovitě právní titul a sestavili jste vzhledem k roku 1620 zjevné, vyložené dějinné lži. Kdyby prapor onoho Falckého tam na Bílé Hoře byl zvítězil, byl by příliv německých složek býval tak četný, že by německý ráz byl v této zemi nabyl převahy a v roce 1918 nebylo by bývalo řešiti národnostní otázky. A kdyby svého času v bitvě na Moravském poli druhý německý Otakar, jehož si vážíme jakožto zakladatele německých měst, nebyl klesl, nýbrž kdyby jeho prapory byly vítězně zavlály, a kdyby si byl nasadil německou korunu na hlavu, pak by byly nastaly poměry, které by také r. 1918 nebyly daly vystoupiti národnostní otázce. Jsou národové, kteří vděčí svému zdánlivému dějinnému neštěstí svůj život. I když se k tomu nechcete přiznati, přece pravím: pod pamětní deskou pro popravené na Staroměstské radnici by vedle vašich věnců stejným právem mohly také ležeti věnce zdobené naší německou trikolorou. Jak dovedete posunouti stranou právo a zákon a na jak slabých nohách stojí vaše právní vědomí, dokazuje mezi jiným také utvoření nejvyšší vojenské rady, kterýžto sbor je obeslán šesti ministerstvy. Takový sbor má býti ustanoven pouze cestou ústavní. To vám však nevadí. Přikazuje-li to Francie, pak se ústavní listina jednoduše zastrčí do zásuvky. Ochranný zákon, jazykové donucení, konfiskace půdy, vyřazení spravedlnosti a mnoho jiných věcí, to mají býti zajisté první etapy k svobodě a právu. Spravedlnost nesmí milovati sensací. Spravedlnost vždy milovala jednoduché a prosté formy a nekoketovala s ulicí. I spravedlivá rozhodnutí pražského správního soudu mají zvláště pro odlehlejší krajiny toliko problematickou cenu. Co jsou platna spravedlivá rozhodnutí soudu, zůstávají-li podřízenými orgány nepovšimnuta, ba provádějí-li se často i opačně. Že se i německým soudům vydávají české přípisy, aby je veřejně vyhlásily, dokazuje tento případ, mimochodem řečeno jeden případ z mnoha tisíců: Soudní okres hostovský má podle nového sčítání lidu 15.602 Němců a 224 Čechy, tito skoro vesměs vojíni. Přesto jsem našel nedávno na tamější úřední tabulce okresního soudu vyvěšený zatykač na zločince, jenž utekl z Blovic, pouze v jazyce českém. Pověstný zbojník, jehož se to týkalo, vám bude velmi povděčen, že se oznámení dělo jen v jazyce českém a že se tím cítil v německé krajině bezpečným. Takové oznámení je bezcenné a chrání zločince před dopadením. Ale to vám nevadí, jen když se učiní zadost jazykové ješitnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Provádějí-li vaši lidé, jak tomu bylo při sporu o kostel v Radhošti, vzpouru proti vlastní státní moci, bylo by na místě, abyste se odrakouštili a nepoužili k zjednání pořádku našich vojáků, ale svých. To by zajisté bylo charakternější než opak.

Provinění proti vlastnictví rychle stoupají a také na venkově a zvláště v našem pohraničí přejde sotva den, aby se nehlásilo takové provinění v úzkém okruhu. Pouze vaše statistika oznamuje opak. Ví se však, co je statistika. Statistika je věda lži a vaše statistika je vědou vyšší lži. Slovenský kolega Buday vám dokázal v jiném směru, co se může souditi o vaší statistice.

Také nejnovější státní stráž bezpečnosti nebude moci na tom ničeho změniti, pokud se u nás četnictvo a stráž bezpečnosti bude odnímati svému vlastnímu úkolu a bude se jich používati k úkolům politickým.

Útěk soudců je všeobecný a trpí jím celé soudnictví. Dobře spořádané soudnictví se stálým stavem soudcovským jest nejlepším měřítkem pro to, jsou-li ve státě urovnané poměry nebo nikoliv. Mnoho administrativních a procesních ustanovení zákona o lichevních soudech volá naléhavě po reformě. Vliv znalců v trestním řízení pro lichvu jest příliš nepatrný. Nezastáváme se lichvy, jsme však proti tomu, aby se užívalo lichevního zákona nespravedlivě a vexatorně a aby vedl k právní nejistotě. Předpis, jenž se již dávno přežil, že státní zástupce ve všech případech osvobození v první stolici musí navrhnouti odvolání, by měl konečně již přece jednou býti zrušen. Státní zástupce se tímto donucením stává pouhým automatem. S vaším odrakouštěním to bude ještě dlouho trvati a aby se odůvodnilo drakonické nesprávné odsouzení, vyhrabávají se často předpotopní patenty, které mají stáří 70 a i více než 100 let za sebou. Nejen v holých cifrách rozpočtu spravedlnosti vězí hlavní věc, nikoli, v duchu provádění spravedlnosti leží pro nás podstata a to, co přichází v úvahu. A toto provádění spravedlnosti je právě to, co nám zavdává příčiny k vážným stížnostem. Při vynášení mnohých rozsudků šilhá se po ulici a po radikálním tisku a zhoubná spravedlnost podle nálady slaví svá smutná vítězství. Postarejte se konečně o zkrácení vyšetřovací vazby a pro urychlení trestního řízení, aby se nevinným často zbytečně neubližovalo. V ústavě stojí výslovně, že každý způsob násilného odnárodňování je zapovězen, a není-liž to snad promyšlené násilné odnárodňování, nemohou-li naše okresní menšiny klesající pod 20 % u úřadů nalézti plnoplatného práva ve své mateřštině? Tak se hromadí naše stížnosti a žaloby bez konce. Vy máte moc a využíváte jí proti nám ve všech směrech. U vás moc předchází právo. Myslíte-li snad, že touto cestou můžete stát zajistiti a upevniti, mýlíte se. Nikoliv! Jdete docela chybnou cestou. Ne násilí, pouze právo a zákon jsou opevněním a podporami státu. V tomto ohledu jste si nezískali naší důvěry a proto také hlasujeme proti rozpočtu. Pokud jdete touto chybnou cestou a nezměnit soustavy, nemáme pro vás ani haléře ani muže. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále m pan posl. dr. Hnídek.

Posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Číselný rozbor i první skupinu rozpočtu celého, která se týká položek resortů, o nichž se právě jedná, důkladně osvětlil kol. Srdínko jako generální zpravodaj. Já jen připomínám k tomu tu okolnost, že i v těchto resortech, o kterých se právě jedná nyní, musilo býti přikročeno k velkým škrtům, ačkoliv se to týká právě resortů, které mají velikou důležitost pro náš celý stát. Je to resort ministerstva nár. obrany a ministerstva zahraničí.

Škrty v těchto ministerstvech, tak eminentně důležitých pro stát, musely býti učiněny, neměla-li rovnováha v rozpočtu býti porušena a nemělo-li celé hospodářství nějakým způsobem se vyšinouti z kolejí. Jak z rozpočtu je vidno, škrty, které se proti loňskému roku udělaly v rozpočtu ministerstva nár. obrany, činí 300 mil. Kč a v ministerstvu zahraničí dělají asi 40 mil. Kč. Tedy, jak jsem již řekl, k snížení tohoto rozpočtu proti loňskému roku muselo dojíti za každou cenu, i za cenu, že snad výkonnost orgánů těchto dvou resortů poněkud se sníží. A tu mám obavy, aby snad právě resorty, o nichž se zde jedná a které mají takovou důležitost pro obranu a bezpečnost země, tedy ministerstvo nár. obrany a potom min. zahraničí, zdolaly úkoly, které jim jsou svěřeny právě s ohledem na bezpečnost země.

Nesmíme zapomenouti, že Evropa dnes je ještě ve varu, že Evropa dnes ještě není skonsolidována, že jsou ještě v Evropě ohniska, ze kterých může vzplanouti požár, který může zachvátiti zase celou Evropu, jak tomu bylo na počátku světové války roku 1914. My nevíme dnes, co nastane zítra, my nemůžeme věděti, jak vyvinou se poměry v Evropě v nejbližší době a proto musíme býti na všechny eventuality připraveni a musíme hleděti připraviti se všemožným způsobem, jak politicky tak také i fysicky, hmotně, svým vojskem, svou politikou atd. na všechny možné příští eventuality.

Řekl jsem, že dnes v Evropě jsou taková ohniska, ze kterých by mohla vzniknouti zase válka jako roku 1914.

Jak víte, je to Německo a Bulharsko.

Tato dvě ohniska dnes jsou velikým nebezpečím pro mír evropský. Podívejme se do Německa. Poslední události v Německu nám to potvrzují co nejlépe. Je to především návrat bývalého korunního prince do Německa a potom snahy pravých stran dostati se k moci, tedy stran, které netají se naprosto svou snahou po revanchi, které proniknuty jsou tou snahou, které nevěří v konečnou porážku Německa a chtějí, jakmile se naskytne nejbližší příležitost revanche, úplně zvrátiti výsledky světové války a tím také mírové smlouvy.

Včera již a dříve již v rozpočtovém výboru náš p. ministr zahraničí řekl, že návrat bývalého korunního prince do Německa není vnitřní záležitostí německou. Není to vnitřní záležitostí Německa již dle samých mírových smluv. Samy mírové smlouvy ve článku 227 a 228 výslovně mluví o válečných vinnících, kteří mají býti postaveni před soud Dohody. Je to vlastně válečný soud, který má potrestati vinníky za zločiny, které byly páchány jejich jménem ve světové válce se strany německé armády. A mezi ně patří také korunní princ. Poněvadž mírové smlouvy mají význam mezinárodní, tedy také tato okolnost s hlediska mírové smlouvy versailleské není vnitřní záležitostí Německa, je záležitostí mezinárodní. Ovšem také i v celkové situaci, která v Německu vládla a vládne dnes při návratu bývalého korunního prince, jest viděti, že se nemůže tato otázka podceňovati, jak chtěla jedna z mocností, aby prý se nepřeceňoval tento návrat korunního prince. Tedy je to jistě událostí a záležitostí mezinárodní. A poněvadž je to záležitostí mezinárodní, týká se to také i nás. Dnes nastaly v Německu obdobné poměry, pokud se týče této okolnosti, totiž návratu korunního prince, jako byly při návratu Karla do Maďarska. Jsou to obdobné poměry v tomto ohledu, třebas snad v některých novinách je zmínka o této věci, že prý nelze srovnávati poměry, které byly v Maďarsku v době návratu Karlova, s poměry nynějšími při návratu korunního prince německého. Tehdy přiznala Evropa, že událost tato je významu mezinárodního a proto také mezinárodně byla řešena. Byla řešena mírným způsobem a likvidována byla také bez násilí. Nyní běželo o to, aby i tato záležitost návratu bývalého korunního prince německého, byla likvidována a aby byla likvidována bez násilí. Jak se to mělo státi? Včera p. min. zahraniční mluvil o této věci v zahraničním výboru a řekl, že je možný trojí způsob. Běželo buď o vydání korunního prince nebo o vypuzení jeho z Německa nebo za třetí o uvalení odpovědnosti za to, co se eventuelně stane v Německu, na nynější vládu německou. Tedy nynější německá vláda, poněvadž pustila korunního prince do Německa, byla by odpovědna za všechny možné eventuality, které z toho mohou pro evropský mír nastati.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP