27. - 28. června 1922

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bobok. Dávám mu slovo.

Posl. Bobok: Slávna snemovňo! Pri utvorení Československej republiky českému národu jako rovnoprávny dobrovoľne sa pripojujúci slovenský národ do spoločného úradného odznaku či erbu novej vlasti sebou doniesol dvojitý kríž, všeobecne apoštolským menovaný. Odznak tento slovenský Slováci do novej otčiny priniesli v tej sladkej nádeji, že odznak ten bude znakom víťazstva ich dvoch prastarých pokladov, totiž náboženského presvedčenia a národného smýšľania. Za krátky čas nás Slovákov v tomto ohľade nesmierne trapné a hrozné zklamanie zastihlo. Slovenský národ - môžem vám tvrdiť - vzdor všetkým úradným a neúradným prehlásením, častým prekrucovaním pravdy, vo svojich veľkých massách v hĺbke srdca o tom je presvedčený, že dvojitý kríž slovenský neni znakom víťazstva, ale mnohomluvným dvojitým znakom jeho dvojnásobného utrpenia za jeho náboženstvo a za jeho slovenčinu. (Tak je! Potlesk.) Toho dôkazom sú i scény, ktoré sa tu odohrávajú a tiež i návrh zákona, ktorý tu prejednávame. Slávna snemovňo! Smutnou zkušenosťou poučení úplne sa vzdávame nádeje, že by naše dôvody i v malej miere mohli čo zmeniť na rozkaze všemohúcej politickej "pětky", ktorá v tomto návrhu zákona tomuto slávnemu shromaždeniu svoje usnesenie predniesla. Neni o tom pochybnosti, že vládna väčšina tento návrh odhlasuje, ako neni pochybnosti ani o tom, že oposícia ani pri svojich najskvelejších dôvodoch žiadneho úspechu nedocieli. Táto okolnosť, slávna snemovo, našej strane neradí prehovoriť slová v tomto danom prípade, ale predsa menom slovenskej ľudovej strany sa ohlásim, že i keď nemám žiadnej nádeje úspechu, len preto, lebo sú okolnosti, že človek nejakú úlohu podnikne len preto, aby plnil svoju povinnosť.

Slávna snemovňo! Prítomný návrh zákona je charakteristickým produktom istej báječnej politickej kuchyne, v ktorej piati dľa najprotivnejších receptov a chútok politických variací si kuchári pracujú. Princípom tejto kuchyne je, že každé jedlo všetci piati politickí kuchári odrazu dľa svojich rozličných spôsobov hotujú. A takto niet divu, že v jedném a tom istom jedle rovnako nachádzame smiešané mädu, blenu, octu a piva a i trochu vanilie. Hovorí sa, že je toto kompromisná politika. Nuž, nech sa menuje jakkoľvek, my zo zkúsenosti len toľko hovoríme, že je ona nesčastlivá a pre slovenský národ nestraviteľná.

V prítomnom návrhu zákona žiadna politická strana uspokojenia nenachádza a najmenej ho nachádza slovenská ľudová strana. My, slávna snemovňo, ľudové a mešťanské školy nepovažujeme len za miesta vyučovania, ale považujeme ich za svätyne ohromne vážnej výchovy mládeže.

Význam náboženstva pri výchove človeka okrem nás potvrdzujú i na jeho odstránenie smerujúce snahy tých, ktorí na miesto náboženstva o potrebe niečoho iného sú presvedčení. Ale toho niečo iného nemohou vynaliezť, a tým menej by sa mohli na ňom ushodnúť. Dľa prítomného návrhu zákona dietky Československej republiky nie na základe náboženstva, ale dľa predpísanej občianskej náuky budú vychovávané. Občianska náuka a výchova ako povinnosť pre všetky triedy predpísaná je zrejmým dôkazom toho, že sa tu jedná z časti o vynaučovanie beznáboženskej, laickej morálky a z časti v jej uskutočňovaní v živote malých dietok, totižto o ich beznáboženskej výchove. Veď s oboznámením predbežne označenej látky, pod menom občianskej náuky a výchovy predpísanej, ktorá dľa vysvetlenia vládnych kruhov vlastne tvorí učebný obsah ústavovedy, bolo by možno sa omedziť len na niektoré vyššie triedy a nie po všetkých triedach vyučovať.

Ale, slávna snemovňo, tu beží o iné. S občianskou náukou a výchovou už započnú v prvej triede ľudovej školy, lebo k bezodkladnej výchove dieťaťa, miesto náboženstva je hneď potrebný beznáboženský základ, vynaučovanie laickej morálky. A táto laická morálka bude povinným predmetom pre všetky dietky! Myslím, že je to podivné vysvetlovanie slobody, keď kresťanský tábor žiada katechismus len pre svoje dietka a vtedy protivný tábor laickú morálku síce nie pod vlastným názvom, ale pod zvučným nevinným menom ako povinný predmet predpisujú bez rozdielu pre všetky dietka! My tomuto ústupku nám protivného smeru nerozumieme a tým menej toto za víťazstvo kresťanskej myšlienky držíme!

Slávna snemovňo, pri všetkej mojej úcte voči tomuto miestu predsa dľa zkúsenosti, ktorú sme pred pár minutami tu nadobudli, z mojej strany nedržím za prípustné a vhodné, čo i najmenšej kritike vystaviť vznešenosť kresťanskej výchovy, a síce z tej príčiny, lebo tu otázky sa riešia väčšinou hlasov, ktorej žiadne fórum a ani my rozuzlenie otázky alebo podvrátenie našej pravdy nachádzať nemôžeme. Preto beze všetkej ďalšej poznámky a kritiky v jednoduchosti úprimnú boľasťou konštatujeme v tomto prítomnom návrhu učinené degradovanie výchovy širokého kresťanského sveta a jej zatĺkanie predpísanou občianskou náukou a výchovou. Nie menej nás znepokojuje prítomný návrh zákona pre jeho určitú nejasnosť i ohľadom neštátnych škôl. My, slávna snemovňo, v tomto ohľade dosiaľ máme cirkevnú školnú autonomiu, ktorej i na ďalej sa húževnate pridržiavame. Dľa prítomného návrhu zákona cirkevnej školskej autonomii zostane i na budúcnosť znášanie dosavádnych tiarch pri udržovaní škôl, ba ťarchy ešte vzrastú pri sriadzovaní nových škôl, takže myslím, že autonomistickým povinnostiam budú doista odpovedať autonomistické práva, ktorých sa my nikdy nezriekneme.

Častokrát síce počúvame výčitky, že štát veľké peniaze dáva na cirkevné školy. Pýtam sa z čích peňazí dáva? Dáva z daní tých, ktorých dietky cierkevné školy navštevujú a keď občania platia dane i na kulturné ciele, pýtam sa: Snáď nemajú práva žiadať si od štátu podporu na také školy, aké si oni žiadajú, prípadne i cirkevné?

Nepopierame dozorné právo štátu pri všetkých školách, teda i cirkevných, lebo výchova mládeže je i prvotriednym štátnym záujmom. Ale silne sa staviame proti tomu názoru, ako by štátnym záujmom pri výchove mládeže jedine štátne školy mohly odpovedať. V minulosti sme videli, že štát svoje ciele veľmi dobre vediel uskutočniť, veľmi dobre vediel svoje záujmy obrániť i vo štátnych školách. Nuž, čo v minulosti mohol štát, to i teraz môže, ba naša Československá republika je k udržovaniu cirkevných škôl tým viacej viazaná, keďže je demokratická, tedy vôľu slovenského ľudu ohľadom cirkevných škôl rešpektovať je povinná.

Slávna snemovňo, ja s jednotlivými paragrafmi tohoto zákona, ku ktorým v rozpočtovom výbore celú radu pozmeňovacích návrhov som zadal, ale boli odmietnuté, tu v slávnej snemovni obšírne zaoberať za zbytočné držím. Škoda by bolo, keď nieto tu vyhliadok na žiadny úspech, zdržovať spechanie vládnych pánov, ktorým čím skorej tento zákon vyniesť veľmi záleží. My rozumieme ich rýchlosti, ale tak sa zdá, že páni slovenskej duši a jej smýšlanie úplne zle znajú. Jestli sa, slávna snemovňo, protináboženskému smeru, medzi iným pomocou tohoto školského zákona, podarí slovenský národ pozbaviť jeho náboženského smýšľania, tak vládní pánovia nech nezabúdajú na to, že "corruptio optimi est pessima", zkaženosť najlepšieho je najstrašnejšia. Oblamovanie ramien kríža z úctyhodného znaku učiní jednoduchý drúk, ktorým Slovák - dosvedčia vám četníci - vo svojej rozhorčenosti strašne vie narábať. Jeho len absolútna autorita Boha vie utíšiť v jeho či už oprávnenej alebo v neoprávnenej rozhorčenosti, ale nikdy si nevšimne tej autority, ktorú minister školstva a národnej osvety z Prahy nadiktuje do občianskej náuky a výchovy.

My, slávna snemovňo, v záujme Československej republiky tento nebezpečný pokus vám neradíme pri slovenskom národe a zákon neprijmeme. (Výborně! Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Simm. Dávám mu slovo.

Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Mohu se jako řečník své strany připojiti k oněm slovům řečníků, již mluvili přede mnou, kteří označují za nedostatečnou předlohu vládní a způsob, jakým tato chce změniti ustanovení říšského zákona o školách obecných ze dne 14. května 1869. Mohu se připojiti k názorům, které předlohu, pokud chce přivoditi změnu říšského zákona o školách obecných, označují jakožto nový zákon, který postrádá jakéhokoli tvůrčího rysu.

Pánové! Nestavíme se na stanovisko zlomyslné kritiky a nečiníme tak právě v tomto ohledu, protože si školství vážíme příliš vysoko. Čemu zde dáváme výraz slovy, to činíme, abychom přednesli plodné idee, na něž právě tento tak zvaný malý zákon je tak chudý. Ti, kteří jsou nositeli tohoto zákona, myslí ovšem, že se nemůže podařiti dílo velké, k němuž bude museti býti jednou přikročeno, když se před tím neodváží přistoupiti k dílu malému; tímto malým dílem chce býti předložený tak zvaný malý školský zákon. Ale musíme otevřeně doznati, a já mám vysloviti názor své strany, že bychom byli raději ještě nějakou dobu posečkali, podle potřeby i až do příštího zasedání této sněmovny, abychom pak byli bývali mohli spolupracovati a spolupůsobiti na skutečném zákoně, něco více vynikajícím nad tento zákon zde předložený. Pánové, předložený návrh zákona se vyhýbá nejzákladnějším otázkám školním a pedagogickým. A lisí-li se v něčem předložený návrh zákona od monumentálního díla říšského zákona o školách obecných ze dne 14. května 1869, pak jest to právě jedině tento rys, vyhýbati se základním věcem a záležitostem. Tyká se to právě otázek, které zde v této sněmovně před nedávnem vyvolaly onu polemiku, jejíž svědky jsme byli, polemiku o vyučování náboženství nebo zavedení mravouky na školách.

Velevážení! Nedám se do polemiky, aspoň teď ne, poněvadž jako učitel musím zaujmouti k předloženému zákonu také v jiném ohledu své stanovisko. Ale poznamenávám zde, že jsme, pokud jde o vyučování náboženství a o mravouku, své názory vyložili v návrzích, které byly předloženy sněmovně, a žádám vás, abyste hlasovali pro to, aby byly přijaty.

Ale něco bych připojil k polemice, která se zde rozvinula. Pánové, to vše a zvláště obsah malého zákona školského a nedostatečná ustanovení malého zákona školského o těchto otázkách ukazují na velký směr nazpět, který se v tomto státě jeví jak v ohledu svobody, tak i v ohledu sociálním, onen velký směr nazpět, který se velice odlisuje od ducha, který dne 28. října tomuto státu s jeho založením po nějakou dobu byl vlastním. Tím ovšem jsou tisíce a tisíce zklamáni, a tisíce a tisíce jsou plni tísnivého strachu před znovu obživnutím reakční soustavy, která znásilňuje vývoj jedince. Povznášíme zde svůj varovný hlas a vyzýváme zvláště obyvatelstvo, aby se nedopustilo nedůslednosti v řečech a skutcích.

Mluvil jsem o tom, že předložený návrh zákona i v sociálním ohledu nepřináší žádných výhod. O tom svědčí, že tu není také žádného ustanovení o bezplatném dodávání vyučovacích a učebných pomůcek žákům, věc, která by se ovšem také byla dala provésti, kdyby stát mnohé prostředky, jež teď namnoze vydává pro jiná a neužitečná zařízení a účely, vydal jednou rozumným způsobem. A docela a vůbec nevyhovuje školský zákon požadavkům o nutné reformě vzdělání učitelského. Divíme se tomu tím více, že o této otázce rozsáhlými poradami by mělo býti v ministerstvu školství a národní osvěty zjednáno jasno. Na učitelstvo nespadá v tomto ohledu žádná vina, neboť myšlenku o vybudování svého vzdělání přijalo s velikou radostí, již proto, že reformou svého vzdělání a zvětšením svého vzdělání by ušlo konečně již jednou předhůzce polovičatosti, která se mu tak často činí.

Na velké anketě, provedené dne 22. února 1921 v ministerstvu školství a národní osvěty, učitelstvo jasným způsobem právě k otázce reformy svého vzdělání zaujalo stanovisko. Jakožto hlavní požadavek, který by se snadno dal splniti, považuje učitelstvo oddělení všeobecného vzdělání vědeckého od vzdělání odborného. Odborné vzdělání by podle mínění učitelstva - a to je přece nejpovolanější, aby v této otázce rozhodovalo - nemělo býti příliš brzo položeno do vzdělání všeobecně vědeckého. Rozhodnutí o povolání má býti posunuto do zralejších let. Odborné vzdělání učitelů má se podle našeho mínění díti na škole vysoké. Když lékaři, když právní zástupci, když kněží na tomto místě docházejí své poslední přípravy pro život, je i pro učitele, který jakožto člen společnosti lidské zajisté nezasluhuje, aby byl jmenován na místě posledním, místo na vysoké škole. Nevíme, zdali by nemusela býti zlomena pasivní a namnoze i aktivní resistence jednotlivých činitelů v tomto ohledu, aby byl umožněn poněkud rychlejší postup. V nesnáze technického provedení vysokoškolského studia učitelů nevěříme. Panuje jakási zaujatost proti vysokoškolskému studiu učitelstva v kruzích učitelstva vysokých i středních škol. Přál bych si však právě v zájmu vysokých škol, udržení jich svěžesti a plodnosti, aby se neuzavíraly nových silám, které k ní vystupují. Důvody učitelstva pro účast na vysokoškolském studiu a pro reformu jeho vzdělání se podle mého mínění nedají zeslabiti.

Kdyby v tomto směru nový zákon školský jen něco měl ve svých ustanoveních, pak by bylo podle mého mínění přes všecky ostatní polovičatosti tohoto zákona pro něj bývalo místo v dějinách školství. Reforma vzdělání učitelů je předpokladem reformy každého vzdělání školního. Velevážení, co dnešní vzdělání učitelské činí nedostatečným, to je minus vzdělání vědeckého a plus vzdělání pro povolání, vzdělání odborného, které nezůstává ovšem nikdy stálé, ale je stále v proudu a které právě nutně vyžaduje důkladného vzdělání vědeckého, aby bylo správně posuzováno.

Velevážení, to jsou vadné stránky dnešního výcviku, dnešního vzdělání učitelů, které by musilo býti reformami odstraněno. Podle mého názoru nebude v budoucnosti možno brániti se proti oněm důvodům, které se pohybují pro reformu vzdělání učitelů směrem k otevření vysokých škol učitelům.

Veliký význam vychovatelství vyžaduje, aby si mohl učitel osvojiti hlubší všeobecné vzdělání a důkladnější odborné vzdělání, než oč je posud postaráno. Tohoto vzdělání nelze nikde jinde lépe dosíci než na universitě. Podle našeho mínění se dá filosofická fakulta university dosti snadno tak přeměniti a přizpůsobiti, že může učitelstvu poskytovati místa pro jeho vysokoškolské studium. Není tomu tak, že universita přijetím učitelů utrpí na své organisaci a na své práci, předpokládaje, že učitelstvo se může dostati se stejným předběžným vzděláním na vysokou školu, jak to je dnes možno ostatním studentům. Požadujeme v souvislosti s požadavkem, aby učitelstvu byly otevřeny vysoké školy, také jich předběžné vzdělání na všeobecném typu středních škol, které by měly nastoupiti místo dnešních učitelských ústavů, které se ve své organisaci přežily a dnešním poměrům na žádný způsob již nevyhovují. Podle našeho mínění není otázky, která by musila býti vyřešena v nejbližší budoucnosti, jako právě tato otázka. A přihlížíme-li k vážnosti, s kterou se právě v jiných státech přikročuje k reformě vzdělání učitelského, ve Španělsku, ve Švýcarsku, ve Francii a teď právě také v Jugoslavii, posoudíme docela význam této otázky, kdybychom i jinak nebyli s to ji posouditi. Výsledky novodobého badání v oboru psychologie a věd vychovatelství nesměly by býti podávaný jen poměrně malému počtu lidí. Měly by býti podávány co jen možná největšímu počtu lidí. A to by se mohlo díti právě tehdy, kdyby se otevřela vysoká škola učitelům, protože by učitelé pak zajisté vědomosti, dovednosti a schopnosti, jichž nabyli na vysoké škole, nesli do nejširších vrstev lidových.

Řekl-li jsem, že reforma vzdělání učitelů je počátkem veškeré reformy školství, musím to doplniti podotknutím, že i při provedení této reformy dobrý účinek je odvislý od snížení počtu žáků na školách. To, co malý předložený zákon školský ve svých ustanoveních obsahuje, číslice, které přinášejí §§ 5 a 6 o žácích, to podle našeho názoru docela nedostačuje. Počet 60 žáků pro třídu není dnešním poměrům přiměřený a doporučovalo by se, aby bylo vyhověno našemu požadavku, který také vyslovujeme návrhem, požadavku o daleko větší snížení počtu žáků; tento požadavek neklademe z demagogie, ale z cistě pedagogických důvodů, tento požadavek nesmí také býti uváděn v souvislost s ustanovením § 8 předloženého zákona o zrušení škol, protože příčina zrušení škol, která snad dnes pro nás existuje ve větší míře než pro vás, v dohledné době bude odstraněna, protože se naše třídy naplní.

Bylo by bývalo úspěchem předloženého zákona, kdyby byl bral ohled na vybudování školy občanské. Podal jsem návrh, jenž žádá vybudování školy občanské ve 4třídní školu občanskou, jež by byla nutným základem školy střední. Vybudování školy občanské by bylo také nutné, aby se vyhovělo celé soustavě jednotné školy. Podali jsme také návrhy na zavedení českého jazyka vyučovacího na školách německých, dále návrhy o postupu obsazování míst, který v § 10 předloženého zákona není nijak šťastně řešen. Zde s tohoto místa a v souvislosti s kritikou malého zákona školského by se mělo jednati o otázce učitelek na školách mateřských, otázka stavu, jenž již dlouhou dobu se namáhá, aby dosáhl urovnání svého sociálního postavení a svých hmotných poměrů, který však dosud v tomto svém snažení neměl štěstí. Vyzývám vás, abyste tomuto stavu věnovali větší zájem a co možná nejdříve vyřídili také již podaný návrh na úpravu poměrů právních i hmotných učitelek škol mateřských. Nacházíme v předloženém zákoně školském, že na mnohé není vzat zřetel, o čem bychom si přáli, aby se tomu byla věnovala pozornost, tak na příklad otázka škol pomocných vůbec není upravena, také o otázce škol pokračovacích ani slovem se neděje zmínka. To jest vše vakuum politování hodné. Jménem své strany jsem zde podal prohlášení, že jsme ochotni spolupracovati na reformách školy a na oněch reformách, které souvisí s reformou školy, jelikož nám tu jde o věc. Doufáme, že brzo dojde k reformě širší, a až k ní dojde, poskytneme své pomocné ruky i ducha. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Földessy. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Földessy (maďarsky): Ctení páni a dámy! Jedon anglický štátnik, Disraeli, vraví v jednej svojej knihe o demokracii písanej, že zbuduje-li si niektorý štát svoju ústavu na základnej zásade demokracie, je nezbytnou podmienkou, aby dľa týchto zásad bolo vybudované tiež verejné vyučovanie, bo v opačnom prípade následujúca generácia dostane sa do mentalitnej disharmonie s demokratickými zásadami a stane sa náchylnou k tomu, aby predkami vydobytú demokraciu odstránila. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Ctení pánovia! Keby český národ výhod svojej prirodzenej demokratickej polohy nevyužitkoval vo škole a neuplatňoval tam základné zásady demokratickej výchovy, vtedy - ak už nie skôr - tak zaiste za 20 rokov trpko by musel oľutovať tohoto zanedbania. Pre nás sociálnych demokratov je vonkoncom závažným demokratické vybudovanie školského zákona; veď revolucionárske živle práve tým argumentujú proti nám, že reakcia prispôsobuje školu vždy vykorisťovaciemu systemu kapitalistickému a tak nemôže byť reč ani o víťazstve demokracie, ani o pozdvihnutí robotníctva cestou evolúcie a použitím zbraní vedy.

Žiaľ, na tomto predloženom návrhu zákona je vidno, že je on výsledkom ťažkého medzistranného porodu, kdežto my sme od návrhu školského zákona veľa očakávali. S jakou radosťou som čítal v bode 5. § 3 pôvodného návrhu zákona, že rodič bez vierovyznania nie je povinný svoje dieťa náboženstvu nechať vyučovať, práve tak nemile som bol prekvapený, vidiac, že osvetový a rozpočtový výbor toto ustanovenie radikálne zmenil, totiž že dokým náboženské vyučovanie činí všeobecne povinným, povoľuje iba to, že vo škole cirkevnej môže rodič-inoverec požiadať škôldozorectvo, aby jeho dieťa bolo od vyučovania cudziemu náboženstvu oslobodené.

Nechcem z tohoto miesta náboženské vyučovanie kritizovať, bo s touto otázkou sa už tí najväčší učenci celého sveta pro a kontra zovrubne zaoberali, a parlament nie je to forum, aby v tejto otázke hral zástoj sudcu rozhodčieho. Avšak vzhľadom k tomu, že môj predrečník pán duchovný Petersilka predstavil kresťanskú mravouku tak, ako jedine možný a vhodný prostriedok ku mravnému vzdelaniu dieťaťa, slovom občiansku morálku ab ovo ignoruje, proti tomu v mene socializmu pozdvihnem moje veto. Ja, ako bývalý duchovný, musím konštatovať, že kresťanská morálka vo svetovej vojne vtedy utrpela tú najväčšiu porážku, keď žehnala smrtiacim zbraniam, kanónom a v mene božom miliony pracujúcich posielala na jatky.

Avšak nie len to: kresťanská morálka, keď začala zapúšťať svoje korene do bahna politiky a počala hrať zástoj vo vládnych kruhoch, rodila také výsledky, ako je maďarský biely terror, kde tisíce pracujúcich massakrovali v mene kurzu kresťanského a vliekli do internačných táborov. Alebo kto by nebol na čistom s tým, že reakcia a tak zvaná kresťanská morálka sú vlastné sestry? Zdali nie zbraň tejto morálky vyhasila svetlo jednej z najjasnejších hláv nemeckého národa, Rathenaua? Kdeže možno za takýchto okolností mluviť o kresťanskej morálke, ako mravnom merítku absolutnej ceny?

Vráťac sa blíž ku meritornej časti tohoto návrhu zákona, chcel bych k nemu niektoré veci s hľadiska socialistického pripomenúť. My nevidíme v tomto návrhu zákona tie demokratické školské reformy, ktoré už takmer v každom súsednom demokratickom štáte sú zavedené; tak na pr. methodický system materialistického vyučovania dejín nie je medzi vyučovacími predmety. Methoda, dľa ktorej sa dosiaľ dejiny vôbec prednášaly, ešte i dejiny pragmatické, hemží sa chvalozpevmi na králov, bohatierov, lupičských rytierov a na krviprelievanie. Všetko toto má za následok predčasné otrávenie detskej duše; rozumiem tomu tak, že methoda táto zastepuje úctu k vojne, obdiv krvavých diel bohatierov a viťúzov do duše dieťaťa, čo už ab ovo znemožňuje vývoj demokratickej ideologie. Týmito krvavými kanály vlieva sa zpäť do mäkkej duše detskej vražedný duch stredoveku a už predom zastieni možnosť posudku hodnoty materializmu. Nenachádzame v tomto návrhu zákona pojatie - čo len aspoň na vyššom stupni školstva ľudového - medzi vyučovacie predmety svetového jazyka "Ido", tohoto vývojového faktora medzinárodného styku a spoločenstva kultúry. Keby sme tieto naše požiadavky kládli čiste so stanoviska straníckeho, sám sa priznávam, že by boly diskutabilné, avšak vzhľadom k vybudovaniu demokracie sú ony nesporne potrebné.

Mal bych niekoľko slov ešte ku slovenským kultúrnym pomerom, ktoré stonú ešte vždy pod chybami starého maďarského školského zákona. Je síce pravda, že zák. článok XX VIII: 1868 obsahuje preveľa liberálnych ustanovení, tak ku príkladu vyslovuje jasne, že je-li v niektorej obci tiež národnosť cudzia, musí sa vyučovať tiež v jej jazyku; avšak tieto liberálne ustanovenia boly za feudálneho maďarského režimu po niekoľkých desaťročí trvajúceho a hlavne Apponyiovským zákonom z r. 1907 nielen illusornými, ale priamo nemožnými učinené. Avšak nie toto, lež obsah § 47. tohoto zákona chcel som zdôrazniť s hľadiska Slovenska. Poukázať na tie anomalie, ktoré prevádzajú tam dolu veľkostatkári tým, že deťom bírešov a želiarov vnucujú osud otrokov, a že v tak zvanej hlavnej pracovnej sezóne nielen rodičov, lež i školou povinné a nevyvinuté ich deti vo dni v noci ženú do roboty, aby svoj hlad za profitom ukojili a týchto požehnania kultúry pozbavili. Pre to by som bol rád obrátil pozornosť zástupcu vlády na to, že tam, kde zákon sa zaoberá s trestnými sankciami proti tým, ktorí sa škole vyhýbajú, aby peňažnými trestmi nestíhal rodičov - veď od týchto bedárov i tak nič nevymôže - ale aby trestal tých, v prospech ktorých sa škola zanedbáva.

Bolo by zbytočné charakterizovať nedostatky na Slovensku, to už učinily stá a stá rečníkov predo mnou; iba tých, ktorým osud a všakové neresti tejto krajiny na srdci ležia, vyzývam, aby pozreli do tých maličkých, zaostalých a neusporiadaných slovenských obcí, a tam do tých pri kostele stojacich polozborených chatrčí, ktorým nadávajú školy, kde 80-100 detí tlačí sa jedno na druhom, kde je individuálna výchova, ba i vyučovanie naskrz illusorné; nech sa tážu učiteľov, ktorých pod maďarským režimom nazývali nádenníkov národa - azda pre to, poneváč pracovali za rovnakú mzdu, ako ten nádenník, ktorý sa v zemi rýpe - títo v kulturnej práci vysilení kantori predstavia každému, koho to zaujíma, taký obraz, že sa v ňom prebudí tá neodvratná vôla ku radikálnemu zmeneniu týchto kultúrnych pomerov.

Od pána ministra školstva, ktorý uvedené neresti zná, očakávame, že sa postará o to, aby nie dľa školského programu až v roku 1930, ale už v najbližšej budúcnosti boly vo službách kultúry tam dolu nie triedy so 60 deťmi, ale triedy s 30-40 deťmi.

Je povinnosťou vlády všemožnými prostriedkami pôsobiť k tomu, aby povinné vyučovanie a návšteva škôl neboly prevedené iba na papieri, ale vo skutečnosti. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Hancko.

Posl. Hancko: Slávna snemovňo! Hlavným cieľom osnovy zákona je unifikácia, čo v Československej republike pre Slovákov toľko znamená, ako absorbovanie všetkého slovenského a vliatie ho do českého. Tento process sa po prevrate generálne tromi spôsobami začal prevádzať.

Jedni sa ujali rozvrátiť nábožensky hlboko založenú povahu slovenskú. Druhí pomocou tak zvanej úradnej českoslovenčiny usilujú sa Slovákov pozbaviť jeho reči, touto cestou pozbaviť ho jeho národnej bytosti. Tretím spôsobom pomocou za každú cenu Slovákom vsugerovanej, vymyslenej, nespoľahlivosti, nevlastenectva, maďaronstva, ba vylhaným heslom podvodne oktrojovanej vlastizrady, je uplatňovaný systém odmietania, utiskovania, utláčania, pozbavovania chleba Slovákov v republike. Kto si dnes na Slovensku vieru, slovenskosť a chlieb bráni a obhajuje, môže to byť ktokoľvek, je zaznávaným, nespoľahlivým, ba rovno vlastizrádcom billagovaný. Tak ďaleko to zaviedla centralistická, protinábožensky pokrokove naladená česká mentalita pri asistencii niekoľko rodených síce Slovákov, ale z osobných svojich záujmov dnes už vyslovených Čechoslovákov. Heslo je vydané: moriť, potierať každého Slováka, kto sa za obhajcu týchto troch diademov hlási. Stav v budujúcom novom štáte tragicky povážlivý.

A ako sa začala u nás táto unifikácia? Prví exponovaní, ktorí v poprevratových časoch na Slovensko prišli, prišli s tým povedomím, že je Slovensko zem bohatá, ale zaostalá, tmavá, ktorú obývajú drotári, sklári, valasi, pastieri, bačovia, drevorubači, že na Slovensku vôbec žiadnej kultúry niet, je to zem, ktorej obyvateľstvo treba novým svetlom osvietiť, blbých učiť a poneváč sú na to odkázaní, im diktátorsky porúčať.

A práca osvetová, kultúrna sa v tomto smere aj započala.

Ciele boly vytýčené. Započala sa práca dľa rýdzej mentality pražskej - "honem to udělať" - "honem prepracovať" - to Slovensko a nabiť ho na kopyto pražské.

I začalo sa "honem". Prvá etapa práce exponovaných ukázala sa v plnej nahote násilníctva, zúrivosti protináboženskej, protikresťanskej, v spôsobe rúcania sôch, vyhadzovania a drúzgania krížov, posmeškovania náboženstva revom: "Pryč od Říma." Prví representanti Čechov českú kultúru u Slovákov po prevrate takto znázornili. Nemožno ovšem pri tom zatajiť, že by pozornosť holubičieho trpezlivého národa neboli vzbudili. Lenže vypadlo to smutne. Slovenský národ z počiatku bez poznámky, ticho pozoroval tieto výčiny týchto nových kultúrtrégerov, trpezlive snášal prvé údery, pomalu ale keď videl, že to neustáva, ale že sa prípady po celom Slovensku rovným spôsobom rozmnožujú, začal hlavou pokrúcať, dúmať, rozmýšľať, začal prejavovať nevôľu, začalo sa mu to nepáčiť, hnusiť, brídiť, začal pomaly oponovať, brániť svoje city, zvyky, povahu, tradície a práva a slovenskú krajinu Bohom mu danú, natoľko, že sa dnes už z holubičieho slovenského národa stáva mladý Dávid, ktorý podujíma svätý boj proti uzurpátorovi jeho práv, proti silnejšiemu Goliátovi pancierom a zbraňou obrnenému. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP