27. - 28. června 1922

Začátek schůze v 1 hod. 30 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, dr. Gažík.

230 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, Aug. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 158. schůzi poslanecké sněmovny.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru rozpočtového posl. Bendu za posl. Tadlánka.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 3690. Sbírka interpelací:

I. posl. dr. Lelleyho a súdr. celej vláde o sanovaní úverových družstiev, ktoré patrily do sväzu krajinského ústredného družstva úverového,

II. posl. dr. Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi o svevoľnom určovaní národnosti čiže materinského jazyka a o školských neprístojnostiach s týmto súvisiacích,

III. posl. dr. Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi o zrušení čiže nepovolení maďarských škôl,

IV. posl. dr. Lelleyho a súdr. predsedovi vlády v príčine cenzúry,

V. posl. Hrušovského a spol. min. vnútra a min. s plnou mocou pre správu Slovenska vo veci konfiskovania plakátu, vydaného k 25. ročnému jubileumu československej strany socialistickej,

VI. posl. dr. Brunara a druhů min. vnitra o netaktním chování politických úřadů vůči starostovi z Cukmantlu ve Slezsku,

VII. posl. dr. Keibla, inž. Kalliny a druhů min. železnic o pouze jednojazyčných českých nápisech na železničních vozech osobních vlaků na tratích býv. české severní dráhy,

VIII. posl. dr. Schollicha, dr. Baerana a druhů min. financí o převedení peněz poručeneckých a sirotčích na pražský poštovní šekový úřad.

IX. posl. dr. Raddy a druhů min. vnitra o stranickém postupu okresní politické správy v Dačicích,

X. posl. dr. Keibla a druhů min. financí o zkracování německých zaměstnanců pohraniční finanční stráže,

XI. posl. V. Marka a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení časopisu "Egerland" a "Marienbad-Tepler Bezirksblatt",

XII. posl. V. Marka a druhů předsedovi vlády o zamýšleném snížení požitků státních zaměstnanců,

XIII. posl. Tausika a soudr. min. s plnou mocí pro Slovensko, min. sociální péče a min. obchodu o přesídlování důležitých továren ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do Maďarska a Rumunska,

XIV. posl. Pociska, Johanise a soudr. vládě o neutěšených poměrech zaměstnanců státních úřadů a podniků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

XV. posl. Buřívala a spol. ministru pošt a telegrafů o zařadění telegrafních dělmistrů do hodnostních tříd úřednických na základě zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n.,

XVI. posl. Skaláka a soudr. ministru vnitra o konfiskační praxi na Kladně,

XVII. posl. Toužila a soudr. min. vnitra o konfiskaci knihy s názvem "A světlo svítí do temnoty".

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 3730. Návrh posl. Kaufmanna, Jokla, Uhla, Heegera a druhů stran vojenského ubytování.

Předseda: Vládou byla zaslána vyjádření ministerstev k resolucím.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 22. června 1922, č. j. 19.394/22 m. r., vyjádření ministerstva veř. prací k resoluci, týkající se předložení podrobného přehledu o zárukách a úvěrech státu pro povznesení staveb, jakož i přehledu novostaveb a přístaveb provedených v posledních třech letech obcemi a soukromníky, jež přijata byla k návrhu posl. Kostky, dr. Kafky a druhů ve 138. schůzi posl. sněmovny dne 6. dubna 1922 (k tisku 3518).

Předseda: Přikazuji výborům soc.-politickému a rozpočtovému.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Přípisem ze dne 22. června 1922, č. j. 19.948/22 m. r., vyjádření ministerstva obchodu k resolucím, týkajícím se provedení vládního nařízení ze dne 12. října 1920, čís. 566 Sb. z. a n., o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a o jednotném súčtování zahraničního obchodu bavlnou a bavlněným zbožím, jež přijaty byly ve 104. schůzi posl. sněmovny dne 6. prosince 1921 (k tisku 2806).

Předseda: Přikazuji výborům živnostenskému a zásobovacímu.

Teď budeme vyřizovati pořad schůze, a to nejprve odstavec první, pokračování rozpravy o

1. zprávě výboru kulturního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3478), jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských (tisk 3768).

Předešle mluvil řečník "proti" pan posl. Houser. Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému "pro" panu posl. Modráčkovi.

Posl. Modráček: Slavná sněmovno! Důvodová zpráva k vládní předloze chlubí se tím, že je reformou zákonodárství o školství národním, vydaného před 50ti lety. Mám za to, kdybychom byli za těch 50 let učinili jen takový pokrok, jaký se zračí v předloze, že bychom daleko nebyli.

Jen ve dvou bodech vidím v předloze jistý van moderní doby, a to předně v ustanovení, jimiž se zavádí všeobecně osmiletá návštěva školní, dále v tom, že po opuštění národní školy je povinen žák navštěvovati ještě dvě leta školu pokračovací.

Za druhé v tom, že se přiznává rodičům právo, že nemusí posílati děti na vyučování náboženství, t. j. že mohou si své dítě dáti z náboženské hodiny vypsati. V těchto dvou bodech se zračí nesporně pokrok, ačkoliv pokud se druhého týče, je to vlastně již provádění daného stavu, který si vynutily samy poměry, aspoň po válce.

Pokud se týče metody vyučovací, dovídáme se z předložené osnovy velmi málo. Musíme počkati, až bude nám předložen ohlašovaný velký školský zákon. Také velmi málo se mluví o vyučovacích předmětech. Po převratu bylo voláno, aby se vyhovělo požadavku moderní doby, a zavedlo se do škol vyučování hospodářské. Znovu a znovu musím vytýkat, že naše školské úřady nemají smyslu pro neobyčejně důležitou potřebu moderního člověka a zejména mládeže, která vstupuje do života, aby byla obeznámena aspoň se základy hospodářskými. Ve vyučovacích předmětech, jež jsou v předloze vyznačeny, není o tom opět ani zmínky, pouze se mluví o vyučování hospodářství domácímu, což se týče bezpochyby dívek, které se učí ručním pracem a různým domácím zručnostem, ale zapomíná se, že děti nežijí jen pro domov, nýbrž pro společnost, že mládež nemůže býti vychovávána jen pro to, aby si dovedla doma něco udělat, nýbrž aby se dovedla v životě a existenčním boji protlouci. Nejcharakterističtějším ovšem je, že mezi předměty vyučovacími na prvním místě přichází opět vyučování náboženství. To jest věc, která nás nejvíce překvapuje v této předloze, která nám byla předložena k debatě a schválení. Myslím, že každý musí uznat, že je to po 28. říjnu, kdy bylo všeobecným heslem politických stran - aspoň neklerikálních - že bude provedena odluka církve od státu, neobyčejné překvapení. Nechci zapírati a již jsem to sám podotkl, že v této předloze jeví se i pokud se týče stránky náboženské, jistý pokrok. Není pochyby, že jest to pokrokem, když rodiče nejsou nuceni posílati děti na hodiny náboženské a mají právo je nechat z hodin náboženských vypsat. Proti původní předloze vládní znamená zpráva výboru zlepšení ještě v tom směru, že zavádí vyučování povinné občanské morálce, nicméně zůstává i ve zprávě výborové nadále v platnosti princip vyučování náboženství, a to, prosím, ne pouze jako vyučovací předmět, nýbrž jako církevní výchova, neboť se výslovně praví, že náboženství nebudou vyučovati laičtí učitelé, nýbrž církevní, že vyučování náboženství zůstane nadále pod dozorem církevním. Tak máme v této osnově nám předložené opět zachováno vyučování a výchovu církevní ve školách.

Vážené shromáždění, věc tato není jenom otázka kulturní, ona jest v našich poměrech dalekosáhlou otázkou politickou. Já bych si přál a myslím, že má právo každý člověk politicky činný toho žádat, aby vládní strany otevřeně a jasně při projednávání této předlohy řekly, jak se staví k slíbené rozluce církve od státu, neboť to, co se nám zde předkládá, svědčí o všem možném, jenom ne o tom, že by tento slib mohl býti v dozírné době splněn. Fakt je ten, že touto předlohou vzdávají se koalované strany, mezi nimi obě socialistické strany myšlenky, aby tato vláda provedla rozluku církve od státu, nota bene i do daleké budoucnosti, poněvadž takový zákon se nedělá na krátko. Slovem tato otázka touto předlohou odstraňuje se z denního pořadu a je de facto likvidací hesla o rozluce církve od státu. Doufám, že se pamatujete všichni na to, když se tvořila koalice, jak bylo zdůrazňováno v tiskových orgánech, zejména obou stran socialistických, že tato koalice má provést sesvětštění škol i odloučení církve od státu. Bylo dokonce prohlášeno výslovně, že by ani jedna, ani druhá strana nemohla vstoupiti do koalice a setrvati v ní, kdyby tento požadavek proveden býti neměl. Já jsem tehdá, když jsem četl toto zapřísahání v tiskových orgánech obou stran socialistických, četl článek "Národních Listů", jež na to reagovaly a v zásadě potvrzovaly, že takový skutečně bude účel koalice, jenže prý odluka bude prováděna po etapách, nesmí prý býti výsledkem bojů, rozbití národní jednoty, nýbrž výsledkem kompromisu a dobré vůle. Dokonce, myslím, že se na to všichni pamatujete, bylo v listech a na schůzích tvrzeno, že monsignor Šrámek si vyžádal od papeže před utvořením koalice předběžné svolení k tomu, aby mohl jako zástupce katolické strany býti účasten ve vládě, která bude provádět rozluku církve od státu. Nevím, byl-li monsignor Šrámek v Římě osobně nebo jestli se to vyřídilo písemně. Pamatuji se na jeden zajímavý výlet, který do Říma učinila lidová strana, při němž značnou úlohu hrály vonné hanácké koláče a slivovice. Nevím, bylo-li to při tom nebo po tom, ale to je vedlejší. Faktem je, všichni jsme to četli a tvrdilo se to veřejně, že, pokud se týče rozluky církve od státu, věc je v koalici hotova. Dokonce se utvořila meziministerská komise, nevím, jestli ještě existuje, ze zástupců tří ministerstev složená, kteří měli sbírat materiál a studovat nejlepší cesty, jakými by se celá otázka dala nejlépe rozřešit.

Po všem tom ujišťování, po všech pokusech a slibech najednou dostáváme do rukou školskou předlohu, která znovu slavnostně staví výchovu církevní ve školách na přední místo a která přirozeně je všecko možné, jen ne krokem, etapou k rozluce církve od státu. Neboť nikdo mně nebude chtít dokazovat, že tím pracují k rozluce církve od státu, když ji dávám do školy a když ze státních peněz platím církevní učitele. Já vím, že se říká, že přece jen byl učiněn jistý pokrok, a to v tom, že katolická církev ztrácí privilej ve škole, že se přiznává i jiným církvím totéž právo, že učitelé i děti jiných náboženství mají stejné nároky a stejná práva ve škole jako církev katolická a že se zde tedy přece jen šlo ku předu. Dejme tomu, ale je to krok k rozluce církve od státu, když na místo jedné církve sváže se stát s 5 církvemi? To bych si dovolil pochybovat. Mně nikdo nedokáže, že je snadněji rozvázati pět uzlů na provaze než jeden. Tato metoda je trochu podivná vzhledem k tomu, co se hlásalo po převratě jako jeden z nejhlavnějších požadavků vybudování naší národní samostatnosti. Pokládám přirozeně za povinnost obou stran socialistických, aby v této věci před veřejností řekly své krédo. Jsou-li si toho vědomy, a musí býti po mém soudu, že opouštějí důležitý princip svého programu, pak mají mluviti pravdu, a nemají na schůzi hlásat heslo, když ve skutečnosti se ho vzdávají. Jestliže podle jejich mínění není možno tento požadavek provésti v dozírné době, pak je potřebí, zvláště za nynějších poměrů, říci pravdu a vysvětliti to důvody. To je správná výchova politická a socialistická, když se mluví lidu pravda, a ne když jedna strana na tomto zákoně spolupracuje a její zástupci ve výboru pro agitaci ve veřejnosti proti tomuto zákonu hlasují, nebo když na schůzi se prostě nechávají odhlasovati resoluce, kterými žádají odluku církve od státu. To není vážná a upřímná politika. (Posl. Toužil: Sociální demokraté to kladli jako podmínku, když vstoupili do vlády!) O tom jsem mluvil. Přiznal jsem, že jistý pokrok v předloze je, že jsme dále, než jsme byli před 50 lety. Ale na druhé straně musím říci, co se týče odluky církve od státu, že je krokem zpět. Řeknu přímo, že v této předloze vidím povážlivý soumrak kulturní politiky našich obou stran socialistických, a nepřál bych si, aby na tomto svahu šly ještě dále, poněvadž by mohly přijíti příliš hluboko.

Ohražuji se proti tomu, aby někdo vytýkal mi, že svým stanoviskem jsem proti náboženství vůbec. Oč běží, je tolik, že pokládám za jedině správný princip vyučování laické. Škola musí býti po mém soudu svobodná a pokroková, nemůže býti však svobodná a pokroková ve spojení s vyučováním církevním. Církev a škola jdou zcela jiným směrem. Škola hlásá pravdu a musí vychovávati v pravdě, musí vychovávati ve vědě, alespoň v základech vědeckých. Církev pak je protivědecká, církev hlásá věci staletí již zastaralé, církev je negací vědy a zejména je negací vědy církev katolická. Tyto dvě výchovy nemohou býti sloučeny, a proto škola může býti jen tehdy svobodná, když je oddělena od kostela a církve. Jestliže proti této předloze vystupuji, činím to jen z toho důvodu, že neznamená nic jiného, než další podřízení školy kostelu a církvi. Budeme proti ní hlasovati, poněvadž je to podporování církevní agitace ve školách, a poněvadž stojíme pevně na stanovisku, že v republice naší škola musí býti laická a svobodná. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Schollich.

Posl. dr. Schollich německy): Slavná sněmovno! Právě když projednáváme nový školský zákon, reformu školy, dostávám zprávu o událostech, které se sběhly v neděli 25. června v Litoměřicích, (Výkřiky německých poslanců.) o událostech, o nichž musím při rozpravě o školách přece jen promluviti. Musíme rozhořčeně protestovati proti tomu, co se tam stalo. Vylíčení toho je stručné. Německý turnerský spolek oslavoval šedesátiletí svého trvání, a to koncertem na náměstí a veřejným cvičením na Střeleckém ostrově. Již dopoledne, když drahou přijížděli cizí turneři a turnerky, docházelo k menším srážkám, ježto se některé skupiny Čechů rozčilovaly pro černo-červeno-zlaté odznaky, jež jsou podle stanov dovoleny, (Hluk. Německé výkřiky.) a v celé slavnosti spatřovaly provokaci. V Dlouhé ulici přepadli tři Češi, mezi nimi původce, zámečník státních drah Strašil, dva turnery se slovy: "To jsou ti největší psi ze všech psů, počkejte jen dnes odpoledne! (Výkřiky posl. dr. Lodgmana.) Odpoledne, když se slavnostní průvod ubíral ulicemi na místo slavnosti, na křižovatce ulice Javornské a Lippertovy vyskočil, kryt jsa pěti nebo šesti hrdiny, legionář v civilu s nožem v ruce proti černo-červeno-zlatému praporu, který byl nesen v průvodu a jehož použití politický úřad výslovně dovolil, a strhl tento prapor s žerdi. Pachatelé byli turnery a diváky chyceni. Při tom si jeden Čech způsobil vlastním nožem poranění na cele. Jeden z praporečníků dostal bodnou ránu pod rameno. Legionáři a rušitelé pokoje byli ihned zatčeni a to mělo za následek, že se větší množství Čechů shromáždilo u městské strážnice a žádalo, aby byli pachatelé propuštěni. To si také opravdu vynutili. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) S vyhrůžkami a potupnými výkřiky běželi pak ulicemi, a to k Terezínu, aby odtamtud přivedli posilu. Průvod zatím dospěl na cvičiště na Střeleckém ostrově. Cvičení se tam konalo nerušeně. Ke čtvrté hodině odpoledne objevil se najednou velký zástup vojáků, (Výkřiky posl. dr. Lodgmana.) obsadil vchod na ostrov a setrval tam až do soumraku za zpěvu českých písní a ustavičných výhrůžek. Jen s námahou a osobním zakročením okresního hejtmana dr. Weltrubského bylo lze zabrániti, že tito lidé nevnikli na ostrov. Četnictvo muselo býti zesíleno vojenskou pohotovostí. Tato společnost vynutila si také na okresním hejtmanu Weltrubském dovolení prohledati Střelecký ostrov, nejsou-li tam ukryty prapory a odznaky. Když pak po skončeném cvičení účastníci slavnosti, mezi nimi četné ženy a děti, pokoušeli se klidně dostati se horním východem s ostrova do města a blížili se k Ferdinandově třídě, zastoupili jim cestu čeští vojáci a zasypali tyto bezbranné ženy a děti (Výkřiky německých poslanců.) z křoví deštěm kamení. (Výkřiky posl. inž. Junga.)

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana posl. dr. Schollicha, že jsme ve školské debatě. (Hlučný odpor německých poslanců a různé německé výkřiky. - Posl. inž. Kallina [tluče pěstí na lavici - německy]: To je neslýchané! Stloukli krvavě děti! K tomu máme mlčeti? - Předseda zvoní.)

Volám pana posl. inž. Kallinu k pořádku.

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Bylo zjištěno, že se při tom používalo střepin skla, lahví a bodel a závěrů pušek. Děti, ubohé, bezbranné děti... (Vřava německých poslanců.) Okamžik, pánové, přijde ještě něco lepšího, mějte, prosím, ještě chviličku strpení. Tyto děti byly přehozeny přes železné zábradlí dráhy a zahnány zpět. (Výkřiky německých poslanců.) Odchod německých dětí a žen chránil zástup našich lidí, kteří pak, úplně bezbranní, byli vydáni všanc surovým a nelidským hrdinům s kyji a noži, kteří pak uspořádali hotový hon na lidi, za bezbrannými jednotlivci, poráželi je a, jak se zjistilo, i olupovali. (Vřava německých poslanců. - Posl. inž. Kallina [německy]: Jako v parlamentě)

Předseda (zvoní): Pana posl. inž. Kallinu volám po druhé k pořádku. (Výkřiky posl. dr. Uhlíře.)

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Musíte nám dát právo, abychom zde ve sněmovně o takových událostech mluvili. Děti byly kolik hodin štvány a teprve pozdě v noci se dostaly do města. Městská policie a četnictvo zakročilo teprve později. Vojenská pohotovost chodila kolem a nezakročila. Místní velitel generál Rada dal ve 3/4 7 hod. večer zatroubit večerku, t. j. nařídil to. Tohoto rozkazu nebylo uposlechnuto. (Německé výkřiky.) Jenom na jednotlivých místech byla troubena ve 3/4 8 h. večerka. Přes to se vojáci do kasáren nevrátili. Neuposlechli rozkazu, naopak řekli panu generálovi, aby jim...... výrok z "Götze z Berlichingen"! A řekli panu generálovi, aby jim dal ještě 1·50 Kč na džbánek piva a nechal je na pokoji. Tak vypadá použití vojska ve skutečnosti. Tak zakročení generála Rady nemělo výsledku, nemohl učiniti přítrž slepému řádění soldatesky, kterou litoměřická menšina všude ještě přiváděla a označovala jí, koho si má zvláště vzíti na mušku. Bylo také vyhrožováno, že přijdou na Litoměřice ještě mnohem horší dni. Až do dneska, do této chvíle, bylo napočítáno 70 těžce a lehce raněných, mezi nimi 40 dětí. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Sbit byl na př. také, a to je příznačné, městský lékař dr. Siegel, který chtěl poskytnouti raněným první pomoci. Vůdci byli železniční zámečník Dražil, z obce vykázaný prodavač párků a povaleč Krejza, zámečník Franěk, který se již kdysi vyznamenal při dobytí radnice a dodnes ještě nebyl potrestán. (Výkřiky.) Dámy a pánové! Musíme ostře protestovati proti těmto událostem, které jsou zcela neslýchané. Je neslýchané, že se k takovým účelům a k vraždění Němců neužívá vojska, které je povoláno, aby udržovalo klid a pořádek a které má býti oporou státu.

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku! (Výkřik posl. dr. Lodgmana.)

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Kážete zde o smíření národů a přičítáte nám vinu, že k tomuto smíření národů v tomto státě dosud nedošlo. Takhle, pánové, nedosáhnete pravděpodobně vůbec nikdy potřebného klidu a pořádku v tomto státě. Řekl jsem to posledně při školské debatě... (Posl. inž. Jung [německy]: Pane kolego, chcete slyšeti názor českých sociálních demokratů o tomto případu? Máme si to prý nechat až na večer, až přijdeme z hostince. - Hluk.) Je příznačné, jaký duch zde vládne. Takový neslýchaný případ měl by vzbuditi odpor i v řadách českých sociálních demokratů, neboť ani oni by neměli nikdy připustiti, aby vojsko používalo hrubého násilí. Neboť to je počátek konce, jak se to ukázalo ve starém Římě, když slepě zuřící soldateska se ujímá panství ve státě. Je příznačné, že tak důležité naše stížnosti odbýváte úsměvem a pokrčením ramen. Při školské debatě jsem prohlásil: Nezjednáte-li potřebného klidu a pořádku, budete naše německé obyvatelstvo nutiti stále k houževnatějšímu odporu a pak přijde čas, že nám dojde trpělivost a ze se chopíme revolverů a cepů a vyženeme menšiny. Vaše strany mi tento můj výrok zde pronesený velmi zazlívaly, ačkoli jsem jej učinil závislý na řadě předpokladů. A i zde mohu jen opakovat: Nepřepínejte naši trpělivost na nejvyšší stupeň nebo vyvoláte občanskou válku, občanskou válku, která i tomuto státu připraví zaslouženy konec. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok opětně k pořádku. (Trvalý hluk na levici. - Posl. Knirsch německy]: Proč je volán k pořádku? Volejte k pořádku vojáky!)

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Prosím, pane kolego, nerozčilujte se pro to. (Výkřiky.) Ježto doufám, že české strany porozumějí této naší poslední výzvě a že samy zavedou pořádek ve svém státě, že vinníky poženou k odpovědnosti... (Posl. Knirsch [německy]: Krásný idealista!) Pane kolego! Pro svou osobu již nemám tohoto přesvědčení! Avšak v našem německém lidu je stále ještě tolik idealistů a lehkověrných, kteří se domnívají a věří, že v tomto státě je opravdu místo, kde se Němci dostane práva. Já k nim nepřísluším, věřte mi to.

Nyní přistupuji k pojednání o vlastním předmětu, o školském zákoně. K množství zákonů, které mají býti při velkém čištění zde ve sněmovně přivedeny ještě rychle pod střechu, náleží také t. zv. malý školský zákon, či správněji řečeno, zákon měnící a doplňující zákony o školách obecných a občanských. Nechci popírati, že rozšíření a doplnění dnešních školních zákonů bylo nutné. Celé naše školství spočívá ještě dnes na říšském zákonu o školách obecných ze 14. května 1869. Je pravda, že tento školský zákon byl částečně zastaralý a vyžadoval oprav, a byli bychom očekávali, že české strany jej nahradí zákonem novým, lepším, modernějším, zákonem, který by snesl přirovnání se starým říšským zákonem o obecných školách, jenž byl mistrným dílem svého druhu. Češi byli by si mohli vzíti opravdu příklad z tohoto zákona. Ale tam, ve starém Rakousku, prováděla se zákonodárná práce jinak, lépe. Dlouhá léta se zabývali látkou, jednali o každém slůvku, uvažovali, dříve než je napsali. U nás to chodí mnohem kratšeji. Sezná-li se, že je nutno některý zákon opraviti - trvá to často věru dosti dlouho - vypracuje některý byrokrat, úředník, vládní návrh a teď se počnou politické strany, strany "pětky", o tento návrh smlouvati jako o krávu. Každá strana se snaží, aby vtělila něco svého ducha do tohoto zákona, a přirozený důsledek je, že z toho nemůže vzejíti nic moudrého. Všechny tyto zákony jsou kompromisem koaličních stran a jsou tudíž jako všechny kompromisy zrůdou, která vlastně neměla vůbec spatřiti světla světa. A stanoví-li jednou "pětka" jeho znění, není již možno ani věcnými návrhy ničeho měniti, nelze již opravovati, zákon se zde ve sněmovně projedná a promrská rychlíkovou rychlostí.

Sotva byla skončena povšechná debata v kulturním výboru a zákon proběhl zároveň také ostatními výbory, včera večer v 10 hodin nám bylo předloženo ve sněmovně konečné znění zákona. To ovšem není žádná opravdová zákonodárná práce. Být na místě českých koaličních stran, styděl bych se, kdybych měl nésti spoluodpovědnost za takovéto zákony. Tím se vzdává parlament nejdůležitějšího práva, práce zákonodárné, a činí tím byrokratismus neomezeným pánem. Myslím však, že se zde stalo zrovna modou, když má parlament odejíti na prázdniny, projednávati ještě a v několika málo hodinách promrskati nejrozmanitější, nejneuvěřitelnější, nejtěžší věci. Při tom nás vlastně nepotřebujete a bylo by mnohem moudřejší a chytřejší, abyste již jednou konečně přestali s tím starým podvodem a heslem demokracie a parlamentu. Neboť ve skutečnosti to není žádný demokratický parlament, je to jenom divadelní bouda, vypočítaná snad pro laiky. Nikdy však zde nelze zdárně pracovati. Pak se ovšem stává, jako nedávno při zákoně o učitelské paritě, že po několika měsících musíte zákon zase od základů opravovati. Dne 16. prosince 1921 zasadili jste učitelstvu a úředníkům ránu bičem a za noci a mlhy, aby nemohlo nastati překvapení, aby nebylo možno mobilisovati úřednické organisace, usnesli jste se na novém, důležitém zákoně o platech. Avšak když jste potom viděli zoufalství, které tento zákon vyvolal, když jste viděli, jak hluboká nenávist se obracela především proti oněm stranám, které bez jakéhokoli sociálního a lidského cítění s chladným srdcem hlasovaly pro tento hanebný zákon, tu nastal u vás najednou obrat, změna a bylo šprýmovné pozorovati, jak členové parlamentu, politikové, vůdcové vašeho lidu vykládali venku učitelům, že prý neměli ani tušení o tom, co je v zákoně, že prý nebyli informováni a podobné výmluvy, jakých museli používati. Je to jistě smutné znamení pro politika, musí-li se voličstvu přiznati, že neměl ani tušení o zákonu, který zde byl usnesen. Pak ovšem musíte měniti. To se stalo částečně při zákonu o učitelské paritě a touž podívanou jsme měli už u mnoha jiných zákonů. Tak se zde v této sněmovně pracuje na zákonech. Je škoda každého slova ke kritice, poněvadž za nynějších mocenských poměrů je vyloučeno, že by nastala změna soustavy.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP