Úterý 4. dubna 1922

Menom zahraničného výboru navrhujem, aby Národné Shromáždenie túto úmluvu schválilo a nariadilo jej publikovanie ve "Sbírce zákonů a nařízení" a aby uložilo ministrovi zahraničnému, aby v dohode so zúčastnenými ministry previedol všetké opatrenia, ktoré sú nutné k prevedeniu tejto úmluvy.

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovu druhému zpravodaji za výbor dopravní, jímž je pan posl. inž. Bečka.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Slavná sněmovno! Také dopravní výbor doporučuje, aby úmluva byla schválena tak, jak nám byla předložena, třeba bychom seznávali, že nebylo dosaženo všeho toho, čeho jsme si mohli přáti k úplnému uspokojení v zájmu našeho státu. Nesmíme však zapomenouti, že celá úmluva je úmluvou kompromisní, poněvadž zde se stýkají tak zvláštní zájmy jednotlivých zúčastněných států, že muselo dojíti k určitému kompromisu. Tomuto kompromisu dle našeho zdání smlouva vyhovuje. Proto doporučuji jménem dopravního výboru schválení této úmluvy. Při tom poznamenávám, že dopravně-technický výbor by byl dvě věci rád vyřídil v zájmu všech zúčastněných a zejména v zájmu naší říše. Bylo by žádoucí pro budoucnost, aby bylo stabilisováno sídlo komise samotné, kterou pro první pětiletí jest Bratislava, dále aby tato komise byla jednotnou. Budou totiž stabilisovány dvě komise, a to t. zv. komise evropská, která bude opatřovati zájmy Dunaje dolního čili přímořského, a komise dunajského statutu, která bude míti ve svém zájmu Dunaj od Braily k Ulmu. Ovšem zase s ohledem na to, že je tato věc v zájmu našem, musíme věc přijmouti tak, jak byla podána. Je to smlouva našeho národohospodářského života velice hluboce se dotýkající. Dopravně-technický výbor doporučuje slavné sněmovně, aby smlouva byla schválena podle návrhu vládního. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan posl. Schweichhart. Uděluji mu slovo.

Posl. Schweichhart (německy): Dámy a pánové! Jako již při dřívějších příležitostech, musíme si také dnes stěžovati v ohledu formálním, a to proto, že tato přece jen důležitá smlouva byla nám předložena velmi pozdě a velmi neúplná, ve výtahu, takže nebylo naprosto možno důkladně se o ní poraditi; jest příznačné pro způsob, jak s zde dělají zákony, že úplný obsah byl předložen poslancům teprve tehdy, když byla věc ve výboru už projednána. Právě tak jako v dopravním výboru, prohlásil pan zpravodaj také dnes, že máme hlasovati pro tuto smlouvu z důvodu prestiže. Nemyslím, že je úkolem zástupců lidu bez dalšího hlasovati pro smlouvu a nezkoumati jí blíže, a tato smlouva, která je proniknuta duchem násilného míru versailleského, jest přece zcela taková, že ji musíme podrobiti kritice. Jsme prostě staveni před hotové události, jichž jakožto oposice nemůžeme ovšem měniti, o nichž však musíme uvažovati a mluviti.

Běží o tuto věc: Osm vítězných států ujednalo smlouvu, podle níž jistý počet řek se prohlašuje za mezinárodní, to jest hájí se zásada volné plavby a volné vlajky. Zákon se netýká pouze Dunaje, nýbrž, abych tak řekl, v přeneseném oboru působnosti týká se také Labe a také Němenu a jeho podkladem jsou čl. 333 až 353 versailleské smlouvy. Jest velmi příznačné pro způsob, jakým byl tento kompromis ujednán po zdlouhavém vyjednávání, jak praví zpráva, představíme-li si, jak byly jednotlivé státy oceňovány. Osm vítězných států udávalo tam tón a čtyři t. zv. dříve nepřátelské státy byly spíše jen diváky, ačkoli šlo o jejich majetek, o jejich zájmy. Německo, Rakousko, Maďarsko neměly na př. vůbec rozhodujícího hlasu, byly přibrány jen na poradu. Měli menší práva než vítězové, a to naznačuje již zřetelně ducha, který vane tímto zákonem, takže o rovnoprávnosti, o sebeurčení nemůže býti vůbec ani řeči, a to bude v budoucnosti jistě pramenem různých sporů a neshod - o jednotlivostech budu ještě mluvit.

Zdůrazňuje se, a to živě se zdůrazňuje, že sídlem dvou komisí má býti Bratislava; to je snad beze sporu ctí pro republiku, ale ctí velmi draho zaplacenou. Poukazuje se na to, že nouze o byty jest v Bratislavě velmi veliká a jest také známo, že Dunajská komise hned s počátku neměla mnoho chuti zůstati v Bratislavě, nýbrž že chtěla raději přesídliti do Vídně. Že jsou dvě komise, jedna pro t. zv. přímořský Dunaj od Braily dolů, a druhá od Braily vzhůru až k Ulmu, to je okolnost, která nikterak nezaručí snadnou práci. Dunajská komise má úkol říditi plavbu, má velký obor působnosti.

Poukazuje-li se na i, že tato Dunajská komise, jakožto hospodářský článek, má sloužiti míru Evropy a celého světa a že má býti v Evropě vybudováno spojení mezi východem a západem, samo o sobě jest to snad správné a zdá se to nevinné. Avšak méně nevinnou se stává věc, poukazuje-li se ustavičně na to, že celý ten akt jest prý vlastně velkým politickým úspěchem. Ovšem, jest to úspěch, avšak na úkor jiných států, na úkor t. zv. nepřátelských států, které nyní trpí. Zásada svobodné plavby a svobodné vlajky na Dunaji, Labi, Němenu a na jižní části Moravy jest zajisté něco, co bychom mohli s radostí uvítati, kdybychom nevěděli, že tohoto úspěchu bylo dosaženo jen násilím a útiskem poražených národů, místo svobodnou úmluvou. Ráz tohoto násilného míru se projevuje právě bod za bodem u všech těchto ustanovení dunajského statutu. Příslušnost Dunajské komise je značně rozsáhlá. Dunajské kom) jest na př. ponecháno rozhodnouti otázku, kam náleží břeh, otázku, která může býti často příčinou sporů. Úkolem Dunajské komise je stavební program přístavů a vodních cest vůbec. Dunajská komise má dále dohlížet na stavební výdaje, na jejich rozvržení, má rozhodovati o věcech celních, má spolu stanoviti a upravovati jízdní řády, vykonává dozor a organisuje říční policii a vydává zvláštní předpisy pro Železnou Bránu.

Dunajská komise urovnává také případné spory, jedním slovem, veškerá rozsáhlá lodní doprava na Dunaji od Ulmu až k moři je podrobena dozoru Dunajské komise. To už samo o sobě znamená velikou moc, a představíme-li si, že účastníci ze států poražených jsou zde považováni za smluvní strany menšího práva, můžeme přibližně vytušiti, co pro ně při tom všem může vzejíti.

Připomínám jen dvě ustanovení tohoto zvláštního statutu, a to § 19, odst. 2., kde se mluví o tom, že cla mohou býti odstupňována. Může se tudíž vyvinouti, tak jako tomu bylo mezi Srbskem a starým Rakouskem, docela hezká celní válka ke škodě jednoho nebo druhého státu. Velmi pozoruhodný jest také § 23, který mluví o tom, že poražené pobřežní státy Rakousko a Maďarsko nemají vlastně práva kontrolovati lodi, t. j. nesmějí prohlížeti zboží dopravované nahoru nebo dolů. Tím je ovšem mezi jiným otevřena dokořán brána podloudné dopravě zbraní. Vítězné státy mohou si přirozeně na Dunaji a na Labi dělati co chtějí. Již toto ustanovení a celý duch tohoto dunajského statutu ukládá nám povinnost, abychom se dívali na onen statut s největší nedůvěrou a abychom jej odmítli.

Potom však dospíváme ještě k úvaze, že plavba po Dunaji a také po Labi, jak ji Češi nyní osnují a jak má býti zařízena, bude k užitku spíše soukromému kapitálu než zájmům veškerenstva, ježto obzvláště český bankovní kapitál má velmi živý zájem o to, aby plavba byla vybudována nákladem státním. Schválili jsme, totiž nikoli my, nýbrž většina, před několika týdny smlouvu, kterou ujednala vláda s plavebními společnostmi labskou a dunajskou. Při tom jsme dokázali, že stát vydává ve prospěch těchto plavebních společností ohromné peníze, že si však nevyhradil přiměřeného vlivu. Jest také příznačné, že pan president tohoto zákona neschválil, nýbrž vrátil jej pro jakousi chybu, také důkaz, jak ledabyle se u nás dělají zákony. Jest zvláštní a co se týče plavby připadá to podivným, jak vypočítavě se chce u nás nyní pracovat s lodní dopravou, jak nám najednou, ačkoli jsme před tím neměli vůbec ničeho a ačkoli jsme dostali od poražených států přece jen značné loďstvo na Labi i na Dunaji, všecko to ještě nestačí a spouštíme na vodu a chceme dáti do provozu ještě více lodí, nehledíce na to, že v tomto okamžiku a pravděpodobně na delší dobu v budoucnosti lodní doprava pro krisi zanechá hodně nesplněných přání. Teď není doba k stavění lodí a k osnování velkých plánů, jak to činí podle všeho čeští zájemci a také vláda. Působí to poněkud dojmem diletantismu a zdá se, že je v celé té věci trochu velikášství, čteme-li, že se začínají stavět rychle plující lodi, které mohou jezdit i po moři, jako by najednou záleželo na tom, abychom měli nové lodi, zatím co na staré není co nakládat, čluny na Labi stojí tiše a sta lodí nemá co dělat, poněvadž není příkazů, poněvadž je zde krise a veškerý průmysl nemůže vyvážeti. (Posl. Beutel [německy]: A vývoz uhlí se odpírá!) Zajisté. Chceme se honositi tím, že máme nejrychlejší lodi, dále v Galaci u Černého moře má býti zřízen československý přístav. Nevím, kde se stalo takové usnesení a kdo na to dá peníze. Dále se praví, že na Černém moři máme míti vlastní české obchodní loďstvo. Také o tom mi není ničeho známo. Domnívám se skoro, že je to aprílový žert, co oznamuje "Tribuna". Že se v Bratislavě staví dunajský přístav, je známo. Ale bude-li se vypláceti a bude-li takový, jak si jej pánové představují, o tom bych si dovolil silně pochybovati. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Jest velmi pozoruhodné, všimneme-li si, jaké plány se chystají na Labi. Je všeobecně známo, že lodní doprava na Labi je poměrně mnohem živější než na Dunaji a že na př. v Ústí n. L. byl v mírových dobách větší obrat než v Terstu. V Ústí n. L., v Krásném Březně, v Rozbělesích, v Děčíně-Lubně, v těchto německých končinách blízko hranic, rozvíjí se největší dopravní ruch z toho jednoduchého důvodu, poněvadž předně je tam největší potřeba dovozu a vývozu, a za druhé, poněvadž odtamtud vychází řada železničních tratí. Jest zcela samozřejmé a přirozené, že labská doprava je nejživější v okresu ústeckém a děčínském. Nyní pozorujeme, že se soustavně usiluje o to, aby tato přirozená doprava byla odvedena jinam; jestliže čteme v "Českém Slově", že se pomýšlí na to, aby labská doprava byla přeložena ze severočeských pohraničních území do vnitra země, nevím zcela jasně, kam to má býti. Do Čáslavi jistě ne. Ale mluví se o Mělníku, kde má býti zřízen velký přístav. Nevím, jaký to má míti smysl; v tom kraji není přece velkého průmyslu a sotva se tam mnoho dováží a vyváží. Také železniční dopravní poměry jsou tam nepříznivé. Je tam jen jediná železniční trať ku Praze. Nevím, jak má býti možno zboží dopraviti až tam a pak je rozesílati, nehledíc vůbec k tomu, že je naprosto vyloučeno, dostati se s velkými náklady, které lze dopraviti až do Děčína a Ústí n. L., až do Mělníka. Především dělá obtíže vzdýmadlo u Štětí, u Liběchova, pak také řeka není dosti hluboká. Já prostě této politice nerozumím. Vidíme-li, jak nepatrná je doprava po Vltavě, jak jednou za uherský měsíc je vlečen nějaký člun nahoru nebo dolů, jak zřídka jezdí osobní parníky, podivíme se tomu, jak byla tato tak málo oživovaná vodní cesta vybudována, kolik milionů bylo na ni vynaloženo a stále znovu se vynakládá, aniž se to kdy vyplatí, přes všechny vzdušné plány, přes to, že se zamýšlí, že bude jednou možno zříditi přímou dopravu z Hamburku až do Prahy; a žasneme dále nad bezohledností vůči německému území, kde je přece labská doprava nejvyšší měrou rozvita a kde pohřešujeme jakoukoli péči o další její rozvoj. Již před dvěma lety jsme navrhovali, aby v Rasseln bylo vystavěno překladiště, přáli jsme si zimního přístavu na ochranu proti nebezpečí ledu, přáli jsme si, aby čluny byly pokud možno rychle vykládány, poněvadž v době příznivé konjunktury lodi musí často 14 dní nebo 3 neděle státi a platiti vysoký poplatek; stavba přístaviště v Lubně-Děčíně byla by naléhavě nutná, pořídila by se za babku, spravilo by to nějakých 20 milionů; plány jsou zde již z dob rakouské vlády úplně hotovy, je potřebí udělati jen první zarytí rýčem, všechno by bylo možno, náklady by byly nepatrné, šlo by jen o vybudování již stávajícího, skutečně používaného přístavu, který se osvědčil, ale místo toho zanedbáváte soustavně a úmyslně tento přístav a také jiné přístavy a stavíte v českém městě, daleko od velkého dopravního ruchu, přístav nový, který bude stát velmi mnoho a nikdy nebude moci splniti svých úkolů. Co znamená přístav u Mělníka? Za nebezpečí ledu, uhodí-li zima, je naprosto nemožno vléci lodi z Hřenska proti proudu, to je technicky neproveditelné. A také v době, kdy odcházejí spousty ledu, je to nemožné; tomu může věřit jen někdo, kdo nemá vůbec ani tušení o plavbě. Již za obyčejné dopravy je to těžké, je-li led, je to zcela nemožné, a je-li nízká voda, nepluje již ani z Ústí n. L. žádná loď nahoru. Ale v tom je určitá soustava. Německá území, která zde již jednou jsou, jichž vodní plavbu by bylo možno poměrně lacino vybudovati, jsou zanedbávána, a pak se pánové diví, je-li tím jednak obyvatelstvo rozhořčeno a jednak ukáže-li se pří takovém diletantismu, že se celá věc hatí. Vím na př., že labská plavební společnost ještě dnes nezahájila svůj vlastní provoz, že pronajímá čluny, a nevím, kdy sama převezme dopravu. Můžeme klidně očekávat, co z toho vzejde. Mnoho důvěry nemáme. Zakládáte hromadu společností, podnikáte velmi mnoho věcí, ale výsledek není obzvlášť veliký. Dnes také čteme, že bývalí českoslovenští námořníci a lodníci utvořili jednotný svaz na podporu plavby. Rozhodně věc je myšlena tak, že se má podporovati plavba blíže Prahy, ale to je věc, která nemá vůbec budoucnosti. Vybudování spojení s Prahou ještě dlouho nebude uskutečněno a ostatní plány, které máte na mysli, úprava Labe až do Pardubic a stavba průplavu labsko-dunajského dají na sebe rovněž ještě velmi dlouho čekati. Avšak na základě těchto kombinací, které jsou ještě ve hvězdách, snažíte se nadržovati českým městům na Labi. Ale to všechno je jenom bluff. Je to neudržitelný stav, nelze z národnostních důvodů trvale nakládati takto s národním hospodářstvím.

Všechny tyto věci nás nutí, abychom zaujali odmítavé stanovisko vůči tomuto návrhu. Návrh sám neposkytuje žádné záruky pro to, že bude uskutečněno to, co si přejeme, totiž přátelství a hospodářský styk se sousedními státy, které jsou odkázány na nás a něž i my jsme odkázáni, zejména s Rakouskem a Německem, které jsou zároveň našimi největšími zákazníky a odběrateli. A poněvadž víme, že toho, co bude usneseno, využije jen třída kapitalistů, a poněvadž k celé správě nemáme důvěry, ze všech těchto důvodů musíme hlasovati proti návrhu. (Potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP