Úterý 4. dubna 1922

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Klimo.

Posl. dr. Klimo: Slávny snem! (Různé výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Posl. Hlinka: Nech žije sloboda! Teraz je sloboda!)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Každý štát, ktorý mal vojnu, alebo ktorého ohrožovalo nebezpečie vojny, i vtedy, keď nemal zákona o mimoriadnych opatreniach, použil výnimečných opatrení. Preto v každom takom štáte všeobecne cítila sa potreba toho, aby vláde na mimoriadny čas a v mimoriadnom položení zákonom bola daná moc na výnimečné opatrenia. Vojna znamená nebezpečie a škodu v prvom rade pre štát samý, lebo ho ohrožuje v existencii, ale znamená nebezpečie a škodu pre všetky podrobnosti, ktorým je štát záštitou; teda pre právny poriadok, pre istotu života a majetky občanov. A v takýchto výnimečných okolnostiach je potreba účinne zasiahnuť, aby toto nebezpečenstvo a škoda boly odstránené buď docela, alebo aby boly aspoň zmiernené. Každá výnimečná okolnosť vyžaduje výnimečného opatrenia. Ustanovenia, práva, ktoré sa vzťahujú na riadný chod štátu a spoločenského života - jak už z povahy veci vyplýva - môžu zodpovedať jedine tým riadnym pomerom, pre ktoré boly tvorené, ale za výnimečných pomerov, za výnimečných okolností je potreba ináč spravovať. Čo je nebezpečím pre existenciu štátu, čo je nebezpečím pre formu republiky a štátu nášho, čo je nebezpečím pre pokoj vnútorný a poriadok vnútorný, to musí byť rýchle, náhle a účinne odstránené. (Posl. Hlinka: Korrupcia) A, slávny snem, ja som presvedčený, že keď príjdu mimoriadne okolnosti . . . (Hluk. Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Z historie vidíme, že keď sa vyvinúly mimoriadné okolnosti (Různé výkřiky.), vtedy vláda, ktorá nosí na srdci blaho republiky, i keď nemá . . . (Posl. Tománek: Blaho nosí táto vláda? Nehaňbíte sa to povedať?) . . . písaného zákona, vedená tým zákonom, že salus rei publicae suprema lex esto, v povedomí svojej ťažkej zodpovednosti musí siahnuť k výnimečným opatreniam (Výkřiky slovenskýchľudových poslanců.), lebo národ v prvom rade čaká od vlády, že urobí všetko potrebné k poriadku. (Hluk a různé výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Posl. Hlinka: Dajte voliť! Nechte premluviť ľud!)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Slávny snem! Každý štát musí počítať s tým, že výnimečný stav príjde. My si ho nežiadame, ani si nežiadame, aby prišla doba, v ktorej by sme museli siahnuť k výnimečným opatreniam (Posl. Tománek: Hlasujte proti tomu!), ale, slávny sneme, my musíme počítať, že takýto stav príjde. A teraz sa spytujem, ráčte mne odpovedať: Keď nebude zákona o výnimečných opatreniach a príjde výnimečný stav, čo urobí tá vláda, keď nemá positívneho písaného zákona? (Hluk.) Tá vláda musí siahnuť ku všetkým prostriedkom, ktorých je potreba, aby nebezpečenstvo bolo odstránené, a to sa deje nutným nariadením . . . (Posl. dr. Lelley: Po čas války!) - dočkajte - a nutné nariadenie je vždy uražením ústavy (Hluk. Různé výkřiky slovenských ľudových poslanců.) My sme ústavným štátom a práve preto, že sme ústavným štátom, je požiadavkom demokracie a ústavnosti, abysme predpísali vláde zákon i na ten čas, keď príjde výnimečný stav. (Hluk. - Posl. dr. Lelley: Prečo ho tedy zrušujete?) To je požiadavkom ústavnosti, aby snem určoval predpisy, ktoré má vláda sledovať. (Posl. dr. Juriga: To je zákon duchovraždy! - Hluk.)

Slávny sneme! Ja som práve toho domnenia, že nesmieme toto právo, tú výnimečnú moc sveriť na kogniciu vlády (Hluk. - Výkřiky slovenských ľudových poslanců a posl. dr. Lelleye.), ale my musíme ten zákon utvoriť, lebo v ústavnom štáte zákonodarmý sbor je tým patričným faktorom, ktorý má ustanoviť a ustáliť požiadavky, podmienky a prostriedky najväčšieho blaha štátu. (Hluk. Různé výkřiky slovenských ľudových poslanců.) Nestojí republika osamotená, že zákon donáša o výnimečných opatreniach. Každý moderný štát, ktorý je ústavne sriadený, má už zákon o výnimečných opatreniach. Francia ho má z r. 1792, Nemecko z r. 1851 a v nemeckom zákone sa praví, že po čas výnimečného stavu (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) musí byť vyzdvihnuté domovné právo, sloboda tlače, sloboda shromážďovacia a spolčovacia. Má takýto zákon Bavorsko, Rakúsko, Itália i Maďarsko, ktoré má zák. článok LXIII. z r. 1912.

Slávny snem! I my sami sme boli už v tom položení, že sme mali vojnu a že sme boli ohrožení nebezpečím vojny, vieme tedy, že v takomto položení musí sa siahnuť k mimoriadnym opatreniam. S druhej strany, slávna snemovňo, jestliže niet zákona o výnimečných opatreniach a nadíde doba výnimečná, potom vláda nemá positívneho merítka, ktorého by sa držala a podľa ktorého by mala pokračovať, kdežto keď je donesený zákon, v zákone je presne ustanovené, čo sa má rozumeť pod výnimečným stavom (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.), je tam stanovené, kedy sa začína výminečný stav a kedy sa končí. (Posl. Hlinka: Absolutismus chcete zaviesť a tu je ešte socha presidentova, ktorý sa na to díva! - Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Pripúšťam, že výnimečný stav nesie za sebou isté obmedzenie tlače, isté obmedzenie shromažďovania a spolčovania ale, slávny snem, vieme všetci, že tlač má mohutný vliv na náladu národa, a práve preto vo vynimečnom stave musí zákon pomýšľať na prísné opatrenia ohľadne tlače. Slávny snem! Veľmi by ste sa mýlili, keby ste sa nazdávali, že ohľadne tlače (Výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Posl. Tománek: Proti nám je to!) len sám zákon o výnimečných opatreniach hovorí. (Maďarský výkřik posl. dr. Lelleye.) Pane kol. Lelleyi, prečítajte si trestný zákonník maďarský a tam najdete zločiny a prečiny, spáchané tlačou, a zločiny a prečiny, spáchané na shromáždeniach (Výkřiky posl. dr. Lelleye a slovenských ľudových poslanců.) a tieto zločiny a prečiny sa trestajú. (Hluk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Ale ten zákon je ešte v platnosti, eště ho nikdo nevyzdvihnul. Zákon o trestnom pokračovaní v § 567 mluví, že zhabanie tlačiva je dovolené i v normálnych pomeroch, a to vtedy, jestliže tlačivo obsahuje zločin nebo prečin spáchaný tlačou; vtedy vyšetrujúci sudca alebo tlačový súd je oprávnený nariadiť zhabanie tlače. A jestliže zpozdenie znamená nebezpečie, tak môže nariadiť zhabanie tlačiva ktorýkoľvek vyšetrujúcí sudca, alebo ktorýkoľvek okresný súd.

Čo sa týka shromažďovania, vieme zo zkušenosti, že na schôdzi sa dá nejlepšie roznietiť vášeň ľudu. A vtedy, keď je stav výnimečný, keď je nálada búřlivá, nemožno dovoliť, aby ľudia chodili na shromáždenia a aby boli vystavení nepriatelským živľom, aby ich dráždily a huckaly a podnecovaly. Vieme, jak smýšľa ľud. Historia ukazuje pri každom národe to isté. Rímsky Cicero hovorí: "Nihil incertius vulgo." Kresťanská cirkev má presvedčivý dôkaz, aký vrtkavý je ľud. Najbližšie svätíte kvetnú nedelu na dôkaz toho, že ľud s ratolesťmi vítal Krista, a na piaty den svätíte Veľký Piatok, na dôkaz toho, že ten istý ľud pribil Krista na kríž. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) Ja len preto poukazujem na to, abych dokázal to, že ľud aký je vrtkavý. Tedy musí byť v zákone opatrenie a ustanovenie, aby nebolo dovolené voľne sa shramážďovať po čas výnimečného stavu (Hluk. Výkřiky slovenských ľudových poslanců.).

Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám pana posl. Hlinku, aby řečníka nevyrušoval.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Nesdielam tú mienku, že by tento zákon bol namerený proti slobode. (Hlas: Vy ho budete potřebovati!) Sloboda neznamená anarchiu, a tento zákon donáša sa proti tým, ktorí budú bojovať a štvať proti republike Československej. (Hluk. Odpor a výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Ja netvrdím, že vy búrite proti republike. Ja hovorím, že kto bude proti republike agitovať a štvať, ten šľahnutie zákona na sebe pocíti. Avšak kto sa bude pridržať príkazov zákona, ten nebude mať žiadnych prekážok; naopak, ten bude vítaný. Táto novella nie je namierená proti slobode. Sloboda neznamená anarchiu, ani zotretie zákona, lebo keby tak bolo, tak by vytvárala sám štát, ale sloboda je zaistená len v štáte a my keď chceme mať zaistenú slobodu, musíme mať zaistený i štát, a k tomu je treba zákonov a tedy i zákona o výnimečných opatreniach.

Tento zákon je zákonom zvláštnej povahy, zákonom sui generis, a tu chcem na sofistické vývody pána rečníka Lelleyho odpovedať. (Posl. dr. Lelley: a to som zvedavý!) LXIII. zákonný článok z roku 1912 vstúpil do života hneď po vyhláseni a donesený bol na neurčitú dobu. (Posl. dr. Lelley: Ale len v pádu války pre Boha živého!) To neznamená, slávny sneme, že ten den, keď vstúpil zákon do života, sa započal stav výnimečný, a neznamená, že by výnimečný stav trval až do toho dňa, dokiaľ je zákon v platnosti. (Hluk. - Výkřiky posl. dr. Lelleye.)

Místopředseda. Buříval (zvoní): Žádám pana posl. dr. Lelleye, aby řečníka nevyrušoval.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Ten zákon je v platnosti i dnes, a v zákone je stanovené o výnimečných opatreniach, že ministerstvo v nariadení musí riecť, kedy sa začína výnimečný stav, a v nariadení musí riecť, kedy sa končí. (Posl. dr. Lelley: Nie!) Z toho následuje, že jestliže občania pridržajú sa príkazov zákona a žijú podľa zákona a jestliže nenastanú zápletky medzi štátmi vôbec, nemusí príjsť doba, že by ministerstvo muselo vyhlásiť výnimečný stav. (Posl. dr. Lelley: To nie je pravda, vy to zle viete!) Vy to zle viete.

Čo sa toho výnimečného stavu týka, vieme, že nariadenie uhorského ministra označilo deň, kedy sa výnimečný stav počal ale dnes ešte není povedané v nariadení, že sa skončil. (Hluk. - Odpor slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr. Klimo (pokračuje): Slávny snem! Že výnimečné opatrenia sú ešte v platnosti, toho príčina je nie zákon, ale ministerské nariadenie. (Posl. Tománek: Všetky ste mali zrušiť!) Príčina bude inde, tú treba inde hľadať, že či výnimečný stav má byť vyhlásený za skončený, či nie; a že táto novella hovorí, že všetky dosavádne opatrenia podržujú sa v platnososti a ponecháva sa ministerstvu, aby v nariadení prejavilo, zdali majú prestať, alebo nie. (Posl. Tománek: Nie ľud, ale ministerstvo! To je demokracia? To je staré Rakúsko!) Novela táto je len konsekventná, lebo zákonný čl. LXIII. z r. 1912 sám ponecháva ministerstvu toto právo.

Slávny snem! Keby táto novella nevošla v platnosť, zostal by v platnosti zákonný článok LXIII. z r. 1912. (Hlas: Lepší je, nechť zůstane!) Vy ste z tohoto miesta mnoho hovorili, ale nikto nenavrhol, aby zákon. čl. LXIII. bol sotretý. (Hlas: Však už je na cestě. Budete pro něj hlasovat?) Ja budem hlasovať, lebo som toho presvedčenia, že my, zákonodarný sbor, musíme dať predpis vláde na výnimečný čas. (Tak jest!)

Slávny snem! V dôvodoch návrhu zákona sa hovorí, že na Slovensku sa pomery konsolidujú. To je iste potešiteľné, ale za to chceme poukázať na okolnosť, že i vláda musí bdeť nad pomermi na Slovensku, a to preto, lebo tí páni, ktorí patrili k maďarskej a maďaronskej aristokracii, i dnes práve tak smýšľajú, ako pred prevratom. Tí ani dnes neuznávajú republiku za otčinu. (Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.) Mám pri ruke listinu jedneho maďarského spolku z Liptova, uzavretie, ktoré bolo donesné na návrh vášho bratra dľa povolania. Hovorí sa v ňom: republika Československá udrela do nás ako búrka a nás rozsypala svetom, ale my pevne dôverujeme, že táto búrka prestane a vrátia sa minulé časy. (Posl. dr. Lelley: Magyar Ország!) Áno, Magyar Ország; a na dôkaz toho uzavreli, že každý rok sa sídu v slovenskom Liptove, aby sa vo snahách utužili. A, prosím, ten človek, ktorý je spojivom medzi tými rozsypanými, je tabulárnym sudcom v republike Československej. (Posl. dr. Lelley: Istě lepšie rozumie jus ako vy!) Tedy musí byť i vláda opatrná i všetcia faktori, ktorým leží blaho republiky na srdci.

Poneváč tento zákon o výnimečných opatreniach nemá iného ciela, než aby najväčšie blaho republiky bolo zaistené, preto tento zákon, ako jedine zodpovedajúci ústavnosti, prijímame. (Potlesk. - Odpor slovenských ľudových poslanců. - Posl. dr. Juriga: Haňba! Haňba!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. dr. Lodgmanovi.

Posl. dr. Lodgman (německy): Dámy a pánové! Ti, kdož měli kdysi příležitost sledovati politické poměry v rakouské říšské radě, s velikým podivem shledají, že se od oněch dob obraz úplně změnil a obrátil. Tenkrát byli titíž pánové, kteří dnes zastupují t. zv. koaliční strany, neohroženými bojovníky za svobodu, právo a demokracii, (Souhlas na levici.), kterou dnes nejnestoudnějším způsobem nohama šlapou. (Souhlas a potlesk německých a slovenských ľudových poslanců.) A proto, dámy a pánové, nechte mne volati: Hola! Tisza je před branami Slovenska se svými janičáry, se svými katy, se svým věšením, stanným právem, státním zástupcem, censurou, se svými biřici a všemi těmi prostředky, které jste kdysi tak prudce potírali, když jste kráčeli v čele oposiční strany. (Souhlas a potlesk na levici.) Dnes však vidíme, že si ctění pánové padli v lásce kolem krku a že se již ani nemohou dočkati, až budou dělati onu politiku, kterou kdysi tak odsuzovali. A marně volám do demokratického českého lesa: "Hola hej, ven vy bojovníci za svobodu!" V odpověď mi zaznívá žalostná ozvěna: "Naše republika!" (Souhlas na levici. - Výkřiky. - Nepokoj.) To je podkladem vaší politiky, to je začátek a konec, bod, kolem něhož se otáčíte, poněvadž velmi dobře víte, že tohoto státu nelze udržeti jinak, než bodáky a stanným právem. (Souhlas a potlesk na levici.) Nuže, kde jste, pánové, Bechyně, pane Tusare, pane Stříbrný, pane Staňku, Šrámku, dr. Wintře, Němče? Do boje za svobodu, braňte přece demokracii před svými vlastními župany, kteří se slovenským lidem a s oněmi zákony, které se zde v této sněmovně vyrábějí, provozují hanebnou hru. (Nepokoj.) Ovšem ne vždycky se odehrává systém násilí v tomto státě tak nestoudně a otevřeně jako v tomto případě. (Hluk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Lodgman (pokračuje): Jinak dovedete velmi dobře nastrčiti správní úřady a obstarati potají, zač byste na světle demokratického slunce nemohli převzíti odpovědnost. A je dobře, že právě dnes jednáme o návrhu, v němž nejdůležitější úlohu má stanné právo a censura, je to dobře, poněvadž pan dr. Beneš může hned vzíti tento dojem sebou do Janova, (Potlesk na levici.) kde bude před žasnoucími národy Evropy vypravovati, jaká je zde svoboda, jaká je to radost, býti československým státním občanem! (Výkřiky. - Nepokoj trvá. - Posl. Sladký: Tak se vystěhujte, když se vám tu nelíbí!) Ano, to by se vám hodilo, abychom se vystěhovali! Upozorňuji vás, že až se někdy vystěhujeme, pak vezmeme sebou také svoji půdu. (Potlesk na levici. Výkřiky. "Heil!") Vy chcete, ctění pánové z koalice, (Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.) uvésti v souhlas zákony tohoto státu, "Čechei" na jedné straně, Slovenska na straně druhé, to je hluboké právnické odůvodnění, to je pláštík, kterým přiodíváte všechny takové zákony. Ale vaše sjednocování je sjednocování k horšímu; nezavádíte zákonů, které by byly příznivější než dosavadní, nýbrž snažíte se přinésti na Slovensko, které v tomto ohledu až dosud bylo ušetřeno našich zákonů, také štěstí a zaslíbení policie a státního zástupce. (Výkřiky.)

Co máme říci, ctěné dámy a pánové, o jednotlivostech návrhu? Je úplně zbytečno o tom mluviti. Duch, jímž návrh dýše (Výkřiky, nepokoj), není ovšem duch svobody a Bůh ví, že nemůžete býti na to pyšnými, že jste nyní, bohudík, dosáhli také toho, že můžete týrat skorpiony ty, jež jste jakožto své bratry prý osvobodili z maďarského ujařmení. (Výkřiky. Hluk.) Podali jste sněmovně návrh, z něhož čiší pravý starý policejní duch. Místo abyste byli odstranili všechny překážky, které se ještě dnes staví v cestu svobodě slova, svobodě smýšlení, místo toho stavíte nové překážky a nespokojujete se tím, abyste učinili stanné právo závislým na usnesení slavné vlády, ač by to, ví Bůh, v tomto státě nezpůsobilo žádných obtíží (Hluk.- Místopředseda Buříval zvoní.), nýbrž jdete ještě dále a dáváte toto právo ministru na Slovensku, guvernérovi v Podkarpatské Rusi a dokonce i županovi! A proč? Odůvodňujete to tím, že by mohly nastati neobyčejně nutné případy, o nichž by nebylo možno opatřiti si rozhodnutí vládní. Odpusťte, pánové! Opisujete-li rakouské zákony z oné doby, opisujte je laskavě podle ducha. Když se v Rakousku kdysi myslelo, že je nutno pojmouti taková ustanovení do ústavy, tehdy ještě nebylo telefonů a telegrafů. Dnes se nemůže žádný župan odvolávati na to, že musí vyhlásiti stanné právo o své újmě, ježto by jinak jeho zpráva přišla do Prahy příliš pozdě. Dnes máme technické vymoženosti, které odstraňují tento nedostatek, které přemáhají tuto překážku, a dáváte-li přes to županovi takovou plnou moc, vtiskujete mu znamení onoho podřízeného orgánu, který odjakživa v tomto státě prováděl své orgie, aby to nespočívalo na vládě, když se jí to hodí (Souhlas na levici.) a když nemá odvahy hájiti věci, jež jsou výrazem systému tohoto státu.

Chcete mluviti o demokracii, vy, kteří se opovažujete předkládati nám takovéto zákony, kteří jste právě v těchto dnech na t. zv. menšinovém sněmu v Praze nenacházeli leč slova holého násilí a hrubé zvůle, (Souhlas na levici. Nepokoj.) vy, velectěné dámy a pánové z koalice, kteří jste uvrhli posl. dr. Baerana do vězení (Výkřiky na levici: Fuj!) a nestydíte se vésti trestní řízení proti poslanci, zatím co on je ve vyšetřovací vazbě. My jsme tehdy čin Baeranův neschválili. Zcela otevřeně jsme se o to zasazovali a zřetelně jsme prohlásili své stanovisko. (Hluk.) Ale řekli jsme vám, že v tom okamžiku, jakmile zavoláte státního zástupce, stojíme za dr. Baeranem, že jsme s ním solidární, a toto hanebné jednání považujeme za ránu pěstí proti nám samým a proti německému národu v tomto státě. (Souhlas na levici.) Jděte jen a zeptejte se, jak dr. Baeran ve vazbě mrzne! Přikázali jste mu celu, v níž se nemůže ani ohřáti, a když přednesl prosbu, aby byl umístěn v jiné cele, vyšli jste ovšem této prosbě vstříc. Avšak chtěli jste ho přidělili do společné cely mezi zloděje, prostitutky a podobnou čeládku. (Hluk na levici a výkřiky: Fuj!) Nestydíte se zacházeti tak s poslancem, který, ať se dopustil čehokoli, přece jen je vaším kolegou! Kdežto zloděje a vyděrače a zločince a korupčníky vyšetřujete na svobodě, vyšetřování proti němu vedete, zatím co on sedí za zdmi žaláře! (Hluk. Výkřiky.) Vy, dámy a pánové, často nám vyčítáte, že prý se posmíváme a zostouzíme českou státní myšlenku. Já vám však pravím: Nikdo tak nepotřísnil českých barev jako vy, když svůj vlastní prapor denně vláčíte stokou reakce! (Souhlas na levici.) Vždyť to vidíte zde! Před vašimi zraky se nerozvíjí obraz nějaké národnostně štvavé oposice. Sbor, který se zde zpívá, je opravdu mezinárodní: Neobhajují se zde zájmy národní, práva tříd, jde o více, jde o věčnou svobodu národů, kterou nohama šlapete! (Souhlas na levici.) A odtud je ta jednotná fronta, která se utvořila uvnitř tohoto státu proti vám, kde proletář musí kráčeti po boku příslušníka strany občanské a Slovan po boku Němce, aby se bránili proti nenasytnému českému imperialismu. Avšak oposice jest si ovšem úplně vědoma toho, že zde nepomůže žádné šepotání. Zde pomůže jen mocný odpor proti soustavě, která si myslí, že je zde všemohoucí, je-li hrubá. A tak vidíte, že se zde ve vašem státě utvořil zvláštní svaz národů, svaz národů, který nezná rozdílů národnostních, třídních, který je prodchnut pouze touhou po svobodě, vírou v právo rozhodovati o sobě samém, který je naplněn vědomím, láskou k věčné spravedlnosti, kterou příroda zajisté všude hlásá, ježto nás lidi sdružila jaké rovné s rovnými, kdežto český systém násilí ustavičně plije této přírodě svými zločiny proti svobodě ve tvář. Ale nemyslete, že jste dospěli na konec dějinného období, že budete směti beztrestně žíti v duchu zaslepeného, zuřivého národnostního zpátečnictví. Přijde jednou den, kdy vám zazní v uši trouby jerišské mocněji, než vám bude milo. A tu se odvažují vaše tiskové plazy a jiné výrobky rozšiřovati v cizině pohádku, že spolupráce Němců v tomto státě je už přede dveřmi. Tu se odvažujete o nás mysliti, že bychom mohli hájiti všechno to, co vyseděli pánové na této ministerské lavici? Táži se, která německá strana má odvahu ke spolupráci s vládou, která má odvahu jen pomysliti na to, aby převzala odpovědnost za všechny ty hanebnosti, které se zde dějí pod názvem svobody! (Souhlas na levici.) Hledejte ji a až ji najdete, řekněte jí, dříve než počne spolupracovati, že se u vás daří nikoli svobodě, nýbrž otroctví, nikoli spravedlnosti, nýbrž bezpráví, nikoli sociálnímu a hospodářskému porozumění, nýbrž pouhému egoismu a bídnému sobectví. (Souhlas a potlesk na levici. - Nepokoj.) Avšak pro nás, kteří jsme byli vtěsnáni do tohoto státu proti své vůli, pro nás také jednou nadejde den, kdy budeme směti odhoditi tato obtížná pouta a řetězy. Pak ovšem budeme nejen poukazovati na své mrtvé, které jste odpravili svými výjimečnými opatřeními a bodáky, nýbrž sáhneme také po onom vavřínu, který ještě žádnému národu v dějinách, jenž o něj s odvahou bojoval, nebyl odepřen. Budeme hlasovati proti návrhu a pro přechod k dennímu pořádku s heslem: Pryč s tyranií, ať žije svoboda! (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Pro učiněný výrok p. posl. dr. Lodgmana, který užil výrazu "niederträchtige Behandlung", volám jej k pořádku.

Ke slovu je dále přihlášen p. posl. dr. Buday.

Posl. dr. Buday: Slávna snemovno! Dovoľte, abych po tých pohnutých slovách preriekol niekoľko spokojnejších, snáď formou spokojnejších, ale za to meritorne nie menej ostrých. Zajisté medzi povinnostmi poslancov okrem zákonodárstva jedna z predných povinností je i úzkostlivý dozor, aby zákony boly zachovávané, aby sa nepáchaly žiadne nezákonnosti, žiadne nesprávnosti, žiadne nespravedlnosti, ktoré dobré základy štátu podkopávajú. Keď je to však povinnosťou každého poslanca, je to zvláštnou povinnosťou poslanca slovenského, lebo že na Slovensku pášu sa rozličné neprístojnosti, rozličné nesprávnosti, uznáva kde-kto, uznáva každý, kto len ponekud zná pomery stávajúce na Slovensku. Aby bola každá neprístojnosť odstránená, o to usilovať je zaiste povinnosťou vlasteneckou. Túto povinnosť konáme my oproti všemu podezrievaniu a všetkým pomluvám, my slovenskí ľuďoví poslanci. (Souhlas slovenských ľudových poslanců.) A k dosaženiu toho máme na výber tri spôsoby, tri cesty: Prvá je súkromé upozornenie patričných vrchností na vady se žádosťou za ich odstránenie, druhá je rečnícka tribúna tu v parlamente a konečne tretia a najúčinnejšia je širšia verejnosť s použitím novín. A práve na tento tretí, najúspešnejší spôsob odpomoci všetkým nesprávnosťom sahá prítomný návrh zákona. (Tak jest!) Dovoľte, abych s tohoto stanoviska poukázal na tento návrh zákona.

My slovenskí ľudoví poslanci podľa cieľov primeranosti a podľa daných okoličností používame všetkých týchto troch spôsobov, všetkých týchto troch ciest. Lež aké porozumenie, akej pomoci dostáva sa nám od patričných vrchností? Dovoľte mi to dokázať niektorými klassickými, naozaj školskými vzory, vzatými zo života. Budem sa odvolávať len na prípady osobne zažité, za ktorých pravdivosť bezpodmienečne ručím. Prednesem ich len málo, poskrovna; nemyslite však, že ich nemáme viac po ruke, lebo že z jednotlivých prípadov generalisujem. My ich máme mnoho po ruke, ale nemôžeme ich všetky prednieť, prednesieme len niekteré z nich.

V poslednej svojej parlamentnej reči som poukázal na to, že poradca školského inšpektora vnitra pán Houra, exponovaný, zneužitím svojej úradnej moci a vyhrážkou, že im bude odňatý plat alebo pensia, znásilňoval všetkých štátnych úradníkov a pensistov, aby svoje dietky posielali nie do katolickej, lež do štátnej školy. Keď poslanec takéto konkrétné obvinenie proti jednotlivému menovanému úradníkovi vo snemovni prednesie, človek by si myslel, že patričný resortný pán minister si dá toľko práce, že tú záležitosť vyšetrí, že vinníkov potrestá a patričného poslanca o tom aspoň uvedomí. Tak je to vo všetkých parlamentoch kultúrnych štátov, ale, žiaľ, u nás tomu tak neni. Páni ministri ani si nedajú predložiť obvinenia, s parlamentnej rečníckej tribúny prednesené, celkom ich pomíjajú, vonkoncom sa o ne nestarajú, takže náprava v tomto ohľade je potom úplne nemožná. Je to cynismus nepochopiteľný. (Tak jest!) Človek sa musí diviť, jak môžu byť vážni mužovia tak cynickými, že si toho nevšímajú a nespolupracujú s nami na odstránení všetkých nesprávností a nespravedlnosti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Vidíte, jak je bezúspešná, jalová celá naša práca, smerjúca k náprave s tejto rečníckej tribúny parlamentu. Niet tedy divu, že patriční, konkrétne obvinení úradníci s rečníckej tribuny si toho nevšimnú, ale pášu nové a nové nezákonnosti a nespravedlnosti. Tak aj už vzpomenutý a obvinený inspektorský poradca Houra. Asi pred mesiacom došiel do triedy nitrianského učiteľa Matisa a tam tak surovo a vyzývavo sa choval proti nemu, bez klepania, bez pozdravenia, že až dietky školské z toho strach dostaly a učiteľstvo celého okresu za potrebné držalo, jednomyselne protestovať proti takému znehodnocovaniu auktority učiteľskej pred žiakmi. Ja som - súc predsedou miestnej školskej stolice - celú záležitosť vyšetroval, zápis ustálil a konečne sa vysvetlilo to, že ten surový výčin inspektorského poradca bol jednoduchým skutkom pomsty. (Hanba!) Ten vzpomenutý učiteľ Matis bol pred tým v škôldozorskom úrade zamestnaný a jako takého vyzval ho pán Houra, aby v jeho disciplinárnej záležitosti v záujme jeho falošné svedoctvo vydal, (Hluk. Výkřiky: Hanba!) čož mu ten učiteľ odoprel, a preto ho vyštval zo škôldozorského úradu a potom ho neprestával prenásledovať aj ako učiteľa. (Výkřiky: To je hanba!) Ja som celú tú záležitosť loyálne, nestranne predniesol v školskom referáte v Bratislave a žiadal som sice prisné, ale nestranné vyšetrovanie celej veci. Zároveň som poukázal, že takéto počínanie na koľko znemožní svorné spolužitie Slovákov a Čechov, na koľko znemožní porozumenie dvoch bratských národov. A pánia moji, výsledok, čo? Bez všetkého vyšetrovania, Matisa ani nevyšetrovali, - je pravda, že jedon úradník z referátu k nemu prišiel a nabádal ho, aby sa s pánom Hourou priateľsky vyrovnal, čož on odmietol, - bez vyšetrovania Houru oslobodili a Matis učiteľ dostal úradnú výčitku, že sa opovážil svojho predstaveného udať. (Hlasy: To je hanba!) Vidíte, pánovia, pokiaľ slovenskí úradníci na udania nevzdelaného, obmedzeného četnického strážmajstra bez vyšetrovania, áno bez použitia najprimitívnejšej právnej zásady "Audiatur etiam altera pars" z úradu sú propúšťaní, za to provinivší sa úradníci, i keď o nich je to dokázané, zostávajú a to pôsobí na veľkú škodu svorného spolužitia Slovákov a Čechov, na veľkú škodu konsolidovania pomerov na Slovensku.

Lež ja som predniesol túto záležitosť výlučne ako dôkaz, že sa nám znemožnuje i druhý spôsob nápravy, to je udať nestranne vec u patričných vrchností. Keď nám slýhalo pôsobiť týmito prostriedky i s parlamentnej rečníckej tribúny i loyálné udanie u vrchností, pozostáva nám jediný spôsob, širšia verejnosť, použitím novín. Slávna snemovno, je to až neuveriteľné, keď vám poviem, jak posiaľ riadi cenzúra na Slovensku. (Čujme!) V treťom čísle nitrianskeho týždeníka "Ľudovej Politiky" pán cenzor cenzúroval toto. Pozorujte páni (čte): "Pre koho je to? Na stenách domu sú pomalované veľké plakáty s českým, nemeckým a maďarským nadpisom, a slovenský nadpis kde je? Čo je to za gebúzninu? Keď oni neznajú moju slovenskú reč, ja nepoznám ich a nepotrebujem ich tovaru a punktum". A toto, prosím, cenzor cenzoroval. (Hluk.) Ešte za Rakúska pánovia moji mohli ste si hájiť češčinu na poli obchodnom, mohli ste si vyzvať obecenstvo k bojkotu takýchto firiem, ktoré češtinu nerespektujú, a nám Slovákom to neni však dovolené.

"Slovenská Pravda" v deviatom čísle prináša cenzúrovanú eště i moju poslednú parlamentnú reč, o kterej české noviny priniesly, že bola mierna a vecná. V štrnástom čísle tejto Ľudovej Politiky - mám tu oba výtisky cenzúrované a necenzúrované, - censúrované bolo toto (čte): "Pokrokárskym chúťkam klanať sa nebudeme ani tehdy, keď budú zabalené do štátnej autority, tedy nám neni slobodno odoprieť poklonu pokrokárskému systému." Ďakujeme za takúto slobodu! Mám eště nejedon prípad strannickosti cenzúry na Slovensku.

Na Slovensku sa všetko a všetko deje v znamení straníckosti. Vedel bych vypočítať na desiatky takých obcí, ktoré, poneváč je v nich rychtárom, obecným starostou ľudák, od úradov prípisy ohľadom pozemkovej reformy neprichádzajú na hlavu obce, ale na predsedu agrárných organizácií. (Výkřiky: Hanba!) V moravskom Lieskovém, v obci na polovic katolíckej a na polovic evangelíckej, licencie a výčapy dostalo 9 evanjelíkov, ale len jedon katolík. Na Slovensku spolky sokolské dostaly mnoho licencií, výčapov a biografov. Ukážte mi jedon spolok Orel, ktorý by bol účastný tejto výhody. Keď Slovák žaluje za článok novinárský, tu súd nepochopiteľnou rychlosťou za 2 až 3 týždne vec vybaví, a vec prijde pred súd. Keď však ľudák žaluje iného, trvá to mesiace a mesiace, než sa to stane. Úradníci Slováci sú na Slovensku zriedkaví tak, že ich budeme museť na Slovensku brzy lampášom hladať ako Diogenes človeka. Lež v poslednom čase falošnými pomluvami začal sa systematický pohon proti nim, jako na príklad proti slúžnemu v Košiciach Buganovi a proti županovi Ravaszovi atd. (Hluk. Různé výkřiky.) Nedivme sa tedy, že stranická je na Slovensku i cenzúra. V Nitre exponovaní úradníci, alebo domorodé obyvateľstvo tam ani počuť nechce, hovorím, exponovaní úradníci si rozmysleli, že krásnu deväťtriednu modernú, zariadenú, katolícku chlapeckú školu soštátnia a zaberú pre štát, i začalo sa po meste nestydate agitovati za to. Agitovalo sa za to živým i písaným slovom v agrárnej "Národnej stráži". (Předseda Tomásek ujal se předsednictví.)

Čo je pochopiteľnejšieho, než že v takýchto okolnostiach tí katolíci sa prebudili k sebaobrane. I začali sa brániť proti zabraniu, ukradeniu ich školy a napísal sa článok do "Ľudovej Politiky", článok celkom vecný, výlučne školskou otázkou sa zaoberajúci, a cenzúra, pánovia, ho takto oskalpovala. (Ukazuje časopis.) Ani záhlavie jeho nenechala, ani netušiac, že tým veľkú pravdu povie, bo nadpis znie: "Katolíci mesta Nitry . . . cenzúra nepovolila." Áno, na Slovensku slobodno agitovať za štátne školy, ale za zákonom eště chránené katolícke školy cenzor nepovolí.

Slávna snemovno! Takáto bezohľadná cenzúra je na Slovensku proti nevinnému novinárskemu článku, ale nieto žiadnej cenzúry na to, aby sa pornografická literatúra nedostala medzi mládež. Vo štátnej škole v Skalici, v školskej knižnici je knížka "Pätero pohádek", v ktorej sú obrázky najnestydatejšej nahoty a oplzlosti. Ale to necenzúruje nikto. My v tom vidíme premyslený plán, ktorý je praktikovaný v našich školách i pri vojsku na Slovensku, že našu mravnú, kresťanskú, slovenskú mládež chcú napred zbaviť mravného citu, aby ju potom mohli zbaviť po otcoch zdedenej viery. Lež poviete snáď, pánovia, že tento navržený návrh zákona chce predbežnú cenzúru zrušiť. Ja musím priznať otvorene a neschovávať sa jako páni rečníci agrární a sociálno-demokratickí, ktorí sa snáď hanbia, ale predsa len hlasujú, a zaň rečnia, musím otovrene vyznať, že tento návrh zákona je sypanie pieska do očí, je vyhánanie diabla belzebúbom. Uhorský zákon tlačový bol o veľa liberálnejší než rakúsky. Ten nedovolil shabať celý náklad novín, jedine na zastúpenie štátneho zástupcu, odborne a právnicky vzdelaného človeka. Lež tento návrh zákona dáva to právo i právnicky nevzdelaným, z vojenčiny k policii prešlým nevzdelancom, žandárom a policajtom, a keď býva tento zákon do teraz cenzúrou zneužívaný, aké garancie máme, že ten zákon nebude zneužitý? (Hluk. Různé výkřiky. Předseda zvoní.) Poneváč tedy tento návrh zákona dáva možnosť, zničiť všetky oposičné časopisy a udusiť každé voľné slovo v demokratickej republike, a poneváč tento zpiatočnícky návrh zákona opovažuje sa predložiť pokroková demokratická vláda a tento zákon nikdy neprivedie konsolidáciu na Slovensku, ale eště viac mysle rozbúri, preto preň hlasovať nemôžeme. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP