Čtvrtek 26. ledna 1922

Předseda: Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Zákon má šest paragrafů, nadpis a úvod ní formuli. Pozměňovací návrh učiněn ne byl, dám tedy o celé osnově hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, s jejími šesti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, tím je zákon tento schválen ve čtení prvém. Druhé čtení dám na denní pořad příští schůze.

Je ještě dlužno rozhodnouti o resolučním návrhu rozpočtového výboru, který je připojen k tiskové zprávě a který není snad potřeba čísti.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem rozpočtového výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je schválen také resoluční návrh rozpočtového výboru a je vyřízen 6. odstavec pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k odst. 4., jímž je

4. zpráva výboru ústavně - právního o návrhu posl. dr. Franke, dr. Mazance, dr. Meissnera, dr. Lukavského, Sonntága a soudr. (tisk 3311) na změnu jednacího řádu poslanecké sněmovny (tisk 3391).

Zpravodajem je pan posl. dr. Patejdl, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Třetí věta §u 82 jedn. řádu stanoví pro členy poslanecké sněmovny bezplatné užívání všech drah všeho druhu i všech tříd, jak veřejných, tak soukromých, jakož i dopravních prostředků lodních, a to v obvodu celého státu. Ustanovení to přehlédlo skutečnost, že poslanec může užívati těchto dopravních prostředků nejen k výkonu svého poslaneckého mandátu, nýbrž že může jich užívati také k účelům jiným, zejména pro cesty rázu soukromého. Bezplatnost cest tohoto druhého druhu při nezměněném zachování § 82 jedn. řádu odporovala by úmyslu zákonodárce, neodpovídala by zřeteli na finance státu a také by ji nebylo lze srovnati se snahou dopravní politiky, úplně správnou, aby bezplatné jízdy při dopravních prostředcích byly omezeny na míru nejnutnější.

Rozlišení otázky, které cesty patří do kategorie jedné a které patří do kategorie druhé, naráželo by po stránce administrativní na nepřekonatelné obtíže a dalo by se také těžko provésti technicky. Změna jednacího řádu, která je navržena touto osnovou zákona a která stanoví paušální náhradu v obnosu 2000 Kč, resp. 1000 Kč za používání všech dopravních prostředků v obvodu tohoto státu členy poslanecké sněmovny, odpovídá důvodům právě předneseným a řeší také tuto otázku po stránce praktické. Tím je její odůvodněnost pr kázána.

Aby při provádění tohoto zákona nedocházelo k potížím, které by mohly vzniknouti z neznalosti tohoto zákona se strany dopravního personálu, zejména pokud jde o dopravní prostředky odlehlejší nebo soukromé, vyslovil výbor ústavně-právní přání, aby ustanovení tohoto zákona bylo pojato do průkazu, který opravňuje poslance k jízdám, a aby tento průkaz byl vhodným způsobem vložen do poslanecké legitimace.

Dovoluji si z důvodů přednesených jménem ústavně právního výboru doporučiti tuto předlohu slavné sněmovně ku přijetí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistupujeme k debatě. Než udělím slovo prvnímu zapsanému řečníku, navrhuji, aby se stanovila lhůta řečnická 20 minut. Námitek proti tomu není? (Nebylo.)

Není jich. Lhůta ta je přijata.

Zapsáni jsou páni posl. Koutný, Hackenberg, Patzel, Böhr a dr. Radda, vesměs "proti".

Uděluji slovo prvému zapsanému řečníku p. posl. Koutnému.

Posl. Koutný: Slavná sněmovno! Předloha, kterou se nyní zabýváme, přispěje k tomu, aby ve veřejnosti vzbudila pocit veselosti a aby osobní noblesu pánů navrhovatelů nechala vyniknouti v jasném světle. (Výborně!) Je to předloha, kterou rozumní lidé venku nebudou bráti vážně. Vládní strany, zejména sociální demokraté, přicházejí s návrhem, aby ve formě poplatků za jízdu na drahách byli zatíženi poslanci obnosem 2000 Kč ročně. Celá veřejnost cítí, že to není nic jiného, než sypání lidem písku do očí a demagogie. Předloha tato je podána proto, aby páni navrhovatelé jednak seslabili dojem vyvolaný předvánočním snížením platů státních zaměstnanců a učitelů, aby seslabili dojem vyvolaný tím, že také v nynějším období nebyla provedena stabilisace platů, kterou na schůzích tolik slibovali, a konečně aby se připravila půda k odnětí volných lístků železničním zřízencům, u kterých tyto výhody jsou součástkou mzdy.

Upozorňujeme vrstvy obyvatelstva, na které vládní strany tak štědře uvalují nová břemena, zejména státní zaměstnance a učitele, aby si přesně vypočetli, kolik procent tvoří tento navrhovaný poplatek poslancům, a aby je srovnali, o kolik procent svého platu oni přišli předvánočním snížením platů. Vystihnou, jak návrhy pánů sociálních demokratů a stran většiny vůbec co do výše jsou vyměřovány velmi opatrně a obratně, aby příliš netlačily, t. j. aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Správně charakterisovala ducha této předlohy nedělní "Tribuna", která napsala: "Není to ani tak spořivost, jako spíše hra na spořivost. Není jistě nikoho, kdo by se domníval, že tímto odhodláním vykonávají poslanci a senátoři nějaký podstatný akt úspory. Anebo, pod tlakem veřejného mínění dosazují se úsporné komise, státní zaměstnanci se bouří, a tu odhodlali se poslanci k činu, kterým by se svým voličům zalichotili. Pro opravdové šetření je tato demagogie šetrnosti bezvýznamná. Kdyby život nebyl hrou, volání po úspornosti přimělo by poslance k tomu, aby s vážnou tváří sestrčili hlavy na př. nad rozpočtem ministerstva vojenství nebo ministerstva zahraničního. Poněvadž však život je z velké části hra, odpovídají na volání po spořivosti tím, že platí za železniční lístky 2000 Kč ročně. To je odpověď jistě velmi nepodstatná. Snahou veřejnosti musí býti, aby se nedala odbýti tímto nepodstatným šetřením a měla na paměti šetření podstatné."

My s tímto stanoviskem "Tribuny" výjimečně souhlasíme. Považujeme návrh za demagogii vládní většiny, která při tom ještě je vypočítána tak opatrně, aby příliš nebolela. My stojíme na stanovisku, že poslanec, který musí míti volnost pohybu už proto, aby mohl prováděti kontrolu nad státní správou, který vedle toho je agitátorem své strany, má právo na jízdu volnou. Stojíme na tomto stanovisku z důvodu zásadního, ne k vůli mizerným těmto 2000 korunám; důkazem toho jest, že když vládní většina loni přišla s návrhem na zvýšení diet poslancům, senátorům, ministrům, a upravovala plat presidentovi republiky z jednoho milionu na tři miliony Kč ročně, náš klub hlasoval proti tomuto zvýšení, jež vy jste, pánové z vládní většiny, odůvodňovali stupňovanou drahotou, ačkoliv právě několik týdnů před tím zamítla tato většina úpravu platů státním zaměstnancům.

Řeknu otevřeně, že původně chtěli jsme hlasovati proti tomuto vašemu demagogickému návrhu. (Posl. Bechyně: Ale v kuloárech jste nás prosili!) Kdo vás prosil? Jmenujte mi někoho! Ale pak jsme si věc rozmyslili, a než bychom vám poskytli možnost novinářsky zkrucovati pohnutky našeho jednání, a než bychom se hádali s vaším zkrucováním kde v jaké hospodě, a konečně, poněvadž my necítíme se zvláštními strážci vážnosti této vaší sněmovny, budeme hlasovati pro. Nemáme nic proti tomu, když sami sebe odhalujete a ukazujete se veřejnosti v pravé své podobě.

Současně však poukazujeme na to, jak chráníte se učiniti něco tam, kde byste opravdu šetřiti mohli. Na předních lavicích sedává ministr, který má plat ministerský a příplatky, plat státního tajemníka a plat poslance. Nemyslíte, že je to přece jenom příliš mnoho.... (Posl. Bechyně: Kdo je to?) - Vy ho znáte!.... když bez náhrady vedle toho všeho má k disposici automobil, poněvadž elektrikou samozřejmě tak velcí páni se nemohou svézti.... (Hlasy: Jmenujte ho! Kdo je ten ministr? - To tam Šmeral nenapsal! - Veliký hluk.) Jestli mně oloupíte o můj čas.... (Posl. Bechyně: Konstatuji, že pan kol. Koutný bojí se říci to jméno!).... ačkoliv jeden automobil stojí stát s benzínem a obsluhou nejméně 50.000 K ročně. Také pan ministr vnitra, který nepovažoval za nevkusné, - kdežto původně jako ministerský předseda se spokojil s jedním platem - rozhodnouti sám dodatečně, že má vedle ministerského platu bráti ještě plat druhý. (Posl. Bechyně: Kdo je to?) Také nevíte, kdo je to? -

V poslední době... (Hlas: Ale kolik je těch tajemníků?) Tak si to vypočtěte! (Posl. Bechyně: Vy jste zbabělec, pane kolego!)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Bechyně za tento výkřik k pořádku! (Veliký hluk. - Posl. Bechyně: Kdo je ten ministr? Jmenujte ho! - Předseda zvoní.)

Posl. Koutný (pokračuje): Vy to dobře víte. (Hlas: Tak ho jmenujte! - Veliký hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Koutný (pokračuje): Ale vždyť vy dobře víte, kdo to byl. (Výkřiky posl. dr. Šmerala. Posl. Bechyně: Kdo je to, Koutný? Jméno, kdo to je!) Já vám ho povím. (Posl. Bechyně: Tak dobrá! Výkřiky posl. dr. Šmerala.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Šmerala k pořádku!

Posl. Koutný (pokračuje): V poslední době jako houby po dešti... (Výkřiky

posl. dr. Šmerala. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Žádám pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. Koutný (pokračuje): ... množí se případy, že ministři a byrokraté přestupují přímo ze státních služeb do správních rad, bank a velkokapitalistických podniků.... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Hluk. Posl. Bechyně: To jméno, Tomáši! Jméno toho ministra, který bere plat státního tajemníka!)

Posl. Koutný (pokračuje): Já na tvůj lep nechci sednouti. - (Posl. Bechyně: Za větrem můžete štvát, ale tady nesmíte lháti! Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Koutný (pokračuje): Kdo věří, že není v souvislosti mezi touto odměnou, již jim kapitalisté poskytují, a mezi jejich dřívějším úřadováním? Přímo skandálními jsou poslední případy ministrů Engliše a Schustera. Upozorňujeme na obrovské příjmy takovýchto pánů a myslíme, že o nich měla by uvažovati úsporná komise. (Posl. Bechyně: A to jméno!) Předložíme ke konci své řeči resoluce, které vám poskytnou příležitost, abyste k tomuto našemu upozornění zaujali stanovisko.

Jak se nešetří tam, kde by se mohlo, o tom spoustu dokladů podal rozpočet na rok 1922. Uvádím jen namátkou: V rozpočtu na rok 1922 oproti roku 1921 jsou zvýšena vydání: U ministerstva zahraničního o 61%, u ministerstva zemědělství o 104%, u presidenta republiky o 200%, u kanceláře presidenta republiky o 85%, u ministerstva nár. obrany o 3 čtvrtě miliardy Kč. A vedle toho, zrovna v dnešní schůzi, pánové, měly koalované strany odvahu schváliti vládní návrh, jímž povoluje se dodatečný úvěr do 500 milionů Kč na opatření vojenského materiálu. Nešetří se na četnictvu.... (Posl. Bechyně: Tomáši, to jméno!) Já ti to napíši, když jsi nerozuměl!

Nešetří se na četnictvu, na něž se vydalo roku 1920 75 milionů korun, roku 1921 344 miliony a v rozpočtu na tento rok jsou prozatímně zařazeny 264 miliony korun.

Od převratu vzrostl počet četníků o 90%. (Výkřiky posl. dr. Šmerala. - Vřava. - Předseda zvoní.)

Od převratu vzrostl počet vrchních strážmistrů o 110% a četnických důstojníků o 290%. (Výkřiky posl. dr. Šmerala.)

Předseda (zvoní): Žádám pana posl. dr. Šmerala, aby nevyrušoval řečníka své vlastní strany, a žádám pana posl. Koutného, aby pokračoval.

Posl. Koutný (pokračuje): A chcíplé Rakousko, jež bylo třikrát větší než Československá republika, mělo jednoho četnického jenerála. (Výkřiky posl. dr. Šmerala. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Šmerala k pořádku.

Posl. Koutný (pokračuje): Československá republika má však 4 četnické jenerály. (Výkřiky posl. dr. Šmerala. - Vřava.)

V Československé republice přijde jeden četnický důstojník na 24 četníky, v Rakousku přišel na 57 četníků. 12 československých vojáků má 5 představených a jeden učitel přijde na 80 dětí. Při tom uvedu také doklad o tom, kde se u nás opravdu šetří. (Hluk. Hlas: S těmi učiteli to není pravda!) To je fakt. Jen si to spočítejte.

Při tom uvedu doklady, kde se u nás opravdu šetří.

Ministerstvo soc. péče má v rozpočtu na rok 1922 o 5.6%, ministerstvo výživy o 23% menší vydání než loni. Válečným invalidům, vdovám a sirotkům byla poskytnuta podpora v roce 1920 945 milionů, v roce 1921 632 miliony a roku 1922 mají dostati již jen 473 miliony korun. Vzhledem k těmto zkušenostem bude 900 tisíc korun, získaných na jízdném poslanců, nepatrnou kapkou v moři. Z toho jest vidno, že návrh jest jen pláštíkem, jenž má zakrýti hanebné jednání vládních stran proti učitelům a státním zaměstnancům a jenž má připraviti odnětí jízdních výhod železničním zřízencům. Poněvadž necítíme potřebu brániti vládním stranám v jejich demagogii, která na konec odhalí pravou jejich tvář, jsme tak dobromyslní, že budeme hlasovati pro, u vědomí, že tím ani státu, ani občanstvu nepomůžeme. Současně předkládáme sněmovně příslušné resoluční návrhy. (Hluk. Vřava. - Posl. Bechyně: Tomáši, to jméno! - Potlesk poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Hackenberg. (Hluk. - Vřava. Předseda zvoní.) Žádám znovu o klid.

Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Na denním pořadu jest nyní změna jednacího řádu. Uvítali bychom zajisté, kdyby se konečně důkladně pojednalo o jednacím řádu... (Hluk, výkřiky posl. dr. Šmerala.)

Předseda (zvoní): Slovo nemá pan poslanec dr. Šmeral. (Hluk trvá.)

Posl. Hackenberg (pokračuje): ... a to ... (Výkřiky posl. dr. Šmerala.)

Předseda (zvoní): Slovo nemá pan posl. dr. Šmeral, nýbrž pan posl. Hackenberg.

Posl. Hackenberg (pokračuje): ... a to zvláště o těch ustanoveních, proti nimž jsme již často měli příčinu se postaviti, o těch ustanoveních, která menšině sněmovny berou právo projevu mínění, která jí odnímají možnost, v této sněmovně, jak by bylo v zájmu obyvatelstva, věcně spolupracovati. Takové změny jednacího řádu nemohli jsme přes všeliké namáhání dosíci, nemohli jsme zvláště dosáhnouti, aby byla poslancům menšiny dána příležitost ke spolupráci tím, že by se alespoň důležitější návrhy, jmenovitě vládní návrhy, dodaly poslancům v jich mateřské řeči k studiu a aby se poslancům poskytla možnost sledovati jednání sněmovny a výborů. (Souhlas na levici. - Posl. dr. Šmeral: Pan Bechyně, který chodí do Berlína, prohlásil, že jsem zbabělec říkám to na hlas, aby to sněmovna slyšela!)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Šmerala k pořádku. (Nepokoj.)

Posl. Hackenberg (pokračuje): Tyto nutné změny jednacího řádu nebyly dosud dány na denní pořad. (Hluk. Německé výkřiky: Nemluvte při tom hluku, počkejte!) Jde mi o čas, ztrácím čas. Tyto potřebné změny nebyly tedy dosud provedeny ani navrženy, nýbrž přichází se nám dnes pouze se změnou jednacího řádu v tom směru, aby se poslancům odňalo právo na volnou jízdu, jež dosud jednacím řádem zákonitě bylo zaručeno. (Nepokoj trvá. Předseda zvoní.) Není to pak zajisté příliš populární, postaviti se proti tomuto návrhu, který byl "pětkou" stranám většiny předložen. Ale podniknu tuto nevděčnou úlohu a vynasnažím se, abych vám dokázal, že k tomu návrhu nevedly ohledy věcné ani právní. Abych však již předem zamezil, že vzbuzuji zdání, jako by při našem postupu proti návrhu "pětky" šlo o nějaký osobní zájem, prohlašuji již nyní, že budeme hlasovati pro návrh "pětky", ale nikoliv proto, že jej máme za ospravedlněný a odůvodněný, nýbrž, jak jsem ukázal, jedině z toho důvodu, aby se neřeklo, že se ze zájmů osobních a ve vlastní věci stavíme odmítavě. Jen a výhradně z tohoto důvodu jsme odhodláni, hlasovati pro návrh "pětky."

Ujistiv již předem, že při té věci nikterak nejsme vedeni zájmem osobním, dovolím si pronésti kritiku dotčeného návrhu. Oč jde? Poslanci mají podle jednacího řádu právo na volnou jízdu, toto právo má se jim nyní k návrhu "pětky" vzíti. Táži se vás, jestliže se revoluční Národní shromáždění usneslo na jednacím řádu, bezprávně, jak zjišťuji, a § 82 do jednacího řádu pojalo, jaký k tomu mělo důvod toto revoluční Národní shromáždění? Prokázati poslancům milost, či jim dáti dar? Jistě že nikoli, neboť jinak by revoluční Národní shromáždění nebylo mělo právo, vsunouti takový paragraf do jednacího řádu. Tento paragraf byl přijat, protože jest tomu tak i v jiných státech, a že bylo uznáno, že poslancům přísluší právo na volnou jízdu. Ale i kdyby tak v jiných státech nebylo, bylo by správné, že poslanec má právo na volnou jízdu. (Nepokoj.) My, sociálně-demokratická strana, nejen že jsme v dřívějších letech usilovali o všeobecné právo volební a pro ně bojovali, nýbrž my jsme také vždy bojovali pro to - poukazuji na Německo - aby zástupcům chudších vrstev bylo umožněno mandát vykonávati (Souhlas na levici.), a aby poslancové v každém směru byli nezávislí a mohli žíti. Jest samozřejmé, že pak, když bychom se usnesli na odstranění diet, odstranění jízdních lístků, seděli by zde jen lidé, kteří jsou dosti majetní, aby to mohl vydržeti. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Oč jde? O volnou jízdu. Není-liž povinností poslancovou, aby se zúčastňoval porad sněmovny? Není-liž rovněž jeho povinností, aby venku kontroloval a s obyvatelstvem, se svými voliči udržoval stálý styk? Jest tedy samozřejmé, že se mu umožňuje plniti tyto povinnosti. Nikomu z nás nenapadá, požadovati pro poslance výhod nad to jdoucích. Když by návrh vládní strany směřoval k tomu cíli, že poslancové musí míti volnou jízdu ze svých domovů do parlamentu a zpět, dobrá. Přirozeně nejde jen o to, neboť máme také mimo dobu parlamentní v Praze co činit, protože často lze dosíci urychlení některého vyřízení, když se jde do ústředních úřadů, a každý z vás ví, že tu nejde jen o ústřední úřady, že nestačí, navštíviti ministra nebo mu psáti, nýbrž že poslanec sám často půl dne musí ztráviti, aby vůbec zjistil, kde některý akt jest, na čí psacím stole zůstal ležeti. To zabírá mnoho času, a poslanec musí míti možnost, aby i tuto cestu vykonal. Musí dále míti možnost cestovati do svých volebních okresů. Když by se tedy řeklo, že má k těmto účelům volnou jízdu a že by "pětka" požadovala, že si má všecky jiné jízdy zaplatiti, nebylo by proti tomu čeho namítati. Takový návrh byl by arci přijatelný. Ale že tímto návrhem se chce vůbec bráti právo na volnou jízdu, toto ustanovení z jednacího řádu vymazati, to přirozeně není po právu, to je postup, kterého nevidíme v jiném státě. (Souhlas na levici.) Poslancové v Rakousku, v Německu, i ve všech jiných státech, kde jsou parlamenty, mají právo na volnou jízdu. Ale víme, že pánům navrhovatelům nešlo o to, aby se získal větší příjem oklestěním dosavadního práva. (Výkřiky.) Vždyť víme, že stát jest ve velmi neutěšených poměrech finančních. Výdaje rostou do nekonečna a při všem utahování daňového šroubu a při všech projektech půjčkových není možno, získati státu příjmy, jež potřebuje, aby mohl uhraditi výdaje stále stoupající a většinou neproduktivní. Ale ozdravění státních financí takovými prostředečky nedosáhnete. Jest přímo směšné, když vidíme za sebou raditi se a vás pak hlasovati o předlohách v nichž na jedné straně požadováno 500 milionů pro molocha militarism, a když na druhé straně téhož dne, ba v téže hodině chcete někomu namluviti, že se mohou finance státu ozdraviti 900.000 korunami, (Výkřiky, nepokoj na levici.) které se ročně získají příjmem z jízdních lístků. Víme již, že nebyl to motiv finanční ani věcný, který byl příčinou, aby byl podán tento návrh. Ne, že chcete státu uchystati příjem, ne, že ve volných jízdenkách vidíte křivdu, jíž nutno odstraniti, nýbrž že chcete obyvatelstvu vytříti zrak (Souhlas na levici.), proto jste podali takový návrh, o němž se musí říci, že jest demagogický. Úředníkům jste platy snížili a chcete nyní ukázati, že se také stran poslanců něco dělá. Ukázal jsem již v ústavním výboru, když tento návrh byl projednáván, že lze o tom mluviti, míníte-li, že platy poslanců jsou příliš vysoké, nebo že se mezi tím poměry tak zlepšily, že se poslancové mohou spokojiti s menším platem. Pak máte možnost a povinnost, abyste se usnesli na snížení diet a to provedli. (Výkřiky: Tak podejte návrh!) To jest věcí většiny. Usneste se tedy na snížení diet. (Souhlas na levici.) Ale nepřicházejte s takovým demagogickým návrhem, jímž odstraňujete volné jízdy a chcete státu získati příjem. To jest právě demagogie, kterou zjišťuji. A tak, pánové, vám nejde jen o to, minulost překlenouti nebo setříti tím, že chcete nepřímo přivoditi také snížení platů poslaneckých. Tento návrh má vám spíše sloužiti za záminku, abyste mohli i jiným osobám odníti jízdenky. (Souhlas na levici.) A tak přicházím k hlavnímu bodu. Nikomu z nás nenapadne, aby ztratil i jen slovo, jestliže se odstraní zlořád, jaký se v Československu děje s volnými lístky pro všechny možné osobnosti, ale neptejme se, jakým právem se dostává volných lístků těmto osobám. Samozřejmě nechceme a nemůžeme mluviti proti volným lístkům, které se vydávají k služebním cestám nebo na základě nabytého práva. Lístky, jež mám na mysli, jsou docela jiného druhu. Vídáme často lidi s červenou šňůrou nebo s červenou páskou Armády Spásy, jejíž činovníci mají volné lístky první a druhé třídy na československých drahách, a osoby i všemožné jiné korporace, jimž dány volné lístky. Vídáme také často neuniformované a neznamenané lidi, že mají volné lístky, a soudíme-li již po zevnějšku, jsou to osoby velmi pochybného charakteru, které takovými volnými lístky byly poděleny, neboť víme, že v Československu zřízena jest pravidelná soustava špehounská (Výkřiky.), nejen všude tam, kde se shromažďujeme a chceme projeviti své mínění, jsmeť i mezi jízdou špiclováni osobami, jež jsou opatřeny volnými lístky, aby zde konaly tak zvanou bezpečnostní službu.

V Československu dostávají pak i žurnalisté ve velkém počtu volné lístky. Páni žurnalisté všech možných listů již prominou, jestliže i o této otázce poněkud zevrubněji pojednám. Táži se, kde že jest vzájemná služba při těchto volných lístcích? Uveřejnění, jež se od listů žádá, není zajisté vzájemnou službou za volné lístky, které se dávají. O uveřejnění zajímá se všeobecnost a listy mají o to zájem, aby tato uveřejnění přijímaly, aniž byly za to honorovány nebo volnými lístky nadto odměňovány. Mají-li stát nebo jiné podniky zájem o určité uveřejnění, nechť stát takové uveřejnění zaplatí. Ale touto oklikou nemají se volné lístky vydávati. (Výkřik: Podplácení veřejného mínění!) Může vzejíti podezření, že při vydávání těchto lístků jde o vlivné působení na veřejné mínění a také z tohoto důvodu označujeme tyto volné lístky jako zlořád a nemůžeme jinak, než, promlouvajíce o jiných kategoriích u volných lístků, i tyto sem zařaditi. To, co poslanci dostali a mají, není volný lístek ve smyslu slova, nýbrž jest to zákonem zaručené právo na volnou jízdu, na niž mají také právo. (Souhlas na levici.) Aby se tento zlořád odklidil, není však zapotřebí k tomu dopomáhati takovou změnou zákona, a rád bych zvěděl, proč se má právo zrušiti, aby byl odstraněn zlořád. (Souhlas na levici.) Kdyby se při lístcích poslaneckých objevil zlořád nebo něco nepřístojného, pak jest to samozřejmé, aby se především odstranily volné lístky, a, pánové, vydáváte si sami špatné svědectví, když přicházíte a říkáte: My musíme jíti dobrým příkladem napřed. Neboť tím pravíte, že v propůjčení volné jízdy poslancům spatřujete bezpráví a připravujete o důvěru usnesení revolučního Národního shromáždění. Jest tedy velký rozdíl mezi lístky poslanců a volnými lístky, které se vydávají různým osobám a korporacím docela proti právu. Pryč se všemi takovými protekčními a korupčními volnými lístky! Ale nedotýkati se lístků, vydaných osobám, jež nabyly na ně právního nároku. Zjistili jsme již ve výboru a zdůraznili jsme, že se chystá zkrácení také při jízdenkách železničních zaměstnanců a u celé řady jiných státních zaměstnanců. Železničáři mají právo na jízdy režijní, mají také právo na volné lístky v obmezené míře. Toto právo jest dobře nabytým právem, jež si železničáři právem nedají vzíti. (Posl. Grünzner [německy]: Znamená to pro ně část jejich příjmů!) A znamená to pro ně také, zcela správně, část jejich příjmů. Musí se starati o nákupy, velmi často jsou na stanicích, které jsou od většího místa velmi vzdáleny a tu musí tito zaměstnanci přirozeně míti možnost, aby mohli dojížděti do těchto nákupních stanic. Jsou velmi často ze svého domova překládáni do vzdálených stanic. Připomínám jen železničáře, kteří na př. byli přeloženi z Hrušovan v jižní Moravě do severních a západních Čech, kteří mají doma svůj domek a zajisté také se snaží a mají o to zájem, aby častěji přicházeli domů, dohlédli na hospodářství a navštívili svou rodinu. Kolik tisíců a dalších tisíců zaměstnanců máte na Slovensku, kteří mají své příslušné členy rodiny v Čechách a na Moravě. Těmto zaměstnancům musíte přirozeně nadále propůjčovati právo na volnou jízdu, pokud tito lidé jsou nuceni daleko od svých domovů konati službu. (Posl. inž. Jung [německy]: Ti dostanou jen osobní vlaky!) Oni musí zvlášť o to zažádati, a jen v případech výjimečných uděluje se jim právo na použití rychlíku. (Místopředseda Buříval zvoní.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP