Pátek 20. ledna 1922

Naši buditelé před necelými sto lety měli obavu, že český národ v hospodářské bezmoci své proti Němcům bude míti obtížnou situaci ve svém probuzenském hnutí. Dnes poměry vypadají, bohudík, trošku jinak a dnes se nemusíme báti, že by Němci mohli nás i po té stránce nějak ve vlastním státě terorisovati. Naše peněžnictví vykazuje značný vzestup a daleko seriosnější, než protichůdné, náš průmysl a obchod vykazuje výsledky taktéž velice dobré, a výrobní schopnost českého dělnictva a živnostnictva? Pan kol. Jung ji přímo potvrdil, když konstatoval, že vídeňská jednotlivá odvětví průmyslová jsou téměř odkázána na české pracovníky. Tu není příčinou láska těch lidí k nám, že je tam zaměstnávají; to jest zdatnost našeho dělnictva, to jest schopnost našich lidí. Poněvadž jich tam potřebují, proto je volají. A jestliže jich potřebují dnes i při té těžké jejich krisi hospodářské, je to jenom potvrzením, že by se bez nich neobešli, že jich nutně potřebují a že můžeme se svou bilancí nejen státní, nýbrž i s bilanční schopností individuelní býti úplně spokojeni. Referent vysvětlil podrobně, pokud se týče rozpočtových otázek, zásady dnešního dodatkového rozpočtu, a mohu prohlásiti, že s jeho vývody po té stránce úplně souhlasím. Můžeme souhlasiti s nimi i přes horentní sumy, které se tu dodatečně vykazují, poněvadž to je zjev přechodný, můžeme však konstatovati s klidným svědomím a uspokojením, že vykazuje-li náš rozpočet v účetním dodatku řádnou potřebu 10.681,000.000 K a řádnou úhradu 15.923,000.000 K, že je to pro nás příznakem budoucnosti, jakmile se zbavíme přechodných, mimořádných výdajů, které přetěžují náš rozpočet, jakmile půjdeme vstříc opravdu mírovým dobám, kdy naše hospodářství stane se nejen pokud se týče obchodní bilance, ale také pokud se týče bilance státní, naprosto aktivní. Tato aktivita bude jistě stoupati každým rokem. Čím větší bude schopnost výroby našeho průmyslového života, našeho zemědělství, tím přirozeně větší bude rozdíl v bilanci aktivity, tím rychleji budeme moci přistoupiti k toužebně očekávanému snížení daní, zatěžujících občanstvo, abychom nejen chtěli na občanstvu, nýbrž začali jednou také z výsledků státního života něco dávati.

Proto i přes rozdílné názory na stát a úkoly rozpočtů státních mohu za dnešních poměrů projeviti s rozpočtem souhlas a prohlásiti, že právě za účelem posilnění státního dobudování a urychlení jeho vývoje budeme hlasovati pro rozpočet dodatečný a tím také pro projev důvěry vládě, která jej předložila. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Baeran.

Posl. dr. Baeran (německy): Velectění pánové! Především zdůrazňuji, že dnes jde o jeden z nejdůležitějších úkonů státní správy, totiž o projednání státního rozpočtu a při tom se jeví taková neúčast, že mluví víc než zřetelně. Dáváte si tím sami vysvědčení, že sněmovna není již parlamentem, nýbrž pouhým hlasovacím strojem, pouhou komedií.

Nyní chci přistoupiti k vlastnímu předmětu. Vzpomínám si ještě jasně, jak při stanovení rozpočtu, jehož dodatek se zde dnes projednává, ministr financí dr. Engliš mluvil s pýchou o tom, že státní hospodářství je v rovnováze. Už tehdy jsme tomu nevěřili a dali jsme otevřeně na jevo, že o tom pochybujeme. Dnes vidíme, pánové, že jsme měli úplně pravdu. Nejen že nemáte rovnováhy, nýbrž jste v ohromné finanční tísni; neboť vaše výdaje jsou přepjaté a spočívají především ve snaze po velikášství. Vaše zdroje příjmů jsou však úplně vyčerpány. Váš daňový šroub nemůže už nic vyždímati, položky poplatků železničních a také všechny ostatní poplatky se nedají zvýšiti. Nebudete už moci vymysliti nových daní a vašim půjčkám nikdo nevěří. Proto jste v ohromné tísni. A zeptáme-li se vlastně, nač vydáváte tyto strašné částky peněz, můžeme říci jen toto: Předně na vojsko, za druhé na svou byrokracii a za třetí na Slovensko. Podle mírové smlouvy versaillské smíte míti jen 150.000 vojáků. Ve skutečnosti však jich máte téměř 200.000. V žádném oboru se tak neřádí jako v oboru vojenském. Již v rozpočtovém výboru jsem měl příležitost seznati a ukázati, jak se pracuje v ministerstvu národní obrany, když jsem zjistil případ Milana Fučíka. V rozpočtovém výboru jsem zjistil obrovské částky, které vynakládáte na francouzskou misi a při tom jsem se mohl zmíniti o tom, že peníze, které vydáváte na francouzskou misi, nejsou nikterak úměrny hodnotě francouzských důstojníků, neboť vám odpírají poslušnost, jak to učinil před nedávnem velitel osmého armádního sboru. Nyní mám příležitost dokázati ze spisů, jak sami smýšlíte o francouzské misi. Mám v rukou spis vašeho vyššího úředníka, který byl zaslán ředitelství státních drah v Brně, a to z Břeclavy. Čtu v něm toto: "Chování cizí soldatesky v Břeclavě není bohužel bezvadné. Zdejší francouzská posádka, která nemá žádného zaměstnání, potlouká se po hostincích a přivádí si skoro každodenně do našich kasáren mladá děvčata, s nimiž tropí hrozné orgie. Velmi často dochází k srážkám s našimi legionáři, s našimi železničními zřízenci a také se selskými mladíky z okolí, kteří jsouce připraveni na takové výjevy nosí sebou stále ostře nabroušené nože. Naše úřady nemají nic jiného na práci, než zaměstnávati se takovýmito pohoršlivými výjevy, vyvolanými od Francouzů. 18. února byli zatčeni v Břeclavě dva francouzští vojáci, poněvadž ukradli při švýcarském transportu 40.000 Kč. Při tom došlo k pohoršlivým výjevům mezi francouzským a švýcarským mužstvem. Tito lidé, totiž Francouzi, myslí, že jsou v nepřátelské zemi. Při tom naši legionáři a železničáři nemají opravdu trpělivosti, aby vždycky zakročovali hned s nabitými revolvery nebo jinými zbraněmi na ochranu proti francouzským násilnostem. Naši lidé jsou úplně odhodláni a nedají se konečně nikým zadržeti, aby učinili na vlastní pěst konec řádění cizího vojska."

Tak smýšlejí vaše vlastní úřady o francouzské misi a jejím zařízení v tomto státě. Ale nabyli jste nepříjemných zkušeností netoliko s Francouzi. Dostal se mi do rukou opětně spis, který jsem obdržel náhodou a čtu tam o tomto případě: Břeclavou projíždí vlak z Polska do Trbiže. Části tohoto vlaku velí italský poručík Celestino Vitale. Ve spisu ministerstva stojí, že tento Celestino Vitale je mladíček, člověk chlapeckého vzezření. Slouží u prvního italského ženijního pluku v Pavii. U jednoho z vozů, které byly pod, velením onoho poručíka, byly zjištěny závady, pro které bylo nutno vůz vypojiti. Italský poručík však si nedal od českých úřadů v Břeclavě nic říci, nýbrž vytáhl revolver a jakmile to učinil, rozuteklo se nejen úřednictvo, nýbrž i ostatní personál. A na to si stěžovali oznámením ministerstvu a ohražovali se také proti italským přehmatům vůči vašemu státu. Člověk se musí opravdu smát, jaké máte v Dohodě přátele.

Nyní se mnoho mluví o přátelství k Rakousku a zvláště dnešního dne četl jsem ve zprávě z Vídně o dobrém poměru Československa k Rakousku toto: "Mimo to případné přátelské rozklady spojené vídeňské vlády dojdou v Praze mnohem otevřenějšího sluchu, než tomu bylo dosud." Nuže, dostal se mi do rukou zase spis a chci připomenouti, jak jste se dosud chovali k Rakousku. Čtu spis č. 10.010/6 B. Podle zprávy ředitelství severní dráhy nezachází se s rakouskými průvodčími vlaků, kteří přicházejí služebně do Břeclavy, podle sdělení jich samých nijak přívětivě. Obzvláště prý vlakové skupiny, které tam přijedou, zvláště služební personál, jsou nejbezohlednějším způsobem prohledávány, doprovázeny vojáky, dost často se jimi při tom také strká. Takové počínání břeclavských úřadů, praví se v rakouském spisu, nebylo by nikterak vhodné, aby podporovalo hladký a nerušený rozvoj železniční dopravy, na kterém mají přece obě strany zájem, nýbrž způsobuje osobní roztrpčení, které rakouský personál dal už na jevo tak tím, že uvažuje o zastavení služebních jízd do Břeclavy.

Nuže, pánové, půjdeme o kousek dále a připomeneme, ještě jednou připomeneme, že jste ve velké finanční tísni, která byla způsobena hlavně mobilisací, že mobilisace byla zločinem, kterého sami nemůžete popříti, a byli bychom očekávali, že ti, kdož mobilisaci lehkomyslně vyvolali, dostanou se při nejmenším na lavici obžalovaných. V rozpočtovém výboru bylo řečeno, že obrovské výlohy, které přivodila mobilisace, budou uhraženy úsporami, kterých bylo dosaženo v posledním roce v jednotlivých oborech. Nuže, pánové, vy přicházíte najednou nikoli s úsporami, nýbrž s obrovským dodatečným úvěrem. Žádáte mimo to 500 milionů na mobilisaci, proto jste si vybrali úředníky a učitele, abyste na jich účet uhradili výlohy mobilisační, a je-li pravda, o čem se už dávno šušká v kuloárech, mobilisace stála 1 1/2 miliardy. Pan ministr nár. obrany byl tak laskav a při rozpočtu vojenském výslovně prohlásil, že mobilisace dopadla skvěle, neboť prý nastoupilo z těch, kteří byli povinni, 90%. Naproti tomu prohlašuji, že ohromnou pílí a snaživostí se podařilo opatřiti si data o mobilisaci, z nichž je zřejmo, že nenastoupilo 90%, nýbrž prohlašuji zde, že nenastoupilo celkem 120.000 mužů a mimo to téměř 4000 důstojníků. Prohlašuji dále, že z těchto 124.000 nenastoupivších podle národnosti připadá 50-000 na Čechy, 40.000 na Němce, 12.000 na Slováky, dále 8000 na Maďary a 10.000 na Poláky, Rusy a Rumuny. Dal jsem si práci a studoval jsem podrobně jednotlivé okresy, poněvadž je nesmírně zajímavé, jak se které okresy za mobilisace osvědčily. Jmenovitě na Moravě jsem shledal tato zajímavá data: V brněnském okresu nenastoupilo 2900 mužů a 90 důstojníků, v okresu kroměřížském, který je čistě český, 1200 mužů a 26 důstojníků. V Mor. Ostravě 1160 mužů a 55 důstojníků. V Čes. Těšíně 800 mužů a 35 důstojníků, v čistě českých Boskovicích 850 mužů a 18 důstojníků, v čistě českém Hodoníně 651 mužů a 27 důstojníků v Uher. Hradišti 670 mužů a 12 důstojníků, v Hranicích 450 mužů a 11 důstojníků. Zkrátka a dobře bylo by možno předčítati celou litanii, já však se omezím jen na věci nejzajímavější. Všimneme-li si království Českého, poukazuji na Budějovice, kde nenastoupilo téměř 1000 mužů a 57 důstojníků, dále v Čáslavi 588 mužů a 10 důstojníků. Velmi špatně dopadla Praha, Kladno, Kolín, Louny, Pardubice, Příbram, Plzeň. Poměrně velmi dobré byly poměry na Slovensku, neboť na Slovensku - to se nedá popříti - byli ubozí lidé přivedeni četníky bajonety. Na Slovensku jest nicméně několik míst, která jsou nápadná, na př. Bratislava, kde nenastoupilo 1000 mužů a 40 důstojníků, potom Galanta 900 mužů a 7 důstojníků, Nové Město nad Váhem 600 mužů a.10 důstojníků. Ostatní okresy mají počet nenastoupivších, který se pohybuje mezi 300 a 400 vojáků. Nyní vám chci přednésti na př. také severočeské okresy, a to podle jednoho z našich nejspolehlivějších důvěrníků, který podává o nastoupení vojenské služby tyto zprávy: Jsou zajímavá ta čísla, která přivádějí hladký průběh mobilisace ad absurdum. Mělo nastoupiti 4447 osob a přišlo jich 2771 - skvělý a příznačný výsledek! Mělo nastoupiti 3140 Čechů, 1254 Němců a 53 Maďar. Nenastoupilo v tomto severočeském okresu 1088 Čechů, 574 Němců a 14 Maďarů, dohromady tedy nenastoupilo v tomto severočeském okresu 1676 mužů. Zpravodaj, odborník kat exochen, píše pak dále: Myslím však, že nechybím, řeknu-li, že tato úřední data se posunou ještě více v neprospěch Čechů, kteří jakožto zakladatelé a udržovatelé státu při svém honosivém vlastenectví byli by měli nastoupiti v plném počtu. Připomínám dále, že sami nejvyšší čeští důstojníci byli nuceni prohlásiti, že se Čechům nedostávalo vlasteneckého cítění. Dále chci konstatovati, že u vojenského soudu v Praze na Malé Straně je přes 400 oznámení pro sběhnutí poddůstojníků a mužstva pražského automobilového praporu. Tito lidé šli už třetího a čtvrtého mobilisačního dne prostě domů. Dosud vyšetřovaní lidé se ospravedlňovali takto: Předně že nedostávali žold, za druhé jídlo, za třetí výstroj, za čtvrté, že neměli co dělat. A dále chci upozorniti na to, co nás zvláště zajímá, že prapor měl míti tehdy vojenský stav 260 automobilů, avšak měl po ruce pouze 42 automobilů. Beneš častěji rozvinul před rakouským zástupcem v Praze svůj názor o žádoucím dobrém poměru Němců k Čechům a při tom vždy našel smírná slova. Také ve Vídni se mluvilo o tom, že vyjednávání o vyrovnání, o němž my ovšem nic nevíme, v poslední době učinilo značné pokroky. Nuže, co se týče toho, jak se v tomto státě nakládá s Němci, zůstanu zase při mobilisaci a připomínám toto: Za mobilisace nastoupili k pěšímu pluku č. 1 v Budějovicích také četní dřívější rakouští důstojníci, kteří byli zdejší vládou degradováni na pěšáky a jako takoví museli nastoupiti. Když nastoupili, by i přijati jednotlivými důstojníky, jmenovitě legionářskými důstojníky a rovněž i mužstvem s těmito kousavými poznámkami: "Aha, to jsou ti Rakušáci, Němci, no počkejte, my vám to teď všechno oplatíme. Teď budete tancovat, jak my pískáme. Těšte se. Teď nejste oficíři, teď jste pěšáky!" Tito důstojníci byli skutečně přidržováni k nejnižším pracem v kasárnách, dávali jim mýti záchody a podlahy, voziti slámu, odbírati a nositi uhlí, čistiti a hlídati koně, při čemž se zvláště legionářští důstojníci a poddůstojníci předstihovali ve sprostotách a ironických nadávkách. Nechali spát ubohé ty lidi na holé podlaze, nedali jim přikrývek ani slámy, dostali nejhorší oděv, který byl většinou roztrhaný, nechali je úmyslně chodit městem tak rozedrané nebo je posílali jako ordonance se služebními rozkazy do města. Když se někteří dali napsati k hlášení, aby si stěžovali proti tomuto neslýchanému nakládání, zrazovali je od toho, a když se přece hlásili a přišli k hlášení, dostalo se jim ujištění, že jednotliví důstojníci jich litují, že se však nedá nic dělat, poněvadž si to legionářští důstojníci tak přejí. Nuže, velectění, tyto vývody jsou zajisté v příkrém odporu k žádoucímu dobrému poměru Němců k Čechům, o němž mluvil ministerský předseda ve Vídni.

Zcela totéž přihodilo se v Lučenci. Nechci vás unavovati zprávami z Lučence. Avšak nezbytně mi napadá, že ministr národní obrany vydal pro Slovensko reservátní rozkaz, který dává hluboko nahlédnouti. Rozkaz zní: "Z jistého deního listu se dovídáme, že instruktoři nováčků s oblibou vypravují mladým vojákům v hodinách vyučování o tom, jak kdysi přeběhli k nepříteli. Toto počínání je nepřístojné, ježto se vojákům německé a maďarské národnosti ukazuje, jak by to měli dělati, kdyby došlo k válce." (Veselost na levici.) Tento rozkaz se mi zdá žertovný.

Dále musím ještě poznamenati, že jsem v rozpočtovém výboru na to upozornil, že jste byli před mobilisací varováni, ježto váš generální inspektor, který sídlí přímo v Plzni, hlásil do Prahy, že Francouzi všechny přístroje ze Škodových závodů vzali s sebou, uloupili a odvlekli do Paříže, takže v Plzni není možno vyráběti střeliva. Váš generální inspektor vás varoval před mobilisací, domníval se, že byste nevydrželi války ani dva dny, poněvadž se vám nedostává střeliva. Až dosud se mi nedostalo vůbec odpovědi na toto moje tvrzení v rozpočtovém výboru. Ostatně vzpomínám si na jednu věc: Domníval jsem se, že Škodovy závody vyrábějí pro vás střelivo. Zatím se mi dostal do ruky spis číslo 29.174, kde čtu, že kteréhosi dne projíždělo Břeclavou od Vídně do Polska 36 vozů střeliva z Italie a potom přišlo - jak se tam praví - 16 vozů střeliva "pro nás" a dále tam stojí: "Těch 36 vozů pro Polsko stálo zde 18 hodin, protože celní úřad nechtěl připustit odeslání bez našeho vojenského doprovodu." Jest tedy skutečností, že objednáváte střelivo z Italie a že Škodovy závody jsou vyloupeny proto, poněvadž Schneider-Creuzot si vzal sebou nejdůležitější a nejcennější věci do Paříže.

Dále mám v rukou další spis, který souvisí také s mobilisací, který je podepsán jakýmsi železničním inspektorem Jaroslavem Radoněm. Podává ministerstvu zajímavé návrhy. Především má za to, že mobilisace ukázala, že ministerstvo v Praze musí nyní věnovati všechnu péči tomu, aby odstranilo německé úředníky na železnicích v německém území tohoto státu, obzvláště se toho domáhá na hranicích proti Rakousku. Při tom je tak dětinský, že žádá, aby německé gymnasium v Břeclavě bylo ihned zrušeno. Tento Jaroslav Radoň je týž člověk, který jako fanatik Národního výboru na Moravě po tři leta přímo řádil. Zmiňuje se dále v tomto spisu o tom, že vzhledem k smutným zkušenostem s mobilisací měli byste dbáti, a to velmi urychleně toho, aby byly vyvlastněny lesy, lesy na státních hranicích, a to z vojenských důvodů. Žasnu, o co se vlastně takový železniční úředník stará, přál bych si, aby se ten člověk spíše staral o železniční poměry v Břeclavě. To by bylo důležitější.

"Prager Presse" učinila 10. listopadu 1921 tuto poznámku: "Ve vojenském ohledu ukázala mobilisace, která měla tak hladký průběh, především, že jsme znamenitě vyzbrojeni a že bychom mohli svými zásobami opatřiti i ty, kdož by bojovali po našem boku." Nevím, zda byl tento projev důsledkem toho, aby celý svět o tom vypravoval, že tento stát půjčil Rakousku 50.000 pušek proti Maďarům.

Rozhodně jsme se o to zajímali, zda mobilisace dopadla opravdu tak dobře, zda byli vojáci znamenitě vyzbrojeni. Dali jsme své německé vojáky a nováčky fotografovati a můžeme vám ukázati obrázky, jichž byste se zajisté zhrozili. Zde máte roztrhané šaty, roztrhané boty, ani jediný voják této čety nemá stejné uniformy, a o prádle, pánové, nechci vůbec hovořiti. Nechápu, že stojíce tváří v tvář takovým skutečnostem, můžete to přejíti s gestem, které přece dnes nebo zítra může býti postaveno do správného světla.

V tomtéž čísle učinila "Prager Presse" tuto další zmínku: "Jestliže Němci, jichž branné poměry jsou namnoze nevyjasněny v takovém počtu a tak rychle nastoupili ke svým plukům, jest to přičísti především rostoucí úctě k státní autoritě." Pánové, v tom se mýlíte. Ušetřím si jakoukoli poznámku k tomu, ale ohražuji se proti tomu, abyste se domnívali, že naši vojáci nastoupili pro rostoucí úctu k státní autoritě. Jestliže jsem se však před tím zmínil, že byli velmi špatně vystrojeni, vezmu do ruky jen ještě jeden spis, abych ukázal, že byli velmi špatně vystrojeni. Dne 3. listopadu 1921, tedy krátce před válkou, kterou jste očekávali, konali jste vojenskou přehlídku u Invalidovny. Nastoupily tam 3 pěší pluky po 3 praporech, jeden pluk dělostřelecký s děly 8cm, jeden s 10·5cm polními houfnicemi, ženijní pluk o 3 praporech, jedna telefonní rota, prapor vozatajský, zdravotní oddělení, tři auta, tři vozy s 3 koňmi atd. Podívejme se na zprávu, kterou jste sami dostali od svých vojenských odborníků."Výstroj," praví se ve zprávě, "dvou prvých čet je dobrá, ostatní čety mají velmi rozmanité oděvy. Koně jsou celkem velmi dobří. Cvičení puškou byla velmi špatná, krok nebyl rázný a vyrovnaný, mužstvo v oddělení mluví a kouří, při slavnostním pochodu nedívali se všichni lidé na pana ministra Udržala, skákali přes kaluže a uvedli tím řady v nepořádek." Pak se velmi ostře posuzuje ženijní pluk, vypravuje se, že mají říšskoněmecké Mauserovy pušky, ale špatné šněrovací boty, ovinovačky atd. Vidíte, že jste sami věděli, že to s tou dobrou výzbrojí není správné. Nyní se táži: Kam se poděl všechen materiál, který jste po převratu převzali v brněnském skladišti oděvů? V brněnském skladišti oděvů jste převzali materiál za 1 1/2 miliardy mírových korun. Zajímavý jest také tento výnos presidia MNO. čís. 16.371, kde se praví: "Některá velitelství obrátila na na MNO. s žádostí, aby jim nebyli přidělováni němečtí, po případě maďarští nebo polští vojáci. MNO. oznamuje všem velitelstvím, že této žádosti nelze naprosto vyhověti. Všichni vojáci, kteří nejsou české nebo slovenské národnosti, mají býti rozdělováni mezi všechna vojenská tělesa, aby se zamezilo utvoření čistě německých nebo uherských vojenských oddílů." (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Rozumíme tónu, který je v tom skryt.

Když jsem už dosti pojednal o ministerstvu války - řekl bych, že až příliš obšírně pojednal vzhledem k mé řečnické lhůtě - chci připomenouti toto: Pan ministr financí ve veřejném prohlášení řekl, že valuta není vyháněna do výše uměle, jak jsem tvrdil v rozpočtovém výboru, nýbrž že spočívá na důvěře, kterou k nám má cizina na základě přesné mobilisace. Myslím, že jsem vám dostatečně vylíčil mobilisaci, aby cizina viděla, jak byla přesná. Předstíráte světu, že je zde v tomto státě ráj, zaslíbená země, oplývající mlékem a strdím; ve skutečnosti hladovíme, ve skutečnosti máme největší daně v Evropě a hospodářský život jest zde opravdu udušen. Velectění pánové, vaše národnostní nesnášelivost zde ubíjí každý rozvoj a vy dále předstíráte světu, že je to demokratický stát, v němž se nakládá s Němci stejně jako s Čechy. Ve skutečnosti však jsme otroky a ke škodě zakoušíme ještě i posměchu, poněvadž venku, v cizině, za obrovské peníze provádíte propagandu, abyste vypravovali, jak dobře se nám v tomto státě vede. Namlouváte dále světu, že s námi jednáte o vyrovnání a že vyjednávání spěje zvolna ke konci, všechno nepravdy, hrubé nepravdy. Víme, že o vyrovnávacích jednáních ještě dlouho nesmíme mluviti a nemůže býti o nich ani řeči. Pravý opak. Den ze dne se s námi nakládá hůře. Předkládáte nám snáře v podobě rozpočtů, předkládáte nám čísla, která se podobají měsíci, měníce každý týden svoji podobu, namlouváte světu, že jste stát svobodný, a ve skutečnosti právě v tomto dodatečném rozpočtu vynakládáte obrovské peníze na četnictvo a policii. Jste státem policejním. A kritisujeme-li vás, pánové, mluvíte o činných nepřátelích státu. Žádali bychom vás, abyste o tom nemluvili, abyste neříkali, že jsme činnými nepřátel státu, kteří chtějí váš stát zničiti. Pomocí slídících psů Hajšmanových pátráte po iredentistických sdruženích a my vám říkáme: Nečiňte toho raději, je to nesmysl, vy sami boříte svůj vlastní stát. Vaše špatné svědomí je dobrým prorokem, a proto děláte vše možné, abyste měli silnou armádu, silnou policii, abyste nás dali vždycky v pravém okamžiku znásilniti. Při každé příležitosti střílíte do našich bezbranných zástupů a právě v tomto okamžiku chci vzpomenouti krvavých obětí v Kraslicích. Tyto mrtvé oběti v Kraslicích zdvihají proti vám hrozivě ruce a volají: Ex ossibus ultor! Přijde den, kdy všechno to, co jste spáchali, bude pomstěno. Posilujeme se však slovy jednoho z těch, kdož před 100 lety stáli v prvních řadách v našem boji za svobodu, jenž řekl: Ať peklo jakkoli soptí, tvoje mocná pěst, Bože, smete budovu lži. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Vacula.

Posl. Vacula: Slavná sněmovno! V tomto okamžiku, kdy zde mluvil kol. dr. Baeran, mně tak napadlo, jakoby státní rozpočet byl kredem tohoto státu a jakoby ostatní, kteří k němu zaujímají a mají zaujmouti svoje stanovisko, chtěli býti jeho zpovědníkem a mentorem a zároveň mu ukládati pokání, které by snad měl konat. Při tom to dělá dojem, jakoby ten stát a správa státní byla pořád čímsi abstraktním, co se vine ve vzduchu, a jakoby zde nebylo reelního podkladu a organismu státní správy, která musí opravdu faktickými věcmi se říditi a na ně míti zřetel. Já bych sám přiznal, že státní rozpočet je opravdu takovou fotografií, takovým jasným zrcadlem státu, kde se jeví, jak stát svou politiku vnitřní a zevní rozvíjí a kde je také věrný obraz v jednotlivých kapitolách podle výše číslic, jak chápe stát svoje úkoly kulturní, politické i hospodářské.

Já přirozeně jako příslušník sněmovní majority nebudu v sensačních projevech a pohádkách chtíti se dělat interesantním, ale na druhé straně musím také říci, že mně nezáleží na tom, abychom my snad zaujímali nekritické stanovisko ke státnímu rozpočtu. Konečně naše stanovisko bylo už dáno ústy kolegy zpravodaje pana prof. dr. Srdínka, který ukázal na přednosti a slabší stránky rozpočtu, a snad pouze jedno bych měl na mysli, že bych sám řekl, jak asi státní rozpočet ukazuje na obsloužení zájmů jednotlivých vrstev občanstva a které myšlenky a idee by to mohly býti, na jichž lepší obsloužení z našeho rozpočtu by se mohlo usuzovati.

A řekl bych, jestliže úkol státu a jeho poslání v jeho funkci jako organisace veškerého občanstva je všestranné, tu my se svého hlediska jako zemědělci a venkované nemůžeme říci, že by naše potřeby a zájmy byly obstarávány ve státním rozpočtu přímo ideálně. My musíme říci, že je tam mnoho a mnoho položek, které po stránce naší zemědělské společnosti jsou nedokonalé, a že bychom mohli od státu reklamovati mnohem více než nám dává. Kdyby nic jiného, tedy alespoň uznání pro to, poněvadž myslím, že se nezacelily dosti dobře ony krvavé rány válečné, které ukázaly význam zemědělství pro obživu národa a které prokázaly a pro budoucnost budou vždy jasným dokladem toho, jak důležité jest, aby stát po stránce výživy národa byl soběstačný, aby zvláště v nejkrutější chvíli nebyl odkázán na milost a nemilost ciziny, která při tom sleduje vždy svoje nejsobečtější účele, čímž devastuje se státní pokladna, důsledky čehož mohou býti potom valutové a jiné diference, které se vyskytují. Já bych řekl, že my zemědělci ještě s duchem našeho státu nejsme dosti spokojeni a nechápu opravdu, proč k zemědělcům, kteří vždy a všude jako občané svoje povinnosti plnili a kteří se ukazují nejplatnějším a nejpřičinlivějším sociálním prvkem naší společnosti lidské, zachováváme se takovým způsobem. Svádívá se to obyčejně na selské zemany, lichváře, barony a velkostatkáře. Ale řekněme si, kolik tisíc lidí v naší státní společnosti toho druhu je, kolik máme lichvářů, baronů, velkostatkářů a kolik máme těch selských zemanů? Snad několik tisíc, ale miliony jsou drobného na hroudě pracujícího lidu, jehož společenské postavení rovná se inferiorní spodině, jehož zájmy společenské nejsou obslouženy, jehož kulturní potřeby přímo pláčí po nápravě! Zde jest celá spousta našeho obyvatelstva, drobných přičinlivých lidí, na jejichž zájmy nikdo a nikdy nedbal, naopak, místo aby produktivita zemědělství se strany státu byla podporována, když státní rozpočet s ní přímo hospodaří, nemá ochrany. Bylo by třeba, aby zde bylo aspoň uznání, ale místo uznání máme lichevní soudy, místo mzdy za poctivou práci náš drobný člověk má trestní stíhání. To jsou věci, které zemědělskou produkci nepodporují. Mně je srdečně líto, když z těchto míst musíme slyšeti trpká slova, jakoby zemědělec byl vydíračem ostatní společnosti, a zapomíná se, že vlastně práce jeho živila dva roky naše budgetování, že jeho práce nám dávala možnost, že se sem z ciziny něco importovalo, že jsme se sanovali. To jsou ovšem agitační hesla a jest to hrubá propagační síla, která má jedinou snahu, aby proti těm, řekl bych, skoro ideám, jež tvoří základ agrarismu, manipulovalo se stranickou agitací tenkrát, když vlastní neztrávená a nedožitá ideologie zklamala. Teď vrháme se pod rouškou hladu na vrstvy sociálně nejslabší proto, poněvadž mají poměrně nejmenší kulturní vyspělost a se zemědělskými vrstvami si zahráváme tak, jak bychom si zahrávati neměli.

Já bych přiznal, že i pozemková reforma se dnes stává podobným agitačním heslem a přece bych řekl, že pozemková reforma není pouhou frásí a není pouhým libovolným nápadem, nýbrž že je to něco, co tak tryskne z tradice a historie naší české země. A kdybychom měli říci, že právo národa se nepromlčuje, musili bychom říci, že je povinností naší danou historií, když národ přišel ke své samostatnosti a ke své národní suverenitě, abychom súčtovali s tím, co se stalo na Bílé Hoře. Myslím, že ta tradice a historie nás musí vésti k tomu, abychom posílili prvky, které to očekávají, a abychom dali možnost lidu, který byl odkázán na stěhování do Ameriky, který musil své živobytí tím nejstrašnějším způsobem sháněti, možnost býti živu na půdě poctivou svojí vlastní prací úplně samostatně bez cizí kontroly.

Zde nejde, jak se s jedné strany navrhuje, o konfiskaci, poněvadž za peníze se odebírá zboží, které se za peníze poskytuje jako slibný prostředek stavu sociálně slabšímu. Jest to nespravedlivý názor, jestliže se mluví o tom, že pozemková reforma vyvěrá z touhy po zřízení zemanských statků. Zde bych řekl, kam to spějeme a na koho ta rána je mířena?

Po celou dobu trvání pozemkové reformy a z toho, co v oboru pozemkové reformy bylo provedeno, statistika nás může přesvědčiti o mylnosti tohoto názoru. Chtěl bych věděti, kolik jsme vytvořili za tuto dobu zemanských statků a zbytkových dvorců a na druhé straně, kolika set tisícům drobných lidí dostává se toužebně očekávané půdy? Jsou to dnes zámožní lidé, bohatí lidé, vyděrači, lichváři atd.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP