Pátek 25. listopadu 1921

A pre tie nepatrné haliere sa veru nevypláca dráždiť dorábateľov obilia; lebo nenie možné, aby v dnešných pomeroch môhol dorobiť niekto za 190 Kč 1 q obilia, u nás na Slovensku výroba jedného metr. centa zbožia činí 360 Kč. Ale čo je povšimnutia hodné, je to, že na Slovensku niet stredných roľníkov ale všetko drobná roľnič.

On podľa vládneho nariadenia musí dať všetko, čo má zbytočného od svojej spotreby, a to za nepatrný peniaz, a keby aspoň toľko metrákov predal, koľko má dietok, aby ich aspoň ošatiť môhol, takýto roľníčok; a kde že sú iné výdavky, ktoré ešte musí snášať taký chudobný roľník. Z toho jedného kusa dobytka, ktorý každoročne nie každý roľník odpredá, veru ani dnešné dane nevyplatí.

Pri takýchto hospodárskych pomeroch veru roľník nemôže zamýšľať na stavbu, ba ani najpotrebnejšie veci si nemôže kúpiť a zároveň s ním upadá aj priemysel u nás na Slovensku.

U nás nestavajú, len Amerikáni, a žiadny iný. Vonkovský národ, ten sa vráti do starej doby a biedy, ten počíná bačkory nosiť, lebo nemá si za čo boty kúpiť, deti ešte aj dnes, celá 1/4 ich chodí bosie do školi na dedinách, ktoré majú trochu chudobnejších rodičov.

A tak isto vypadá aj so stredným školstvom u nás na slovenskom východe, ktorý - poznamenávam - je najboľastnejšou čiastkou nášho národneho tela. Naše zotročené dediny sa prebúdzajú a húfne posielaj ú svoje deti do stredných a odborných škôl do Košíc, ale ako poznáte, že naša Slovač je chudobná, a jestli si chce taký študent zaopatriť byt a stravu, to sa mu v Košiciach, nám neprajných, taká cena uloží, že patričných študentov chudobní rodičia nie sú v stave to zaplatiť. A z tohoto ohľadu, aby pre zásady hmotné naše študentstvo nebolo nútené nechať školy, zámožnejšia intelligencia slovenská založila Vlčkov fond a vydržiava internát v Košiciach, v ktorom sa nachádza 115 slovenských synkov. Poznamenávam, že to sú väčšinou synkovia maloroľníkov. Ale na to bohužiaľ vo štátnom rozpočte žiadnej položky nieto, kde na bratislavský internát je preliminované 300.000 Kč. A ja poznamenávam, že niemene cennejšie sú Košice s národného stanoviska k povzneseniu ako Bratislava, a pre to bych žiadal pána ministra vyúčby, aby sa o tak dôležité miesto, ako Košice, presne postaral a hľadal nejaký spôsob k financovaniu toho internátu, lebo ináč sa musí rozpustiť, čo by znamenalo pre slovenský východ smrteľnú ranu, lebo od škôl závisí nielen veda, ale aj s ňou súvisí tiež hospodárske povznesenie.

Keď chceme, aby sa hospodárske pomery na Slovensku konsolidovaly, musíme sa starať v prvom rade o to, aby sme roľnič na Slovensku hospodársky povzniesli.

Dnešné dodávanie kontingentu na Slovensku bude mať ďalekosiahlejšie následky, ako pred tým, lebo u nás na Slovensku je nielen tá chyba, že niet krmiva pre dobytok, ale zemiakov niet, čo je skoro na polovine Slovenska hlavnou výživou.

A preto sa osmelím upozorniť ctenú vládu, aby k vôli rekvirovaniu sa nestal taký pád, ako sa stal počiatkom roku 1919 v mojej župe v okrese Svídnickom, že tamojší ľud jedol kôru so stromov s ovsom, mletú na domových šrotácoch. A ten čisto mizerný okres má dneska dodat 30 vagonov obilia, ba čo viac, podľa vládneho nariadenia sa smie len žito, alebo pšenica dodať, a koľko je u nás takých krajov, kde sa vôbec žito a pšenica nerodí. Len jačmeň a ovos ľudia jedia, ale nemyslite, že keď nemajú žitného lebo pšeničného chleba, že jedia mäso, lebo som podotknúl, že je dobytka u nás moc. Rád je, keď má aspoň niečo na predaj, lebo ináč by haliera nevídal. Kto je mäso v nedelu lebo vo sviatok, o tom sa na takýchto krajoch hovorí, že ten sa už dobre má.

A preto nie len hlásajme plnýma ústami demokratismus, ale preukážme ho skutkami. A to nám zabezpečí nevyvratnú bratrskú lásku, ktorá vždy a všade nám zabezpečí pevnú oporu, v jakýchkoľvek záležitostiach v prospech národa a štátu.

Daň platiť, toho je sebavedomý náš roľník, ale na tie všelijaké spôsoby, aké sú dnes, na to nie je zvyklý, u nás sa platila daň 4 razy do roka a nebolo žiadnej obtiaže pri tom, a to inkasoval okresný notár, ale podľa dnešného daňového systému je náš roľník len zbalamutený a znechutený k svojim povinnostiam.

Keď vezmeme daň z majetku a prírastku na majetku, tá je neprevediteľná, lebo jej súpis bol prevedený v breznu 1919 a tá daň sa má platiť teraz, keď ale povážime, jaké rozdiely sú medzi rokom 1919 a teraz, keď prehliadneme všeobecne hospodársku situáciu životnej miery, nie je možné, aby poplatníctvo zaplatilo to, čo bolo označené roku 1919.

Však keď vezmeme dobytok, ten je ani na poli jako bol v r. 1919 a roľník to má platiť dnes podľa onoho vysokého ocenenia. A prečo nie sú veľkí priemyselníci, milionári, kapitalisti s túto dávkou zaťažení, však podľa spravodlivosti s nima sa už dávno malo to stať.

Môhol by som uviesť celý rad takýchto sťažností a potvrdiť svoje vývody a preto žiadam vládu, aby hľadala spravodlivejšie východisko v tejto veci, lebo to je požiadavkom roľníckeho ľudu, ktorý vždy bol a je nositeľom štátnej myšlienky.

Pozemková reforma je v našej republike najpalčivejšiou otázkou na Slovensku. Tisíce ľudu, ktorí čakaj ú odparceláciou veľkostatkov umožnenie svojej existencie, sú napínaní s velkou netrpelivosťou ku tak vleklému prevádzaní tejto akcie, a to nielen z dôvodov existenčných, ale aj z dôvodov národohospodárskych. Karel Habsburk do týchto čias má pôdu v Maďarsku s jeho plánom, samo sebou sa rozumie za integritu Uhorska, dokiaľ budú mať moc hospodársku v rukách takíto Andrášovci, Karoľovci, Hadík, Barkocovci a iní maďarskí džentríci.

Však vám je vedomé, že džentry, ktorí sú na Slovensku, tí za maďarskej vlády prevádzali politiku v prospech Maďarska, a to politiku násilnú na slovenskom ľudu, ale džentry ešte aj dnes majú hospodársku moc v rukách na Slovensku.

Na slovenskom venkove takýto džentry je ako paša v tých krajoch, kde siahnu jeho majetky, lebo tam nielen deputátnik je mu viazaný, ale aj od r. 1848 i oslobodení maloroľník, lebo vám je dobre vedomé, že sa v r. 1848 kommassovalo tak, že keď odpadne panstvu zem, nech mu zostane aspoň niečo práce. A na takomto statku ešte vždy musí robiť náš maloroľník, jeden má potrebu, aby si ku svojej výžive niečo dorobil, druhý drevo, stelivo, tretí kameň na stavbu, atď. a z tých dôvodov musí sa mu koriť.

A tak sú viazané až po dnes i želiari na Slovensku podľa zákona zo dna 6. dubna 1920. Má-li mať pridelené i kúsky zeme, ktoré sme už dávno potom zaplatili a do dnes sme v tom ešte výsledku v prospech toho ľudu ubiedeného nevideli, a či môže taký človek vidieť svoje oslobodenie? Keď už po 3 rokov jestvovania republiky až tohoto mesiaca sa počalo vyjednávať u okresných súdov a to vo forme takej, že nie len pár rokov potrvá, ale čo viac mnoho takých, ktorých, jestli im podľa tohoto zákona a nariadenia chybí nejaký rok nebo pár mesiacov, tá komisia u okresného súdu ho odmietne, odročí a odkáže, že za jeho prácu veľaročnú neobdrží žiadnej odmeny.

Ten apparát u okresného súdu podľa toho, jak to strojí oddávať a oceňovať zeme tých želiarov, nielen že nebude hotový skoro, ale obťaží okresné súdy a narobí nové trovy pre štát. Lebo musí isť na každý kúsok zeme a tam ho oceniť, a u okresného súdu musí s každým zvlášť vyjednávať prez to, že zákon mluví o ceně z r. 1913. Však ja myslím, že keď do 18. rokov jeden človek musel robiť od 80 až do 120 dní od 2000 štvoročných siah, že je to už dávno potom zaplatené.

Drobný slovenský ľud musí mať v najkratšej dobe rozdelené veľkostatky maďarských magnátov i ostatných veľkostatkárov, ktorí nerobia nič iného, len snujú plány proti pozemkovej reforme.

Naša verejnosť prenáša od úst k ústom poplašné zprávy o zakročení, ktoré učinila francúzská vláda u našej vlády vo veci rozparcelovania niektorých veľkostatkov. Ba mluví sa, že i anglická vláda učinila nejaké opatrenia. Pán ministerský predseda prehlásil síce bezpredmetnosť takých zpráv, ale pri tom všem vláda musí dať dobrý pozor na také nepríjemné reči a národ informovať a vyvrátiť nesprávné chýry. (Hlas: Maďarskí grófi majú dlhé ruky!)

Za drobný slovenský ľud zemedelský môžem prehlásiť, že jakékoľvek omedzovanie alebo znemožňovanie pozemkovej reformy a jej terajší stav, je naďalej nemožný a musí sa siahnuť k jej energickému prevádzaniu, aby tá vôľa a požiadavky ľudu boly vyplnené. Bez ráznych činov a poctivých skutkov rozlomí sa už i tak nie dosť upevnená vzájomnosť československá a potrhajú sa sväzky slovenského ľudu k bratskému ľudu českému. Celé Slovensko a zvlášte slovenský východ je potrebno vyzdvihnúť z hospodárskej poroby, a to jedine vhodným rozdelením pozemkového majetku. A preto stále zdôrazňujeme, opakujeme a žiadame opravdové prevádzanie pozemkovej reformy. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu posl. Janalíkovi.

Posl. Janalík: Slavná sněmovno! V debatě o rozpočtu měly všechny strany příležitost říci si své bolesti. Přes to bylo zde také mnoho věcných námitek podáno, ale bojím se, že mnohé dobré a zdravé názory nedojdou svého uskutečnění. Dovoluji si jménem svého klubu jako horský rolník upozorniti slavnou sněmovnu na mnohé věci, které v mnohých případech žádají rychlé a jisté ochrany se strany státu, a to stavu, na jehož význam a důležitost se u nás velmi zapomíná. Bylo zde také mluveno s jistých stran o různých výhodách, jakými obšťastněn je náš zemědělský venkov.

Velevážení pánové! Prohlašuji předem, že není stavu, kterému by se dostalo takového znehodnocování a bezpráví, u nás v našem osvobozeném státě hned po převratu, jako stav zemědělský. Československý rolník učiněn přímo psancem ve své vlasti. Tento fakt krutý nezodpovědí si naši politikové před historií. Vzpomínám si, jak po 28. říjnu, když přišla zpráva a doslechl se náš venkov, že máme zde svobodu, zachvěl se každý radostí a rozkoší, zvláště ten venkov, který byl ujařmen otroctvím, které na něj bylo hozeno za vlády rakouské. "Nyní", myslel si, "padají okovy a jsme svobodni a volni jako ostatní občané v tomto státě". Ale náš venkov, - znám každý dech našeho venkova - měl dobrou, upřímnou vůli za to dát tomu státu všecko, chtěl vyrábět z jednoho klasu 100 klasů, z jednoho zrna 100 zrn, dát státu, co potřebuje. Ano, toho našeho zemědělce českého nikdy nenapadlo, že by činitelé odpovědní v tomto státě opět uvrhli ho do toho otroctví, které skutečně zneuctívá jeho čest. Zde byla dobrá vůle a snaha přinést oběti našemu mladému státu. Velevážení pánové, v ten čas měli jste jíti do prostředí našich venkovanů, kteří neznají nic jiného než pracovat a opět pracovat. Zajisté byla zde upřímná, dobrá vůle dát státu to, čeho potřeboval. Vědělo se to, že stát a občanstvo nižších tříd nemá dostatek chleba. Ale náš venkov chtěl vykonat tu povinnost a dát státu, co stát ke svému žití potřebuje. Ale to zklamání, které následovalo, bylo strašné, když vláda osvobozené vlasti, místo, aby smyla pokoření svobodného zemědělce, ještě více ho přitužila. Vláda naše myslila, že tím pomoženo bude našim hospodářským, vyživovacím poměrům. Nechci se o tom rozšiřovat, poukazuji jen na jeden fakt: Pomohlo to? Dnes si to můžeme říci, dnes to vše víme, jak to pomohlo těm hospodářským poměrům našeho vnitrního života a zároveň těm, kteří byli odkázáni na levnou mouku. Víme dnes a je to jisto: Vázané hospodářství krutě se vymstilo na státu samém. O tom důkaz může dát naše ministerstvo financí. A v druhé radě se to vymstilo na našich českých konsumentech samotných. Bohužel. Divím se, že ještě dnes vláda nechce přijíti k rozumu, že i dnes desetkrát zbankrotovaného systému se vzdát nechce. Nevím, jak se to má nazvat, když ministerstvo zásobování zrušuje platné zákony ohledně odvádění kontingentu obilí, dle kterých dnes již zemědělec si zařídil své disposice. Divím se, že za jeden nebo dva měsíce přijde ministerstvo s novým výnosem o zvýšení povinného kontingentu o 60% i výše. Táži se pana ministra zásobování, o jaký právní zákon bude se opírat při vymáhání kontingentu, když 80% rolníků, jimž okresní repartiční komise 60% zvýšení předepsala, odevzdat jej naprosto nemohou? Docházejí mne přípisy z okresu Hrotovského, Krumlovského, Velkomeziříčského, kde okresní hejtmani bezohledně zvýšený kontingent žádají, jinak straší, že musí platiti tito chudáci 1000 korun pokuty. A na vážné intervence zemědělců a jejich zástupců prohlašuje, kdo nemá, ať si zaopatří, ať si potřebné množství obilí koupí.

Divím se, jestli dnes stojíme ve státě právním, kde ještě může se dovolati naše občanstvo spravedlnosti a ochrany. A ještě dnes se divíme, že se volá z jistých stran o jistých výhodách, které má náš venkovský lid. Vidíme těch výhod dosti mnoho, a chci poukázati na jedno. Mluví se a naříká na všech stranách - a také z této tribuny bylo voláno na velké zatížení daňové. Vítá se, že samo ministerstvo financí nechce obtěžovati občanstvo novými daněmi, a zajisté je mu dobře známo, že střední zemědělec pod tíží daní klesá. A přece na mnohou přítěž venkova se zapomíná a nebéře se v úvahu. Je to daň, která je placena rolnictvem ve způsobu kontingentu. Za toto obilí platí stát polovici běžné ceny i méně, tedy 190 K za 1 q, ač běžná cena je 400 K i více. A zde, uvážíme-li, že více než 50-60% zemědělců stěží odevzdá jen předepsaný kontingent za tuto maximální cenu, a pro volný prodej jim nic nezbývá, zda hradí jim tato cena vydání s výrobou spojená? O této dani, která se žádá od rolnictva, a zde kladu důraz, od domkářů a malorolníků, se neuvažuje, že v této dani platí náš zemědělec větší obnos nežli v zákonné dani pozemkové a různých daních jiných, obecních a okresních přirážkách atd. Podám příklad: U nás malorolník při 4 ha půdy je povinen odvésti 1 q zrna, pozemkové daně platí tento malý zemědělec 80 K, a za metrický cent dostane 180 K. Je-li běžná cena obilí průměrně 400 K, je takto zkrácen o obnos, který by dostal ve volném prodeji, o 220 K, tedy tento z nejmenších zemědělců, chce-li, aby života své rodiny uhájil, musí hledati výdělek s celou svojí rodinou a o tento výdělek právě ve způsobu kontingentu je takovým způsobem okrádán. To je přímo křiklavá nespravedlnost a nedůstojnost státu demokratického, a tak to stojí s naším malozemědělským stavem vůbec. A ještě se zde mluví o jeho výhodách. Velectění pánové! Nezdá se vám, že je to velká oběť tohoto malozemědělce, kterou přináší ve prospěch státu? Že bylo by spravedlivější, aby tato daň, která hraditi má obnos pro levnou mouku, vyměřila se na veškeré poplatnictvo vůbec? Ať zde přistiženi jsou i ti, kteří mnohdy nevědí, co s penězi mají dělati, a nejen rolník a malorolník, který se strachem pohlíží budoucnosti vstříc a napíná všecky své síly, aby uhájil svoji existenci. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Podívejme se, jak se to má s daní z obratu u nás. U rolnictva berní správy neberou zřetele na rádně vedené záznamy a vyměřují daň podle své libovůle. (Tak jest!) Mohl bych uvésti sta případů, kde berní správcové násilím a hrozbou vynucují na rolnictvu, aby dalo souhlas k paušálnímu placení daně, a tato je pak předpisována až v dvojnásobné výši, nežli skutečný stav obratu je. Je čas, aby tomuto šlendriánství učiněn byl už jednou konec, neboť toto jednání se strany úřadů vyvolává velkou nevoli a nespokojenost na našem venkově.

Nenapínejte platební schopnosti našeho zemědělce na nemožnost, aby nenastala krise zemědělská, která by pro náš život národohospodářský mohla míti následky katastrofální!

Máme-li v paměti, že v letech předválečných 1912 a 1913 bylo v Rakousko-Uhersku 14 až 16 tisíc rolnických usedlostí na prodej, může to snadno nastati i dnes, kdy poměry naše ještě nejsou stabilními. A bude-li bezohledně a takovýmto způsobem se zemědělstvem nakládáno a taková nespravedlivá břemena naň kladena, může nastati snadno ochromení a nemohoucnost ku placení našeho zemědělce. Neboť naši zemědělci dnes prohlašují otevřeně: Dokud jsme mohli, tak jsme platili, a až nebudeme míti, pak ať si to vezmou.

Mohu se dotknouti jen krátce pozemkové reformy. My žádáme, a řadíme otázku pozemkové reformy mezi své první požadavky. Jen litujeme zdlouhavosti v jejím provádění; kdyby ti, kteří podnikání pozemkové reformy měli v rukou, to upřímně byli mysleli, již dávno by ti, kteří po půdě touží, ji brázdili svými pluhy. (Hlas: V neděli dr. Procházka prohlásil, že sedláci musí na to platiti, že jest proti provádění pozemkové reformy!) To jest jeho osobní názor.

K položkám, které věnovány jsou pro účely zemědělské, ať jsou věnovány pro účely meliorační, pro podporu lnářství, zušlechtění dobytka atd., volám na odpovědné ministerstvo, by zapomínáno nebylo našich chudých horských krajů, aby se nedostalo opět těchto třeba nepatrných položek k podpoře jednotlivců hospodářsky dosti silných, ale aby tento obnos poskytnut byl vrstvám malorolnickým. Zde budeme v tomto ohledu státi na stráži. (Tak jest!)

Bohužel z celého věnování v rozpočtu pro zemědělství je opět znáti, že se zapomíná, že zemědělství je základem státu. To ukázalo se jasně před nedávnem ve dny mobilisační. Venkov dal své zdravé syny, na které stát mohl pevně spolehnout, dal své ušlechtilé koňstvo, často poslední to tažnou sílu chudého horala, dal své vozatajstvo a jiné věci. Slavná sněmovno! Co by znamenala armáda bez toho, co jí venkov poskytl k disposici? Přihlíží-li se k těmto obětem, které venkov k ochraně státu přinesl a v případě dalším by přinesl - bylo zde mnoho otázek, co přinese zítřek - zaslouží si zajisté více ohledu a uznání, ale také i podpory. (Výborně!)

Velevážení pánové a dámy! Bylo zde jedním p. kolegou poznamenáno, že parlament náš tyto dny prodělává generální zpověď. Jako příslušníku lidového klubu mně jistě bude přiznáno, že musím věděti, co je to generální zpověď. Jest to vyznání hříchů a poklesků celého života - a já myslím, že těch hříchů na naší duši republikánské jest víc než dost. Jest snad nejvyšší čas, abychom přišli k poznání sebe sama a činili pokání, ale chceme-li dosíci odpuštění od naší republiky, musíme míti dosti opravdovou a upřímnou vůli se polepšit a zíti život nový. Zůstaneme-li ale zatvrzelí ve starých hříších, pak nám není pomoci, stihne nás neúprosný soud, a víte kdo nás bude soudit? Příští generace - dějiny.

Stále slyším heslo, tak velmi otřepané: Řím musí býti souzen a odsouzen národem českým. Ale neklamme se a nelžeme si: Řím po 3 roky naší samostatnosti nezasahoval nijak do naší samosprávy a do našeho státu, ale správu našeho mladého státu měli synové tohoto národa. Byli to prvotřídní vůdcové, jak o sobě prohlašovali, kteří sami nabídli své síly a schopnosti tomuto mladému státu, a bylo to v době, velevážené shromáždění, ještě takového varu a nadšení, kdy bylo lehkostí přinésti pro tento mladý stát jakékoli oběti. Co se žádalo od těchto jedinců hned od převratu? Aby dali národu, po čem 300 let volal, a aby stát náš vedli na ty cesty, aby byl hospodářsky silný, aby zajistili náš stát v ohledu hranic a v jiných směrech, ale také, aby našemu státu dostalo se klidného žití. Jsem přesvědčen, že příští generace budou nám záviděti, že stáli jsme u kolébky naší mladé svobody, ale nezapomínejme, jak jsem již prohlásil, že nás budou také souditi a ze ten soud může pro nás dopadnouti strašně. (Tak jest!) To si musíme uvědomiti, že jsme stavěli a budovali náš mladý stát v době, kdy v ňadrech to vřelo láskou, nadšením a radostí nad osvobozením z pout otrokářských. Jsem přesvědčen, že kdyby každý stál na svém místě, že republika by stála na jiném místě, nežli dnes stojí. (Souhlas.)

Mám za to, že dnešní doba žádá, abychom zanechali toho nečestného boje a štvaní. Jsmeť synové českých matek. Všichni chceme žíti a cítiti se zde jako doma. Kde je bratrská láska a spravedlnost pro všechny? Jsem přesvědčen, že za své práce a jednání zde v této sněmovně jsme se s dostatek poznali, a jsem přesvědčen, že přes to všechno, že jsme příslušníky různých politických vyznání, jsme se poznali tak daleko, že, když jde o věc státu, stojíme všichni na svém místě, a jsem přesvědčen, že můžeme směle prohlásiti, že lidový klub, když jde o věc státu, vždy čestně svoji povinnost vykoná. (Výborně!) Jsem dále přesvědčen, že prospěch státu toho žádá, abychom si konečně již podali ruce, má-li ta generální zpověď nám býti co platna. Jestli si nepodáme ruku, pak vyslovuji přesvědčení, že máme dosti politického rozhledu do budoucnosti, abychom viděli, kam to všecko může dospěti. Proto blaho, prospěch a rozkvět státu ať záleží jedině na dobré vůli nás všech, ne pouze jedinců. Kdykoliv prospěch státu toho žádá, abychom si podali ruce, učiňme tak, jsouce každý na svém místě s heslem: Vše pro blaho republiky! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Matzner.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Mám pouze v úmyslu mluviti ke kapitole zemědělství a předem konstatuji, že ze státního rozpočtu nevysvítá podporování tak důležitého odvětví národního hospodářství. Prostředky, jež jsou stanoveny ve státním rozpočtu pro podporování zemědělství, činí pouze 2 1/2% celkové potřeby státního rozpočtu. Státní rozpočet stanoví sice dosazení zemědělských inspektorů v sídle každé okresní politické správy a chce tím vzbuditi dojem, jakoby vládě leželo na srdci podporování zemědělství. Za takové podporování však musí se německé rolnictvo co nejlépe poděkovati. My rolníci byli jsme až do dnešního dne dosti týráni nešťastným ústřednovým a nuceným hospodářstvím a myslíme jen s hrůzou na mnohé útrapy mnoha různými komisary, úředníky a úřady. Teď, kdy se opět konečně pomýšlí na rušení nuceného hospodářství, teď, kdy rolníci mají konečně zase míti volnost disposice se svými výrobky, teď, kdy konečně zase by mohlo rolnictvo opět získati dřívější chuti ku práci, teď, kdy jest jisto, že vyživovací krisi zavinilo jen dosavadní nehospodářství v ústřednách, teď se chce nám rolníkům dáti zase dozorčí úřad, který volný vývoj výroby zboží může jen brzdit. Úřednický byrokratismus zemědělství a výrobu zboží zničí.

Jaké hlouposti spáchaly správní orgány na našich sedlácích, mohu zde vypočítati jen na několika příkladech. Tak byly rolníkům, kteří loni nemohli dodati předepsané kontingenty, letos předepsány kontingenty, které jsou, jako u nás ve Slezsku, v poměru k loňsku vyšší o více než 200%. Jednoduše se dodávka rozdělí na ornou půdu a zapomíná se, že orná půda dává v různých krajinách podstatně různý výnos a že chudí němečtí horští sedláci nemohou dodávati ze svých hubených bramborových rolí tolik obilí jako jiní sedláci ze své tučné vydatné obilní půdy. A za takových okolností je snaha kontingenty ještě zvýšiti, nebo loni neodvedené množství násilím sehnati. To však si chudý a vyssátý horský sedlák nedá klidně líbit. (Souhlas na levici.) Možno právem žádati, aby sedlák obilí nutné k odvedení, jež sám nepěstoval, koupil za 420 korun za metrický cent, aby ušel trestu, který činí pro metrický cent neodvedeného obilí 1000 korun, aby na konec obdržel od ústřední kooperativy 190 korun? Varuji proto vládu před provedením tohoto úmyslu. Žádá se od nás sedláků, abychom chovali dobytek, dodávali maso, sádlo a mléko, nedává se nám však ani nutné krmivo, ba ani otruby, které z našeho dodaného obilí přebývají. Malým chovatelům zvířat mají se dáti, velectění pánové, 25% otrub, avšak nám sedlákům náleží ostatních 75%, které se nám však skutečně nedávají. K tomu žádáme, aby horskému sedláku byly přikázány vhodné nouzové otruby, a při této příležitosti bude za jisté dovoleno se otázat, jaké obchody dělá vláda s otrubami z tak zvaných amerických obilních dodávek. Prý se vyrábí z těchto otrub krmivo, jež se prodává za neobyčejně vysokou cenu 250 až 300 korun.

A jaké hlouposti nebyly udělány při mobilisaci? Sedláci byli nuceni předváděti koně 100 km a více před komisi, aby pak celé hodiny stáli a nakonec byli posláni domů, aniž by vůbec někdo se na koně podíval. Na jižní Moravě se dokonce stalo, že se sedlákům vzali koně, aniž se jim dalo o tom nejmenšího potvrzení. A teď po mobilisaci se chce, aby sedláci vzali polovyhublé koně opět zpět.

Zde se vynaložily peníze, avšak na ubohé oběti cvičení ve střelbě na ostro v Bruntálu, Drnholci a na Dlovensku dosud nikdo nemyslil a ani způsobené škody ještě nebyly nahrazeny, ba ani zalétlé střely nebyly na ostřelovaném poli hledány, až již bylo několik obětí. I pro ubožáky poškozené vodní katastrofou v okolí Praděda zbyla pouze směšně nepatrná částka právě proto, že jsou to Němci; proto se zapomnělo něco pro ně učinit.

To vše nás naplňuje nedůvěrou proti vládě tohoto státu, který chce nám, německým zemědělcům, zřízením zemědělských komor znovu vzíti poslední, čím se zamýšlelo podporovati zemědělství, totiž německý odbor zemské zemědělské rady. Proti těmto záměrům postavíme se na obranu. (Souhlas na levici.) I těžkopádný německý sedlák bude konečně vyburcován ze své lhostejnosti a pozná, že od tohoto státu nemůže nic očekávati. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Košek.

Posl. Košek: Slavná sněmovno! Pojednám jenom krátce ve své řeči o některých otázkách sociálně politických, pokud spadají do skupiny rozpočtové týkající se ministerstva sociální péče.

Kdybych jako zástupce křesťansko-sociálního dělnictva československého chtěl aspoň z části uvésti radu stesků, kterými nás dělnictvo zahrnuje, musel bych přednésti několikahodinovou řeč. A to by jen svědčilo o tom, že dělnictvo ještě ani zdaleka nežije v blahobytu, jak se o něm často nesprávně mluví, a že sociální reformy nejsou plně u nás v praksi ještě prováděny. Sociální péče, její provádění se strany státu, stojí před velice vážnými úkoly. Stále ještě jsou příliš citelné následky války, těžce doléhají na drobný dělnický lid a jest třeba je zmírniti. Sociální péče musí dále připravovati uskutečnění vzorného sociálního zákonodárství, které by bylo opravdovou ochranou hospodářsky slabých, a to zvláště dnes, kdy hospodářská situace je tak nepříznivá dělnictvu a kdy kapitál této tísně využívá na potlačení obrany zaměstnanců. Naše sociální zákonodárství musí býti promyšlené, plánovité. Je třeba zaváděti skutečné, hluboké sociální reformy. A jest přirozeno, že takováto obsáhlá činnost vyžaduje velkých nákladů, kterých nesmí býti šetřeno a které dle finanční možnosti státu musejí býti zvětšovány. Proto, třeba že jinak souhlasím se šetřením ve správě státní, považuji za nesprávné, že rozpočet ministerstva sociální péče na rok 1922 proti rozpočtu z roku 1921 byl snížen. Zde šetření nebylo na místě. Tohoto obnosu bude ušetřeno za cenu bídy velké rady rodin válečných poškozenců, vdov a sirotků a rady rodin dělnických, což znamená brzdění v provádění sociálních reforem, na které lid zajisté oprávněně a nedočkavě čeká.

Vláda ve svém programovém prohlášení ústy pana min. předsedy prohlásila, že přistoupí okamžitě k vážné práci na osnově starobního, invalidního, vdovského a sirotčího pojištění. Není snad vážnějšího problému nad tento a proto nesmí zůstati jen při slovech, ale sociální pojištění pro dělnictvo i zemědělské, pro osoby samostatně výdělečně činné, ale hospodářsky slabé, musí naše sociální zákonodárství uskutečniti co nejdříve.

Situace těch statisíců, které po něm volají, jest zoufalá. Mohl bych uvésti řadu obrázků, charakterisujících bídné poměry jejich. Řeknu jen dva: V Humpolci byl letos propuštěn z práce dělník, který více než 40 let v továrně pracoval - do svého 65. roku. Přirozeně, že starého, sedřeného nikdo více do práce nevzal. Z hladu několikrát se pokoušel o sebevraždu a teprv potom přijat byl obcí za metaře. V Hořicích žije asi 4 0 dělníků a dělnic, kterým dnes je 60-65 let. Ti od svého mládí v textilních továrnách pracovali. Válkou omezena byla výroba a oni byli propuštěni. Dnes, kdy se zase pracuje skoro plně, továrny je odmítají jako práce neschopné. Politická správa nařídila v září přehlídky těchto lidí u lékaře a neschopné práce odešle asi do domovských obcí. Vážená sněmovno! Při dnešním zadlužení našich samosprávných svazků a při dnešním nepříznivém nazírání na chudinské zaopatření a jeho nedostatcích, dovedete si udělati představu, jak se jim povede. Nesmíme dopustiti, aby člověk, který celý život poctivě pracoval, měl na konec svého života skončiti sebevraždou nebo jíti žebrotou. Náš stát se musí postarati, aby v stáří byli zajištěni a musí se postarati neodkladně. V rozpočtu na r. 1922 jest zahrnuto na přípravné práce pro sociální pojištění jeden milion Kč. To jest naprosto nedostatečné. Přípravné práce za 3 léta od převratu měly a mohly býti dávno hotovy. Sociální reformy měly býti první starostí vlád převratových. Když však pro jiné "starosti" tuto otázku posud neřešili, jest nyní tedy třeba rychlejšího tempa. A za milion korun, myslím, to příliš neurychlíme.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP