Čtvrtek 24. listopadu 1921

Ještě o jedné věci se musím zmíniti, poznáte z toho, jaký nepořádek vládne na Slovensku. V Bratislavi bylo r. 1918 celkem 140 policistů, kteří vyžadovali 4 milionů nákladu. (Posl. dr. Juriga [německy]: Dnes jich tam je 300!) Co? (Posl. dr. Juriga [německy]: Myslím 300!) 800! Město Bratislava rozmnožilo se o 15.000 obyvatel. Myslím, že mně všichni přisvědčíte, že těchto 15.000, kteří přišli ponejvíce z Čech, Moravy a Slezska, nejsou 20násobně horší než 80.000 Bratislavanů. Aby se takový výdaj pro 800 policistů ospravedlnil, jest nutno, aby jakkoliv prokázali potřebu své existence zde a k tomu si musí hledati zaměstnání. Proto zaměstnání záleží v tom, že dříve dělají nepořádek, aby mohli říci: my děláme také pořádek. A pravím vám, že část policistů a detektivů jest zde jen k tomu, aby působila nepořádek. Jde jeden k někomu, o němž soudí, že je Maďar, mluví s ním o něčem, a při tom uschová tam nějaké listiny; odejde a pošle tam jiného, který listiny najde. Všichni pak obdrží od vlády velkou pochvalu. Má-li se spořiti, mohlo by se v první řadě a jen na policii a četnictvu v Bratislavě uspořiti několik desítek milionů.

Ještě malý příklad. Mostné v Bratislavě vybírali 3 staří pensisté. Samozřejmě muselo město tyto tři pensisty, kteří se starali o celé mostné, propustiti, na jejich místo přišlo 15 silných mladíků. Tito tři pensisté dostávali poctivou odměnu 3000 K a třikrát tolik vybrali, než těch 15 mladíků, kteří stojí půl milionu korun. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) To je úsporný systém naší vlády.

Bohužel, můj čas uplynul. (Německé výkřiky: Co jest s nemocnicí?) Ano, nemocnice. Máme v Prešpurku... (Výkřiky českých poslanců: Bratislava!), Bratislava je lépe. Tedy tam máme universitní nemocnici. Stavba této nemocnice byla usnesena již vládou maďarskou a vydáno na to, myslím, 2 miliony K. Nemocnice ta nestačí, aby pojmula nemocné z Bratislavy, tím méně nemocné z okolí a celého Slovenska. Nechci o tom předmětu déle mluviti, ačkoliv o této otázce nemocniční bych mohl mnoho pověděti. Chci jen pronésti žádost dělnictva a veškerého obyvatelstva Bratislavy, že rozšíření nemocnice jest nezbytně nutné, a aby vláda věnovala k tomu větší částku.

Na konec naše zásadní prohlášení k rozpočtu: Naše strana odmítá rozpočet nejen ze zásadních příčin, jelikož jest názoru, že sociální demokraté povolují rozpočet občanské vládě jen výjimečně, nýbrž i z věcných důvodů. Tento rozpočet je zrcadlem třídní nadvlády a proto rozpočet ten odmítáme a prohlašujeme, že vše, co v rozpočtu chybí, co nebylo předepsáno a čeho žádáme i proti rozpočtu, tak dlouho budeme se dožadovati a tak dlouho pro to bojovati, až to vše obdržíme. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníkovi p. posl. Netolickému.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Moji kolegové a kolegyně klubovní zaujali již stanovisko k určitým kapitolám rozpočtu, který projednáváme, také jak z věcné tak i politické stránky, a mně uložena je povinnost, abych pojednal o potřebách stavu a výrobního odboru, který je v našem státním hospodářství popelkou. Popelkou proto, poněvadž on svojí prací, výkonností a poplatností znamená pro náš stát důležitou složku hospodářskou, která na druhé straně je odstrkována a zacházeno s ní opravdu macešsky. Pohlédněte jen do rozpočtu na rok 1922 a shledáte, že na potřeby ministerstva obchodu, kterému otázky živnostenské podléhají, rozpočteno je 22 milionů korun, kdežto na pouhý chov koní v ministerstvu zemědělství rozpočteno je 55 milionů korun a celkový rozpočet ministerstva zemědělství obnáší 493 milionů korun. Tento rozdíl bije jistě do očí a je důkazem, jak daleko pokročilo zemědělství, a na druhé straně, jak zanedbán je stav živnostenský. Ale pozorujeme-li podrobněji různé položky rozpočtové, vyjde tento poměr, tento neblahý stav ještě více na jevo, zvláště pozorujeme-li jej jak po stránce výchovné, tak po stránce zvelebovací a po stránce družstevní. Těchto položek chci se dotknouti, aby jasně bylo řečeno: co živnostnictvo od státu žádá a čeho od něho k svému vývoji potřebuje.

Bolavou stránkou výchovy živnostenské je pokračovací školství živnostenské, školství, které odkázáno je v pravém slova smyslu na milodary. Je to stát, jsou to země, obchodní komory, zastupitelské okresy, které všechny jsou povinny dávati subvence, aby toto školství mohlo býti udržováno, a na konec přijdou obce, aby zaplatily celý deficit z udržování tohoto školství vzniklý. Stačí, aby některá z těchto institucí zadržela nebo odepřela svoji podporu, a školství pokračovací je tím ohroženo. Jak při tom vychází učitelstvo a jakým způsobem pořizovány jsou pomůcky vyučovací, o tom je zbytečno mluviti. Říci, že jsou nedostatečné, bylo by snad nedokonalým charakterisováním. Pomůcky nekupují se téměř žádné, a tak odbývá se ledabyle jen toto školství, které je a má býti základem odborné výchovy našich učednic i učňů, tedy dorostu našeho živnostenského a řemeslného.

Je to tím politováníhodnější, uvážíme-li ještě, odkud tento dorost pochází. Je známo, že jsou to ponejvíce nejchudší vrstvy, i vesnické, které tento dorost dodávají, žáci, kteří absolvují jedno-, dvoj-, nebo trojtřídní školu, často velmi zanedbaní. Je známo, přestane-li student studovati, protože snad nemá schopnosti, že řemeslo je pro něho ještě dokonale dobré. Z takového materiálu je rekrutován dorost řemeslný i živnostenský a z toho je také patrno a vidno, že výchově jeho má býti věnována neobyčejná pozornost, abychom dospěli k té výši kulturní a odborné, které stavu živnostenskému je nezbytně třeba.

Žádáme, aby již na obecné škole byla věnována pozornost ručním pracem. Žádáme to za tím účelem, aby jednak žáci zvykli si na ruční práce, aby se jí naučili vážiti, a aby také jejich případné schopnosti a záliby byly rozpoznány a dále pěstovány. Pěstování ručních prací je věnována náležitá pozornost v Americe ve středních školách a v Anglii ve školách měšťanských a i u nás se dějí podobné pokusy, jak dokazuje případ ve Slaném, kde žáci páté třídy školy obecné vykazují neobyčejně dobré práce, které na výstavkách v Plzni a jinde dokázaly po té stránce nutnost podobných pokusů a podobného zavedení ve školách obecných.

Vyučování ve školách živnostenských mělo by býti rozděleno na ty žáky, kteří mají předběžné vzdělání, nejméně měšťanskou školu, a na ty, kteří tohoto vzdělání nemají. Rozdělení to by se mělo díti za tím účelem, aby žákům, kteří nemají tohoto předběžného vzdělání, mohlo se ho dostati zde, zatím co by druzí po stránce odborné mohli jíti dále, mohli pokračovati ve svém vzdělání. Klademe zvláštní důraz na praktickou vedle teoretické části výchovy. Pokračovací škola měla by podle toho býti zřízena: Po theoretickém vyučování by mělo býti vyučování praktické. Učňové obuvničtí na př. by se učili braní míry, dělání vzorů, krájení koží, u učňů krejčovských bylo by to též, a přáli bychom si, aby vyučování to udělovali mistři praktikové. Ve Vídni na příklad je zaveden ten způsob, že žáci škol pokračovacích navštěvují dva roky theoretickou část, aby pak přestoupili do praktické. Pro pokračovací školy ve Vídni je zbudován v pravém slova smyslu palác, který má 600 učeben a 100 sálů, všemi pomůckami náležitě vypravených. My, jakkoli si říkáme, že jsme po stránce kulturní vysoce vyvinuti, přáli bychom si podobného zařízení pro naše pokračovací školy a pro naše učně.

Pro učitele škol pokračovacích přáli bychom si dokonalého vzdělání alespoň toho, aby všichni měli předepsané kursy pro školy pokračovací. Pokračovacích škol máme u nás 1000. V rozpočtu je zařazeno na subvence, platy definitivních sil učitelských a na jiné výdaje dohromady 13,026.845 Kč. Žáků pokračovacích škol máme 50.000, jistě počet takový, který zasluhuje, aby na něj vzat byl slušný zřetel a vyučování tomu věnována náležitá pozornost. A pro toto všechno nenalezlo ministerstvo vyučování ještě náležitého právního podkladu, aby školství toto bylo nejen zabezpečeno, nýbrž aby jeho vývoj určitým směrem byl podporován.

Plně odůvodněn je jistě náš požadavek, který stavíme, aby toto školství bylo sestátněno, poněvadž jen v tom vidíme ten správný základ, o kterém jsem se byl zmínil, a aby při sestátnění dosavadní vliv živnostnictva a učitelstva byl zachován, a vedle toho, aby obce nebyly nuceny k žádnému nákladu ani k nakupování pomůcek, poněvadž máme smutné zkušenosti, jak po této stránce obce povinnost vůči živnostenským učňům plnily. Odborných škol máme 69, z těch tkalcovských 24, pro zpracování kovu a dřeva 4, keramiku 6, sklo 4, školy hornické 4, obuvnickou 1, zlatnickou 1, na šperky 1, hudební 2, košíkářské a jiných 22.

Při té příležitosti pokládám za nutné zmíniti se o nutnosti školy krejčovské, které doposud nemáme, a tu náš klub dovolil si zřízení její navrhnouti. Tato záležitost je velice naléhavá a přimlouval bych se a žádal bych, aby tato odborná škola byla co nejdříve uzákoněna. (Výborně!)

Vedle toho bych upozornil na důležitost škol mlynářských. Máme sice mlynářskou školu v Břeclavě, ale ta nám nestačí, poněvadž je to jen odborná škola, kdežto my žádáme školu na širším podkladě nejen se stanoviska potřeby mlynářů samotných, ale i pro to, abychom ze slovanského stanoviska přilákali sem návštěvníky škol, kteří navštěvují podobné ústavy německé.

Obchodních akademií máme 26, obchodních škol 82, státních průmyslových 28. Na obchodní školství je žádáno 31,140.103 korun. Také počet těchto škol nám naprosto stačiti nemůže vzhledem na vzrůst nebo velikost našeho obchodního a průmyslového dorostu a potřebu průmyslového a obchodního vzdělání.

Žádáme, aby odborné školy živnostenské byly co nejvíce podporovány, aby co nejvíce byly zřizovány. Přijde-li se dnes s požadavkem o zřízení nové odborné školy, všechny požadavky jsou odbývány s tím stereotypním poukazem k tomu, že není prostředků. To, myslím, že není náležitou omluvou; máme-li průmyslových a odborných škol nedostatek, je nutno, aby v zájmu našeho živnostnictva a našeho průmyslového vývoje zřizovány byly.

Po školách pokračovacích přáli bychom si k vůli řádné výchově co nejvíce praktických kursů odborných.

Pokud ministerstva obchodu se týče, kde jaksi soustředěny jsou ostatní záležitosti živnostnictva, vyslovujeme přání, aby tam, pokud zákonodárství se týče, byla větší iniciativa. Poukazujeme k tomu, že za 3 léta trvání naší republiky nemáme jednotného řádu živnostenského pro celou republiku, nemáme na Slovensku živnostenských společenstev, tím méně náležitých poraden. Slovenské živnostnictvo je ponecháno samo sobě beze vší organisace. Živnostenské rady máme v Čechách a na Moravě, máme československou živnostenskou radu říšskou, ale nemáme živnostenské rady pro Slovensko. Po té stránce činím výtky ministerstvu obchodu, že neučinilo, co za ta 3 léta bylo jeho povinností a co také bylo usnesením sněmovny již požadováno.

Vyřizování agendy u našich politických správ jest naprosto nedokonalé. U mnohých se nevyřizuje vůbec, jinde se vyřizuje velmi pomalu. Neobvinujeme úředníky po té stránce, víme, že vinu na tom nese systém, ale přece v zájmu řádného vedení živnostenských záležitostí správních jest nutno na to poukázati se žádostí, aby náprava byla zjednána. Nemáme dosud žádné živnostenské statistiky, nemůžeme na základě toho na podkladě vědecky zjištěného materiálu řešiti různé otázky živnostenské. Vždyť nevíme přesně, kolik máme učňů, kolik máme dělníků živnostenských, ba nevíme ani, kolik máme příslušníků různých odvětví živnostenské výroby. (Slyšte!) Nemáme statistiky o tom, jak draho přijde výrobek ruční prací, za pomocí strojů nebo strojová výroba vůbec. Nemáme žádných zpráv o tom, jak jednotlivá řemesla finančně a hospodářsky jsou situována, kolik vynášejí, jak prosperují, poněvadž z této statistiky bychom mohli přece jen regulovati dorost živnostenský, zaváděti nová odvětví výroby, tam, kde je přeplněno, jaksi ulehčiti, hledati jednak státní podporu nebo nadlepšovati, usnadňovati celním tarifnictvím existence živnostenské a řemeslné. Tedy schází nám po té stránce úplná statistika a pokládáme za velmi nutno pro další vývoj živnostenské politiky, aby byla zavedena.

Živnostnictvu se nedostává náležitého zastoupení v různých radách, ať celních, ať železničních, a v celostátním sboru hospodářském, kterému říkáme hospodářský parlament, kde je zastoupeno živnostnictvo nepatrným, téměř směšným způsobem. Vítáme prohlášení pana ministra, že přistoupí k reorganisaci tohoto hospodářského sboru a dovoláváme se náležitého zastoupení pro stav živnostenský. Živnostnictvo potřebuje také soustředění v jednom ministerstvu. Školské záležitosti, ať pokračovací nebo odborné školy, jsou podřízeny ministerstvu vyučování, kdežto ostatní záležitosti zákonodárné podléhají ministerstvu obchodu. Přáli bychom si, aby pro přehlednost, snadnost a ekonomičnost záležitosti tyto soustředěny byly v ministerstvu jednom. Zvelebovací činnost soustředěna je u nás v pěti zvelebovacích ústavech, v Praze, Hradci Králové, Liberci, Chebu a Plzni, na Moravě je jeden ústav a na Slovensku také jeden. Činnost zvelebovacích ústavů nás neuspokojuje. Byl to vždycky pražský zvelebovací ústav, který stál v čele zvelebovací činnosti, a dnes snad následkem osobních sporů se nechává předstihovati jiným. Musíme s povděkem konstatovati, že zvláštní zvelebovací činnost vykazuje dnes ústav chebský. Žádáme jako věc samozřejmou, aby v čele zvelebovacích ústavů postaveni byli muži nejen theoreticky, ale i také náležitě prakticky vzdělaní. Očekáváme od této změny ve vedení, které je nejen ve způsobu zvelebování živností, ale i také zdokonalení výroby, přivádění vzorů, usnadňování všeho toho, vedle toho konání kursů, tedy celé řady nespočetných kursů, že bychom se mohli dočkati pořádání kursů praktických, které by šly do hloubky a měly by náležitý výsledek.

Pokusnictví je u nás dosti v plenkách. A tu až závidíme našemu zemědělství. Porovnáváme-li položku rozpočtenou za pokusnictví živnostenské, vidíme, že je 150.000 korun, kdežto na pokusnictví zemědělské 18 1/2 mil. (Slyšte!) Tedy podle toho, když zemědělství mohlo pokusnictví zemědělské náležitě vyzbrojiti na podkladě vědeckém, vykazuje úspěchy ve všech oborech činnosti, kdežto ovšem u živnostenského pokusnictví následkem těchto nedostatků nelze využíti všech vymožeností techniky a chemie.

Na živnostenskou akci bylo navrženo 1 1/2 milionu K a jen zásluhou našeho bratra Slavíčka se stalo, že ten obnos byl zvýšen na 2 1/2 mil. K. Pro zaopatření strojů zřízena jsou u všech obchodních komor družstva, která mají napomáhati jednak ke koupi, jako poradní sbory mají prohledati a odporučovati stroje a vedle nákupu dávat je živnostníkům na splátky. Tedy není to dar, je-li ve státním rozpočtu určitá částka všem nákupním družstvům. Celkem na tuto potřebu je dáno 738 tisíc korun. To při dnešní drahotě strojů a při dnešní potřebě je obnos naprosto nedostatečný a přáli bychom si, aby v zájmu zdokonalení vývoje výroby živnostenské byl tento obnos zvýšen. Opakuji, že není to dar, nežádáme žádného daru, je to jen půjčka, která se zase státu vrátí.

Ministr obchodu mluvil o konkurenci Německa a dával nám ji za vzor. Ano, stačíme jí, až nám budou dány stejné podmínky a až naše řemesla, naše živnostenská výroba bude na tom stupni dokonalosti a podnikání jako tam. V tom případě troufám si říci, že při naší pracovitosti ji ještě předčíme.

Ministr národní obrany ohrazoval se připláceti na živnostenské dodávky zvýšenou kvotu o 15%. Říkal, že by toho obnosu mělo býti použito k zvelebovací akci, aby živnost se svojí výrobou mohla stačiti velkému průmyslu. Proti tomuto stanovisku musím protestovati, a to z toho důvodu, poněvadž se nehledí při státních dodávkách na okolnosti výroby, na zhotovení a materiál. Není možno žádati, aby živnostnictvo muselo dodávati za stejné ceny jako velkoprůmysl, aby nedostávalo za svůj výkon tolik, kolik se platí v závodech jiných. Armáda patří celému národu, a kladou-li se živnostnictvu povinnosti poměrně vyšší než jiným, jest potřeba vzíti zřetel na ně, ba ono má jistý nárok na to, aby za výrobky a dodávky ať pro ministerstvo nár. obrany nebo pro jiné obory státních dodávek dostalo také více zaplaceno.

Otázka státních dodávek je také otázkou bolavou. V poslední době bylo zadáno 90.000 kalhot a 30.000 plášťů. Celá dodávka byla zadána jen několika družstvům, a jest zajímavo, ačkoliv byla zadána do Prostějova, že docházejí nás protesty od družstev legionářských, které poukazují k tomu, že dodávka byla zadána firmám kapitalistickým, kdežto družstva dělnická a živnostenská nemají v pravém slova smyslu do čeho píchnouti. Poukazovalo se na to, že dodávky měly býti dodány do 14 dnů. Ukázalo se však, že dodací lhůta bude dodržena do 7 až 8 neděl. Ten důvod rychlé dodávky tedy odpadá a musíme se pozastaviti nad tím, že tak bezohledným způsobem dovoluje se s dělnickými a živnostenskými družstvy jednati. Přál bych si, aby při větších dodávkách státních bylo jinak postupováno, než jak se dělo doposud, aby snad velmož průmyslový stanovil nejnižší cenu, třeba za výrobu podřízenou, a státní správa aby žádala, aby všechna družstva, nemající prostředků výrobních, za tuto cenu dodávala. Musíme se pozastaviti až nad příliš rigorosním přijímáním státních dodávek. Tím způsobem bylo přivedeno na pokraj záhuby několik našich družstev, poněvadž následkem drahoty zpracovaného materiálu zpracovali část podřadnou a práce jim byla vrácena a oni tak ocitají se ve finanční zkáze.

Jak státní správa podporuje družstevní a svépomocné podniky živnostenské, o tom by se daly vyprávěti celé kroniky. Já jen poukazuji k tomu, že "Svaz úvěrních družstev a živnostenských záložen" stojí proti bankovnímu úřadu ministerstva financí v tom poměru, že mu tento nechce přijímati a eskontovati ani směnky. Tedy to dokazuje, že finanční správa naše nemá smyslu a pochopení pro družstevnictví živnostenské, když takovýmto způsobem staví se proti němu a nevychází mu žádným způsobem vstříc. (Tak jest!) Opakuji, že družstevnictví jest pouze osvobozovací snahou malých a středních vrstev, která u jiných národů podporována jest značnými subvencemi; v Italii na př. obnosem 100 milionů ročně.

V záležitosti obchodních komor bylo několikráte námi již poukazováno na to, že dosavadní stav správních komisí jest naprosto neudržitelný. My jsme svého času interpelací se dožadovali toho, aby ministerstvo obchodu vypracovalo demokratický volební řád a aby volby do komor byly záhy provedeny. Opakuji toto přání a zdůrazňuji je při dnešní příležitosti.

V otázce zdanění zaujali jsme stanovisko v oné době, tentokráte mohu dodati jen tolik, že chceme zasazovati se o to, aby zvláště autonomní přirážky jako nejtíživější součástka zdanění byly spravedlivě rozděleny, a vítáme prohlášení ministerstva financí, že jakmile bude předepsána daň z majetku, bude ihned přikročeno k reformě celého daňového systému, při kterém chceme toto spravedlivé rozdělení jaksi uplatniti.

Při povolování zvýšení daně z obratu bylo slíbeno ministerstvem financí, že bude zařazeno do státního rozpočtu 100 mil. K na starobní a invalidní pojištění, 50 mil. K na podporování družstevnictví živnostenského a 50 mil. korun na podporování družstevnictví dělnického. Slib byl sice dán, ale, jak patrno, splněn nebyl. Dožadujeme se toho s celým důrazem, aby se tak stalo aspoň v rozpočtu příštím, poněvadž předpokládáme, že starobní a invalidní pojištění, o kterém také sama vláda prohlásila, že je studuje a že je bude chtíti v předlohu zákona vtěliti, stane se v brzku zákonem, při čemž bude potřeba náležité finanční podpory. Vedle toho z důvodů, které jsem již přednesl, činíme nároky a dovoláváme se toho, aby družstevnictví živnostenské - jako jediná forma příštího vývoje - a stav živnostenský byl také náležitě podporován.

Tím jsem naznačiti chtěl jen krátce souhrn práce a snah, směřujících k podpoře a záchraně stavu živnostenského. Chtěl bych ještě říci, jak si představujeme povinnost vlády po této stránce vůči tak důležité složce, jako jest právě živnostnictvo, které v naší republice representováno jest nejméně půl milionem samostatných existencí živnostenských vedle 100 tisíc dělníků i učňů, a to od počátku, od školy až do plného života hospodářského, tedy tvořící jistě důležitou složku v našem státu a národě.

Představujeme si tuto činnost ne jako hrubě materielní, ale podloženou zušlechťující snahou, posvěcenou ideálem. Jsme si vědomi toho, že jako složka výrobní musíme vzíti náležitý zřetel na prostředí a poměry, ve kterých se nalézáme, a podle nich se říditi. Víme, že v důsledku celého vývoje soustav hospodářských jsme součástkou v otázce sociální a že jedině na tomto podkladě vývojovém a reformním odstraniti můžeme veškerou nynější nerovnost a nespravedlnost a domoci se spravedlnosti a demokracie hospodářské. (Výborně! Hlučný souhlas.) Očekávali jsme, že jako na poli politickém většina českého poselstva - přes veliké rozdíly názorové a programové - nalezla půdu, na které spojila se ve formu koaliční v zájmu republiky, i živnostnictvo v zájmu ochrany a povznesení vlastního bude státi na této jednotné linii. Bohužel není tomu tak, avšak ne naší vinou. Litujeme, že se nedělá živnostenská politika velkého, uceleného slohu, nýbrž že se z ní vytrhují otázky denního života, se kterými se pak přichází k našim živnostenským vrstvám. Tím se otázka živnostenská nezjednodušuje, nýbrž činí se ještě spletitější. My v nynější koaliční vládě vidíme oporu a možnost další práce ve prospěch stavu živnostenského. Chceme na té dráze vytknutými směry a způsoby, o kterých jsem se zmínil, pracovati a doufáme, že nejen v zájmu stavu živnostenského, ale také k prospěchu našeho národa a našeho státu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem "proti" zapsaným je p. posl. Kraus. Dávám mu slovo.

Posl. Kraus (německy): Pánové! V deseti schůzích má býti promrskán státní rozpočet na rok 1922, osnova zákona nesmírného hospodářského dosahu, kdy se má mluviti nejen o výdajích, nýbrž i o příjmech, jež stojí proti výdajům, a je zvláštní a není zajisté zvykem v žádném parlamentě, aby byla při takové nesmírné osnově zákonná lhůta řečnická omezena na několik minut, takže vlastně nelze mluviti - a to je snad také zamýšleno - o řádném projednávání státního rozpočtu. (Souhlas na levici.) To jsou pro nás Němce poměry zajisté nesnesitelné, které se stávají ještě nesnesitelnějšími tím, že zcela dobře víme, že námi podané návrhy, které mají zcela jistě velký hospodářský význam, předem jsou určeny k pohřbu první třídy, to jest budou úhrnem zamítnuty.

Zákon o moučné dávce, který obsahoval nemožná ustanovení a měl velký protisociální dosah, který obsahoval ustanovení navzájem si odporující, byl vystřídán novým nařízením z 30. června t. r.; tímto novým nařízením bylo zařazení do státního zásobování učiněno závislým od příjmu 1000, 1500 nebo 2000 korun měsíčně, podle počtu členů rodiny. V tomto nařízení pociťovali jsme nesmírně tíživým, že byli z veřejného zásobování vyloučeni ti, kteří jsou podle mínění ministerstva pro zásobování lidu s to, aby si opatřili potraviny od zemědělství výměnou za zboží. Toto ustanovení platilo v první řadě živnostnictvu a obchodnictvu, které se mělo tímto způsobem vyloučiti z veřejného zásobování. Ministerstvo patrně zaspalo poslední rok úplně, jinak by bylo musilo dojíti k přesvědčení, že tomu není již tak jako v roce 1920, kdy bylo možno získati potraviny za zboží. Dnes jsou obchodníci a řemeslníci rádi, mohou-li své zboží prodati vůbec za peníze a bez výměny za potraviny. Nuže, tomuto nařízení z 30. června následovalo velmi brzo nařízení nové, výnos, jímž se asi třetina všech osob, které byly až dosud ve státním zásobování, vyzývá, aby ve 3 dnech podaly průkaz, že nemají prve zmíněného příjmu. Pakli tohoto průkazu nepodají, praví se v nařízení, pak mají býti takové domácnosti rodin ze zásobování prostě vyloučeny. Nuže, jest velmi těžko tento průkaz podati. Ministerstvo pro zásobování lidu také neudalo směrnice, jak možno tento průkaz podati, a mnoho lidí bylo následkem toho ze státního zásobování prostě vyhozeno. Nemohli průkazu podati, poněvadž v nejčastějších případech nebyla daň z příjmu za rok 1920 a 1921 dosud předepsána. A nyní, pánové, přišel k tomu v poslední době nový výnos.

V tomto výnose vyzývá se obyvatelstvo k spolupůsobení v tom smyslu, aby byli udáváni ti, kteří podle nařízení nepatří podle svých příjmových poměrů do státního zásobování; tímto způsobem vychovává se obyvatelstvo ministerským výnosem k nejnižšímu denunciantství. Místo loyálního výkladu nařízení následoval úzkoprsý výklad, jehož zajisté nutno v zájmu obyvatelstva litovati. Mluvil-li jsem o tom, že daň z příjmu ponejvíce nebyla ještě vyměřena, došlo přece v poslední době k vyměření daně z obratu za rok 1920, a můžeme říci s nejúplnějším přesvědčením, že vyměřování daně z obratu stalo se v devadesáti případech ze sta úplně protiprávně, že toto vyměřování stalo se v úplné protivě k ustanovení zákona o dani z obratu, zvláště k ustanovením § 19 tohoto zákona, kterýžto paragraf předpisuje, že berní správa, domnívá-li se, že přiznání poplatníkovo jest příliš nízké, má povinnost vyzvati dotyčné strany, aby přiznání doplnily, aby uvedly, proč jejich obrat je proti mínění berního referátu udán příliš nízko. Tyto tak zv. připomínky se vůbec nestaly a tento postup berní správy se připisuje okolnosti, že zemské finanční ředitelství nebo finanční ministerstvo vydalo berním referátům pokyn, aby se § 19 zákona o dani z obratu vůbec neplnil, to jest, ministerstvo financí nečiní nic více a nic méně, než že dohání podřízené úřady k postupu proti zákonu, že je má k tomu, aby zákonných ustanovení neposlouchaly. (Výkřiky německé: Slyšte! Slyšte!) Nuže, daň byla vyměřena podstatně výše proti přiznání. Právě dnes při poradě o rozpočtu chci přednésti malý výběr. V Mikulově na př. byla daň z obratu proti přiznávce poplatníků zvýšena dvoj- až desateronásobně. Tam se stalo, že malý obchodník, který se zabývá přípravou sýra, byl proti svému přiznání na 70.000 korun zdaněn obratem ze 700.000 K, že obchodník zeleninou s příjmem 24.000 K byl zdaněn obratem z 80.000 K; právě tak, jak je to vlastně v největším počtu německých měst v Československu. Chci poukázati také na jižní Čechy, kde na příklad v okresu krumlovském postupuje tamější berní referent při výměře daně nanejvýš násilně, který dokázal to, že obchodníku se zeleninou s obratem dokázatelně 15 až 20 korun denně, což odpovídá obratu 7300 K, byla daň vyměřena z obratu 24.000 K. Tyto poměry se vyskytují všude. V Děčíně postupoval berní referent prostě tak, že obrat zvyšoval libovolně o 60 až 100%. A nyní ovšem za těchto poměrů může finanční ministr na otázky poslanců v rozpočtovém výboru zcela klidně prohlásiti, že v prvních 10 měsících tohoto roku se příjmy na daních proti rozpočtu na rok 1921 značně zlepšily a že vykazují vysoké číslice. Tehdy pravil, že přímé daně proti státnímu rozpočtu 744 milionů korun vykázaly v deseti měsících zvýšení 434 milionů korun na příjmech a že výnos daně z obratu činil v prvních osmi měsících tohoto roku sumu 778 milionů korun, kdežto v rozpočtu na rok 1921 byl celkový výnos na tento rok zařazen 800 miliony korun, t. j. jinými slovy, že prvních osm měsíců tohoto roku vyneslo skoro celý obnos v příjmech z titulu "Dan z obratu", jaký byl rozpočten na celý rok. Na těchto vyšších příjmech státu lpí pot tolika tisíc a statisíc samostatných povolání, která byla takovým tíživým zdaněním připravena o plody své píle a zdatnosti a kterým se béře všecka tvořivá radost. Pro samostatná povolání přichází kromě toho v úvahu ještě to, že vedle státních daní nutno platiti téměř sedmeronásobnou částku na různých přirážkách. A nyní přinesl všeobecně zákon o sanaci obecních financí jisté ulehčení, anebo měl aspoň ulehčení přinésti, že se obcím dostane jistých částek z daně domovní, pozemkové, z obratu a z dávky z přírůstku majetku. Jest nepopíratelno, že je nutno, aby se zlepšily finanční poměry obcí, a to ukazuje se jasně tím, že na příklad v severočeském městě v České Lípě činily výdaje na platy a mzdy v roce 1918 108.000 korun a v roce 1921 osmeronásobně stouply, t. j. činily 841.000 K. Je zcela správno, a nechci také o tom v nejmenším pochybovati, že obce musely platy, jakož i mzdy zvýšiti. Avšak nutí-li stát obec k tomu, aby držela stejný krok s výší platů, jako jsou platy státních úředníků, pak to nejde jinak, než aby vláda dala těmto obcím k disposici také příslušné prostředky. (Posl. Böhr [německy]: Obcím mělo by býti konečně dovoleno, aby samy daně vybíraly!) To je samozřejmě velmi důležitý požadavek, který byl právě vyjádřen výkřikem a to z jednoduchého důvodu, poněvadž je věcí nepopíratelnou, že příslušné berní úřady skutečně také nepoukazují náležitého procenta daňových příjmů příslušným obcím. (Souhlas na levici.) Řekl jsem, že zákon o ozdravění obecních financí má opatřiti obcím peníze. Dosud však peníze opatřeny nebyly, poněvadž příslušné částky nebyly od 1. října, kdy nabyl zákon moci, dodnes dány obcím k disposici. Poukazuji na výnos komise pro zemské přirážky v Praze, která výslovně sdělovala obcím, že dávka z přírůstku majetku, která 1. říjnem připadá obcím asi 90%, může býti odevzdána teprve za rok, a rovněž je známo, že tato komise dodnes nepoukázala obcím 40% dávky z přírůstku majetku z roku 1919, připadající jim podle starého zákona. Nuže, je přirozené, že klademe požadavek - a také vy, z české strany, budete míti tutéž bolest - aby se vláda přiměla k tomu, aby provedla zákon o obecních financích v tom směru, že poukazy obcím mají se státi neprodleně. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP