Čtvrtek 24. listopadu 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Anděl.

Posl. Anděl: Vážená sněmovno! Poslanci, kteří vystoupili na tuto tribunu za rozpočtové debaty, jeden vedle druhého prohlašoval, že vitá zásadu šetřiti, kterou zdůrazňovali všichni mluvčí vládních stran, všichni zástupcové vlády a již shrnul pan ministerský předseda ve svém exposé, ale každý potom přišel s některými specielními požadavky, jež zatěžovaly státní rozpočet.

Zásada skutečně šetřiti je vítána, zejména tím stavem, za nějž tu mám mluviti, živnostnictvem. A to tím více, protože na živnostnictvo dopadá dnes relativně největší tíha státních břemen.

Nechci se pouštěti do širokých rozborů, ale dovolte, abych jenom na něco upozornil. Ve všech schůzích, které strana naše pořádala a ve kterých protestovala proti daním, ve schůzích, kterým nebylo porozuměno a o nichž se říkalo: "Ejhle, živnostníci, to je ten buřičský element, poněvadž brojí proti daním, jichž republika potřebuje!"

Vážení přátelé! Ani na jedné schůzi, kterou naše strana pořádala, nebylo prohozeno nesmyslné a opravdu buřičské heslo: "Neplaťte daní! ", poněvadž nemáme takového potřeštěného člověka ve svých řadách a ani bychom ho nenechali na tribunu vstoupit. Ale je pravda, že jsme protestovali všude proti tomu, aby daně byly tak nespravedlivě rozdělovány, jak se to stalo.

Dovolte, abych ku charakteristice podal jen jednu maličkost, jednu význačnou číslici. V Brně před válkou platili poplatníci prvé třídy výdělkovou daň 600.000 K. Před válkou v roce 1914! Po válce poplatníci prvé třídy výdělkové daně - to jsou fabrikanti a velkoobchodníci - zaplatili pouze 400.000 K. (Slyšte!) O 200.000 K méně než před válkou! Před válkou platili 75% celého kontingentu a dnes platí 25% celkového obnosu daňového. A tyto daně byly vyměřovány tak, že z těch milionů zisků, které velkoobchodníci a továrníci brněnští profitovali za války, vyměřovalo se jim pouze 1 1/2%, kdežto malým řemeslníkům a obchodníkům naměřovalo se nejméně 2-3-4%. Prosím, to je z těch zisků, z těch výdělků odhadnutých, které ještě neznamenají výdělek skutečný. Takovým způsobem ten malý člověk platí mnoho a továrník, velkoobchodník jest nepochopitelnou - ale snad dobře pochopitelnou - blahovůlí vyměřujících úřadů chráněn a řemeslník a malý obchodník poškozován. (Výborně!)

Jestliže proti tomu jsme se ohradili, tedy to nebyla práce proti státu. A, vážení přátelé, jednou bychom si mohli odvyknouti to, co se stává velmi často a při každé koalici a nové konstelaci vlád, že mluví-li někdo proti vládě, mluví-li někdo proti tomu, co je vládním stranám příjemné, že se říká: Ty mluvíš proti státu, státní nutnost toho vyžaduje, atd. - Ne tak, vážení přátelé, ten lid venku a my, kteří nejsme ve vládní koalici, dovedeme velmi dobře rozlišovati mezi tím, co je stát a co je vláda, co je státní nutností a co je zájem některé vládní strany anebo některých vládních stran. (Výborně!)

Poněvadž mám mluviti o různých oborech rozpočtových a v tak krátkém čase, který je mi vyměřen, jsem odkázán na největší stručnost a na vyjmutí pouze některých nejcharakterističtějších věcí, abych se dotkl také pozemkové reformy. Kol. Zemínová ve své temperamentní řeči - za kterou jí asi její kolegové z agrárního tábora budou velmi málo vděčni - snesla některé zajímavé a zároveň křiklavé doklady o tom, jak se hospodaří při pozemkové reformě a jaké křiklavé a záhadné nepřístojnosti se stávají. Já bych to doplnil jediným příkladem, nač si stěžovali živnostníci ze západní Moravy. Živnostnictvo má také veliký zájem při provádění pozemkové reformy, živnostnictvo má nárok na půdu, na to bývá zapomínáno - a při tvoření komitétů bývá opomíjeno. - Stěžovali si nám živnostníci ze západní Moravy, právě ze Želetavy.

Na velkostatku, patřícím bývalé říšské hraběnce Athensové, dopustila se státní správa velkostatku hrubých nepřístojností a přímo podvodů. Zatajila zásoby, nakupovala ječmen, porážela dřevo, vyvážela je za hranice, získala tak velké obnosy. Tak se to pohybovalo stále mezi nepořádkem a malversací, při čemž poškozován byl státní zájem na každý pád obnosy, jdoucími do velkých statisíců. Tak klenoty vyvážely se za hranice. Analogicky s případem fy. Umrath, o němž se zmínila kol. Zeminová, šlo v želetavském případě o miliony. Učinilo se udání. Revisní orgány ministerstva financí byly přítomny po celou zimu. Případ se pečlivě vyšetřoval, a když bylo všechno vyšetřeno i ministerstvu financí oznámeno, vrátila se bývalá hraběnka, a jakási tajná ruka zakročila. A tak se stalo, že trestní oznámení učiněno nebylo a soudy se ničím nezabývaly, ale ti úředníci, kteří byli při vyšetřování, kteří pověděli pravdu a oznámili, že stát je poškozován, byli vyhozeni! Statek byl dán pod vnucenou správu státní, leč tato byla odvolána. Vážení pánové! To je jeden případ z mnohých a zejména kolegové ze Slovenska uvedli tu několik markantních případů, které nám dokazují, že tu nejde jen o ojedinělé výjimky, nýbrž že jde tu o systém (Potlesk.) a proti tomuto systému musíme protestovati!

Velectění pánové! V naší republice musíme uplatniti jednu zásadu, a tu musejí hájit všichni, i ti, kteří mají to štěstí a čest býti ve vládní koalici, i my ostatní, kteří jsme mimo ni - spravedlnost a zákon pro všechny a žádnou vládu pokoutných, tajemných, neodpovědných a zištných živlů!

Jelikož jsem se zmínil o některých případech daňových a o případech z Pozemkového úřadu, ještě bych chtěl upozorniti, že se mne sympaticky dotklo, když učinila se zmínka o odpovědnosti úřadů. Byl to, tuším, kol. Juriga, který se o tom zmínil, a myslím, že není správným ten velký nápor, který se proti jeho řeči zdvihl. Dovolte, abych řekl především, v čem je nesprávný. Jsem ze zcela jiného tábora, a snad se v mnohých věcech s celým světem názorů diametrálně rozcházíme, avšak jedno je nesmyslné a nerozumné. Juriga mluví svým temperamentem, přestřeluje, ale místo, aby se zjistilo, pokud má pravdu a pokud jsou na Slovensku zlořády, na něž upozorňuje, šmahem se na něho útočí; místo aby se sahalo do svědomí a řeklo se: Nechybilo se také někdy na Slovensku? Dovolte, abych tlumočil to, co mně naši kolegové, řemeslníci slovenští, řekli. To jsou lidé, kteří nejsou zaostalí. Velká většina těch lidí je světem prošlá. Mnozí z nich působili kolik let v Americe a vrátili se domů osamostatněni. Jsou to lidé se světovým rozhledem, lidé schopní. A oni přijdou-li za námi, stěžují si rovněž na některé exponované úředníky na Slovensku, uznávajíce práci jiných. Nechci generalisovati, jak učinil kol. Juriga, ale, vážení přátelé, naší povinností jest, chceme-li zachovati správný poměr mezi Čechy a Slovenskem, abychom ta obvinění také náležitě vyšetřili, abychom hleděli všechny ty vady napraviti, a ne abychom proti tomu, kdo je přednáší, šmahem a paušálně útočili.

Velectění, jeden případ. Pan zástupce agrární strany, kterého jsme slyšeli před několika hodinami, stěžoval si, že autorita poslanců poklesá. Je to pravda, ale tu si pak musíme říci, že nesmí se posuzovat imunita poslanců a nesmí se posuzovat jejich právo ústavně zaručené a všecko to, co z ní vyplývá, podle příslušnosti stranické. (Tak jest! Výborně!) Jestliže je poslanec zástupcem lidu, pak má ústavou zaručená určitá práva, a potom úřady, kamkoliv přijde, jsou povinny k němu se chovati jako k součásti té nejvyšší suverenity v národě a ne jako se to stalo Jurigovi, nebo před tím Tausikovi, anebo zítra zase některému jinému. Vážení přátelé, chci vás upozorniti na jednu věc. Kolega Vávra byl před časem intervenovat slušným způsobem u toho nešťastného náhodou zavražděného finančního rady Štěpána a na jeho klidnou žádost, aby ho informoval o těch daňových poměrech, byl prostě vykázán, takřka vyhozen ze dveří. Dovolte, mnozí z vás byli ve starém Rakousku také poslanci, ale jistě těch případů podobného rázu bylo velmi málo, a když se něco takového stalo, byla poslanci dána náležitá satisfakce. Já si vzpomínám rovněž na podobný případ a prosím, zanechme tu stranické zaujatosti, řekněme: Poslanec jest nositelem suverenity národa a když přijde ve své funkci jako takový, bez ohledu na to, jestli patří té straně, která jest ve vládě čili nic, má býti respektován a má mu býti vyhověno. (Posl. Oktávec: Poslanec musí znát slušnost!) To jest samozřejmá věc, mezi námi není třeba toho připomínati. Jistě tomu poslanci, který slušně přijde, má se také vyhověti. Připomínám, že mně nejsou známy konkretní podrobnosti v případě kol. Jurigy, ale tu jde o zásadu, a myslím, že vyhrožovat poslanci, že má býti vyveden policejně z úředních místností, to jest při nejmenším nepřístojnost.

Dovolte, vážená poslanecká sněmovno, abych při této příležitosti dotkl se také jedné věci všech poslanců se týkající in puncto šetření. Má-li se šetřiti, tedy do důsledku. Chopí se to vždycky za správný konec? My jsme poslední dobou četli zprávy, které přelétly z té tajemné kuchyně pětky, kde se vaří a peče osud republiky několika odpovědnými, ale snad až příliš odpovědnými osobnostmi, poněvadž nevím, jestli tu odpovědnost unesou na svých bedrech, že má býti nadále poslancům odebráno právo volných jízdenek, že si to mají poslanci sami platiti. Dovolte mi, abych jménem své strany řekl, že my s tím naprosto souhlasíme, poněvadž doufáme, že to bude znamenati zákaz volných jízdenek vůbec, že nebude činěno výjimek. Je sice pravda, že ve všech státech mají poslanci aspoň tu volnou dráhu mezi svým bydlištěm a sídlem parlamentu. To je všude, poněvadž je to podmínka vykonávání mandátu. Napříště poslanci mají si to platit ve formě paušálu. Jestliže je to první krok, se kterým současně budou následovati ostatní důsledky, pak to musím podepsat, a myslím, že se nenajde ani jeden poslanec, který by byl proti tomu. Každý občan ať platí dráhu, když jede, ale nejen poslanec, nýbrž potom všichni, a proto prosím při veškeré úctě, kterou mám k našemu representantu panu předsedovi a kterou mám k pánům ministrům, jedno bych si nedovedl srovnati a myslil bych, že je to velká nedůslednost, aby poslanci musili si platiti dráhu, když jedou ze Slovenska nebo z Moravy do Prahy, a aby, když mají řadu intervencí v zásadních věcech - ne v osobních, to ústava zakazuje - po Praze jezdili v elektrice, pak nechápu, proč by měl pan předseda sněmovny míti automobil, proč by musili míti automobily všichni páni ministři, který by je dovezl k parlamentu, nebo snad také ne k parlamentu. Tady stojí celá řada automobilů. Přátelé, benzin stojí také peníze. Prosím, když šetrnost, tedy šetřeme důsledně. Žádá se to od poslanců, jsem jist, že páni ministři a všichni ostatní budou rovněž dobrým příkladem předcházet. (Tak jest! Potlesk.)

A když už mluvím o tom šetření a o těch jízdách, tedy jedno je divné. Všichni, kteří jezdíme v prvé nebo druhé třídě, nejezdíme tam proto, že by nám to dělalo potěšení, ale poněvadž je to jediné místo, kde si člověk může něco pracovati a v noci se prospati. Tedy, kdo jezdívá tou prvou třídou - obecenstvo těch druhých tříd vidí to též, - musí zjistiti, jak ohromné procento jezdícího publika jezdí na volné lístky, jezdí zadarmo nebo za tak zvané režijní ceny. Ale režijní cena je cena, kterou skutečně ta dráha stojí, a mám obavu, že by potom musili ještě doplácet na normální cenu, poněvadž ta režie by nestačila. Tedy, čím to chcete odůvodnit? Já vím, že by se to bolestně dotklo celé řady železničních úředníků a zřízenců, já vím, že je to jaksi součástí jejich služného, ale nedá se to ničím odůvodnit. Já si nedovedu představit, proč by musil mít železniční zřízenec nebo úředník, poněvadž je u dráhy zaměstnán, volnou jízdu, poněvadž pak by mohl žádat poštovní úředník osvobození od porta a úředník finančního úřadu, aby nemusel platiti daně, poněvadž to by byla přesná analogie. Pro tu logiku nemám porozumění.

Tedy chtěl jsem říci, že jestliže to má býti symptomem toho šetření, vítám jej, ale jen pod tou podmínkou, jestliže se sáhne současně na volné lístky a také automobily všech, kteří jich ze státních prostředků používají. (Výborně!)

Velectění, dovolte nyní, když se mluví o tom šetření, zmínku o Slovensku.

Řekli mně kolegové bratislavští - já nevím, co je na tom pravdy, relata referro - a budeme se informovati. Na representaci naší potřebuje se trochu mnoho a na všechny ty representační hostiny v Bratislavě v hotelu Carlton. Representačních výdajů nemůžeme se uvarovati, ale právě v této době, kdy poplatnictvo jest šroubováno tak, jak hned malý případ uvedu, že se sahá na celý výdělek strádajícího živnostníka, rolníka neb jiných poplatníků, tedy musí se šetřiti s representačními výdaji co nejvíce. Neračte zapomínati, my máme dnes celou řadu zjištěných případů, že živnostník platí 4% z vyměřeného výdělku, ale ten skutečný výdělek je daleko nižší, neboť berní orgány neodhadnou nikdy méně, nýbrž naopak více. Jestliže platí potom celou řadu těchto přirážek, jak to znázornil kolega Tománek na těch kůžích, které se odvádějí, pak jsme zjistili, že v některých okresích živnostníci, mají-li platit 125% z čistého zisku, z výdělku 4% předepsané daně, všecky přirážky zemské, okresní a obecní, které dosahují někdy závratné výše až na 2000% - a bylo to z ministerstva financí v našem živnostenském výboru také doznáno - to znamená, že ten živnostník musí zaplatiti všecko, co vydělá, a kromě toho si musí ještě vypůjčiti, aby tu nespravedlivě vyměřenou daň mohl zaplatiti. Prosím o trochu lidskosti. Jaké výhody se poskytují živnostnictvu v rozpočtu ministerstva obchodu? Kdo tak dostane rozpočet ministerstva obchodu do rukou a vidí tam ty číslice na účely poválečného úvěru, řekl by, že se živnostnictvu musí neobyčejně dobře dařiti, dokonce ten úvěr se jim ze státních prostředků poskytuje. Jak to vypadá? Jest to veliký bluff. Jaký měl poválečný živnostenský úvěr účel? Když přijde z vojny domů živnostník, jehož živnost je v troskách, nemá čeho by se uchytil - tedy se utvořil zákon v minulém Národním shromáždění, kde do 6000 korun aby se dal úvěr k znovuzařízení živností těm živnostníkům a také dělníkům, kteří se chtějí osamostatniti. Jak to vypadá ve skutečnosti? Stát dal garantii, dal záruku, ale za tuto záruku nedostane nikdo nic. Stát, země, obce mají se zaručiti a stát dává pouze úrokové příplatky, které obnášejí jenom 2%.

Vážení kolegové, kdo z vás měl co dělat s tím poválečným úvěrem, seznal, že to je něco, jak se lidově říká, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To jest, ten úvěr se mu může i povoliti, ale on se mu nevyplatí, poněvadž stát prostřednictvím svého ministerstva obchodu dal na to jen tu garancii, ale ta garancie se nedá realisovati. Ten živnostník má vědomí, že nemá, do čeho by píchl, chce dále vésti živnost, chce si nakoupiti, chce si poříditi stroje, ale nemá možnosti koupiti si něco, poněvadž má garancii, ale na tu nedostane peníze. Dvacet milionů - hlásal pan ministr obchodu, že se dalo na živnostenský úvěr - to snad povolený, ale nikoliv vyplacený. Jak znám poměry, musilo by se dostati na Slovensko a Podkarpatskou Rus tolik, co v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dohromady, ale toho dojista nebude. My jsme se přesvědčili, že ovšem ústavy živnostenské a záložny musejí sáhati na prostředky, které jsou pro normální úvěr živnostenský.

Náš ústřední svaz se tím velice zatěžuje, ale úvěrním družstvům není tím pomoženo. Náš živnostník nedostane úvěr a celá řada živnostníků od ministerstva a od státu potřebuje peněz, a nikoliv garancii, nikoliv smlouvu s peněžním ústavem, u kterého by se mohly tyto živnostenské směnky reeskontovati, jinak to neznamená nic. My jsme se ale přesvědčili, dovolte, vážené shromáždění, abych jen co nejstručněji se vyslovil, poněvadž vím, že do těch podrobnosti dále jest těžko se pouštěti, abych upozornil na některé příliš křiklavé věci. Vedle úvěru máme tu ještě některé otázky další. Naše živnostnictvo chce úvěr nejen u nás, ale také na Slovensku, kde se hlásí dnes čile k životu, a nemůže ho dostati, poněvadž stát, který dává ohromné peníze na jiné účely, neuznává za vhodno, aby podporoval to, co živnostnictvo činí života schopným. Ve věci poválečného úvěru jsou na Moravě, kde není obdobné instituce jako Zemský úvěrní fond v Čechách, poměry daleko horší a poskytování tohoto úvěru stalo se většinou ilusorním, anebo děje se jen v nedostatečné míře na újmu normálního úvěru, který mají naše družstva a jich svazy živnostníkům poskytovati. Situace je taková, že živnostníci-legionáři chodí od ústavu k ústavu a prosí o úvěr, který místní a okresní komitéty bez ústavu povoliti nemohou. Ku povolení úvěrů s postupující hospodářskou krisí snaží se peněžní ústavy úvěrů těch se zbýti požadováním zvýšené záruky a vypovídáním kreditů.

Mnoho stížností má živnostnictvo pokud se týče dodávek. Stanovená kvota se nezachovává, na peníze za odvedené práce čeká živnostnictvo dlouhé měsíce, zatím co samo musí platit úrok z vypůjčených peněz, a protěžujíce ze záhadných důvodů při všech dodávkách kapitalistické firmy, které svým brakem poškozují zdraví našich vojínů a výkonnost naší armády.

Úřadování politických úřadů v záležitostech živnostenských je bolavou stránkou naší veřejné správy. Fušerství bují, oznámení společenstev zůstávají nevyřízena, zřizování odborových společenstev naráží na liknavost zemských politických správ. Potřeba samostatných referátů živnostenských a rozšíření autonomie společenstev a jich svazů je vždy naléhavější.

Živnostnictvo na Slovensku domáhá se marně, aby dostalo se mu co nejdříve aspoň té skrovné ochrany proti fušerům, které poskytuje náš platný živnostenský řád. Slovenskému živnostnictvu se říká, že to již nestojí za to, poněvadž prý dojde u nás brzo k novému živnostenskému řádu, nám se zase říká, že na reformu živnostenského řádu nelze v dozírné době pomýšleti. Reklamujeme pro živnostnictvo slovenské totéž právo jako pro nás a divíme se, že strany neuznaly za vhodno přes naše upozornění a naléhání zříditi pro živnostnictvo na Slovensku Zemskou radu živnostenskou tak, jak působí na Moravě a v Čechách. (Tak jest!)

Dovoluji si upozorniti, že velmi často se na to poukazuje, na co všechno má stát peníze. A tu se řeklo: Vy živnostníci jste také z těch, kteří od státu chtějí vyzískat pro své účele. Mou zásadou jest, že živnostnictvu může pomoci odborná zdatnost, vyškolení, svépomocné sdružování. K tomu jest zapotřebí náležitého vzdělání. Pro první dobu, když se chápe svépomocných podniků, potřebuje podpory, vzpružení, potřebuje jisté záruky, a to jest, co my žádáme od státu, ne aby dával živnostnictvu almužnu, my nežádáme subvence v tom odiosním slova smyslu, jak je známo odjinud, my žádáme podporu svépomocných snah živnostnictva a na to máme právo.

Musím se dotknouti jedné otázky, která co nejdříve má býti řešena v Národním shromáždění a bude vyžadovat také velké obnosy. Jest to všeobecné sociální pojištění.

Vážené Národní shromáždění! Sociální pojištění jest starý požadavek dělnictva a jest přirozeno, že dělnická třída se s veškerou vehemencí splnění tohoto požadavku domáhá. K odůvodnění jeho popsaly se celé stohy a prořečnilo se nesčetně schůzí. Živnostnictvo, které z plna srdce přeje dělnictvu pojištění starobní a invalidní, vdov a sirotků, musí žádat, aby také na ostatní vrstvy samostatně výdělečné bylo pamatováno, a to, aby živnostnictvo bylo pojato do starobního pojišťování. Bylo by to velkou křivdou, která by se páchala na řemeslnictvu a rolnictvu, kdyby mělo býti zavedeno starobní pojištění jen pro dělnictvo, a nikoli pro tyto třídy samostatně výdělečné.

Neračte říkati: My to máme propracováno. My dělnictvo máme to hotovo. Na vás přijde potom. Jestliže se zavede starobní pojištění jen pro dělnictvo a živnostnictvo bude odkázáno na pozdější dobu, pak jsem jist, se toho tak brzy nedočkáme, a to by byla do nebe volající nespravedlnost nejen vůči živnostnictvu, ale i vůči dělnictvu v malých živnostech, vůči vašim kolegům, kteří místo v továrnách, pracují v řemeslnických dílnách, neboť jak jinaké by tam byly poměry. Ten dělník bude platit od té doby, co se vyučí, a na něj bude připlácet mistr a stát na to starobní pojištění, ale když by se stal samostatným, tím rázem by pozbyl nároku na starobní pojištění a přispíval by zase na starobní pojištění svého dělníka, který však, až by se stal samostatným, zase by starobního pojištění nedostal. To znamená, že veškeré maloživnostenské pomocnictvo bylo by odsouzeno k tomu, aby celý život platilo, ale starobního pojištění by nedostalo.

Je naší zásadou pevnou, kterou budeme do důsledků hájit, aby současně s pojištěním dělnictva bylo uzákoněno sociální pojištění živnostnictva a rolnictva. Jedna je veliká mezera v naší politice hospodářské a sociální. Pod sociální otázkou rozumí se začasté v úzkém slova smyslu jen otázka dělnická, a nikoliv také otázka všech těch pracujících a všech těch strádajících, kteří strádají a pracují pod samostatnou firmou, kteří mají svůj závod, svůj obchůdek, svůj kousek pole, který musí obdělávat - a v tom je, vážení přátelé, ten veliký rozdíl mezi námi, že musíme hájiti zájem všech těch, a nesmíme se omeziti na zájem dělnictva továrního. Dnes je tak odiosní hájiti živnostenské zájmy a mnozí se tak dívají na nás, kteří jsme povoláni je hájiti, jako bychom hájili něco starožitného, cechovnického, přežitého, neuskutečnitelného a při tom se předhazuje průkaz způsobilosti. To, co my tak žádáme, aby nové zákonodárství přikročilo k reformě živnostenského řádu z mnohých náležitých příčin. Vy nám říkáte, vážení pánové, tak často, že je to cechovnictví, ten požadavek, aby živnost směl provozovati ten, kdo se jí vyučil a několik let jako pomocník pracoval. To je, pánové, nejlepší odborová organisace na světě, anglické Trades unions, ti dělají veliký rozdíl mezi dělníkem kvalifikovaným a nekvalifikovaným, a přechod z nekvalifikovaného dělníka, pomocníka, nádeníka, do třídy kvalifikovaných dělníků, ten znemožňují, anebo velice ztěžují.

Vážení přátelé! Vzpomínám na jeden boj typografického dělnictva, když žádali majitelé závodů, aby u sázecích strojů směly býti zaměstnány nevyučené síly, a co na to odpovědělo dělnictvo? Dělnictvo pohrozilo stávkou, poněvadž, jak k tomu přijdou ti vyučení typografové, aby oni se 4 léta učili, byli zaměstnáni a získali si určité nároky životní a potom aby přišly nevyučené síly a aby jim tu životní úroveň snižovali. Tedy, vážení přátelé, když jde o vlastní zájem, tak se zásada průkazu způsobilosti uzná. Nemyslím, že by to musilo zůstati na věky, ale, velectění, pro přechodnou dobu by znamenala zásada naprosté svobody živností jejich přeplnění a snížení životní míry samostatně pracujících. Po té stránce bylo by to nebezpečné a proti tomu budeme se brániti.

Vážení přátelé, dovolte při této příležitosti mně poukázati, že v prvé řadě kladu důraz na vzdělání živnostnictva, ale, bohužel, to všechno, co se dnes pro živnostnictvo dělá, je kusé a nedostatečné. Je prostě skandálem, doufejme, že nepotrvá v naší republice, jestliže pokračovací školství živnostenské, které slouží výchově tak četné vrstvy obyvatelstva, je posud odkázáno na milost a dobrou vůli našich společenstev, obcí, veřejných korporací, že zkrátka ten živnostenský dorost, který se chce vzdělat, pro něj se musí s kloboukem v ruce chodit a dožadovat, aby dostal na své vzdělání. To je nedůstojné a to také nepřispívá k hospodářskému pokroku. Celá politika živnostenská se dá vytknout několika málo slovy. Vzdělat živnostníka, umožnit jeho svépomocná sdružení a dopřáti mu výdělku. A celá naše finanční politika se stanoviska středostavovského ta neznamená jen nové daně dávat na střední stav, ale umožnit, aby střední stav mohl také více vydělávat, aby byl následkem toho poplatnější a tím se příjmy státu také náležitě zvětšily.

Velectěné shromáždění! Z celé řady požadavků, které tu jsou dány a o kterých se nemůžeme rozšiřovat, ještě na něco bych chtěl upozornit. S nedočkavostí jsem čekal, když pan ministerský předseda dr. Beneš přednášel vládní prohlášení, co se řekne o živnostnictvu. Je sice pravda, že v úřednickém prohlášení vládním bylo málo, je to několik řádek více akademické ceny. Ale uznalo se tam aspoň, že živnostnictvo a obchodnictvo se nachází v prekerní situaci a že je potřebí, aby se vybudovaly instituce proň potřebné, na jeho vzdělání že se má pamatovat. Nový pan ministr obchodu nenašel slůvka o živnostnictvu. Tato nápadná zamlklost byla sice potom doplněna jeho výklady na několika veřejných schůzích. Tyto výklady jeho byly interesantní tím, co slibovaly, a tím všeobecným rázem. Zejména mně se zamlouvalo, když prohlásil, že on nemůže připustiti, aby se na živnostnictvo uvalily nové daně, že by v tom případě nemohl setrvat v úřadě. Kvitujeme a budeme míti příležitost snad, abychom to připomenuli.

Ale na jedno se zapomnělo. Co pak je s obchodními a živnostenskými komorami? zde bylo mluveno - kol. Zeminová se zmínila - také o zemědělských radách. Ona chce, aby tam byly dosazeny správní komise. Vážená kolegyně! V obchodních komorách jsme o něco dříve. Tam už obchodní správní komise máme, ale nepřál bych vám, aby správní komise vypadala v zemědělských radách tak, jako vypadá v obchodních komorách. To je politicky doména jedné strany a hospodářsky je to doména velkokapitalistů. Obchodní a živnostenské komory jsou důležité a vlivné instituce. Vážení kolegové z těch stran, které mají ve svém programu a zdůrazňují hájení zájmů malých, jisté je, že obchodní komory ve svém dnešním složení zůstati nemohou, to je přirozené, když všeobecné hlasovací právo přišlo do obcí, do Národního shromáždění, že se tomu nemůže vyhnout ani Obchodní a živnostenská komora. (Posl. Netolický: A co společenstvo?) Ve společenstvech, pane kol. Netolický, máme všeobecné právo hlasovací. Ale obchodní a živnostenské komory celým tím vlivem, který vykonávají v hospodářských otázkách s celým tím aparátem úřednickým, se vší tou finanční silou, která se nashromáždila, mají ještě platné volební právo podle censu a ty správní komise mají býti přechodem k tomu, aby se zákonnou formou zaváděl starý stav. Velkoprůmysl má ovládnouti jednu sekci a většinu dostat ve druhé sekci. Tomu malému živnostnictvu a obchodnictvu, tomu se dá jedna sekce, ale v těch otázkách společných, kde se bude rozhodovat o úřednictvu, o finančním hospodaření atd., tam bude přehlasováno zástupci velkoprůmyslu a velkoobchodu. Budeme se říditi zásadou: Obchodní a živnostenské komory nesmějí se vymykati z celkového toho rámce demokratického. Obchodní a živnostenské komory musí být orgánem demokratickým, ve kterém musí býti většina všeho živnostnictva a musí přijíti k platnosti, ať platí daň jakoukoliv. (Výborně!)

Dovolte mi, poněvadž vyměřený mně čas se krátí, abych na konec se dotkl i našeho stanoviska k rozpočtu. Vážení přátelé, máme-li my zaujmouti stanovisko k vládní koalici, promiňte, já ještě nevím, jak ta koalice je pevná a jak je v celku utvořena. Ta myšlenka sdružení státotvorných stran má v sobě mnoho slibného a líbivého, ale po tom, co jsme tak viděli, zdá se nám, že tato společná práce bude velmi ztížena a znesnadněna. Jakou společnou linii postupu bude míti monsignor Šrámek a dr. Bartošek, Juriga s kol. Pechmanovou, která mluvila včera jménem úřednictva na Slovensku. (Posl. Čuřík: Bartošek není ministrem!) Ale je členem vládní strany a exponentem silného směru, pane kol. Čuříku. Nevím, nezbude-li dosti třecích ploch v koalici, kde zasedá kol. Šamalík s p. ministrem Vrbenským. (Hlučná veselost.) Nesrovnalosti tu jsou, ale to je věcí vládní koalice, jak se snese. (Posl. dr. Blaho: Je vám líto?) Není, pane doktore! Není nám líto zodpovědnosti za všechny kroky, ke kterým se koalice chce odhodlati, a které musí před lidem hájiti. My jsme jisti, že i kol. Zeminová také nebude zrovna v tom nejlepším souladu se stranou, za kterou právě pan dr. Blaho mluvil. Státní politiku můžeme dělati bez ohledu na vládní koalici, o níž nevíme, jak dlouho přetrvá schválení rozpočtu a jaké positivní dílo vykoná. Když bylo zde hlasováno o vládním projevu za mobilisace, když náš stát byl v nebezpečí a bylo potřeba jednotné politiky, tu mluvčí našeho klubu prohlásil, že zapomínáme na všechny rozdíly stavovské a stranické a známe jenom jednu myšlenku; potřebu národa a potřebu republiky! (Posl. Zeminová: A šli jste ze sněmu!) Nikoliv, hlasovali jsme pro, poněvadž jsme to pokládali za povinnost k národu a republice. A velectění, je celá řada položek, se kterými my nemůžeme v tomto rozpočtu souhlasiti, a je to přirozeno, když na příklad sám kol. Slavíček byl nucen prohlásiti, jen že tenkráte neřekl to tak s bolestivým výrazem jako kol. Juriga, proto hlasujeme s těžkým srdcem, ale příště pro to bychom hlasovati nemohli. A já, vážení, prohlašuji, že my v tomto státním rozpočtu vidíme veliké mezery, právě pro střední stav a pro živnostnictvo, že kdybychom se rozhodovali jenom po věcné stránce rozpočtu, zdali by se mohl najíti uvědomělý živnostník a zastánce stavu středního, který by pro tento rozpočet mohl zvednouti ruku. Ale není možno jinak, než že v tomto okamžiku musíme bráti zřetel také na jiné momenty a jiné úkoly. Bezprostředně po tom, kdy naše zahraniční situace se stala kritickou, kdy bylo potřeba dokumentovat stát, jako co možná jednotný, vzhledem k tomu, že rozpočet státu není jen věcí vlády, ale že je v tomto okamžiku věcí každého poctivého Čecha a republikána s těžkým srdcem, ale v předpokladu, že nebudou daně zvyšovány, jak slibovala vláda a se zřetelem na letošní výjimečný význam našeho rozpočtu prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet, nedávajíce důvěru vládě, nýbrž majíce to tentokráte za povinnost vůči národu a republice. (Výborně! Hlučný potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP