Čtvrtek 24. listopadu 1921

Odmítáme kapitolu ministerstva veřejných prací z tohoto důvodu a ještě z jiných důvodů. Dovolil jsem si podati ještě několik návrhů. V jednom se navrhuje zrušení uhelné daně, to jest, vláda se k tomu vyzývá. A já vám pravím předem: Strany, které tomuto návrhu odepřou souhlas, jsou spoluodpovědny přímo a nepřímo, nebude-li jiného východiska z této krise.

Dovolil jsem si podati další návrh, aby se škrtlo 40 milionů účasti na zahraničním zisku. Prosím vás, škrtněte tuto položku, jest to teď při dnešním uhelném hospodářství fiktivní položka, a zůstane-li, dá vládním orgánům neustále možnost účastniti se na jistém tažení loupežných rytířů proti cizině a ničiti naše uhelné hospodářství, ztráceti neodvolatelně odbytové trhy.

Další návrh má za účel, lépe vybudovati horní revírní úřady, a nechtěl bych nechat minouti debatu, aniž bych neupozornil na jednu okolnost, jež žádá nápravy. Máme horní revírní úřady, které nemohou platiti telefonního nájmu a jimž telefonní přístroje státní poštovní správa zavírá. A máme horní revírní úřady, jež si nemohou koupiti ani list papíru, nemohou vyříditi ani jednoho spisu, poněvadž paušál jest příliš nízký; a na druhé straně se vybírají z titulu uhelného hospodářství miliony a miliony. Jestliže krise, jež byla způsobena valutou, byla zostřena, trvalou nebude, buď se valutární poměry Německa zlepší, nebo bude museti - jak už dnes se ukazuje - nastoupiti v Německu pohyb cen, jímž vznikne opět jiný poměr k naší produkci. Co udělala vláda, jež se účastní na zahraničním zisku, to dlužno pranýřovat. Připočtla Německé říši kolem 1000 korun za vagon více. A o těchto 1000 korun se rozdělili podnikatel a ministr financí. Ministr financí zastrčil 500 K, podnikatelé rovněž. A teď, když pádem valuty těch 1000 korun již zde není, teď vzniká vakuum, teď křičí podnikatelé a ministr financí nyní zapial kapsu. V téže situaci musila anglická vláda přidati 10 milionů liber na zlepšení mezd, z vlastní viny, poněvadž i ona spáchala tutéž chybu a na útraty ciziny, zahraničních zákazníků provedla domácí regulaci mezd na podzim 1920. V menším měřítku jest tento stát v téže situaci, jsou to vlastní hříchy, jimiž byla tato krise zaviněna.

Jestliže to zde uvádím, tedy proto, poněvadž se v tom zároveň obráží jako v zrcadle veškeré národní hospodářství tohoto státu; podle tohoto horizontu jest orientováno, a takové vládě, takovému rozpočtu, který obsahuje takové nespravedlnosti, jemuž připisujeme tak velkou vinu v těchto věcech, takovému rozpočtu nemůžeme dáti svůj souhlas. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi pánu posl. Prokůpkovi.

Posl. Prokůpek: Slavná sněmovno! Máme předložen rozpočet na r. 1922 a máme ho kritisovati. Pokládám rozpočet za program státu a s toho hlediska budou se nésti moje vývody. Chceme-li posuzovati spravedlivě vývoj věcí našich, musíme si stále připomínati, že stavíme stát a republiku svou na zříceninách padlých velmocí. Musíme si připomenouti, že nemáme vzoru a tradice, nemáme pomocníků a že jsme odkázáni sami na sebe. Proto dali jsme do vínku své restaurace a stavby nové republiky mnohdy často příliš mnoho momentů politických a revolučních a také podle toho naše skutky dopadaly. Celkem vzato však můžeme býti spokojeni, že vývoj věcí dopadl aspoň takto. Bylo by zapotřebí jen na některé nesrovnalosti poukázati, které ze stranickosti a politiky a z demagogické licitace politické vznikly, nikdy ne z potřeby národohospodářské a životní, a následkem toho nemohly uspokojiti.

My jsme předstihli mnohdy svými opatřeními vývoj střízlivý v životě praktickém, my ne vždycky posuzovali a usuzovali správně, neznajíce reální skutečnosti společenského života a následkem toho musíme lecos opravovati, odvolávati a zaváděti nové úpravy. Neradím k reakcionářství, jsem toho dalek, naopak jsem zastancem pokroku vývojového a pokroku demokratického. Posuzujeme-li rozpočet s těchto vyšších hledisek, zejména s hlediska národohospodářského, pak opravdu máme mnoho stížností před sebou. Vždyť, probůh, stavíme nový stát, jeho národohospodářství a postupujeme přece tak, že prvé předpoklady každé restaurace opomíjíme.

Restaurace národo-hospodářská přece předpokládá a je zdravá, možná a slibná jen tehdy, začne-li se od základů výroby, totiž již od prvovýroby. A tu nepochopitelným způsobem vývoje věcí našich stalo se, že zemědělství a jeho potřeby stávají se čím dále tím více vytrvalým střediskem politických útoků a jen z politického hlediska tyto potřeby národohospodářské bývají posuzovány. Výchova lidu širokého také podle toho vypadá. Potřeby zemědělské nejsou také ani známy na místech rozhodujících a na místo, abychom usuzovali o národo-hospodářství střízlivě, chladně, objektivně a spravedlivě, usuzuje se ukvapeně, jednostranně, demagogicky a v důsledku toho nespravedlivě. Zapomínáme, že náš stát přibráním Slovenska a Podkarpatské Rusi naprosto změnil svůj charakter, že dnes podnikatelsky i výrobně největší počet obyvatelstva přímo a nepřímo je závislý na výrobě zemědělské, že výroba zemědělská je to, která skýtá lidu a obyvatelstvu ve státě denní nutnou výživu, a že problém soběstačnosti, veliký problém národohospodářský není jen problémem zemědělské výroby, nýbrž problémem národohospodářským celého národa a státu. Zemědělství je národohospodářským podnikem nejzdravějším a nejjistějším, poněvadž počítá s výrobními prostředky a pomůckami domácími a vyrábí hodnoty pro domácí potřebu. Vedení toto je s to se svým vyvinutým průmyslem zemědělským dáti mnoho hodnot ke zdravému a potřebnému exportu. Zemědělská výroba ukázala také svoji sílu resistenční ve válce a po válce přes všechny šikány, přes všechna zdržování a znepokojování neochvějně resistovala ba i nastoupila vývoj úspěšného pokroku. Ukázalo se, že právě po převratě byla to výroba zemědělská, která prvá poskytla republice hodnoty, kterých mohla použíti k svým potřebám finančním, najmě hodnoty zemědělského průmyslu, jichž bylo použito též jako platidel a ostatní výroby, jíž bylo použito jako dobré hypotéky prvních úvěrů potřebných v naší republice.

Nutno dále připomenouti, že zemědělství je zdrojem hodnot národohospodářsky vysoce významných ba ohromných, že zemědělství svým zemědělským průmyslem, jak již před válkou bylo konstatováno, representuje 25 miliard věcného jmění a 2600 milionů hodnot produktivních a v národohospodářském důchodu přes 2 miliardy skytá veřejnosti podnikatelské.

Při tom budiž konstatováno, že toto jsou data a hodnocení předválečná a že v tom není zahrnut zemědělský průmysl. Přes to přese všecko dívá se široká veřejnost na naše potřeby jen s hlediska úzkoprsého a nespravedlivého. Budiž dále uvedeno na př., že jen výroba mléka, jedné složky výroby zemědělské, znamenala před válkou hodnotu 450 milionů korun, kterážto hodnota, srovná-li se s hodnotou výroby u hornictví a hutnictví, obnášející 340 milionů, dává zřejmý doklad významu jednotlivých složek výroby zemědělské s hlediska výroby hodnot národohospodářských vůbec. Neméně závažným momentem je, že i v kruzích vzdělaných socialistů národohospodářských význam zemědělství je vyzdvihován způsobem zaslouženým. V posledním vydání knihy dr. Davida "Socialismus a zemědělství" výslovně stojí psáno: "Zemědělství je základnou vší výroby hodnot a matkou vší hospodářské kultury vůbec". Ba autor šel dále a tvrdí, "že hluboké poznání o zemědělství a jeho významu patří k nutné složce všeobecného vzdělání" každého občana.

A i my dnes, když jsme si stvořili svobodnou republiku, nesmíme zapomenouti, ženám je vytčen úkol nový, široký, se kterým musíme býti, na který musíme býti připraveni. Stali jsme se republikou svobodnou, státem hospodářsky samostatným, ale také státem, který podniknouti musí v nejbližší době zápas konkurenční s vyspělými státy západu a severu a s lacinou prací jihu a východu. My musíme se snažiti za každou cenu výrobu naši zvětšiti a zlepšiti, specialisací a zušlechtěním hleděti rozmnožiti hodnoty naší výroby, hleděti průmysl zemědělský dostati do svých rukou a hleděti výrobky své zobchodniti ve veškerých stránkách. V tom ohledu celý náš národ nevyniká zvláštními schopnostmi a je potřebí, zejména výchovou školskou a výchovou životní, organisací a svépomocí tento nedostatek i v zemědělských vrstvách doplniti, poněvadž obchodní zdatností, schopností a solidností ve světové konkurenci budeme moci jedině se uplatniti. Při tom přirozeně musí nám záležeti všem, aby malozemědělským otázkám byla v prvé řadě věnována zvýšená pozornost nejen ve výchově, v administrativě státní, ale ve všech našich organisacích svépomocných a odborových.

Pozemkovou reformou dostává se půda do rukou většího počtu obyvatelstva. Je potřebí, aby toto obyvatelstvo bylo výchovou pozvednuto kulturně i hospodářsky, aby pozemková reforma splnila nejen svůj úkol sociální, národní, ale i národohospodářsky. My dále musíme si býti vědomi a hleděti uplatniti tuto vědomost i v jiných vrstvách, že naše konsumní schopnost a kupní síla zemědělství je nedoceněna a nehodnocena. Podle toho, jak živel hospodářský je silný, podle toho je také schopen, aby své potřeby, nutnosti a hospodářské pomůcky mohl zaopatřovati a tím dáti možnost národohospodářskému bytí a žití i ostatním složkám podnikatelským a výrobním. (Zcela správně!) Ne posledním dokladem naší důležitosti národohospodářské v zemědělství jest zjev, přirozený ale důležitý, že jsme vrstvou obyvatelstva, která je odsouzena žíti ve zdravé přírodě, žíti život prostý a že tato složka obyvatelstva je a zůstane a bude bohdá vždy zdrojem fysické a mravní síly, pro střediska kulturní a velikých měst a průmyslových center. (Výborně!) S tohoto vyššího hlediska musí býti také posuzovány naše potřeby, naše poslání a naše přání. V tom ohledu náš rozpočet a naše dosavadní správa veřejná ne plně nás uspokojuje.

Dotknu se předem, než přejdu k rozpočtu samému resp. k jednotlivým ministerstvům, také otázky investic. Máme v rozpočtu 3263 mil. investičních položek na potřeby - říkám otevřeně - nutné, ale ptám se: je to ekonomický postup, když se staráme o dopravu, poštu a všechny ostatní pomůcky života, ale když prvovýrobu, hodnoty nutné a potřebné, investice zemědělské neučiníme předmětem své starosti a podpory? Budiž prohlášeno, že investice, které by byly investovány v produkci zemědělské, daly by širší a rychlejší zdroje úspěchu nežli investice takto proponované. Nejlepším důkazem toho jest investovaný dokonce nepatrný kapitál loňského roku do akce hnojiv, která umožnila, že loňského roku přivezeno do naší republiky 28.000 vagonů umělých hnojiv, t. j. množství více než trojnásobné onoho množství, které jindy v normálních letech k nám bylo dováženo. Též velice výchovně působila tato akce právě v řadách malorolníků, kde zaostalost po této stránce byla nebezpečím, a tak probudila potřebu používání umělých hnojiv v nejširších vrstvách lidových.

Letos máme obdobnou potřebu. Katastrofální sucha přivodila naprostý nedostatek krmiv a proto jest potřebí, aby bylo realisováno to, co jsme žádali a máme přislíbeno, t. j. aby 100 milionů korun bylo věnováno na dovoz a zlevnění krmiv, aby to bylo co nejdříve splněno, nemá-li to přijíti pozdě. Dnešní stav na tomto poli výroby jest tento:

Následkem nedostatku krmiva a malé podnikavosti některých našich podnikatelů a z obavy před jarem nabízí se touto dobou zejména tam, kde dokrmují se zbytky produkce řepné, lavinově dobytek na trh, ceny klesají, místy nikdo nechce nabídku ani vzíti na vědomí a následkem toho vybíjí se dobytek zase měrou nezvyklou, nešťastnou. A bude pozdě potom na jaře dělat opatření k zachránění této výrobní složky. Při investicích připomínám dále toto: Máme v republice ještě dnes 1,800.000 ha půdy, která potřebuje meliorace, a na to položky jen několika milionů, se kterými se naprosto nedá nic velikého, národohospodářského podniknouti. My máme dále v naší republice 14% půdy zanedbané extensivním lukařstvím a pastvinářstvím. Jen v Čechách jest dále 80.000 ha rašelinišť naprosto nevyužitých, a místy i naprosto zanedbaných. Máme celé spousty bohatství půdního, kterého bychom rádi využili a máme sestavený program v půdním fondu, který bychom rádi v produkci zemědělské uplatnili, ale není na to peněz, není na to organisací, není pro to pochopení, a proto i v investicích si stěžujeme, že na zemědělskou výrobu jest málo pamatováno, jak tomu i v rozpočtu samotném.

K informaci sloužiž sdělení, že ministerstvo zemědělství při obrodě válečných poměrů, při restauraci národohospodářství vůbec poválečného jest v rozpočtu na místě devátém a z veřejných prostředků dává se na zemědělství pouze 3%! A přece potřeby národohospodářské v odvětví této výroby jsou daleko větší, daleko akutnější, než jinde všude. Ministerstvo zemědělství snaží se přes to vykonávati svou povinnost, ale i to jest nevydobudováno, schází tam celé oddíly odborů, které čekají svého vybavení a následkem toho nemůžeme ani s ministerstvem zemědělství při nejlepší jeho vůli a snaze býti spokojeni.

Nemenších připomínek vážných zasluhují i ostatní ministerstva, se kterými nemůžeme býti spokojeni tak, jak bychom si přáli. Podotýkám na př., že v ministerstvu financí panuje o našich poměrech taková předpojatost a zaujatost, že se tyto poměry dále trpěti nemohou. (Výborně!) My jsme zařaděni do předních míst, jako bychom byli válkou zbohatli, jenom právě my a výhradně my, jako by zemědělství bylo jediným možným zdrojem daňového přeceňování a obtěžování. My víme dále ze zkušeností, že tyto poměry jsou nezdravé a založeny jistě na špatné informaci. Na př. zdánlivě malá výše přímé daně pozemkové, o které říkají, že je nepřiměřeně malá a že právě my jen jsme málo obtíženi daněmi. Tato výše však je zatížena přirážkovým zastaralým systémem do té míry, že máme obce, které mají až 10.400% obecních přirážek. Následkem toho je nutno i na tyto momenty vždy upozorniti, poněvadž se stává, že zatížení daňové je jednostranné a následkem toho nespravedlivé. My loyálně a také vážně prohlašujeme, že daně platiti budeme a chceme, že jsme skutečně elementem stát tvořícím a udržujícím, žádáme však, aby krutá povinnost tato, která nás bude ještě dlouhá léta všechny zaměstnávati jako zjev poválečný, byla spravedlivá a úměrná. Žádáme dále, aby konečně zavedeny byly obvyklé praktické knížky daňové pro naše poplatníky, poněvadž šekový systém se na našem venkově naprosto neosvědčil ba vede k naprosté nedůvěře k daňovým opatřením a povinnostem. Dále žádáme, aby placení daní v zemědělství bylo upraveno tak, jako tomu bylo před válkou a jak to tradice udržely a jak to charakter zemědělské výroby sebou nese, jakož i tržba žádá, totiž po žních na podzim po tržbě za produkty, jak je zvykem a možností. Termíny čtvrtletní jsou kruté a zemědělci je mnohdy nemožno sehnati patřičné hodnoty na placení daní. Dále budiž konstatováno, že devastace válečná a poválečná byla toho druhu, že zemědělství bylo ohroženo skutečně ve své kapacitě výrobní a své pohotovosti, a jestliže se zjevily jisté přebytky, které sloužily někde k zaplacení dluhu nebo zůstaly na hotovosti, že tyto hodnoty jsou v prvé řadě výsledkem pilné práce zemědělcovy a dále toho nezměrného šetření a jednoduchosti života na našem venkově. Máme málo schopnosti podnikatelské, investovati, riskovati, kalkulovati rozumně a následkem toho šetření a prostého života, mnohdy i nedůstojně prostého, přišlo se k tomu, že tu a tam jeví se mnohdy jisté přebytky, které dráždí a jsou kritisovány jako velké úspěchy hospodářské z doby válečné v našich podnicích. Nechci bráti v ochranu skutečné válečné zbohatlíky a keťasy, kterých máme více než dosti v každém stavu v naší republice, ale lituji, že celý náš stav zemědělský, který poctivou prací se živí a chce míti prostě již jednou klid a pokoj, je neloyálně a paušálně nezaslouženě do těchto vrstev zařazován.

U dalších ministerstev dovolím si krátce a otevřeně říci, co je příčinou i tu naší nespokojenosti. Ministerstvo zahraniční na př. je tak vybaveno, že nemáme tam zástupce naších odborných potřeb, ba že dokonce v poslední době zástupci zemědělské výroby z diplomatických sborů a konsulátů jsou odvoláváni, na místo aby byli rozmnoženi. Naše zemědělství bude vysazeno v nejbližší době světové konkurenci. Chce také tuto konkurenci zdolati, ale k tomu musí míti patřičné informace o cizině a zase cizina musí míti patřičné a pohotové informace o našich poměrech, zemědělských zvláště.

V ministerstvu soc. péče často naše požadavky opodstatněné bývají krutě odmítány, ač práce sociální na venkově a v zemědělském lidu měla by býti předmětem více starosti a objektivnější starosti, nežli u tohoto ministerstva se děje doposud. Ministerstvo vnitra žádáme, aby administrativa politické správy zejména venkovské byla více demokratická, abychom měli více styků s touto službou, aby byla více odborně vybavena, poněvadž se stává, že jsou referenty hospodářskými jmenováni činitelé, jímž životní potřeba těchto zájmů bývá více než cizí. Stěžujeme si důtklivě, že organisace bezpečnostní je na našem venkově pode vši kritiku. (Hlas cikáni!) Jsme vysazeni tlupám cikánů, zlodějů a lupičů a musíme často tuto potřebu veřejné bezpečnosti nahrazovati namáhavou svépomocí noční služby. Polní pych stal se téměř nesnesitelným a nestačí dosavadní zastaralá opatření obecní mnohdy neschopné správy, proto žádáme s vyššího hlediska ochranu, s hlediska národohospodářského a demokratického.

Ohledně ministerstva obchodu stěžujeme si na často naprostou zaujatost stranickou proti našim potřebám, jevící se hlavně v otázkách vývozu a dovozu, v otázce celní ochrany a zastoupení našich obchodních složek, zejména svépomocných, oproti ostatnímu legitimnímu a nelegitimnímu obchodu. Naše družstevnictví i naše jiné obchodní organisace nebývají pravidelně respektovány a dnes projevují se jiným organisacím, mnohdy i jedincům a monopolům více přízně a pochopení, nežli svépomocným organisacím naším družstevnickým.

Ministerstvo železnic, které přirozeně má dopravovati v první řadě největší kvanta výroby a potřeb zemědělských, nemá pro zájmy zemědělců patřičného pochopení a také ne patřičného zájmu. Jeví se to i ve složení železniční rady, kde naši zástupci jsou neúměrně v menšině, daleko neúměrněji nežli za správy dřívější, rakouské. Tarifní otázka je problémem také dopravy zemědělských hodnot, bohužel voluminesních a těžkých, a není řešena spravedlivě tak, že poměry na tomto poli veřejného zájmu jsou téměř neudržitelné, máme-li snésti konkurenci s cizinou a učiniti oběh hodnot těchto ve prospěch konsumentů lacinějším a pohotovějším. Jako maličký doklad služ zde případ z poslední doby, kdy 5 q melasového krmiva z Prahy dopravovaného do Písku stojí 376 Kč.

Ohledně pošty nemáme přesvědčení, že tam panuje odvaha řešiti potřeby venkova pravou měrou. Nebudu se mnoho šířiti do detailů a řeknu konkretní případ svůj: Můj dopis v Praze v pátek na poštu daný dojde do Kutlíř u Kolína nejdříve v pondělí dopoledne. Poněvadž organisace poštovní v tom ohledu má mnohé závady, jest potřeba jistě nápravy, máme-li býti spokojeni i s tímto resortem. Telefony a telegrafy pro náš venkov zřizují se pozvolně a činíme důtklivě nárok, aby i vrstvy venkovské, které jsou odsouzeny žíti v povzdálí od kulturního a společenského života, byly třeba i s největšími obětmi s jejich strany obsluhovány úměrně tak, aby neměly tolik důvodů k nespokojenosti. (Výborně!)

Podobné výtky další týkají se ministerstva veřejných prací, kde po stránce potřeb venkova nejsme uspokojeni, kde stěžujeme si na př., že úprava vodstva, úprava komunikační, úprava elektrisační není demokratickou. To znamená, že toto ministerstvo nestará se plně a rovnocenně také o potřeby nejzazšího venkova, ačkoliv přiznávám, že to bude otázka nákladná a dosti obtížná.

K ministerstvu zdravotnictví vznášíme prosbu, aby nezapomínalo, že hygienické a zdravotní poměry venkova jsou jedny z nejubozších a že ministerstvo zdravotnictví by mělo v prvé řadě tyto zjevy zjišťovati, řešiti a napravovati, poněvadž nejde jen o zájmy zemědělců, nýbrž také o zájmy vrstev, které mají býti zdrojem zdraví fysického i mravního ostatním střediskům a zvláště městům. (Tak jest!)

Též i ministerstvo školství naše potřeby ne vždy doceňuje správně. Zejména v oboru lidovýchovy všeobecně stěžujeme si, že našim organisacím a potřebám se nevyhovuje, a co se týče vysokého školství, litujeme, že vysoké školy nejsou ještě dnes vybaveny patřičnými statky jakožto nutnými klinickými opatřeními, jako mají ostatní vysoké školy již dávno.

Ve velkém celku nechť se srovná výdaj na školství průmyslové a obchodní s výdajem celkovým na školství zemědělské, a sezná se, že zemědělství skutečně je zde popelkou i po stránce kulturních potřeb.

Ministerstvo nár. obrany má ve venkově a jeho dorostu nejspolehlivější, nejzdatnější a nejpočetnější brance, ale potřeba zemědělská i zde není vždy pochopena, jako ku příkladu potřeba novelisace branného zákona atd. Rovněž tak jedná se nehospodářsky s našimi hodnotami nám rekvírovanými, s naším chovem koní a pod. Žádáme i tu více ohledu na naše potřeby a zájmy.

A tak nutno konstatovati, že tyto malé ukázky jsou zřejmým dokladem toho, že v zájmu spravedlnosti je potřeba všude více objektivnosti, více střízlivosti a spravedlnosti oproti našim zájmům a potřebám.

Jestliže jsem ministerstvo zásobování nechal naposled, pak to má důvod ten, že se chci poněkud obšírněji zmíniti o posledním stadiu otázky zásobovací. Náš venkov je nyní zaplavován spoustou nařízení, kterým prostě nerozumí a jich nechápe, a my majíce to uvésti v soulad, nemáme také autoritativního výkladu, jak zde našim interesentům poraditi, poněvadž se zdá, že mnohé poslední fermany a nařízení právnicky i fakticky se nedají snad ani prováděti a mnohdy sobě odporují. Odborové naše organisace se proto dohodly, že dáme eventuelně ještě jisté hodnoty obilní, abychom umožnili konečně likvidaci ministerstva zásobování. Dosavadní rozvrhy byly špatně rozpočítány a byly vypsány, zemědělci pak učinili podle toho své disposice. Nyní přichází se se zvýšenou kvotou, která je téměř naprosto v některých případech nesplnitelná. Prohlašuji, že kvoty na nás nařízením z 21. července žádané jistě plně dodáme, že se i dokonce budeme snažiti, abychom vyšli ministerstvu zásobování vstříc a dodali oněch 3000 vagonů, které chybí ministerstvu zásobování, po případě i v jiných hodnotách obilních (ječmen, oves), za které si vláda zaopatří tvrdé obilí, a tím ukázali, že jsme schopni slib daný splniti, ale jen pod jednou podmínkou, že totiž potom ministerstvo zásobování skutečně bude likvidováno a že budeme míti ve výrobě zemědělské konečně již jednou daný klid a žádanou a potřebnou svobodu. (Tak jest!)

Budiž konstatováno, že s obilím, které se nyní lacino, s tak velikými obětmi od nás rekvíruje, není správně hospodařeno. Semílá se na mouku mnohdy až neupotřebitelnou, kontrola mletí je nedostatečná, vysoké vymílání je neekonomické a proto není nám lhostejno, že s tak velkými obětmi dodanými hodnotami takovým způsobem se u nás hospodaří. Máme zjevné doklady toho, že konsumenti, kteří jsou zařaděni do nouzového katastru, této mouky používají k výkrmu dobytka a sami pro vlastní konsum si kupují dvounulku. Takové hospodářství se nedá omluviti ani držeti.

Katastr nouzových konsumentů denně stoupá. Původní katastr byl vypočten na 3 miliony osob, dnes pomalu však už se tam dostane všech 13 1/2 milionů našeho obyvatelstva. To jest zjev, který při likvidaci tohoto ministerstva zásobování jest více než nápadný. Prohlašuji otevřeně, že jsme ochotni všechny oběti přinésti, aby se nutná nouzová potřeba aprovisační v zájmu zmírněni bídy a v zájmu klidu dodala a zajistila, ale žádáme v tom ohledu více důvěry, otevřenosti a upřímnosti, než se projevuje dosavadním postupem. Myslím, že máme tolik vyspělosti organisační a tolik odvahy demokratické, že se můžeme na zbytek tohoto zásobovacího období dohodnouti mezi družstvy výrobními a mezi konsumentskými, která jsou jistě schopnějšími, než zbylý aparát z války, celé hospodaření obsáhnouti. (Výborně!) Obilí se odvádí, neví se, kam se má skládati, místy skladiště přecpána. Bylo by na čase, abychom se jednou již jako mužové demokratičtí sešli a vyřešili tento problém ve prospěch obou složek, a to jak konsumu, tak výroby. Prohlašuji, že odborové korporace zemědělské na můj popud loyálně jsou ochotny eventuelně i další zbývající 3 tisíce vagonů dáti k disposici, a to jak ječmene, tak ovsa, jen si přeji, aby bezpodmínečně již jednou veřejné hospodaření bylo skončeno, neboť kritika soudné historie bude jednou přísnou a bude ukazovati, jak se zemědělcům ubližovalo a jak se s hodnotami vysoce cennými špatně hospodařilo.

Ke konci mých vývodů mi dovolte, abych radil všem více k jednotnému a praktickému postupu. My na poli politickém vidíme, že nemáme patřičného uklidnění, zjednodušení, a že také nemáme patřičného úspěchu. My zapomínáme příliš mnoho svých odborových organisací. Radil bych, aby všecky politické strany dbaly, aby všecky jejich odborové organisace byly zpevněny, poněvadž s pevnou konsolidací na tomto poli odborovém se stavovsky a třídně spíše ke práci klidné sejdeme a dohodneme, než se nám to zdařilo na poli čistě politickém. Hnutí odborářské roste zdravě a vlivně po celé střední Evropě, poněvadž spočívá na zdravém životě, na dlouhé zkušenosti a klidné úvaze, a lidé, kteří to vedou, jsou prakticky života znalí a schopní. Náš lid má již toho politikaření více než dosti, a radím, aby se s touto věcí počítalo vážněji než dosud, poněvadž i autorita poslanecká klesá, úžasně klesá. Bylo by záhodno, abychom národohospodářskou činností svépomocných organisací hleděli doplniti rozumnou politiku, poněvadž jen jednostranné politikaření nás k cíli nikdy nepřivede. Musíme se povznésti i k politice obětí a k politice věcí nemilých a nesympatických, poněvadž doba, které prožíváme, je více než vážnou.

Já za kruhy naše mohu prohlásiti, že nežádáme žádných privilegií, že nežádáme žádných výsad, že slibujeme ty nejzazší a nejširší oběti přinésti této republice k restauraci nových veřejných poměrů a jich úpravě, ale na druhé straně žádáme, abychom v tomto směru byli více podporováni, chápáni a objektivněji posuzováni ode všech vrstev národa, než tomu bylo dosud.

My jsme utvořili v parlamentě koalici československou, pracovní, ale venku lid je dále třídně a stavovsky štván, dělá se to tak, jako by to musilo býti a jako by to bylo účelné. Musíme jako v parlamentu tak i venku vychovávati lid k tomu, že je naprostou nutností, má-li klid a pořádek býti v republice uchován, přinésti jisté oběti a říci si: My se poznati, dohodnouti musíme v zájmu vyšších cílů, kterými je klid a zabezpečení naší svobody a státu proti vnitřním i zevním nepřátelům. A tu, velectění přátelé, musíme každý jedinec u sebe začíti a přinésti oběti nejzazší, jíti více mezi lid, býti upřímným, sdělovati lidu pravdu, vymaňovati se od jednostranné výchovy a správně informovati naši veřejnost. Vždyť dnes třídní a stranická informace je tak hrozná, že, chce-li býti někdo objektivně a všestranně informován, musí věnovati na přečtení spousty našich stranických časopisů tolik času, že je člověku opravdu líto, co se vyplýtvá energie po této stránce v naší celé republice vůbec.

Hleďme se sblížiti za každou cenu i venku! Když se nám to podařilo v parlamentě, musí se to podařiti i u lidu, který nás jistě pochopí a za nás se postaví. (Výborně!) Vtom ohledu neznám žádných obětí a žádné únavy, a myslím, že se tato cesta najde správnou a že ji nastoupíme všichni. Při tom nesmíme zapomenouti, že musíme vzájemně své zájmy znáti, respektovati, uplatňovati a podporovati, že se musíme harmonicky doplňovati, dohodovati a vyhovovati si; musíme se vyzbrojiti větší snášenlivostí a trpělivostí než bylo dosud i mezi námi - poslanci.

Budeme-li postupovati na této cestě, budeme-li pracovati více národohospodářsky, zvláště odborovými organisacemi, které, slibujeme, že budeme hleděti zdemokratisovati a zmodernisovati, potom není překážky, abychom dospěli k přesvědčení, že skutečně jsme zárukou svobody naší i pokroku a blahobytu státu. Buďte ujištěni, že po čase vzpomínati budeme na věci, které nás dnes dělí a seslabují, jako na zjev přechodný a revoluční a že harmonická, demokratická souhra dovede nás jistě k tomu cíli, že všichni hrdi a s uspokojením budeme jednou moci říci: "Máme malou republiku, ale je naše, to jest demokratickou a československou!" (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP