Středa 23. listopadu 1921

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Warmbrunn.

Posl. Warmbrunn (německy): Velevážení přítomní! Jako člen rozpočtového výboru měl jsem letos více příležitosti než loni nahlédnouti do jednání o státním rozpočtu. Poněvadž nejsem toho názoru, jako jeden oposiční řečník, byl to mluvčí německého měšťáctva, dr. Lodgman, jenž v polemice, bera řeč Kafkovu v ochranu proti Hillebrandovi, učinil projev, z něhož bylo lze usouditi, že tito pánové obracejí pozornost k tomu, aby se z jejich přednášky pozoroval jen dobrý vliv dětské výchovy, a domnívají se, že je musí zdůrazniti, poněvadž myslím, že jako zástupce proletariátu stojím zde z důležitějších příčin, shrnuji svůj celý úsudek o jednání v rozpočtovém výboru v tomto: Prohlašuji, že to, co tam bylo promrskáno v řadě denních a nočních zasedání, za machinace a fikce zákonné porady o miliardových částkách veřejných peněz, peněz, které bez výjimky jsou nahromaděny z potu pracující proletářské většiny tohoto státu, že tyto porady a výsledek hlasování v očích a v myšlení a v mravních pojmech pracujícího lidu tohoto státu představují zločinný závratný podvod, že rovného nenajde, podvod, který, kdyby se ho dopustil soukromník, spadal by pod trestní zákon, podvod, jenž by ihned dohnal uražený cit zástupův pro spravedlnost k samovolnému revolučnímu povstání, kdyby pracovníci a tvůrci v tomto státě měli možnost prohlédnouti komedii, která se odehrála v rozpočtovém výboru a zde ve sněmovně pokračuje. Avšak oni nemohou právě prohlédnouti. Jen pro těžkost předmětu, jakou státní rozpočet sám o sobě představuje, dále následkem režie, jíž se v rukou stran většiny bezohledně používá k zastření pravdy, jest možno, že venku zraky pracujících lidí jsou odvráceny od vlastního smyslu a účelu tohoto klamu, jenž se nazývá poradou o rozpočtu. Ale jak dlouho ještě, ptám se vás? S přírodní nutností chemického postupu pokračuje odhalení, kompromitování, řekl bych zbavování všech ilusí tohoto divadla, jež se zove sněmovnou, a přijde den, kdy dělník prohlédne tento systém, kdy pozná, že nemůže naprosto nic získati. Tento den bude pak přirozeně také dnem soudu. Rozpočtu na školství, jímž se jen několik minut mohu zabývati, týká se to, co jsem před tím řekl všeobecně o rozpočtu. Nemělo by smyslu činiti nějaký návrh na změnu některé položky, za prvé, poněvadž, jak se ukázalo v rozpočtovém výboru při pozměňovacích návrzích měšťácké oposice, strany většiny tohoto státu přímo hystericky - prosím, abyste si tohoto výrazu všimli - přímo hystericky zamítají každý návrh tak, jako by tím chtěly právě dáti oposici na srozuměnou: "Jen když se s námi spojíš, můžeš žíti!" Za druhé, my zástupci proletariátu, nečiníme takových pozměňovacích návrhů, protože víme, že změnou jednotlivých položek nezmění se měšťácký třídní ráz školního rozpočtu. Za tím, co my žádáme pro školu a pro výchovu, nestojí nic než světový názor, náš světový názor, který příkře stavíme proti vašemu, ne s přáním smíru nebo vyrovnání, nýbrž s pevnou vůlí sesaditi s trůnu váš světový názor, jehož čas a platnost uplynuly, a postaviti svůj na jeho místo. Nevyjednáváme a nesmlouváme s vámi, neucházíme se o vaši přízeň, neprosíme vás k agitačním účelům o přijetí návrhů. Dáváme vám jen ve vší formě na srozuměnou, že tímto druhem školské politiky přicházíte stále více do rozporu se smýšlením a cítěním pracující většiny tohoto státu, která zde v této sněmovně nemá zastoupení, odpovídajícího své početnosti.

Po sjednocení českého, německého, slovenského a maďarského proletariátu ve straně komunistické stojí za těmito požadavky půl milionu organisovaných. Zdůrazňuji, půl milionu pouze organisovaných. Jen na tom, jak dalece se vládnoucí, jak dalece se strany většiny přizpůsobí ideologii tohoto množství, jen na tom bude v nejbližší době záviseti soulad a klid, klid, jehož porušení se měšťáctvo přece tak velice bojí.

Znovu jsou pro veškerý výdej státu, na školství a národní osvětu rozpočteny částky, které, samy o sobě brány, dosahují sice 1.086,000.000, měřeny však poměrně, činí přece jen 30. díl úhrnného rozpočtu, a co jest nejcharakterističtější, čtvrtý díl částek, jež stát vydává, za co? Na násilí, policii a vojsko. Znovu možno na každé stránce rozpočtu vyčísti třídní ráz, zdůrazňuji třídní ráz, neboť na př. částky na obecné a občanské školy, tedy pro všeobecné školní vzdělání, nestojí v žádném poměru k částkám na státní školy střední a vysoké, které podle dnešní organisace školství přece nyní téměř nikdy nejsou přístupny dětem proletariátu. Znovu pod titulem "kultus" našla tam přístup položka 54 milionů, pravím a opakuji 54 milionů, sloužící jedině účelu duševního podvádění lidu, a je ústupkem římskému panství. Ježto jsme loni vydali na kult na 50 milionů myslím, že se nemýlím - letos však tedy o 4 neb 5 milionů více vydáváme, zdá se, že soustavně každého roku, jímž se vzdalujeme od převratu, kultus dostane o několik milionů více. Loni 50 milionů, letos 55 milionů, nečítaje v to vůbec výdajů na vyučování náboženství, příštího roku, půjde-li to tak dále, pravděpodobně 60 milionů nebo ještě více. To vše, prosím, za stálého ujišťování vládnoucích, že se pracuje na odluce státu od církve, která do 10 let, jak se doslýchám, má býti hotova. Při tomto druhu odluky, při níž budou páter Šrámek a papež státi jako kmotři a při níž kultus každého roku dostane o několik milionů více státních peněz, můžete si vypočísti, kdy dospějeme k onomu bodu pokroku, kdy toto ministerstvo se nebude nazývati "ministerstvem školství a národní osvěty", nýbrž, jako ve starém Rakousku, "ministerstvem kultu a vyučování". Výchova lidu dostala loni 3 miliony, letos 4 miliony. Nadhodil jsem tenkrát zde otázku, zda při takové částce 3 milionů na výchovu lidu se vůbec ospravedlňuje název ministerstvo školství a národní osvěty. Nyní jest zajímavo, že jsme se dověděli od referenta v rozpočtovém výboru, že ani tyto 3 miliony nebyly vyčerpány, že tedy zůstaly - slyšte - nějaké částky. Bylo by přece dobré podívati se jednou řádně na toto oddělení v ministerstvu národní osvěty a na jeho lidovou výchovu.

Tolik jen na rychlo o jednotlivých hlavních položkách. A nyní položme si otázku, otázku, kterou, jak myslím, já jediný kladu, vzpomínám-li si dobře - nesledoval jsem všechny řeči předchůdců - jaká škola je? Konstatuji, že letošního roku právě tak jako v předchozích letech trvání republiky docela nic, ale vůbec docela nic se nezměnilo na jakosti školy, změna, jíž rozumím ve smyslu revolučním, která by aspoň poněkud ospravedlnila to, že máme za sebou světovou válku, že máme za sebou 28. říjen, že stojíme před změněným veřejným míněním. Nic z toho, ani nejlehčí vánek nové atmosféry ve staré školní světnici. President republiky pravil loni neb předloni na všeobecném sjezdu učitelů, že bude úkolem školy provésti revoluci v duších mladé generace a zakotviti ji tam. Nic se nestalo. Ani jediného návrhu, jak předešlý řečník naší strany již řekl, vláda nepodala v osvětovém výboru. Máme nezměněnou starou rakouskou třídní školu, ba jen ještě zhoršenou tím, že - musím si dovoliti ten neparlamentní výraz - blbým postupem vlády při zřizování českých škol byl do ní zavlečen národní svár v té míře, jak to nebylo ani za Rakouska. Otázka uvolnění školy od vyučování náboženství učiněna byla závislou na otázce odluky církve od státu. Jak jedno, tak i druhé samozřejmé a lidu vážně dne 28. října učiněné sliby zůstaly dodnes otázkami nevyřízenými, ba dokonce pouhými náměty.

Celý svět až snad na Myslivce a Feierfeila ví, že dogmata církve jsou vědecky odbyta, že v mentalitě převážné části obyvatelstva jsou překonána, že válečnou katastrofou došla plného odsouzení, a přece nenajdeme toho ve škole vůbec žádné známky. Ví se, že skutečná reforma vzdělání může počíti jen toho dne, kdy katecheta opustí školu, ale žádná moc zde v tomto státě netroufá si zameziti katechetovi cestu do školy. Český národ, který v nejhlubším svém jádru jest svobodomyslný a - to je příznačné - nepřítelem dogmat - národ, který zrodil Husa a v němž do dnešního dne Hus působí jako za živa, tento národ, který tolik vytrpěl od Říma a Habsburků, má ve čtvrtém roce své svobody ministerského předsedu, který se vyhýbá odloučení od závislosti na Římě slovní hříčkou demokracie. Vždyť jste to všichni slyšeli! A co jest tato "demokracie"? Znamená snad skutečně tato demokracie, o které zde tak mnoho bylo mluveno, že každý vykořisťovatel, každý prospěchář má totéž právo, aby rozhodoval společně o vybudování státu, jako budující a pracující člověk? Znamená snad demokracie, aby to, co věda, badání, zkušenosti a většina lidí zavrhla, aby činitelé osvětě a životu nepřátelští dále působili a dále vládli? Znamená to demokracie? Znamená-li demokracie toto, pak chceme proti ní bojovati, neboť není nic jiného než pláštík pro reakci. (Souhlas komunistických poslanců.).

Krátce jen ještě něco k otázce škol jako předmětu národního boje, jímž ji bohužel vláda učinila rdoušením škol, o němž tak mnoho bylo mluveno. Vypadá to opravdu, sledujeme-li jednání v rozpočtovém a osvětovém výboru, jako bychom na desítiletí a ještě déle neměli znáti jiných školských otázek než kolik nabýti škol českých a kolik německých. Již úvodní referát dr. Srdínka o rozpočtu pro školy v rozpočtovém výboru - bylo to velmi příznačné - ukazuje tento tón, neboť nebyl nic jiného než číselné vypočítávání s tím tendenčním účelem, dokázati Němcům, řekněme německým šovénům, jak se mají dobře, pokud jde o počet škol. Bylo také zajímavo sledovati debatu. Řečník německých sociálních demokratů a ostatní řečníci na to odpověděli automaticky, bych řekl, ohromným množstvím žalob, které mají ukázati, jak přirozeně Němci jsou zkráceni a jak Češi jsou vlastně ve výhodě. Tato hra opakuje se vždy znovu. Míč se hází s jedné strany na druhou. Poněvadž nyní každá schůze kulturního výboru, jak jsem se již zmínil, jest naladěna do úplně téhož tónu, jest skutečně málo naděje, že se dostaneme vůbec k jinému způsobu pohlížení na školu. Tato otázka - předešlého roku jsem to již zdůraznil - jest otázkou psychologickou a takového druhu, že ji nemůže řešiti ani národnostní česká buržoasie, ani národnostní buržoasie německá, ani tehdy - a já lituji, že němečtí sociální demokraté zde nejsou přítomni - nebude se moci tato otázka rozřešiti, jestliže němečtí sociální demokraté cítí, že jsou nuceni stavěti se na stanovisko německé buržoasie, žádajíce národní autonomii škol. Pravíte, chceme národní samosprávu školní; avšak řekněte mi přece, jak pak chcete provésti tuto autonomii škol? Snad na podkladě daní? Jak chcete činiti rozdíl mezi německými a českými daněmi? Jestliže německý uhlobaron v Mostě béře svůj zisk a své daně z rukou českých dělníků, ptám se vás, jsou to daně německé nebo české? Nebo věříte, že kdyby se mělo provésti rozdělení škol přesně matematicky, řekněme podle počtu hlav, věříte, že by přestalo štvaní německé a české buržoasie? Ne, pánové! Tato otázka je čistě psychologická. Školskou autonomií, rozdělením a rozloučením se tato otázka řešiti nedá nikdy, nýbrž pouze úmluvou a dohodou. Cestu a ochotu k řešení této otázky ukazuje proletariát, onen proletariát, který spojil svoje organisace. Mluvím pouze ze zkušenosti, řeknu-li vám, že pro české a německé proletáře, kteří se v organisacích společně nalezli, již prakticky není otázek národnostní školské državy. (Posl. Deutschová [německy]: Němečtí proletáři budou však jiného názoru než vy!) Ne, soudružko Deutschová, kdybyste to byla sledovala, musila byste připustiti, že pro sjednocený proletariát není otázek školských držav. To je pouze výsada německého měšťáctva a německých sociálních demokratů, že přenesli državu na pole národnostní. Ve starém Rakousku byli prostě němečtí měšťáci u vesla a myslili, že bůhví jak prospívají němectví, jestliže všude v cizím jazykovém území, tedy i v českém, zřizovali německé školy téměř jako vzdoroškoly. Nyní se poměr změnil. Čeští měšťáci se dostali k vládě, založili si svůj stát a nyní začíná ten nářek, protože totiž čeští měšťáci nejsou ani o vlásek lepší než němečtí měšťáci, kteří jednou nechali desetitisíce proletářů ve Vídni bez jediné školy a stěžují si přirozeně, splácí-li se jim nyní stejnou mincí, jak oni druhdy platili. (Posl. Deutschová [německy]: My jsme protestovali!) Ano, ano, vy jste protestovali, ale jen bezvýsledně protestovali, právě tak, jak to nyní dělají čeští sociální demokraté, když také protestují, ale bez výsledku. (Různé německé výkřiky.) Čas je, bohužel, příliš cenný - nemohu na vaše výkřiky reagovati. Mohu uvésti pouze dva velké požadavky školské, které jsou v zájmu proletariátu. Aby škola byla rozšířena a vybudována na všeobecný vychovávací ústav, který by převzal vychovávání, jež se nyní děje v rodinách, a fysickou péči, a aby byla škola přetvořena na podkladě skutečného života a užitečné ruční práce ve výrobním oběhu národního hospodářství.

Splní-li se tyto požadavky, pak jest teprv škola v souhlasu se skutečným životem. Pak nebude ve škole ničemu vyučováno a ničemu učiti se, co jest v křiklavém rozporu s pravdou, skutečností a proti smyslu života, pak nebude místem, kde se pěstuje lež a prázdná slova, nýbrž bude tím, čím býti má a čím se státi musí. Ovšem víme, že žádný občanský parlament a nejméně již parlament československý nemůže přijmouti tyto požadavky. Splniti je může jen proletariát, jenž se dostane k moci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. kol. Ertl.

Posl. Ertl: Slávna snemovňo! V meně sociálne-demokratickej strany československej a menovite v mene slovenských poslancov soc.-demokratických prehlašujeme, že s tým surovým útokom, ktorý učinil vo včerajšom zasedaní pán dr. Juriga proti Čechom, nesúhlasíme a protestujeme proti tomu, aby pán kol. Juriga (Hlas: Doktor Juriga!) - pardon: doktor Juriga mluvil menom celého Slovenského národa. My socialisti dobre vieme, že byrokratický aparát na Slovensku sa dopustil viace vážnych chýb, ale to nemôže byť podkladom k tomu, aby sme tieto chyby generalisovali a využitkovávali ku všeobecnému útoku proti národu Českému. Sú-li chyby, bude možno napraviť ich úsilovnou spoločnou prácou a nie štvaním a demagogiou. (Tak jest! Výborně!) Sme si toho vedomí, že československá vzájomnosť je jedine schopná ochrániť našu národnú samostatnosť, a menovite keď to posudzujeme so stanoviska socialistického. Slávna snemovňo! Otázka školská je najdôležitejšou otázkou v našej republike a menovite na Slovensku. Štátu jeho kultúrnu cenu a morálnu silu dodávajú školy. Škola je morálnym podkladom každého štátu a škola zabezpečí existenciu štátu do budúcnosti. Ktorý štát intensívnu pozornosť a veľké obeti venuje školám, ten štát je schopný dobyť prvého, vedúceho miesta v ľudskej spoločnosti. Je šťastím štátu, o ktorom sa môže riecť, že i v najposlednejšiej, najmenšej dedinke má svoju ľudovou školu. A čoho je potreba našej republike a menovite Slovensku? Školy, školy a ešte raz školy!

Na Slovensku - buďme úprimní - sú školy vo smutnom položení. A v najhoršom stave sú ľudové školy. Tým nechcem riecť, že naša republika v tomto ohľade nekonala svoju povinnosť, naopak uznávam, že školský referát na Slovensku - nehľadiac k nepatrným chybám - vykonal kus práce a vynasnažoval sa, napraviť veľké a ťažké rany, ktoré spáchal maďarský režim od tisíc rokov na slovenskom národe. Menovite posledné roky pred prevratom boly ťažké pre Slovákov, keď úradne bolo zakázané učiteľovi vyprávať sa slovensky vo škole s dietkami. Apponyiho posledný školský zákon surovým spôsobom chcel náš národ zmaďarisovať, olúpiť ho o drahú materinskú reč, ale tento asiatský plán sa Maďarom nepodaril, poneváč osud udalosti evropské tak sriadil, že roku 1918 sme si vydobili svoju samostatnosť. Že, slávna snemovňo, v tomto prevrate ako vyzeralo školstvo na Slovensku, to si len ten vie predstaviť, kto dobre znal maďarské školské pomery a psychologiu maďarských učiteľov. Učitelia dobre zo 70% boli nielen úplne zmaďarisovaní, ale verne slúžili maďarským reakcionárskym aristokratom, alebo ešte viac čiernému klerikalismu. Učitelia zmaďarisovaní nechceli ani počuť, aby vstúpili do služieb našej republiky, lež odišli s Maďarmi, a ktorí tu zostali, nechceli složiť sľubu vernosti. A tak, vážená snemovňo, stá a stá škôl zostalo bez učiteľov a na týchto školách, pravda, sa nevyučovalo.

V takejto ťažkej situácii sa nachádzalo naše školstvo, a preto musíme uznať, že riešenie tejto otázky bolo ťažkou úlohou a môžeme konštatovať, že tí pracovníci, ktorí v ten čas stáli v čele školstva, vykonali peknú prácu a takú prácu, ktorá umožnila, že zarazená výučba začala pomalu fungovať.

Terajší stav výučby, slávna snemovňo, je asi taký, aký bol v normálnom živote pod maďarskou vládou, pravda, s tou diferenciou, že dnes na celé časy naše slovenské dietka vyučujú sa vo svojej materinskej reči. Že tohoto stavu sme mohli dosiahnúť, je to výsledok práce školského referátu, čo mu môžeme na dobro napísať. Ale školský referát, slávna snemovňo, v Bratislave po tejto reorganisačnej práci, ako keby skončil svoj úkol, nemôže sa dostať od istého času ani o krok do predu. A jeho stagnácia na vonok má taký dojem, ako by školský referát v Bratislave nemal do budúcnosti presne vypracovaného školského plánu, ako by rozmýšlal sa nad tým, čo robiť, abysme mohli na Slovensku utvoriť školu republikánskú a demokratickú.

Slávna snemovňo! Naša strana v tejto otázke má mienku, že každej demokratične rozmyšľajúcej strany politickej je povinnosťou, aby v tejto otázke školskému referátu pomáhala, a to s jedným presne vypracovaným školským plánom, aby mal takto školský referát príležitosť utvoriť si pevné stanovisko a vypracovať pevný plán, dľa ktorého by riešil školskú otázku na Slovensku. Požiadavky socialne-demokratičnej strany ohľadne školstva na Slovensku sú tieto:

1. Škola demokratičná a republikánská.

2. Škola moderne vystrojená.

3. Škola jednotná.

4. Škola úplne emancipovaná od cirkve.

Toto je náš program školský pre Slovensko. Ten duch, ktorý vo škole panoval do prevratu, musí byť odstránený zo školy. Vieme veľmi dobre, že náš radikálny, ale terajšiemu demokratičnému životu úplne odpovedajúcí program vyvolá veľký odpor u tých tried, ktoré triedy ešte i dnes krivým okom hľadia na republiku. Ale ich odpor je marný. Ako sa nedá zastaviť vývoj spoločenského života, jehož línia pevne a rýchle stúpa do sveta socialistického, tak niet tej síly, čo by zastavila vývoj a postup zdemokratisovania a utvorenia republikánskej a socialistickej školy.

Ako nám vývoj prinesie v hospodárskom živote socialisáciu, tak nám vývoj prinesie socialisáciu škôl. A socialisácia v školstvu znamená to, že vtedy príležitosť bude daná každému členu spoločenstva, i tomu najchudobnejšiemu, dosiahnúť toho najvyššieho vzdelania. My ako socialisti musíme do krajnosti bojovať za túto ideálnu otázku do toho času, dokiaľ nebude uplatnená a prevedená v praktičnom živote. Lebo ak sa nepostaráme o to, aby táto vážna otázka bola čo najrýchlejšie v duchu demokracie a socialismu riešená, tak sme nedomysleli významu socialistického vzdelania pre socialistický štát. (Posl. Benda: Bolo by treba na Slovensku školy postátniť!) O tom bude reč. - Musíme zrušiť výhody v niektorej triedy určené pre školy. Musíme zrušiť charakter privilegovanej strednej školy, musíme ju prispôsobiť školstvu národnému, aby ona slúžila nielen inteligentným vrstvam, ale i ľudu. Žiadame od ľudovej školy až po universitu výučbu zdarma, aby každý člen nášho národa mal príležitosť dosiahnuť to najväčšie vzdelanie. Žiadame novú školu, školu charakterov, vôle a činnej práce. (Tak jest! Výborně!) Takto si predstavujeme školu republikánsku a demokratičnú.

Slávna snemovňo! Naša druhá požiadavka je škola moderne vystrojená. Tento bod má veľký význam, menovite pre Slovensko. Na Slovensku ľudové školy z tohoto ohľadu sú v primitívnom položení. Môžeme konštatovať, že staviská ľudových škôl nezodpovedajú ani tým minimálnym požiadavkám. Je toto pravda nie naša vina, zavinila to ešte maďarská vláda, ktorá neprinútila pristavanie škôl vydržovateľov, aby zadržávali predpisy pedagogické a zdravotnické. Na Slovensku je na stá takých škôl, ktoré sa nemôžu menovať školami, ale chatrnými búdami, je mnoho škôl, ktoré sú umiestnené v privátnych bytoch, pivniciach atd. Na pr. v Serede máme mešťanskú školu v privátnom byte, ktorá škola nemá lavíc, dietka sedia na jednoduchých doskách, ktoré sú podkladané kysnami a tehlami.

Tu jest slávna snemovňo, fotografia tejto školy. (Ukazuje fotografii.) Odporúčam ju do pozornosti pána ministra školstva a žiadam ho, aby vynasnažil sa celou silou, aby takéto kulturné asiatické pomery úplne zmizely zo Slovenska.

Na krátko môžeme charakterisovať ľudovú školu na Slovensku takto: ubohá a hoľá školská sieň, primitívne lavice a chatrná tabula. Toto je všetko a celé vystrojenie školy na Slovensku. A slávna snemovňo, kto jest za to zodpovedný? Poprvé prirodzene vláda maďarská, ktorej cieľ bol, aby slovenský národ zostal nevzdelaný, pre druhýkrát cirkev, ktorá ešte i dnes 70% škôl má v ruke. Slovenský ľud s tými všetkými, ktorý si svoje povinnosti nekonali voči školám a výučbe, sa súčtuje. Rovno im povie, nehodní ste, aby sme vyučovanie našich dietok sverili na vás. (Výborně!)

Že cirkve v minulosti, ani dnes nekonaly svoje povinnosti, to sa budeme snažiť osvedčiť pri statističnom bode, ale poznamenávam, že horemenované veci nutia našu stránu, aby celý svoj vliv vložila do toho, aby školy a menovite školy na Slovensku boly čím rýchlejšie moderne vystrojené, lebo toto je tak kardinálna otázka, od ktorej závisí zdravý vývoj školstva na Slovensku.

Tretia naša požiadavka je škola jednotná. Dnes na Slovensku panuje úplný chaos v školstve. Máme na Slovensku školy štátne, školy církevné, a síce rímsko-katolické, evangelické, kalvínské, grécko-katolické, obecné, židovské a súkromé.

Slávna snemovňo! Každá škola sa vynasnažuje svoj duch, svoj názor uplatniť ve vyúčbe, takže vonkoncom v republike vychovávajú sa rôzné charaktery s rôznymi prúdy, ktoré sa vzájemne nenávidia a vedú zbytočný boj proti sobe.

Slavná snemovňo! Toto trpeť ďalej republika nemôže, poneváč takýto školský systém bude hrobárom našej republiky. Naša strana bude ten najurputnejší boj viesť za školu jednotnú a čo prirodzene musí podporovať aj terajšia vláda. Na Slovenskú táto otázka sa môže jednotne riešiti tak, že ľudové školy na celej čiare musia byť zoštátnené. Dľa nášho názoru sme hlboko presvedčený, že tento krok bude prvný základný kameň, na ktorém sa vybuduje škola moderná, demokratičná a socialistická.

Slavná snemovňo! Vzpomenul som, že církevné školy nekonaly svoje povinnosti. Najlepšie dokumentuje toto ten kulturný výsledok, ktorý dosiahly na Slovensku. Viem, že proti tomuto menovite ľudová strana bude protestovať, ale privediem argumenty štatistické, ktoré iste ťažko bude vyvracať naším nepriateľom. Vezmeme pod kritiku činnosť cirkevným školám pod starou vládou maďarskou. Čo nám ukazuje štatistika župy Trenčianskej z r. 1900? Vezmeme pod analysu najprv župu Trenčiansku. V tejto župe sme maly pod maďarskou vládou 357 škôl. Z týchto bolo 51 štátnych s maďarskou vyučovacou řečou, 12 obecných tiež s maďarskou vyučovacou rečou, 176 škôl rímsko-katolických s vyučovacou rečou maďarskou, 63 rímskokatolických s vyučovacou rečou slovenskou, 15 škôl evangelických s vyučovacou rečou maďarskou, 14 škôl evangelických s vyučovacou rečou slovenskou, 19 škôl židovských s vyučovacou rečou maďarskou a 7 súkromých škôl s vyučovacou rečou maďarskou. Môžeme konštatovať, že výučba bola z veľkej prevahy v rukách cirkevných. Táto štatistika pochádza ešte z toho času, keď maďarská vláda ešte ne vystupovala takým drakonickým spôsobom proti tým školám, v ktorých bola vyučovacia reč slovenská, ako to pravda maďarská vláda urobila v roku 1907, keď všetky cirkevné školy, ktoré maly štátnu podporu, boly prinútene si zmeniť vyučovaciu reč na maďarskú.

Slavná snemovňo! A práve táto štatistika nám jasne ukazuje, ktoré cirkve si chránily svoju materinskú reč najhúževnatejšie vo školách ľudových. Táto štatistika nám ukazuje, že rímsko-katolická církev už r. 1900 podľahla maďarskej vláde, lebo z 249 škol rímsko-katolických ve 176 sa vyučovalo maďarsky a len v 73 školách slovensky. Takto cirkevné školy a menovite rímsko-katolické nekonaly svoje povinnosti voči svojmu národu, poneváč za štátnu podporu v 170 školách len v Trenčianskej zapredaly svoju materinskú reč. Keď posudzujeme, aký jest pomer pri evangelických školách, vidíme že tu je pomer taký: Pri ev. aug. vyzn. cirkve, ktorá mala v roku 1900 v Trenčianskej župe 29 škôl ľudových a z týchto na 14 školách vyučovalo slovensky. Vidíme, že cirkev evangelická v tejto župe svoje povinnosti voči národu väčšou húževnatosťou konala. (Odpor ľudových poslanců.)

Keď prezreme túto štatistiku z ohľadu učiteľov a žiakov, tiež prídu na javo veľmi poučné veci. V Trenčianskej župe v roku 1900 bolo všetkých učiteľov 512, z týchto je 93 učiteľov štátnych, ktorí vyučovali 5091 každodenných dietok, takže na jedného učiteľa padlo 54 detí; rímsko-katolických učiteľov bolo 319, ktorí vyučovali 23.453 dietok, na jednoho učiteľa padlo 73 dietok.

Prosím, slávna snemovňo, táto štatistika zase svedčí, že cirkevné školy na Slovensku vôbec nezodpovedaly požiadavkom vyučovacím a pedagogickým, a že sú dnes školské pomery tak smutné na Slovensku, nesú zodpovedlivosť aj cirkevné školy, totiž vydržiavatelia.

Pochopiteľná je vec, že pri takejto asiatickej a primitívnej výučbe je aj výsledok podobný, lebo v roku 1900 v Trenčianskej župe bolo 41% analfabetov. Toto je výsledok práce cirkevných škôl. Ale poďme ďalej. V roku 1900 v Trenčianskej župe bolo od 6-11 roku školopovinných dietok 41.061, z týchto bolo zapísaných 33.258 detí, takže v tejto jednej župe nenavštevovalo školu 7800 dietok. Prosím, toto je nie kultúrna práca a vydržiavatelia škôl sú zodpovední za tieto strašné pomery kultúrné.

Takéto pomery sú v roku 1900 aj v iných župách slovenských. Jedno môžme zklincovať, že čím viac cirkevných škol, tým je väčší procent analfabetov.

Slávna snemovňo! Pozrime teraz našu najposlednejšiu školskú štatistiku na Slovensku z roku 1920/21. Na Slovensku mimo Podkarpatskú Rus, všetkých škôl bolo 3319, z ktorých na 2300 bola vyučovacia reč slovenská, v 78 škôl sa vyučovalo rumunsky, v 102 školách nemecky, v 716 škôl maďarsky, na 35 sa vyučovalo slovensky a rusky, na 16 slovensky a nemecky, na 28 slovensky a maďarsky a na 8 nemecky a maďarsky.

Táto štatistika dokumentuje, že v republike panuje ozaj zdravá demokracia, kde každá národnosť má zabezpečené svoje kultúrné právo. (Odpor na levici.) Toto vykrikovanie zástupcov inej národnosti je úplne bezcenné, poneváč táto štatistika jasne svedčí, že daná je iným národnostiam príležitosť, aby svoju kultúru pestovali. Poznamenávam na príklad, že na 716 školách vyučovacia reč je maďarská. Znamená toto číslo to, že maďarskému ľudu na Slovensku je daná možnosť, aby svoje dietka v materinskej reči vychovávali a takto si môžu pestovať svoju kultúru.

Predsa najdú sa ľudia, ktorí vykrikujú, že republika utláča Maďarov. Zdôrazňujeme ešte raz, že to nie je pravda. Maďari majú svoje školy, na ktoré im náš štát dáva ťažké miliony, majú v republike silnejšiu žurnalistiku, ako sami Slováci, tak si myslím, že o utlačovaní Maďarov ani reči nemôže byť a keď sa predsa najdú takéto osoby, čo hlásajú, že maďarský ľud je utlačený, týchto ľudí nemôžeme považovať za normálnych.

Čo nám ďalej ukazuje štatistika z minulého roku? Slovensko a Podkarpatská Rus mala 3794 škôl: 1003 štátnych, 88 obecných, 1514 rímsko-katolických, 412 grécko-kat., 448 evangelických, 235 kalvínskych, 78 židovských a 17 spolkových.

Prosím, slávna snemovňo, toto rozdelenie škôl nám jasne ukazuje a dokumentuje, že stav školstva od roku 1900 sa vôbec nezmenil. Vidíme, že z 3794 škôl je 2687 cirkevných, teda veľká prevaha škôl je ešte vždycky v rukách cirkevných, ktoré v minulosti úplne dosvedčily, že sú neschopné svoje školy udražat na tej výške, na ktorej by mali byť v dnešnej modernej a demokratičnej dobe. (Posl. Hlinka: Štvať dovedete!) To není štvanica, ale štatistika, ktorá to dosvedčuje, že nekonaly svých povinností, poněváč práve v tých župách, kde je najviac cirkevných škôl, tam je najväčšie procento analfabetov. (Posl. dr. Juriga: Kde to je?) Vo všetkých župách, kde máte školy. (Posl. dr. Juriga: No, vidíte filosofa!) Taký filosof som vždycky, ako vy!

Na týchto školách vyučovalo 6229 učiteľov 4,204.624 dietok, takže na jednoho učiteľa padlo 68 detí. Minulom roku na 456 školách sa nevyučovalo skrz nedostatok učiteľov, 46 škôl bolo válkou zničené, na ktorých sa tiež nevyučovalo. Na tieto školy by nám bolo potrebné asi 600 učiteľov. Rátajúc na jednoho učiteľa 68 dietok, dľa tohoto rátania čo je úplne reálne, by na Slovensko bolo minulého roku 40.800 dietok, ktoré vôbec nechodily do školy. Ďalej keď si do povahy vezmeme, že v roku 1900 v Trenčianskej župy nezapísaných dietok bolo 7800, vo Zvolenskej asi 2000. A terajší stav školstva je vôbec lepší, ako v r. 1900, takže smele môžme prirátať ešte 20.000 nezapísaných dietok, takže na Slovensku, do týchto rátajúc aj Podkarpatskú Rus v r. 1920 až 1921 60.000 dietok nechodilo do školy.

Slávna snemovňo! Keby sme chceli na Slovensku uskutočniť modernú, terajšiemu životu demokratičnému odpovedajúcu výučbu, bolo by nám potrebné o veľa viac učiteľov ako nám ich skutočne schádza. Máme na Slovensku, sem rátajúc aj Podkarpatskú Rus, 484.696 dietok od 6-12 roku. Rátajúc na jednoho učiteľa 40 dietok, bolo by na Slovensku potrebné 12.117 učiteľov. Dľa statistiky z minulého roku máme všetkých učiteľov 6229, by nám bolo potrebné ešte, aby sme mohli uskutočniť moderné školstvo na Slovensku, 5888 nových učiteľov.

Slávna snemovňo! Svätá povinnosť je každého republikána, aby nad týmito otázkami rozmyslel sa. A vláda musí celou silou pracovať, aby školskú otázku čím rychlejšie vyriešila a možnosť dala nášmu ľudu, aby ich deti dostávaly intensívnu výchovu a výučbu. Keď si pomyslíme, že na Slovensku od prevratu máme naše školy, že naše dietka len od r. 1918 sa vyučujú svojej materinskej reči, tým väčšiou povinnosťou je terajšiej vlády, aby celú svoju silu zkoncentrovala na sorganisovanie školstva na Slovensku.

Ale vidíme, že v terajšom rozpočte na zariadenie a vybudovanie nových ľudových škôl je tam malý obnos venovaný, z ktorého ani 10 nových škôl nezariadia. A práve preto spytujem pána ministra školstva, akým spôsobom mienite dať možnosť tým 60.000 dietkam, ktoré na Slovensku nechodia do školy, aby dostaly riadnu výučbu. 1 mil. korún je venované na nové školy. Toto je tak nepatrný obnos, s ktorým, pane ministre, otázku školstva nerozriešite. Na ľudovú výchovu je položka 4,384.687 korún, toto je tiež malý obnos, s ktorým sa nedá prevádzať moderná ľudová výchova.

Proti týmto malým obnosom vo štátnom rozpočte vidíme ťažké miliony, venované na náboženský kultus. Kultus rímsko-katolický stojí ročne republiku 41,752.012 korún, kultus evanjelický 9,276.661 korún, grécko-katolický kultus 2,388.878 korún atd., dohromady republika ročne dáva církvám 54,947.551 korún. (Posl. dr. Markovič: A z čoho sa to vše zaplatí, keď podľa včerajšieho receptu Jurigova nebude sa daň platiť? - Posl. Hlinka: A čo na vás dávajú cirkve?) My od cirkví nič nepotrebujeme a o nič sa neprosíme. Naše socialistické stanovisko je známe. Žiadame odluku cirkve od štátu, poneváč náboženstvo považujeme za súkromú vec každého človeka. To my tak hlásame a budeme hlásať, církevné sdruženie je v našich očiach jednoduchá organisácia, ktorejžto organisácii jedine tie práva patria, ako iným organisáciam, ktorých členovia povinný sú svoje organisácie financovať a udržovať. My žiadame, aby otázka rozluky církve od štátu čo najrychlejšie bola riešená, lebo nášmu štátu na tie ťažké miliony, ktoré dnes venuje na neproduktívny náboženský kultus, je súrna potreba na nové ľudové školy, ktorýžto obnos keby vláda venovala každý rok na školstvo, mohla by ročne 200 nových škol zariadiť v republike. Rozluka cirkve od štátu ešte i preto je potrebnou, lebo otázku školskou na Slovensku a jej celý komplex možno riešiť len po rozluke cirkve od štátu. (Posl. Hlinka: Ale hlásajte to všade!) Áno ja to hlásam všade. (Hlas: S křížem v ruce!) Ja nie s krížkom v ruke, ako vy to robíte!

Druhá pálčivá otázka na Slovensku je otázka diet. Ja úplne uznávam, že naši bratia, kolegovia českí, na začátku a do istého času tieto diety zaslúžili, poneváč na Slovensku prekonali cennú kultúrnu prácu a ich úsilovnou prácou umožnili, že po prevrate výučba na Slovensku sa nezarazila, ale ďalej, keď aj nie úplne normálne, fungovala. Toto je fakt, a každý objektívne súďací človek toto musí konštatovať. Ano, uznávam, že sa našli také prípady, že niektorý český učiteľ nepracoval takým oduševnením, ako sme my očakávali, to dovoľujem, ale veľká prevaha českých učiteľov výborne koná a konala svoju povinnosť, ktorým s tohoto miesta vyslovujem uprímnu vďaku za ich horlivosť, ktorú prinesli na Slovensko. Mnohí z nich nechali svoju rodinu doma, prišli k nám, pracovali vytrvanlive, vzdor tomu, že zo všetkých strán sa im nadávalo a nadáva. Vytýka sa im, že neprišli na Slovensko z ideálu, aby slovenský ľud kulturne povzniesli, ale za veľké diety. Práve preto, slávna snemovňo, žiadam a to žiada aj samé na Slovensku účinkujúce české učiteľstvo, aby učitelia slovenský a český boli už raz konečne definitivne vymenovaní a aby diety boly zrušené. Tento krok iste prinesie sjednotenie českého i slovenského učiteľstva na Slovensku.

Musíme ale tiež uznať slovenskému učiteľovi jeho nespokojenosť, jeho reptanie, čo je úplne odôvodnené, poneváč vidí na jednej strane, že jeho existencia do budúcnosti je nie zabezpečená, lebo nie je definitivne vymenovaný, na druhej strane vidí a cíti tú veľkú diferenciu v učitelskej dotácii medzi českým a slovenským učiteľstvom. Táto musí prestať. Ako náhle na Slovensku budú zrušené diety, v tom okamžiku pomer medzi učiteľstvom sa napraví, stane sa jednotným, čo iste bude mať pre republiku veľký význam a z druhej strany bude vybraná agitačná látka z rúk tým, ktorí do dnes ako agitačný prostriedok užívajú proti Čechom. Keď to bude uskutočnené, tak si možno povedať, že na Slovensku sa počne opravdová a produktívna kultúrna práca.

Tiež veľmi pálčivá otázka je, na ktorú upozorňujem pána ministra školstva a národnej osvety, hmotné položenie pensionovaných učiteľov, ktorý po veľa ročnej službe dostávajú od 500 až 1000 korún pensie, z ktorej, pravda, vyživiť sa nedá, takže títo učiteľia, ak sú už vôbec práce neschopní sú odkázaní na žobráckú palicu. Otázka pensie pre učiteľstvo je vôbec nie riešená na Slovensku, takže my sami sa trasieme od budúcnosti, jak by mladší učiteľ zostal invalidom, učitelskej práce neschopným, tak, prosím, dostane sa mu taká malá pensia, z ktorej vôbec žiť sa nedá a s celou svojou rodinou by hladoval. Ja preto žiadam pána ministra školstva, aby vládny návrh o pensionovaní učiteľstva bol čím skôrej poslaneckej snemovne podaný.

Tiež veľmi pálčivá pedagogická a školská otázka je na Slovensku otázka pomocných škôl. Na Slovensku táto škola je neznáma. V Čechách a na Morave existujú tieto školy, ale ani tu nie je táto otázka úplne riešená, poneváč je nie uznaná za verejnú školu. Na Slovensku učiteľ je nútený s duševne normálnymi dietkami vyučovať dietka duševne abnormálne, čo je pravda veľká chyba pre celú školu, poneváč slabomyseľné dietky nevládzú postup držať s normálnymi dietkami a učiteľ je nútený v práci vyučovací postup zadržať, takže slabomyseľné dietka sú úplne zanedbané a nedostane sa im tej výchovy, ktorá by im nevyhnuteľne bola potrebná. Za to bych žiadal pána ministra, aby - a si myslím, že je návrh zákona o pomocných školách vypracovaný - aby čim skôr bol podaný snemovni, aby tak naše slabomyseľné dietka mali svojú osobitnú školu, kde by dostávali svojú osobitnú intensívnu výchovu.

Ja túto svojú reč končím s tým, že tento rozpočet, pravda, našim socialistickým požiadavkom neodpovedá úplne, ale predsa vidíme v tom pokrok a za to budeme hlasovať pre rozpočet. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP