Sobota 19. listopadu 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Merta.

Posl. Merta: Vážená sněmovno! Dnešní vláda představila se poslanecké sněmovně a celé republice ve znamení šetření. Tato zářivá hvězda má vésti tuto vládu za všech okolností k sanování v prvé řadě hospodářských poměrů v republice a snad v druhé řadě také politických. Zda bude vláda míti tak pevnou ruku a dobrou vůli ke zdolání všech různých poměrů, snad se ukáže dosti brzy. Ovšem není myslitelno, aby heslo šetření se v prvé řadě vybíjelo na nejchudších v republice. Aby se začalo šetřit tam, kde to je nejméně na místě, není správné a přinese málo užitku státní pokladně.

Vláda dala různé pokyny na všechny strany, že tak to dále nepůjde a že se musí šetřiti stůj co stůj. Tak někteří okresní hejtmané již šetří a při vyřizování používají již jen čtvrtky archu papíru, když vyřizují různá úřední sdělení. Tím se domnívají, že již šetří. Oproti tomu na druhé straně vyhazují plnýma rukama ze státní pokladny peníze tím, že tam, kde dříve na četnické stanici byl jeden četník, jsou dnes dva až tři četníci, a kde byli tři, jsou dnes čtyři až pět. V místech, kde se chudákům odebraly chlebové lístky a ženy se u obce dovolávaly chlebových lístků a svolala se tam schůze, aby objasněno bylo vládní nařízení v této věci, poslalo se tam hned 30 četníků, aby hlídali bídu. Takováto expedice četnická není zajisté laciná. A tak se vyhodí ihned dosti peněz najednou. To je házení písku do očí celé veřejnosti se šetřením.

Výkonné četnictvo jako celek nemá viny na prováděných zjevech, to je prostě komandováno a musí poslouchati, i kdyby mnohým z nich lepší city se tomu vzpíraly. Na brutalitách a nelidských surovostech nesou vinu charakterové rázu Kroupova a Teichmanova, jakých pohříchu je v četnickém sboru dosti, kteří za své nelidské činy ještě bývají vyznamenáváni. Výkonné četnictvo domáhá se stavovské organisace a je s podivem, že může býti odmítáno, ačkoliv na příklad důstojnictvu je povolena jeho organisace. Za to nabízí vláda četnictvu helmice a dlouhé šavle, na což by bylo potřebí několika milionů. Lépe by se posloužilo četnictvu, kdyby se ten obnos poskytl na propočítání služební doby.

Oposiční četnictvo representované "Četnickým Obzorem" poukazuje na nadměrný stav důstojnictva četnického. Tak v Rakousku byl jeden generál, 32 štábních a 185 subalterních důstojníků. Naše republika má 4 četnické generály, 38 štábních a 428 subalterních důstojníků.

Mezi nimi jsou ovšem i lidé za Rakouska těžce se provinivší, kteří vedou četnictvo naprosto nedemokraticky. Zde by se mělo šetřiti a řádně čistiti. (Posl. Bubník: Ještě se má zvýšiti počet četníků o 1000!) To není ještě tak mnoho. To ještě pro celou republiku nebude stejně stačiti a republika to konečně snese.

Já bych chtěl poukázati na některé určité věci tam, kde se dá a musí šetřiti, a zase oproti tomu ukázati, kde není šetření na místě, kde šetření zase přímo škodí.

Dne 23. srpna t. r. podnikly branné a rozpočtové výbory obou sněmoven Národního shromáždění cestu na Slovensko a Podkarpatskou Rus za účelem inspekce ubytovacích poměrů vojska. Tam jsme shledali, že poměry čsl. vojska na severní hranici Slovenska a Podkarpatské Rusi jsou z větší části krajně špatné a nepříznivé. Někde se šetří tak, že je to zdraví lidskému až přímo nebezpečné, a na druhé straně se zase vyhazují peníze plnýma rukama za špatné věci, za živobytí, obuv, šaty, seno, oves a různé jiné předměty, které nechci dopodrobna uváděti. Výpravu vedl předseda branného výboru, nynější ministr národní obrany Udržal, generál Voženílek, podplukovník Závada a parlamentní referent odborový rada dr. Novák, kteří i s ostatními kolegy potvrdí zajisté mé vývody.

Na rok 1921 žádalo ministerstvo národní obrany rozpočet, který vykazoval 2.368,830.110 K. Nyní žádá ministerstvo národní obrany na rok 1922 3.118,846.222 K, tedy více o 750,016.112 K. Také s tím větším obnosem ministerstvo národní obrany nevystačí, nehledě k výdajům za mobilisaci nynější, která je mimo rozpočet. Proč? Proto, že se nedovede šetřiti tam, kde se ve skutečnosti šetřiti má. Do té tajné kuchyně nikdo nevidí, kdo je to ten kuchtík, který ty miliony svařuje. (Posl. Najman: Myslím, rozvařuje!) Branný výbor je pátým kolem u vozu, nemá vlivu na utváření se poměrů v ministerstvu národní obrany. Parlamentu předkládají se již hotové věci. Sotva to slovo kritiky je přípustno a to je ještě obmezeně rozpočteno na určité čtvrthodiny.

V rozpočtu ministerstva národní obrany tit. 3, § 4, str. 161, vojenská hospodářství jsou úplně pasivní obnosem 4,940.920 K již do předu na rok 1922. Ve zprávě uvedeny zrušené dvory, ale chybí Ramhánypuszta. Příjem z velkostatku Ramhánypuszta za rok 1920-21 není vůbec uveden. Byl snad zrušen? Proč tedy zrušení neuvedeno? Kam přišel inventář?

Na tomto velkostatku r. 1920 byl naset ječmen asi na 10 ha. Kam se poděl ten ječmen? Kam přišlo ovoce, které bylo vzato v obnosu nejméně na 10.000 K? Výkaz o příjmech z tohoto dvora chybí. Na velkostatku pracoval motorový pluh z velkostatku košického a byla spotřeba benzinu za 16.000 K v r. 1920. To neneslo žádného kapitálu? Na velkostatek bylo dovezeno 2. července 1920 8 párů evidenčních koní, 12. července 1920 4 voli, 14. července 5 volů, 14. července 2 jalovice a 6 telat, 30. srpna 2 telata. Z Lučence dovezeny 30. června 23 pluhy, 5 koleček, 4 brány a různé drobné nářadí řemeslnické. Z Bratislavy dovezeny 3. července 3 vozy, 4 pluhy, 7 bran, 16 postrojů koňských, hřebla a t. d. Ze Zvoleně dovezeno 12. července 5 pluhů, 8 postrojů volských mimo osivo, dřevo a t. d. To je důkaz, že dvůr existoval. Buď byl pasivní, a jako takový zrušen, anebo dosud existuje a je dosud pasivní. Zmínky o něm vůbec nikde není. Byla to vůbec pochybená věc, podobný dvůr úplně rozbitý najmouti. Roční nájemné bylo v roce 1920 50.000 Kč, a výtěžek? Sena asi za 20.000 K sežrali koně a voli. Minus: 1 padlý kůň. Okrouhle nejmenší cifra 30 tisíc korun, dále osiva, opravy budov a stájí, orba motorovým pluhem, benzin, doprava pluhu, obsluha 20 tisíc korun. Součet 50 tisíc Kč a nájemné 50 tisíc Kč rovná se 100 tisíc Kč.

Takovéto úplné zařizování hospodářství z ničeho může si dovoliti pouze soukromá osoba mající smysl pro hospodářství, ale ne stát z peněz poplatníků. Hospodářské dvory vojenské se vypláceti vůbec nebudou. Důkaz: Za 3 léta není 13 dvorů s to uhraditi 4,319.500 Kč, ba naopak, jeví se ještě schodek do budoucna @a konto na rok 1922 621.420 Kč. Deficit u 13 dvorů tím vzrůstá na 4,940.920 Kč a tuto částku má zaplatiti ministerstvu národní obrany poplatnictvo většinou v nepřímých daních. Košické hospodářství s velkým nákladem zařízené bylo zrušeno a pole opět proměněno v execírák. Není to lehkomyslné vyhazování peněz? V Lučenci bylo hospodářství též a ovčinec. Kolik toto hospodářství vyneslo a jak veliká byla ztráta na vlně, mohl by nám říci major Došlík, který fungoval ve vlnařské komisi. Tato záležitost s vlnou na Slovensku není ještě skoncována a ještě bude míti určitou svou dohru, poněvadž dosud není vyřízena celá řada otázek.

Komárenský správce podle protokolů, ležících v intendanci zemského vojenského velitelství v Bratislavě, udělal minus nákupem investičním 2,981.000 Kč, takže na jeho místo odeslán jistý kapitán od intendace zemského vojenského velitelství v Bratislavě. Jsou snad tyto 2,981.000 Kč obsaženy v uvedeném schodku? Uvedené 4,940.920 Kč jsou fakticky ztrátou zbytečnou a nutno zde v prvé řadě šetřiti.

Zavedením novoty podle § 4, str. 145, poslední odstavec, že výdaje za 20 vojenských gážistů půjdou na vrub úvěru tit. 3, § 3, není pro pasivní dvory ulehčením, nýbrž břemenem. Vojenský dvůr Lipník žádá na dokončení kravína (tit. 3, § 4, tab. 17) úhrnem 400.000 Kč. Kolik věnovalo před tím ministerstvo národní obrany na stavbu tuto a kolik věnuje na stavbu obydlí pro důstojníky na Slovensku? My jsme viděli na Slovensku byty důstojníků tak strašné, že se nedá vůbec mluviti, v jakých bytech a v jakých poměrech tito lidé žijí. Vojáci jsou na tom ještě hůře, spí docela 2 nebo 3 na jednom slamníku, postele srazí se prostě dohromady, slamníky jsou ještě k tomu papírové a v nich špatná sláma - skutečně - přímo strašné věci.

Vojenský dvůr Hranice - Hustopeč upravuje park r. 1920 (tit. 3, § 4, tab. 17) za 10.000 Kč. Vojenský statek Komárno přirozeně nezůstává pozadu a žádá na rok 1922 (§ 4, tit. 3, tab. 17, str. 97) 7000 Kč na úpravu parku. 17.000 Kč na luxus toho naprosto potřeba není! Dvory Motol u Prahy, Terezín, Pohořelice a zemědělský distrikt Schandorf žádají doplnění inventáře mrtvého i živého. Co tedy na dvoře bylo, když se bral do nájmu? Docela nic! Nájemné se celkem platí na dvory (tab. 15, § 4, str. 95): Motol 36.000 Kč, Hranice-Hustopeč 60.000 Kč, Olomouc 1300 Kč, Pohořelice 39.736 Kč, Schandorf 61.000 Kč, Nový Majír 73.320 Kč, úhrnem 271.356 Kč.

Olomouc chce sázeti stromky (tit. 3, § 4, tab. 17) a k tomu potřebuje mimořádně 10.000 Kč. Jsou veškery nájmy uzavřeny na nekonečno, že není třeba se obávati ztráty při výpovědi? Jak dlouho bude dluh 4,319.500 Kč všemi dvory splácen a jaká je záruka, že konečně jednou budou se dvory přece vypláceti a že to nedopadne opět jako letos?

Záruky není vůbec, ba naopak, je se co obávati, že příští rok budou všechny dvory pasivní a nové nájemné 500.000 Kč, protože letošní sucha píce pro dobytek nedodala a vojenská správa dvorů bude nucena ji kupovati. Jak se vyplácí vojenský statek Lipník, když od roku 1918/21 činily výdaje mimořádné (tit. 3, § 4, tabulka "vojenské hospodářství - 16") 1,800.000 Kč na stavbu kravína, kasáren pro deputátníky, obydlí pro správce, elektrovodní sítě, adaptace části stodoly, na kancelář a doplnění živého inventáře na rok 1922, poněvadž kravín ještě hotov není, potřebí jest dle tabulky 17, § 4, tit. 3, mimořádně 400 tisíc Kč. Na rok 1923 bude se pravděpodobně, poněvadž se část stodoly adaptovala na kanceláře, stavěti zajisté zase ta stodola.

Velkostatek lipnický sám o sobě potřebuje do konce roku 1922 - 2,200.000 Kč. Jaký je výnos velkostatku lipnického, snad ví pan ministr, ale z tabulky i všech paragrafů, patřících k "vojenskému hospodářství", vyčísti to naprosto nelze a kolega Hnídek před malou chvíli zde konstatoval, že se docela ztratilo z rozpočtu ministerstvo zahraničí.

Je sice napsáno na tabulce 19, tit. 3, položka 4, "vojenský velkostatek Lipník", ale ten je rozdělen na několik dvorů, takže kontrola je nesnadná a není z toho vidno, zda jde o hospodářství Lipník nebo o okres Lipník. Při nejmenším musil by však statek nésti ročně aspoň tolik, kolik by nesla jistina 2,200.000 Kč, uložená na 4%, a to nenese, poněvadž je a bude na dlouho pasivní. Zřizování tohoto statku je velice nákladné a nehospodářské. V příjmech není specifikován příjem za prasata v hospodářství Trenčíně, nyní zrušeném. Že na vojenských dvorech nehospodařili vojenští správcové sami, nýbrž i poroučely jejich dámy, podává důkaz ministerstvo národní obrany 35 b nálezem č. j. 60, důvěrný rozkaz z roku 1920.

Veškeré vedení dle suchopárného a chladného rozpočtu ministerstva národní obrany je pasivní a ještě při sestavování výkazů o příjmech ztratilo se ministerstvu národní obrany hospodářství v Ramhány, o kterém sice, jak již uvedeno na str. 162, odst. 2, je zmínka, že se zřizuje v roce 1920, ale více nic, a eventuelní příjem na rok 1920 chybí vůbec, jakož i rozpočet na rok 1922. O zrušení se neví též nic a tak se tedy dvůr Malá Ramhány ztratil a s ním i investovaný kapitál na opravu budov, výplatu dělníků, orbu, benzín, dodaný materiál dřeva ze 2 koupených baráků dřevěných v Lučenci z táborového ležení, za osivo, za stroje, tržba za ovoce ze zahrad, nářadí, hospodářské stroje atd.

Mimo to byla nákladně zřízena posádková hospodářství, o nichž vůbec nikde v rozpočtu zmínka není. A tak i zde u těchto jsou výlohy a výtěžky. Hospodářství posádková vedou, resp. vedli tak zvaní hospodářští referenti. Jsou tito důstojníci čítáni na vrub hospodářských vojenských dvorů a jejich výtěžků anebo @a conto armády.

"Šetřiti" budiž heslem, ale ne jako v poslední mobilisaci, když na příklad ministerstvo nár. obrany telegrafovalo výnosem č. j. 596.148, požitky mobilisovaných ze dne 30. října t. r. nařídí výplatu paušálu ošacovacího jako předepsaného ve služební knize k 4. II., pag. 7, pro všechna velitelství vyšší, pro polní formace a pro formace náhradní, a to: důstojník od fronty 500 Kč, rotmistr od fronty 300 Kč, důstojník kancelářský 400 Kč, z povolání rotmistr 250 Kč, záložní důstojník 300-400 Kč nebo oděv a následkem toho všichni, kdož do pole nejdou, dostanou vyplaceno 250-400 Kč.

Na základě nejasných nařízení I. Z. V. 1440/mob. ze 27./X. 1921, 1547 mob. a 1567 (mob. důvěrné) se stalo, že bylo reservním důstojníkům vyplaceno místo 30 Kč 300-400 Kč a teprve 12. listopadu si vojenské úřady tuto chybu uvědomily. Kdo efektivní tuto ztrátu nahradí? Jistě že z těch lidí nikdo ty peníze více nevrátí. (Hlas: Poněvadž jich nemá!) Ale stala se chyba.

Nyní uvedu další doklady o šetření. Výdaje řádné tit. č. 1, par. pol. a) osobní požitky vojenských gážistů a poddůstojníků z povolání: 8,071.472 Kč, zahraniční orgány 3,393.184, francouzská misse 13 milionů, úhrnem 24,464,656 Kč, interkalář 489.293, zbývá 23,975.363 Kč.

§ 1, pol. c) požitky občanských zaměstnanců, smluvních úředníků a pomocných sil a definitivních a výpomocných zřízenců 3,821.426 Kč, mimořádné výdaje § 1, pol. a) drahotní přídavky a mimořádné výpomoce vojenských gážistů atd. 7,719.300 Kč. § 1, pol. c) drahotní přídavky a mimořádné výpomoce občanských zaměstnanců obnáší 3,620.210 Kč, úhrn řádných výdajů vojenských 23,978.363 Kč, drahotní přídavky a mimořádné výpomoce atd. 7,719.300 Kč, celkem 31,694.663 Kč.

Úhrnem řádných výdajů občanských zaměstnanců 3,821.426, drahotní přídavky a mimořádné výpomoce občanských zaměstnanců 3,620.210 Kč, celkem 7,441.636. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Ministerstvo nár. obrany je administrativní úřad zřízený zvláštním zákonem úplně odděleně od zákona branného, jest tedy úřadem jako jiná ministerstva civilní, kde mají býti důstojníci jen jako experti při výlučně vojenských otázkách.

Přes to jest u ministerstva nár. obrany občanských zaměstnanců definitivních pouze 299, a to úředníků pragmatikálních 149, oficiantů 100 a definitivních zřízenců 50. Oproti tomu jest důstojníků 600 a poddůstojníků z povolání 162 systemisováno, ale skoro tolik ještě přiděleno.

Občanský personál pomocný na dobu potřeby obnáší 252, ten však jest též pomocným personálem pro vojenské gážisty, kteří mají ještě mimo to vojíny, a nemůže proto při porovnávání býti brán v úvahu. Důstojníci mají býti přiděleni k vojenským jednotkám, plukům, které mají nedostatek důstojníků, a administrativa, která jest obstarávána po většině občanskými zaměstnanci, má býti civilní úplně, čímž se předejde při skutečném úsporném hospodářství propuštění občanského personálu.

Poměr sil vojenských 762 a poměr sil občanských 299; dělíme-li 762:299, dá to 2·5, to jest 2 1/2krát více vojenských gážistů než civilních. To jest vojenských gážistů 100%, občanských 40%. Naproti tomu poměr platů vojenských gážistů 31 mil. Kč k poměru platů občanských gážistů 7 mil. Kč; dělíme-li 31 mil.:7 mil., dá to 4·2/5, tedy poměr gáží měl by býti při stejné výkonnosti 100% vojenských 31 mil. Kč a občanských 40%, 12,400.000 Kč. Zde se jeví nepoměr při platu stejnorodých vojenských gážistů a gážistů mimo hodnostní třídu proti stejnorodým občanským zaměstnancům, úředníkům, oficiantům a zřízencům o 5 mil. Kč k tíži vojenských gážistů a jest tudíž výkonnost občanských zaměstnanců o více než 1/3 větší než vojenských. Má se tedy ubírati na méně výkonném zaměstnanectvu a ne na občanském, které má větší výkonnost a jest levnější. Poměr tento netýká se však důstojníků vůbec, kteří jsou stejné výkonnosti, jako občanští zaměstnanci, porovnáme-li poměr počtu těchto proti poměru požitků 762 vojenských, 8,071.000 Kč ku 7,719.000 Kč, úhrnem 15,790.000 Kč proti poměru požitků občanských 299 3,821.000 Kč: 3,620.000 Kč, úhrnem 7,441.000 Kč a připočteme-li ještě důstojníky přidělené ministerstvu národní obrany, jejichž požitky zatěžují národní obranu, tit. II., nýbrž týká se našich vojenských zahraničních orgánů, které mají požitky upravené zahraničními přídavky na výši 2- až 3násobnou a jejichž agendu by mohlo obstarati ministerstvo zahraničních věcí, kterému by byl přidělen v místech, kde se jeví nevyhnutelná potřeba - a těch není mnoho - 1 důstojník, co vojenský poradce, kdežto nyní, a to hlavně v Paříži, je 1 plukovník, 1 kapitán, 2 poddůstojníci, 2 ordonance a 1 písařka. V Římě 1 podplukovník, 1 kapitán, 1 poddůstojník a 1 ordonance. V Pešti 1 podplukovník, 1 kapitán, 1 ordonance a 1 písařka. Ve Vídni 1 plukovník, 1 kapitán, 1 poručík, 1 poddůstojník, 1 ordonance. Tento náklad nemá býti ani preliminován v rozpočtu ministerstva nár. obrany, nýbrž v rozpočtu ministerstva zahraničí, čímž by se ušetřil značný obnos. My jsme před chvíli slyšeli pana dr. Hnídka, že tento náklad vůbec z rozpočtu zmizel.

Hlavně však týká se velké vydání vojenské francouzské mise, kde při počtu dvou divisních generálů, tří brigádních generálů, sedm plukovníků, 19 podplukovníků, 16 majorů, 23 kapitánů a 50 důstojníků a mužstva jeví se náklad 13,000.000 Kč. Zde se jeví, vezme-li se za základ počet jedinců bez ohledu na hodnost, zatížení per 108.333 K na jednoho člena francouzské mise. Avšak náklad na francouzskou misi je ještě větší než 13 mil. korun, který je v rozpočtu uveden, a dosahuje přibližně obnosu 17 mil. Kč, při čemž je zajímavo, že pro jednoho majora francouzské mise na Smíchově platí ministerstvo nár. obrany měsíčně ještě vedle toho za byt 1420 Kč. Dále chci poukázati, že za volné jízdenky na drahách požaduje ministerstvo železnic 92.200 Kč a za ubytování koní francouzských důstojníků ve vile Blochově a Zdekauerově obnos přes 15 tisíc Kč. Do příjmů vzatý obnos per 3,600.000 Kč co úhrada za francouzskou misi, totiž požitky, které zatěžují francouzskou vládu, je imaginární, neboť jsme do dnešního dne nedostali od francouzské republiky ničeho, a myslím, že ani v roce 1922 ničeho nedostaneme.

Pánové mohou zase odpovídati, čím jsme povinni francouzské missi atd. atd. Ale já mohu zde říci, že naši důstojníci to těžko nesou, že celá armáda je pod vlivem a komandem cizích důstojníků a ne domácích a vedle toho tak křiklavě placených s tolika výhodami. Že páni francouzští důstojníci nemívají vždy takt slušnosti, dokazuje případ na Slovensku, kde generál Hennoque, který byl velitelem východního Slovenska a vojenským diktátorem, pozval si deputaci dělnictva k sobě, a když se k němu dostavila a jeden důvěrník náš měl rudý karafiát v knoflíkové dírce, dovolil si tento pán občanu Čsl. republiky karafiát vytrhnouti, hoditi na zem a pošlapati jej. Tentýž pán zavinil se županem Sedláčkem zastřelení dvou dělníků v Košicích. Na interpelaci čís. 139, ve které se praví, že dne 4. června 1919 zastřeleni byli oddílem čsl. vojska pod velením nadporučíka Struppla a poručíka Bukovského na Rakocziho náměstí 15letý dělník Tyrpak Béla a 36letý dělník, otec 4 dětí, Lipták Jánoš, oba zaměstnaní ve slévárně Čermelské u Košic, nebyla dána pozůstalým těchto obětí dosud žádná náhrada. Tady se to zase šetřením neodčiní, zde není šetření na místě.

Cesty francouzských důstojníků, přidělených naší armádě, do Maďarska, Vídně a Varšavy vzbuzovaly i v řadách našich důstojníků značný rozruch a konečně to došlo tak daleko, že najednou jsme mobilisovali proti Maďarsku a v Budapešti sedí dohodová mise, se kterou je náš pan min. předseda i jako ministr zahraničí ve stálém spojení. Zdá se nám, že je to sestavená komise a mise Dohody na stálé vyzvídání naší hospodářské a politické situace, aby naše republika byla čím dále odvislejším vasalem dohodového kapitalismu. Co nejrozhodněji se ohražujeme, aby cizí důstojníci, jako je generál Paris v Užhorodě, vedle civilní správy rozhodoval o povolení a nepovolení shromáždění lidu, jak se dosud děje. Snad se dočkáme, že konečně bude té vojenské diktatury na Slovensku a v Podkarpatské Rusi konec.

Další položka v § 1, položka e), fotografický a filmový materiál per 140.000 Kč nepotřebuje vojenská správa ve vlastní režii, neboť dnes jsou závody specielní kinematografií se zabývající, které by, když se dá vojsko k výplni filmů, bezplatně provedlo propagandu. Na redakci Věstníku preliminován jest obnos 400.000 Kč proti příjmu 5000 Kč. Je příliš značný a bylo by to možno též opatřiti mnohem levněji. K čemu je tisková skupina ministerstva nár. obrany? Stačilo by, aby byl přidělen 1 úředník ke stylisaci a 1 úředník z tiskové skupiny, který by obstarával redakci Věstníku, který by za tuto práci obdržel 1000 Kč měsíční odměny. Nehledě ani k tomu, účelným zadáním tiskařských prací dalo by se ušetřiti na věcných vydáních okrouhle 60.000 Kč. Osobní náklad 1 úředníka IX. hodn. třídy 22.116 Kč. Úředník s paušální odměnou 12.000 Kč, celkem 34.116 Kč.

Dále upozorňuji též na nákupní a výrobní odbor, který jest až na malé výjimky úplně zbytečný, neboť dokončuje pouze práci, kterou příslušné oddělení úplně musí propracovati. Některá oddělení dala by se snadno přičleniti k jiným odborům a odpadl by odborný přednosta a přibližně 60 vojenských gážistů, jež jsou v tomto odboru, až na nepatrné výjimky a několik smluvních sil a civilních zaměstnanců. Zde by se dala restrinkce personálu snadno provésti. Od čeho je vlastně hospodářský odbor zřízený? Též měly by se vůbec omeziti tak zv. služební cesty, které jsou podnikány jednotlivci z tohoto nákupního a výrobního odboru i celými komisemi, zejména na Slovensko v rozsahu přímo hrozném. Jest prokázáno, že se do jednoho místa jede několikráte.

Nákup odborné literatury vojenské a předplacení novin vyžaduje vysvětlení.

Na Slovensku má možnost každý župan disponovati s vojskem, jak a kdy za dobré uzná. Při mzdových sporech a bojích dělnictva vyrukuje ihned vojsko, jak se stalo již na více místech, zejména v Růžomberku. Co máme však říci dnes při dnešní demobilisaci? Velitelství posádkové v Terezíně dalo při demobilisaci rozkaz, aby demobilisovaní truhlářští dělníci ucházeli se o práci v truhlářské dílně p. Sýkory, kde jest stávka. Tím propůjčilo se vojenské velitelství k veřejnému verbování stávkokazů. Jsem žádostiv, co na toto nerozumné počínání posádkového velitelství náš pan ministr nár. obrany Udržal odpoví. Že bychom se měli přímo deklarovati jako stávkokazi a přímo v rozkazu měli takováto nařízení, myslím, že přece jen u nás zapotřebí není. Měli jsme dosti stávkokazů a viděli jsme ve stávce bankovního zřízenectva zase, kdo v prvé řadě nesl pečeť stávkokazů na čele ve stávce přes 15 tisíc zaměstnanců.

V Košicích při každé malicherné věci vyrukuje vojsko s pancéřovými auty na nejživější ulice a projíždí městem. Co to má za smysl a za jakým účelem? Zastrašovati chodce nebo koho?

Ale ještě je zajímavějším, že kde kdo může rozhodovati o vojenských asistencích, tak jako se stalo v prosinci loňského roku, kdy ředitel košicko-bohumínské dráhy Schleiderer zavolal si vojsko, a jedině rozvaze našich důvěrníků bylo co děkovati, že se zabránilo krveprolití. Tento pán je prý čelným činitelem ve straně národně-sociální.

V košické vojenské zásobárně pracují ukrajinští zajatci, kteří jsou pod přísnou persekucí carských důstojníků. Zde jest nutno učiniti také konečně nápravu. Zajatci jsou tu na úkor našich nezaměstnaných dělníků a konečně chtějí tito lidé také domů.

Ještě něco o vojenské justici. S touto zastaralou organisací je konečně také nutno pohnouti. Jak to přijde, že v Košicích ještě do dnešního dne rozhoduje o civilním občanstvu za zdánlivě spáchané přestupky, prý v době našeho sporu s Maďarskem při t. zv. vpádu bolševickém? Provokatér z povolání zavinil, že tři železniční zřízenci byli na udání přes čtyři měsíce ve vyšetřovací vazbě u divisního soudu v Košicích. Po tři léta jsou slibovány stále reformy, ale veřejnost se nemůže reforem dočkati. My žádáme zvláště okamžité provedení jedné reformy, totiž odstranění vojenské justice. Ředitelem vojenské justice je stále gen. Kunz, který chrání a omlouvá soudy, odsuzující neprávem k smrti, jako se stalo na Slovensku, který má soudy, jež osvobodí důstojníka a četaře, kteří zastřelili muže, jako se stalo v případě trhanovském. Vojenská justice musí býti odstraněna. Není větší důvěry v civilní justici, která je také zaujata, ale přece do civilní justice je lépe viděti, kdežto vojenská je stále zakryta hradbami.

Nyní se chystají zase vojenské soudy k velikým zasedáním nad všemi, kdo nebyli cele nadšeni z mobilisace, a zase sta a sta občanů bude vláčeno po soudech a žalářích, aby měli páni auditoři co dělat. Odstranění vojenské justice je naším nutným požadavkem.

A kde je ještě možno šetřiti? Snad bude vláda i v tom šetřiti, že nebude nadále vydržovati zbytečných provokatérů, jako je výzvědné oddělení proti komunistům, v jehož čele stojí bývalý důstojník generálního štábu rakouské armády major Haužwitz, který má své kanceláře s větším kádrem provokatérů a špiclů v Praze v Revoluční třídě. Hlavním vedoucím a cestujícím špiclem je bývalý kandidát poslanectví strany sociálně-demokratické, rakouský felák vojenské policie, nynější kapitán československého vojska Josef Brůša, rukavičkářský dělník. Tento člověk jezdí po Slovensku a Podkarpatské Rusi a provokuje občany a svádí zejména dělnictvo k provokatérským službám ve straně komunistické, aby se mohli vyráběti nespolehliví živlové a Maďaroni.

Také dosud není vyšetřena otázka odškodnění čtyř zastřelených bratří Fleischerových a tří bratří Levkovičových. Interpelace v této vážné věci podaná dosud není řádně zodpověděna a nese číslo 80. V této interpelaci se praví: Dne 14. června 1919 zastřelen byl 33letý kupec Adolf Deutsch v Michalovcích. Dne 13. června 1919 bylo sebráno vojskem pěšího pluku č. 28 a 36 asi 80 lidí v Michalovcích. Většině z nich odebrali vojáci peníze a různé drobnosti. Po té jim bylo řečeno, že bude z nich vybráno 5 rukojmí, kteří by ručili za pořádek ve městě. Vybráno bylo 5 občanů židovského vyznání. Téhož dne byl v noci zastřelen jeden vojín. Vyšetřování nezjistilo, kdo byl pachatelem. Vojskem provedena byla razzie, při které zatčen byl výše uvedený Deutsch. Přes to, že dokázal svoje alibi, přes to, že byl všeobecně vážen a znám jako občan mírumilovný, byl zastřelen. Intervence katolického kněze p. Opicze společně s několika občany, kteří dokazovali, že Deutsch je takového zločinu neschopný, nenalezla u velitele odezvy.

Dne 14. června byl v Pečovské Nové Vsi (župa šárišská) stejným způsobem a za stejných okolností zastřelen občan Selig Zobel, kupec, otec 4 dítek, vojíny 37. střeleckého pluku na rozkaz majora.

Ve Velké Vítězi (šárišská župa) zastřeleni byli 3 bratři Levkovičové a 4 bratři Fleischerové, kterým odebrány byly větší částky peněz.

V červnu 1919 v Sabinově zastřeleni byli 2 dělníci, cestující za prací z Kamionky (šárišská župa). Hlídka československého vojska je shlédla v jednom stavení. Na otázku: Jste bolševici? tito, aniž věděli, zda otázka je vážná, odpověděli: "Hej" (Ano), načež byli hlídkou okamžitě zastřeleni.

Velitel vojenského oddílu v Michalovcích dne 12. června 1919 nařídil vojínům, že mohou 24 hodin v městě drancovati. Za oběť padlo několik občanů a dětí.

Na tuto interpelaci odpověděl pod čís. 494 ministr nár. obrany dr. Markovič, kde praví, že není možno ještě všechny tyto záležitosti přesně vyříditi, a proto jest také prozatímní odpověď na tyto veškeré události v této interpelaci uvedena. Dnes máme již pátého ministra národní obrany. Snad tento pan ministr se konečně postará o to, aby pozůstalým dětem a příbuzenstvu dostalo se náhrady a konečně zadržené peníze Fleischerově rodině byly navráceny.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP