Sobota 19. listopadu 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Jokl.

Posl. Jokl (německy): Slavná sněmovno! Mezi předloženými rozpočty jednotlivých ministerstev je zajisté rozpočet ministerstva národní obrany nejzáhadnější, nejzastřenější a má nejvíce slabin. Vlastně je zbytečno mluviti o tomto rozpočtu, neboť při mobilisaci bylo upřímně prohlášeno, že vláda se nebude držeti číslic, nýbrž že bude hleděti, aby náklady mobilisační dostala v rozpočtu pod střechu. Jestliže přes to používáme na předložené číslice kritické sondy, děje se tak jen proto, aby se veřejnosti ukázalo hospodářství, lépe řečeno nehospodářství, jaké se provádí s vymačkanými penězi z daní. Již opětovně bylo za debaty objasněno ciferně stoupání výdajů na militarismus; jen krátce dodatkem chci poukázati na to, že v roce 1920 činil podíl ministerstva národní obrany na veškerém rozpočtu 11 1/2%, v roce 1921 16·7% a na rok 1922 je rozpočten 19%. Čím více se vzdalujeme od světové války, tím více rostou výdaje na militarismus. Stálého vojska máme 150.000 mužů, z toho 10.602 důstojníků, 11.740 rotmistrů, tedy šikovatelů, a 127.631 mužů, z nichž zase je 32.189 poddůstojníků, tedy desátníků a četařů. Na 12 mužů přijde tedy v našem vojsku 1 důstojník, na 10 mužů 1 rotmistr a na 3 muže 1 poddůstojník! 12 mužů má v naší armádě 5 představených! Chci poukázati jen na to, že v tomto státě se považuje za zcela přirozenou soustavu, jestliže 60 dětí má jednoho učitele, avšak bude nutno přiznati, že se 60 školními dětmi je tíže zacházeti než se 12 dospělými muži, kteří konají svoji služební dobu. K tomu přistupuje ještě nesmírná armáda civilních úředníků a civilních dělníků. Spojené státy, které mají 100 milionů obyvatelů, mají 150.000 mužů stálého vojska, my, stát se 14 miliony obyvatelů, máme rovněž 150.000 mužů stálého vojska. Vidíte, že pochybné přátelství Francie k našemu státu přijde nám velmi draho. Jak zbytečný je tento počet stálého vojska ve zbrani, o tom nám podává důkaz mnoho událostí nejnovější doby. 150 mužů odevzdali jsme na tak zvanou hradní stráž, a drastický příklad, jak se mrhá pracovní silou, lidským materiálem, poskytuje nám dozor nad Rothovou továrnou na náboje v Bratislavě. Tam jsou zaměstnáni dva podplukovníci, 1 major, 2 kapitáni, 2 rotmistři. Ve válce, kdy produkce byla desetkráte vyšší, byl tam jen jeden zbrojní úředník a 2 desátníci k dozoru nad továrnou.

Ve starém Rakousku mělo ministerstvo války 26 oddělení, ministerstvo národní obrany u nás má 49 oddělení. Jak vidíte, máme vojsko stálé, avšak také vojsko sedící, zvláště když počítáte velký počet civilních úředníků, na něž vydáváme ročně přes 53 miliony. U stálého vojska jezdí důstojníci na koni, u sedícího vojska jezdí na šimlu u psacího stolu, u stálého vojska nosí ostruhy ve službě, u sedícího vojska ve službě a mimo službu. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Důstojnické gáže činí podle rozpočtu 336 milionů korun, požitky osob mužstva 126 milionů, pro civilní úředníky 53 milionů. Vidíte tedy, jak je tu velký počet úředníků, o jichž zaměstnání nám jakákoli kontrola schází. Kromě toho vyplácí se civilním dělníkům 87 milionů. Zkoumáme-li předložený etát o gážích, pak nám přinese srovnávání nesmírně velké překvapení. Shledáme především, že gáže důstojnické u politického oddělení, tedy u ministerstva, jsou značně vyšší než u vojenských sborů. Patrně je názor, že zaměstnání u ministerstva je daleko namáhavější, daleko úmornější než u sboru. Jen několik příkladů: Důstojník VII. hodnostní třídy má u sboru 24.816 K ročně, v politickém oddělení 25.224 K, důstojník VIII. hodn. třídy u sboru 20.196, v politickém oddělení 20.532 K, v IX. hodn. třídě u sboru 16.224, v politickém oddělení 16.467 K, u druhých je poměr stejný.

Avšak nejzajímavější je v tomto: Minulého roku, nebo lépe řečeno, po prvé v tomto rozpočtu objevuje se skutečnost, že důstojnické gáže v politické správě byly zcela svémocně značně zvýšeny - bez něčího souhlasu. Ve IV. hodnostní třídě měli gážisté v politické službě v roce 1921 ročního příjmu 40.068 K, v roce 1922 41.736 K, v V. hodnostní třídě 26.916, nyní 31.344 K, v VI. hodnost. třídě 19.992, nyní 26.820 K. Zcela vážně musíme se tázati a žádati účet, odkud béře ministerstvo právo, aby takovým způsobem zvyšovalo gáže gážistům, kteří jsou zaměstnáni v politické službě u ministerstva. V branném výboru leží ovšem předloha - leží tam teprve asi rok nevyřízena - o zvýšení požitků mužstva, které bylo v praxi již provedeno. Avšak o zvýšení důstojnických gáží není tam nejmenšího. Máme tu co činiti se svémocí, která zastiňuje všecko, čemu jsme byli zvyklí za Rakouska. Připomínám jen, jak ve starém Rakousku vždy zvířila prach otázka zvýšení důstojnických gáží. Zde se to odbylo škrtnutím péra v rozpočtu, bez předcházejícího souhlasu k tomu.

Zajímavé byly vývody našeho kolegy Špatného o francouzské misi, jejíž neúčelnost a zbytečnost i on prohlásil, která také letos zase vyžaduje 12 milionů. Již minulého roku učinili jsme návrh, aby tato francouzská mise byla rozpuštěna. Náš návrh byl zamítnut. Mohu jen opakovati, že tuto francouzskou misi považujeme za věc nejzbytečnější, jakou si můžeme představiti. Není-li už jiného východiska, ať je několik francouzských žoldnéřů zařazeno do našeho vojska, jinak však budiž tato mise zrušena.

Velmi zajímavé jsou také předložené číslice o nákladech na stravování mužstva. Na potraviny bylo požadováno 326 milionů proti 254 milionům korun v minulém roce. Na chléb 181 milionů proti 55 milionům v minulém roce. Náklady na výživu stouply tedy ze 309 na 507 milionů. Konstatuji, že stravování nestalo se hojnějším, nýbrž že za totéž množství chleba a potravin minulého roku bylo letos vydáno skoro o 200 milionů více. Je to nesmírný dar, který vojenská správa dává agrárníkům, a my si tyto číslice velmi dobře zapamatujeme, přijdou-li nám pánové v našem mzdovém boji a budou nám něco vypravovati o zmírnění cen a o zlevnění potravin, které na

stalo. Vojenská správa poskytuje nám nejlepší důkaz, že není správno poukazovati na zlevnění potravin. Velkost daru agrárníkům se tím ještě stupňuje... (Německý výkřik: Zaplacený patriotismus!) - budu o tom ještě mluviti - že na příklad výdaje za krmivo a stelivo stouply ze 136 milionů na 218 milionů, takže agrárníci dostanou za svůj patriotismus, který projevují vůči státu, dar 300 milionů korun.

Mám příliš skromně vyměřený čas, než abych mohl o tom mluviti podrobněji, myslím však, že v tomto roce budeme míti ještě příležitost, jednotlivé číslice přezkoumati. Ještě jen několik číslic. Výdaje za topení stouply z 15 milionů na 38 milionů. Za to výdaj na osvětlování není do rozpočtu pojat. Patrně se počítá s tím, že bude měsíc svítiti nepřetržitě, že tedy nebude třeba osvětlení. Naproti tomu máme novou položku na krmení psů, koček a holubů: 600.000 K. Ze své válečné doby vím, že byl trén se psy, že byli sanitní psi. Nevím sice, mají-li býti zavedeni u nás, ale tato položka je konečně možná. Avšak položce "Kočky" nerozumím. Vždycky jsem se domníval, že v kasárnách je třeba koček, aby chytaly myši a krysy, jichž tam je nemálo, avšak najednou slyšíme, že jsou pečlivě krmeny vojenskou správou. Snad mají býti k nadlepšení stravy. Holubi u nás jsou patrně žraví netvorové, neboť jinak je tato položka 600.000 nevysvětlitelna.

Největší částky pohltí ovšem vlastní výdaje na zbrojení. Za automobily vydáváme v roce 1922 o 20 milionů více, v tomto roce stoupla suma z 55 na 75 milionů. Letectví: ze 63 milionů na 105 milionů, doplnění mírového stavu koňstva ze 14 na 30 milionů, konečně dělostřelectvo ze 378 milionů na 630 milionů. Pod touto položkou "dělostřelectvo" je zvláště pozoruhodná položka na nová děla 72 miliony K, na nové střelné zbraně ruční, tedy pušky, 88 milionů, kulomety 35 milionů korun, na ruční granáty 55 milionů, na dělostřelecké náboje 88 milionů - při tom opatřili jsme si minulého roku dělostřeleckých nábojů již za 99 milionů; proč musíme tyto nákupy opakovati, vysvětlím vám pak později - na střelivo pro ruční zbraně 17 milionů, minulého roku 4 miliony, na pokusy ve střelbě 13 milionů. Konec konců na řádný olej na mazání (Smích na levici.) 5 milionů korun. Kromě toho máme (Německý výkřik: Jaký je to olej na mazání?) - myslím řádný olej pro děla a pro vozová kola - pro arsenál v Brně 100 milionů, minulého roku 27 milionů. Konečně se zřizuje nová muniční továrna v Poličce, pro niž je zatím zařaděno do rozpočtu 5 milionů. Vidíte, budeme vyráběti munici, že budeme moci v masách opatřiti jí naše přátele. Také zde bych chtěl navázati na analogii se starým Rakouskem. Staří rakouští generálové budou smutně mysliti na to, jak to měli těžké, aby prosadili třeba jen nejmenší požadavek zbrojení, a jak to mají pánové zde v demokratickém Československu tak pohodlné. Tam každá koruna mimořádného vydání, mimo rozpočet, musela býti požadována, a připomínám jen po měsíce trvající boje, když se jednalo o doplnění výzbroje vojska a námořnictva. Pánové vojenské byrokracie museli odůvodňovati, že nákup je nutný. U nás si to pánové ušetřili. Zařadí jen do rozpočtu: na ty a ty účely tolik a tolik milionů korun, a většina to spolkne, aniž zkoumá důvody. Je to pro ty pány štěstí. Neboť kdyby museli dokazovati, proč musejí na příklad každého roku opatřovati nová děla, proč potřebují více a více střeliva, proč musejí každoročně opatřovati střelivo, pak by museli poslancům vypravovati - a bylo by to divadlo pro bohy a přispělo by to nepochybně velmi k ochlazení zápalu českých národních šovinistů pro francouzské přátelství - že je třeba nových děl, poněvadž byla děla z donucení koupena od Francie a nejsou k potřebě, protože z nich bylo vydáno více než 5000 ran, takže dělům schází úplně balistická precisnost. A museli by také vypravovati, že munice, kterou nám dodali naši přátelé tam na západě, se ukázala nepotřebnou. Věci ty se zatajují, aby nemusilo býti dáváno vysvětlení o jednotlivých položkách. Pro to, jaká nedbalost vládne v našich vojenských organisacích, je na příklad charakteristické, že se stalo při posledních střeleckých cvičeních v Sudetách tolik neštěstí. Ve starém Rakousku konala se cvičení ve střelbě po desítiletí a za celou tu periodu nestalo se tam neštěstí tolik, jako zde při cvičení jediném. To dokazuje, že střelnice nebyla náležitě prohlédnuta, a je vlastně nevysvětlitelno, jak je to možné, že v území, kde cvičení ve střelbě se nekonala anebo kam střely nedopadaly, byly nalezeny střely, které vedly u civilního obyvatelstva k neštěstím. To je nedbalost naprosto bezpříkladná.

Zcela zvláštní položkou je výzbroj mužstva. Na výzbroj, tedy na oděv, postele, výzbrojní předměty bylo v roce 1920 povoleno 136 milionů korun, v roce 1921 306 milionů korun, pak přišel mimořádný úvěr 322 milionů korun a nyní je zase požadováno 308 milionů, takže dosud byly na výzbroj mužstva žádány 1072 miliony. Při tom se však nesmí zapomínati, že stát převzal při svém zrození nesmírné augmentační zásoby. Převzali jsme co do velikosti druhé největší oděvní skladiště starého Rakouska v Brně. Tam byly zásoby v ceně mnoha, mnoha miliard. Kam přišly? Měli jste zásoby u jednotlivých štábů. Připouštíme, že při odzbrojení odcházející vzali s sebou kusy na památku, avšak přece byly tu zásoby tak velké, že je nevysvětlitelno, jak možno dnes hospodařiti tak, jako bychom musili všecko ze základu opatřiti znova!

Pohled pro nás ne právě potěšitelný je položka zdravotnictví, která byla z 88 milionů zkrácena na 42 milionů. Právě s touto položkou bychom se nejsnáze smířili, aby se zdravotnictví konečně jednou zlepšilo a aby konečně jednou byl učiněn konec se třemi vojenskými universálními prostředky, ricinovým olejem, codeinem a aspirinem. (Veselost.) Avšak zde při zdraví mužstva chce býti patrně zasazena páka ke zlepšení rozpočtu.

Rozpočet má několik malých vad co do krásy. Tak na př., že se žádá na znalecké poplatky u soudu jen maličkost 670.000 K. Kdyby přišlo přibližně 1000 K na jednoho znalce, bylo by tedy nutno počítati se 670 procesy. Kde pánové berou tuto číslici, je nevysvětlitelno.

Časopis "Bratrství", vycházející s vyloučením nejširší veřejnosti, dostává letos subvence 84.000 L proti 44.000 K v předešlém roce. Pak máme na věci památkové 3 miliony korun. Pod titulem "podpora legionářů" a t. d. je množství darů, tedy, jak řečeno, to jsou takové malé vady krásy.

Zajímavou kapitolou je také vojenské hospodářství. Vyžaduje výdajů 137 milionů korun a má příjmů 139 milionů. Již minulého roku mluvili jsme podrobně o vojenském obchodu dřívím, který při potřebě 13 milionů poskytuje asi 300.000 korun přebytku. Myslím, kdyby tak pracoval soukromník, že by musil druhého dne ohlásiti konkurs.

Slyšeli jsme, že páni vojenští byrokrati a pan ministr. nár. obrany jsou velmi spokojeni s průběhem mobilisace. Musím již říci, že je to po prvé, kdy mohu s této strany konstatovati skromnost, a my bychom si jen přáli, aby tato skromnost uplatnila se také vůči požadavkům militarismu. Pánové se však musí tázati, nikoli kdo nastoupil a kolik jich nastoupilo, nýbrž jak se nastupovalo, to je rozhodné. A tu budou míti pánové důkaz pro naše tvrzení, že je dnes vyloučeno, aby byla nějaká válka vedena proti vůli národa, že definitivně minul čas, kdy se národ nechal vésti jako stádo ovcí na jatky. Tento důkaz musí si pánové dovoditi ze zpráv, které jim se všech stran došly o nastupování "jak". A to se týká nejen Němců tohoto státu, nýbrž i Čechů. Český národ, zvláště Sokolové, byli na počátku mobilisace velmi nadšeni, když slyšeli, že budou hlídati Němce a mosty. Jakmile však slyšeli, že musejí také narukovati, že po případě přijdou do ohně a nikoli že jen budou dávati pozor, aby byli do ohně posíláni jen Němci, nadšení velmi značně kleslo. Mělo by to býti mementem pro odpovědné lidi v tomto státě, aby upravili poměry v něm tak, aby státní občan hájil stát proto, poněvadž poměry státu mu ukazují, že za to stojí. Chtěl bych učiniti jen jednu otázku, neboť o mobilisaci bylo již tolik mluveno, a to je požadavek přesného prozkoumání, jsou-li v případě nenastoupení trestuhodné momenty zlé nedbalosti, které nenastoupení zavinily. Velká část těch, kteří nenastoupili, neučinila tak totiž ze zlé vůle, nýbrž protože nedostala svolávacích lístků, poněvadž po celou dobu pracují v Německu. Nenastoupili, poněvadž byl nesmírný zmatek. Ti, kdož byli klasifikováni "B" a "C", se domnívali všeobecně, že pro ně mobilisace neplatí. Musíme žádati, aby bylo přesně zkoumáno, je-li tu zlá vůle při neuposlechnutí mobilisačního rozkazu. Pakli a kde jí nebylo, nemělo by se sahati k trestu.

Je samozřejmo, že tato mobilisace musí býti počítána narukovavším za cvičení ve zbrani, a těm, kdo nebyli u vojska více než 14 dní, za cvičení čtyřnedělní, a těm, kteří tam byli více než 14 dní, za 2 čtyřnedělní cvičení. Neboť musíme uvážiti, že vytrhnouti mobilisované střemhlav v několika málo hodinách z jejich výdělkového života značí zcela něco jiného a mnohem těžší hospodářské poškození než připravované cvičení ve zbrani. Při odzbrojování udály se pěkné momenty; na příklad je nám nejasno, proč autokolona v Opavě, 40 mužů, kteří byli v Opavě vyzbrojeni, musela jeti k odzbrojení do Brna, aby tam odevzdala těch pár hadrů; patrně aby se trochu doprava povznesla.

Většina sněmovny popírá, že naše branná moc je něco jiného, než výplod molochu militarismu. I když je možno, vyvěsiti u jiných kapitol takovou demokratickou draperii, je to u organisace vojenské zcela nemožno. Přehmaty vojenského byrokratismu daleko překročují míru toho, čemu jsme byli zvyklí ve starém Rakousku. Máme řadu příkladů: Ministr nár. obrany odpověděl kolegovi Taubovi v rozpočtovém výboru na jeho žaloby na náš militarismus toto: "Vojenská správa nic nediktuje, naopak, často jest jí diktováno; vysoce si vážíme ústavy." Jsou ještě jiné věci, které by mohly obveselovati, kdybych je oznámil, avšak čas to nepřipouští. Ministr tedy prohlásil, že by bylo dobře, kdyby všichni činitelé tohoto státu vážili si ústavy tak vysoce jako ministerstvo nár. obrany. Jak mi potom může ministr nár. obrany vysvětliti, že před krátkou dobou byl vydán prováděcí předpis k brannému zákonu, jehož § 4 praví, že všichni ti, kdož svých vojenských povinností nesplnili, kteří tedy při mobilisaci nebo ke cvičení ve zbrani nenastoupili, že takové osoby nesmějí zastávati občanských hodností dosažitelných volbou. To je přece přestřelení, které nemá příkladu. Ministerstvo národní obrany si tedy osvojuje právo určovati v prováděcím nařízení, které vydává ve vlastním oboru působnosti, že ten, kdo zmeškal cvičení ve zbrani, nesmí zastávati veřejné hodnosti, ani v obcích, ani v Národním shromáždění, a že vojenské úřady, pakli takový občan bude skutečně zvolen, mají to hned hlásiti ministerstvu nár. obrany. To je bezpříkladný přehmat, který si my všichni nemůžeme dáti líbiti, a je to první rozpor s odpovědí ministra Udržala, že vojenské úřady si vysoce váží ústavy. Před několika týdny prošla dále časopisy noticka, která mluví o znovuzavedení práva jednoročních dobrovolníků. Varujeme pana ministra, aby snad jen se pokusil s obejítím Národního shromáždění znovu vyřaditi tento jediný kus demokracie, který jest v našem branném zákoně. Pan ministr prohlásil, že letos bylo odvedeno o 3000 mužů více, než roku minulého, aby se mohlo vyhověti četným žádostem o zproštění sil zemědělských a živnostenských. Očekáváme, že tu jde jen o takové síly, jak to vyslovuje prováděcí předpis, že jen ten může býti zproštěn, kdo už má za sebou 14timěsíční služební dobu, že však pro toto zproštění nesmějí býti směrodatné nikterak zájmy zemědělské a živnostenské, nýbrž v první řadě poměry rodinné, aby snad nebyli zprošťováni synové bohatých sedláků, kdežto synové dělníků, syn chudé vdovy musí vojenskou službu konati.

Nesmírným skandálem je, co se odehrává s Ymcou. Podle nařízení ministra nár. obrany byl Ymce propůjčen úřední charakter. Této katolické instituci dostává se tím práva, že může ve všech městech požadovati na základě zákona o ubytování vojska místnosti na zřizování heren, kin, tělocvičen, a obec je povinna dáti tyto místnosti k disposici za směšnou náhradu na základě zákona o ubytování vojska. To je křiklavý přehmat proti všemu, čemu jsme byli dosud zvyklí.

Bylo by tu ještě mnoho jiných stížností, zvláště do způsobu, jak se nakládá s vojáky. To se naprosto nezlepšilo. Bylo by třeba doplniti demokracii, o níž pánové tolik mluví, tím, že se služební předpis podrobí konečně změně podle potřeby času a že se budou chrániti práva vojáků zřízením vojenských rad nebo lépe řečeno důvěrníků, kteří mají právo, přednášeti na místě všecky stížnosti pominouce proslulou služební cestu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Hnídek.

Posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Ve specielní debatě o první skupině státního rozpočtu měl bych vlastně probrati jednotlivé položky všech resortů a kriticky je rozebrati a snad také některé výtky přednésti. Ale povaha věcí je taková, že v plénu sněmovny není ani dobře možno kriticky rozebrati rozpočet, kriticky posouditi všechny jeho položky. Úkol ten má rozpočtový výbor a také naše strana svými straníky v rozpočtovém výboru k jednotlivým položkám své stanovisko již řekla.

Co se týče výtek, řekly jich dost nejen oposiční strany, ale i strany vládní, takže jistě není třeba, abych zde některé výtky k rozpočtu přednesl. Ale za tu musím věnovati pozornost věci docela jiné, totiž otázce politické, a to tím spíše, poněvadž v generální debatě byly zde předneseny některé věci, které nutně vyzývají přímo k odpovědi. Zde při jednotlivých resortech debaty speciální je na to čas a místo a platí to zejména o ministerstvu zahraničí. Tedy chci se zmíniti o politice ministerstva zahraničí, chci dále mluviti o ministerstvu spravedlnosti a o Nejvyšším správním soudu.

První část generální debaty byla vlastně věnována skoro výhradně ministerstvu zahraničí a politice ministerstva zahraničí a tu byly probrány všechny události přítomné doby. Ovšem byly probrány se stanovisek jednotlivých stran. Někteří řečníci stavěli zde události do takového světla, které by snad mohlo před veřejností evropskou na nás vrhati špatné světlo, jako bychom nedodržovali mírových smluv. A proto chci zcela věcně, kriticky, a ne frázovitě odpověděti na vývody některých pánů řečníků přede mnou, kteří podrobili kritice naši zahraniční politiku.

Nejvíce bylo mluveno zde o otázce maďarské, která byla rozvířena příchodem Karlovým do Maďarska. Události, kterých jsme byli svědky před krátkou dobou, byly by přišly tak jako tak, byly by nastaly dříve nebo později, i kdyby byl Karel do Maďarska nepřijel. Příjezd Karlův je jistě jen uspíšil. Při řeči p. posl. Kafky padla zde z řad německých poznámka, že prý si náš zahraniční ministr příchod Karlův do Maďarska objednal. Já mohu říci, že příchod Karlův přišel opravdu jako na zavolání, poněvadž tím jen rozřešení problému maďarského bylo uspíšeno. Bylo to dobře, než by byla celá ta věc natropila ještě více škod. Již pan ministerský předseda řekl, že osoba Karlova byla zde vedlejší. Zde běželo o daleko důležitější věc, totiž o provedení mírové smlouvy trianonské a otázku habsburskou, nám běželo o to, aby Maďaři byli konečně už jednou přinuceni provésti mírovou smlouvu trianonskou a byli přinuceni zrušiti pragmatickou sankci.

Bylo zde i v časopisech našich odpůrců mluveno a psáno o tom, že otázka Habsburků a tím i pragmatická sankce je vnitřní otázkou záležitostí Maďarska, do které my jsme neměli co mluviti. Neměli jsme prý mluviti o této otázce právě jako demokraté, jako demokraté jsme měli nechati Maďary dělati, co chtějí, neměli jsme se plésti do jejich věcí a měli prý jsme je nechati, když chtěli Habsburky. Při Habsburcích dokonce pan dr. Lodgman pochyboval o naší demokratičnosti, že nejsme demokraté, když nenecháme Maďary dělati, co chtějí. To mi připadá, jako kdyby někdo viděl požár u souseda, který hrozí přeskočiti na jeho střechu, a nechal tam požár řáditi a žháře také. To nemá s demokracií naprosto co dělati. Kdybychom se nemíchali do těchto věcí, ve kterých se mluví o otázce habsburské, nebyli bychom demokraty, nýbrž byli bychom baby.

Pan min. předseda ve svém exposé prohlásil zcela otevřeně, že otázka Habsburků je věcí mezinárodní. O těchto věcech se nebudu dále šířiti, ale chci poukázati na jinou okolnost, která dokazuje mezinárodnost otázky habsburské. Je to totiž povaha pragmatické sankce. Sám původce pragmatické sankce Karel VI. dal jí ráz mezinárodní tím, že se snažil a všechny oběti podnikl, jen aby byla mezinárodně zaručena. Jemu nestačila záruka rodinná ani státoprávní. On nespokojil se, aby pragmatická sankce byla uznána ode všech arcikněžen rakouských a od stavů všech zemí, jichž se týkala, ale chtěl, aby pragmatická sankce byla uznána všemi mocnostmi tehdejší Evropy. Jak jsem řekl, přinesl všechny možné oběti. Anglii a Holandsku obětoval východoindickou společnost obchodní v Ostende. Podnikl tři války velmi nákladné dosti nešťastně, ale skutečně také uznání mezinárodního dosáhl, že totiž pragmatická sankce byla uznána ode všech mocností evropských. My tedy, žádajíce zrušení pragmatické sankce, nevměšovali jsme se do čistě interních záležitostí maďarských, nýbrž řešili jsme otázku mezinárodní. Pragmatická sankce dále souvisí s mírovou smlouvou podle čl. 49 smlouvy trianonské: "Maďarsko se vzdává, pokud se ho týče, ve prospěch československého státu všech práv a právních nároků na území bývalé monarchie Rakousko-uherské, ležící mimo hranice Maďarska, jak jsou určeny ve čl. 27." Ale pragmatická sankce zakládá právní nárok na tato území, poněvadž stanoví nedělitelnost dědičných zemí habsburských na věčné časy. Je tedy pragmatická sankce v odporu s mírovou smlouvou, a my, žádajíce zrušení pragmatické sankce, nevměšujeme se do vnitřních věcí maďarských, ale žádáme tím splnění mírové smlouvy.

Svým vystoupením jsme dosáhli, že skutečně byl předložen sněmovně maďarské návrh zákona o detronisaci Karlově a zrušení pragmatické sankce. Tato předloha byla opravdu pravým uměleckým mistrovským kouskem. Tuto předlohu mohli přijmouti i legitimisté a zvláště i karlisté. Podle tohoto zákona byli sice Habsburkové detronisováni, ale mohli býti znovu voleni. Znění tohoto zákona zřejmě dokazuje obojakost Maďarů. Před Dohodou tváří se loyálně a všechno jsou ochotni učiniti, ale v témž okamžiku mají záludné úmysly. Ovšem tento kousek Maďarů nebyl příliš chytrým a proto musel také neslavně skončiti. Maďaři i zde museli promluviti jasně a podrobiti se Dohodě.

Ale nyní je jiná otázka. Stačí zákon o detronisaci Habsburků s příslušným ujištěním o nevolitelnosti jejich k odstranění celého nebezpečí porušení míru, které hrozí se strany Maďarska? Řeknu své osobní mínění. Pro mě otázka detronisace není rozhodující a nejdůležitější. Já bych jí podkládal nejvýše formální důležitost. Pro mne otázka detronisace naprosto neodstraňuje nebezpečí habsburské a maďarské. Pro mne daleko důležitější je druhá věc, na kterou jsme kladli váhu, totiž odzbrojení Maďarska. O to právě běží, donutiti Maďary, aby odzbrojili. Jenom tak bude zabezpečen mír ve střední Evropě. Jak nutným je tento náš požadavek, dokazuje nejnovější zpráva, kterou jsem právě obdržel dnes ze Slovenska. Na dnešek v noci v obci Hosticích, okres Felet, župa Gemerská, přepadlo 100 maďarských vojáků naši četnickou hlídku, z níž jeden je mrtvý a jeden umírá. Potom prý se nemáme plésti nyní do záležitostí maďarských a jako demokraté prý je máme nechat dělati, co chtějí! Jak jsem řekl, kdybychom si nevšímali těchto věcí, byli bychom baby a ne demokraty. Maďarsko mělo dle čl. 102 a následujících mírové smlouvy trianonské do 3 měsíců od nabytí platnosti mírové smlouvy demobilisovati a zrušiti povinnou vojenskou službu a nahraditi ji dobrovolnou, snížiti počet mužstva na 35 tisíc mužů, opraviti poměr počtu důstojníků a mužů, důstojníci neměli tvořiti více než 20. díl mužstva, nejvyšší povolené ozbrojení má činiti na 1000 mužů 1150 pušek, každá s 500 ranami, 15 kulometů, 2 prostřední zákopové hmoždíře, 3 houfnice, - všechna mobilisační opatření jsou zakázána - měli do 3 měsíců složiti přebytek zbraní a střeliva, výroba střeliva a zbraní měla býti omezena na jedinou továrnu, nemá míti ani vojenského ani námořního letectva. do 3 měsíců měl býti demobilisován veškeren vzduchoplavecký personál, krátce odzbrojení Maďarska mělo býti úplné, aby bylo vyloučeno jakékoliv nebezpečí státům sousedním se strany Maďarska.

Ale co vidíme místo toho? Tři měsíce jsou dávno pryč a Maďarům ani zdaleka nenapadlo, aby splnili tu nejmenší část své povinnosti, naopak nejen že nesnížili počet mužstva a důstojnictva, ale oni dokonce mobilisovali, a o vydání zbraní není ani řeči; pro válečný materiál, děla, aviony užívají všech možných skrýší a kamufláží. Předevčírem jsme slyšeli od kol. Hodži, že na příklad užívají velkých motorů ke 42cm dělům jako motorových pluhů, aby skryly tuto věc, a rovněž aeroplány jsou skrývány na velkostatcích velmožů maďarských. A proto my, chtějíce zabezpečiti mír ve střední Evropě, musili jsme položiti požadavek úplného odzbrojení Maďarska a tak splnění mírové smlouvy. Pokládám tento požadavek za daleko důležitější než detronisaci. Ovšem zde nemohli jsme se spokojiti jen s nějakým slibem, ale musili jsme žádati kontrolu nad odzbrojením. Těch odkladů a slibů měli jsme více než dosti, nyní musí mluviti skutky.

Nyní přicházím k důležité otázce, kterou zde nadhodil p. kol. Kafka v generální debatě. Dle něho jest náš požadavek, abychom byli účastni kontroly odzbrojení Maďarska, proti trianonské smlouvě, a to prý proti čl. 137 smlouvy trianonské. Konstatuji, že by se zde nejednalo o čl. 137, ale o čl. 133. Tento článek zní: "Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena časová mez, provede Maďarsko pod dozorem mezispojeneckých komisí, zřízených zvláště k tomu cíli čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými." Tento článek je jasný: Čelné mocnosti zřídí mezispojeneckou komisi a mohou tam ustanoviti, koho chtějí, a následkem toho dáti také zastoupení Dohodě Malé, aby mohla kontrolovati odzbrojení Maďarska. Není tedy naprosto proti mírové smlouvě nynější náš požadavek, o kterém mluvil pan dr. Kafka. Kdyby byl bedlivěji studoval tyto články mírové smlouvy, jistě by byl nepřišel k takovým důsledkům.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP