Pátek 18. listopadu 1921

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo uděluji dalšímu řečníku panu posl. Bubníkovi.

Posl. Bubník: Vážení pánové! V letošní debatě o rozpočtu vystoupil jako první řečník při generální debatě pan předseda ministerstva dr. Beneš. Jeho exposé o vnitřní a zahraniční situaci mělo býti jaksi úvodem pro jednání o rozpočtu na rok 1922. Bylo zde již s několika stran kritisováno vyjádření vlády. Dovolte, abych také několik poznámek věnoval myšlenkové stavbě řeči pana předsedy ministerstva.

Především hájil pan předseda ministerstva t. zv. zásadu demokracie. Mluvil o národech a mluvil o našich velkých spojencích. Kdybych se chtěl vyjadřovati způsobem starého Havlíčka, musel bych říci, že tato slova jsou velmi "kulatá". Pod pojmem demokracie je možno chápati všelicos. Jestliže se chápe v tom smyslu, že je lid oprávněn voliti za několik roků do zastupitelských sborů centrálních, nebo míti své zástupce v samosprávě, potom tato demokracie neodpovídá požadavkům lidu, to jest toho pravého lidu, který pracuje a který je základem hospodářského života. Mluvíme-li ve svém smyslu o demokracii, potom to není pouze demokracie politická, nýbrž demokracie pracujících lidí.

Potom zde bylo mluveno o národech. Pánové, máme zvláštní korporaci, která jest známa pod titulem Svazu Národů. Podívejme se trochu blíže na tuto společnost! Z čeho se vlastně skládá Svaz Národů? Z diplomatů, kteří se sejdou obyčejně v krásných přímořských městech nebo v klimaticky zdravých místech, zasednou za zelený stůl a rozhodují o osudech národů. Máme ovšem - mohlo by se namítnouti - tak zvanou diplomacii nové doby, poněvadž neměli jsme příležitosti, abychom si vychovali diplomaty za starého režimu. Ale jiní diplomaté, na př. francouzští, angličtí, američtí - jsou diplomaté starého rázu, kteří sice na povrchu jsou trochu natřeni, ale ve skutečnosti jsou zpátečníci nejen svým smýšlením, nýbrž také svým posláním. Účelem Svazu Národů, této diplomatické korporace, je, nikoli aby hájila zájmy národů v jejich celku, nýbrž zájmy třídy majetné národů zúčastněných, tedy diplomaté, kteří zastupují Francii, hájí zájmy buržoasie francouzské, diplomaté angličtí zájmy buržoasie anglické atd.

Nuže, pánové, mluvilo se s velkou vážností o velkých spojencích. Snad se to myslí tak, že to jsou zástupci národů, velkých počtem. Je-li jejich politika velká, to je ovšem otázka jiná. Pro mne bylo velmi zajímavé, že pan předseda ministerstva, když mluvil o Velké Dohodě, kterou obhajoval, sám přiznal, že mezi Velkou Dohodou a mezi útvarem, jehož on sám je kmotrem, Dohodou Malou, po případě mezi Československem, bylo v určité době napětí, resp. nedorozumění, ježto Velká Dohoda nechtěla jaksi rázně a energicky vystoupiti v případě Karlova puče č. 2 a při jeho návratu do Uher. Nyní je nutno sledovati události: Bylo nám řečeno v zahraničním výboru, že otázka burgenlandská, otázka západních Uher, je něčím, co je dosti vážné, ale nebude míti za následek velké akce. Bezprostředně za několik dnů na to z této věci stala se aféra, která vedla potom k těm velkým akcím. Vláda československá uznala za dobré, aby povolala několik ročníků do zbraně. Kdybych chtěl charakterisovati motivy, které vedly pana dr. Beneše k mobilisaci, mohl bych říci, že to nebyl v prvé radě nátlak na Maďarsko, jako spíše nátlak na Velkou Dohodu, aby chápala, že tato otázka je tak význačná, tak důležitá pro Československo, že se chápe krajních prostředků. Zástupci Velké Dohody teprve po tomto - alespoň je to tak znatelné mezi řádky v exposé pana min. předsedy - povolili a začalo vyjednávání, které došlo prý také k positivnímu konci. Můžeme býti docela spokojeni. Pan min. předseda přišel předevčírem do našeho středu se zářící tváří a prohlásil, že jest po krisi.

Vážení pánové! Nebudu mluviti prozatím o finančních následcích mobilisace. Mně jde o věc samotnou. Čeho jsme vlastně dosáhli zasažením aktivním, povoláním vojáků a výhrůžkou proti Maďarsku, resp. nepřímo proti Velké Dohodě? Dosáhli jsme toho, že byla uznána smlouva trianonská. Potom jsme dosáhli toho, že sněmovna uherská přijala zákon, ve kterém se zbavuje habsburský rod navždy práva na maďarský trůn. Vážení pánové, to je právě to čertovo kopýtko. Jedná se o zbavení jednoho Habsburka - nemluvím ani o tom, ze Habsburkové byli vždycky nenáviděni námi - ale nejedná se o osoby a rod, nýbrž o zásadu. A tu zejména Francie ve svém příliš opatrném jednání v otázce maďarské a v otázce Karlově byla proto tak zdrženlivá, poněvadž ona nechce hájiti zájmů národů obklopujících Maďarsko, nýbrž zájmů určité vrstvy v Maďarsku a zejména zájmů monarchistických. Monarchie je typem, řekl bych, takovou nadstavbou v mnohých státech již odpraveného kapitalistického režimu. Ale v usnesení Národního shromáždění maďarského není řečeno, že monarchistická soustava nebude uznána, naopak Maďarsku se dávají všechny možnosti, aby si povolali na svůj trůn kohokoli, nebo aby si vyvolili soustavu jakoukoli.

Já jsem přesvědčen o tom - nechci býti prorokem - že v Maďarsku bude nastolena soustava monarchistická. Nám ovšem na tom nezáleží, československé vládě, zdali tam bude monarchie nebo republika. Šlo pouze o to, by tam nebyl Habsburk. Máme to potěšení dneska - a já myslím, že z kurtoisie k Velké Dohodě a k přátelům velkých spojenců budeme ochotni hraditi výlohy spojené s vyživováním pana Karla Habsburka, který je prý někde na Madeire, má dosti služebného konduktu, obklopen velmi četnou společností, jejichž vydržování bude značně sahati do kapsy a tou kapsou bude především Československo, potom Maďarsko, Rakousko a možná také Jugoslavie, sukcesorní státy, které mají vydržovati pány Habsburky. Možná, že se najde prostředek, abychom mohli krýti taková vydání.

Pan min. předseda mluvil o pacifikaci Evropy. A dovolte mi, abych já jménem svého klubu vyjádřil k tomuto jeho názoru odchylný názor. My se také připojujeme k pacifikaci Evropy. A stojí-li někdo na zásadě míru, pak to je jistě komunistická strana, jejíž prvním posláním je zavésti pořádek sociální a odstraniti vůbec jakékoliv příčiny k válce mezi národy.

Pan min. předseda jakožto představitel dnešního režimu domnívá se, že soustavou demokracie v Československu a uvedením demokratické soustavy do sousedních států odstraní se všechny překážky, které by byly na závadu věčného míru. V tom se rozcházíme. My jsme přesvědčeni, že soustava vládní a také dnešní - vládní soustava je pouze výrazem hospodářské soustavy - pokud je kapitalistická, bude vždy vyvolávati určité třecí plochy a přivodí konflikty, které mohou vyrůsti na novou světovou válku, a jak se to ukazuje třeba ve Washingtonské konferenci, nebude to válka Střední Evropy, nýbrž válka o území na Východě, o právo nad Tichým oceánem. Tedy, vážení pánové, chtěl bych se zmíniti o poslání Československa, mám-li mluviti ve smyslu pana min. předsedy. Pan min. předseda se domnívá, že hájí zde princip demokratický, a to nejen proto, že jest chefem vlády, nýbrž že jest to v tradici českého národa. V tom souhlasíme s panem min. předsedou. Češi byli vždycky demokraticky založeni, jenže historie česká tak jako přítomnost jest zkreslena oficielními historiky a oficielními politiky. Naše historie se píše jako historie náboženských bojů, jako velký vývoj - zejména v 15. století o svobodu náboženskou a svobodu slova. Vážení pánové, za tímto ideovým závojem byly a jsou velké boje sociální. Dnes ještě jsme nedostali historika, který by nám byl vylíčil pravé dějiny třídních bojů v 15. nebo 16. století. Nemáme historika, který by se zabýval otázkou sociální, znalce předchozích. Kdybychom ho našli, mohl by nám podati látku, která by právě vysvětlila dnešní postavení českého člověka, českých lidí, a nejen českého člověka, nýbrž i německého, maďarského a slováckého na území československém. Dnes Československo jest také územím, ve kterém pod pokličkou takového míru mezi stranami vlastně jest prováděn nejhouževnatější boj o nadvládu tříd. Dnes pod formou "demokratickou" navzájem na sebe narážejí dvě třídy. Na to se nesmí zapomínati, mluvíme-li o českém národu nebo o československém národu, že tento národ není jednolitý, kompaktní celek, nýbrž že jest to společenstvo, které jest rozděleno na dvě velké vrstvy, z nichž jedna početně silnější bojuje o právo na život, nemá dosud práva na život, a druhá početně slabší ovládla tu třídu, která jest početně převažující, a žije na útraty této třídy, domáhá se toho, aby její država byla zachována pod formou diktatury politické (Hlas: A je to diktatura kapitálu!), zatím by mohla se nazvati diktaturou buržoasie nad proletariátem. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Vážení pánové, proto sledujeme-li poslední léta politiku československou, můžeme říci, že se odcizila dějinnému poslání, že nejsme ve šlépějích a tradici toho, co předcházelo před námi, že chtěli-li bychom Československo uvésti v život, uskutečniti to, oč bojovala předchozí pokolení, musili bychom v tomto Národním shromáždění přistoupiti k řešení otázek, které se dotýkají sociálního postavení dělnictva tohoto státu, bezzemků, lidí pracujících a malých lidí ve městech i na venkově. A nyní můžeme sondovati půdu a na konkrétním případě ukázati, že vláda československá, jakož i strany, které byly a jsou ve vládě koaliční, k řešení otázek nejzásadnějších neměla chuti a neměla k tomu pochopení, nechala je stranou a tím ovšem doznala, že v jejích rukou nespočívá rozluštění velkého problému, na nějž čeká doba přítomná, otázky sociální. Vážení pánově, jen jednu velmi důležitou okolnost uvedu. Jedná se také o socialisaci. O tom se už napsala kupa knih ve všech možných jazycích, naše literatura jest také bohatá, ať přeložená nebo původní, a nejen literárně, nýbrž programaticky otázka socialisace byla uvedena na přední bod programu stran socialistických. Dokavad socialisace byla otázkou theoretickou, dokavad se o ní jen psalo, debatovalo a diskutovalo, dotud byla duševním majetkem socialistických stran. Jakmile však otázka socialisace měla být realisována, najednou všecky strany, které třímaly prapor sociální revoluce a chtěly přistoupiti k socialisaci výrobních prostředků, továren, dolů, velkých podniků, jako kdyby procitly ze snu, a docela klidně prohlásily: "Není možné dnes řešiti sociální otázku, není možné sespolečenštit podniky, poněvadž my ještě nejsme na to zralí, jsme nedostatečně připraveni, my musíme vyčkat, a což je hlavní, republika Československá nestojí na tak pevných nohou a je třeba - a to je ten sociální patriotismus, jak se o něm vyslovujeme žurnalisticky - především postarati se o upevnění a zakotvení ústavně-právních forem republikánských." (výkřik: Kapitalistických!) Proti tomu by nikdo nenamítal ničeho, ale je ještě otázka: nedá se sloučit soustava ústavní se soustavou, ve které by také mohla být provedena, řekl bych, ta první etapa socialisace toho, co je k socialisaci zralé. Uvádím především jeden veliký moment, který propásli vedoucí politikové stran, které jsou v koalici, moment, který byl nejvýhodnějším, vážení pánové, po převratu říjnovém: Kdyby bylo tehda Národní shromáždění revoluční, které aspoň v tomto směru jím nebylo, vydalo zákon, jímž se prohlašuje majetek nemovitý, velkostatkářský, který je v rukou cizáckých přivandrovalých šlechtických rodin, za majetek státní, který může být rozdělen způsobem společenstevním, v Československé republice proti tomuto opatření nepostavila by se bývala ani myš, poněvadž tehda byli nejen měšťáci, nýbrž zejména tito lidé z aristokracie, lidé, kteří jsou majiteli největších lánů v Československé republice, zticha a byli strašlivě na vahách, nemají-li vůbec sami přijít a nabídnout to, co by se bylo očekávalo, dobrovolně.

Mluvil jsem o velkostatcích; nyní o socialisaci velkých závodů průmyslových. Vážení pánové, není to výsměchem socialisacním snahám, které jsou nebo byly propagovány socialistickými stranami, když v době, kdy se mohlo nebo mělo mluvit o socialisaci podniků, dochází ke konfliktu v nejvydřiduštějším odboru výrobním? Dnes stojí na Moravském Ostravsku několik desítek tisíců dělníků před bojem s kapitalisty, kteří měli být dávno před 2-3 léty vyvlastněni.

Jestliže jsem se zmínil, vážení pánové, o demokracii a o tom, že na zásadě mezinárodní demokracie spřízněných států bude možná spolupráce, nemohu si odepřít vzpomenout také na jeden orgán mezinárodního práva dělnického, to jest t. zv. mezinárodní úřad práce, jehož generálním tajemníkem jest známý socialistický politik francouzský, pan Thomas. Letos konala schůzi tato vzácná společnost pro mezinárodní hájení dělníků a na prvé schůzi její byl nebo měl být položen bod zavedení 8hod. doby pracovní ve všech zemědělských podnicích a zavedení 36hod. klidu ve všech podnicích průmyslových. A tu na nátlak zástupců Francie a Anglie musilo vedení tohoto mezinárodního úřadu práce odvolati návrh na zavedení obou dvou sociálně-politických opatření a bylo řečeno, že budou postaveny až na program příštího sjezdu mezinárodního úřadu práce. Vážení pánové, zde se hraje hotová komedie se zájmy dělníků, jenže, bohudík, dělnictvo není již dnes tak zaslepeno, aby se krásnou formou dalo nějakým způsobem obelstít a aby nevědělo, že někdy za nejkrásnějším slovem se vlastně skrývá největší darebáctví. Ovšem, dá-li dělnictvo na jevo své smýšlení a dává-li nepokrytě na jevo i svou vůli, potom se mluví o politické nevychovanosti, a dělnictvo organisovaně, zejména komunistické, je prý lákáno a sváděno, je to ubohé stádo lidí, které jest naprostým politickým dítětem, které jest vlastně obětí svých vůdců, kteří s ním hrají spatnou hru.

Vážení pánově! Já bych přál těm, kdo mají takový posudek o dělnickém hnutí komunistickém, aby přišli do organisací komunistické strany a sledovali jednání dělníků při různých příležitostech. Mohu ubezpečiti, že toto jednání, způsob jeho, charakter dělnictva organisovaného v komunistické straně, pokud jde o věcnou práci, vyniká nad tak mnohou korporaci, která si dává titul zákonodárného sboru, ve kterém se dostávají na přetřes otázky způsobem, který je možno kvalifikovati jako nepatřičný a svědčící o malé politické výchově, resp. o politické nevzdělanosti. Bylo řečeno p. ministerským předsedou, že je nutno zachrániti evropský mír. Je to přání pro přítomnost dosti nesplnitelné. Což pan ministerský předseda, jako ministr zahraničních věcí neví, že Evropa právě v této chvíli prodělává několik evulsí, pod kterými se třesou zejména ti, kteří dnes zastupuji evropské státy Velké Dohody? Pánové, my jsme dnes uprostřed války mezi Tureckem a Řeckem, máme za sebou velmi ožehavou otázku hornoslezskou, prožili jsme nyní otázku neobyčejně vážnou, totiž otázku maďarskou, a nyní právě dochází ke konfliktu mezi Jugoslavií a Italií o otázku, kdo má býti vlastně pánem v Albanii. Ono to ve Velké Dohodě není všechno v pořádku, a kdybychom stáli na principu zachování t. zv. smluv saint-germainské a trianonské, pak by v prvé radě měly býti tyto smlouvy uznávány účastníky, kteří podepsali tyto smlouvy, a vidíme naproti tomu, pánově, že ti, kteří jsou zastupováni těmito pány, dostávají se do konfliktu, že nastává doba neustálého potírání, která má býti přenesena ještě dále.

Jestliže se mluví o odzbrojení, jsem velice rád, že právě dnes přinášejí noviny zprávu, podle které na Washingtonské konferenci se jedná o zmenšení tonáže válečných lodí při ponechání dosavadního stavu pozemních vojsk. Státy evropské nebudou tím dotčeny, pokud nejsou námořními mocnostmi. Zejména Československo nebude tangováno, jedná se jen o snížení tonáže Anglie, Ameriky a Japonska. Bude ponecháno podle návrhu presidenta severoamerické Unie Americe 500.000 tun, Anglii rovněž tolik, Japonsku 300.000 tun. Je to příznačno, že se strachují určitých vnitrních nepokojů. Vědí, kam to dotáhla dnes Amerika, která vytěžila za války a po válce, zejména na útraty evropských států, do vážejíc jim potraviny a pujčujíc jim svůj kapitál, čerpá dnes a již dále nemůže vy cucávat citron, kterým byla Evropa, vidí, že tímto způsobem nemůže své hospodářství dále vésti a stará se o to, jakým způsobem by bylo možno zachrániti dosavadní kapitalismus, systém kapitalistický zejména v severní Americe.

Tedy, vážení pánové, jestliže jsem se zmínil o otázce sociální a poměru Československa a československé vlády k ní, měl jsem na zřeteli, abych všeobecnými poznámkami dokázal, že jestliže se Československo staví na princip jenom politické demokracie, jestliže dnes zastává se pouze zájmů těch, kteří jsou členy Malé Dohody, je tím současně zavlečeno pod egidu Velké Dohody a je advokátem nejen mezinárodního kapitálu, nýbrž současně se stává oficielní vedení československé též advokátem a chráněncem buržoasie domácí. Jest velmi interesantní, jestliže jednáme o jednotlivých položkách rozpočtu, partie o státním dluhu. Byl jsem překvapen tak jako mnozí jiní, když v rozpočtovém výboru přihlásil se ke slovu pan president nejvyššího kontrolního úřadu dr. Körner a přiznal, že vůbec není možno, abychom zjistili výši svého dluhu za hranicemi. Každý obchodník přece, když prodává něco druhému, musí udat cenu toho zboží, jako zase na druhé straně ten, kdo kupuje, musí vědět, zač kupuje. Jinak je to kridatář, který ví předem, že to vůbec nezaplatí, nebo mu na tom vůbec nezáleží, není to zkrátka dobrý hospodář. Československo nakoupilo mouku, slaninu, konservy a peníze - ty jsou také zboží - v Americe. A tu pojednou přichází nejzodpovědnější úředník kontrolní v Československé republice a přináší nám zprávu, že není možno konstatovat obnos, který představuje dluh Československa vůči cizině, zejména však vůči Americe. Nuž, já bych rád věděl, na jakém základě mám potom já sestaviti rozpočet a jak mám jednotlivé položky vyúčtované v rozpočtu posuzovat, když nevím, co mám platit, jaké je zúrokováni, jaká je amortisace, zkrátka když nevím nic, co jsem dlužen a co jsem vlastně povinován, a na druhé straně nevím také nic, co zase dostanu.

Takové hospodářství jest trochu vratké a jest nutno pozastaviti se nad tím, zejména však před faktem, jak bylo konstatováno, že nejen v otázce státního dluhu, nýbrž ani v otázce domácích financí nemáme věcného podkladu, neboť my dnes ještě nevíme, co jsme vydali v roce 1919, byl schválen rozpočet pro rok 1921 a dnes se tu taháme o rozpočet pro rok 1922, a my ještě ani nevíme, co bylo vydáno v roce 1919, tím méně, co bylo vydáno v roce 1920.

Máme zákon, podle kterého mají býti účetní závěrky předkládány - myslím, že je to dosti dlouhá doba k sestavení jejich 18 měsíců po konci roku správního. Tedy za rok 1919 za červen by měla býti účetní závěrka hotova nejpozději v prosinci roku 1920. A to dosud se nestalo. Pan president Nejvyššího kontrolního účetního úřadu si stěžoval na neobyčejnou nedochvilnost a nepřesnost, já to nechci charakterisovat a pojmenovat, ústředních správních orgánů. A jest zajímavo, že jedním z těch správních orgánů, který by měl býti vzorem ostatním, je politická správa v Čechách a v druhé radě je to ministerstvo pro věci zahraniční, které nepředložilo účetních uzávěrek, poněvadž je samo ještě nemá sestavené, a my tu dnes máme chytati obnosy jen tak ze vzduchu, a co je uvedeno v rozpočtu v návrhu vládním, je vlastně jen všecko dohad, všecko je fikce. Tu nemám jediného Archimedova bodu, abych se mohl o něj opřít, poněvadž tu schází fakta, kolik jsme vydali v roce 1919, abych mohl posouditi potřebu pro rok 1920, resp. pro rok 1921, a na základě toho po případě odhadnouti - rozpočet jest odhadem - možnost a potřebu pro příští rok. Nad tím by se měli pozastaviti zodpovědní činitelé v tomto státě, a myslím, že panu ministru financí jest tato okolnost příliš nepříjemná, ačkoli nedal na jevo nespokojenost z kurtoasie, aby je sám nedesavouval. Mám zde tyto partie, kterými se chci zabývati, a to jen všeobecně, poněvadž k jednotlivostem se vrátíme ve specielní debatě. My si dáváme název kulturního státu, a když jsme státem kulturním, jest třeba se starati o kulturu. Kultury potřebují lidé, kteří nemohou sami z vlastních prostředků si hraditi vzdělání, to znamená, lidé, kteří jsou odkázáni na obecně a měšťanské školy, to jsou statisíce dětí dělnických, a bylo konstatováno, že máme v Československé republice 64% všech škol pouze jednotřídních a trojtřídních. To znamená, že skoro 2/3 všech škol jest navštěvováno žáky, kteří musejí opakovati každou třídu třikrát, kteří jsou napěchovány v pravém slova smyslu do školních škamen, a jak bylo zjištěno - byl to zejména sám pan generální zpravodaj pro rozpočet na rok 1922, a divil jsem se, že jest tak upřímný, poněvadž se spíše očekává obyčejně zatušování pravdy - ale je to z jeho okresu a proto s tím vyrukoval. Jsou tam školy, které jsou dokonce umístěny ve stájích a chlévech a v kasárnách dělnických, zkrátka v místnostech, které se naprosto nehodí pro vyučování.

Ale máme tu, pánové, ještě jednu položku. Pan ministerský předseda byl tak laskav a projevil při svém prohlášení po nastoupení na svůj úřad, že jest pro upravení poměru mezi církví a státem. To jest zásada, která je neobyčejně dobrá, ale je to takové vymaňování se z té morální povinnosti, kterou jsme si dali, naprosté odluky církve od státu. Zde je to již jaksi opomíjeno a já jsem velmi bedlivě sledoval, co v tomto smyslu bude z vládních lavic prohlášeno, když máme dnes obejíti toho zásadního požadavku odluky od zpátečnické a klerikální reakce od státu. Přichází to pouze k "úpravě poměrů". To znamená: dáme každému něco, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, že máme položky 40 milionů korun církvi římsko-katolické, dáváme, aby ovšem nepřišla zkrátka také nová církev československá, také této církvi dotaci, na místo požadavku pro kulturu věcnou a duševní. Tyto požadavky se kryjí pouze se zájmy hierarchie, a myslím, že jste se podivili, když slovenští poslanci přišli se sdělením, že máme v Bratislavě seminář, který papež nechal zavříti, ale československá vláda dosud vyplácí plat těm, kteří tam v tom semináři nevyučují. My máme také položku na písemnictví. Zajisté v národě, který se tváří aspoň neobyčejně vysoce civilisovaným národem ve středu Evropy, bude literatura především předmětem zvláštní péče. My dáváme našemu písemnictví strašný obnos 699.500 K a na občanskou výchovu několika milionů dětí proletářských dáváme 3,309.868 K. Vážení pánové, my máme také velice rádi naše žurnalisty a naše umělce. Jest postaráno v rozpočtu, že se žurnalistickému pensijnímu fondu věnuje 8000 K, dalšímu fondu pro nemajetné spisovatele se věnuje dotace 5000 K. Aby také druhá národnost nebyla poškozena - jest to jediný úspěch kol. Patzela z rozpočtového výboru, že vymohl pro německý národ v Československu 5000 K pro pensijní fond německých spisovatelů. V tomto směru je tedy národnostní otázka rozřešena.

Tedy, vážení pánové, je zřejmo, že (Hlas: Co "Prager Presse"?) - kdo se chce přiživit, ať tam jde - takovým způsobem se otázka podpory duševních pracovníků, kteří věnují zejména parlamentní a politické práci všechny své síly, nemůže řešiti. Já bych rád, kdyby kolegové žurnalisté si takovou starost o sebe a své pozůstalé pamatovali a s určitou reservou přijímali prohlášení oficielních zástupců o neobyčejné lásce a ochotě k stavu žurnalistickému.

Při položce národní osvěty musím se zmíniti o velké péči, kterou chová zejména ministerstvo a správní orgány podřízené nejen o kulturu duševní, nýbrž i o tělesnou. Má máme na př. jednu velkou organisaci tělovýchovnou, nepolitickou, která se zabývá pouze tělocvikem, ovšem pod určitým, pevně stanoveným třídním programem. Jmenuje se "Federace dělnických tělocvičných jednot, má 1200 jednot organisovaných a můžeme říci tak přibližně asi 250.000 členů rádně platících. Tato organisace je v Československu na ulici. Máme některé obce, které považují tělovýchovu dělníků za naprosto zbytečnou.

My jsme nesčetněkráte intervenovali u zemské školní rady, šli také na ministerstvo vnitra, abychom přednesli své stížnosti a žádali, aby bylo učiněno zadost. Podle nařízení, které bylo vydáno ministerstvem osvěty, mají školní správy obcí vycházeti vstříc žádostem o tělocvičny a místnosti, kde se může provozovati tělocvik dělníků anebo kterýchkoliv jiných interesentů. Na základě toho se to teď praktikuje tak, že se dávají tělocvičny sokolům, potom orlům, potom snad nějakému sportovnímu sdružení. Když však přijde federace dělnických tělocvičných jednot, odmítne se, nebo se kladou takové podmínky, které ve skutečnosti jsou výsměchem pro sociální cítění našich matadorů, rozhodujících ve školství. Dnes zde byl, prosím, zástupce federované jednoty z Kutné Hory. Tam správa učitelského ústavu, opakuji: učitelského ústavu, ústavu, který by měl býti veden v duchu moderním, v duchu pedagogiky, která odpovídá dnešním zásadám, tam slavná správa učitelského ústavu říká: Dáme vám tělocvičnu, ale musíte nám platiti především nájemné 600 Kč. Potom nám musíte platiti měsíčně 60 K za úklid, 60 K za klíč, musíte dáti kauci, čtyřikrát do roka umýti tělocvičnu, takže celkem budou dělati tyto výlohy, nepočítaje opotřebování nářadí tělocvičného, 5 tisíc K. To jsou chudáci, to jsou naši dělníci kutnohorští, kteří jsou odkázáni na mzdu z tabákové továrny anebo od podnikatelů soukromých, kteří chtěli posílati své děti do Federace.

Mám případ z České Skalice a případ, který charakterisuje školství ve Velké Praze. Máme ve Velké Praze hlavních budov školních, neříkám dostatek, ale máme jich tolik, že tělocvičny, které se při nich nalézají, by stačily, aby se v nich vycvičily všechny organisace tělocvičně. Dosud měly tělocvičné organisace ve Federaci sdružené 10 tělocvičen. Letos přišla slavná městská rada a aby se to nezdálo přímým útokem proti Federaci, byla svolána konference, složená ze zástupců velikých stran, na kterou byl přizván tajemník Federace, a ta rozhodla, že se poskytuje federovaným jed notám pro Velkou Prahu 7 tělocvičen, a dnes jsou, vážení pánové, bez tělocvičny soudruzi na Vyšehradě, kde je členů a členek 200, jsou bez tělocvičny soudruzi na Malé Straně, kde je organisovaných členů 195 a kde z tak zvané dělnické tělocvičné jednoty svazové jich cvičí 7 a pro nedostatek cvičenců se cvičení nekoná, a dále jsme bez tělocvičny v celém Dolním Novém Městě v obvodu petrském.

Vážení pánové! Takto se měří našim tělocvičným jednotám. Máme ještě jiné zkušenosti a zejména zkušenosti se zadáváním stanov dělnických tělocvičných federovaných jednot. Nevztahuje se to přímo na ministerstvo, jako na jednotlivé zemské správy politické a zejména zemskou správu politickou v Čechách, která ovšem hájí se tím, že stojí na půdě zákona, která chce dodržovati předpisy daně zákonem, ale, vážení pánové, někdy to jde do takových malicherností, že je to hotová persekuce federovaných dělnických jednot, když se stále vracejí žádosti pro vynechání puntíku nebo pro nějakou lapalii. O zemské politické správě v Bratislavě - tam máme vůbec takové poměry - při letošním jednání rozpočtovém mluvil jsem při ministerstvu unifikačním. Nevím vlastně, máme-li toto ministerstvo pro unifikaci zákonodárství, když to ministerstvo nevyřizuje určité společné záležitosti (Posl. Mikulíček: Pro lihový obchod!), pro lihový obchod možná to není, ale ani společné záležitosti, nýbrž záležitosti určitého kruhu interesentů.

Vážení pánové! Ministerstvo pro unifikaci mělo by se postarati o unifikaci zákona spolkového. Tam na Slovensku jsou ex lex. Žádají stanovy a nedostanou vůbec odpovědi (Hlas: Celé Slovensko je ex lex!), odmítají vůbec odpověď, vymáhají-li ji, jsou odmítnuti, najde se vždy nějaký chlup a konec konců naši soudruzi to dělají tak, že cvičí bez dovolení. Jestliže chtějí míti pánové, kteří jsou vedoucími politiky v tomto státě, aby se ten vzniklý ex lex odstranil, tedy pomohou ex lex provádět in concreto.

Vážení pánové! Tyto věci však, tyto zlořády, které jsem zde uvedl, nejsou ničím protizásadním. Hlavní chybou celé naší politiky je ta nejšpatnější a po stránce řekl bych sociální nejhanebnější soustava daňová. My jsme kdysi se bránili proti všem nepřímým daním, my jsme protestovali, dělnictvo protestovalo proti navalování daní konsumpčních, a dnes, pánové, Československá republika basíruje celým svým hospodářstvím na nepřímých daních. Bez nepřímých daní by muselo hospodářství zkrachovat, ovšem potud, pokud by se nenašel zdroj příjmu, k němuž však se nechce sáhnout, velký, spekulací a prací jiných nabytý majetek a příjem. Uhelná dávka má vynésti jednu a půl miliardy čsl. korun. Daň z obratu - 2% - vynese podle prelimináře 2.200,000.000 korun, daň z kořalky a z masa vynese 300,000.000 K. Zkrátka to, co znamená konsum, to jest zatíženo a na přímých daních jsou tady postaveny položky, které úplně zanikají. Na příklad na dani z tantiem u vyslovených parasitů společnosti se propočítává, že vynese 7 mil. korun. Nesmíme býti příliš citliví a musíme ovšem tuto položku jen mimochodem uvésti . . . (Hlas: To má sám Preis více!) Ano, ten má více, než vynese celá daň z tantiem Československé republice. Tato soustava daňová jest vysloveně třídní, kapitalistická, jest postavena na naprosto neudržitelných základech finančně politických a jest namířena především proti chudým vrstvám tohoto státu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP