Pátek 21. října 1921

Předseda (zvoní): Ze stenografického protokolu zjistil jsem, že při řeči p. posl. Myslivce byl pronesen výkřik "Hanba národním učitelům". Ze stenografického protokolu nemohl jsem zjistit, kdo výkřik ten učinil. Původce toho výkřiku volám k pořádku a při té příležitosti chtěl bych pronésti tuto poznámku: Celá debata, která právě byla skončena, a poslední řeči byly neseny ušlechtilým, velmi příkladným tonem, jistě velmi prospěšně se líšícím od tonu, jakým byly vedeny debaty předcházející. Žádný z řečníků v této debatě nebyl volán k pořádku, naproti tomu však původcové dvou výkřiků k pořádku voláni byli. Prosil bych, aby tento slušný tón, který se projevil v projevech řečníků v celé debatě, byl zachován, i pokud se týče pronášení výkřiků.

Uděluji slovo k věcné poznámce p. posl. dr. Juregovi.

Posl. dr. Juriga: Slávny sneme! Včera po reči pána dr. Markoviča, ktorý hovoril, že "ktorá pokroková mladosť", ja som doplnil jeho slová: "mnoho ostudy narobila". A tu pán predseda za to mne udelil dútku. Ja pekne prosím za osvedčenie, že ani z ďaleka mne nenapadlo, abych bol pána dr. Šrobára chcel uraziť, preto, že ho osobne za milého človeka považujem. A nado všetko jeho mladosť je nie len pokroková, ale i kresťanská, ktorá bola v ňom skôr jak pokroková. Tak skutočne sa domnievam, že on vo vyššom študentskom veku vždycky pekne takto písal: "Pochválen pan Ježíš Kristus!" A tak som já jeho pokrokovú mladosť chcel iba pokárať, ale nie uraziť, že narobil mnoho ostudy. A já myslím, že to slovo nie je ani urážlivé. A preto prosím pána predsedu, aby to tak nebral. To dokážeme tým, že pán minister Šrobár sa veľmi chutne zasmál, a ešte potom pán predseda sa ušklebnul mile k tomu. Ani neviem, kto ho oproti mne naštval. (Předseda zvoní). Ale on to nebere tak, ako by to bolo uraženie. Ostudu narobiť môže aj dobrý, celkom dobromyselný človek. To žiadná urážlivosť nie je. A pokroková mladosť samému tomu človeku pánu Šrobárovi moc ostudy narobila.

Předseda: K věcně poznámce uděluji dále slovo panu posl. Johanisovi.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Debata o vládním prohlášení dala příležitost mnohým pánům, aby už mluvili o úsporách ve státě v době, kdy ještě komise není zvolena, aby ta funkce byla někým vyplněna. Máme za povinnost zde konstatovat vůči reci pana dr. Rašína, kterou zde včera pronesl, toto: Skutečnost, že vedení zemského správního výboru přešlo se strany národně demokratické na stranu sociálně demokratickou, zavdala dr. Rašínovi podnět, aby v debatě o vládním prohlášení zahrnul nynější zemský správní výbor řadou výtek pres to, že mu jejich nepravdivost musila neb aspoň měla býti známa.

1. Jediný pohled do zemského rozpočtu byl by dr. Rašína vyvedl z omylu, že u zemského správního výboru je 24 sekčních šéfů. Takových míst s platem ročním 18.408 K je u zemského správního výboru se schválením vládním rozpočteno osm. Ve skutečnosti je jich však obsazeno toliko sedm. Může-li dr. Rašín tvrditi, že je jich 24, je to nejlepším svědectvím, jak nevěcně si počíná.

2. Paušální obvinění zemského správního výboru, že v zemských ústavech bude pomalu více ošetřovatelů nežli nemocných, poskytuje mi příležitost, abych ukázal, jak právě nynější zemský správní výbor získal si v tomto směru zásluhu o význačné úspory na osobním nákladu. Není pochyby, že ustanovení zákona o osmihodinové době pracovní měla by hrozivé přímo účinky na rozmnožení personálu ošetřovatelského a zvýšení osobního nákladu na tuto nejpočetnější kategorii zaměstnanců zemských. Ale právě zemskému správnímu výboru patří zásluha, že přiměl zmíněný personál k tomu, aby dobrovolně přistoupil na za vedení 60hodinové doby pracovní v týdnu, a sluší ke chvále tohoto personálu říci, že tak učinil bez nároku na zvláštní odměnu za tyto vícepráce až do 60 pracovních ho din v týdnu. Teprve za další hodiny pracovní poskytuje se mu odměna 1 K 50 h za hodinu práce pres čas ve všední dny a 3 K za hodinu v neděli. Zavedením 60tihodinové doby pracovní docílil nynější zemský správní výbor úspory 20% personálu ošetřovatelského, ačkoliv stav nemocných vzrůstá.

Pan kol. dr. Rašín patrně zapomněl, že kompetence zem. správ. výboru je úplně totožná s kompetencí býv. zemského výboru a že ve všech věcech, jež se vymykají z rámce pravidelného hospodaření, vyhrazena je kompetence vládě. Není nikoho, kdo by si upřímněji přál, aby činnost autonomie správy zemské podřízena byla přímo kontrole parlamentu, než právě zemský správní výbor sám, aby konečně vyšla na jevo pravda o jeho působení a konec učiněn byl nezodpovědnému a - jako v tomto případě - přímo nepravdivému zlehčování poctivé práce jak členů zemského správního výboru samých, tak i úřednictva a zřízenectva zemského.

Jestliže dosud uvedené skutečnosti svědčí o tom, že dr. Rašínovi není žádný prostředek dosti špatný, aby ho neužil proti nynějšímu zemskému správnímu výboru, vyplývá z dalších tvrzení jeho, že je úplně desorientován ve věcech školství, neboť jinak by nemohl tvrditi, že o tom, co se má ve školství díti, poroučí zemská správní komise. Naproti tomu dlužno konstatovati, že náklad na učitelstvo je mnohem vyšší, než kolik uvádí dr. Rašín, to však je právě důsledkem tak zvaného paritního zákona, který byl usnesen bez slyšení zemského správního výboru.

Vytýkati zemskému správnímu výboru nespořivost může se odvážiti jedině až příliš zaujatý a neinformovaný člověk. Zemský rozpočet byl v době míru preliminován ve své celkové potřebě částkou něco málo pres 100 milionů korun. Obnáší-li na tento rok potřeba zemského správního výboru 530 mil. korun, tedy obnos jen čtyřikráte větší, znamená to zajisté co nejintensivnější šetření v zemském hospodářství, uvážíme-li, že potraviny stouply až 14kráte, textilie pak až 20krát. Toto obojí přichází v úvahu ve velké míre v zemských ústavech, což vidno již z toho, že samotná položka humanitních ústavů a nemocnic činí v rozpočtu zemského fondu 150 milionů Kč, tedy plné tri desetiny. Ve své krajní spořivosti není zemský správní výbor ani státní správou podporován. Tak zejména opět v poslední době odmítlo ministerstvo pro zásobování lidu žádost, aby humanitním ústavům zemským dostalo se moučných výrobků za levné ceny.

To bude míti za následek, že ošetřovací sazby ve všech okr. nemocnicích budou v nejbližší době zvýšeny.

Pokud jde o silnice, výtka dr. Rašína, že prý okresy propustí cestáře a ponechají silnice pánu bohu, musí býti adresována na docela jiné místo. Zemský správní výbor u vědomí toho, že silnice po celou dobu války neopravované jsou ve stavu svrchovaně zbědovaném, již loňského roku chtěl zařaditi do rozpočtu položku 20 mil. Kč na úpravu silnic do stavu předválečného. Vláda však donutila zemský správní výbor k tomu, že položku tuto musil vyjmouti. Zařadil tedy aspoň 16 mil. Kč do rozpočtu letošního. Co však se nestalo? Ministerstvo vnitra škrtlo v této tak naléhavé a významné, při tom však směšně nepatrné položce, plných 6 mil. korun.

Pan dr. Rašín nemusí dávati zemské výbory pod kontrolu sboru vážných lidí, nýbrž do rukou tohoto sboru, pod který jedině patří, to jest Národní shromáždění. Dnes jsou pouhými loutkami v rukou několika vysokých byrokratů z ministerstva vnitra, kteří soustavně při každém kroku oceňují osoby, stojící v čele zemské samosprávy, sledujíce jedině průhlednou tendenci, aby zdiskretovali za každou cenu účast laického živlu ve veřejné správě a docílili toho, co jest jejich jediným zbožným přáním: naprostého zbyrokratisování a tuhé centralisace veřejné správy. Podle zákona o opatření v oboru samosprávy má zemský správní výbor předložiti ústavním činitelům přehled o své činnosti. Ročenka tato vyjde v nejbližších dnech a bude co do činnosti zemské samosprávy skvělou satisfakcí těm, kteří zemskou správu vedou, a nejlepší odpovědí koterii několika vysokých byrokratů z ministerstva vnitra, kteří, utvořivše kolem ministra vnitra železný kruh, v duchu svých centralistických a byrokratických choutek ho informují a ve veřejnosti soustavně zemskou samosprávu osočují.

V zájmu pravdy bylo nutno toto zde říci, poněvadž jistě motivy v kritice včera uvedené nebyly pravdivé, a jistě i zde při debatě o prohlášení vládním měly býti tvrzeny věci, které odpovídají skutečnosti, a proto toto prohlášení v zastoupení klubu našeho činím. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Tím je rozprava skončena a přikročíme k hlasování o vládním prohlášení, předepsanému v §u 65 jedn. ř.

Žádám paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.) Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Poněvadž není návrhu, aby se hlasování odložilo, dám hlasovati o schválení vládního prohlášení.

Žádám tedy paní a pány poslance, kteří hlasují, aby sněmovna prohlášení vládní schválila, aby povstali. (Děje se.)

To jest většina. Návrh na schválení byl přijat.

Tím jest vyřízen první odstavec denního poradu a přikročíme k odstavci druhému, jímž je

2. volba 16 členů a 16 náhradníků úsporné komise parlamentní, zřízené zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 301 Sb. z. a n.

Podle citovaného zákona volí se podle zásady poměrného zastoupení, přičemž sdružování stran je přípustno. Dohodnou-li se všecky strany, koná se volba z plena. Takové dohody bylo docíleno na základě zásad poměrného zastoupení se sdružováním a z této dohody vyšla kandidátní listina, kterou dám přečísti. Žádám, aby byla přečtena.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Kandidátní listina pro úspornou komisi parlamentní:

Členové: posl. Johanis, dr. Winter, Remeš, Sonntág, Medvecký, Sajdl, Netolický, Čuřík, Fr. Navrátil, Bubník, dr. Kramář, Horák, Taub, Pohl, Windirsch, dr. Keibl.

Náhradníci: posl. Biňovec, dr. Markovič, Prokeš, Jar. Hálek, Dubický, Landová-Štychová, Bránecký, dr. Mazanec, Tománek, Koutný, dr. Hajn, Brodecký, Hackenberg, Dietl, Bobek, Patzel.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí tedy s navrženými členy úsporné komise a jich náhradníky, jak byli přečteni, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. V kandidátní listině uvedení členové a náhradníci jsou zvoleni.

Tím jest vyřízen druhý odstavec denního poradu dnešní schůze.

Od vyřízení třetího odstavce, totiž volby nově zřízeného 32členného výboru ústavně-právního a sociálně politického, nutno ustoupiti, a to proto, poněvadž kandidátních listin některých klubů jsem ještě nedostal.

Přikročíme tedy k odstavci 4., jímž je

4. zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 2425), ktorým sa upravuje právo premlčenia k vymerovániu a vymáhaniu daní a dávek v Podkarpatskej Rusi (tisk 2837).

Zpravodajem je pan posl. Bobok, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Bobok: Slávna snemovno! Dovoľujem si podať menom rozpočtového výboru túto zprávu ohľadne tisku 2425, v ňomž je obsažený vládny návrh zákona, ktorý upravuje právo premlčania k vymerovaniu a vymahaniu daní a dávok v Podkarpatskej Rusi:

V Podkarpatskej Rusi doposiaľ stran premlčania zastaralých štátnych daní a im podobných štátnych poplatkov sú dosiaľ v platnosti staré uhorské zákony. Okolnosť, že v Podkarpatskej Rusi z válečných rokov, menovite od roku 1914 až dosiaľ, značné obnosy týchto štátnych príjmov nie sú tamným obyvateľstvom vyrovnané, plyne hlavne z tej príčiny, že príslušné úrady z nedostatku personálu pri vymahaní týchto dávok veľmi pomalu pokračujú. Aby tedy štátna pokladňa nebola poškodená zastaraním štátnych dávok, prichádza vláda s prítomným návrhom zákona, ktorým sa predchádza nebezpečiu, aby staré dane neboly premlčané. Podľa tohoto zákona roky, počínajúc rokom 1914 až do roku 1920 incl., nemôžu byť započítané do premlčovacích rokov. Podobné opatrenie stalo sa tiež ohľadne zastarania daní i v zemiach historických, totiž v Čechách, na Morave a vo Slezsku, a to v zákone zo dňa 24. červenca 1919, čís. 446 Sb. z. a n., a platnosť jeho bola rozšírená potom i na Slovensko nariadením slovenského ministra, vydaným 25. listopadu 1919, čís. 8428. Platnosť tohoto zákona bola potom rozšírená i na rok 1920. Poneváč v tom čase, keď v historických zemiach tieto zákonné opatrenia sa dialy, medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusi z pochopiteľnych príčin nebol učinený rozdieľ, preto v Podkarpatskej Rusi sú dosiaľ v platnosti staré uhorské zákony.

Za účeľom zabezpečenia vymahania štátnych príjmov a zavedenia jednotnej úpravy a správy na celom území Československej republiky z poverenia rozpočtového výboru dovoľujem si doporučiť slávnej snemovne k prijatiu tento návrh zákona. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dáti hlasovati o celé osnově zákona, který má pouze dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli, najednou. Jsou proti tomuto způsobu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve zprávě rozpočtového výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon jest schválen ve čtení prvém.

Druhé čtení dám na denní porad příští schůze.

Tím jest vyřízen čtvrtý odstavec denního pořadu dnešního a přikročíme k odstavci pátému, jímž jest

5. zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Uherském Hradišti za svolení k trestnímu stíhání posl. Zavřela (tisk 2194).

Zpravodajem jest posl. dr. Bartošek, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Krajský soud v Uherském Hradišti žádá za vydání posl. Zavřela proto, že proti němu je učiněn návrh na zavedení trestního řízení pro zločin podvodu, pro zločin zneužití úřední moci a pro zločin proti zákonu o trestání válečné lichvy. Pan posl. Zavřel tvrdí, že se činů jemu za vinu kladených nedopustil, a sám projevil přání, aby byl v tomto případě k trestnímu stíhání vydán. Imunitní výbor uvážil, že tyto trestní činy, které jsou kladeny za vinu panu posl. Zavřelovi, nejsou ani v nejmenší souvislosti s jeho činností poslaneckou a že sněmovna ve svém vlastním zájmu nemůže dopustiti, aby vůči poslanci takováto obvinění byla pronášena a aby zůstala nevyšetřena. Stejného názoru jest také postižený pan posl. Zavřel sám a dal tomu výraz v tom, že sám žádá, aby bylo vyhověno žádosti za jeho vydání soudnímu stíhání.

Imunitní výbor vzhledem k tomu, co jsem uvedl, navrhuje, aby žádosti krajského soudu v Uher. Hradišti za svolení k trestnímu stíhání posl. Zavřela bylo vyhověno.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Pan zpravodaj navrhuje, aby poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. Zavřela. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť pozdvihne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat a tím poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání v tomto případě. Tím jest vyřízen odstavec pátý.

Přikročíme k odstavci šestému, jímž jest

6. zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu ve Stodě, aby byl vydán k trestnímu stíhání posl. Leibl (tisk 2595).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Bartošek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartošek: V tomto případě, slavná sněmovno, jde o soukromou žalobu pro urážku na cti. Žalobcem jest občan Jindřich Schlaffer, který se vidí uražen tím, že obviněný posl. Leibl ve veřejné schůzi 6. února 1921 žalobce označil jako Jidáše.

Věc se má takto: Žalobce Jindř. Schlaffer býval před časem stoupencem německé strany sociálně demokratické, ze které však přestoupil a přešel do politické strany jiné. Posl. Leibl jest německý sociální demokrat. Německá sociálně demokratická strana také svolala onu veřejnou schůzi, ve které inkrimovaný výrok byl pronesen. Žalovaný posl. Leibl tímto výrokem - označením soukromého žalobce za Jidáše - vytýkal mu jeho politické přeběhlictví.

Imunitní výbor nabyl přesvědčení, že v tomto případě nejde o takový útok na čest soukromého žalobce, který by vyžadoval podle stálé prakse imunitního výboru, aby bylo přivoleno k trestnímu stíhání žalovaného poslance. Imunitní výbor má za to, že jde tu o projev povahy politické, a z té příčiny učinil opatření, aby žádosti za vydání posl. Leibla vyhověno nebylo.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Budeme hlasovati.

Pan zpravodaj navrhuje, aby poslanecká sněmovna nedala souhlasu k trestnímu stíhání posl. Leibla.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat a tím poslanecká sněmovna nedala souhlasu k trestnímu stíhání pana poslance v uvedeném případě.

Tím jest vyřízen odstavec šestý poradu a přikročíme k sedmému, jímž je

7. zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Liberci za svolení k trestnímu stíhání posl. Bobka (tisk 2597).

Zpravodajem jest p. posl. dr. Bartošek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Pan kolega Bobek má býti trestně stíhán pro výroky učiněné na veřejné schůzi, zejména pro tyto dva výroky: "Nechť tedy naši rekruti slouží republice tak věrně, jako se zachovali Češi vůči Rakousku". Výrok druhý zní: "Kdyby naši lidé zde měli v sobě jenom trochu maďarské krve, pak by tato republika byla již dávno rozbitá".

Trestní řízení má býti zavedeno ve směru přečinu podle § 305 trestního zákona. Imunitní výbor má za to, že těmito svými výroky neučinil posl. Bobek nic jiného, než že projevil svůj politický názor, své politické stanovisko, a vzhledem k tomu, že jeho výrok nešel tak daleko, aby byl přímo k nějakým nezákonným činům vybízel, usnesl se imunitní výbor doporučiti sněmovně, aby také v tomto případě svolení k trestnímu stíhání posl. Bobka odepřela.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá a budeme hlasovati.

Pan zpravodaj navrhuje, aby poslanecká sněmovna nedala souhlasu k trestnímu stíhání posl. Bobka.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh pana zpravodaje je přijat a tím poslanecká sněmovna nedala souhlasu k trestnímu stíhání pana posl. Bobka v uvedeném případě.

Tím jest vyřízen odstavec sedmý denního poradu dnešní schůze a přikročíme k odstavci osmému, jímž je

8. zpráva výboru imunitního o žiadosti okresného súdu v Žilině za súhlas ku stihaniu posl. Svetlika pro prečin pomluvy (tisk 2598).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Markovič. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Markovič: Slávna snemovno! Posl. Svetlík dne 7. novembra 1920 zmienil sa o posl. dr. Dérerovi ako bývalom ministrovi pre správu Slovenska pred svedkami, že "Dérer ako minister ukradol dispozičný fond". Pre tento výrok posl. dr. Dérer podal okresnému súdu v Žiline ešte dna 2. decembra 1920 trestný návrh, následkom ktorého hlavné štátne zastupiteľstvo v Bratislave žiada svolenie poslaneckej snemovne k trestnému stíhaniu posl. Svetlíka. Imunitný výbor pri prejednávaní tej to záležitosti zistil, že v tomto prípade neide o taký výrok poslaneckej kritiky, ktorý by bol so stanoviska vykonávania politických povinností poslanca odôvodnený alebo prípustný, ale že v tomto prípade ide o prostú pomluvu úradnej osoby, a preto se usniesol navrhnúť poslaneckej snemovne, aby svoj súhlas ku stíhaniu posl. Svetlíka udelila.

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan posl. Svetlík. Uděluji mu slovo.

Posl. Svetlík: Ctená snemovno! Pán minister posl. dr. Dérer požiadal prostredníctvom štátneho zastupiteľstva v Bratislave o moje vydánie. Mal som mu ublížiť na cti, keď som sa vyslovil, že sa neobrátal okkupačný fond. Vo svojej žalobe klade mi do úst aj tie výroky, ktoré som vôbec nepredniesol. O tom nech sa poráta so svojimi zpravodajcami.

Ja však žiadam, aby som bol vydaný. Tuná sa jedná, ctená snemovňa, o veci, ktoré musia byť v záujme všetkých poctivých ľudí riešené. Je známo, že pri ministerstve s plnou mocou pre správu Slovenska existoval t. zv. okkupačný fond. Keď bývalý minister dr. Šrobár zaďakoval, upozornil som v klube soc. dem. poslancov dr. Dérera, aby o menovanom fonde podal aspoň v klubu dôvernú zprávu. Dr. Derér to odmietnul, hovoriac, že o takých veciach nemá verejnosť vedieť.

Podruhé: Dostal som dopis od amerických Slovákov z Chicaga, ktorí sa spytujú, čo sa stalo s tým fondom, ktorý bol ako "miliondolarový dar" na podporu slovenskej chudoby a na kultúrne ciele po prevrate v Amerike sbieraný. Dľa sdelenia amerických súdruhov nedosiahla sbierka celého miliona dolárov, ale zišla sa vyššia suma. Tento obnos bol zaslaný, ako sme informovaní, na ministerstvo pre Slovensko, súčtovaný však nebol. Americkí Slováci vyposlali na Slovensko darom tlačiarsku rotačku, tá sa však vraj ztratila. Keď som sa tieto veci spytoval dr. MarkovičaDérera, dostal som od dr. Markoviča odpoveď, že nie je dobre o tom verejne hovoriť. Snáď vraj ten obnos prišiel do rúk slečne Alici Masarykovej. Takou odpoveďou som sa ovšem neuspokojil, preto budem ďalej žiadať a hlásať, aby sa v týchto veciach urobil poriadok.

Potretie: Máme známosť o tom, že vláda dala soc. dem. pravici v Bratislave na voľby v marcu roku 1920 pol miliona korún. Peniaze tieto prijali z rúk min. predsedy Tusara sen. Cholek a posl. Lehocký. Robotnictvo volby previedlo na vlastné trovy, lebo Bratislava mu hodila už len obhryznutú kosť. Podla zprávy revízora strany na konferencii v Turč. Sv. Martine však tento obnos nebol ani do kníh strany zanesený. Vedľa toho podpora amerických socialistov, tiež vyposlatá vedeniu soc. dem. pravice v Bratislave, okolo 100 tisíc korún, nebola tiež verejne vedená.

Ctená snemovňa! Keď minulý ráz sťe mna vydali, súdobná inštancia mňa oslobodila. Preto nech aj v tejto veci súdobné pokračovanie rozhodne.

Předseda: K slovu není již nikdo přihlášen. Přeje si pan zpravodaj doslovu?

Zpravodaj posl. dr. Markovič: Nikoliv.

Předseda: Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se. - Hluk. - Předseda zvoní.)

Pan zpravodaj navrhuje, by poslanecká sněmovna svolila ke trestnímu stíhání posl. Světlíka.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat a tím poslanecká sněmovna svolila k trestnímu stíhání posl. Svetlíka.

Tím jest vyřízen odstavec 8. a přistoupíme k poslednímu odstavci 9., jímž jest

9. zpráva výboru imunitného o žiadosti okresného súdu v Kutné Hoře, aby snemovňa vydala posl. Koudelku pro prečin zanedbania povinnej pečlivosti (tisk 2599).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Markovič, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Markovič: Ctená snemovno! Anna Pernerová a spoločníci podali trestné oznámenie proti neznámym pachateľom pre článok, ktorý bol uverejnený v časopise "Středočeské Hlasy". Pri vyšetrovaní zodpovedný redaktor časopisu Vlásta udal, že patričné číslo, o ktoré ide, neredigoval on, ale posl. Koudelka, a preto Pernerová a spoločníci podali nový trestny návrh na stíhanie posl. Koudelky ako zodpovedného redaktora. Imunitný výbor pri prejednávaní tejto záležitosti chcel zistiť predovším okolnosť, zdali tu ide o prípad podľa prvého odstavca § 24 ústavnej listiny alebo o prípad podľa odstavca 2. Keby šlo o prípad dľa odstavca 2., ktorý imunitu poslanca ako zodpovedného redaktora neuznáva, v takovom prípade by sa imunitný výbor pri prejednávaní tejto záležitosti prehlásil za nekompetentný. Preto imunitný výbor musel sa pustiť do zkúmania, zdali v danom prípade ma čo činiť s poslancom ako zodpovedným redaktorom alebo nie. Pri tom zo spisov, menovite z priloženého exempláru "Středočeských Hlasů" imunitný výbor zistil, že príslušné číslo ako zodpovedný redaktor podpisoval Ladislav Vlásta, čili inými slovy, že v tomto prípade posl. Koudelka ako zodpovedný redaktor stíhaný byť nemôže. Preto imunitný výbor uznal, že neide o prípad podľa § 24, odst. 2. úst. listiny a že tedy k prejednávaniu tejto záležitosti príslušným je. Následkom toho uvažoval imunitný výbor ďalej, čí sú tu predpoklady k nejakému trestnému stíhaniu či nie. Poneváč však zo spisov zistil, že oznámenie, ktoré bolo podané súkromným žalobci, znie proti posl. Koudelkovi, ako zodpovednému redaktorovi, na druhej strane však zistil, že posl. Koudelka zodpovedným redaktorom de facto nie je a podľa svojej prijatej prakse imunitný výbor videl v tom zbytočnú vexáciu poslanca, ktorá by k nejakému kladnému výsledku trestného stíhania viesť nemohla, a preto z toho dôvodu navrhuje, aby snemovňa svojho súhlasu ku stíhaniu posl. Koudelku v tomto prípade nedávala.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP