Středa 19. října 1921

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Lelley.

Posl. dr. Lelley (maďarsky): Veľactené dámy a pánovia! Z poverenia klubu poslancov spojených strán: kresťansko-sociálnej a zemskej maďarskej malogazdovskej, rolnickej a maloremeslníckej (Hlas: Po slovensky!) a s ohľadom na poslancov kresťansko-sociálnej strany i v mene národa slovenského (Posl. dr. Juriga: Čo je vás do slovenského národa? Ohradzujeme sa!) činím toto prehlásenie:

Celej republike, ba čo viac verejnosti celého vzdelaného sveta je známy osud troch národov, žijúcich na Slovensku (Posl. dr. Juriga [maďarsky]: Arrogancia! To je sprosťáctvo!) Na také výrazy som už od teba zvyklý!

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan posl. dr. Lelley.

Posl. dr. Lelley (pokračuje): Je vecou známou, že národy tieto boly československej republike prikázané sobeckou politikou a pomstou výťazných veľmocí, bez toho, že by sa ich boly opýtaly, ba oproti ich vôle, avšak s dôverou vo veľkolepých sľuboch českých politikov.

Vieme, že z týchto sľubov nielen že nič splnené nebolo, ba naopak: poloha všetkých troch národov na Slovensku je nesnesiteľná. (Různé výkřiky. - Předseda zvoní.)

Národy, vylúčené zo všetkých i z tých elementárnych požiadavkov národného života a olúpené o práva na ľudskú slobodu nesú hrozné jarmo utlačenia, ktoré im na šíju uložila svevôla a hlúpa krátkozrakosť českého národa, opojeného nezaslúženými úspechy, ktoré boly nadobudnuté s morálného stanoviska bezpodmienečne zavrhnutelnými prostriedky. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Tí, v mene ktorých mluvím, očakávali od toho okamžiku, čo im bola mravne a právne poskytnutá možnosť politickej práce, a plným právom mohli očakávať, že v národnom živote, v hospodárskom uplatnení a právnom postavení národov na Slovensku nastane taká zmena, ktorá, hoci nie splnením tých hojných sľubov, ale aspoň uspokojením tých najprimitivnejších požiadovkov spravedlivosti a slušnosti zabezpečí im snesiteľnú existenciu. V predošlých vládach museli sme sa zklamať.

Nechceme sa tu púšťať do podrobného popisovania toho systemu., jehož prostriedky boly tisiceré oddruhy tryznenia, zatykania, internovania a úradného šikanovania, pred ktorými sa musia zahanbiť i hrôzy inkvisície, nezamýšlame kritisovať system, ktorý zaľahnúc čo kliatba na národy Slovenska, veškeré občianské sebevedomie vykynožiť a najťažšie morálné otroctvo udomácniť sa snažil, bolo by zbytočným v tejto sieni znova vylíčiť systematickú podkopnú prácu a jej smutné výsledky, smerujúcu k ubitiu a zničeniu národnej existencie, nie je treba uviest celý rad škandalóznych opatrení služiacich ku kulturálnemu utlačovaniu, veď tieto sú už známe nielen v tejto sieni, ale vo verejnosti celej krajiny, ba i vo verejnosti cudzozemska.

Dúfali sme, že keď bude nezodpovedná vláda úradnícka vymenená vládou parlamentnou, ktorá je nielen parlamentu dlžná právnou a politickou zodpovednosťou, ale dlžná je tiež mravnou zodpovednosťou verejnosti medzinárodnej, rozčúlenej spáchanými nesprávnosťami a nespravedlnosťami, že táto vláda bude mať niekoľko slov na toľkokrát už vyznievšie boľastné výkriky troch národov na Slovensku, že bude mať dajakú ochotu k odčineniu hriechov a nejaké obligatorné vyjadrenie ohľadom úcty práva národov. (Hluk. - Předseda zvoní.)

O všetkých týchto veciach sme od ministerského predsedu Beneša nič nepočuli.

Nezabývame sa tým, čo do exposé predsedu vlády pojaté bolo, ale cítíme to, čo z neho chýbalo.

Chýbalo z neho predovšetkým slavnostné prehlásenie, že vláda republiky bude pokladať za svoju čestnú povinnosť splnenie sľubu zakladateľa, kmeťa-štátníka, a prvého doživotného presidenta československého štátu, jakož i českých politikov, to jest uskutočnenie slovenskej autonomie, žiadosti plynucej z práva sebaurčenia národov.

Schádzalo z neho bilagovanie hriechov spáchaných bývalými vládami na národoch Slovenska a načrtanie spôsobu, ktorý zamýšľa vláda sledovať za tým účelom, aby uskutočnila mier a súlad, ktorých bezpodmienečne je potreba ku spolužitiu národov vo štáte.

Schádzalo z neho ochota k tomu, aby boly rasové, národné, kulturné, politické, právné a hospodárské záujmy národnostných menšín uspokojené tak, jak tomu chce večný zákon pravdy a racionálne používanie noriem slušnosti.

A poneváč musíme k tomu ešte pridať, že zo Slovenska deň čo deň dostávame v dopisoch i telegramoch celé rada ponosov o nových význačných zneužívaniach a protizákonitých jednaniach vlády, o zatykaní v celých radoch, o stále stupňujúcom sa vladnom terroru, o hanobnom trýznení naších súkmenocov - je z našej strany nemožnosťou, aby sme pohliadali s dôverou na budúcu činnosť vlády, ba nútení sme zachovať proti nej tú najrozhodnejšiu nedôveru.

Zo stejných dôvodov, ktoré maly rozhodujúci vliv na usnesenie naších nemeckých súdruhov-poslancov a na základe dôvodov výšuvedených sme nútení s poľutovaním konštatovať a spôsobom každé nedorozumenie vylúčujúcím prehlásiť, že za takýchto okolností je pre nás možnosť politizovania v tomto dome vylučená. (Řečník pokračuje slovensky:)

Z tých istých príčin, ktoré našich bratrov poslancov nemeckých k ich chovaniu nutily z príčin už uvedených s poľutovaním musíme konštatovať, a všechno nedorozumenie vylučujúce sa vysloviť, že na takýto spôsob je možnosť politisovania pre nás v tejto sieni docela vylúčená.

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Winter.

Posl. dr. Winter: Slavný sněme! Když nová skupina mužů je pověřena, ... (Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Winter (pokračuje): ... aby převzala řízení státu, je přirozeno, že každá jednotlivá složka společnosti zkoumá její program a soubor činů, jež vláda chce provésti, a že zkoumá je nejen s hlediska všeobecného, nýbrž také s hlediska specielních zájmů a potřeb svých. A podle toho, jak se domnívá, že v programu vládním k jejím potřebám a k jejím tužbám je přihlíženo, konstruuje své příští stanovisko oproti vládě.

Všeobecné hledisko, které sociální demokracie zaujímá k vládnímu programu a k dnešnímu složení vládnímu, bude objasněno některým jiný z mých klubovních kolegů, který také bude míti příležitost, aby zabýval se politickými výklady, jez jsme v dnešní debatě slyšeli. Naproti tomu je mým úkolem, abych se zabýval onou zvláštní částí programu vládního, ke které dělnictvo upírá zejména pozornost, totiž k sociálně-politické části programu.

Pánové, doba dnešní liší se ovšem značně od doby, kdy nastoupily svoji činnost vlády předešlé. V době převratové bylo nutno na poli zákonodárství sociálně-politického pracovati zcela jiným tempem a se zcela jinou intensitou, nežli je zapotřebí dnes. My jsme potřebovali především osamostatniti svoji sociální správu od Vídně a Budapešti. My jsme potřebovali v sociálně-politickém zákonodárství dohnati, co po radu let v Rakousku a Uhersku bylo zanedbáváno. My jsme potřebovali v sociálně-politickém zákonodárství ukojiti nejnaléhávější potřeby okamžiku a doby, jež byly vyvolány shroucením se bývalé monarchie, jez byly vyvolány strašnými spoustami válečnými. Z těchto důvodů nabylo naše sociálně-politické zákonodárství v prvých třech letech republiky poměrně velikého rozsahu, takže v kruzích, které rozvoji sociálně-politického hospodářství u nás nepřály, mluvilo se velmi často o tom, že naše zákonodárství na tomto poli je nepromyšlené, že pracujeme překotně a že do výroby zanášíme zmatek.

Mám za to, velectění pánové, že uplynutí této doby prokázalo, že jsme byli na správné cestě, že jsme opravdu postavili svoji sociální správu na vlastní nohy, že naše sociální politika státu nejen neškodila, nýbrž že v dobách opravdového, velkého nebezpečí politického a sociálního přispěla podstatně ke konsolidaci státu a že náš hospodářsky život i v průmyslu i v zemědělství vyvíjel se způsobem veskrze normálním.

Nynější doba nevyžaduje již toho rozsahu činnosti na poli zákonodárném, jako vyžadovala tri léta před tím.

Úkol prvý, osamostatniti naší sociální správu, je proveden na celé čáře. Úkol druhý, dohnati to, co bylo zanedbáno, je také skoro vesměs proveden, takže zbývá nyní v podstatě, aby to, co bylo na poli sociální péče uzákoněno, bylo nyní skutečně prováděno v praksi. Já se beze všeho přiznávám, že máme radu zákonných opatření, která až dosud provedena nejsou, a že nepřešla ještě v maso a krev obyvatelstva. Je potřeba nynější doby poměrného klidu v sociálních poměrech použíti k tomu, aby naše sociálně-politické zákonodárství bylo ve skutek přeměněno. Doufám, že jednak delší doba trvání tohoto zákona, na druhé straně zesílení bedlivosti se strany odborových organisací budou zárukou, že to, co jsme provedli v zákonodárství, bude tak, jak jsme to zamýšleli, jak jsme to chtěli, také správou provedeno.

Ve směru sociálně-politickém dotýká se vládní program - až příliš letmo - zejména tří otázek, ke kterým dělnictvo právem upírá nyní největší pozornost. Je to především otázka nezaměstnanosti. My jsme se v této sněmovně zabývali nezaměstnaností od počátku naší státní existence již několikrát. Nikdo z nás se neoddával bláhové naději, že bychom byli s to sebe intensivnějším zabýváním se tou věcí a sebe krásnějším zákonem, sebe krásnějším opatřením odstraniti nezaměstnanost vůbec. Šlo při všech našich počinech o to, aby jednak nezaměstnanost byla omezena, jednak aby byly mírněny její následky. A o nic jiného nemůže ani v nynější době jíti, nic jiného také dělnictvo neočekává od nynější vlády. Zázraku, že by nezaměstnanost vůbec byla odstraněna, od vlády nikdo neceká. Ale že program vládní se musí touto otázkou zabývati, je důkazem, že jest stále palčivou, že jest stále naléhavou, že pořád ještě nejsme ve stavu úplně normálním. Vládní prohlášení se zmiňuje o tom, že hospodářské poměry se u nás konsolidují, že jsou poměrně zdravější, než je tomu jinde. S tím úplně souhlasím. Z cifer, které dostáváme z ciziny o nezaměstnanosti, z úvah, kterými se cizina při problému nezaměstnanosti zabývá, z okolnosti, že zejména vláda anglická a vláda Spojených Států amerických považuje řešení otázky nezaměstnanosti za nejdůležitější a nejtěžší problém své země v nynější době, vysvítá, že v cizině nejenom nejsou poměry lepší než u nás, nýbrž že na tomto poli jsou poměry ještě horší. My dnes můžeme se beze všeho přiznati, že není dávná doba, kdy jsme z hrozící nezaměstnanosti měli veliký strach, kdy jsme se obávali, že tato příšera za krátkou chvíli zničí to, co s velikým úsilím bylo po dobu tří let budováno. Ale zdá se, že nejhorší doba je přece jenom za námi. Zda se, že jsme hospodářsky v dosti krytém koutě na světě. My nejsme sice s to, abychom čerpali plnými doušky z příznivé konjunktury hospodářské, ale na druhé straně nedostáváme se do situace, že bychom klesli do tak hluboké propasti hospodářské deprese a desorganisace, jako to vidíme v celé radě cizích států. Nás hospodářský život se vyvíjí opravdu normálně a zdravěji než jinde, takže naše nezaměstnanost jest poměrně menší, než je tomu v cizině.

Ale, pánové, i když tento zjev je velice potěšující s hlediska státu jako celku, je útěchou velice malou pro toho, kdo přece jen konkretně nezaměstnaností je postižen, a ten právě potřebuje opory a pomoci. A zase, jak esem řekl, nezbývá nic jiného, než snažiti se zmírniti rozsah a následky, opatrovati pracovní příležitost a podpory.

Pánové, bylo by zbytečno tajiti se tím, že na tomto poli sociální správy až dosud těžiště činnosti veřejné správy bylo hledáno v udělování podpor v nezaměstnanosti a že tento způsob řešení obsahuje četné vady. Na jedné straně nemůže se nikdy vyhověti těm, kteří podpory potřebují, poněvadž podpory nemohou dosahovati výše, která by stačila k živobytí, na druhé straně nesporně svádějí podpory nekalé živly k zneužívání a veřejnost ke generalisování při obviňování dělnictva vůbec. Ale na co psychologicky bych kladl hlavní váhu: udělování podpor svádí veřejnost k tomu, že si zvyká poměrně pohodlným způsobem řešiti sociální problémy a že velice pohodlným způsobem uspokojujeme potom své sociální svědomí.

Udělování podpor v nezaměstnanosti bylo nezbytno v počáteční době, kdy státní správa nebyla ještě vůbec řádně organisována, kdy jsme měli plné ulice nezaměstnaných a kdy nezaměstnanost byla opravdu hrozivým sociálně-politickým přízrakem. Ale v době nynější, kdy můžeme říci, že hospodářský život normálně se vyvíjí, kdy i politicky a sociálně žijeme v dobách klidnějších, musíme upustiti od užívání tohoto pohodlného prostředku sociální správy na tomto poli a budeme musiti těžiště své činnosti přenésti na organisaci opatřování práce. V tomto směru nebylo až dosud vykonáno mnoho. Neobvinuji vlády předešlé a neočekávám také, že vláda nynější bude moci všechnu tuto práci vykonati. Zde jest zapotřebí, aby bylo pohnuto sociálním svědomím, jest potřebí jisté agilnosti u autonomních korporací a jest potřebí, abychom všichni v místech, do kterých zasahuje náš vliv, působili k tomu, aby práce vhodným způsobem byla rozdělována, aby nebyla hromaděna všechna na určitou dobu a při tom vyžadována práce přes čas, nýbrž aby byly určité práce, jichž okamžitého konání zapotřebí není, odročeny na dobu, kdy nezaměstnanost pravidelným způsobem se dostavuje a kdy provádění jich bylo by možno. Máme-li čeliti nezaměstnanosti, musíme celou svojí hospodářskou politikou jí celiti. Naše hospodářská politika až dosud nebyla vždycky v kolejích nejsprávnějších. Nyní jest svěřena řízení praktického průmyslníka musíme očekávati, že se dostane do kolejí zdravějších, nežli bylo tomu dosud.

Ale zrovna v jednom oboru je možno opatřovati příležitost pracovní, kterého se také dotkl vládní program, třebas jenom jedinou větou a který je druhým problémem, o ně z se široké vrstvy dnes zajímají. Je to otázka bytová, je to oživení stavebního ruchu. Pánové, jdeme-li pražskými ulicemi, vidíme - a kdo má příležitost přijíti do větších míst na venkově, i tam to může viděti - že život na ulicích je již trochu veselejší, že se opět objevují lešení, že opět máme rozkopané chodníky a rozkopané ulice, že opravdu počíná stavební ruch oživovati. Jest pravda, v začátcích, je toho všeho ještě málo, ale s málem bylo právě zapotřebí začíti a toto málo nebylo možno po delší dobu uvésti v činnost. Je viděti, že ona opatření, která učinila i státní správa i zákonodárný sbor, pohybovala se ve správné koleji a že je pouze zapotřebí, aby nyní, co bylo zákonodárným sborem usneseno a co státní správou bylo zahájeno, bylo dále prováděno.

Tu však jest pravdivo tvrzení, které je obsazeno v programu vládním a které je tam poněkud všeobecněji řečeno, nežli je pravdivo, že totiž řešení otázek reforem sociálních jest zároveň otázkou finanční. V ostatních oborech sociální péče není to ani tak otázka finanční, jako právě v oboru oživení stavebního ruchu. Jest zapotřebí peněz! My jsme očekávali, že seženeme peníze; my jsme očekávali, bude-li hráčská vášeň, jež snad v každém člověku aspoň trochu dříme, probuzena a připoutána k této dobré věci, že pomocí státní loterie opatříme potřebné peníze. Dosavadní výsledky podle zpráv, aspoň které přicházejí od našeho finančního úřadu, neopravňují dosud k velkým nadějím.

Finanční správa v posledních okamžicích rozšiřuje naději, že v nejbližší době, kdy se bude blížiti první tah, snad příliv peněz na stavební loterii se zvětší, ale kdyby i tato naděje selhala, jak mám za to, že nezbylo by nic jiného, než abychom sáhli k opatření, které jsme navrhovali více než před rokem a ke kterému jsme nesáhli právě se zřetelem k nadějím, jež vzbuzovali v nás odborníci, doufající, že pomocí loterie stavební sežene se větší kapitál pro stavební účele. Jak pravím, nebude-li tato naděje splněna, nebudeme směti zanechati nynější slibný počátek ladem a budeme musiti naděje, jež se připínají k počátkům stavebního ruchu, oživiti a posíliti tím, že se k původně projektovaným opatřením vrátíme.

Svého času jsme mluvili o tom, že pod heslem "bydlící nebydlícím" opatříme peníze. Byli mezi námi idealisté, kteří věřili, že pod tímto heslem opravdu všichni bydlící, nebo aspoň větší jejich část se vzchopí a svou hřivnou přispěje nebydlícím, aby mohly pro ně býti byty vystavěny. Těchto idealistů asi již mnoho nezbylo. Mám za to, budeme-li chtíti toto heslo uskutečniti, že nebudeme moci spoléhati na idealism bydlících a na jejich dobrou vůli, nýbrž že budeme jako při celé řadě opatření museti nuceně od nich vyžadovati, aby své sociální povinnosti vyhověli a aby příspěvkem takovým, jaký jejich poměrům a jejich bytům odpovídá, na sbírání potřebného kapitálu pro vybudování nových potřebných bytů přispěli. Tato věc bude musiti býti rozhodnuta v nejbližší době. Po prvním tahu státní loterie bude musiti státní správa prohlásiti, zdali soudí, že dosavadní systém vystačí, či zdali prohlašuje bankrot tohoto systému. Stane-li se druhá eventualita, pak nezbude než v nejbližší době uskutečniti, aby od osob, které byty mají, byl příspěvek na vybudování nových bytů vyžadován.

Ale nežli k tomu dojde, jest zapotřebí, aby bylo pokračováno v dosavadní politice na poli bytové otázky, třeba ve formě poněkud zmírněné. Musíme především zabraňovati nadále panice na bytovém trhu. Musíme - třeba je to velmi nepopulární v určitých kruzích - už nyní si uvědomiti, že budeme opět musiti prodloužiti působnost zákona o ochraně nájemníků. Já již nyní upozorňuji pana ministra sociální péče, že tento zákon pozbývá účinnosti koncem tohoto roku. Musíme dokonce - aspoň do jisté míry - vrátiti se k tomu, co bylo tak odiosní v naší veřejnosti a k čemu nikdo z nás s lehký m srdcem se neodhodlal, totiž k zákonu o zabírání bytů obcemi. Beze všeho přiznávám, že provádění tohoto zákona mělo veliké závady a že v četných případech je přímo otázkou, zdali prospěch, který tento zákon v konkrétních případech vyvolával, byl ve stejném poměru k závadám, které jeho praktikováním byly způsobeny. Ale od té doby, co působnost jeho uplynula, vidíme, jak to, co zůstalo v platnosti, se nezachovává a jak se to obchází. Máme ustanovení, že byty nesmějí býti přeměňovány k jiným účelům, nežli k bytovým. To se nezachovává. Máme ustanovení, že do určitých obvodů, které jsou správou veřejnou vyjmenovány a k nimž patří na př. obvod Velké Prahy, nesmí se nikdo nastěhovati, leč s povolením úřadů obecních. To se nezachovává. (Hlas: Také v Bratislavě!) Ne jen v Bratislavě, nýbrž je celá rada případů. Vidíme, že určití lidé prodávají svoje byty za drahé peníze, vtěsnají se do malých bytů a sami potom byty hledají a zvyšují paniku na bytovém trhu. Těmto zjevům bude nutno věnovati pozornost, a bude-li zapotřebí zákonodárného opatření, tedy zákonodárným způsobem.

Třetí a nejdůležitější věc, která zajímá široké masy v oboru sociálně-politickém, je pojištění. Menším zlomkem pojištění jest novela zákona o nemocenském pojištění, který byl uzákoněn v prosinci předešlého roku a jehož působnost také koncem tohoto roku uplyne. Upozornili jsme pana ministra sociální péče na to, aby působnost tohoto zákona byla prodloužena. Pan ministr sociální péče zúčastnil se právě v posledních dnech konference všech svazů nemocenských pokladen, která se v Praze konala a která upozornila na potřebu obnovy působnosti tohoto zákona a na potřebu některých změn. Jsem přesvědčen, že v tom směru bude zjednáno ministerstvem sociální péče včas, čeho je třeba.

Ale dělnictvo očekává od této vlády veliký čin. Dělnictvo očekává uskutečnění sociálního pojištění jako celku. Pánové! Příští týden bude tomu rok, co jsme předložili tomuto sněmu vypracovanou osnovu zákona o sociálním pojištění. My jsme neprohlásili a ani jsme nemysleli, že bychom předkládali veřejnosti dílo dokonalé. Byli jsme si vědomi, že naše síly nestačí k tomu, abychom dokonalou věc na tomto poli provedli, byli jsme si vědomi, že potřebujeme spolučinnosti, spolupráce, rady a pomoci všech ostatních zúčastněných činitelů, jak
ostatních politických stran, tak také zejména vlády. Upozornili jsme však na celou řadu těžkých otázek, jejichž rozřešení jest nezbytným předpokladem pro uzákonění sociálního pojištění, a upozornili jsme, že požadujeme právě dobu asi jednoho roku za potřebnu, aby tyto otázky byly rozřešeny.

Pánům jest známo, že různými - přímo řeknu - intrikami bylo způsobeno, že nejenom naše osnova nebyla zlepšena, nýbrž že bylo všemi silami působeno k tomu, aby se nic nestalo. A poněvadž není nic tak lehkého, nežli provésti snahu, aby se něco zmařilo, tedy se také tato snaha zdařila. Uplynul, jak jsem řekl, rok. V politice se často stanou chyby; vyhne se jim jen ten, kdo nic nedělá. Není také zapotřebí pozbývati mysli, stane-li se nějaká chyba. Mne nikdy nemrzelo, když já nebo moje strana nebo kdokoli jiný, na kom jsem měl zájem, chybu udělal. Chyba se dá snadno napraviti, nebo aspoň se dá napraviti poměrně vždycky: ale co se nikdy nedá napraviti a čeho je mi vždycky líto, jest ztráta času, kterým tak strašným způsobem plýtváme a kterého máme tak málo. Ten rok na poli sociálně pojišťovacím jsme zbůhdarma ztratili a toho jest mi právě nejvíce líto.

Stalo se však; s tím faktem musíme právě jako s faktem počítati a zaříditi se na dobu příští. Sněmovně jest známo, že ministerstvo sociální péče zřídilo zvláštní komisi, které bylo uloženo, aby vypracovala novou osnovu zákona o sociálním pojištění. Tato komise skládá se z lidí, kteří rozumějí, pokud jest to u nás možno, věci, kteří také s láskou chtějí se práci věnovati a kteří doufají, že se svou prací budou poměrné brzy hotovi. Co na členech této komise jest, bude vykonáno. To mohu jejich jménem prohlásiti a k tomu mohu je zavázati. Budou od veřejnosti a od vlády vyžadovati poměrně málo. Jejich požadavky k vládě budou dosti skromné. Komise vyžadovala na vládě, aby zařídila, aby Státní statisticky úřad, který pilně pracuje na výsledcích sčítání lidu, věnoval svoji práci a pozornost nejdříve těm výsledkům sčítání lidu, které jsou v souvislosti s výpočty matematicky potřebnými pro sociální pojištění.

Jsem přesvědčen, že Státní statistický úřad této žádosti vyhoví, že následkem toho v nejbližší době potřebný materiál bude po ruce a že komise bude moci dílo předložiti v dohledné době. Toto dílo proti jakékoliv osnově vzešlé z rad jednotlivých politických stran bude míti přednost, že nebude stiženo kletbou stranickosti, že na ně bude pohlíženo ode všech politických stran jako na dílo podle možnosti objektivní a jako takové bude všemi politickými stranami posuzováno, takže ani ve sněmovně nenarazí na závažné překážky.

Ale o jedné věci bych se chtěl při této příležitosti zmíniti. Slyšel jsem v poslední době, asi v posledních 14 dnech, kdy obrysy nové konstelace vládní stávaly se i v personáliích poněkud jasnějšími, zprávy s několika stran, že prý sociální pojištění nebude provedeno, že prý jest to libůstka sociální demokracie a československých socialistů, že prý je nutno tyto dvě strany nechati o tom mluviti, debatovati, psáti a po případě pracovati na příslušných osnovách, ale doopravdy prý nikdo na to nemyslí, poněvadž prý není na to prostředků, je to prý experiment, do kterého prý náš stát za nynějších poměrů nemůže se pustiti. Pánové, dnes zmínil se pan místopředseda kol. dr. Czech, pojednávaje o vládním prohlášení, v úvodu své reci také o těchto zprávách, jenže nevyvozoval důsledky ze zpráv, nýbrž vyvozoval je z prohlášení vládního, a soudil, že i prohlášení vládní je v tomto bodě tak nejasné, že připouští ten výklad, který v různých kruzích naší veřejnosti je dáván jednání o této otázce. A je pravda, že jisty obrat ve vládním prohlášení, jejž považuji za nešťastný, zdá se jakoby nasvědčoval, že tyto tendence jsou sledovány i v kruzích vládních. Na základě ujištění, kterého se mi dostalo jak od pana ministerského předsedy tak od pana ministra sociální péče, mohu říci, o čem jsem ostatně nepochyboval, že vláda nesdílí tohoto hlediska v naší veřejnosti šířeného, že nepovažuje sociální pojištění za experiment, že nepovažuje sociální pojištění za věc, která teprve v nedohledné budoucnosti snad někdy bude provedena, nýbrž že opravdu stojí na tom, co jako zásadu prohlašuje, pres ten, jak pravím, nešťastný obrat ve svém prohlášení, a sociální pojištění chce opravdu provésti.

Pánové, to bereme na vědomí a můžeme tím spíše tomu věřiti, poněvadž není pravda, že otázka sociálního pojištění je v první řadě otázkou státních financí. Otázka sociálního pojištění je pro vybudování zákona otázkou, máme-li matematicky pojistný základ, a na druhé straně je otázkou stability měny, nikoliv však otázkou státních financí. V obou směrech však není zapotřebí, aby bylo uzákonění oddalováno. O základech pojistně-matematických jsem již promluvil. Státní statistický úřad v nejbližší době - počítáme s dobou tří měsíců - nám tyto statistické podklady dodá. Ohledně měny také není zapotřebí míti těchto obav, poněvadž v kruzích odborníků byl už nalezen systém, který - bude-li propracován - tomuto úskalí měnovému, které úskalím nesporně jest, se vyhne, takže nebude nestálost naší měny a neurovnanost její naprosto žádnou překážkou, aby sociální pojištění bylo uzákoněno.

Je pravda, že sociální pojištění bude jakýmsi zatížením naší výroby, a já souhlasím s tím, co v tomto odstavci vládního prohlášení se na konec praví, že řešení sociálních reforem má býti prováděno mezinárodně. S tím také projevil pan místopředseda kol. dr. Czech dnes souhlas. Ale jako on, tak také já zdůrazňuji, že řešení mezinárodní nepředpokládá u nás aspoň a nesmí předpokládati, že budeme cekati, až celý ostatní svět se na určité způsobu řešení dohodne. Nikoliv z naší strany a nikoliv vůbec z rad socialistických, nýbrž z rad buržoasie naší v poslední době, když bylo jednáno o tom, na jakém podkladě jest možno provésti koncentraci českých stran, tak zv. rozpočtové většiny, do veřejnosti dáno heslo, podle kterého i naše buržoasie by chtěla řešiti otázky sociální.

My jsme v oboru hospodářském, v oboru hospodářské politiky a v oboru sociální politiky, ať chceme nebo nechceme, součástkou skupiny středoevropské. Naše nazírání sociálně-politické vlivem spojitosti s Německem po řadu staletí lisí se od sociálně-politického nazírání jak západu, tak i východu. My s ostatními státy, které byly vybudovány na půdě bývalého Rakouska, a s říší Německou a státy skandinávskými tvoříme v oboru sociální politiky opravdu skupinu odlišnou od skupiny západní a od skupiny východní. Já chápu, že v kruzích buržoasie je snaha, abychom v této skupině, která tvoří také určitou, třeba ne formální, jednotku hospodářskou, jejíž výrobky se setkávají konkurenčně na týchž trzích, nebyli se svou sociální politikou příliš daleko napřed. Ale naše buržoasie musí zase chápati, že nemůžeme připustiti, abychom v této skupině byli v oboru sociálně-politickém třebas jenom o krok pozadu.

V oboru sociálního pojištění však jsme o 20 let (Posl. Taub: O 30 let!), tedy o 30 let pozadu. Neboť nejdůležitější součástka hospodářská této skupiny, říše Německá, má již dávno sociální pojištění vybudováno. A bez ohledu na to že, se říši německé hospodářsky špatně vede, sociální pojištění tam nebylo opuštěno, sociální pojištění tam v celém rozsahu funguje a přispívá ke konsolidaci Německé říše. I když bychom se tedy postavili na stanovisko, že musíme udržovati pouze krok s touto skupinou středoevropskou, pak i z tohoto zásadního hlediska musí pro nás vyplývati prohlášení, že sociální pojištění musí se státi zákonem, s ujištěním naším, že se zákonem stane. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP