Sobota 6. srpna 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Sajdl.

Posl. Sajdl: Vážení pánové a dámy! Řeč kol. Tauba vyžadovala by v lecčems kritiky i polemiky, ale poněvadž čas spěchá a věci projednány jsou tak již důkladně, bylo by zbytečné, abychom se přeli o zásady nebo názory o tom, zdali předlohy byly anebo nebyly včas podány a zdali byla možnost je projednati a prostudovati. Z těch předloh byly podány některé v lednu, některé v únoru, a jistě bylo dosti času, aby mohl každý, jsa připraven, prostudovati jednotlivé změny. Že nejsou předlohy ty výrazem skutečné potřeby do budoucnosti, že to jsou předlohy jen přechodného rázu, úpravy, podle dnešní doby zařízené, jest samozřejmé. V dnešních kritických rozvrácených dobách nelze přikročiti tam, kde jde o úpravu hospodářství veřejného k žádnému definitivum, a je nutno spokojiti se provisorii. Teprve v dobách klidu, kdy nastane již úplné vyřešení vzájemných poměrů hospodářských, bude lze přikročiti k definitivní úpravě.

Že se nám vytýká vetší potřeba na militarismus, které kdyby nebylo, byl by stát aktivní, jest sice pochopitelné, ale nelze, abychom od ní ustoupili, poněvadž víme sami, že v celém světě poměry klidu a pořádku vyřešeny dosud nejsou. Tato daň pak, která je poslední daní finančního plánu, který má býti základnou nejen státu, nýbrž i pomocí a podporou našich samosprávných obcí, vyvolala jistě také jako celá řada jiných nespokojenost. Nespokojenost těch, kdož budou zatěžováni novým zákonem, hlavně obcí, které nedostanou dostatečného přídělu k úplné sanaci, neboť jako všecky ostatní jest výrazem právě tohoto provisoria. Ale ti, kdož nebudou uspokojeni, nechť si uvědomí zásadu, které musí dbáti jak správcové státu, tak ti, kdož v parlamentě jsou jaksi přehlížiteli této správy: Lze-li k vůli jednotlivci nechati rozvrácené hospodářství vůbec, aby byl spokojen, anebo je-li potřebí bez ohledu na zájmy jednotlivců uspokojovati prvé řadě poměry celku a vyřizovat, aby stát byl zachráněn. Musí se ptáti: Bylo by co platno jednotlivci, kdyby on byl spokojen a stát přišel do rozvratu? Nebyly by tím rozvratem také rozvráceny jeho poměry vlastní? Vedoucí činitelé státu musí se ptáti: Je lépe zanechat nepořádek a rozvrat, či tisknouti bankovky a nésti důsledky, jako je nese Rakousko a Polsko - kteréžto příklady jistě nejsou pro nás lákavé a hodny následování - nebo dělati nové dluhy bez ohledu na to, zda-li a za jakých podmínek rozvrácený stát by si mohl vypůjčiti?

Je lépe dělati dluhy na účet budoucích generací, které by naše dluhy, učiněné ve špatné měně, musily později hraditi ve měně hodnotné a zatěžovati nesmírně jejich práci do daleké budoucnosti, či postaviti se mužně čelem proti vnějším poměrům, prostudovati je a přičiňovati se, abychom aspoň přechodně umožnili státu život a veřejné hospodářství, ze kterého bychom vyšli pak ke klidnějším poměrům, kdy bude možno řešiti věci definitivně? Zajisté budete souhlasiti s tím, když řeknu, že je lépe snášeti křik jednotlivců, kteří budou dotčeni ve svých osobních zájmech, nežli obětovati stát a zájmy celku ve prospěch těchto jedinců.

Vytýká se, že tyto přípravy k sanaci a k úpravě finančních poměrů byly prováděny příliš pozvolna, nebo zase, že jsou prováděny příliš rychle. Obě stanoviska jsou oprávněna. Příliš pomalu byly vyřešovány vzhledem k potřebám státu, příliš rychle jsou vyřešovány, ale časově vzhledem k praktickému užití a důkladnosti jejich. Až budeme studovati poměry v pozdější klidnější době uvidíme, že výkony, které vykonalo Národní shromáždění letošního roku v přípravě k sanačnímu plánu finačnímu, byly výkony ohromné, že tento plán bude velikým krokem k likvidaci poměrů, ve kterých žijeme, krokem ke konečnému uspořádání státních poměrů tak, aby se klidněji mohlo začíti uvažovati také o důležitých problémech, jež stát řešiti potřebuje i v ostatních záležitostech svých.

Dnes je to provisorium, které stejně tak jako potřeby státu musí alespoň v obcích učiniti nejnutnější pořádek. Ale my se stanoviska socialistického můžeme konstatovati, že v tomto problému provisorním docílili jsme pozoruhodných úspěchů pro zásadní naše stanovisko ať už v dani z obohacení nebo dědické, v nichž sazby byly vystupňovány progresí do takové míry, že končí až 50%, nebo v osobní dani z příjmu, kde tato progrese pro vyšší stupnici příjmů jde také až přes 50%. Jistě to není práce bezúčelná a se stanoviska budoucího vybudování obecných financí bezvýznamná.

Vytýká-li se nám, že jsme měli působiti k tomu, aby byl přebudován celý systém, můžeme klidně odpověděti, že dnešní poměry nejsou zralé k tomu, aby byl celý systém přebudován, a že budeme se museti spokojiti ještě dlouho s dobou přechodnou, nežli se budeme moci přiblížiti k úplné možnosti přebudovati finanční základy státu a chtíti je postaviti na úplně spravedlivé sociální základy.

Tyto zákony, které dnes projednáváme, a zejména zákon o přikázání samosprávným svazkům výnosu některých daní, jsou také jen výsledkem kompromisu dnešních poměrů. Není to definitivní sankce, nýbrž je to jen pomoc, aby obce mohly přeplouti nynější kritickou dobu ke klidnější době vývojové. Ale nutno tu poukázati, že úmysl, aby obce byly zasaženy proto - o čemž se zmínil i kol. Taub - že staly se ve správě změny, že ovládají většinu obcí socialisté, musím resolutně odmítnouti. Jestliže se dnes poukazuje na hospodářství v obcích, že nevyhovuje, jak by bylo zájmem a přáním jistě nás všech, není to vinou socialistických správ, a řeknu, není to ani vinou těch poválečných poměrů, které jsme převzali při těchto správách, je to také vina starých hříchů, které se v obecní správě za dřívější doby páchaly a jejichž následky dnešní správy trpce odnášejí. Nikdo z nás nechce se jistě vylučovati z kontroly, která by byla opravdu účelná a která by mohla opravdu přinésti obci prospěch. Touto kontrolou, která se uvaluje na obce naše, v zákoně o přechodném hospodářství jistě pro budoucnost budou i socialistické správy chráněny, aby bezdůvodné nařčení o nesprávném hospodaření na ně nemohlo býti vrháno. Zákony o provádění kontroly v hospodářství mají pak určitý charakter. Jest to ochrana obcí před špatným hospodářstvím a následky špatného hospodaření jednotlivců a jednotlivých podniků v obcích. Současně je tu vyslovena zásada ochrany poplatníků před špatným hospodářstvím obcí. Tyto dvě podmínky jistě jsou oprávněny, aby obce naše se mohly vyvíjeti skutečně dobře, aby mohly nésti tu základnu státní budovy, neboť o tom nebude sporu, že v pořádné obci leží také základní pořádek celého našeho státu.

Z těchto důvodů, z těch příčin, jež jsem vysvětlil, hlasovala naše strana pro celý finanční plán, třeba že není ideálním, a bude hlasovati také i pro předlohu, jak je navržena. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo dále přihlášen, debata je skončena; žádám aby byly přečteny některé pozměňovací a potom také resoluční návrhy.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte): 1. Pozměňovací návrh posl. Palme a druhů:

§ 1 má zníti:

"Obcím (městům s právem municipálním) přikazuje se výnos 5% nebo na 5% snížené daně činžovní a třídní daně domovní, a to každé obci (městu s právem municipálním) daně v ní předepsané a skutečně zapravené".

2. Pozměňovací návrh posl. Häuslera a druhů:

"§ 3. Na rok 1921 a následující léta předepsaná a skutečně zapravená daň pozemková přikazuje se úplně dotyčným župám na Slovensku a Podkarpatské Rusi, z polovice zemským fondům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a okresním výborům v Čechách a silničním výborům na

Moravě a ve Slezsku, a to v poměru ke skutečně zapravené dani pozemkové v jednotlivých územích". 3. Pozměňovací návrh posl. Hillebranda a druhů:

§ 4 budiž změněn takto:

"Z celkového výnosu daně z obratu a daně přepychové přikazuje se podíl 50%, který rozděliti jest takto:

1. Obcím a municipálním městům, které prohlásí, že chtějí spolupůsobiti při vybírání daně a budou spolupůsobiti, přikazuje se 17% daně skutečně vybrané v té které obci (municipálním městě). Daň paušalovaná pro větší území přikazuje se jednotlivým obcím (municipálním městům) ve výměru stanoveném v 1. odstavci v poměru k počtu obyvatelstva."

2. Ve 4. řádce budiž číslice 5 nahrazena číslicí 8.

3. Zůstává.

4. Resoluce posl. Bubníka a soudr.:

"Obcím majícím přes 20.000 obyvatel se doporučuje zřízení nemocnic a lidových lázní. Dětem školním buďtež poskytovány bezplatně učebné pomůcky, lázně a nemajetným dávána strava a oděv."

Předseda: Všechny tyto návrhy nesou dostatečný počet podpisů a jsou předmětem jednání.

Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Pozměňovací návrhy, které zde byly předneseny, nemohu doporučiti k přijetí a nemohu doporučiti také navrženou resoluci kol. Bubníka. Tuto resoluci zejména z toho důvodu, že ji podal ve výboru rozpočtovém a po objasnění celé věci a poměrů, s nimiž tato resoluce souvisí, tuto resoluci v rozpočtovém výboru odvolal, takže se nestala předmětem hlasování, a prohlásil jen, že v debatě o této projednávané osnově pronese přání, která chtěl v resoluci uplatniti. Kol. Bubník totiž uznal, že není dobře možno, máme-li resoluce bráti doposavad tak, jak se v tomto slavném shromáždění berou, jako vážné pokyny, jimž má býti vyhověno, resoluci takovou navrhnouti k přijetí. Proto se vyslovuji proti ní.

Předseda: Měli bychom přikročiti nyní k hlasování. Poněvadž však není presence k tomu účelu dostatečné, odložím hlasování asi na třetí hodinu nejen o této

věci, nýbrž i o dalších odstavcích, které budou do této doby projednány.

Přistoupíme nyní k dalšímu odstavci, jímž je

4. zpráva výboru právního o návrhu posl. Čuříka, Bezděka, Vrabce, dr. Mazance, dr. Dolanského a soudr. (tisk 49), na vydání zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních (tisk 2832).

Zpravodajem je pan posl. dr. Černý, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavná sněmovno! Zákon proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních vyvolán je nezdravými zjevy, které v dnešním veřejném životě se vyskytují a které ruší nejen normální politické soužití ve státě mezi občany samotnými, nýbrž podrývají svým opětováním zejména i autoritu výkonné moci veřejné, a tím i státu samotného.

Účelem zákona tohoto jest, aby chránil práv a svobod, které občanům byly ústavní listinou zaručeny a v důsledku značného poválečného znemravnění veřejného života, a tím i poklesu autority veřejné moci, byly namnoze citelně otřeseny a rozvráceny.

Jmenovaný zákon není namířen ani proti některé z národností ani proti některé politické straně nebo některé vrstvě občanstva, avšak účelem jeho je stíhati jakýkoli teror, ať vychází z řad dělnictva a namířen je proti dělnictvu nebo proti zaměstnavatelstvu nebo naopak, ať namířen je z řad zaměstnavatelů proti dělnictvu. Stejně tak stíhá tento zákon teror národnostní, náboženský, jakož i každý jiný útisk z motivů nemorálních uplatňovaný. A jest jistě v samotném zájmu státu nanejvýš na čase, aby učiněn byl nejenergičtější konec všem těmto útiskům, tedy terorům, počínajíc svémocným zabíráním bytů, až po zabírání kostelů příslušníky jiných náboženských společností; od znásilňování politického přesvědčení jednotlivce až po rozbíjení politických schůzí, tělesného ztýrání odpůrců a násilného vniknutí do soukromých a úředních místností.

Tedy stávku anebo výluku nelze povazovati ve smyslu zákona tohoto za trestný čin, pokud není namířena proti jednotlivým zaměstnancům případně i organisacím z pohnutek národnostních, náboženských anebo politických, nýbrž sleduje pouze cíl a zlepšení svých existenčních požadavků.

Ovšem stávka nebo výluka a jakákoli jiná akce, jíž se ztěžuje nebo znemožňuje práce zaměstnanci, nebo zejména má-li ucel, přinutiti ke vstupu do určité odborové organisace, považuje se stejně za útisk ve smyslu § 1 projednávaného zákona.

Pohnutky politické lze spatřovati i v tom, jde-li o organisaci, jíž lze prokázati jakoukoli souvislost s politicko-sociálním názorem na poměry hospodářské anebo je-li tato organisace součástí politické strany nebo je-li s ní v jistém spojení ideovém.

Dalším úkolem projednávaného zákona tohoto je doplniti stávající dosavadní nedostatečná ustanovení zákonná, zejména zákonná ustanovení trestní, na potírání podobných jednotlivých zjevů již vydaná, a dále zvláště zavésti jednotnost zákonodárství ve směru tomto ve všech zemích republiky Československé, tedy i zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Tak vládní nařízení z 19. prosince 1919, čís. 662 Sb. z. a n., o zřízení rozhodčích soudů dělnických pro spory o vypuzení z práce, které bylo založeno na myšlénce ručení odborových organisací, ukázalo se nedostatečným. Také trestní zákonné ustanovení § 98 tr. z. není dostatečné, ježto většina útisků, které tu spadají pod pojem vydírání, jsou zároveň zločinem majetkovým a směšuje tak dvě kategorie zcela různých deliktů a podrobuje je stejně těžkému trestu.

Kromě toho právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zná naproti tomu vydírání pouze jako delikt majetkový.

Vedle teroru v obecném slova smyslu vyskytlo se také hojně případů, že schůze politických odpůrců jsou mařeny způsobem, který dnes jen částečně bylo lze trestati podle zákona ze dne 26. ledna 1907, a to pouze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Aby byla v tomto směru zjednána náprava a umožněno politickým stranám volně svoje přesvědčení ve shromáždění hájiti a šířiti, navrhují se předpisy obdobné v ustanoveních §§ 15 a 16 cit. zákona s platností pro celé území. (Výborně!) Vzhledem k důležitosti zákona navrhuji jeho přijetí ve smyslu usnesení právního výboru v celém navrženém znění. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Přikročíme k debatě. Než udělím slovo prvnímu řečníku p. posl. Pohlovi, zapsanému "proti", navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 30 minut. (Výkřiky: Stačí 5 minut!) Konstatuji, že podle našeho jednacího řádu nelze navrhnouti 5 minutovou lhůtu. Jinak, prosím, není námitek? (Nebyly.) Zůstává tedy při mém návrhu.

Uděluji slovo p. posl. Pohlovi.

Posl. Pohl (německy): Dámy a pánové! Zpráva právního výboru, o které se koná porada, je důkladnou ilustrací způsobu, jak se v této sněmovně dělají zákony. Poukázal-li můj druh z klubu Taub před několika minutami na neseriosní způsob této výroby zákonů, rád bych to ještě dále ilustroval a doplnil.

Dne 20. května 1920 podali poslanci Čuřík a soudr. sněmovně návrh: 15 měsíců zůstal tento návrh ležeti, nikdo nevěděl, co s ním je. Při nějaké příležitosti byl ustanoven zpravodaj, ani ten se nestaral o návrh, a - najednou jako kdyby s nebe spadla, byla svolána schůze právního výboru v době schůze sněmovní. A zde to bylo pojednou něco zcela jiného. Ne návrh tisk 49, ne zpráva referenta k této předloze, nýbrž byl to zcela nový návrh, úplně nová věc, jez tak náhle přes nás tam přišla, že ani pánové z většinových stran nebyli s to, aby při zahájení schůze právního výboru podali zprávu, ani aby třeba jen v české řeči předlohu podali, nýbrž teprve mezi jednáním byla dána poslancům tak zvaná zpráva referentova, psaná na stroji.

Nejprve bych před celou veřejností prohlásil, že tento způsob projednávání vás musí v celém světě připraviti o poslední zbytek vážnosti. Myslím, jestliže při jiných bodech radíte se celé týdny a měsíce, kde máte řádné návrhy, usjednotíte-li se tu jako strany většiny na tom neb onom bodu a pak přijdete s hotovou věcí, mohou se oposiční strany, v tomto případě my, jistým právem rozčilovati nad tím, že jsme nebyli informováni. Avšak konečně ve všech státech světa je většina a menšina. Že však i své většinové strany a své členy klubu překvapíte úplně novou věcí, takže ani jediný člověk s výjimkou hrstky lidí, neví, v jakém smyslu je zákon pozměněn, to je snad vrchol toho, jak před očima celé veřejnosti snižujete svá parlamentární zařízení a své zákonodárství. Snižujete je a vtiskujete jim již předem pečeť lehkovážnosti a povrchnosti.

Je-li v rámci únavně dlouhého denního pořadu zbytečný zákon, pak je to tento. Referent praví, že je nutným v zájmu osobní svobody individua, že nesměřuje proti žádné straně, proti žádné třídě, že je však třeba, aby tento zákon byl vydán. Dovolte mi, abych vám sdělil, že jsme zásadně i věcně jiného názoru. Svoboda individua, osoby, volnost jeho přesvědčení, musí se zakládati ve státě na ústavních zařízeních, a tyto svobody jsou přece stanoveny, a pozoruji-li ústavní zákony vztahující se na svobodu jednotlivce, osoby, individua, tu se ptám: nač potřebujeme k tomu celou spoustu výjimečných zákonů a prováděcích nařízení? Naprosto nenahlížím, z jakého důvodu máme zapotřebí tohoto zákona. Poslanec Čuřík chtěl ostatně - prohlašuji to výslovně - něco zcela jiného se svým návrhem, než co nyní přednáší pan zpravodaj. A z důvodů čistě formálních podle jednacího řádu tvrdím, že pro předlohu 2832 chybí jakýkoliv formální právní podklad. Neboť to není zpráva o předloze 49, návrhu Čuříkovu, nýbrž je to zcela nová, zcela jiná věc, jež s oním návrhem ani nepřímo nesouvisí. Podali jste úplně nový návrh zákona, totiž nepodali jste, nýbrž předložili jste nám tuto novou věc jako zprávu, jež podle ústavy a jednacího řádu nebyla podána v této sněmovně ani jako iniciativní, ani jako vládní předloha. To si dovoluji jednou pro vždy prohlásiti. Bude vám a musí každému býti nápadným, proč ve zprávě 2832 není téměř ani řádky, ani slabiky z ustanovení nebo podnětů, jež navrhovatel Čuřík zpracoval ve svém návrhu z 20. května 1920. Proč to děláte, nevím. Opřel bych se jen a bránil bych se tomu, že tato zpráva, pokud se tyče nový zákon, má v sobě tak zvanou objektivitu, nutnost v zájmu svobody individua, přesvědčení a všech těch věcí.

Zákon proti teroru! Chcete-li takový zákon udělati - nevím, zda je nutný avšak chcete-li jej udělati, pak poukázal bych na to, že takový zákon nesmí sestávati z pružných paragrafů. Nejsme přáteli teroru; avšak tento paragraf nemá nic společného s ustanoveními proti teroru. § 1 nese na sobě všechny známky zákona výjimečného, a propůjčí-li mu Národní shromáždění moc zákona, stanoví právo, kterým soudcovská moc, a v přeneseném smyslu také státní moc, může ohroziti svobodu jednoho každého člověka, kdykoliv se jí to hodí. Právě tento paragraf je s to, aby velmi citelně omezil svobodu osoby a přesvědčení jednotlivcova. Kdybyste nám mohli říci, že tento paragraf není paragrafem kaučukovým, že je konkretní a že neobsahuje pojmů všeobecně rozšiřitelných, a kdybyste nám za to mohli dáti záruku, že máte moc - pravím to otevřeně - tohoto zákona užívati objektivně na všecky strany, bylo by snad třeba se o tom věcně poraditi, ne však půl hodině, jako včera v právním výboru, kde dokonce byla odepřena všeobecná rozprava a připuštěna pouze specielní rozprava, takže nebylo možno nic k tomu říci. Takový zákon musí býti ve sněmovně zpracován. Nyní však věcně. Je tento zákon nutný? Tak mnoho se mluví o teroru dělníků, avšak o teroru druhých se jak známo nemluví, o teroru legionářů, o teroru jistých českých menšin. Kdybych chtěl, mohl bych vám o tom vyprávěti celé hodiny. Tu však nemáte moci nebo nechcete jí míti. Vůbec nemluvím o stálém teroru, o teroru podnikatelů proti dělnictvu, který vykonávají svou hospodářskou přemocí nad dělníky. Uvedu vám malý příklad: Před dvěma léty byl v revolučním shromáždění usnesen zákon o závodních radách v hornictví a na základě tohoto zákona byly utvořeny volené závodní rady. Podle tohoto zákona nemá se nikomu škoditi ani brániti, kdo se těch voleb účastní. Dnes máme 5 podniků, jež stojí po celá léta, kde nemohou se voliti závodní rady, protože každý, kdo jako kandidát vystoupí, než ještě se volba koná, a protože každý, kdo se jen nějak stane nápadným a zastává se organisace, ze závodu vylítne. Tomu nezabráníte svými paragrafy, to je úplně vyloučeno, nýbrž tento paragraf nemá podle našeho názoru jiného významu, než jako privilej proti dělníkům. (Výkřiky.) Je to tak, a můžete mi tu povídati, co chcete. (Posl. Myslivec: Tady se také mluví o teroru zaměstnavatelů!) Ano, já vím, pane kolego, co v tom zákoně stojí, pročetl jsem jej dobře. Mohl jsem si jej na štěstí dáti přeložiti, takže přesně vím, co v něm je. (Posl. Myslivec: Tak to špatně překládáte!) Dal jsem si to přeložiti jedním úředníkem ze sněmovny a znám ten zákon.

Co chcete s takovými kaučukovými ustanoveními? Pravíte, že každý bude potrestán, kdo druhého utiskuje a utlačuje, kdo s druhým špatně nakládá, zvláště tenkráte, způsobí-li někomu druhému na jmění neb výdělku škodu atd. K tomu však nepotřebujete výjimečného zákona. Pro takové případy máme zákonů hojnost. Myslím, že není nikoho v tomto státě, komu nejsou tyto zákony dosti daleko sáhajícími. Nezdají-li se vám přece jen však příslušná zákonná ustanovení dostatečnými, pak vezměte trestní zákonník, vezměte občanský zákonník a změňte příslušná zákonná ustanovení. Předělejte tyto staré, částečně nevyhovující zákony v duchu nové doby a najdete nás ochotné k spolupráci, aby všechna nevystačující ustanovení byla změněna. Avšak jediným paragrafem, houbovitými ustanoveními této předlohy bude dána státní moci možnost, aby mohla každého člověka, kdy a kde se zlíbí, dáti zavříti. (Posl. dr. Mazanec: To není pravda!) Ano, ano, je to tak. Toto ustanovení je, myslím, holou nemožností.

Promiňte, pánové, přicházím opět na požadavek, na přání navrhovatelů z 20. května 1920. Navrhovatelům se nezdálo vládní nařízení z 19. prosince 1919 dosti širokým. Toto nařízení obrací se proti vytlačování dělníků z práce a ustanoveny rozhodčí soudy a ústřední rozhodčí soudy. Nejprve bych prohlásil, že toto ustanovení je úplně zbytečné, což snad dnes nikdo nebude popírati. Řeknete, a pan zpravodaj to již řekl, že nepostačuje. Já vám však říkám, že stačí úplně, avšak vy jen dokazujete, jak je toto vládní nařízení zbytečné a že ten křik o teroru a všech těch věcech je pouze z 99% pouhým přeháněním, jež je vědomě a úmyslně podnikateli stále šířeno. (Posl. dr. Mazanec: Kdo byl jednou u rozhodčího soudu dělnického, viděl, že to k ničemu není!)

Ano pánové, kolik stížností bylo tu podáno? To je to rozhodující! Docela málo stížností bylo podáno podle tohoto nařízení z 19. prosince 1919, protože to byly právě jen přestřelky. A strana, jež tenkráte trvala na tom, z politických důvodů, aby toto nařízení bylo vydáno, tato strana, to mohu snad říci otevřeně, nemá dnes již dávno zájmu na existenci tohoto nařízení.

Ještě na něco jiného bych upozornil. Jsou tomu již tři měsíce, co v senátě podepsaly kluby německých a českých sociálních demokratů resoluci, ve které žádají zrušení tohoto nařízení z 19. prosince 1919, s poukazem a odůvodněním, že je zbytečno. A nyní přicházíte najednou přes noc - avšak, co pravím, přes noc mezi 2. a 3. hodinou včera odpoledne to některým pánům napadlo. Vždyť je konec zasedání, je třeba vypracovati veliký úkol a nyní je to tak.

Každý klub chce jako dívka v cizině přinésti s sebou něco domů pro voliče, a tu žádá nyní tato strana, které byly bez toho již učiněny veliké politické ústupky v oboru školství - tak si to sestavuji, nemohu si to jinak vysvětliti - že také tento návrh 49 musí býti také nějak při tom velikém čištění spoluvyřízen. Několik pánů, snad dva nebo tři, sesedli se v odpoledních hodinách, napsali něco na obyčejný kus papíru a na večer se nám to ve vší formě napsáno na stroji předkládá jako zpráva referentova o návrhu 49. Nehledě k tomu, co již kol. Taub řekl, že jsme tomuto návrhu ve výboru v prvém okamžiku vůbec nerozuměli, protože být celý český, nebyl tento návrh ani před poradou ve výboru přečten, nýbrž uprostřed schůze výboru, uprostřed zprávy zpravodajovy, který dokonce musil svou zprávu přerušiti, byl tento návrh předložen. Takovým způsobem děláte zákony!

§ 1 dává celému zákonu obsah. Odmítáme jej od základu a zásadně. Oč vlastně jde? Což nestačí, dojde-li k výhrůžkám, útiskům, nebo nevím k čemu, tu potom ustanovení trestního zákona? Máte § 95, § 98 trestního zákona. Máte § 3 zákona shromažďovacího. Což pak to nestačí? (Posl. dr. Mazanec: Neprovádí se to!) Ze se to neprovádí? Kde scházejí věcné důvody k obžalobě u státního návladnictví, chcete lehčími methodami sestaviti žalobu pro přestupek podle těchto nových ustanovení. Myslíte-li to vážně s tím zákonem proti teroru, pak musíte míti sami zájem na tom, aby se ta věc nebrala tak lehce, pak musíte tyto záležitosti vzíti z malých úředních místnosti okresních soudů a postaviti je před forum krajských soudů.

Poukázal bych zde ještě na jednu formální okolnost, totiž že stále dopouštíte, aby stav soudcovský byl přetížen tím množstvím zákonodárné práce. Soudcové nemohou naprosto sledovati to šílené tempo, v jakém se zde zákony dělají, nemohou nových zákonů studovati, protože toho nejsou fysicky schopni. A nyní žádáte u zákonů se všemi těmi pojmy a obsahem, jež není možno definovati, aby je každý soudce tak pojímal, jak zde chtějí někteří páni, aby jim bylo rozuměno. Takto se otvírají veřejnému zneužití dvéře dokořán a tento zákon ukáže se býti ve svém provádění pouhým zákonem třídním, výjimečným zákonem proti dělnictvu.

Vyslovil bych to zde úplně veřejně. Je možno, že se v nynějším okamžiku některým politickým stranám hodí. Upozorňuji však na toto: Ten zákon bude bez ohledu na politické poměry platiti i ve chvíli, kdy se snad obrátí proti oněm stranám a zástupcům národa, kteří dnes s nadšením hlasují pro tento zákon. (Posl. Myslivec: Býti advokátem teroru, to není hezké!) My nepodporujeme teror! (Posl. Myslivec: Ale hájíte ho!) Ne, ne, to nám nemůžete dokázati. Pánové, starejte se nejprve o to, aby přestal teror na vaší straně, a přejete-li si již, aby ustanovení proti teroru byla přijata, a mám-li tomuto paragrafu 1. skutečně přičítati takový význam, byl by to jen ten, aby se ho užívalo proti nezákonným politickým methodám této sněmovny, kde stále jsou menšiny znásilňovány a utlačovány, kde se takový zákon předloží náhle s takovými prolhanostmi, aby oposice byla překvapena a ukázalo se, že to nemyslíte vážně se svou sněmovní prací. Pět pánů si sedne dohromady a diktuje: To a to se musí státi, ať je toho třeba nebo ne, a ať to má jaké chce následky.

Odvolávám se na zástupce pravice, kteří k tomuto zákonu dali souhlas. Kolega Ulrich prohlásil ve včerejší schůzi právního výboru, že tento zákon je zbytečný. Pánové, přes to budete pro tento zákon hlasovati, protože je to usnesení "pětky". V právním výboru neustále kontroluje, jednou kolega Švehla, jednou Šrámek postup prací, zda se kompromisy, ukuté na politickém stole, skutečně dodržují.

Je jasno, že jsem musil mluviti obšírněji o § 1, který dává zákonu vlastní obsah. Opakuji, my odmítáme tento zákon, pokládáme jej za zbytečný, bezúčelný, a v celém jeho znění za výjimečný zákon proti nám a proti našim dělníkům vůbec. (Výkřiky posl. Myslivce.) Chcete-li odstraniti teror, pane kolego Myslivče, řeknu vám něco jiného: Před 1 1/2 rokem bylo u okresního soudu v Duchcově obžalováno několik českých horníků pro přečiny a přestupky. Mezi líčením přišel do vnitř houfec lidi; to nebyli naši přívrženci! Hodili soudcovi spisy pod stůl, soudce mezi přelíčením zbili a do dneška nebylo ještě ani trestní řízení zavedeno. Jde-li o to odstraniti teror, pak odstraňte jej tam. Zjednejte tomuto zákonu platnost u svého lidu a pak nepotřebujete houbovitých výminečných ustanovení.

Pánové, právě takové jako § 1, avšak ještě daleko horší to musím prohlásiti, jsou §§ 4 a 5. Snad je to odpověď na náš návrh, kterým jsme žádali, aby omezující ustanovení spolkového a shromažďovacího zákona byla úplně zrušena, aby zákon spolkový a shromažďovací byl svobodný, aby každý státní občan, jak to odpovídá svobodné, demokratické republice, mět přirozené, demokratické právo se shromažďovati a spolčovati se, kdy a kde se mu líbí. Policejními opatřeními nezjednáte státu oporu.

Tato ustanovení jsou převzata z rakouského zákona z r. 1907 na ochranu volební a shromažďovací svobody při schůzích voličů. Nyní bych se opět prakticky zeptal: kolik bylo přestupků proti tomuto zákonu z 1907? (Posl. Myslivec: Musíte se ptát, kolik jich zamezil ten zákon?) Tomu nevěřím, mně je rozhodujícím kolik trestních líčení se na základě tohoto zákona konalo. Tolik jako vůbec žádné! To dokazuje, že v tom směru byl ten zákon úplně zbytečný. Co však chceme říci? V § 1, který je veden příliš všeobecně, děje se pokus zkonstruovati nějaké jednání, jež je útiskem, na př., že také někdo, kdo se proti druhému špatně chová, dopouští se útisku. Nechte o tom pojmu rozhodnouti venku 200 okresních soudů a podivíte se: snad obrátí se rozhodnutí i proti vám Já se těm strůjcům nedivím. Divím se však zástupci ministerstva spravedlnosti, jenž ukládá svým soudcům tak nesmírně nevděčný a nemožný úkol, aby všechny ty věci konstruovali. Deliktu špatného zacházení s někým je, tak myslím, ve slovníku soudnictví poprvé užito. Nevím, co se pod tím rozumí. Já pod tím rozumím, že má-li někdo někoho v nelásce, že na něho může užíti těchto kaučukových ustanovení a tak každého z nás obžalovati a odsouditi, kde kdo chce.

Avšak pánové, když již tento pojem sám o sobě je neurčitý, co máme teprve říci, praví-li se v § 6, že pokus o takové jednání, jak je vylíčeno v § 1, je trestný. Nejsem právníkem, který to může zjistiti, avšak prosím velice pány právníky, aby zjistili, kdy se děje pokus, že někdo má úmysl jednati s druhým špatně, takže pak ve vhodný okamžik může býti odsouzen. (Posl. Myslivec: To je jasné!) Ano, u vás je to jasné. Zdravým lidským rozumem nedovedeme tuto věc pochopiti. Odmítáme § 6 jako zcela nemožný. (Předseda zvoní.) Dovolte, doba k řeči uplynula, nechci ji překročiti. Vím s určitostí, že tomuto zákonu jste přičítali význam politické a státní nutnosti. O tom budeme moci souditi později. Mezi těmi mnoha sty zákonů, při kterých se budete v nejbližších týdnech ptáti: proč, nač a proč tak, bude také tento zákon. Často budete si lámati hlavu: Bylo to nutno, dělati to tak? Pro judikaturu je dáno zákonné ustanovení na ochranu svobody jednotlivcovy; a opakuji znovu: Ukázal snad stát ve vašem smyslu, v kapitalistickém smyslu, dosud možnost, aby každému byla zaručena svoboda osobní a svoboda přesvědčení? Mrtví z Ústí nám to dokazují, že stát to nemůže učiniti, a jestliže stát sám toho nedovede, pak odpíráme mu právo, aby se dělal soudcem nad jinými. Nejprve musí míti možnost takový stav odstraniti.

Tomuto zákonu přiznáváme charakter zákona výjimečného. Ve formálním vztahu pokládáme jej za zbytečný, protože stávajícími zákony je dána dostatečná ochrana a protože, chce-li a může-li státní moc, dovede jednotlivci zaručiti ochranu. Dále není ve formálním směru souvislosti mezi návrhem 49 a mezi zprávou zpravodaje, je to spíše úplně nová věc, jak pokud jde o obsah, tak i o výkon trestů. Navrhovatel chtěl roku 1920 pouze, aby poměry v podnicích se upravily a aby o sporech rozhodovaly paritní komise. A referent zkonstruoval z toho zcela všeobecné zbytečné rozšíření a nový zákon, který může jen naše soudce poplésti. Vykonstruoval z toho, že ne komise, nýbrž řádní soudcové mají rozhodovati, a připojil ještě svémocně přestupek rušení schůze. Tím překročil zpravodaj právo, jež má v rámci jednacího řádu. Kdybyste měli v úmyslu tak dělati zákon, pak musela by "pětka" nebo vláda sem přijíti a míti odvahu podati návrh a položiti jej na sněmovní stůl. Vy jste však chtěli oposici a také mnohé členy většiny překvapiti a udělati z černého bílé. To je naprostá nemožnost. Aby zákonodárná práce neupadla ve veřejnosti a u voličů tak velice v nevážnost, podáváme návrh z formálních důvodů, aby se přes tuto zprávu přešlo k dennímu pořádku. Pro případ, že byste jej odmítli, podávám eventuelní návrh, aby tato zpráva byla odkázána zpět právnímu výboru a aby se opatřil právní podklad a zjistilo se, zda jde o iniciativní návrh nebo o nějakou vládní předlohu, neboť návrh Čuříkův to není. Kdybyste i tento návrh odmítli, podal jsem několik pozměňovacích návrhů, jež leží u předsednictva. V zájmu důstojnosti této sněmovny prosím, abyste hlasovali pro zamítnutí tohoto zákona a tudíž pro můj návrh aby se přešlo k dennímu pořadu. (Potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP