Úterý 12. července 1921

2. zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1542), jímž se mění některá ustanovení zákonů o solním monopolu (tisk 2022).

Zpravodajem jest pan posl. Záruba.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Záruba: Slavná sněmovno! Když po převratu 28. října 1918 bylo přivtěleno k Československé republice Podkarpatsko, dostalo se vlasti naší toho posledního pokladu, kterého dosud postrádala, totiž soli. Dostali jsme solivary v Solnohradě u Prešova a mimo to solné doly v Akně-Slatině na hranici Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Tyto solné prameny v Solnohradě u Prešova a solné doly v Akně Slatině stačí podle úsudku znalců k tomu, aby celá naše říše byla zásobena a kryla potřebu solnou úplně ze svých prostředků. K tomu ovšem bude třeba, aby solné doly ve Slatině i v Solnohradě byly řádně upraveny a vypraveny všemi prostředky a vším tím, čeho ku zdárnému vyrábění soli je třeba. Stejně jest nutno postarati se o zákony, jimiž se solná produkce a ceny soli upravují a jichž dosud republika neměla. Nelze tu přihlížeti k zákonodárství staré rakouské monarchie, neboť na jejím území téměř žádných dolů kromě dolů haličských nebylo. V našem území republiky Československé jich rovněž nebylo. Nutno tedy přihlížeti k zákonodárství uherskému, na jehož území nově nabyté doly v Akně- Slatině a v Solnohradě se nacházejí.

Předloženou osnovu zákona, pánové, a její posouzení ve výboru rozpočtovém, můžeme posuzovati jako zdařilý pokus, jak by republika dostala dostatečné množství soli a jak by se upravily ceny soli, aby vyhovovaly potřebám konsumentů. Lze tvrditi, že osnova zákona, jak byla podána vládou, v obojím směru vyhovuje. Na jedné straně monopolisuje všechny prostředky solné a na druhé straně upravuje cenu soli. Předloha tato přihlíží zvláště také k potřebám jednotlivých vrstev, zejména zemědělských a průmyslových. Zemědělským poskytuje určité slevy pro odběr soli dobytčí a vrstvám průmyslovým a obchodním rovněž. Pak přihlíží k historickým zájmům slovenským, kde obyvatelům župy Marmarošské, Oravské, Liptovské a Turčianské prodává se kamenná sůl levněji, než všeobecně stanoveno. To platí již odedávna a tedy i náš zákon zachovává tuto historickou zvyklost.

Poněvadž podaným zákonem, který rozpočtový výbor jednomyslně schválil, vyhovuje se potřebám, jež se v tomto směru v naší republice jeví, navrhuje rozpočtový výbor, aby slavná sněmovna zákon o solním monopolu schválila. (Výborně!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Jako řečníci jsou přihlášeni "pro" pan posl. inž. Jung, "proti" páni posl. Dietl a dr. Brunar.

Navrhuji řečnickou lhůtu 15minutovou.

Kdo souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Řečnická lhůta jest stanovena na 15 minut.

Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku "proti", panu posl. Dietlovi.

Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Zákonem před námi ležícím máme upraviti obchod solí a solní monopol. Podle mého názoru má monopol smysl jen tenkráte, když stát disponuje výrobkem a jsou-li všechny výrobny v jeho majetku, aby kryl spotřebu obyvatelstva. Tomu v tomto případě tak není. Máme dva doly na sůl, jeden na sůl kamennou, druhý skytající sůl kuchyňskou. Avšak tyto oba solné závody ani přibližně nekryjí potřeby, kterou zde máme. Myslím, že nechybím, když řeknu, že sotva třetina spotřeby soli může býti kryta z vlastních výroben. Je to tedy zcela zvláštní monopolní postavení, jež chcete zde upraviti; nemůžete tvrditi, že máte obchod solí úplně ve svých rukách a že můžete krýti spotřebu ze svých vlastních výroben. Když se díváme na zákon před námi ležící, jsou v něm obsažena některá ustanovení, jež nám jej činí nepřijatelným.

Především je v tomto zákoně § 3, kterým se udílí ministru financí právo zvyšovati nebo snižovati ceny podle výrobních nákladů. Tak, jak jsme své pány ministry poznali, nebudeme snad moci počítati s tím, že jednou některý ceny sníží. Přirozeně budeme však musiti počítati s tím, když mu takové právo bylo přiznáno, že ceny budou častěji zvyšovány, a moje strana nemůže naprosto souhlasiti s tím, že se dává ministru financí tak dalekosáhlé právo, jako to zde § 3 vytýká. Musíme však také vyslovit své obzvláštní námitky proti § 6. § 6 dává rovněž velmi značné právo ministru financí. Pan ministr financí může určiti, do kterých okresů smí se dopravovati cizozemská sůl. V jeho moci je určiti okresy a velmi se bojíme, že to postihne právě celou velikou massu spotřebitelů v krajích průmyslových nejtíže. Bojíme se velice, že to budou právě ty veliké okresy průmyslové, jež budou pojaty do zásobování cizozemskou solí, a to znamená zatížení spotřebitelů velmi značnou měrou. Cena tuzemské soli, soli kamenné, bude podle zákona stanovena 100˙- Kč za 1 q, a soli kuchyňské Kč 170˙-. Když se pak podíváme na § 7 celních sazeb, jež uloženy jsou na cizozemskou sůl, pak vidíme teprve, jak naše obava stran § 6 je zcela na místě, protože je stanovena jen pro sůl k vaření celní sazba Kč 100˙- za 100 kg. To znamená zdražení soli měrou neobyčejně značnou. (Posl. Taub [německy]: Bez započtení dopravného!),

Ovšem musí se k tomu připočítati ještě dovozné, krátce všechny náklady k tomu připadající, a je úplně jasno, že rozdíl mezi solí vyrobenou v tuzemsku a dovezenou z ciziny bude v ceně velmi značný. Jestliže pak právě okresy průmyslové budou postiženy tímto zvýšením cen, jež tu nastane, pak musíme říci, že to bude nesnesitelné, poněvadž již tak žijeme tísněni hroznou drahotou a protože stát přede vším jiným má jednou uskutečniti to, co tak často z ministerské lavice hlásá, že se konečně v tomto státě dojde k tomu, aby se pomýšlelo na snižování cen. Takovými věcmi však nebudou ceny snižovány, nýbrž naopak výroba bude zdražována a výživa nemajetných vrstev bude den ke dni těžší a nesnesitelnější. Z těchto důvodů jsme přirozeně proti tomuto zákonu, poněvadž se nám zdá býti nedostačujícím, protože především jiným dávají se ministru financí příliš veliká práva, práva, jež podle našeho názoru příslušejí jedině a pouze zákonodárnému sboru, Národnímu shromáždění. Následkem toho je nám nemožno pro tento zákon hlasovati. (Souhlas na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. inž. Jungovi.

Posl. inž. Jung (německy): Ctěné dámy a pánové! Na denním pořadu jest solní monopol. Avšak vedle tohoto zajisté velmi důležitého monopolu jsou v tomto státě ještě jiné monopoly, které nás jako Němce mnohem více zajímají, poněvadž vykonávají velmi závažný vliv na podmínky našeho bytí. Je to především monopol vlády a státního národa na všechny násilnosti, jež jsou v českém státě páchány na tak zvaných menšinách. Je to dále monopol pana předsedy sněmovny na výklad jednacího řádu výlučně v náš neprospěch; je to konečně monopol pětky nebo většiny této sněmovny na vládu nebo na to, co rádi tak nazýváte. Považuji nyní za vhodné mluviti zde právě o těchto monopolech, poněvadž se nám právě zdají důležitými. Můj soudruh ze strany a klubovní kolega Knirsch jednal již o této nejvýš důležité otázce. Mezi jiným četl výtah z protokolu o konferenci ředitelů, která se konala 17. června t. r. v ministerstvu železnic za předsednictví pana ministra železnic. Vzhledem k tomu, že o tomto předmětu jednal, mohu si ušetřiti, abych se jím znova zabýval. Pan ministr prohlásil sice mému klubovnímu kolegovi Patzelovi, že se v konferenci ředitelů nic takového nestalo; avšak veřejnou opravu přece jen neprovedl. Chci nyní na několika případech vylíčiti, jak se postupuje proti zaměstnancům naší národnosti. Mám zde především nejvýš příznačný případ, který se 28. října... (Posl. Patzel [německy]: Ve výroční den revoluce!) ano, snad z tohoto důvodu byl vzat podnět k týrání německého zřízence - odehrál ve stanici Těchlovicích u Děčína. Předvečer toho dne zaměstnával se dle informaci mne došlých úřednický aspirant Josef Holan ve službě zhotovováním praporků a stužek v českých barvách. Na otázku svého představeného vrchního revidenta Mosera, k čemu to potřebuje, odpověděl: Pověsím na peronní straně přijímací budovy obraz pana presidenta a ozdobím jej těmito praporky. Na poznámku přednostovu, že to nesmí udělati bez jeho dovolení, a na poučení, že výzdoba nepřísluší úřednickému aspirantu Holanovi, nýbrž příslušné udržovací sekci, a kromě toho musí k tomu býti rozkaz ředitelství, prohlásil Holan, že Děčín a Nebočany a všechny druhé stanice činí totéž, že se tedy nebude ostýchati právě tak postupovati v Těchlovicích. Nebude-li mu to dovoleno, že se obrátí na ředitelství. Rozhodně krásný příklad discipliny. Nedosti na tom, ukázalo se však, že Holan obraz presidentův vůbec ani neměl, nýbrž že mu šlo jen o záminku, aby mohl něco vytýkati svému přednostovi a aby dle vlastního uvážení oslavil narozeniny slavné Československé republiky. Zákazem se patrně nespokojil, vydal se však do Dubkovic a telefonoval zákaz přednosty úřadu do Podmoklí, odkudž byl dán dále tak převrácený, že se brzy rozšířila zpráva, že přednosta z Těchlovic shodil a pošlapal obraz presidentův. Nejbližším osobním vlakem přišli již známí ochránci republiky v podobě 40 legionářů a žádali vydání přednosty podle vzoru také ve "slavné sněmovně" nikoli zcela neznámého.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, aby mluvil k věci. (Nepokoj.)

Posl. inž. Jung (pokračuje): Lituji velmi. Věc je tak nesmírně důležitá, poněvadž právě odkrývá celý systém, že o ní mluviti musím.

Poněvadž si to ovšem přednosta nemohl nechati líbiti, nechtěl tu státi jako hloupý chlapec, sprostil tedy prozatím úřednického aspiranta služby a učinil oznámení na ředitelství. Pan Holan však objevil se druhého dne opět u vlaku, jakoby se nic nestalo, bavil se s vlakovým personálem a zdržoval výpravu vlaku. Nového vyzvání přednostova, aby opustil nádraží, neuposlechl, nýbrž udeřil se do prsou a prohlásil přede všemi cestujícími: "Nepůjdu,- zde jsme pány my." Na to si nemohl přednosta jinak pomoci, než že vyrozuměl četnictvo. Nyní Holan nádraží opustil. A konečný výsledek celé věci jest: zelený mladíček Holan, který zostouzí svého přednostu, posmívá se jeho nařízením, avšak je příslušníkem státního národa, vyjde ovšem bez trestu; přednosta však jest právě tak samozřejmě z trestu přeložen, poněvadž svým postupem prý snížil "důstojnost stavu úřednického". Vidíte, pánové, jak je postaráno o spravedlnost. Co udělá příslušník českého národa, je předem beztrestné, vše druhé propadne trestu. A nyní se vás táži, zda skutečně nejde o monopol. (Posl. Pelikán: Jakou cestou jste si vymáhal stěhování od olomouckého ředitelství? Nevíte nic o tom švindlu?) O ano, vím velmi mnoho o tom švindlu, avšak ten se stal v Mor. Ostravě s volebními listinami a na mnohých, mnohých místech při sčítání lidu.

Přicházím k jiným příkladům. Jeden z nejvýznačnějších poskytuje dráha košicko-bohumínská. Při jejím postátnění nemohli jsme se, jak známo, ubrániti největším obavám v tom směru, že její převzetí do státní správy bude míti velmi brzo za následek, že bude snaha vyhladiti tam všemi prostředky německý živel. Jak poměry učí, byl to jediný účel toho. Především - a to je něco nejvýš pozoruhodného - shledává jak odborný list "Časopis českého úřednictva železničního" z 22. dubna t. r., tak i jiné listy nejvýš podivným, že ministerstvo železnic, ač dráha byla již před měsíci převzata do státní správy, dosud ničeho nepodniklo, aby tam konečně v zájmu státním odstranilo onen směr, kterým brala se dosavadní německo-maďarská správa jak v ohledu národnostním, tak i v hospodářském. Je to tedy zřejmý pokyn kůlem. Víme ovšem, že tohoto pokynu bude také hned uposlechnuto, předpokládajíce, že vůbec nebyl objednán, aby jistá opatření, jež se tu dějí, byla předem obklopena zdáním práva. Tak se i stalo, že se především v Úředním listě ze 14. června t. r. dělaly přípravy, upraviti jazykovou otázku, a to tak důkladně upraviti, že konečný výsledek bude ten, že poslední německý zřízenec této trati zmizí v krátké době. Ze služebního rozkazu pres. č. 64 vychází na jevo, že již 1. července musí se začíti s českou úřední řečí. Nyní byly zavedeny vyučovací kursy, jež mají trvati pět měsíců. V této lhůtě mají se zřízenci košicko-bohumínské dráhy naučiti české řeči. Interesantní je také, že v Úředním listě č. 15 ze 14. června 1921 o "Úpravě jazykové otázky ve styku se stranami a organisacemi železničními národnostních menšin" mluví se stále o státní řeči a za takovou se výslovně označuje česká, místo tak zvané československé.

Zkrátka a dobře, všecko to směřuje k tomu, aby ti lidé tam byli zbaveni v krátké době svého úřadu, a jest to v souvislosti s usneseními ředitelské konference ze 17. června t. r. Nebudou-li moci zřízenci, úředníci vykázati v 5 měsících znalost české řeči, poletí. Při takové zkoušce najde se přece velmi snadno vlas v polévce, jak ukazují celé zkoušky služební zvláště v obvodu olomouckého ředitelství, kde se nechávají lidé hromadně propadati, poněvadž je možno tak nejjednodušeji je potlačiti a odstraniti.

Východní Slezsko je vůbec velmi zajímavou součástkou státu. Tam dochází ještě i k jiným věcem. Každý Čech cítí se tam pánem. V dopisu, jejž jsem obdržel, označuje se takový případ zcela správně za "vrchol nestydatosti." Český celník v Těšíně poslal jakémusi železničářovi tento přípis (ukazuje cedulku) zcela správně nazvaný "papírem od syrečků." Česky praví se v něm: "Nebudete-li psáti česky, neuznám vašich poukázek a nepropustím nic přes hranice. Neumíte-li česky, pak neslužte v českém státě." Podpis: Jeřábek. Tohoto Jeřábka mohu odporučiti v republice za budoucího předsedu ministerstva nebo policejního presidenta.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní:) Já upozorňuji pana řečníka, aby mluvil k věci. Proto ho volám poprvé k věci.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Další případy jsou zcela podobné. Tak mně píše vrchní četnický strážmistr, který má nyní potěšení seděti v Hulíně, že z Kornice, kde se nacházel, byl proto přeložen do Holešova a odtud po 4 měsících zase do Hulína, poněvadž se zpěčoval dovoliti, aby syn jeho chodil do české školy, která byla v Kornici zřízena. Dal svého syna již zapsati do školy německé, poněvadž tam tehdy byla jen škola německá.

Zatím co jeho syn byl v německé škole, byla pojednou, jako obyčejně, založena pro 4 nebo 6 školních dětí škola česká, a tu bylo oním proslulým jemným tlakem, jenž je tu obvyklý, působeno také na otce. Poněvadž jeho žena je českého původu, jsou ovšem podle názorů těch pánů i dítě a všecky příští děti předem příslušníky české národnosti. To je, jak známo, theorie o rase českého sociálního demokrata Habrmana. On sám je ovšem z toho vyjmut. (Výkřiky.)

Kromě těchto případů mohu posloužiti ještě i velikým počtem případů jiných. Jsem bohatě zásoben. Vzhledem k tomu, že správa tohoto státu je prý nejspořádanější a nejvzornější z celé střední Evropy, ne-li z celé Evropy nebo dokonce celého světa - velikášství patří již k věci - dovolte mi uvésti případ, který dokazuje opak.

Prvního června 1919, tedy před více než dvěma léty dostal pensista, - je to jakýsi inženýr Jindřich Sauer, vrchní rada státních drah na odpočinku, - se svou pensí mezi jiným tři kusy kolkovaných stokorunových bankovek. Obával se - v této době bylo již známo, že tyto kolky nejsou vždy pravé - je přijmouti a výslovně se dotazoval u listonoše, zda tyto kolky jsou skutečně také pravé. Ten ho tím ujistil vzhledem k tomu, že prý mu to rovněž výslovně řekl poštovní úředník. Nyní dopustil se tento pán neprozřetelnosti, že se přece dotazoval ještě jednou; starší pánové jsou právě v tomto směru opatrnější, než je často nutno. V bankovním úřadě finančního ministerstva, odbočka v Opavě, byly dvě z těch tří stokorunových bankovek označeny za falešné. Ten ubožák poslal ihned s vylíčením, jak se věc sběhla, dne 25. srpna 1919 žádost k finančnímu ministerstvu a žádal o vyplacení jiných dvou stokorunových bankovek, poukazuje na to, že nemá tolik, aby mohl bez dalšího ztratiti takovou částku. Tuto žádost opakoval, avšak ani na první ani na druhou odpovědi neobdržel. Odpověděti pokládalo se za úplně zbytečné, s těmi lidmi možno přece točiti, jak se chce. A nyní, velectění, další případ, jak se v tomto státě pěstují příslušníci československé rasy. K tomu ovšem sloužilo především sčítání lidu. (Poslanec dr. Luschka [německy]: Vy jste dokonce nový Darwin!) Zajisté, doufám, že se budu moci v theorii tak zdokonaliti, že toho pána na konec ještě předčím. Mám tu dva přípisy ze Suchdola. Týkají se sčítání lidu a mají býti jen příkladem pro mnoho jiných, jak se postupovalo.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana řečníka podruhé k věci.

Posl. inž. Jung (pokračuje): Především ovšem postupovalo se podle jména a poněvadž tito oba - jedná se o manžele jménem Hájkovy - mají už toto nešťastné jméno, dostali ovšem nález politické okresní správy v Novém Jičíně, kde se jim oznamuje - je ze 4. června t. r. že jsou, ať už chtějí čili nic, příslušníky českého národa. Tak se také postupovalo ve všech druhých případech. Přes to odvážil se zde pan kolega s protivné strany prohlásiti, že jsme při sčítání lidu a při jiných příležitostech švindlovali, důkaz si ovšem odpustil, kdežto my můžeme přece uvésti ne sta, nýbrž tisíce příkladů, jak jsme byli podle všech pravidel umění oklamáni, podvedeni a ošizeni o části našeho národa. Není jiných výrazů pro to, co se událo zvláště při sčítání lidu. (Německé výkřiky.) Avšak, pánové, jsou ještě jiné příklady, o nichž nutno zde mluviti a jez nám na příklad ukazují, jaké sociálně pokrokové smýšlení je v tomto státě.

Jak známo, byl to výrok dřívějšího předsedy ministerstva Tusara, jejž učinil kdysi ještě ve staré rakouské říšské radě, jejž si necháváte jen neradi připomínati, že tento stát by mohl existovati jen tehdy, když by byl v každém směru a především ve směru sociálním a národnostním pokrokovější a demokratičtější než všechny druhé státy, jež jej obklopují. Nyní příklad sociální spravedlnosti. Jde o sibiřského vyměněného invalidu, jenž přetrpěv operaci nohy v září 1917 byl ustanoven v Opavě ke kancelářské službě u slezské zemské komise pro péči o vracející se válečníky. K liquidaci tohoto místa došlo 15. listopadu 1919, načež byl převzat přímo ministerstvem sociální péče v Praze jako státní smluvní úředník jedenácté hodnostní třídy do státní služby 21. května t. r. byl však prostřednictvím zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně ministerstvem sociální péče v Praze bez udání důvodů propuštěn. Vyhodí se prostě na dlažbu a to učiní ministerstvo, jež má v názvu sociální péči. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Tedy skandál, který nemá rovna. Ten, o nějž jde, jmenuje se Rudolf König. Snad si poznamená některý z přítomných pánů z vlády to jméno a postará se pak o ostatní. (Německý výkřik: Mluvíte marně!) Kdyby to mělo býti marné, pak budeme všecky případy, k nimž dojde, přednášeti tak často, až se to zprotiví i těmto nahluchlým pánům, až se jím konečně zráčí tím se zabývati. Nepracujeme přece pro koš na papír této slavné republiky a také ne pro tiskařský lis, nýbrž jsme tu k tomu účelu, abychom všechno to, co se den ze dne páše na našich národních příslušnících, zde také přednesli, právě tak, jak to také dělali pánové v dřívější říšské radě. Chceme přece napodobiti jen váš příklad.

Další případ. Tu mi píše úředník - k jeho žádosti nesmím jeho jméno uváděti, poněvadž se obává, že by byl pak hned vyhozen (Posl. dr. Schollich [německy]: Ano, to se stává, jeden, který se obrátil na mne, také letěl!) Ano, u mne se to také tak stalo. Úředník z Hlučína, jenž vešel se mnou ve styk, byl ihned, když jsem k vůli němu učinil dotaz, přeložen do Vsetína bez udání důvodů. Krátce a dobře, vidíte, jak dalece se již zahnízdil tento hanebný system.

Tedy ten, o němž jsem před tím mluvil, má už plných osm služebních let a dosud nemohl ještě dosáhnouti definitivního ustanovení, ačkoli... (Posl. Patzel [německy]: Je to snad Němec?) zajisté ačkoli jeho kvalifikace, také jeho jazyková kvalifikace nemá naprosto nedostatků. Když mu nebylo možno již naprosto ničeho vytknouti, řeklo se, že prý stav úředníků skupiny C je plný. Nyní stal se tento hrozný případ: Jmenovaný jel osobně do Brna, aby se dotázal, proč není ustanovován; to bylo u předsednictva vrchního zemského soudu. Tu mu řekl dr. Láska, rada vrchního zemského soudu toto: "Kdyby se vám jako Němci mělo měřiti v československém státě tak, jako svého času v rakouském státě Čechu, pak byste se ještě dlouho nestal ničím." Podle našeho názoru a vědomí, je tomu právě naopak. Tu by musel ten dotyčný býti již aspoň ministerským radou. Avšak s tímto starým švindlem, že jste byli v dřívějším státě utiskováni, ještě dnes kupčíte a používáte ho za podnět, abyste podle všech pravidel umění potlačovali a šikanovali příslušníky našeho národa. Naší úlohou jest také to zde odkrývati. Kdybyste byli bývali v dřívějším státě tak utiskováni, jak vždy tvrdíte, pak nepochopujeme, odkud najednou přišlo to množství vysokých, vyšších a nejvyšších státních úředníků? Krátce a dobře, je to vyložená lež, úplné převrácení skutečnosti, s nímž se kupčí, avšak používá se toho za podnět k tomu, aby se ubližovalo podle všech pravidel umění všem státním zaměstnancům německé příslušnosti, aby se proti nim zakročovalo a aby se v nich probouzelo vědomí, že tu právě nejsou k ničemu jinému, než aby tvořili podnož pánům ze státního národa. Věcí, jež se nás v poslední době zvláště dotkla, bylo ovšem rozpuštění našeho slezského ochranného spolku "Nordmarky", toto rozpuštění, k němuž byly všechny možné zdánlivé důvody přitaženy za vlasy, skandál, který nemá podobného. Bylo by povinností pana ministerského předsedy, aby tu byl přítomen, když se tu přednášejí takové věci. Poněvadž tu však přítomen není, ponechám důkladné projednání této záležitosti jinému kolegovi, který snad bude míti více štěstí s pány přítomnými na ministerské lavici.

Chci na konec - svých 15 minut jsem již důkladně překročil - zdůrazniti jen jedno: My nemáme naprosto v úmyslu, abychom si nechali líbiti tento násilný system. Také nemáme naprosto v úmyslu, abychom tu ve sněmovně dali sebou jednoduše točiti, jak se to líbí pánům z "pětky". (Potlesk na levici.) Dnes došlo v konferenci předsedů k příznačnému případu, který nám tak správně vyznačuje celý skandál, jak se zachází s jednacím řádem v této sněmovně. Nejprve se nám sdělí jako usnesení předsednictva, že pilné interpelace příště mají se projednávati ihned, což je i ve smyslu jednacího řádu. Hned, to značí toho dne, kdy jsou tiskem rozdány, má se rozhodnouti o pilnosti. To je úplně ve smyslu jednacího řádu. Pan předseda sněmovny to ohlásí. Dva pánové z "pětky" hlásí se k slovu a sotva čtvrt hodiny potom změnil už pan předseda svůj náhled! A nyní se ovšem musí o věci jednati znova, v tom smyslu, jak se líbí pětce. A to se u nás rádo jmenuje parlamentarismem. Tak vypadá ve skutečnosti československá - s odpuštěním, česká - parlamentní komedie. Poněvadž však tak vypadá, je naší úlohou, abychom ji den po dni, pokud vůbec nás nechají k tomu přijíti, ukazovali před veřejností v její úplné a nejkrásnější nahotě, aby si nikdo nedělal o ní obrázek, jako pan dr. Beneš a jiní koryfeové rádi malují v cizině. Ať se zaměstnávají méně tím, co my Němci v cizině děláme, a více se zabývají tím, co tu děláte v tuzemsku. To by bylo značně důležitějším a rozhodně by přispělo k ozdravění poměrů zde.

Jedno ještě dovolte říci. Nenecháme si od vás předpisovati, nýbrž my si rovněž zlíbíme vykládati jednací řád podle své vůle (Potlesk na levici.), poněvadž také předseda této sněmovny vykládá jej zcela dle své libosti, po případě dle libosti většiny. Stojíme na stanovisku: Stejné právo pro všecky, a co je jednomu právem, musí býti dovoleno i druhému, i když je mu to stokrát nepříjemné. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. dr. Brunarovi.

Posl. dr. Brunar (německy): Velectěné dámy a pánové! Ctěný pan kol. Prokeš zvolal na nás za dřívějšího hluku: "Sedm tisíc německých podvodníků!" a to vzhledem na sčítání lidu. Velectění! Musím této nyní naskytnuvší se příležitosti ihned použíti, abych poukázal na to, kolik odvahy k tomu patří, vytýkati Němcům podvod právě vzhledem ke sčítání lidu. (Výkřiky.) Ostatně odkazuji ctěného kolegu na kriminální statistiku, v níž by se snad dočetl, kolik procent vykazuje jeden národ a kolik druhý co do oněch přečinů a zločinů, jež se označují podvodem a jinými přečiny proti vlastnictví bližního. (Výkřiky.)

Velectění! Dal jsem se tímto projevem kolegy Prokeše strhnouti k výroku: "Šest milionů českých podvodníků!" Přiznávám a musím to zde ihned vysvětliti, jak jsem to mínil. Myslím tím všechny ony, kteří se účastní na velkém evropském podvodu, že tento stát jest národním státem. Každý, kdo v tom spolupůsobí, není v mých očích ničím jiným, poněvadž to činí proti svému lepšímu vědomí a svědomí. Zdá-li se toto číslo jako příliš vysoko stanovené, jak se dá usuzovati z protestu pana kolegy Prokeše, pak by mne to pouze těšilo, neboť by se tím ukázalo, že to poznání se již v malé části českého národa ujalo.

Přecházeje k vlastnímu předmětu denního pořadu rád bych především poukázal na to, že zde máme co činit se zákonem hospodářským. Rád bych konstatoval, že všemi zákony a nařízeními, na nichž se tato slavná sněmovna po dobu svého trvání usnesla, a ne méně, nýbrž ještě více snad zákony a nařízeními dřívějšího revolučního tribunálu se táhne více nebo méně zakrytě jako červená nit snaha zničit německé hospodářství v tomto státě a na jeho troskách vybudovati české hospodářství. Nuže, velectění, já myslím, že tato červená nit bude provazem, na němž udusíte své české hospodářství a tím svůj stát a který vezme té naší republice dech a vzduch k životu. Neboť hospodářství v tomto státě, v němž máme pochybné potěšení muset žíti ne jako státní občané, nýbrž jako poddaní, připadá mi jako siamská dvojčata, a to německé hospodářství jest jejich silnější částí, s dvěma rukama, jež mohou pracovati a hlavou, která může mysleti a nohama, jimiž může chodit, české hospodářství však druhou částí vyrostlou z tohoto německého dvojčete s velikou hlavou nakrmené a napapané německými daněmi bez vlastních nohou. A provede-ji se nyní na těchto siamských dvojčatech, jakými se jeví hospodářské ústrojí tohoto státu, operace a oddělí-li se silnější, života schopnější, mohutnější část, pak jistě nebude zbývající, menší, života neschopné dvojče s to, aby dále chodilo na nohou svého blížence, nýbrž zcela prostě zahyne; to jest podle mého názoru nevyhnutelný následek politiky, kterou zde provozujete také na hospodářské půdě. Mluvíme-li o tom my, jakožto zástupci německého lidu, nečiníme to snad, abychom vás od politiky tohoto druhu varovali. Neboť nám to bude úplně lhostejno, jestliže dovedete tento stát do propasti. Naopak! My budeme při tom státi s jistou škodolibostí, učiníte-li to. Neboť my jsme přesvědčeni, že v případě, dostanete-li se se svojí státní lodičkou do víru světových událostí a roztříští-li se lodička, my Němci jediným skokem přes palubu této lodičky doplaveme velmi snadno k záchrannému břehu, kde nám kyne bezpečí. Proto nechceme pozvednouti svého výstražného hlasu, nýbrž ohražujeme se pouze proti tomu, aby vaše hospodářská politika se v našem německém hospodářství točila jako vůl v krámě s porcelánem a naše německé hospodářství spoluničila, po případě spoluzničiti chtěla. Ohražujeme se proti tomu, že vy provozujete ze šovinistických důvodů nacionální, proti nám směřující hospodářskou politiku, a my jistě najdeme prostředky a cesty, abychom zabránili dalším nárazům proti našemu německému hospodářství.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP