Pátek 11. března 1921

Budeme, jak jsem již prohlásil, z důvodů mnou krátce vyložených a vylíčených, hlasovati proti vládnímu prohlášení, jsouce plně přesvědčeni, že soudíme spravedlivě. (Souhlas a potlesk na levice.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému "pro" panu posl. Vrabcovi.

Poslanec Vrabec: Slavná snemovňa, mnohovážení páni a dámy! Strana, ku ktorej mám česť náležať, hlasovala minulý štvrtok proti návrhu pána kol. Czecha preto, lebo sme boli presvedčení, že táto komisia nebude môcť rozriešiť vec, nebude s to vyšetriť vec náležite, ako by to bolo treba, už len z tej príčiny, že v tejto komisii sú všetky strany zastúpené a už preto tie strany sú čiastočne predpojaté a nemôžu objektívne posúdiť celú vec. My nemohli sme súhlasiť s tým už z tejto príčiny, lebo ráčíte vedeť, jak je dnes naša mladá republika obkľúčená nepriateľmi, keď je počuť štrngot šavlí z východu a z juhu, museli sme trvať na tom, aby parlament vzal jednoducho prejav pána ministerského predsedy na vedomosť, bez vyslania komisie do Krompachov. Stáli sme na tom preto, lebo dnes, pánovia, práve v týchto ťažkých chvíľach potrebu jeme nutne, aby sme mali silnú vládu a za tou vládou aby stála celá administratíva, na ktorú sa môžeme spoľahnúť. A preto, mnohovážení bratia, my sme boli presvedčení o tom, že tá komisia, keď i nebude môcť vyšetriť vec už z tej příčiny, lebo račte si predstaviť, boli by sme prinútení alespoň 200 až 300 svedkov vypočuť, a ako dobre viete, potrebovali by sme k tomu aspoň 2 týždne. (Nepokoj a různé výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní).

Poneváč parlament nám uložil osmidennú lehotu, za tento čas by sme vôbec neboli mohli vec vybaviť, náležite vyšetriť a zprávu parlamentu podať.

Vážení pánovia! (Hlas: Pravdu jste zjistili a pravdu hovoříte!) Ovšem! My, ktorí žiadame od úradníkov, aby svoju povinnosť konali, musíme na druhej strane dbať na to, že tomuto úradníctvu, - ktoré dnes, môžeme povedeť, na Slovensku hrdinskú prácu koná, musíme dať pomoc, keď túto pomoc potrebuje a nie, tak ako sa to stalo minulého týždňa vo štvrtok, že vyslaná tam bola komisia, ktorá mala vyšetrovať. S týmto sme už čiastočne odhlasovali nedôveru našim úradníkom. Ja som presvedčený, že parlamentný výbor vyšetrovací nenie kompetentný, aby sa miesil do kompetencie súdnictva, (Tak jest! Souhlas.) lebo parlament má zákony tvoriť a úradníctvo i administrácia musia sa postarať o to, aby tieto zákony boly zanesené do života.

Preto, na mňa robil parlament vo štvrtok a dnes ten dojem, že parlament náš je veľmi nemocný, takže nenie s to, aby v skutočnosti dal obyvateľstvu to, čoho obyvateľstvo od neho žiada, a preto podľa môjho presvedčenia, myslím, že musíme siahnuť k radikálnym prostriedkom a proste žiadať, aby boly vypísané voľby, aby sám ľud prehovoril a prejavil, či súhlasí s tou politikou, ktorú dodnes náš parlament robil.

Mnohovážení pánovia a dámy! Ja nemienim sa zabývať krompašskými udalosťmi, lebo už predo mnou rečníci o tom vám referovali, ale ráčte mi dovoliť, aby som na niektoré veci reagoval. Dostalo sa mi do rúk "Rudé Právo", a na prvý pohľad som videl nápis, ktorý je takýto: "Dnes sa hlasuje o režimu dr. Černého". Ja, pánovia, vidím, že tým pánom, ktorí dnes tu rebelujú, neide ani tak o to, abysme pomery, ktoré vyvolaly krompašskú vraždu odstránili, ale im ide o to, aby úradnícku vládu povalili.

Vážení pánovia a dámy, nemám úmyslu, aby som hájil terajšiu vládu, ale ráčte mi dovoliť, že udalosti, ktoré sa staly v Krompachoch, niesú namierené len proti našej vláde, ale sú namierené proti štátu, proti parlamentu a vôbec proti poriadku.

Mnohovážení páni a dámy! Niekdo by mi namietol, že chcem hájiť nejaké prechmaty. Som ďaleko od toho, ponevádž my slovenskí ľudáci, sme to najlepšie cítili, ako sa s nami zachádzalo, ale preto dnes rozhodne nemôžeme generalizovať všetkých úradníkov a všetkých četníkov, nemôžeme ich hádzať do jednoho mecha, lebo ako ráčíte vedeť, na Slovensku sú skutočne dobrí úradníci, dobrí četníci, ale žiaľbohu najdú sa medzi nimi i takí, ktorí v skutočnosti neodpovedajú svojmu povolaniu.

A teraz mi ráčte dovoliť, aby som reagoval na slová pána kol. Svetlíka, ktorý hovorí, že krompašskú tragédiu vyvolaly zásobovacie pomery. Toto neodpovedá pravde, lebo, ako sme vyšetrili, robotníctvo dostalo to, čo mu patrilo, ale ráčte sa pozreť na druhej strane, ako sú zásobované druhé kraje, pozrite sa na trenčiansku a oravskú župu, kde po celé mesiace obyvateľstvo skutočne nedostalo vôbec žiadnej múky, a bol to sám pán správca Obilného Ústavu, ktorý hovoril, že najprv boly zásobované fabriky, potom železnice, a až niečo ostalo, bolo zásobené severné Slovensko. Vidíte tiež, že zásobovanie nemohlo byť príčinou tejto krvavej tragédie, nemohla byť príčinou ani okolnosť, že robotníctvo dostalo 1. februára 50 dkg kukurice, lebo, ako vidíte, to samé robotníctvo dostávalo už do 1. februára kukuricu a predsa nerebelovalo, bolo úplne spokojné až do posledného týždňa.

Mnohovážení pánovia a dámy, ráčte sa rozpomenúť, že po čas války, ba môžeme povedeť vlani, keď bola dodávaná len kukurica, predsa robotníctvo revolúciu nerobilo. Že pomery na Slovensku sú smutné, to my dobre vieme, na sebe najlepšie cítíme, prečo je zásobovacia kríza na Slovensku, že ľud nemá čo jesť. V prvej rade za zásobovaciu krízu sú odpovedné strany, ktoré boly v t. zv. koalícii, lebo neráčte zabúdať, že koalícia zanechala nám úplne prázdne komory, a preto v skutočnosti na Slovensku ľud hladovie, ako sa to stalo v Turzovke, že ľud dostal epidemické nemoce len preto, lebo sa mu nedostalo žiadnej dávky potravinovej.

Ano systém, ktorý zaviedla koalícia je vinný, že slovenský ľud vôbec nenie dostatočne zásobený. Vinné sú i centrály a obilné ústavy, poneváč do nich nasadili ľud í, ktorí vôbec neboli schopní a nie sú schopní, a potom sa nedivte, že stá a stá vagonov obilia shnilo a tisíce a tisíce chudobných slovenských ľudí muselo hladovať.

Potom uznajme, že príčinou nedostatočného zásobovania je i okolnosť, že t. zv. komunistická strana vyvolala štrajky politické a mnoho tisíc centov zbožia muselo shniť na poli.

Potom triedne zásobovanie je na vine, že ľud na Slovensku nemá čo jesť. Spomeniem len jedno mesto, Kysucké Nové Mesto, kde konzum, ktorý patril sociálnodemokratickej strane vždy mal dostatok múky, a to tak, že vykázal viac osôb než v skutočnosti mal. Potom sa nedivme, že mal konzum dosť múky, kdežto ostatné obyvateľstvo vôbec hladovelo.

Často príčinou zásobovacej kríze bolo i vyvážania. Máme dôkazy, že vtedy, keď Slovensko úplne hladovelo, v Komárne boly lodi naplnené zbožím a odvážané. Kam šly, to nevieme. Preto sa nedivte, že ten roľník slovenský neodovzdával predpísaný kontingent; vedel, že keby odovzdal potrebné množstvo zbožia, že to nedostane ten ľud, ktorý by mal na toto zbožie nároky.

To je pravda, že slovenský roľník neodovzdával to zbožie, ale to preto, že sa ho nikdo nepýtal, či súhlasí s cenou, že mu proste bolo určené: za 100, za 200 K musíš dávať zbožie. Potom sa nečudujte, že roľníctvo v skutočnosti neodovzdávalo zbožia. Často môžeme hovoriť i o tom, že sa štvalo, že sa agitovalo, že Horthyho emisári, ktorí sú vo všetkých stranách, štvali a agitovali u roľníctva, aby neodovzdávalo zbožia, aby takto vyvolali nespokojenosť a aby robili zmätok. Preto vidíte, jestliže na Slovensku je zásobovacia kríza, tak je to vinou bývalej koalície, bývalých ministrov, ktorí sa o to nestarali. Vinu majú i páni ľavice; nemali podporovať pánov ministrov, mali sa už vtedy starať, ale práve títo páni, ktorí podporovali tento systém dnes kričia a nariekajú, že na Slovensku nemajú čo jesť.

Ďalej sa hovorí, že vraždu vyvolalo četníctvo, že za vraždu je v prvej rade odpovedný Kroupa. Prečo títo páni, keď pred tým Kroupu znali, neprotestovali proti tomu, keď bol posielaný na Slovensko, prečo až do dnes mlčali? Ja v skutočnosti nemôžem si to vysvetliť. A tu ráčte dovoliť, aby som tiež konštatoval, že nemáme príčiny, abysme četníctvo hájili, keď dobre vieme, čo četníctvo na Slovensku s nami robilo, čo robilo so slovenskou ľudovou stranou, vieme, čo sa robilo, keď v Námestove vraždili našich roľníkov. Po vražde námestovskej museli sme čakať 6 týždnov, aby sa táto vec v parlamente prejednávala. A čo sa stalo? Že za hodinu celá vec bola vybavená. Vidíme dobre, jak sa chovalo četníctvo voči našim vodcom, vieme dobre, keď nášho predsedu v noci ako zlodeja z postele vytiahli, vieme dobre, že četníctvo rozbíjalo naše shromaždenia, že prenásledovalo našich rečníkov, vieme dobre, že to četníctvo cenzurovalo naše noviny, vieme dobre, že četníctvo pomáhalo boľševikom v Ružomberku vyháňať robotníctvo len preto lebo toto robotníctvo sa opovažovalo inak rozmýšľať. Černovskí robotníci tri mesiace museli hladovať, tri mesiace musely ich deti v zime spávať a nemaly čo jesť len preto, poneváč nechcely byť členmi organizácie boľševickej. A tu četníctvo pomáhalo týchto robotníkov z fabriky vyhadzovať. Vtedy páni ľavičiaci mlčali a smiali sa tomu, čo sa robilo, a dnes začínajú kričať, čo sa na Slovensku robí, že sa to ani v Azii nerobí a nerobilo. Pýtam sa vás pánovia, kdo udomácnil tento režim na Slovensku? Nenie to zase hriech tej koalície bývalej, ktorá poslala týchto četníkov, ktorá udomácnila tu hrúzovládu, ktorá v skutočnosti na Slovensku bola a je? A prečo pánovia z tých lavíc už vtedy nekričali, a teprv až dnes kričia? Sme presvedčení, že tieto veci, ktoré sú na Slovensku, d nes pri príležitosti prejednávania krompašskej udalosti nedajú sa vyriešiť. Tu je chyba celkom inde. My sme presvedčení, že na Slovensku len vtedy sa pomery zlepšia, jestliže Slováci dostanú autonomiu Slovenska.

Vážení pánovia a dámy! To, čo dnes páni ľavičiari kričia, to sme hlásali už pred 2 roky, hlásali sme, že čo sa robí na Slovensku a čo sa nám dostalo? Ako odmeny sa nám dostalo, že nás vyhlásili za Maďarónov, že nás vyhlásili za vlastizradcov, že nás vyhodili z národa len preto, že sme ukázali na krivdy, ktoré sa Slovákom robia. A preto, vážení pánovia, darmo by páni z Ilavice chceli to nejako zabaliť, ako by v Krompachoch Slovákom sa nejaká krivda robila, poneváč to, čo sa v Krompachu stalo, to nemá nič spoločného so slovenskou vecou, lebo hovorím, krompašské udalosti sú namierené proti samostatnosti slovenského národa a proti samostatnosti československej republiky.

Vážení pánovia a dámy! Vy nesmiete zabúdať, že v Krompachoch nie len Kroupa, nelen úrady sú nenávidené, ale sú nenávidení i uvedomelí Slováci. Ich práve tak prenásledujú, ako prenásledujú našich bratov Čechov. A teraz, vážení pánovia, je to skutočnosť smiešna, že tí, ktorí pred tým mučili našich robotníkov pomocou maďarsko-nemeckých komunistov, že dnes kričia a tisknú sa k slovenskému ľudu ako zastanci. Je to farizejstvo, je to neúprimnosť. Do tých čias, dokiaľ páni od komunistickej strany neprišli na Slovensko, bolo ticho, ale od tej doby, čo títo páni prišli na Slovensko a začali agitovať, začali štvať, od tých čias nepokojnosť na Slovensku vzrastla.

Vážení pánovia a dámy! Niekdo by sa ma pýtal na to, kdo je vinný, kdo vyvolal túto vraždu. Na túto otázku v skutočnosti je ťažko odpovedeť, lebo ten, kto vyvolal vraždu krompašskú, ten sa dobre skryl, ten možná sedí niekde v redakcii, alebo niekde v sekretariáte. Rozhodne som presvedčený, že za vraždu tých robotníkov nemôžeme viniť, lebo robotníctvo bolo len ako nástroj použité k politickým cieľom niektorých ľudí. Krompašskú tragédiu vyvolalo štvanie agitátorov, ktorí hlásajú tretiu internacionálu po Slovensku. To je zrejmé, vážení pánovia a dámy, jestliže si berete maďarské komunistické noviny do ruky a čítate tieto noviny, jestliže idete na shromaždenia alebo porady maďarských komunistov a počúvate, ako sa tam reční, ako sa tam štve robotníctvo proti československej republike, proti československým zákonom, proti úradom vôbec proti všetkému, čo má niečo spoločného s československým menom. Preto my, vážení pánovia a dámy, intelektuálneho pôvodcu nebudeme môcť odhaliť, lebo je skrytý, ale to môžem riecť otvorene, že krompašskú vraždu vyvolali agenti horthyovskí, lebo dobre vieme, že Maďarsko tisíce a tisíce svojich ľudí posiela na Slovensko a títo ľudia sú po všetkých stranách rozdelení. Títo ľudia agitujú a štvú slovenské robotníctvo, aby vyvolali nespokojnosť.

Mnohovážení pánovia a dámy! Môžem povedeť, že úradníctvo a četníctvo na Slovensku nemá na ružiach ustlané, lebo všetci Maďaróni a všetci, ktorí sa ešte stále pozerajú za hranice, vidia v četníkovi zástupcu československých úradov, a preto skutočne nenávistne sa chovajú voči četníctvu, a môžem povedať zo zkúsenosti, že zvlášť na východnom Slovensku a v Podkarpatskom Rusku četníctvo a úradníctvo koná hrdinskú prácu. Preto nemôžeme generalizovať, ako to páni z komunistickej strany spravili, že všetkých četníkov a úradníkov hodili do jedného mecha. Ano, je mnoho takých četníkov na Slovensku, ktorí by mali byť dávno odstránení, odvolaní, ale je na druhej strane zase mnoho takých, ktorí skutočne povinnosť svoju konajú, a preto sú od komunistov, Maďarov a Maďarónov nenávidení.

Mnohovážení pánovia a dámy. Páni z komunistickej strany hovoria, že vraj zásobovanie vyvolalo vraždu v Krompachoch. Tu by som mal niekoľko dotazov. Prečo robotníctvo už pred tým povrávalo, že v pondelok sa stane niečo strašného, že pondelok ženy začnú a muži dokončia s krumpáčmi. Prečo sa vrhlo robotníctvo s lopatami a sekerami na budovu, kde bol umiestený riaditeľ, keď vieme, že pre múku sa ide s mieškom, ale nie so sekerami, motykami a krumpáčmi. Prečo zabili riaditeľa, ktorý bok medzi robotníctvom obľúbený, prečo zabili Podhradského, ktorý vôbec so zásobovaním robotníctva nemal nič spoločného, prečo nabili Petrovského, inžiniera, ktorého hnali výše 6 km a teprv, keď mu z kapsy vypadla peňaženka, jejž obsah si vzali, prestali ho biť a vrátili sa nazad? Prečo tiahly na slúžnovský úrad? Ten nemal nič spoločného so zásobovaním, lebo samo riaditeľstvo závodu svoje robotníctvo zásobovalo, prečo nabili sluhu, ktorý v skutočnosti je taky proletár ako ti ostatní?

Som presvedčený, že na tieto otázky nedostaneme odpovedi, lebo na tieto otázky dôverníci nám nemohli odpovedeť. Prečo žiadali dôverníci, aby vojsko a četnictvo bolo odvolané z budovy riaditeľstva, prečo musel Lukács zomreť, ktorého v skutočnosti robotníctvo milovalo. Na tieto otázky nám páni komunisti ostanú tiež dlžni odpoveď, lebo v skutočnosti dostatočnú odpoveď vám nebudú môcť dať. A divím sa mnohovážení pánovia a dámy, že dnes páni z komunistickej strany stále hovorili o Kroupovi a četníctve, veď četníctvo to bolo, ktoré vyslalo do parlamentu pána posl. Svetlíka, pana Tausika. Ja sám na východnom Slovensku som zkúsil, že četníci agilovali po dedinách medzi ľudom, aby slovenský ľud hlasoval pre stranu socialne-demokratickú a som presvedčený, že keby četníctvo nebolo sa pričinilo o víťazstvo svojou volebnou agitaciou, že málo by bolo tých pánov ľavičiarov zo Slovenska prišlo do parlamentu. A dnes naraz vidíme, že pán Svetlík a ostatní bije na četníctvo, ktoré mu dopomohlo, aby mohol do parlamentu toľko poslancov poslať. Preto by Vás prosil: neposieľajte nám na Slovensko takých ľudí, ktorí otravujú slovenský ľud kadejakými internacionálami. Na Slovensku všade sa agituje s internacionálou, agitujú komunisti, agitujú maďarskí kresťanskí socialisti a prečo sa to robí pánovia? Preto, lebo títo páni dobre vedia, že slovenský národ nenie národne uvedomelý, a preto nechcú, aby sa stal dobrým Slovákom, otravujú ho rôznymi premrštenými internacionálnymi heslami.

Velevážení pánovia! Internacionála zlomila krk ruskému národu. Videl som to na ruskej fronte, keď Nemci začali agitovať, že Nemec alebo Rus je všetko jedno, že sme bratia, videl som, keď posielali tých mužíkov, aby šli domov deliť zem a s týmito premrštenými internacionálnymi heslami podarilo sa im ruskú armádu zničiť, tú armádu, ktorú nemohli Nemci, Rakušania bodákmi a kanonmi zlomiť. A preto, veľavážení pánovia, hovorím: Neposielajte nám tam ľudí, ktorí ten pokojný slovenský ľud búria, ktorí tie masy radikalizujú a smluvami balamutia. Ja som presvedčený, že do dnes sme mali tých hesiel už dosť, poneváč slovenský ľud v skutočnosti chce chlieb a chce pokoj a som presvedčený, že jestliže by pánovia komunisti neboli vychovávali ten robotnícky ľud v duchu nevereckom, tak tá vražda, ktorá sa stala v Krompachoch, nebola by sa stala. (Tak jest!) A tu by som prosil, veľavážení pánovia, aby sme dnes mnoho nehovorili, keď prežívame tak vážnu dobu, aby sme tú príležitosť použili k odstráneniu všetkých straníckych bojov, aby sme sa spojili tak, ako sme sa spojili v ruských légiách, kde boli zastúpení fabrikanti, veľkostatkári, robotníci a všetky stavy, a mali sme jediný cieľ oslobodiť československý národ, tak i dnes, veľavážení pánovia, musíme sa bez rozdielu stavovského spojiť, a jeden cieľ mať pred očima našima, udržať to, čo nám československí legionári vydobyli. Nemáme sa pre čo vadiť. Ráčte vedeť, že slovenský národ je chudobný, nemá medzi sebou boháčov, lebo Maďari sa o to už postarali, aby nám zanechali len prázdne kapsy. Preto myslím, že sa nemusíme báť, že sa s tak prázdnou kapsou pekne rozdelíme. A preto, veľavážení pánovia, - musím dokončiť, poneváč čas už pokročil, - chcel by som len konštatovať znovu jedno, že československá ľudová strana, tak, ako vo štvrtok pri hlasovaní hlasovala za prejav vládny, tak i dnes bude hlasovať zaň a ujisťujeme, že či to četníctvo, či úrady, ktoré v skutočnosti ťažké práce konajú na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, že kedykoľvek budú potrebovať podpory v svojej ťažkej práci, že na československú ľudovú stranu môžu vždy spoliehať, že vždy ich budeme podporovať v ich skutočne vznešených cieľoch. Tým končím svoje slová a opakujem, že ľudová strana bude hlasovať za vládny prejav. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu dr. Lodgmanovi.

Posl. dr. Lodgman (německy): Jménem pěti politických stran spojených v německém parlamentárním sdružení jest mi prohlásiti toto:

Události odehravší se 21. února t. r. v Krompaších, jež vyžádali si za oběť několik lidských životů, vrhají příznačné světlo na poměry v tomto státě a vládní metody zde oblíbené. Nejsou nikterak ojedinělé a právě my zástupci německého národa, proti své vůli do tohoto státu vtlačeného, víme velmi dobře, že podobné případy stávají se vždy tenkrát, když se vláda domnívá, že nutno potlačiti nějaké předvídané, nebo jejími opatřeními nepřímo přivoděné, domněle státu nepřátelské hnutí. Ovšem nedělá se, jde-li z těchto příčin o německou krev, velkého hluku a vláda i české strany sejdou se ve svorném úsilí, aby hájily státní autoritu nemajíce zřetele k otázce viny. Kryjí se třebas i očividné protizákonnosti, udály-li se jaké, jsou-li namířeny proti neoblíbené národnosti tohoto státu.

Tak čekáme podnes marně na výsledek trestního vyšetřování proti vzbouřeným vojínům, kteří nedbajíce vládních nařízení odstranili v Teplicích pomník císaře Josefa, čekáme na smír za události 4. března 1919 v Aši; tak nemohli jsme dosud nikdy zjistiti, že by proti násilnému zasahování do německých práv bylo se stejnou horlivosti postupováno jako v Krompaších, německé kulturní ústavy byly beztrestně obsazeny a jsou z části až dodnes bezprávně v cizím vlastnictví a teprve nedávno jsme zakusili, že nemůžeme ani u úřadů správních, ani u řádných soudů spoléhati na onu nestranou ochranu, která bývá jinak známkou právního státu.

Události krompašské jsou tedy jenom důsledkem celého státního systému, vybudovaného na jednostranných projevech vůle jedné části obyvatelstva, a jenž předurčil ty, kteří nemají štěstí náležeti ke vládnoucímu kmeni, za státní občany druhého stupně, a nelze se tomu nikterak diviti, vyvstane-li moc také tam, kde si toho vláda nepřeje, když ji byla v jiných případech přímo vyzývala, nebo aspoň kryla. V případě krompašském sváděla vláda výtržnosti na vlivy se strany státu nepřátelské, uplatňovala vlivy maďarské, jež za hesla komunismu pracovaly ku převratu státu nepřátelskému. Vyšetřování tyto údaje nijak nepotvrdilo a zvláště nebylo prokázáno, že by bylo v Krompaších šlo o komunistický puč dlouho připravovaný. Již z těchto důvodů jest zřejmo, že vládní prohlášení vychází z nesprávných předpokladů a dlužno je již proto zamítnouti. Nadto třeba odsouditi celý, ostatně se vznikem tohoto státu srostlý systém, který nemůže býti jinak označen, než jako systém starého policejně ovládaného vrchnostenského státu, který se neutváří po vůli ovládaných, nýbrž podle zásad stanovených předem jako bohem chtěná nutnost a který vyžaduje od svých státních občanů bezpodmínečné uznání. Proti tomuto systému, který vše, co se mu bez odporu nepřizpůsobí, ohrožuje jako něco státu nepřátelského a nebezpečného, musí býti se stanoviska pravé demokracie co nejostřeji postupováno. Vždyť i českou stranou bylo přiznáno, že používání zbraní v pravidelných přestávkách se opakující, daleko přesahuje onu míru, která byla obvyklá ve starém tak opovrhovaném císařském státě rakouském.

Německý parlamentární svaz nemá samozřejmě ničeho společného s domnělými komunistickými pikly v Krompaších. Odmítá komunismus zásadně a co nejostřeji jako světový názor lidské přirozenosti odporující, odsuzuje také veškeré pokusy, směřující k násilnému převratu stávajících společenských poměrů, hledí na soukromý, poctivě nabyty majetek jako na jeden ze základů moderního vývoje kulturního, stojí na půdě demokratické, nikoli na půdě vlády násilí, k níž dochází při komunismu dle ruského vzoru. Obyvatelstvo, jež za ním stojí, postaví se proti diktatuře kterékoli třídy, bude-li toho zapotřebí, s nasazením všech jemu přístupných zdrojů moci. Německý parlamentární svaz vidí řešení sociální otázky rukodělných a duševních pracovníků v postupné sociální péči pomocí zákonodárství i správy a v přiměřeném, moderními hledisky vedeném vybudování výroby cestou evoluce, nikoli revoluce. V tomto smyslu odsuzují strany v něm zastoupené co nejrozhodněji násilnosti, jež byly v Krompaších spáchány a želí obětí těchto událostí. Jsou si však toho vědomy, že metoda teroru není vynálezem komunistických živlů, nýbrž že bylo a jest jí používáno také jinými stranami, mají-li dle stavu věci moc, aby vnutili jinak smýšlejícím svou vůli: bezohledné tlačení dělníků do určitých svazů a organisací, nátlak, aby byly odbírány určité časopisy, násilné rozbíjení schůzí jinak smýšlejících mluví srozumitelnou řečí a čelí na konec přece jen proti svým původcům. Úcta k cítění druhých měla by však býti první podmínkou politického boje a v tomto oboru měla by nynější vláda věru dostatečné pole působnosti, kdyby skutečně byla onou nestranou úřednickou vládou, jak se sněmovně představila. Tou však není v žádném směru, jeť ona jen štítem, za kterým se ukrývá česká všenárodní koalice, jelikož jest sama neschopná, aby utvořila parlamentární vládu a žije jen duchem českého národního státu na útraty práva zbavených. Shledá se opět bez rozdílu stran při hlasování o vládním prohlášení, aby i budoucně pokračovala v útisku tak zvaných menšinových národností v tomto státě. Strany v německém parlamentárním svazu spojené vědí velmi dobře, že nemohou od této sněmovny očekávati oné nestranné spravedlnosti, jíž se domáhají, které dnes celý národ německý jest zbaven, od níž však tato vláda více jest vzdálena, než kterákoli v Evropě. Vědí, že při poměrech v tomto parlamentě jejich stanovisko ku vládnímu prohlášení jest prakticky bezvýznamné. Přes to budou, aby zachovaly své stanovisko, hlasovati proti vládnímu prohlášení. (Potlesk německých poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Stříbrnému.

Posl. Stříbrný: Jménem klubu československých socialistických poslanců činím toto prohlášení:

Hluboce litujeme krvavých srážek, při nichž došlo k utracení životů našich státních občanů. Od počátku bylo naší snahou vyvésti Československou republiku ze všech zmatků střední a východní Evropy cestou klidného vývoje. Žádná cena není nám dost velká, kterou jsme ochotni přinésti, aby po strašné světové válce poměry u nás se vyvíjely v klidu a bez prolévání lidské krve. V případě krompašském postavili jsme se na stanovisko, že jest výsostným právem našeho zákonodárného shromáždění, aby vyšetřilo příčiny událostí, a že tohoto práva několikráte již užitého oproti vládě parlamentní nebylo by účelno vzdávati se oproti vládě úřednické. Nám nemůže býti lhostejno, co se děje na nejexponovanějším místě republiky, na slovenském východě. Všichni občané našeho státu musí požívati dostatečné ochrany ve svém sociálním i hospodářském snažení právě tak, jako skutečné svobody. Ale cesty, jimiž se tohoto cíle domáháme, nesmí vybočovati z mezí zákonných, které jsme si sami dali, neměla-li by býti ohrožena existence republiky. Tradice naší strany je dostatečnou zárukou, že v žádném případě nedáme se zneužíti k nějakému persekučnímu násilí, ale stejně vášnivě hájíme integritu a existenci našeho státu, tak draze vykoupeného. Naši zástupci ve stálém vyšetřovacím výboru vycházeli proto z názoru, že úkol parlamentem dosazené komise nemůže býti pokus k zakrývání pravdy při nedopatření administrativy. A proto kriticky naši členové zjišťovali vedle politického pozadí celého případu vady aprovisační, mzdové i opatření bezpečnosti. Vyšetřující výbor nebyl orgánem vlády, nýbrž suverenního parlamentu. Litujeme, že důvěrnost jednání vyšetřující komise byla porušena. Nemáme žádných závazků k dnešní úřednické vládě, již považujeme za nutné zlo, a nejsme povinni všechny činy této vlády hájiti, ale v tomto případě nejde o žádný projev důvěry nebo nedůvěry k vládě Černého.

Zdá se nám, že některé strany této sněmovny přes své nepřeklenutelné třídní rozpory sejdou se při každé příležitosti, kdy má býti na základy tohoto státu útočeno. Z těchto důvodů nezadávajíce v ničem svému vzpomenutému stanovisku oproti dnešní úřednické vládě béřeme její prohlášení na vědomí. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Taubovi.

Posl. Taub (německy): Velevážené dámy a pánové! My všichni, kdo jsme socialisty, kdo jsme si uchovali trochu lidského cítění, jsme hluboce rozechvěni událostmi krompašskými, my všichni, kteří opravdu myslíme a cítíme, jsme pobouřeni krvavými rozsudky, jež vyneseny byly v procesech proti komunistům, my, kteří od dávných let bojujeme za volný projev mínění, jsme ohromeni konfiskační praxí, jež se nyní všeobecně, zvláště proti tisku dělnickému provádí. V událostech poslední doby vidíme systém, jenž se nyní ukazuje, vidíme v tom systém silné ruky, po kterém určité kruhy této sněmovny volají. Tato silná ruka ukázala se v Krompaších a ve všech těch zjevech, jejichž očitými svědky jsme byli. Bylo již velmi mnoho hovořeno se strany předešlých řečníků o událostech v Krompaších, myslím však, že je třeba letmo se dotknouti událostí v Krompaších, abych vám ukázal, že zpráva pana dr. Černého naprosto neodpovídá skutečnostem. Byl bych čekal, že při pochopitelném vzrušení, jež se nás všech zmocnilo, zavládne u vás ona politická chytrost, jež vám řekne, že je nutno předstoupiti před tuto sněmovnu se zprávou, jež skutečně vyhovuje podle možnosti všem oněm zkušenostem, jež jsme mohli nasbírati v Krompaších. Na místo toho předložil nám zpravodaj dr. Černý zprávu nejen tendenčně zabarvenou, nýbrž zprávu, jež vzala za podklad pouze jednostranné informace úřadů a nic jiného. Vše ostatní, co vyšlo na jevo, prostě odbyl a přešel přes to k dennímu pořadu. Držel se pouze toho, co úřady ohlásily. Připomínám však slavné sněmovně, že jsme naprosto nebyli posláni do Krompachů, abychom brali za podklad úřední šetření, nýbrž proto, abychom se sami na vlastní oči přesvědčili, co se v Krompaších přihodilo. Pouze to, čeho jsme se dopátrali svou vlastní zkušeností, měli jsme sněmovně referovati. To podle mého přesvědčení byl účel, proč byl vyslán vyšetřující výbor do Krompachů. Neboť kdybychom byli chtěli klásti váhu pouze na úřední šetření, nebyl by býval vyšetřující výbor nutným a byli bychom mohli prostě hlasovati bez dalšího pro vládní prohlášení pana ministerského předsedy Černého, jež spočívalo výhradně na zprávách úředních orgánů a na nich bylo vystavěno, a mohlo sejíti s toho výletu do Krompachů, neboť pak by to byl býval pouze výlet.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP