Čtvrtek 17. února 1921

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Josef Kříž.

Posl. Jos. Kříž: Vážené Národní shromáždění! Ctěné dámy a pánové! Projednávaná předloha zde, která má povznésti stavební ruch a do jisté míry odčiniti bytovou nouzi, obsahuje v sobě určité nedostatky, ba můžeme říci, skrývá také v sobě i veliká nebezpečí zejména po stránce odborových organisací. Jsou zde jednotlivá ustanovení, s kterými plně souhlasíme, ale na druhé straně jsou jednotlivé body, kterých my jako socialisté schváliti nemůžeme. Chci v první řadě se zmíniti o způsobu úhrady stavebního nákladu, který je jaksi podkladem samotného plánu. My musíme upozorniti na to, že v době, kdy všichni zaměstnanci a občané státu trpí velikou nouzi bytovou, vidíme, že se nenalezne úhrada pro to, aby částka jedné miliardy byla kryta pravidelným rozpočtem státním, ale na druhé straně vidíme, že rozpočet ministerstva Národní obrany, který dosahuje částky přes 3 miliardy, jest klidně touto slavnou sněmovnou povolován. Z toho je již vidět, že je zde určitá protisociální tendence, a my právě s takovýmto způsobem úhrady a odpomoci souhlasiti nemůžeme.

Na druhé straně vidíme právě, že částka, která jest vyhrazena pro státní zaměstnance, aby ulevila jejich veliké bídě a nouzi bytové, naprosto nemůže dostačiti. Představme si, velectění pánové, že armáda státních zaměstnanců čítá okrouhle s rodinami přes milion osob a že na tu velikou bídu a nouzi bytovou povoluje se částka 150 mil. Kč. To znamená, že může býti postaveno okrouhle 150 domů. To je zajisté velice směšný zlomek, než aby mohl bytovou nouzi v tomto případě odstraniti. My musíme zejména uvážiti to, že když stát bude prováděti tyto stavby ve své režii, budou ještě mnohem dražší, než-li jsou stavby soukromé, a tu se může stát, že ani těchto 150 domů celkem postaveno nebude. My máme zejména ve velikých střediscích a městech bytovou nouzi, kterou trpí státní zaměstnanci, zejména zde v Praze a v jednotlivých velkých městech na Slovensku. Jsou-li zde bytové poměry hrozné, jsou přirozeně na Slovensku dvojnásob. Přál bych jednotlivým pánům, aby si prohlédli byty na Slovensku v městech, zejména v Košicích, kde jsme byli svědky v posledních dnech pohřbu tří státních zaměstnanců, kteří právě z nedostatku vhodných bytů byli nuceni bydleti v díře, ve sklepení, kde zdravím byli vydáni v nebezpečí tak, že zahynuli udušením. Vinníkem tu byl právě nedostatek vhodných bytů. Totéž měli jsme také před půl rokem na Slovensku ve Filákově, kde dělníci traťoví byli nuceni uchýliti se do kasáren, které byly nevhodně vybaveny a také padli udušení za oběť. Takové poměry jsou v jednotlivých místech, kde bydlí státní zaměstnanci.

Nyní uvažte, pánové, že máme jednotlivá menší města, zejména Žilinu, kde jest okrouhle při 13-15 tisících obyvatel 600 rodin, které nemají bytů. Z těchto 600 rodin jest největší část státních zaměstnanců a sice proto, poněvadž v prvé řadě jsou zřizovány úřady a pro tyto úřady musí se zabírati soukromé byty. Důsledek toho jest, že státní zaměstnanci musí bydleti mimo město anebo bydlí pět až šest rodin mnohdy dohromady.

My jsme ovšem také již naléhali a rozhodující korporace státní, aby něco pro bytovou nouzi učinily. V tomto ohledu staly se také jednotlivé pokusy, aby bytové nouzi bylo čeleno, zejména v Bratislavě, v Nových Zámcích, Košicích atd., kde postaveny byly dřevěné baráky, které stály ohromné peníze. Chci zejména upozorniti na skandál, který se stal v Bratislavě, kde byla postavena budova okrouhle za čtyři mil. korun, která jest zvána všeobecně "Králíkárnou". Tam byly utopeny veliké peníze, avšak přes to vidíme, že budova jest naprosto nezpůsobilá. Máme zde další pokusy zaměstnanců, aby si pomohli svémocnou akcí od této bytové nouze, ale i v tom případě narážíme na veliké obtíže. Chci upozorniti, že to byli čeští zaměstnanci v Nových Zámcích, kteří jaksi z vlastní iniciativy žádali o vyvlastnění pozemků biskupa ostřihomského, avšak v tomto případě dělaly se jim veliké obtíže se strany našich československých úřadů. Po dlouhém a dlouhém jednání konečně se stalo, že pozemky mohly býti zakoupeny, ovšem za lichvářskou cenu, za obnos 6 Kč za 1 m2. Považte, pánové, při dnešní mizerii a bídě státních zaměstnanců mají uspořiti takový obnos, aby mohli si zakoupiti vhodný pozemek, ale přes to se dělají všemožné potíže, aby stavěti nemohli.

My vidíme také v této předloze vady, pokud se týče cenových komisí. Toto ustanovení považujeme za nedostatečné, a sice proto, poněvadž nemáme důvěry, že by korporace a úřady naše přiměly majitele výrobních podniků k tomu, aby prodávali stavební hmoty za snesitelné ceny. My se domníváme, že by bylo zde mnohem účelnější, kdyby návrh zákona stanovil přísnější předpisy, a sice, že by se doporučovalo, aby stát pro ten případ zajistil si jednotlivé výrobní podniky, jako tomu bylo v době válečné, kdy byly určité podniky nuceny, aby vyráběly ve prospěch státu. To by se mohlo právě v dnešní době státi - neříkám že snad na trvalo - ale přece jenom na určitou přechodnou dobu by se tento způsob doporučoval.

Právě my neslibujeme si, že by tato předloha po stránce cenové mohla snad nějakým kardinálním způsobem povznésti stavební ruch. Současně považujeme za nedostatečné v odstavci 3. ustanovení, že má býti pro jeden obytný domek vyvlastněno okrouhle 300 až 400 m2 pozemků. Toto ustanovení týká se více méně venkovského obyvatelstva. A pánové, tu musím přiznati, že každý, kdo na venkově staví, má určitý zájem na tom, aby měl také mimo svou chaloupku, dvorek a malou zahrádku u toho. To ovšem nemůže naprosto stačiti, když může býti vyvlastněno pouze 300 nejvýše 400 m2.

Pokud se týká vyvlastňovacího řízení v § 4 předlohy samotné, jest rovněž nebezpečí a sice se strany politické správy, že ona sama má jaksi v tomto ohledu prováděti vyvlastňování. My máme ovšem ustanoveni, že i na Slovensku jsou to slúžnovské úřady. Kdo zná v tomto ohledu pružnost úřadů zejména na Slovensku, musí potvrditi, že není naděje, že by řízení mohlo býti do 14 dnů skončeno tak, jak jest v předloze navrženo. Jest zde určité nebezpečí při neznalosti tohoto zákona tamnějšího obyvatelstva. Zákonem tímto má býti přece na Slovensku pomoženo, kde zejména jest toho nejvíce zapotřebí, aby stavební ruch byl nějakým způsobem povznesen.

Pokud se týká ustanovení ve hlavě II., a sice o rozhodčích soudech mzdových, jest zde ustanovení § 17, kde se stanoví, že nesmí býti zahájena stávka ani výluka před tím, než-li rozhodly mzdové resp. paritní komise. My ovšem nenalézáme v této předloze nijaké ustanovení trestní pro překročení tohoto paragrafu, ale jsou zde určité obavy, že vláda může přijíti s dodatkem nebo případně i s novým zákonem, kde by koaliční práva dělnictva mohla býti nějakým způsobem dotčena, a tu jest určité nebezpečí pro odborové organisace.

Myslím, že tento způsob u celé řady zástupců dělnictva bude rozhodujícím, že budou musiti zaujmouti stanovisko proti tomuto odstavci, že osnova se bude musiti přizpůsobiti pozměňovacím návrhům, které v tomto směru budou podány.

My rozhodně nemůžeme s ustanovením tohoto odstavce souhlasiti. Pokud se týká samotné úhrady, jak jsem se již předem zmínil o tom, jest rovněž proti zásadám socialismu, abychom my takovým způsobem povolovali úhradu. Uvažte, že my jsme vždycky v každém případě ještě za dob Rakouska stáli proti jakékoliv loterii, aby z obyvatelstva byly takovým způsobem tahány peníze. Co platilo pro nás tehdy, musí tím více platiti pro nás ještě dnes.

My vidíme také vady, pokud se týká cenových soudů. Cenové soudy, jak jsem se o tom zmínil, stanoví, že má komise rozhodnouti o cenách na jeden rok. Při dnešním pohybu cen a surovin myslím, že cenové komise budou rozhodovati a kalkulovati velmi těžko z těch důvodů, že nebudou jednotlivé továrny dosti dobře moci podříditi se této komisi, protože budou se domnívati, že nastanou jiné poměry cenové a tím přirozeně budou trpěti také jednotlivé dodávky.

My si přejeme, aby po této stránce většina sněmovny přiklonila se k názoru, že jest nutno, aby oprávněné návrhy, které jsou podány, byly také přijaty. Prohlašuji jménem našeho klubu, že hlasujeme sice pro jednotlivé paragrafy v této předloze uvedené, pokud se kryjí s naším socialistickým cítěním, ale při jednotlivých odstavcích vyhražujeme si právo hlasovati pro pozměňovací návrhy.

My ovšem nemáme dostatek možnosti, abychom se snad mohli nějakým způsobem angažovati pro ten případ, nezvítězí-li naše stanovisko, ale jako odboráři musíme potom zanésti tuto otázku mezi dělnictvo, aby si bylo samo vědomo, jaké nebezpečí v této předloze v § 17 se skrývá. A jsem jist, že také dělnictvo v tomto případě bude na stráži, aby zamezilo eventuelní pokus, kdyby snad vláda anebo jednotliví činitelé chtěli nějakým způsobem dotýkati se koaliční svobody dělnictva a aby vyvodilo pak z toho bezohledně své důsledky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Špaček.

Posl. Špaček: Budu velmi stručný, poněvadž se mi zdá, že by bylo zbytečným mluviti dlouho pro předlohu, pro předlohu, pro kterou jistě všichni jsme, a od niž si slibujeme opravdu úspěšné rozvinutí stavebního ruchu, které již dávno a dávno mělo nastati. Jde jenom o to, abych několika krátkými slovy odůvodnil návrh doplňovací, který jsem si ve srozumění se slezskými poslanci ze všech klubů dovolil podati. Má-li totiž úspěšná stavební činnost býti zahájena jmenovitě v krajích, ve kterých jest největší nouze bytová, to jest v uhelném revíru ostravsko-karvínském, jest nezbytně nutno, aby mezi úlevy stavebního řádu, které byly formulovány v hlavě VIII. navrhované osnovy zákona, dostalo se také ustanovení, na které přirozeně muselo býti pozapomenuto těmi, kteří nejsou s poměry našimi dostatečně obeznámeni.

Jest to anomalie, která mohla vzniknouti jenom na zemském sněmu slezském, který byl úplně v rukou několika jednotlivců, ani ne desítek lidí, právě proto, poněvadž čtyři velkostatkáři volili tři poslance a tři necelé desítky volily deset poslanců, dohromady tedy 13 poslanců z 31. Jedině na takovém zemském sněmu mohl býti sdělán stavební řád, který v § 106, jehož zrušení navrhuji, potom v odst. 7. § 102 a ve 2. odst. § 25 obsahuje zákonná ustanovení, která v žádném jiném stavebním řádu, ani českém ani moravském nejsou, to jest, že stavebním úřadem ve značné části Slezska nemají býti, jak jest tomu v Čechách a na Moravě, obec resp. obecní starosta a v městech s vlastním statutem orgán k tomu povolaný, nýbrž že stavebním úřadem má býti v tomto nejdůležitějším průmyslovém revíru okresní politický úřad.

Toto ustanovení na pohled zcela nevinné bylo ovšem svého času velmi vydatnou překážkou rychlého a úspěšného stavebního podnikání v našem revíru.

Jest samozřejmo, že páni hrabata Wilczkové, Larischové, knížata Salmové, Guttmannové a Rotschildové, kteří měli současně velkostatky jako hrabata a volili na zemský sněm skoro polovici jeho poslanců, měli současně, jsouce vlastníky důlních podniků na Ostravsku, velký zájem na tom, aby na povrchu tohoto Ostravska vznikalo co nejméně staveb, poněvadž podle všeobecného zákoníka občanského i podle zvláštního zákona horního byli zavázáni k náhradě škod, vzniklých na povrchových stavbách. A právě tito mocní slezského zemského sněmu při tvoření stavebního řádu v r. 1883 vložili si tam ustanovení, kterým se bralo právo stavební policie - jak říkáme - obcím, jmenovitě v tomto revíru uhelném, poněvadž druhý odstavec § 106 a 7. odst. § 102 slezského stavebního řádu praví, že zřízení o stavbách, jakož i povolování stavby na místech slezských, která jsou poddolována a stavby na t. zv. propůjčenými již dolovými polmi, t. zv. míry dolové, nepřísluší jako jinde obecnímu starostovi, po případě městské radě ve městech s vlastním statutem, nýbrž výhradně politickým úřadům, poněvadž politické úřady byly přirozeně za doby Rakousko-Uherska v rukou mocných tohoto světa, Wilczků, Guttmannů, Rotschildů, hrabat Larischů, knížat Salmů atd., kteří byly vlastníky dolových měr.

Vím z vlastní zkušenosti jako samosprávný úředník za Rakouska, že tato okolnost působí i nyní velmi značné stížení stavebního ruchu, a je přirozeno, že politické úřady, které jsou zaměstnány celou spoustou administrativních a jiných úkolů, nemají dostatek času, aby mohly žádosti o stavby vyřizovati tak rychle, jak by bylo žádoucno v zájmu té nouze. Proto právě navrhujeme, aby § 106 slezského stavebního řádu a odst. 7 § 102 téhož stavebního řádu, jakož i odstavec druhý § 25 slezského stavebního řádu byly zrušeny, neboť jednají jednak o mimořádném omezování stavební kompetence obcí, jednak dávají okresní politické správě také možnost rozhodovati o stavbách, které se podnikají vně míst a osad, čímž se zamezuje v revíru ostravsko-karvínském úspěšná činnost stavební proto, že tento revír jest jedinou velkou obcí a mnohé obce vlastně žádného jádra nemají, majíce ráz takových pasek, jak se u nás říká. Tato ustanovení slezského stavebního řádu, která ani v českém ani v moravském stavebním řádu vůbec nejsou a jsou jenom privilegium odiosum toho starého stavebního řádu slezského, mají býti zrušena, pakliže návrh, který jsme podali, ráčíte přijati. Vyplníte tím jistě jenom nutný předpoklad pro uspíšení stavebního ruchu v této důležité části naší republiky a získáte si, vzácní pánové a dámy, o úlevu této stavební nouze na Ostravsku značnou zásluhu.

Prosím tudíž, abyste pro tento návrh hlasovali a tím způsobem přispěli k tomu, aby tak co nejdříve mohly široké vrstvy lidové, naše dělnictvo, drobné živnostnictvo a inteligence bydlet vůbec nebo lépe než je tomu nyní. Při této příležitosti je pochopitelno, poněvadž hlava VIII jedná o úlevách stavebního řádu, které ruší některá ustanovení stavebního řádu, že tento návrh zdá se mi na tomto místě včasný a vhodný. Za jiné příležitosti nebylo by ho možno prosaditi tak rychle, poněvadž by to předpokládalo delší řízení; při této příležitosti může se tak státi rychleji. Tím vykonáte kus reformní práce pro lepší hospodářský vývoj naší republiky. Prosím, abyste pro tento pozměňovací resp. doplňovací návrh hlasovali. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Vávra.

Posl. Vávra: Vážená sněmovno! Dovolte, abych stručně za svoji živnostenskou stranu promluvil k této nové osnově o stavebním ruchu. Konečně přicházíme k rozřešení bytové krise návrhem zákona o stavebním ruchu. Tisíce lidí bez bytů čeká denně, kdy bude možno klidně se nastěhovati, aby mohli vésti spořádanější život. A s těmi lidmi čeká rovněž tisíce stavebních řemeslníků a dělnictva, kdy nastane opět osm let spící stavební ruch, který nepřináší jedině příjem stavebnímu živnostnictvu, nýbrž všemu živnostnictvu a obchodnictvu a také ostatním vrstvám lidu. Nastane opět čilejší cirkulace peněz, nastane jedním slovem nový život, který bude připomínati doby předválečné.

Jsem si plně vědom té velké tísně bytové; tomu velikému strádání mohlo býti však dávno odpomoženo, kdyby odpovědné kruhy bývaly energicky konaly svou povinnost. A byla to v prvé řadě dřívější vláda, která nepochopila včas, že tak, jako kalamita zásobovací - a tím rychleji - krise bytová musí býti odstraněna.

A právě je k nepochopení, že v té dřívější vládě bylo devět ministrů socialistických, kteří měli v držení důležitá křesla a nehleděli, aby pro ty potřebné, které oni zastupovali, vykonali vše, aby tíseň bytovou zmírnili. Bylo hlavní povinností, aby vláda rychle stavěla nutné státní budovy i obytné domy pro své zaměstnance. To se však nedělo, nýbrž stálým zabíráním hotelů i obytných domů pro svoji příliš rozsáhlou administrativu, blahodárné ústředny a ty různé komise atd. zabrala pomalu v každé ulici Prahy spoustu bytů a tím stále a stále bytovou bídu zvětšovala.

Ministerstvo sociální péče i ministerstvo veřejných prací příliš zdlouhavě vyřizovala žádosti o subvenci pro stavební družstva svépomocná, čímž nastaly veliké ztráty, ceny stoupaly, nastaly mzdové spory a tím rychlé dokončení staveb nebylo možným.

Celá ta nerozhodnost odpovědných činitelů stála hrozné miliony a přivedla nespokojenost všeho obyvatelstva. Vláda měla k disposici velký počet zajateckých a vojenských baráků. Místo aby jich upotřebila k provisornímu ubytování těch, kteří nemají bytů, meziministerská komise rozprodala tyto baráky za nepatrné peníze, dále měla mnoho bytového zařízení, které rovněž za nízký peníz prodala. (Výkřiky.)

Vláda měla možnost, i též socialistické strany, působiti k tomu, aby továrny, které během války zbohatly, stavěly ve větší míře byty pro své dělnictvo a úřednictvo. Tím by získal stát, byla by odstraněna nezaměstnanost a tovární podniky by získaly tím, že by si zabezpečily stálé a dobré dělníky.

Hlavní důraz dlužno dáti, že v době převratu, kdy byla značná nezaměstnanost, neměli jsme pochopení řešiti a starati se o nejnutnější potřeby, postarati se o stavby obytných domů a místo této práce starali jsme se o vyplácení podpor v nezaměstnanosti, která demoralisovala pracující lid a za 227 milionů, které byly v roce 1919 v rozpočtu, mohli jsme postaviti několik obytných domů.

Bude se snad vytýkati a činiti poznámka, že stavební práce není pro každého pracovníka, ale vzpomeňme si, že za Rakouska, když nás do světové války komandovalo, neptala se militérka, zdali krumpáč nebo lopata hodí se do ruky inteligenta nebo kohokoliv. (Výkřik.)

Pokud nebude ono poznání, že jedině upřímná společná práce, která nezná oddechu, odstraní onu bídu a strádání, do té doby budeme hloub a hloub upadati a nespokojenost rozvrátí úplně zbytky klidu. My všichni bychom měli si vzíti příklad ze studentstva, které provádí na Letné velkou prospěšnou stavbu, které jistě nebylo podobné práci zvyklé, avšak s láskou k dobré věci překonalo vše a výsledky obětavé práce jsou obdivuhodny.

Byty, které hledáme a které tímto zákonem chceme opatřiti, jsou v největší míře pro vrstvy nejpotřebnější a tudíž bude největší povinností vůdců této třídy, aby pochopili, že jest na čase povzbuzovati k práci, která jedině přinese klid a lepší časy těm, pro které hledáme ubytování.

Přijímáme jako strana živnostenská tento zákon s povděkem, neboť krisí bytovou citelně trpělo naše živnostnictvo a obchodnictvo. Potřebujeme zdravých dílen, krámů, bytů a doufáme pevně, že tento zákon bude rovněž sloužiti pro potřebné živnostnictvo a obchodnictvo.

Jestliže stát chce přinésti oběti, hleďme všemožně tento zákon prakticky uplatniti a spojenými silami pracujme, abychom zbytky poválečné bídy co nejrychleji odstranili.

Při této příležitosti doporučuji následující resoluci k schválení (čte):

Resoluce poslance Mlčocha, Vávry a soudruhů o návrhu poslanců Bechyně, dr. Franke, dr. Rašína, Šrámka, Švehly a soudruhů, aby byl vydán zákon o stavebním ruchu (tisk 1551):

"Veškeré úlevy a finanční podpory dle cit. zák. o stavebním ruchu, poskytované pro obytné budovy, vztahují se též na provozovací místnosti maloživnostenské." (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Tím jest generální debata vyřízena.

Přerušuji projednávání denního pořad u a přikročuji k ukončení schůze.

Navrhuji příští schůzi na zítřek v 10 hodin dopoledne s týmž denním pořadem, který byl stanoven pro dnešní schůzi.

Jest snad nějaká námitka proti tomu? (Nebyla.)

Není jí, návrh můj jest přijat.

Než schůzi skončím, sděluji, že výbor rozpočtový koná schůzi svou dnes po plenární schůzi sněmovní.

Prohlašuji dnešní schůzi za skončenou.

(Konec schůze v 6 hodin 10 minut večer.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP