Pondělí 14. února 1921

Předseda (zvoní): Přistupujeme k debatě. Přihlášen jest proti předloze pan poslanec Hirsch. Uděluji mu slovo.

Poslanec Hirsch (německy): Slavná sněmovno! Sociálně-politický výbor podává nám předlohu, zabývající se jistou částí lesních a hospodářských úředníků. Týká se pensistů, jejich vdov a sirotků ze zabraných a vyvlastněných velkostatků. Když se v sociálně-politickém výboru při poradách o tomto návrhu zákona jednalo o stanovení částek pro tyto pensisty, poukázal příslušník naší strany Taub na to, že částky, jež se zde stanoví, jsou příliš nepatrné. Jest správné, že tato skupina lidí byla dříve na tom nesmírně špatně. Velcí pánové, knížata a hrabata, poskytovali sice pod titulem pensijního a starobního pojištění sestárlým a neschopným zaměstnancům a sluhům dary z milosti; když však dnes pročítáme takovou listinu, vždy musíme se usmívati: "Jeho Jasnost, vysokomožný pán ráčil nejmilostivěji vyměřiti tomu a onomu, jenž v jeho službách sestárl, dar z milosti v té a v té výši, ve výši asi 20 až 30 zlatých a něco nad to ročně." Počet těch, kteří zde přicházejí v úvahu, je velmi značný.

Nyní navrhl ve výboru posl. Taub, aby tyto částky byly zvýšeny. Pozorujeme-li blíže tato čísla předlohy, jak ji výbor podává, musíme se diviti, že chtějí tyto staré lidi obmysliti tak nepatrnými částkami. Nutno obrátiti zřetel k tomu, že peníze jsou tak znehodnoceny, že nikdo se nesmí dáti snad oslniti číslicí, jako třeba 1000 Kč. Není třeba v těchto kruzích o tom mluviti, že pensijní renta Kč 10.000 neznamená stále ještě nic. (Poslanec Taub [německy]: Tím méně, když se uváží že to je roční renta!) To je správné, mluví se tu ovšem o částkách ročních. Tyto číslice jsou tedy nesmírně nízké, avšak návrh našeho soudruha ze strany, Tauba, o kterém ještě promluvím, byl odmítnut. Došlo ke kompromisu: pense počínají u nejnižší kategorie, u krmičů, čeledínů u koní atd. celkovou roční částkou Kč 1.500˙- a postupují pak až k inspektoru, řediteli a nejvyšším úředníkům do nejvyšší roční částky Kč 14.000˙-. Tyto číslice mají se skládati z pevných částek a pak z drahotních přídavků a ošacovacích příspěvků. Jest mínění, že již brzy zase jistě bude lacino, a že těmto chudákům zase něco z těchto částek bude se moci utrhnouti.

Toho, co příslušník naší strany Taub ve výboru navrhoval, ujímáme se dnes ve změněné formě znovu a podali jsme v tom směru zde v této sněmovně návrh. Vycházíme z toho názoru, že tyto výborem stanovené částky nevyhovují a žádáme pro nižší kategorie asi 50 procentní zvýšení sazeb. Zvýšení klesá pak při nejvyšších kategoriích přibližně na 20 procent. Jednoduchý prostý člověk, malý člověk, má přece právě takový žaludek, jako ten nejvýše postavený, a je úplně nemožno, aby člověk mohl po celý rok, 365 dnů, žíti z částky Kč 1.500˙-, jež nyní ve výboru byla stanovena. Ani to, co my žádáme, není tak mnoho, aby člověk mohl plně žíti; jsme přec toho skromného mínění, že slavná sněmovna bude s tímto naším návrhem souhlasiti.

Jest neobyčejně zajímavo, že slavná sněmovna se zabývá nyní najednou zaopatřovacími požitky této skupiny lidí, kteří se stali neschopnými. Podle našeho názoru má se věc takto: hospodářští úředníci a jejich příslušníci byli dosud vždy velmi dobrou politickou kořistí pro rozličné měšťácké strany. Ti lidé byli bídně placeni, pro ně měli snad více neb méně krásná slova, úplně je rozškatulkovali a od ostatního okolního světa odřízli a oni byli služebníky svých vysokých pánů a vznešených vrchností. Byli zotročeni nejen tím, že věrně a poctivě sloužili svým pánům, i duševně byli úplně a otrocky závislými na svých chlebodárcích a zaměstnavatelích.

Nyní však, jak se zdá, se poměry mění. Nyní povstává i tato část pracovní třídy, i v této dělnické vrstvě počíná poněkud svítati a i v této skupině počíná se ukazovati revoluční duch. A tak používá se příležitosti zabavení velkého majetku pozemkového a vyvlastnění k tomu, aby malé části této skupiny, kterou jsem blíže označil, dána byla malá splátka. Jest nám vítáno, že se s tím začíná, že se dělá první krok k tomu, aby část z toho velikého množství lidí práv zbavených a vykořisťovaných dosáhla konečně jakéhosi starobního invalidního pojištění, jež liší se od toho, co se dosud těmto lidem dávalo. Musí se hleděti k tomu, že část těchto lidí nemohla již státi se účastnou výhod zákona o pensijním pojištěni. Bohužel, nerozuměl jsem oběma referentům, kteří nyní mluvili, mám však za to, že návrh nám předložený schválili jako veliké dílo. Znamená sice beze vší pochyby jen malý pokrok vůči dosavadnímu stavu, avšak musíme při té příležitosti žádati také se vším důrazem, aby konečně započalo se se všeobecným sociálním pojištěním, s pojištěním invalidním, vdovským a sirotčím, jakož i s vybudováním pojištění pensijního.

Není možno, abychom v době, ve které žijeme nyní, polepšovali pouze jedné, určité malé skupině, jako tomu bylo dosud. Musíme žádati, aby konečně to veliké dílo všeobecného sociálního pojištění bylo započato. Musíme dále použíti této příležitosti k tomu, abychom také promluvili zvláště o poměrech na velkostatcích.

Velkostatky se vyvlastňují, zabírají. Bylo by si jen přáti, aby tato práce byla provedena v celém území republiky co nejrychleji, úplně a dokonale. Při tom však nesmíme zapomenouti oněch lidí, kteří na těchto velkostatcích pracovali a pracují. Nesmíme jen zabírati a vyvlastňovati, musíme také chrániti zaměstnance na těchto statcích. Tu musíme v prvé řadě žádati, aby byl konečně zaveden pořádek v Pozemkovém úřadě. Při mnohých příležitostech jsme s tohoto místa ústy svých řečníků žádali, aby Pozemkový úřad byl reformován, a aby Němci, zvláště pak také my, měli jsme v tomto Pozemkovém úřadě své zástupce. To se do dneška nestalo. Používáme znovu této příležitosti, poněvadž jde o osud zaměstnanců podniků, abychom žádali o své zastoupení v Pozemkovém úřadě. Žádáme zastoupení v tom smyslu, že by zemědělští zaměstnanci a dělníci podle cifer národnostních přiměřeně byli v Pozemkovém úřadě zastoupeni. Požadujeme to zcela důrazně a očekáváme, že konečně netoliko vláda, nýbrž i dotyčné vlivné strany, jež se zovou demokraty, dají i nám naše právo v tom to Pozemkovém úřadě. Musíme žádati, aby při vyvlastnění, při zabrání byl brán ohled na lidi tam pracující, aby do služeb bráni byli nejprve ti, kdož již v místě jsou, aby žádný ze zaměstnanců nebyl ponechán bez místa a aby se dbalo toho, aby tito lidé na statcích dostali v prvé řadě zaměstnání. Při tom vycházíme vždy z předpokladu, že velký majetek pozemkový nemá býti tříštěn, nemá býti dělen, poněvadž myslíme, že nejracionelněji se pracuje, když velkostatek zůstává v celku jako byl dosud, toliko demokraticky spravován těmi, kdo mají největší zájem na produkci a intensivním obdělávání půdy a pozemků, aby postaráno bylo o to, by ve vlastní zemi na základě intensivního hospodaření bylo vyráběno dostatek chleba a obilí. V tom budou nám odborníci zaměstnaní na velkostatcích velmi užitečnými. Nutno očekávati, že těmto zaměstnancům dostane se zvláštní ochrany.

Při této příležitosti dlužno také říci, že očekáváme, že konečně i zákonodárství o ochraně zaměstnanců bude rychleji pracovati, aby také svrchu jmenované skupině pracovníků dostalo se více ochrany než dosud, neboť byli v zákonodárství až posud i ve starém Rakousku a zde v tomto státě obzvláště zanedbáváni. Pro ně není téměř ochranných zákonů, jsou vydáni v šanc libovůli, brutalitě těchto vysokých vrchností a nejvyšších představených. Musí býti postaráno o to, aby v brzku tomu bylo jinak.

To jest asi tak, co bychom chtěli říci k tomu malému zákonu. Budeme pro tuto předlohu hlasovati, očekáváme však také, že námi navržená změna v číslicích pro pensionování těchto sestárlých a churavých podle našeho dodatkového návrhu bude přijata. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Byl podán pozměňovací návrh. Žádám o jeho sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte): Návrh poslanců Hirsche, Grünznera, Tauba a soudr. k výborové zprávě tisk 1471:

Tabulka, která jest přilohou zákona, budiž změněna takto:

1. 1600 400 200 2200
2. 2000 600 400 3000
3. 2400 700 525 3625
4. 2800 800 600 4200
5. 3000 800 400 4200
6. 3500 1200 700 5400
7. 5200 1800 800 7800
8. 7000 2000 1000 10000
9. 7500 2500 1000 11000
10. 8000 3000 1000 12000
11. 8800 4000 1200 14000

Předseda: Návrh tento jest dostatečně podporován a jest předmětem jednání.

K slovu není dále nikdo přihlášen.

Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Jest mi líto, že se musím v podstatě vysloviti proti přijetí návrhu pana kol. Hirsche z německé strany a to prostě z té příčiny, že Pozemkový úřad, když zpracovával předlohu zákona, kterou projednáváme, vyjednával se všemi zástupci příslušných organisací pensistů a dohodl se na cifrách, které jsou v tabulce obsaženy. Již při projednávání tohoto návrhu v sociálně-politickém výboru byl to p. kol. Taub z německé strany sociálně-demokratické, který navrhl obdobné zvýšení, ale sociálně-politický výbor i jeho návrh zamítl. Přijal však návrh p. kol. Johanise, aby první kategorie zřízenectva, tedy ta nejnižší a nejvíce trpící, byla účastna určitého zvýšení, které se pohybuje od původního návrhu. směrem nahoru o 500 korun. Jinak plně uznávám, že touto úpravou není řešen sociální problém existence pro pensisty a zřízenectvo. Ale bylo již uvedeno, že bude nyní povinností veřejně právních organisací, tedy i vlády, aby nějakým novým způsobem řešila požadavky další. Pro tuto dobu mám za to, že pensisté na velkostatcích budou spokojeni s tím, když poslanecká sněmovna přijme návrh, jak vyšel z výboru sociálně-politického a zemědělského. Doporučuji tedy, aby poslanecká sněmovna tento návrh přijala beze změny a aby návrh p. kol. Hirsche byl zamítnut.

Předseda (zvoní): Přeje si pan zpravodaj Bergman slovo?

Zpravodaj posl. Bergman: Připojuji se k návrhu pana referenta. Vyslovuji se proti návrhu p. posl. Hirsche.

Předseda (zvoní): Měli bychom teď hlasovati. Poněvadž však presence neodpovídá předpisu našeho jednacího řádu pro hlasování, odložím hlasování snad na pozdější dobu a mezi tím bychom vyřídili některé věci další. Hlasování o dalších odstavcích denního pořadu bychom spojili s hlasováním o této věci.

Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)

Není námitek. Budeme tedy postupovati, jak jsem právě uvedl.

Další odstavec denního pořadu jest

4. zpráva výboru imunitného o žiadosti ministerstva vňútra č. 70.269/1920/2, aby poslanecká snemovňa prejavila súhlas so stiháním poslanca Svetlíka pre priestupok (tisk 1470).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Markovič. (Hlasy: Není přítomen!) Není přítomen.

Kdo je předsedou výboru imunitního? Pan posl. dr. Haas. (Hlasy: Není přítomen!) Není přítomen.

Místopředseda p. posl. Dyk? (Hlasy: Není přítomen!) Není rovněž přítomen.

Projednávání tohoto odstavce denního pořádku odložím, až bude přítomen buďto pan zpravodaj nebo některý z předsedů výboru. (Souhlas.)

Přikročíme k odstavci 6., jímž jest

6. zpráva výboru rozpočtového a výboru pro dopravu a veřejné práce o návrhu poslanců Sladkého, Landové-Štychové, Draxla a soudr. (tisk 224), aby byla bezodkladně vybudována účelná a důstojná budova pro české státní reformní reálné gymnasium v Duchcově (tisk 1410).

Zpravodaji jsou páni posl. dr. Dolanský a Draxl.

Uděluji slovo zpravodaji panu posl. Draxlovi.

Zpravodaj posl. Draxl: Slavná sněmovno! Tiskem 224 jest navržena výstavba účelné budovy pro české státní reálné gymnasium v Duchcově. Výstavba budovy českého reálného gymnasia v Duchcově jest nutnou a to z těch důvodů, jelikož v r. 1919 při jeho založení byla škola umístěna v budově německého gymnasia. Ředitelství českého gymnasia uzavřelo smlouvu s ředitelstvím německého gymnasia v tom smyslu, že toto mu propůjči své místnosti do konce školního roku 1921. Při ukončení této lhůty má předati české státní reálné gymnasium místnosti zase německému školnímu ústavu. Německý ústav nalézá se naproti tomu v situaci stejné, tak jako český, jelikož při zabrání místností českou školou byly zabrány veškeré kabinety, současně laboratoře, resp. sály pro chemii, a v důsledcích toho nemohou se oba dva tyto ústavy v jedné budově náležitě rozvinouti. Naproti tomu jeví se, že české státní reálné gymnasium bylo zřízeno nejen pro samotný jediný školní okres duchcovský, nýbrž tento ústav jest navštěvován žactvem ze tří školních okresů. Jest to okres duchcovský, bilínský a teplický. V těchto třech okresech nalézá se kolem 50 českých občanských škol s počtem přes 10 tisíc žáků a žákyň. Jeví se tudíž nutnost, aby budova pro české státní reálné gymnasium byla vystavěna a sice s urychlením tak, aby koncem roku 1921 byla budova již vystavěna.

Výbor pro dopravu a veřejné práce, pojednávaje o důležitosti této školy, připojil se k resoluci výboru rozpočtového, který doporučuje resoluci Národnímu shromáždění následovně (čte):

"Vládě se ukládá, aby výstavbu budovy pro české státní reformní reálné gymnasium v Duchcově co nejvíce urychlila a za tím účelem příslušnou položku do řádného státního rozpočtu zařadila a jmenovitě pamatovala na včasné zakoupení místa stavebního a pořízení plánů stavebních."

Výbor pro dopravu a veřejné práce připojuje se k resoluci výboru rozpočtového a klade důraz na to, aby vláda vzhledem ke kritické situaci s umístěním českého státního gymnasia v Duchcově s urychlením provedla výstavbu budovy, aby počátkem školního roku 1922/23 škola ve vlastní budově mohla vyučovati, a doporučuje Národnímu shromáždění resoluci ku přijeti.

Předseda (zvoní): Jest zde pan zpravodaj posl. dr. Dolanský? Bylo pro něj již posláno.

(Po krátké přestávce:)

Prosím pana zpravodaje posl. dr. Dolanského, aby se ujal referátu.

Zpravodaj posl. dr. Dolanský: Vážená sněmovno! Výbor rozpočtový z týchž důvodů, jako výbor pro dopravu a veřejné práce navrhuje, aby byla zpráva předložena vládě k uvážení, pokud lze návrhu posl. Sladkého, Landové-Štychové, Draxla a soudruhů vyhověti, jelikož neměl a nemá dostatek podkladů pro své usnesení a je třeba vykonati nezbytná šetření.

Výbor rozpočtový na základě spisů, které mu byly předloženy, uznal, že výstavba budovy pro české státní reformní reálné gymnasium v Duchcově jest stavbou nezbytnou a neodkladnou a že je třeba za tím účelem, aby ústav ten našel trvalé a dobré umístění, výstavbu nové budovy urychliti. Za tím účelem je ovšem třeba, aby příslušná položka přišla do řádného státního rozpočtu, kde pro rok 1921 zařazena býti nemohla a jmenovitě aby do rozpočtu záhy zařazena byla položka na zakoupení stavebního místa a pořízení plánů stavebních, jichž vyhotovení bude vyžadovati delší doby se zřetelem k tomu, že jest třeba řešiti umístění, půdorys a vše to, čeho k takové trvalé a možno říci jistě komplikované stavbě je potřebí. Jest toho třeba tím více, poněvadž s vyučováním počátkem školního roku 1922/23 se započne, a proto je nejvyšší čas, aby přípravy pro stavební sezonu byly skončeny.

Bude na vládě, aby možno-li v rámci jí k disposici jsoucích prostředků učinila opatření dříve, každým způsobem však je třeba, by se tak stalo v řádném rozpočtu na rok 1922. Výbor rozpočtový tedy opětuje ještě jedenkráte naléhavost a důležitost podniku, o který jde, a doporučuje vládě, aby co nejrychleji a s plnou váhou přípravy pro tuto stavbu uspíšila. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s resolucí navrženou výborem rozpočtovým, k níž se připojil také výbor pro dopravu a veřejné práce, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh pana zpravodaje jest přijat.

Tím jest vyřízen 6. odstavec denního pořadu a zbývá nám ještě hlasovati o odstavci 3., totiž o

3. zprávě výboru sociálně-politického a zemědělského o vládní osnově zákona, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, jakož i o návrzích posl. dr. Matouška, Bergmana, dr. Lukavského a druhů (tisk 679) na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých (tisk 1471).

Prosím pány zpravodaje, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Hlasovati budeme tímto způsobem:

Zákon má 17 paragrafů, nadpis, úvodní formuli a přílohu. Vzhledem k jednotnosti materie dám hlasovat o celé osnově s nadpisem a úvodní formulí najednou. O příloze - to jest tabulka zaopatřovacích požitků - dám hlasovat odděleně, a to nejprve s číselnými opravami uvedenými v pozměňovacím návrhu pana posl. Hirsche a soudr., který byl již přečten.

Kdyby byl tento návrh pozměňovací zamítnut, dám hlasovat o tabulce, jak je uvedena ve zprávě výborové.

Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo tedy souhlasí se zákonem, jak je obsažen ve zprávě výboru sociálně-politického a zemědělského o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, s jeho 17 paragrafy, s nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. §§ 1 až 17, nadpis a úvodní formule jsou schváleny tak, jak jsou obsaženy ve zprávě výborové.

Teď dám hlasovat, o příloze, to jest o tabulce zaopatřovacích požitků podle návrhu pana posl. Hirsche a soudr.

Kdo s tímto návrhem pana posl. Hirsche a soudr. souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh pana posl. Hirsche a soudr. je zamítnut.

Kdo souhlasí s přílohou touto, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Příloha ta schválena jest tak, jak je obsažena ve zprávě výborové.

Tím je odstavec tento vyřízen a druhé čtení dám na pořad příští schůze.

Přistoupíme ke 4. odstavci dnešního denního pořadu, totiž ke

4. zprávě výboru imunitného o žiadosti ministerstva vňútra čís. 70.269/1920/2, aby poslanecká snemovňa prejavila súhlas so stiháním posl. Svetlíka pre priestupok (tisk 1470).

Je přítomen zpravodaj pan posl. dr. Markovič? (Hlasy: Nikoli.)

Je přítomen místopředseda imunitního výboru pan posl. Dyk. Žádám ho, aby převzal referát.

Zpravodaj posl. Dyk: Vážená sněmovno! Ministerstvo vnitra žádá na návrh policejního kapitána města Ružomberka, aby poslanecká sněmovna projevila souhlas s trestním stíháním posl. Svetlíka proto, že jmenovaný poslanec jakožto sekretář krajinské odborové rady dal vydržovati představení v kinematografu v Ružomberku, který převzal od Samuela Hegedüsa, ačkoliv k tomu neměl od úřadu ministra pro správu Slovenska žádnou licenci.

Opis protokolu o výslechu poslance Svetlíka jako svědka připojený k spisům potvrzuje správnost tohoto udání.

Vážená sněmovno! Imunitní výbor zabýval se touto věcí s hlediska teoretického, uvažoval totiž, má-li býti vydán poslanec za to, co koná bez souvislosti s mandátem poslance. Po názoru většiny imunitního výboru nesouviselo převzetí biografu bez licence nijak s vykonáváním mandátu kol. Svetlíka. (Hlas: Neslyšeli jste ho!)

Imunitní výbor nemusí nikoho slyšeti, poněvadž řešení tohoto sporu mělo ráz čistě zásadní. My jsme zkoumali to s hlediska, jaké hranice má poslanecká imunita. Hranice nastává tehdá, když poslanec mandát nevykonává.

My jsme se postavili na stanovisko, že v případě, kdyby poslanecká imunita kryla poslance ve vykonávání, neříkám jeho práv, ale kdyby ho kryla více než jakéhokoliv občana jiného, zavedla by určitou nerovnost občanskou, čili bylo by dovoleno poslanci bez ohledu na jeho mandát daleko více, než jest dovoleno jinému občanu. Ve státě demokratickém nemůže býti vytvářena nějaká kasta občanů privilegovaných, poslanců, kteří by směli to, co nikdo nesmí, a upozorňuji dále, že v praktickém životě imunita poslanců by byla zneužívána tak, že by určitý soukromník, který by chtěl provésti určitý akt bezprávný, by prostě si vzal toho kterého poslance, aby kryl bezprávnost jeho podnikání, jinými slovy, byl by tento poslanec jakousi volavkou na jedné straně a zneužívalo by se funkce poslanecké k věcem, které s vykonáváním poslaneckého mandátu nic společného nemají. Proto se postavil imunitní výbor na stanovisko, že zde nejde o případ imunity a navrhl, aby poslanecká sněmovna dala souhlas ke stíhání poslance Svetlíka.

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan poslanec Svetlík. Uděluji mu slovo.

Posl. Svetlík: Ctená snemovňa! Keby išlo o súkromný prípad, nebol by som ani s to, aby som sa uchopil slova. Ide však o túto vec. Výbor imunitný nevypočul, ako sa vec skutočne má. Já môžem uviesť následujúce. Kdo zná pomery u nás a vezme túto celú koncesovú politiku, ako sa robí na Slovensku, musí spozorovať každý nestranný človek, že táto politika sa robí spôsobom nesprávnym a povedzme si to úprimne, že jednotliví úradníci županskí alebo ministerskí s koncesiami robia, čo chcú. Roku 1919 to bolo tak: Pán minister Šrobár bol prítomný na jednom shromaždení v Ružomberku a tam vyhlásil, že všetky koncesie budú podrobené veľkej revízii. Jedna deputácia robotnínka žiadala, aby pre prípad, keby sa stalo, že miestny biograf by bol odobraný jeho pôvodnému majiteľovi, aby táto koncesia bola daná robotníckej organizácii, a tu tento sľub bol robotníctvu daný, že na robotníctvo bude ohľad v Ružomberku. Roku 1920 sa však stalo, že z ministerstva v Bratislave došiel spis na mestský kapitanát v Ružomberku, že koncesia sa zrušuje, a došiel tiež druhý spis, ktorý bol viac privátneho rázu, podpísaný úradníkom, zástupcom ministerstva pre Slovensko, Eisenšteinom, kde bol príkaz, aby mestský kapitanát osobne pôsobil na to, aby toto kino bolo odovzdané jednomu menšiemu spolku v Ružomberku, za ktorým nestojí ani desiata časť ružomberského obyvateľstva. Zistilo sa ďalej, že za týmito vecmi stojí jedna banka, ktorá tento podnik chcela financovať. Keď sa tieto veci staly, ohlásil som ja ako zástupca odborových organizácií úradom, že keď je táto koncesia odňatá, do tých čias, než sa táto vec úradne vyrieši, bude dávať niekoľko predstavení robotníctvo samo. Ja som sa na to podpísal ako tajomník. Bolo niekoľko predstavení robotníckych a vyzískalo sa na 5300 K, ktoré sme odovzdali na patričné účely vzdelávacie, a vedľa toho boly 3 predstavenia čiste pre invalídov. Peniaze z týchto troch predstavení boly odovzdané invalídom. Ale stalo sa potom, že za krátky čas táto finančna skupina, táto banka Ružomberská tento dom kúpila, - dala zaň 1 mil. - má ho i dnes vo svojom vlastníctve.

To by bola celá vec. Treba hlavne poukázať, že v privátnom prípade by som si nedovolil žiadnym spôsobom niečo robiť s koncesiou, ale dnes choďte od jednoho mesta k druhému a poznáte, že dostávajú koncesie obyčajne tie krúžky a strany, ktoré idú s vládnymi kruhy a na široké masy ľudu slovenského, ktorý má prvý právo na ne, sa nepamätá. Dnes sa vyháňa čert Belzebubom, jedným sa to odoberá a druhým ešte väčším bankám sa to bude dávať, ktoré väčšinou majú tieto podniky pod svojou správou. To som chcel predniesť k uvedenému faktu. (Hlas: Bol si vypočutý imunitným výborom?) Nie.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP