Pátek 14. ledna 1921

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Slovo má p. kol. Johanis.

Posl. Johanis (pokračuje): Pánové, kteří jsou ctitelé volného obchodu, mohou přesvědčit snad ty, kteří jim věří, ale nás nepřesvědčí. (Posl. Najman: Mluví akta!) Ale, pane kol. Najmane, vy právě víte nejlépe, že kdybychom zavedli vaše linie, které jste chtěli, byli by poškozeni nejen konsumenti, ale i živnostníci i obchodníci. Slušný živnostník s vámi nesouhlasí. (Posl. Najman: Jak nesouhlasí, i dělníci ve Veselí n. Lužn. žádali všichni...) Ale p. kol. Najmane, přiznáte, že dělníci velmi často chybují politicky i hospodářsky. Já znám tu historii z Veselí n. Luž., jak byla organisována. S volným obchodem nemůžeme souhlasiti, to musíte přiznat. (Posl. dr. Kubíček: Kde je vaše volební heslo: Pryč s ústřednami?) To jest snad omyl, my z ústředen nemáme žádný prospěch; a jestliže někdo měl odvahu ústředny reformovat, byli jsme to my, špatnosti v ústřednách nebereme v ochranu. Zejména v obilním ústavě měli jsme odvahu provésti celou řadu reforem. Mluvím o zásadě a musím konstatovat, že zásada je správná. Já pánové, při této příležitosti chci říci, že nejen u obilí a u mouky, ale i u jiných věcí je nutno si stěžovati, že lichva zachvacuje kde koho, a je nutno říci... (Výkřik: Nejvíce lichvaří ústředny, které vy fedrujete!) Pane kolego, nyní nemám kdy, abych to vyvracel, ale pozvu Vás na schůzi a dokážu Vám nesprávnost Vašich názorů. Já chci říci, že nejen u obilí a u produktů zemědělských, ale i u průmyslových je nutno varovat ty, kteří mají moc, zejména dělat cenovou politiku, aby ustali od svého nekalého řemesla. Já konstatuji, že v srpnu nabízela se firma Hirsch v Holicích, že bude dodávat obuv pro státní zaměstnance, tak zv. obuv městskou za 210-220 -230 K. Počítá-li se nyní obuv tato za 300-400 K, jest z toho viděti, jak lichvaření od srpna se stupňuje, ač mzdy, materiál se nezvýšily. (Výkřik: Kožní ústředna!) Kožní ústředny nemáme. Tam máte právě volný obchod. (Výkřik: Prodělala 30 milionů korun, které stát musel doplácet!) Musím vás, pane kolego, opraviti, že nemáte pravdu, to se zaplatilo. (Týž hlas: Ale v čem a kdo to zaplatil?) Ale také to jsme my napravili, poněvadž jsme učinili opatření, abychom to, co utrpěl stát mým předchůdcem, napravili, aby stát po této stránce neutrpěl žádné škody.

Také v otázce textilního průmyslu vidíme, že i zde volá se po nápravě a silné ruce. Jest nemyslitelno při nezaměstnanosti textilního průmyslu, při nadbytku výroby, abychom platili výrobek textilní tak draho, jako dnes, ať jde o zboží bavlněné nebo jiné. (Posl. Najman: Proč jste kupovali drahou bavlnu?) víte, pane kolego, vy jste do toho zasvěcen, zač bavlnu textilní fabrikanti koupili a zač prodávají zejména bavlnářské zboží. Žel, že času nezbývá, abychom vypočítali, co vydělali. Musíme zejména volati po nižších cenách v textilním a kožařském průmyslu, protože to nesouvisí jen s otázkou cenovou, ale také s otázkou sociální. Máme nezaměstnanost zejména v těchto dvou oborech a jsme povinni volat po redukci cen proto, poněvadž se jedná o otázku zaměstnání dělnictva.

Při této příležitosti appeluji také na ministerstvo veřejných prací, aby nezaměstnanosti hledělo čeliti zejména zahájením nouzových prací, dostavováním silnic, případně stavením drah, objednáváním vagonů, dáti vagonkám práci, aby, co zde bylo ohlášeno z Ringhofrovky, nepřeneslo se také na jiné závody, aby dělnictvo v této těžké době bylo zaměstnáno.

Ke konci chci říci, že musíme zkoumati, ať již v tomto slavném zákonodárném sboru nebo jinde, otázku, může-li obyvatelstvo, zejména nemajetné, míti koupě schopnost pro budoucnost, ať jde o živobytí nebo jiné životní potřeby, o placení bytů anebo topiva, a bylo-li si stěžováno na drahé uhlí, že zde voláme po korektuře zákona o dani z uhlí. (Výkřik: Řekněte horníkům, aby pracovali pořádně! Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Johanis (pokračuje): Musím prositi, abyste si byli vědomi, že právě při zákoně o socialisaci dolů jest příležitost, abychom zkoumali, kolik mají horníci mzdy, zač přijde metr. cent uhlí, abychom si byli vědomi, můžeme-li žádat od dělníků snížení, pak-li ano, musíme si býti vědomi, že jim musíme dáti příležitost, aby se levněji oblékali, obouvali, levněji žili. Prosím, abyste si všichni uvědomili (Výkřiky.), že všichni máme povinnost, ale nejpřednější povinnost jest dnes státní správy, opatři ti u bohatých peníze k okamžitému nákupu i v cizině a rychlé splnění odváděcí povinnosti domácími producenty, aby hlad nebyl příčinou nespokojenosti (Výkřiky.) a případně ohrožením existence státu. Končím. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. Štolba.

Posl. Štolba: Slavná sněmovno! Nechci kritisovat dnešní dodatek k státnímu rozpočtu, v němž stejně jako v hlavním rozpočtu nejméně jest pamatováno na naše zemědělce, ale chci poukázat dnes na škodlivost takového postupu a to nejen, že postup ten naše zemědělství ubíjí, ale hlavně škodí širokým vrstvám lidovým a škodí v prvé řadě státu.

Po světové válce celý svět viděl, jak důležitá jest produkce zemědělská, a jak důležitá jest zvláště soběstačnost státu z domácí sklizně zemědělských produktů. A poněvadž stát a lidstvo se mohlo o tomto faktu přesvědčiti, očekával náš zemědělec, že jak stát, tak lidstvo umožní našemu zemědělci, aby výrobu zdvojnásobil. Ten domácí chléb může býti ještě snad vzácnější, kdyby nám nastala nějaká porucha zahraniční, ten lid může býti znovu postaven do té bídy, kde prostál celé noci ve frontách na žvanec chleba, kterého se často nedočkal. Pánové, to očekával náš zemědělec zcela určitě, ale zklamal se. Stát povinnost k zemědělci nevykonal; viděli jsme to v hlavním rozpočtu, a vidíme i v dodatku ke státnímu rozpočtu, že na zemědělství jest pamatováno jenom v takové míře, která naprosto našeho zemědělce uspokojiti nemůže.

Pánové a dámy! Je jisto, že zemědělec má vyrabované chlévy, půdu ochuzenou, že má své zrno znečištěné plevelem a že má semeno zdegenerované. Zde měl stát přihlížet k těmto okolnostem a měl pomoci zemědělci, aby jednak doplnil své chlévy, jednak aby doplnil, co schází v půdě obstaráním strojených hnojiv a aby zejména mu obstaral semena, což by neprospělo jenom jemu, nýbrž celému lidstvu, širokým vrstvám lidovým. Neboť jistě by se tím sklizeň zdvojnásobila. Ale stát nejenom že byrokratické zařízení rakouské nezrušil, nýbrž on je rozšířil, a on v něm pokračuje.

Slavná sněmovno! Vázané hospodářství dokazuje tu neschopnost státu v zásobování lidstva. Vidíme, že v těch produktech, kde bylo vázané hospodářství zrušeno, máme zcela dostatek těchto potravin. Po dlouhé době, když se podařilo zrušiti vázané hospodářství hovězím a vepřovým dobytkem, kdo by byl za tehdejších poměrů, jaké byly, odstavoval ten dobytek? Nikdo! Každý počítal s tím, že když to tele odstaví a když na něm má nejvíce přirůstat, že mu ho stát sebere, aniž by se ptal, zdali má zaplaceny náklady. A také bylo vidět, že žádný za těch poměrů dobytek neodstavoval, a kdybychom ještě tak dále pokračovali, že bychom byli ještě dlouho a dlouho masa se nedočkali. A bylo jen štěstím, že toto vázané hospodářství aspoň v mase bylo uvolněno, a vidíme to dnes a viděli jsme to včera na trhu pražském, že bylo maso hovězí již za 4 K.

Zdálo by se z toho, že my zemědělci toužíme po zrušení ústředního a dosud vázaného hospodářství obilím, ale mýlili by se všichni; my si přejeme vázané hospodářství a my úmyslu toho nemáme, abychom se obohatili, to je nesprávné, nám záleží na tom, aby se lidstvu dostalo všeho, čeho ke své výživě potřebuje, a vidíme, že přes všecku naši nejlepší snahu tímto systémem toho dosáhnouti nemůžeme. Snad jistě zamyslil se leckdo nad tím, že v době po převratu po 28. říjnu, kdy náš zemědělec v celém království Českém, na Moravě i ve Slezsku byl vyrabován zpola, kdy musili zemědělci, kteří byli osvobozeni do 30. září, odevzdati všecko obilí, tedy bylo zde málo těch dodavatelů. Je podivno, že po převratu, kdy jsme tehdy tolik měli odvezeno z Čech, my jsme nedbali o tu krisi zásobovací, která dnes stále se nadhazuje a která se stále vrhá na hlavu našeho zemědělce. A kdybychom chtěli stopovati, proč to bylo, že tehdá jsme vydrželi, kdy nemohlo se nic z ciziny přivézti, když jsme byli odkázáni čistě jen na sebe sami, tedy, jak je to možné, že rok od roku ta krise se dostavuje dříve a dříve a zdá se, přátelé, že se dostaví snad příštím rokem anebo v budoucím roce, když to tak povedeme, hned o žních.

Bylo by třeba, aby nad tímto faktem se zamyslily ty kruhy, které stále a stále jsou a horují pro to udržování státního hospodářství. Já vidím, že takovýmto způsobem nemůžeme a nebudeme soběstačni a že budeme rok od roku více nakupovati v cizině. Ovšem je otázka, bude-li nám přízniva doba, abychom to dovezli, a bude-li vždy příznivá doba, aby se to našemu konsumentu dostalo do úst. A že největší procento těchto miliard, které v cizině za toto obilí dáme, připadne na našeho zemědělce, není pochybno, nýbrž je to zcela jisto. Kde tedy vězí ona chyba, že stále dříve máme snědeno? Na našem zemědělci, i letošního roku, jak bylo v listech několikrát již uvedeno, že náš zemědělec nekoná svou povinnost.

Vážení pánové a dámy, já tvrdím a nepotřebuji to tvrditi, nýbrž to jsou fakta - že náš zemědělec koná tu nejsvětější povinnost ke svému lidu. Při těch podmínkách, při té mizerii pracovních sil, při té mizerii výmlatní, kdy nebylo uhlí, ani benzinu a kdy benzin stál více než obilí, je dosti, když je dnes odvedeno 60% toho nespravedlivého kontingentu, který je rozvržen tak, jak se to dělalo za starého Rakouska, jak dokáži, a já mám fakta, že kontingent byl rozvržen dříve, než došly podmínky, podle kterých měl býti rozvržen. Tehda nebylo dodrženo to, co bylo se stranami smluveno v klubech, aby 57 tisíc vagonů, které loňského roku byly odvedeny, bylo rozvrženo tam, kde se dodati mohou. A aby byly rozvrženy těmi zemědělci, kteří znají poměry a kteří znají poměry sklizňové v jednotlivých okresích, ani to nebylo dodrženo. Kontingent tento byl rozvržen beze všeho podkladu na okresy, z nichž některé snad mají schopnost to dodati, ale též na některé, které to dodati nemohou, a je podivno, že z tohoto nespravedlivého kontingentu je již 60% odvedeno.

Vážení pánové, kdybychom snad chtěli dokázati, že kontingent, který nám byl předepsán, odvádíme a že ho předáme, pak by nám musily ty strany, které na nás tak volají a které o nás tak píší, také dokázati, abychom nemuseli za pracovní dny, za práci řemeslnou platiti obilím. Chci uvésti jen faktický případ. Rolníkovi, který měl oseto 5 ha půdy obilninami, bylo předepsáno 52 q chlebovin. Těch 52 q chlebovin by ten rolník dodal a snad by je i předal, ale on musel vedle rekvisic, vedle státu, opatřiti také koláře, kováře, sedláře, obuvníka, krejčího a zemědělské dělnictvo. Pánové, poněvadž to jest druhá rekvisice, která ubírá veřejnému zásobování, tedy nemohl to dodati, nýbrž musel se spokojiti s tím, že dodal jen to, co dodat může, poněvadž musel zaplatiti řemeslníkům obilím za jejich práci. Poněvadž tento způsob zásobování jest rok od roku větší a požadavky tyto jsou rok od roku větší, jest přirozeno, že zásobování pod rukou roste a že na veřejnou aprovisaci zbude ročně méně a měně. A tedy tím také se vysvětluje, proč nemáme tolik, abychom mohli splniti své povinnosti.

Druhá věc, která jest stejně důležitá, jest, že žádný nezkoumá, kdo čím osívá. Ne u zemědělců, našich středních a malých zemědělců, ti mají svůj program osevní stále stejný, ale podívejme se na velkostatky a nájemce dvorů, co tam se seje! Tam se seje všecko jiné, jen ne chleboviny a oni dokonce dovedou tvrditi a říkati, že nemají obilí ani pro svůj deputát. Znám jednoho nájemce, kde přišla rekvisice od zásobovacího ministerstva a kde mu sebrali 1/2 vagonu hořčice, kde má spoustu jetele, kterého si počítá na vagony, kde měl prodán ječmen do pivovaru, ale neměl zrno odvedené. Pánové, takovým způsobem malý zemědělec jest z dodávky vyloučen a velký zemědělec, velkostatkář pěstuje to, co přirozeně více vynese. Tedy tomu našemu drobnému zemědělci nelze, aby nahradil všecko to za všecky. Kdyby náš lid venkovský odepřel zásobování pod rukou, totiž ne pod rukou, nýbrž obilí za práci, tedy snad nebyl by ohrožován tou pokutou, kterou se mu hrozí. Tvrdím, pánové, že by bylo největší rozhořčení v našem zemědělstvu, kdyby se na něm chtělo, aby dnes za všecky ty zlořády, které ono nezavinilo, platilo ty tisícové pokuty za nedodané obilí. V první řadě, poněvadž se vláda nepostarala, aby podpořila zemědělskou výrobu domácí, tedy se měla postarati o to, aby včas nakoupila v cizine, aby domácí zemědělci nebyli pořáde šikanováni. Lid venkovský jest již syt toho šikanování a stálého obviňování. Bylo by na čase, aby nebyl připravován o poslední špetku lásky k půdě, kterou dosud má. Na státu jest a také vládě klademe na srdce, aby ona si uvědomila, že jen silné, zdravé zemědělství může vybudovati silný a zdravý stát a že jen silné a zdravé zemědělství může vybudovati silný a zdravý rozvoj našeho průmyslu. Pak-li to nebude, budeme se ustavičně jenom zabývati otázkou zásobovací, která nám přeroste přes hlavu.

Vážené shromáždění! Nechci ani uváděti, že našemu zemědělci se křivdí, že jde o získání pohotových peněz; je to vždycky zemědělec, který to má zaplatiti. Pánové a dámy, myslím, že zemědělec těch pár zlatek, kterých nenabyl žádným nepoctivým způsobem, nýbrž prací, snadno zase lehce vyhází, poněvadž, až zaplatí dávku z majetku, dávku z přírůstku hodnot, daň z obratu, daň z osobních příjmů, zvýšenou daň pozemkovou, až zaplatí zvýšenou daň v pojišťování svého dělnictva, až zaplatí své dělníky, bude sama vláda musiti uvažovati, aby ho neučinila neschopným placení, aby všecko to snesl a vydržel.

Nechci ani povídati o těch věcech, které nejvíce tíží naše zemědělce, kde musí za ohromně zvýšené ceny kupovati průmyslové výrobky. Jednotlivé věci jsou již tak dnes drahé zejména v hospodářství, že zejména co se týče železa za cenu, za kterou si jindy pořídil celý vůz, nyní sotva může poříditi si kolo. Okování koně stojí více než stálo okování celého páru koní. Jeden článek řetězu stojí více než stál dříve celý řetěz. Přál bych si, aby všem nezemědělským kruhům bylo možno, aby vnikly do hospodářství našeho zemědělce v našich horských vískách, a aby jen půl rol roku na tom statku hospodařily a viděly, jakým způsobem jest těžko na venku získávati tu korunu. (Tak jest!)

Zemědělský lid vítá zákon o pozemkové reformě, neboť nejen že půda zabraná našemu lidu patří - byla mu před 300 lety odcizena - ale půda ta dostane se do rukou lidí pracovitých, kteří dávají nám plnou záruku, že se naše produkce značně zdvihne. Jedno mne však zaráží. Revoluční Národní shromáždění odhlasovalo 17. července zákon o obecním statku, který tisícům zemědělců podlamuje hospodářskou existenci a který mne nutí, abych před celou sněmovnou a širokou veřejností žaloval do jeho nespravedlivosti a hospodářské škodlivosti. Zákon ten béře 16.827 ha lesů, 820 ha luk, 986 ha rolí a 2929 ha pastvin našemu zemědělskému lidu, z něhož jest a bylo držiteli 989 lidí majících do 5 ha, 1585 do 10 ha, 1357 do 15 ha a 904 do 20 ha. Nejsou to tedy ti zbohatlíci o kterých se mluvilo, nejsou to bohatí sedláci, nýbrž jsou to většinou naši malí drobní zemědělci. Tito drobní a střední lidé užívali této půdy od doby, kdy se ještě obhospodařovala společně ve společném vlastnictví. (Hlas: Když chcete míti práva, mějte také povinnosti, a těch jste se zbavili.) My jsme je konali... (Týž hlas: Nekonali! Předseda zvoní.) My jsme je konali velmi správně, poněvadž jsme vybudovali lesy a pole vzorné. Co to bylo tehdáž? Byly to pahorky, na kterých se páslo. Na těch pracovalo několik pokolení za sebou a tuto půdu svou mozolnou prací několik pokolení přeměnilo v úrodná pole a luka. Lesy, které zely pustotou, proměnil lid náš a naši předkové prací v lesy vzorné, které budou nyní dávati velkého užitku. Tato půda byla vzata tisícům rodinám jediným škrtem péra bez náhrady. Pakliže zákon o dlouholetých pachtech ze dne 27. května připouští drobným pachtýřům, aby si půdu drženou mohli vykoupiti, pak jest ne správné a hříšné, že těmto lidem drobným, kteří od pravěků na ni pracovali, nedovolilo se ji vykoupiti. Nejkřiklavější však jest to, že z obecních statků dostává se největší podíl ne drobným dělníkům, ne domkářům, nýbrž velkým podnikům velkostatkářským v obcích, které výnosem v některé obci dosahují 60-80%, které na místo placení přirážek béřou tento podíl. Tyto objekty velkostatkářské, které lesy kácí a neobyčejně výhodně zpeněžují, mají ve svých lesích plnou volnost, ale dostávají ještě 60-80% lesa z obecního statku. Pak-li historické právo obecního statku mělo býti upraveno, mělo býti upraveno tak, aby se dostal mezi všecky občany, kteří v té obci žijí, neboť, jestliže patřilo právo to jen v obcích žijícím starousedlíkům, pak mělo to býti rozšířeno na ty, kteří tam dnes žijí, a ne aby bylo vzato a dáno obci, aby velkostatkáři a velké podniky brali z toho užitek.

A proto budeme se domáhati všemi prostředky toho, aby zákon ze dne 17. července byl spravedlivým způsobem novelisován. Naše strana a náš lid přinesl naší mladé republice ty největší oběti. Náš zemědělec dal svou prací jistě státu dosti prostředků k založení pevných základů této mladé republiky. A proto nebudeme nadále trpěti, aby na něho byla ukládána stále nová a nová břemena, nebudeme trpěti šikanování našich zemědělců, které jest stále stupňováno, nýbrž budeme se domáhati všemi prostředky toho, aby v našem svobodném státě vedle všech občanů svobody požívajících požívali jí ve skutečnosti také naši zemědělci.

Naše strana bude hlasovati pro předložený dodatek k rozpočtu a jako při každé příležitosti dokázali jsme, že nám záleží na zbudování silného státu, třeba i za velikých obětí našich zemědělských příslušníků, zůstaneme i tentokráte věrni naší Československé republice a budeme pracovati pro její rozvoj a zdar. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má kol. posl. Skaunicová.

Posl. Skaunicová: Vystupuji poprve na řečnickou tribunu v této sněmovně demokratické republiky Československé, abych jako žena a matka podrobila odtud částečně aspoň kritice krvavý státní rozpočet, zdělaný na účet všech dělnických žen a matek, kterým ve dnech právě minulých státní orgány skonfiskovaly nejdražší jejich majetek, život a svobodu jejich mužů a synů ve prospěch třídního panství kapitalismu v této republice.

Nečekejte, že jako žena a matka, pobouřena všemi těmi hrůzami bezohledné, ničím neodůvodněné persekuce, zasypu vás přívalem pobouřených citů, že budu mluviti o zoufalství znásilněných dělnických žen a matek, kterým bylo v těchto dnech tvrdě vzato to nejdražší, co dosud měly v bídném svém životě, které byly persekucí státních orgánů udeřeny přímo do obličeje a srdce. Nelíčila bych pravý stav věcí, kdybych takto mluvila. Naše dělnické ženy a matky, i když teskní po svých miláčcích, zapadlých dnes v kobkách československých kriminálů, nelomí zoufale rukama, nepropukají v malomocný pláč, netrnou strachem a hrůzou. I když se objeví v jejich očích slzy, není to doklad jejich vnitřního zhroucení, je to doklad jejich spravedlivého hněvu, jejich nesmírného pobouření nad tím, co je dnes všechno možné v republice, která se nazývá demokratickou a v jejíž čele stojí hlasatel humanismu, president profesor Masaryk. Naše dělnické ženy a matky užasly nad brutalitou, která dovede veřejně plvati na všechny humanitní ideály, na všechny pojmy prosté lidskosti, nad brutalitou, která s bičem v ruce káže o demokracii a nešetří při tom ani bezbranných žen a dětí. Všechny hrůzy, jimiž v nejhorších chvílích své bezradnosti zasypávalo své nenáviděné poddané hroutící se staré Rakousko, byly překonány tím, co ke své záchraně v těchto dnech vykonala a dosud vykonává v Československé republice, v Čechách, na Moravě, na Slovensku i v Podkarpatské Rusi diktatura buržoasie. (Výkřiky.) Generální útok na dělnickou třídu musil býti zevně aspoň něčím omluven. Bylo potřebí fíkového listu pro odůvodnění toho veškerého násilí, které tak živě připomíná pověstnou Bartolomějskou noc. Reakcionářský puč buržoasie a její pomáhačů musil býti přece jenom nějak na venek omluven a proto byl dán veškerému vládnímu tisku povel, aby z plných plic křičel a lhal o připravovaném státním převratu, o komunistickém puči, aby dráždil nejnižší nacionální pudy a připravoval tak atmosféru vhodnou ku provedení nejbezohlednějšího násilí na československém proletariátu, demonstrujícím docela klidně pro splnění všech těch slavných, dodnes nesplněných slibů, kterými jej dodnes jen šálí buržoasie a s ní ostatní parlamentární vlády v této republice.

A když byla uměle vytvořena pobouřená nálada ve všech nacionálně přecitlivělých vrstvách národa, když bylo hrůznými barvami vykresleno nebezpečí, v němž vězí vlast a národ, když byla vylhána vina, byl na dělnictvo bezbranné a poctivé podniknut zákeřný útok.

Správně zde bylo řečeno, že byly tu kopírovány jenom starověké a středověké úklady, připravující rafinovaně vinu a trest Krista, Husa a všech nepohodlných kacířů, že byly tu inscenovány všechny ohyzdné prostředky, jimiž temné moci starověku a středověku bránily své výsady proti nepohodlným kacířským myšlenkám.

Je to exhumace starověku a středověku, brodícího se v násilí a krvi. Je to recept, odkoukaný staré mrtvé tyranii. Je to vzkříšení barbarství, pěstního práva a krevní msty a je to ukázka zoufalosti všech těch, kdož ještě dnes bláhově věří, že lze trvale vládnouti karabáčem.

Pánové, vy jste se přepočítali! Takhle zříceniny kapitalistického panství nepodepřete, takhle majetková privilegia nezachráníte. Každá nová persekuce vámi vyvolaná znamená jenom poučování otroků o jejich právech a vašem bezpráví. Každá rána do obličeje našich žen a matek znamená jenom důrazný povel k přemýšlení o tom, proč bijete. Odkrýváte tak sami před prostými dělnickými ženami své tajné plány, probouzíte i v nich třídní vědomí, strhujete závoj se všech těch věcí, které jste dosud před nimi pečlivě tajili. Neupevňujete panství buržoasie, ale podkopáváte mu půdu, aniž byste to tušili.

Všechno to, čeho bylo u nás dosud použito ku zdolání nekompromisního dělnického hnutí, mluví do duší našich dělnických žen hlasem hromu. Pamatujte si, že jste poranili tisíce a desetitisíce českých žen, těch žen, jichž zmozolené ruce houpají kolébkou národa. To, co včera ještě bylo možné jen v horthyovském Maďarsku, stalo se možným, ale stalo se skutečností v Československé republice.

Chtěli jste pranýřovati české dělníky a postavili jste na tento světový pranýř sami sebe. Od této chvíle nemáte práva mluviti o demokracii v této Československé republice. (Souhlas soc. dem. levice.)

Uvedu jenom některá konkretní fakta, která křiklavě illustrují události posledních dnů.

Prohlédla jsem v přítomnosti pana presidenta zemského soudu brněnského některé žalářní cely na Cejlu a Špilberku. Zhrozila jsem se. V jedné cele na Cejlu jest uvězněno 56 osob, mezi nimi 18 vězňů politických, v této stávce zavřených. Ti druzí jsou vězněni z jiných důvodů. Když jsem se tázala, jak jest to možné, aby tito lidé byli pohromadě s lidmi, kteří přece po celý svůj život nic neudělali, ani kolečka nikde nezkřivili, kteří se živili poctivou svou prací, bylo mně panem presidentem řečeno, že všechny žaláře jsou přeplněny, poněvadž k dosavadním 624 vězňům přibylo 476 vězňů zatčených v generální stávce. Jsou proto všechny cely přeplněny a vězňové v nich namačkáni jako slanečci. Ještě horší jsou poměry na Špilberku, kde asi ve čtyřmetrové cele, která jest oddělena zdí, do níž se vchází malým výklenkem, jest umístěno 20 těchto politických vězňů, kde výkaly tekly po zemi a oni je musili vytírati svým vlastním prádlem, nechtěli-li býti po celý den v té nečistotě. (Výkřiky.) Bídná strava se podává vězňům v nevymytých špinavých miskách, lžíce jsou rezavé, chléb je kyselý, k požívání nezpůsobilý. Stravy se jim podává málo. Bylo mi řečeno, že na vězně se dostává 3 K 10 h denně. Když jsem se na to tázala, bylo mi řečeno, že se vězňům nemůže více dáti.

Jsou tam uvězněni i 15-16 letí hoši, kteří byli zatčeni se svými otci. Jsou tam uvězněni i starci, kteří v celém svém životě nikdy nebyli trestáni. Nedostalo se jim za 4 neděle, co tam jsou, ani jednoho časopisu, ani jedné knihy ku čtení, jako by byli sprostými zločinci. Ale i to, co předcházelo jich uvěznění, budí hrůzu. V Oslavanech na četnickém stanovišti byli zatčení surově týráni. Strojník Hudec sražen byl četníky na lavici a byl bit býkovcem tak dlouho, až omdlel. Pak poléván byl vodou a když přišel k vědomí, byl trýzněn znovu. Pěstí mu bylo vyraženo několik zubů. Dělník Sobotka ztrýzněn byl tak, že mu ruka děsně opuchla. Dělnice Šebestová byla rovněž surově zbita. To jsou případy námi přesně zjištěné. Dělnice Chmeličková z Ivančic byla v noci odvlečena v nedbalkách do vězení. Četníci přišli pro muže a poněvadž muž nebyl doma, zatkli jeho ženu. Chmelíčková kojila dítě, jež musila zanechati hladem křičící doma. Ve vězení dostala horečku. Když stará její matka donesla do věznice hladové nemluvně s prosbou, aby je matka mohla nakojiti, byla drsně odmítnuta. Teprve na naše zakročení byla Chmelíčková, na níž ani soudní vyšetřování neshledalo viny, z vězení 15. den propuštěna. Na Zastávce zatčena byla soudružka Pížová i s mužem, rodiče odvedeni do Brna a 4 malé děti ponechány na pospas náhodě.

Několik těchto ukázek snad stačí k posouzení bezohledné persekuce dělnického hnutí v naší republice. Až bude odhalen všechen sebraný materiál, bude to obraz ještě hrůznější. Místo chleba, místo sociálních reforem, dává se dělnictvu bič a žalář. Stávkové právo se prohlašuje za zločin. Čeho se neodvážily ani nejhorší vlády starého Rakouska, toho se odvážila vláda "demokratická" prý republiky Československé. Zde vidí české dělnické ženy tu demokracii na vlastní oči. Vidí ji v četnické vůli, v trýznění zatčených, jejich poutech a žalářních celách.

Vy všichni, kdož jste vinni na dnešní persekuci dělného lidu, který - a to je dnes jisto - nikde neohrozil ani jediný lidský život ani soukromý majetek, který naopak ve dnech stávky sám pečoval o udržení pořádku a klidu, vy všichni, kdož vstoupili jste do šlépějí krvavých ruských carů a maďarských Horthy-ů, budete státi sami před soudem lidských dějin jako obžalovaní z velezrády těch, kdo pro vás a na vás pracovali, z velezrády lidskosti a všech nejprimitivnějších práv člověka.

S této tribuny posílám všem našim soudružkám uvězněným a všem soudružkám, které mají ještě své muže v žalářích, srdečný pozdrav. (Potlesk soc. dem. levice.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan poslanec Kaderka.

Posl. Kaderka: Ctěná sněmovno! Z předloženého dodatku k rozpočtu zajímaly by mě 3 věci a sice, položka týkající se pozemkové reformy, položka ministerstva zemědělství, tam zvláště položka státních statků, a potom položka ministerstva zásobování.

Jest jasno a všemi mými pány předešlými řečníky bylo to skoro zdůrazněno, že pozemková reforma nalézá se v kritickém stadiu. Všichni měli jsme ten dojem, že všechny politické strany, pokud byly ve starém Národním shromáždění, jevily veliký zájem o provedení pozemkové reformy. Ten spěch, ta snaha, s jakou se tehdá pracovalo na změnách pozemkové reformy, aspoň by tomu bývala nasvědčovala. A zdá se mí, že jsem viděl přece jen dobře, když jsem několikrát při různých příležitostech zdůrazňoval, že v tom spěchu bylo něco nezdravého. Důsledek toho vidíme totiž v příliš překotném řešení otázky, jako je otázka pozemkové reformy. Dnes je jisto, že politické strany od pozemkové reformy utíkají. Aby zde bylo jasno. Naši lidé dobře chápou obtíže pozemkové reformy a jsou si vědomi, že v době tak přechodné - a dnešní doba opravdu dobou přechodnou je - různé věci nedají se tak prováděti, jak bychom si přáli. Staví se zde v cestu jisté obtíže, ale to neznamená, že by tím musila pozemková reforma jako taková zkrachovati. V čem, na příklad já, vidím velkou slabost pozemkového zákona? Na příklad zákon záborový. Zákon záborový zabírá velkostatky nad výměrou 150 ha půdy zemědělské a 250 ha veškeré půdy.

To se praktikuje na př. takto. Majitel velkostatku, řekl bych, celá bývalá šlechtická rodina chtěla to praktikovati tak, že synové této rodiny chtěli každý pro sebe ponechati si 250 ha půdy. Na to se přišlo, že se to tak provádí. Teď přicházíme k tomu, že velkostatkář předá svému nejstaršímu synovi nemovitý majetek ve výměře 250 ha a druhé dědice podělí peněžitými podíly. Ze zabrané půdy ten druhý dědic velkostatkářský půdu kupovati nesmí. Ale my zde v zákoně o pozemkové reformě neznemožňujeme to, že ten druhý dědic může skoupit selské usedlosti a může utvořit nové velkostatky do výměry 250 ha, poněvadž nad tu výměru povolenou zákonem země by se mu zabrala, a tak hloupý nikdo nebude, aby kupoval více, než zákon dovoluje. Tedy toto nebezpečí zde je. My v zákoně přídělovém drobné zemědělce v nabývání půdy omezujeme. V tom je nebezpečí a já bych si přál důslednost. Jestliže se zde stanoví určitá hranice, máme býti tak důslední a máme zde to je pro mne nejdůležitější - v důsledcích toho jedenkráte vyřešiti náš poměr k půdě vůbec. My si zde musíme jednou říci, zdali jen ten, kdo v době příznivé konjunktury má zde určitý kapitál, smí nabývati půdy, nebo ten, kdo má poctivý zájem na půdě, kdo na ní dovede řádně hospodařiti, u něhož není půda, řekl bych, jen takovým objektem, do něhož může vložiti a výhodně zúročiti svůj kapitál. Pro nás nesmí býti půda předmětem nějaké spekulace. Nechceme tříštění půdy na malé, nedostatečné hospodářské objekty a usedlosti. Pod pozemkovou reformou nevidíme jen parcelaci, nýbrž kommassaci a všecko to, co s půdou souvisí. Nemáme žádného zájmu, aby tomu drobnému zemědělci přidělila se část půdy v tom koutě a druhému v jiném. I tyto soběstačné hospodářské usedlosti musejí býti vytvořeny tak, aby tvořily jednotný celek, aby mohly býti racionelně obhospodařovány, aby odpadly ty námitky o celé spoustě brázd a mezí, jak se proti pozemkové reformě operuje. My musíme mezi svými zemědělci vyvolati jisté porozumění pro družstevnictví zemědělské, musíme všecko, o dnešní velkostatek dovede na základě těch stávajících poměrů vytvořit, říci našemu zemědělskému lidu, že v družstevnictví zemědělském mohou toho docíliti také, že mohou společně objednávati hnojiva, že mohou všechny ty moderní stroje, které má dnešní velkostatek, společně objednati. Znám případy, že naši drobní zemědělci to dovedou chápati a že na př. u nás na Hané mají společné mlátičky, na kterých společně mlátí.

Tolik jen mimochodem o pozemkové reformě.

Co se týče státních statků, jest známo, že státní statky a statky bývalé rakouské habsburské dynastie jsou dnes ve správě ministerstva zemědělství. Konstatuji, že žádná korporace a žádný nenáviděný velkostatkář nedělal nám při provádění pozemkové reformy takové obtíže jak oprávě - a mám na mysli § 63 přídělového zákona - ministerstvo zemědělství. Jděte na Židlochovicko! My jsme se snažili drobným zemědělcům co nejvíce půdy z velkostatků přiděliti. A kdo způsobil, že půdu dostati nemohli? Ministerstvo zemědělství. A přece se nám říkalo, že státní statky budou první, které budou parcelovány. Dnes vidíme snahu, že se s jisté strany dějí pokusy, aby statky, které jsou dnes ve správě ministerstva zemědělství, nebyly parcelovány, aby byly sestátněny a zachovány jako celky. (Výkřik: Která jest to strana?) Já nemluvím o straně politické. Tedy takové věci nemůžeme si dáti líbit. A nemůžeme si také dáti líbiti odium za všechen ten nezdar v pozemkové reformě. V pozemkovém úřadě vypracovali jsme směrné ceny pro převzatou půdu. Na nás je odium, že se pozemková reforma dodnes neprovádí. My jsme tyto ceny předložili ministerské radě. Ministerská rada dodnes na nátlak ministerstva zemědělství nerozhodla a činí potíže. Jak se má potom prováděti pozemková reforma? Takové věci nedáme si líbiti, aby za námi přicházeli pánové z jistého ministerstva a žádali jisté koncese, abychom jim dostali určité věci pod střechu, a když je mají pod střechou, aby nám pak dělali potíže!

Pan kolega Štolba ve své řeči dotkl se otázky obecního statku. Nebylo mým úmyslem o té věci mluviti, do jisté míry byl jsem vyprovokován v otázce obecního statku. Pan kolega Štolb a promine, když s jeho názory naprosto souhlasiti nebudu. Otázka obecního statku jest bolestínem nejdrobnějších zemědělců na venkově. My víme, že otázka obecního statku zákonem nebyla rozřešena úplně správně. V tom souhlasím s panem kolegou Štolbou, ale v těch dedukcích z toho vyplývajících bychom se hodně rozcházeli. Pan kolega Štolba by chtěl, aby obecní statek byl vrácen starousedlíkům. Já jsem vždy kontra. Neračte zapomínati na vývin celé otázky obecního statku. Obecní statek de fakto byl majetkem obce, i když jsme tomu neříkali politická obec, kterou máme teprve po roce 1864. To byl majetek veřejnoprávní a proto se zde nehodí váš důvod, když se odvoláváte na zákon o dlouholetých pachtýřích, aby si na základě 18letého užívacího práva mohli ten majetek vykoupiti. Já, pane kolego, budu beze všeho s vámi souhlasiti, ale nesmíte zapomenouti, že jste měli také jisté povinnosti za užívání obecního statku. Jakmile jste nyní všechny tyto povinnosti v obci přenesli na bedra všech poplatníků - a konstatuji, že tito drobní poplatníci v obci jsou nejvíce zatíženi na př. daní domovní, kde z chalupy na spadnutí platí se stejná daň jako z velkého statku, pak s přenesenou povinností musíte přenésti také práva. Obec není pro dnešek, nýbrž také pro budoucnost. Nesmíte zapomínati, že po nás přijdou také druzí lidé a těm zase přenecháme tytéž povinnosti. Není možno, abyste ta práva v jedné určité periodě jim sebrali. Mezi rolníky a domkáři našimi nastalo již vyjasnění. Oni dovedou dobře chápati, co jest spravedlivý požadavek a co ne.

Otázka zásobovací jest dnes snad nejožehavější otázkou v naší Československé republice. Kolikrát jsem si myslil, pánové s obou stran, že byste udělali velmi dobře, kdybyste řekli, myslíte-li to s tou republikou poctivě či ne. Dokud jsme byli ještě v Rakousku, vždy se nám dokazovalo, že území dnešní republiky Československé jest soběstačné, že si sami se svou zemědělskou výrobou stačíme. To jest důležité. Zodpovězme si otázku, jsme-li soběstační. Prosím obě strany, aby vzaly v úvahu toto: Jsme-li soběstačni, pak není zde třeba přívozu z ciziny, není třeba, abychom těžce nabyté peníze musili obraceti na nákup obilí, mouky a pod. V tom tkví neúspěch naší valuty. Kdybychom měli peníze, pak bychom mohli položiti požadavek, případně zdůrazniti tam: Prosím, my nabízíme za československou korunu tolik a tolik, a já jsem přesvědčen, že tím by naše valuta získala. Toto musí si zde naši příslušníci, řekl bych všech směrů, již jedenkráte ujasniti. Budeme-li mít zde pevnou valutu, upraví se také i druhé poměry. To jest ten největší kámen úrazu, že dnes každý ví, že naše koruna nemá té hodnoty, jako měla koruna předválečná, a v důsledcích toho snaží se, aby těch bezcenných papírů dostali co nejvíce, a při tom celek také konečně trpí.

To jsem považoval za nutné říci k projednání dodatku rozpočtového. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP