Pátek 14. ledna 1921

Tolik uznávám za povinnost říci v otázkách politických na vývody, zejména včera zde pronesené.

Teď chci přejíti k nejdůležitějším věcem u nás, které jsou důležitější nežli politické, které dávají velice často příležitost různým demagogům, aby politicky z nich těžili, a to jsou věci hospodářské a sociální.

Nacházíme se opět na pokraji dosti zoufalého stavu, který neproděláváme po prvé. Zejména jsou to věci vyživovací. Ku sklonku bývalého Rakouska byli jsme v situaci po stránce vyživovací velice zlé a neuhájili jsme se jí sami svojí samostatností. Přiznám se, že po převratu situace jakž takž se zlepšila a myslelo se, že v otázkách, zejména hospodářských a sociálních, půjdeme rychle ku předu. První půl roku dával hodně naděje, v následujícím půl roku zejména kritickou byla doba jarní v roce 1920. Tehdy jsme si uvědomili, co jest třeba učiniti ku záchraně obyvatelstva, zejména nemajetného, po stránce výživy, a snažili jsme se učiniti některá opatření, jichž úkolem bylo zajistiti nemajetné obyvatelstvo obstojnou výživou, jak to poměry ve státě dovolují a finanční poměry přikazují. Chci si zde stěžovati, že linie zahájená na počátku, z jara 1920, nebyla ve státní správě dodržena. Odvolávám se zejména na slova pana presidenta, když propouštěl bývalou koaliční vládu, že nová vláda - výslovně jí to jaksi do vínku uložil - má úkol, aby pokračovala v tendencích bývalé vlády koaliční. Snad to bylo adresováno také na službu vyživovací. Nebylo snad poslechnuto, nelze se o těchto věcech vysloviti, ale fakt jest, že v přítomné době jsme v kritické situaci vyživovací, protože se nekupovalo s tou rychlostí, jak se kupovalo dříve, ale také se nedopravovalo. Chci říci, že tak, jak jsme na tom nyní, byli jsme také počátkem dubna 1920.

Je nutno, abychom si uvědomili, že rok 1919/1920 hospodářsky byl rokem, kde jsme doma vykoupili asi 80 tisíc vagonů obilí. V cizině jsme nakoupili na 18 tisíc vagonů a z toho nedošlo vlivem různých okolností 3.500 vagonů včas. Tedy je pochopitelno, když jsme poměrně málo vykoupili v tomto roce doma, když jsme zejména z důvodů finančních nebo jiných nenakoupili v cizině včas, že dostali jsme se do kalamity, která byla by z jara 1921 musila se opakovati. Proto snažili jsme se v srpnu 1920 nejprve, aby byl doma při odvádění zaručený kontingent a abychom měli záruku nákupu v cizině. Nákup v cizině jsme měli zaručený prodejem cukru. Než jsme odešli, bylo nakoupeno 17 1/2 tisíce vagonů a do dneška je nakoupeno asi 21 tisíc vagonů, tedy od odchodu bývalé vlády do dneška nakoupili jsme tolik, jaká byla potřeba státu.

Velectění pánové, je nutno si uvědomiti, že musíme posuzovati otázku vyživovací s těchto hledisek: Nemáme-li zásobu doma a když se z jakýchkoli důvodů doma nevykoupilo, musíme nakoupiti v cizině, poněvadž potřebujeme stále 130 tisíc vagonů mouky; musíme je někde získati, buď z domácí produkce, nebo z nákupu v cizině. Tedy každá správa státní musí se touto myšlenkou zabývati a musí tuto cifru stále míti před sebou, pořáde viděti od 1. srpna do 31. července, že postupně se bude musiti přikupovati doma, že musí býti zárukou domácí producenti, a když oni záruku nedají, nechtějí, nebo jsou vlažni k povinnostem státu, že se musí nakoupiti v cizině. To jsme si, vážení pánové a dámy, uvědomili a proto již od 25. května do 13. září minulého roku snažili jsme se zaručiti, aby obyvatelstvo v jarních měsících 1921 nebylo překvapeno nedostatky a aby státní správa nebyla postavena do takové kalamity, jako jsme byli postaveni v koaliční vládě my v roce 1920 v jarních měsících, kdy mohu říci, že obyvatelstvo hladovělo. Aby se tomu předešlo, bylo povinností nynější státní správy v těchto intencích pracovati; když dnes státní správa říká: nemám, doma se nevykupuje, na nákupy v cizině jsme neměli peníze, musíme zkoumati, co jest na tom pravdy, jak jsou tyto výmluvy oprávněné.

Dle včerejších zpráv novinářských máme prý koupeno 15 tisíc vagonů obilí v Anglii. Chtěl bych říci, vážení pánové, abychom s touto koupí nepočítali jako s jistou. Aspoň mám z dnešní rozpravy informaci, ze které vidím, že ta koupě není pevná. Co jest při tom nejdůležitějšího: Není to mouka anglická, ani americká, není to mouka, které mohou naše domácnosti potřebovati a na niž jsou naše hospodyně zvyklé. Je-li pravdivou zpráva, která byla rozšířena, že v mouce koupené, totiž ohlášené, nezakoupené, nedodané 15 tisíc vagonů je polovina množství čínské, pak se ovšem naše státní správa tímto kupem našemu konsumenstvu nezavděčí, a naše ženy budou naříkati, poněvadž odborníci tvrdí, že jest tam mnoho leptu, a tak patrně se neosvědčí.

S touto věcí souvisí otázka prodeje cukru. Snad na jiných místech se bude tato otázka vyřizovati. S tohoto místa musí býti při projednávání rozpočtu vytknuto, že státní správa při otázce prodeje cukru si nepočínala hospodárně. Snad je to vlivem odborníků. Není pravda, že odborník vždycky sáhne na tu pravou klávesu právě proto, že jest odborníkem. Tato zásada se právě u odborníků neosvědčuje a vidíme, že k tomu nestačí ani vysokoškolské vzdělání, a tak se zdá, že právě při tom obchodování cukrem vidíme, že celá řada odborníků zklamala, neb nedovedou si býti vědomi, že zejména v otázce vyživovací jest třeba zakročiti dnes, ne za týden nebo půl roku. Vytýkal bych správě státní, zejména zahraniční službě, že nekonala svoji povinnost, když šlo o to, získati prostředky, a že spoléhala dokonce, že získá příliš velké finance, když draho cukr prodá. Ale zkušenost potvrdila pravý opak. My nejen že nemáme peněz za cukr, ale my nemáme ani mouky a zásob, a co se posledně vaří, to mívá málo naděje, že se to zlepší.

Abychom v bývalé vládě zjednali nápravu, starali jsme se o peníze, jednak zárukou cukru ve včasném jeho prodání, poněvadž musím konstatovati dnes s tohoto místa, že v bývalé vládě jsme se snažili, aby byl cukr prodán včas a aby bylo zaň včas nakoupeno a také dopraveno, Ale také jsme se starali, abychom měli na úhradu domácí. Proto jsme zavedli moučnou dávku, proti níž, jakmile byla vyhlášena, ihned byla zahájena palba. Jest pozoruhodno, že i nynější státní správa proti dřívějšímu systému chce léčiti finance státní, zejména ovšem také v otázce příštích nákupů tím, že chce docíliti zrušení zákona o moučné dávce. Moučná dávka prý zklamala. Kdo to tvrdí, musí si býti vědom, proč. I v tomto domě jsou někteří páni, kteří mají spoluvinu na tom, že ihned nesplnila své úkoly. Zejména na lavicích národně-demokratických sedí pánové, kteří jakmile by l zákon publikován, ihned proti němu začali snášet celou řadu agitačních argumentů a jsou pánové i v tomto domě, nechci je jmenovati, poněvadž nejsou přítomni, kteří veřejně agitovali, aby se moučná dávka neplatila. Pánové, jestliže ve státě jest zákon uveden v život a začne se agitovati proti němu, nechtějte, aby nesl výsledky. Když se to stane proti kterékoliv dani, když proti dani začne agitace a veřejně se začne štváti ať již na schůzích nebo tiskem, nemůže žádná taková daň splniti, co od ní bylo očekáváno. Odpůrci moučné dávky nemají pravdu ani po stránce věcné. Podívejme se na cifry. Dosud jest předepsáno od 1. září do 31. prosince 148,000.000 K moučné dávky. Na to bylo zaplaceno asi 100,000.000. Nezaplaceno jest tedy 48,000.000. Musíme si býti vědomi, že moučnou dávku jako žádnou jinou dávku nebude nikdo platiti napřed, ale i když počítáme s tím, že by byla předepsána do prosince, musíme si býti vědomi, že je-li již zaplacena ze dvou třetin, jest to veliký úspěch. Při moučné dávce jest nejdůležitější, že stát nemůže o nic přijíti. Stát ve výpočtech ohledně placení moučné dávky ví dobře, že až na ty, kteří ohlásí konkurs, ať již malý živnostník, nebo velký podnikatel, dostane dávku zaplacenou. Stát může s tím počítati a má záruku, že peníze jsou jisté.

Je nutno vytknouti, že státní správa také nese vinu na tom, že není zaplaceno tolik, poněvadž ona nechá platiti jenom za dělníky průmyslové a živnostenské, kdežto za své zaměstnance neplatí dosud vůbec. Tu je předepsáno teprve za 1,300.000 osob, za ostatní zaměstnance, ať železniční, finanční, poštovní, jiných a jiných podniků státních, stát dosud neplatí ničeho. Vždyť musí stát snažiti se také, aby kalkulace, které byly naznačeny, byly také dodrženy, zejména tím, aby každý - a tedy také i stát - platil za své zaměstnance.

Zajímavé jest, že vláda se spřátelila s námitkami, které přinášejí protisocialistické strany proti moučné dávce, ať již přímo zde nebo i venku, a navrhuje zvýšení moučné dávky. Docela čistě kapitalistickým způsobem zavádí nové ceny mouky a to tak, jak byl původně již úmysl před rokem, totiž, že mouku má platiti každý občan stejně, chléb že má každý kupovati za stejnou cenu. Tu je protisociální kurs v nynějším systému vládním nejlépe charakterisován, neboť státní správa snaží se dokázati, že bylo nyní třídní zásobování, a zde v tomto domě jsou dokonce strany, které stále kritisují, že stát provádí třídní zásobování. Jest zřejmo, že ve státní správě poslechli těch námitek resp. dali jim tolik sluchu, že ruší celou řadu sociálních ochran, kterou zejména je moučná dávka, a přicházejí přímo s návrhem, aby se tato moučná dávka zrušila a zavedlo nadále t. zv. rovné občanství při prodávání mouky a chleba.

Vážení pánové a dámy! Jest nutno s tohoto místa proti ohlašované osnově zákona ministerstva zásobování, ať již ona ruší moučnou dávku, nebo ať zavádí zdražení chleba a mouky, co nejrozhodněji protestovati a to nejen v zájmu dělnických tříd, ale také v zájmu státu. Po mém názoru jest právě teď doba, kdy nejméně je vhodno s takovými dráždidly mezi obyvatelstvo naší republiky přicházeti. Chci ukázati na případě, jaký protisociální charakter... (Posl. Merta: Věc je vyřízena, nač se o tom zmiňujete?) Já myslím, že ta věc ještě vyřízena není a snad kolega Merta je lépe informován nežli já, ale pokud mně je známo, není ta věc ještě vyřízena. Bude záležeti na vás, abyste vy zde svůj radikalismus prováděli také skutečně v praksi a abyste také to, co říkáte na schůzích, dali na jevo zde a byli si dobře vědomi toho, že to, co se připravuje zrušením moučné dávky a zdražením mouky a chleba, je i dílem vaším, poněvadž i vy sami říkáte, že moučná dávka za nic nestojí a že prospívá jen kapitalistům.

Pokud se chleba a mouky týká, připravovaná osnova přivodí sice rovnost mezi bohatými a chudými, ale nezaručují se těm chudým, zejména dělníkům, zvýšené mzdy. To jest však po mém názoru naprosto neproveditelné, nepřihlížeje k tomu, pokud osnova je známa z novin, že se tam vládou ani nenaznačuje, že by se dělníkům a úředníkům zaručovala vyšší mzda. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)

Kdyby se podařilo toto ustanovení do zákona pojmouti, je prakticky nemyslitelno, zejména vzhledem na nynější krisi průmyslovou a stále víc a víc se vzmáhající nezaměstnanost, aby se docílilo toho, že by se mohlo zaručiti zvýšení služebních platů. Zejména v malých živnostech, v domácím průmyslu, jako na př. při výrobě šatů a prádla a pod. zaměstnanému domáckému dělnictvu nemůžeme zaručiti žádnou kolektivní smlouvou, že se mu řádného příjmu dostane. Ale i kdyby bylo pravda, že by se podařilo zvýšení mzdy na účet zvýšení ceny mouky, musíme si uvědomiti národohospodářský význam a všecky následky, jež by to zdražení neslo, poněvadž zdaleka netušíme, kam by to šlo. Dnes má nárok konsument na 39 kg mouky bílé, tu mu stát předal po 2 K a ročně zaplatí 78 K. Mouku chlebovou státní správa předává za 1 K a ročně konsument zaplatí 65 K; celkem zaplatí jednotlivec nyní ročně 143 K. Podle projektu správy státní, dle kterého má býti zdražena mouka vařivá ze 2 K na 5 K 50 h, zaplatil by jednotlivec na vařivé mouce za 39 kg na místo 78 K 214˙50 K. U chlebové mouky místo 65 K také 214˙50 K, poněvadž na místo 1 K se mu má prodávati za 3˙30 K; dohromady by za vařivou a chlebovou mouku, kterou dosud platil jednotlivec, kdyby dostal plnou dávku, 143 K, by zaplatil příště 429 K. Spočítejme to ve 4členné domácnosti, co by to stálo! Dnes zaplatí 4členná domácnost podle nynější ceny mouky i chleba ročně 572 K, když by dostávala dávky pravidelně, žel, že se tak neděje; příště by zaplatila celkem 1716 K, zaplatila by tudíž podle projektu vládního za mouku a chleba o 1114 K víc. Rád bych věděl, aby mi někdo řekl, kde můžeme zaručiti ať úředníkovi nebo dělníkovi, že se mu zvýší příjem, a kdyby, dovedeme si představiti, kam by to šlo?

Vyniká to jako protisociálně ohlášená osnova z toho, že dosud majetní platili chlebovou mouku za 4 K, příště ji mají platiti všichni za 3 K 50 h. Páni mají býti postaveni na roveň chudákům resp. nemajetným obyvatelům. Mouku vařivou dosud platili majetní 5 K, příště ji mají platiti všichni za 5 K 50 h, zde by majetný platil o něco více, ale poněvadž béře se měsíčně 5 kg mouky chlebové a jenom 3 kg mouky vařivé, vydělali by na projektu vládním jenom majetní. Nemajetní by byli zatíženi proti tomu, co jest dnes. Z toho přirovnání jest nutno odsouditi systém, jakým nyní státní správa přichází právě k otázkám sociálním, a jak málo se uvažuje, že právě dnes, kdy hrozí tolik nezaměstnanost a průmyslová krise, je nutno právě bráti v ochranu lidi, kteří jsou nemajetní. Proto jsme zavedli moučnou dávku, proto jsme odpůrci jejího zrušení, poněvadž jsme převedli povinnost na podnikatele uhrazovati živobytí osobám, které mají malé příjmy. Nikdo nepopře, ani ze středostavovské strany, že by maloživnostník, který zaměstnává učedníka, nemohl za něho platiti 1 K, protože, kdyby ho užíval jenom pro posluhu, ten učedník se mu vyplatí, protože sám živnostník drahou mouku neplatil a neplatí, nýbrž má nárok nejen pro sebe, ale i pro učně na lacinou mouku, poněvadž jeho zdanitelný příjem nedělá 15.000 K.

Jest pozoruhodno, že proti moučné dávce se stále argumentuje tím, že pojištěnci pokladen jsou osvobozeni od placení dražší mouky s příjmem do 30 tisíc a ostatní činitelé jen do 15 tisíc. Pánové přehlížejí, že těch 30.000 K se počítá jako běžný příjem, kdežto u majetnějších 15 tisíc korun příjmů z roku 1919. Ale nejdůležitější je to, že nemajetní, pojištění v pokladnách, neberou vůbec lacinou mouku, poněvadž ji platí zaměstnavatel. A toho jsme si byli vědomi, když jsme zaváděli moučnou dávku, že to, co ukládáme zaměstnavateli, ukládáme k ochraně jeho zaměstnance, jako hospodářsky slabšího, aby on byl chráněn a měl nárok kupovati levnější živobytí. A tak je nutno charakterisovati zákon o moučné dávce. Varujeme pak, aby sněmovna přikročila k jeho zrušení, poněvadž by to muselo vyvolati u chudých lidí jen roztrpčení.

V ohlášeném zákoně se naznačuje, jak by se také vzali v ochranu ti, kteří by prý nedostali zvýšenou mzdu. Zejména jsou míněni chudí ve smyslu chudinského zákona, váleční poškozenci, provisianti a jiní. Těm prý by stát byl ochoten připláceti na zdraženou mouku 100 K. Státní správa vypočítává, že by se vyplatilo asi 70 milionů, ale chce zainteresovati také obce tím, že jim ukládá, aby ony platily 10 K a stát aby z těch 100 K nesl 90%. Nutno říci, že to je pro finance obce nevhodné. Ale nebezpečí zejména je v tom, že by odnášely toto zatížení hlavně obce průmyslové. Tedy je pochopitelno, když se stavíme proti reformám ohlášeným, jednak proti zrušení zákona o moučné dávce, jednak proti zdražení chleba a mouky. Ovšem jsme povinni říci, jak najíti úhradu. Takovými lékaři jsme, že víme, když má stát vydání, že musí míti příjmy. A tu dávám v úvahu, - jak jsem to řekl při jiné příležitosti - aby nyní hledal se zdroj příjmů na jiném poli. To pole může býti jen u majetných. Dnes jsme slyšeli z úst zodpovědných činitelů, že prý se státu jedná o to, aby měl okamžitě peníze. Kdyby prý se snad zavedly přirážky, nebo zvýšila daň majetková, kdyby se zvýšily přirážky k vyšším příjmům, to prý by přineslo úspěch za několik týdnů. Stát prý však potřebuje okamžitě. Přiznám to poněvadž jsem na vlastní kůži pocítil, jak je nepříjemno zastávati funkci správce vyživovací služby, když není peněz. Ale s tím se mělo počítati, že to, co máme na prodej, neschováváme si na spekulaci, mělo se počítati s tím, aby se to prodalo v čas, aby zde byly peníze. A když to zklamalo a když jednotlivé produkty průmyslové neprodaly se tak, abychom za ně mohli dnes nakupovati, musíme se ptáti: nemá nikdo jiný peníze dnes ve státě, aby založil stát k nákupu potravin, než nemajetní? Což jednotlivci ve státě jsou všichni tak chudí, že se musí přijíti k těm nejubožším? Nejen sociální důvody, ale i státumilovné mluví proto, aby státní správa měla odvahu sáhnouti na jmění těch, kteří je mají, ať zvýšením daně z majetku, nebo z vyšších příjmů, nebo jiným způsobem, ale aby si našla prostředky. A ty prostředky jsou při silné ruce k nalezení a k okamžitému splacení, aby stát mohl kupovati.

Že domácí produkce zklamala, dalo se očekávati. Ale nicméně, pánové, jsem povinen zde výslovně konstatovati, že výkup doma nesplnil toho nejmenšího očekávání. My jsme svědky toho, že dosud se doma vykoupilo podle posledního výkazu z 22. prosince celkem 53%, tedy schází vykoupiti 47%. Je nutno říci, že se neodvedlo tolik, co se očekávalo, a tady budou museti producenti a zejména páni kteří tvrdí, že jsou silnou oporou státu, uvědomiti si, že stát potřebuje dodati teď.

Upozorňuji na to, že některé okresy odvádějí dosti obstojně. Jestliže některý okres odvedl 63%, proč Německý Brod odvedl pouze 36%? Může-li Čáslav odvésti 51%, proč odvádí na příklad Hradec jen 43%? Ve výkazu ministerstva zásobování vidíme, že Kolín odvedl 56%, ale naproti tomu Jičín odvedl jen 32% Přelouč dokonce jen 25%! Když si uvědomíme sousednost a příbuznost zejména kolínského okresu s okresem přeloučským, musíme si býti vědomi, že producenti nekonají stejnou povinnost. Je nutno říci, že oni nesou za nynější nedostatky ve vyživovací službě značnou zodpovědnost.

Nejinak tomu jest na Moravě, která si zvykla hřešiti na zvyklosti rakouské. Morava stále nám dokazovala v minulém období, že může odvésti jen 16 tisíc vagonů. Když jsme však trvali na tom, že musí odvésti 20 tisíc vagonů, spojily se všecky strany od klerikálů počínaje až po komunistu Nádvorníka na Moravě solidárně a tvrdily, že tato nemůže odvést 20 tisíc vagonů na kontingent. Bylo by si přáti, aby v příští době byl na Moravě jiný kurs, když se ta republika tak ctí, jak se nám s tohoto slavného místa tak rádo ohlašuje. Jest pozoruhodno, že Slovensko neplnilo těch úkolů, které se od něho žádaly. Podle výkazu ze dne 22. prosince odvedlo Slovensko 36 1/2 % kontingentu. (Posl. Šrámek: Kolik ho tam bylo?) Podle mého výkazu, pane profesore, celkem 34.000 vagonů. Poslední můj výkaz jest z 22. prosince a konstatuji, že podle zprávy Čechy odvedly 53 1/2 %. (Posl. Dubický: Ale kolik bylo vykoupeno?) Pro mne jako člověka, který s tím měl co dělati, není rozhodujícím, kolik bylo vykoupeno - poněvadž ti komisionáři k vůli tomu, aby likvidovali poplatky, pospíší si s tím, aby bylo vykoupeno - ale kolik bylo dodáno... (Posl. Dubický: Za to nemohou býti viněni rolníci!) To nechci říci, že jedině, ale hlavně ti vinni jsou, a je dobře známo, že vaši někteří páni doznávají, že u vás se povinnost odváděcí plně nekoná. Jsem toho názoru, aby byl každý, kdo zasluhuje, pokárán, ale nehájiti ho za každou cenu. (Posl. Vraný: A co uhlí?) Pane kolego Vraný! Já jsem na tyto věci myslil, ale každý, kdo chce kritisovat, musí také napravovat! A tento rok je zde takových stížností, jako minulá léta, stran dodávek. Faktum je, že není dodáno tolik, kolik by se mělo dodat již vzhledem k tomu, že ceny jsou vyšší.

Dožaduji se znovu toho, aby na ty, kteří nekonají svědomitě své povinnosti, stát měl jinou moc než dosud. (Posl. Vraný: Ano, ale také na průmyslové dělnictvo!) Průmyslové dělnictvo koná svou povinnost. Jinak jsme pro reformy ve všech oddílech zásobovací služby. Pánové, odvolávám se na své přípravy, když jsem byl v ministerstvu, a kdybych byl jen o několik týdnů déle při zásobovací službě, byl bych provedl několik pronikavých náprav i v administrativě. Potvrzuji, že nejen producenti, nýbrž také ten, kdo má administrativu výživy v rukou, nese část oné viny, že často i zločinně si počínají tam, kde jde o poškození státu. (Posl. Šrámek: Komisaři obilní velmi často neplatí za to dodané obilí!) Pokud jde o placení a neplacení, to bývá zvykem i při jiných oborech povolání a tuhle otázku si musí vyřešit zásobovací služba sama, zejména aby dala komisaři peníze, aby tento mohl v čas producentu zaplatiti. Nám jde, pánové, o to, abychom si uvědomili, že jistě letos nehospodaříme vázaně naposled, třeba snad páni odpůrci vázaného hospodářství moje názory neradi budou slyšeti. Zájem veřejného pořádku a státu bude vyžadovati, abychom hospodařili vázaně také příští rok. A proto je nutno učiniti opatření, aby vyživovací služba měla po ruce prostředky proti těm, kteří jsou nesvědomití, aby měla záruku, že ten, který neodvede, zaplatí to státu. (Posl. Dubický: Ale dříve zkoumat, pane ministře, zda to mohou odvésti podle rentability a výnosnosti!) Pan kol. Dubický připustí, že u nich na Boleslavsku jistě producenti mohli letos odvésti tu jednu třetinu, a páni zástupci z jiných krajin zemědělských přiznají, že letos kontingent je tak nepatrný... (Posl. dr. Kubíček: Ze ho nelze odvésti, aspoň žito ne!) To snad jednotlivě, jestli byl nespravedlivě vyměřen. Ale víte dobře, že by pan ministr Průša vzal ječmen nebo pšenici. Jen dávejte jiné věci než žito, když ho nemáte, a on si to skombinuje, aby nás mohl uživit. Já jsem v tom ohledu velmi liberální. Když není žito, jsem toho názoru, aby se odváděla pšenice nebo ječmen.

Tedy, pánové, proč vytýkám zejména v otázce odvádění z domácí produkce? Abych se dovolal toho, jak správné byly přípravy naše k tomu, když jsem již v srpnu při moučné dávce současně vyžadoval zákon, aby ten, kdo neodvedl, zaplatil státu náhradu, aby si stát mohl koupiti jinde. Pánové, kdyby taková ochrana u vyživovací služby byla, je nemyslitelno, abychom měli dnes takový stav, poněvadž bychom měli odvedeno z domácí produkce, a pokud by odvedeno nebylo, stát by měl peníze a koupil by si jinde, poněvadž nákup v cizině je dosti výhodný. (Posl. Vraný: Vy jste se měl starat o nákup, o to jste se nestaral!) Pan kol. Vraný ví, že nemá pravdu a pan kol. Švehla mi to potvrdí, že jsme udělali, co jsme mohli. My jsme koupili za 6 týdnů 17.000 vagonů, tolik, kolik zásobovací služba nekoupila za celý minulý rok.

Při otázce, máme-li hospodařit od příští sklizně volně nebo vázaně, je třeba, abychom si již dnes řekli, že my, kteří representujeme stranu konsumentskou, nesporně budeme hájiti názor, aby se obilím hospodařilo vázaně. Máme pro to své důvody. Vy nám neprodáte mléka, vajíček, neskýtáte nám žádné záruky proti zdražování, a proto, že volný obchod nás uchrání před lichvou. Teď rok stálo vajíčko 1-1.20 K, teď 2.50 K. To máte volný obchod. (Výkřiky) Litr mléka stál 3 K, dnes stojí 4-5 K. (Výkřiky.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP