Pátek 14. ledna 1921

Pánovia, krivda a chyba sa deje všade na svete. Ale najväčšia krivda je tá, že keď sa v štáte také do neba volajúce krivdy páchajú a my voláme po náprave, aby ich vláda čo najrychlejšie napravila, nevšímajú si toho ani nižšie ani vyššie úrady. Nedivte sa potom, že sme prinútení i ostrejšie kričať na shromáždeniach v novinách i tu, a neobviňujte nás, že tým škodíme nášmu štátu jestliže vládu napádame. Kdo je väčším vinníkom? Ten, ktorý tie krivdy spáchal a nechce ich napraviť, alebo ten, ktorý len konštatuje tie viny a žiada ich odstranenie? (Výborně! Potlesk!) Causa causae est causa causati, príčina príčiny je spolupríčina zapríčinenej veci. Vy ste vlastne príčinou toho, že naša republika v ohľade demokratickom má v cudzine zlú povesť. Preto, že konštatujeme tieto nezákonitosti, nie sme zlí vlastenci, my sa za to pridržujeme verne a pevne tejto republiky, vo ktorej žiť a zomrieť chceme, ale jestliže vidíte tieto viny a nechcete ich odstrániť, zapríčiňujete, že o nás také zvesti kolujú v cudzozemsku.

Je síce vynesený zákon na úpravu platov úradníkov a penzistov, ale ten platí len v Čechách, na Morave, ale na Slovensku nie. To je všetko pre "naše" lidi, u nás penzisti môžu ešte hladoveť. Definitívne vymenovanie slovenských úradníkov stále ešte trčí v ministerstve. Českí úradníci sú vymenováni definitívne, ale slovenskí na svojej vlastnej pôde nemôžu byť menovaní definitívne. Snáď len preto, poneváč sa o nich rozširuje, že patria do ľudovej strany. (Hlas: Každý ľudák je Maďaron!) Jestliže sú Maďaróni, prečo ich nevyhodíte. Ale keby vstúpili do agrárnej strany, boli by naraz z nich vlastenci.

O šliapaní slobody organizovania budú hovoriť iní rečníci. Ja chcem len poznamenať, že sociálni demokrati, ktorí po ťoľko rokov trpeli, dokiaľ si nevydobyli svojich práv organizovania - lebo pred tým ani to im nebolo dovolené - teraz, keď sú vo väčšine v rozličných dielňach a továrňach, tú slobodu šliapú tým istým spôsobom, ako to pred tým robili kapitalisti. My, pánovia, proti tomu budeme celou mocou a všetkými prostriedky bojovať a hájiť právo, aby organizovanie, združovanie nebolo výsadou jednej strany alebo triedy, ale všetkých. Nesmejú sa robiť rozdiely medzi politickými stranami a nesmie sa trpeť, aby ten, kto má iné politické presvedčenie, bol vyhadzovaný z továrne a nútený proti svojmu presvedčeniu prestúpiť do inej organizácie. To je vlastne pod iným menom tá stredoveká inkvizícia, ktorá končí črezvyčajkami ruskými a upadaním nazad do stredoveku. Žiadame slobodu slova, slobodu shromažďovaciu a slobodu organizačnú. Keď sa nám ale niečo stane proti zákonu a napíšeme to objektívne v novinách, hoci sa to uverejní v českých a moravských novinách, nám sa to zakáže odtisknúť v našich novinách slovenských. (Posl. dr. Markovič: Pane biskupe, prečítajte si slovenské Ľudové Noviny!) Nemôžem ich prečitať, keď je tam prázdne miesto. Protestujeme proti záplave rumom na Slovensku. Už v minulom Národnom shromaždení sme podali žiadosť. (Hluk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Kmeťko (pokračuje): ... aby prídel rumu nedial sa násilným spôsobom, ale tohoto roku to vidíme zase, že toľko a toľko hektolitrov sa pridělí a musí sa odobrať. Ja som už vypočítal, že slovenské obce vydajú 2 až 3 raz toľko na tento rum, ako na všetky dane štátne a pobočné.

Ako sa nakladá so Slovákmi, o tom prinašajú doklady nielen "Slovák" alebo "Ľudové Noviny", ale i v Hodžovom časopise som čítal, že teraz, keď má štát prevziať Košicko-bohumínsku dráhu a 2 komisie sú poslané na jej Prevzatie, že v týchto 2 komisiách nenie ani jediného Slováka. Teda prevezmú celú slovenskú dráhu, k tomu 2 komisie sú poslané, ale ani jediný Slovák v nich nenie.

Žiadame tiež i vykonanie volieb obecních. To už dľa zákona sa malo stať. (Odpor) Keď pánovia z iných strán sa chlubia, že majú väčšinu na Slovensku, prečo sa boja tak tých obecních volieb? (Posl. dr. Markovič: Kto sa ich bojí?) Kebyste sa nebáli, boli byste ich nariadili, keď ste boli pri vláde.

Našej strane sa to vytýka, že hoci uznávame, že sa na Slovensku autonómia uskutočniť nedá, poneváč nemáme toľko ľudí na to atď., predsa to vždy až nad mieru hlásame všade. Jeden poslanec, keď počul tieto ponosy a nespravedlnosti, páchané na Slovensku niektorý mi bratmi Čechy, odpovedel, že najväčšími propagátormi slovenskej autonómie na Slovensku sú práve títo českí úradníci a že nenie treba žiadnej ľudovej strany k tomu.

Jestliže sa tieto krivdy napravia, tedy nebude hádky medzi nami, či sme jeden národ, či dva národy a vôbec, že na koľko národov sa delia Slovania, či je to jeden rod, jeden kmeň, jeden národ, ale jestliže prinesiete skutočnú rovnoprávnosť a lásku na Slovensko, jestliže sa aspoň tomu naučíme od Nemcov, ktorí sú složení a sjednotení z toľkých národov, jestliže i my nebudeme sa dohadovať, ale uznáme, že sme nielen jeden rod, ale vlastne jedna rodina slovanská, vtedy sa nemusíme obávať ani týchto vnútorných našich nepriateľov ani všetkých okolných súsedov, budeme-li spolucítiť a pracovať. (Výborně!)

Tu mi pripadá na konci ešte jedna udalosť, jejž očitým svedkami boli i mnohí páni poslanci. Keď sme vlani cestovali domov v jednom novom, celkom moderne zariadenom voze železničnom, na ceste bol naraz zastavený vlak, a museli sme všetci poslanci vystúpiť. Prečo? Pretože vraj nebolo dosť oleja okolo osy, osa sa chytila a museli sme prestúpiť do jednoho vozu, do t. zv. pakového vozu a tam sme museli ďalej cestovať, aby sme vyhnuli ďalšiemu nebezpečiu. Prišlo mi na myseľ, že ako môže byť zarazený jeden voz, tak môže byť zastavený i stroj jednoho štátu. Môžu tam byť obyvatelia najvzdelanejší, môžu byť i najbohatší, môže tam byť sporivosť, práca, jestliže medzi tými obyvateľmi nenie lásky opravdovej, lásky bratskej, lásky kresťanskej, tedy stroj takého štátu musí chytiť a musí shoreť, ako to vidíme u iných národov. Tedy je treba, aby ten olej lásky, ktorý priniesli českí bratia, bol hojne rozlievaný i na Slovensku. Hlinka bol prvý, ktorému sa v prvom rade môže ďakovať, že bez debaty bola prijatá rezolúcia Martinská, že sa dobrovoľne pripojujeme k tejto republike, k československému národu. Ten sám povedal, jestliže bratia Česi napravia tie krivdy, jestliže nebudú napádať náboženské city Slovákov, že ich Slováci budú nosiť na rukách. Tedy je len treba toho oleja kresťanskej lásky, tej kresťanskej náuky.

I keď uznáme, že nás môžete prevýšiť bohatstvom, mocou, právnickými vedomosťami, v jednom nás nikdy neprevýšite, v opravdovej láske k spoločnej vlasti, k republike, ale neprevýšite nás ani v húževnatosti, vytrvalosti, v hájení našich práv a v boji za kresťanskú spravedlnosť a za kresťanskú rovnoprávnosť v tejto republike. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Baeran.

Posl. dr. Baeran (německy): velectění pánové! Je tomu asi šest týdnů, co pan finanční ministr dr. Engliš předložil této sněmovně svůj první řádný rozpočet. A tento první řádný rozpočet byl již tak nepořádný, že jsem mohl o něm klidně tvrditi, že není ničím jiným, než "englišovským" vydáním egyptského snáře. Žádná položka nesouhlasila, všecko bylo spřeházeno, člověk nemohl při nejlepší vůli proniknouti tímto rozpočtem. A pan ministr financí vyhlašoval do celého světa, že tento stát je prvním, jenž je v rovnováze. Pánové! Stát, který má za sebou válečnou půjčku ve formě, jak jsme se o ní v létě usnesli, stát, kde korrespondenční lístek stojí 50 haléřů, stát, kde jsou železniční tarify nedostižitelné, stát, kde je většina národů utiskována, nemá přece rovnováhy v hospodářství. Sotva jsme skončili porady o tomto rozpočtu, byl nám hozen do sněmovny dodatek asi na 5 miliard. Tu vidíte, že jsme měli pravdu, jestliže jsme přijali první rozpočet s velikou nedůvěrou. Velectění pánové! Spravujete peníze, jež nejsou penězi vašimi, a tu musíte tomu věnovati péči, jež je daleko větší než péče, kterou smíte vynakládati na své vlastní záležitosti. Přecházíte však všecko s báječnou lhostejností a lehkovážno stí. Jako malý příklad chci vám vyprávěti případ, jak lehkovážně a lehkomyslně hospodaříte se státními penězi. V Brně máme exposituru tak zvaného úřadu pro zahraniční obchod. Tato expositura byla dosud ve velkolepém paláci obchodní a živnostenské komory, kde bylo mnoho místností k disposici. Měla tam personál, výtečně kvalifikovaný personál z obchodní a živnostenské komory, chtěla však přijíti pryč z komory a dovedla při obrovské bytové nouzi v Brně převésti na sebe dům daleko venku na obvodu města, to jest vyplatiti strany, jež tento dům obývaly, 70.000 korunami ze státních peněz; dále provedla adaptaci budovy za 200.000 K. Toho všeho nebylo potřebí, celá věc byla lehkovážná, lehkomyslná, neboť úřad nyní již není uprostřed města, nýbrž daleko venku na obvodu, čímž je k němu přístup neobyčejně stížen. Avšak vyhodili jste 300.000 K.

A s touže lehkovážností, již vám tu můžeme dokázati při dodatečném rozpočtu, postupujete při každé maličkosti. Vezměme na př., abychom přece podrobněji mluvili o rozpočtu, vojsko. Ministerstvo národní obrany má 42 právníky a 4 jiné učence, je-li správným to, co je psáno ve vašem snáři. Zdá se, že tam máte všecky možné fakulty. Máte tam 17 jenerálů a 44 důstojníků generálního štábu jen ve vedení, pak máte francouzskou missi se 3 jenerály, 13 plukovníky a 43 štábními důstojníky; to však není ještě vlastní ministerstvo války, pracovní síly ještě přijdou. Ministerstvo války má tak zvané politické oddělení, jež sestává zase z politiků, 149 gažistů, dále z 33 vojenských gažistů a ze 625 lidí, takže ministerstvo války samo má skoro 1000 důstojníků, po případě zaměstnanců. Pánové, pozdější doba posoudí, lze-li výkony ministerstva války v souhlas uvésti s obrovskými náklady na ně. Jen myslím, vidím-li před sebou tyto obrovské výdaje na vojsko, že postupujete nerozumně, pakliže děláte, jak tomu jest na př. u brněnského pluku, velitelem pluku truhlářského pomocníka. Ten člověk byl do roku 1914 truhlářským pomocníkem a byl by se stal dobrým truhlářským mistrem. Pochybuji, že je dobrým velitelem pluku. První jeho major - to je podivuhodná nehoda u jednoho pluku - byl až do roku 1914 svrškářem. To je všechno pěkné, pánové! Nemyslete, že bych chtěl něco vytýkati tomu řemeslu, pravím jen, že to je nesmysl, že se takovým lidem svěřují taková místa, o nichž nemohou míti ani zdání.

A ohlédněme se dále, proč vaše vojsko pohltí tak nesmírně mnoho peněz. O legionářské službě máte ustanovení, že každému legionáři, jež byl venku, započítá se jeden rok za tři. Stalo se tedy velmi často, že 18letý mladík, jenž odešel do pole, samozřejmě hned přešel, byl v Rusku do roku 1920. Zatím dosáhl onen mladík 24 let, avšak má již 24 služební léta, jež mu stát započítává. A tu přece přiznáte, že to je nesmysl a že to stát velice zatěžuje. Tu jste peníze přímo vyhodili oknem, zatím co necháváte vdovy a sirotky po ubohých padlých vojácích, zatím co necháváte ubohé důstojníky, kteří konali svou povinnost, hladověti a trpěti nedostatkem. Musím těžce žalovati na ministerstvo národní obrany, vidím-li nouzi a bídu, jak tyto ubohé ženy a děti se plíží a žebrají před ministerstvem a po léta nedostávají žádného vyřízení. Ač je tam zaměstnáno 1000 lidí, nepovažuje se ani za hodno námahy dáti nějakou odpověď, byť i zápornou. To mluví proti vám za svazky.

Vydáváte strašně mnoho peněz na vojsko. Táži se nyní na jedno: Jakým právem vydali jste svým vojákům při posledním povstání v Brně střely dum dum? víte, že to je proti právu mezinárodnímu? Mám 80 takových kulek a mám protokoly vojáků, kteří vám potvrdí, že se zdráhali tyto střely přijati, že však jim bylo řečeno, že to jde proti Němcům, v jednom případě, v případě druhém proti komunistům. Lidmi jsou zajisté všichni. I komunista je člověkem, i když nesdílíme názorů komunistů, avšak před majestátem lidství musíme se zastaviti, něco takového nesmí se učiniti ani proti divochům v Africe. To jste zde učinili a já kladu tyto střely na stůl panu ministru s připomenutím, aby před Evropou nevypravoval, jak vysoko stojí naše kultura.

Na dodatečném rozpočtu, na dodatku, vidím dále, že potřebujete pro vojsko hrozně mnoho šatstva. Zcela skromnou otázku: Co jste udělali s ohromnými zásobami, jež jste dostali v oděvním skladišti v Brně? Dle úředních protokolů, jež vám můžeme kdykoli předložiti, převzali jste látek a bot za 2 1/2 miliardy - to je však cena mírová. 2 1/2 miliardy mírové ceny representují dnes, možno klidně říci, 15 až 20 miliard. Kam to vše přišlo? Odpovězte mi, když se vás táži! Nebudete moci. Mezitím však kolují pověsti, že se tam staly nesmírné podvody, že jednotliví důstojníci látky a boty snad dokonce zadarmo vydávali svým příbuzným a známým. Není u vás všechno tak v pořádku, jak chcete světu namluviti, víte to sami a slušné elementy mezi vámi jistě se také za to stydí, avšak žádný člověk by nebyl s to odpomoci tomu. V posledních dnech stal se tento případ: Legionáři uspořádali před několika měsíci sbírku a přišli také do Brna. V německém Brně vynesla sbírka 300.000 korun, všechno od německých živnostníků, německých průmyslníků, jimž legionáři slibovali, že dostanou státní dodávky, povolení vývozní a dovozní, zkrátka, slibovalo se modré s nebe, nic se však nedodrželo. Avšak, jak tito lidé užasli, kteří učinili tyto velké dary, když v posledních dnech obdrželi z Prahy vyzvání, aby splatili upsané a slíbené částky! Ano, ty byly však již dávno splaceny! Můžete si pomysliti, jak se ti lidé ulekli, když najednou obnosy scházely. Ti lidé se samozřejmě vzpírali ještě jednou platiti. Jak užasli nyní, když v posledních několika hodinách přicházejí noví legionáři, začnou nové sbírky, znova slibují dovozní povolení, vývozní povolení, státní dodávky atd. Víte, jakou odpověď ti lidé obdrželi? Nejenom že jste slibů nesplnili, váš stát nás svlékl do kůže! Nemůžeme již, nedostaneme z ciziny strojů, surovin, jsme bezmocni. Odkud pak máme vzíti peníze! A nyní se vás táži: Kdo zavede vyšetřování, kdo peníze ukradl? Nemyslete, pánové, že zde mluvím něco proti legionářům, co by bylo urážlivé. Říkám vám zcela upřímně: Cením si a vážím každého legionáře, neboť ukázal, jak se má národ milovati, a v tisíci shromážděních říkal jsem svým sourodákům: Vezměte si příklad z těch lidí, jak třeba národ milovati. Musíte to právě tak činiti jako oni. Tedy, nemyslete, že tu je za tím urážlivý úmysl.

Avšak opusťme nyní rozpočet vojenský a jděme k smutnému úřadu pro zahraničí. Řekl jsem při poradě ve finančním výboru, specielně při této kapitole, že československý stát působí v cizině skoro operetně, a tato poznámka vyvolala ovšem bouři rozhorlení. Táži se vás však: Není to skutečně operetní, posíláte-li do ciziny lidi, kteří nemají o diplomacii ani zdání? Pamatujete se na případ Veverkův, pamatujete se na případ, kde váš vyslanec přišel do Haagu a oznámil tam svoji činnost tím, že dal inserát do novin. Přirozeně neměla vláda v Haagu ani zdání, že tu je český vyslanec; úřadoval dva, tři měsíce. Pak měl jednou cosi dělati u ministerského presidia. Přijde tam, ohlásí se, nikdo ho, jak se rozumí, nezná, a když tomu člověku řekli: jak pak to přijde, že tu úřadujete? odpověděl: oznámil jsem to přece v novinách! Na to ovšem úžas. Řekli mu: To přece tak nejde, musíte býti přece akkreditován. Tu praví ten člověk, vyslanec: To mně však nikdo neřekl. (Veselost na levici.) Takové diplomaty máme. Vezměte k tomu případ Veverkův a podívejte se na druhé diplomaty, a pak se táži upřímně a čestně: Stojí to skutečně za to, abychom platili na ně takové nesmírné peníze?

Jedno bych chtěl míti v rozpočtu vysvětleno: Co dostává vlastně pan dr. Beneš platu? Můžeme studovati, jak dlouho chceme, nedovíme se při tomto rozpočtu ničeho. Všecko je tak ukryto, uschováno. Nevím, všude se ukazuje, že máte asi špatné svědomí. Netroufáte si s pravdou ven. Namáhavě nutno shledávati, že dr. Beneš dostává 150.000 K ročního platu. V jiné kapitole se najde, že si dává opraviti místnosti, obytné místnosti na Hradčanech za 320.000 kor. Pak se najde 80.000 korun nákladů representačních. Proč se to nespojí všecko v jedné položce, abychom dostali jasný obraz? A kde nalézá se při úřadě pro zahraničí ona položka, z níž se dovím, co stoji vaše špionáž v cizině? Víme zcela přesně, že máte výtečné vyzvědačské kanceláře ve Vídni, Berlíně, Mnichově, Budapešti, a nevím, kde všude. To vás stojí při rozdílech valuty, zvláště v některých státech, neobyčejné peníze! Řekněte mi však, kde najdeme tuto položku? Snad mezi 100 miliony, které požaduje předsednictvo ministerské rady najednou v dodatečném rozpočtu . Nebo vysvětlíte nám vůbec, jakou cenu mají vaše vyzvědačské zprávy, jestliže přijde sem do sněmovny váš pan ministr a sdělí jako největší novinku, že Slovensko bude v nejbližší době napadeno, že vpadne tam železná divise ze Zakopaného, 35.000 mužů vtrhne od Budapeště, a my se pak tomu musíme smáti, slyšíme-li, že v Zakopaném je snad 10 pomatených lidí, kteří vůbec nic nevědí o železné divisi, a v Uhrách nikdo na vpád nepomýšlí. (Výkřiky.) Avšak vy máte zprávy, a takové zprávy přivedly na Slovensku sta a sta lidí do žaláře. Tyto vyzvědačské zprávy nemají naprosto ceny.

Jděme dále. Jak nerozumně postupujete, bylo viděti na př. na tom, že se nezastavíte ani před osobou presidentovou. My si presidenta vážíme, to vám všem potvrdíme. A že se o tom nyní zmiňujeme, činíme tak proto, abychom vzali vašeho presidenta v ochranu. Nehledě k tomu, že jste pojali do dodatečného rozpočtu titěrnou poznámku a že tam vypravujete na vysvětlenou, že je potřebí k doplnění čtyřspřeží presidentova úředního šimla - pardon bělouše.... Jak jsem to četl, těšil jsem se, že úřední šiml pošel. Avšak pozoruji, že je to jen ten, který náleží do čtyřspřeží. (Veselost na levici.) Nedělejte to! Škodíte svému presidentu, právě jako vaši byrokrati na Hradčanech se neustále snaží, postaviti ho do křivého světla. V poslední době staly se tři případy a ty byly ve veřejnosti rozbírány. Chci se o nich zmíniti proto, aby bylo jasno. Minulého roku šel pan president Masaryk na letní pobyt do Hluboše. Majitele se nikdo neptal. Není to vina pana presidenta, nýbrž jeho byrokracie. Bez svolení majitele po týdny byl tam s celým velkým dvorem v jeho zámku. Zámecký pán neměl o tom zdání. Pokud trvá zákon, právo, musí býti president první, jenž práva a zákona dbá, a úředníci nesmějí ho stavěti do křivého světla, jako by tak nečinil. Teprve, když se letní pobyt skončil, byl poslán děkovný dopis majiteli. (Posl. dr. Lodgman [německy]: To je přece otázka způsobů společenských, nic jiného.) Jistě. Nyní však druhý případ. Víte přece, že bývalá revoluční konstituanta učinila panu presidentu Masarykovi národní dar 1 milionu korun; chtějí mu za to koupiti zámek, šli také do dotyčného zámku a tvrdili, že se zámek panu presidentovi velmi líbí a že se musí koupiti. Když zámecký pán pravil: "Kam pak mám potom jíti?" bylo mu řečeno, že má ještě poplužní dvůr, postoupí-li zámek s jedním dvorem. Dlouho se vyjednávalo a ku konci přišli s revolverem prohlásivše, nedá-li to po dobrém, že to půjde násilím. Dá-li to však po dobrém, že ho přejdou při rozdělování velkostatků a při dávce z majetku. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) To je korupce, ať se říká, co chce. Zákon je pro všecky ve státě stejný. President nesmí býti zatahován do tak špinavých afér. (Poslanec dr. Lodgman [německy]: Nebylo to někde konfiskováno?) To je možné.

Nyní třetí případ, jenž působí veseleji: Byl zavolán kuchař ze šlechtické rodiny na Hradčany a sděleno mu, že si pan president přeje, aby u něho hned nastoupil službu. Ten člověk je však přece vázán svým služebním poměrem a nemůže okamžitě pryč. Prohlásí mu: Nastoupíte-li k presidentovi, nikomu do toho nic není. Zákon tu neplatí. Naznačí se mu, že dostane platu 17.500 K ročně a dekret jako státní úředník sedmé hodnostní třídy (Veselost na levici.) a dá se mu státní automobil. Pánové, takových věcí nesmíte dělati. Tu budeme pana presidenta hájiti. Řekneme mu: takové věci nesmějí se státi v zájmu jeho nedotknutelnosti.

Pan ministr financí učinil vše možné, aby vymačkal z tohoto státu, co se vymačkati dalo. Chtěl bych se však zeptat: Proč do dnes nezavedl bursovní daně? Proč nesáhl na lichváře, na keťasy? Ano, pánové, to jsou otázky, jež by byly zajímavé, avšak vidím, pan ministr financí tu není, a jsem také přesvědčen, že by to učiniti nemohl, poněvadž není autoritou, právě jako všecky tyto úřady zde nemají žádné autority. Podívejte se do Brna! Víte, že tam byly nápisy násilím počešťovány. Nám patří nápisy v obou zemských jazycích, vy jste nám je zadržovali a teď z donucení vydali. Sotva byly k vašemu rozkazu nápisy na nádraží dvojjazyčné, sotva byly ostatní nápisy dvojjazyčné, přišli legionáři a studenti a prostě je zase odstranili. Kde tu je v tomto státě autorita? Zůstali byste mi velmi mnoho odpovědí dlužni, neboť v tomto státě nemá nikdo autority, než snad pár pomatených lidí, kteří v skrytu úřadují a jednají a štvanici provádějí za štvanicí. Mohli bychom o rozpočtu mluviti nekonečně mnoho. Při tom udělali jste ještě jednu chybu ve své lehkovážnosti, totiž, že jste nám neposkytli příležitosti, abychom se mohli o věci dobře poraditi. Půl hodiny před zahájením finančního výboru byl nám vsunut do ruky "dodatek" a žádáno od nás, abychom se o něm poradili. Ve 4 1/2 hodinách se to promrskalo. Přísahám, že nikdo z vás nemá zdání, pro co hlasoval. A v této sněmovně se to zase lehkovážně promrskává. Vyhazujeme oknem miliardy, zatím co lid trpí nedostatkem a hladoví, nešetříme na pravém místě, vyhazujeme slepě peníze. Při takovém hospodářství nemůžeme spolupůsobiti.

Můžeme býti rádi, že přijdeme z prohlubně, v níž vy zahynete, Po takovém počínání je váš konec jistý, my nemůžeme býti spoluvinnými, a je zcela pochopitelno, že hledíme, abychom, pokud možno, v čas přišli z nebezpečí. Dělejte sami se sebou co chcete, avšak nás tím musíte ušetřiti. Dostali jsme se do tohoto státu z přinucení, vy jste se nás neptali. Kdybyste tehdy, 28. října 1918, byli bývali, řekněme, chytří, přišli k nám a řekli nám: "Lidé, utvořme dohromady tento nový stát", nikdo by z nás nebyl vám řekl: "Ne, my nechceme!" Avšak my jsme národem pracovitým, jsme národem snaživým, jsme národem, před nímž má celý svět i dnes ještě úctu a my bychom byli z tohoto státu něco udělali. Vy však jste svým fanatismem přivedli tento stát již ku zkáze. Nemyslete, že jsem nepřítelem vašeho národa. Vážím si každého národa, zvláště vážíme si a máme rádi své moravské krajany, kteří se podstatně liší od těch zdejších na Labi, neboť ti na Labi nepolepšili se podstatně od tisíciletí, o nich řekl starý spisovatel Dětmar z Merseburgu: "Zcela zvláštní národ, tento národ Slovanů na Labi. Pokud jsou malí a slabí, jsou poddajní. Domýšliví jsou vůči slabým vládám a nadutě ukrutní jsou tehdy, nalézají-li se ve štěstí." A u vás to souhlasí znamenitě. Nyní jste pro okamžik šťastným Honzou a nyní nemůžete dost vynajíti, jak byste nás potlačili, abyste nám ukázali, že my jsme sluhy v tomto státě. Avšak říkám vám, z nás nelze udělati sluhů, jsme národ, který má za sebou třicetiletou válku a přece se zase vzmohl. Národ, z něhož vyšel Bismark, Goethe, Kant, Fichte a všichni ti velicí heroové, takový národ nemůže zahynouti, avšak takový národ nedá se také porobiti. Žádáme od vás autonomii. Divíte se, když jste k tomuto volání zůstali hluší, že vznikají v srdcích 3 1/2 nebo skoro 4 milionů Němců zcela jiné pocity vůči vašemu státu? Víte sami, že se staráte o to, aby u nás šlo všechno odstředivě. Divíte se, že německá irredenta tak zmohutněla, že už dnes přes ni nemůžete přejíti? Budete musiti nám dáti autonomii. Čím později ji dáte, tím to bude pro vás nebezpečnější. Jste před sčítáním lidu a zabýváte se zase nejukrutnějšími myšlenkami, abyste nás dostali z tohoto státu, abyste vypravovati mohli světu pohádku, že v něm není Němců. Jsme ozbrojeni proti těmto rejdům a varujeme vás včas. Rádi nás srovnáváte s medvědem, který je těžkopádný, avšak máchne-li jednou svými tlapami, běda tomu, kdo přijde mezi ně. Nedivte se, že to u nás došlo tak daleko, že všechno odkoukáme sinfeinovcům, že to děláme tak, jako Irčané v Anglii. Chceme vybojovati autonomii. Nedáte-li nám autonomii po dobrém, pak to půjde po zlém. Chci vám zde prozraditi tajemství. Nouze nás naučila modlitbě. Když sepneme ruce k milému Bohu a modlíme se Otče náš, zastavíme se při sedmé prosbě: Pane, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás tohoto zla. Amen. Tohoto zla budeme zbaveni pomocí nebes, avšak především dostaneme se z něho svým nadšením, neboť sluhy jsme nikdy nebyli a nikdy nebudeme chtíti sluhy se státi. Vězte tedy, my nemůžeme hlasovati, nebudeme hlasovati pro to, právě jako také nikdy nepřipustíme, abyste nás v tomto státě porobili. (Výkřiky: Heil! Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku kol. Johanisovi.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Dodatečný rozpočet dává příležitost k projednávání celé řady otázek, a debata až dosud se vede hlavně o otázkách politických. Já chci větší část svých vývodů věnovati otázkám vskutku státním, které považuji v přítomné době za nejdůležitější.

Než k nim přijdu, dovolte mně, pánové a dámy, abych v úvodu své řeči vyslovil nejupřímnější sympatie své vlastní i celého klubu k obětem tak zvané všeobecné stávky. Prosím, nejupřímnější, jelikož to, co jsme slyšeli zde včera z úst pana dr. Šmerala, nebylo upřímným. To byla jen chytrácky napsaná, se všemi knify demagoga a šarlatána přednesená agitační řeč za dvojím účelem: Aby rozbíhající se a utíkající massy od neupřímných frázistů byly zadrženy a za druhé, aby zastřeno bylo, že ti, kdož do stávky dělnictvo vehnali, sami zůstali v bezpečí a chodili k ministerskému předsedovi se omlouvati, že oni nic, že oni jsou pro republiku a pořádek. Že z úst dr. Šmerala tyto vývody byly neupřímné, kdož by pochyboval, kdo ho zná. Lidé, jako včerejší řečník, o nichž je známo, že s ničím necítí, na všecko cynicky pohlížejí a jen politické, sobecké cíle u nich rozhodují, nepřesvědčí veřejnost o své opravdovosti. Posílali krvežíznivým vrahům Franze Josefa, jako dr. Šmeral Boroevičovi, blahopřejné telegramy, provozovali monarchistickou politiku, dělnictvo hnali do servilnosti, dělnictvo je zná a ví, co o nich souditi. Oběti jejich vědí, že jim mají co děkovati stejně tak za svůj osud, jako policii, úřadům a soudům. Žádám proto co nejdůrazněji, aby propuštěny byly okamžitě všechny nevinné a svedené oběti. Jest třeba činiti rozdíl mezi potměšilým anebo dokonce vědomým politickým cynikem, spekulujícím s bídou a neštěstím lidu a s nevinným davem, který podlehne svodům chytráků. Takových jest v kriminálu příliš mnoho, a jest nutno, aby státní orgánové udělali nápravu. Žádám zároveň vedle propuštění nevinných a svedených, aby ministerstvo spravedlnosti co nejvíce urychlilo vyšetřování a všecka akta aby byla ihned předložena parlamentárnímu výboru ku prozkoumání. Náš klub a naše strana, jako jsme činili po desetiletí, vytrváme při sledování poctivé a vytrvalé práce pro dělnictvo a všechen pracující lid. Jsme příliš poctivými a svědomitými, než abychom po způsobu klerikálů slibovali chudým a trpícím, po lepším životě prahnoucím a pod následky zločinné války trpícím, ihned království boží na zemi. Víme, že i sebe menší pokrok, každá úleva v životě lidí, tříd a národů může býti dosažena jen vytrvalou, poctivou, neúnavnou prací. Nezávidíme úspěch komunisty dosažený vehnáním dělnictva do stávky a puče, vyžádavšího si tolik obětí, které jistě původcům klnou a je proklínají. Budeme dále pracovati na vybudování sociálních a socialistických zřízení v našem státě. K dosavadním vymoženostem pro dělnictvo, osmihodinové době pracovní, reformě nemocenského zákona a jeho výhodám pro lid pracující, hlavně zvýšením nemocenské podpory, usilujeme ze všech sil, aby přidružilo se uskutečnění zákona o dělnických radách a podílu dělníků na zisku, zákona o socialisaci dolů a hutí, starobního a invalidního pojištění dělnictva, zaopatřujícího starcům, stařenám a invalidům práci, chléb a existenci ve chvílích života, kdy jsou ku práci neschopni. Proti frázi, pusté nadávce a šarlatánství politických cyniků jako doposud stavíme poctivou, vytrvalou práci ku prospěchu dělnictva, svobody, pokroku a socialisace.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP