Pátek 14. ledna 1921

Naše vina, naše největší vina spočívá v tom, že jsme v panské majestáty, že jsme ve vládní sliby, že jsme v demokracii hlásanou dnešními držiteli moci nevěřili. Naše vina jest v tom, že jsme správně odhadovali celý ten vlastenecký a demokratický dekalog naší velevážené buržoasie jako pouhé pozlátko, jako pokrytecký žvast, zakrývající její pravé sobecké choutky. Naše vina jest v tom, že jsme nevěřili v pokrokovost těch, kdož se nejhlučněji u nás dovolávají Táborů, Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého, kdož se před cizinou chlubí krvavými vavříny táborských našich komunistů a doma uměle konstruují a doma pletou korunu trnovou pro tak zvané komunisty; kdož mají stále jednu ruku na této nejskvělejší kapitole českých dějin a druhou ruku na obchodní konjunktuře a plné kapse. (Potlesk soc. dem. levice.) Za to jsme tedy jako komunisté exkomunikováni nejen z národa, ale i z občanských práv, za to jsme postaveni mimo zákon těmi, kdož se zákonu nejhlasitěji v této republice dovolávají; na volání po právu odpovědělo se nám stanným právem, a to i všude tam, kde byl ten největší klid, kde ani jediná okenní tabulka nezařinčela.

Já se nyní táži: Co jest pravda? Všechny slavné sliby vládní rozplynuly se v dým. Na jedné straně rostou hory bohatství a na druhé straně hory bídy. Na jedné straně ozývá se bujný ples a smích a na druhé straně pláč a skřípění zubů. Na lichváře a spekulanty se chodí se smeknutým kloboukem a na pracující udřený lid s nasazeným bajonetem. To jest demokracie, to jest ta lidovláda!

Velkostatky jsou dále v držení cizí šlechty, které jste vzali prázdné tituly a ponechali plné stodoly. Jen tu a tam se provádí jakás takás komická parcelace za dobré zaplacení, na kterou náš chudý lid peněz nemá. Továrny a doly se nesocialisují, naopak zpupní fabrikanti omezují či dokonce zastavují výrobu s poukazem na svá přeplněná skladiště a vyhazují dělnictvo z práce. Místo o socialisaci továren a dolů mluví se dnes o stabilisaci dělnických mezd. Miliční zřízení se odsunu je a starý militaristický systém se utužuje. Náklady na vydržování stálého vojska rostou do závratné výše a sliby o zdemokratisování naší armády jsou jistě nejvýmluvněji charakterisovány voláním po odnětí volební o práva vojínům. Odluka církve od státu se neprovádí. Římskokatolická hierarchie zůstává i nadále majitelkou české půdy, konfiskované po Bílé Hoře. Finanční podpora církvi se ve státním rozpočtu rok od roku zvyšuje. Místo odluky máme dnes diplomatické spojení s Vatikánem a připravuje se nám ve vší tichosti konkordát s Římem za souhlasu papežova. Naši pobělohorští ubozí exulanti, kteří tenkráte za mrazivého dne táhli Žacléřským průsmykem do ciziny, ti by oněměli dnes úžasem, kdyby viděli, že u nás na té krvavé české pudě vítáme papežského nuncia čestnou setninou a hudbou, a kdyby slyšeli, jak na Hradčanech papežský nuncius jménem diplomatického sboru přednáší blahopřání presidentu naší republiky.

Demokracie, toť prý diskuse! Proto se tedy u nás diskutuje a diskutuje se důkladně, příliš důkladně, četnickými pažbami a policejními pendreky. Proto se nám vráží roubík do úst, proto systematicky se konfiskují naše listy. Proto i diskuse v našich důvěrných a organisačních schůzích je pod dozorem tajných policistů, proto jsme v mezích zákona pokládáni za politické psance, proti nimž je dovoleno každé násilí. Proto se dnes stihá i teoretické nazírání a politické přesvědčení sto let starým inkvisičním paragrafem, převzatým z justičního haraburdí policejního Rakouska. (Potlesk na levici.) Ministerský předseda ten vůbec neodpovídá ani na telegrafické stížnosti znásilněných poslanců, neboť demokracie jest diskuse! Rakousko-Uhersko jest mrtvolou, ale my chodíme ve smrtelné košili jeho předpotopních paragrafů vesele dál. Pořád se u nás dnes vybízí ku práci, ale my jsme ještě neměli kdy zpracovat si odborně právní svůj vlastní moderní zákoník. Naše justice je šťastna, že má dnes vlastně provaz ze starého oběšence. Rakousko je mrtvolou, ale jeho duch straší v této republice za každým rohem a v každém koutě. My jsme demokratická republika, pánové, ale jak dnes věci ukazuji, neboštík Metternich by u nás docela dobře mohl být také ministerským předsedou. (Výborně! Potlesk soc. dem. levice.) Vždyť ani on si v tom Babyloně na Dunaji nemohl dovoliti to, co náš dobrý přítel pan Černý a jeho úřednický kabinet. U nás je tedy demokracie diskusí více než znamenitou. Je diskusí, při které jedni mluví a druzí musejí držeti hubu. Takovou demokracií, tuším, měli naši předkové za roboty, za vlády pánů Franců a lískovic a dřevěných oslů již také. Je to taková diskuse - abych krátce rekapituloval jako měl Kristus se staršími lidu a zákoníky v domě Pilátově, jako měl mistr Jan Hus s kardinály v Kostnici, jako měli čeští rebelové s pražským katem Janem Mydlářem na Staroměstském rynku a jako měl Karel Havlíček Borovský s měsíčkem v Brixenu.

My tedy pěkně děkujeme za takovou demokracii a děkujeme za takovou diskusi, ve které hovoří hůl s holými zády a bajonet s holýma rukama, bohatec s chudákem a otrokář s otrokem. Pokud trvá soukromokapitalistický řád, dovolující vykořisťování člověka člověkem, pokud trvají hrůzyplné třídní protivy ve společnosti, pokud trvají ve státě, potud zde není žádné poctivé a svobodné diskuse, potud zde není a nebude žádné poctivé demokracie. (Výborně! Potlesk soc. dem. levice.) My chceme opravdovou demokracii, chceme opravdovou lidovládu, které vládnoucí třída u nás - jak jasně ukázaly vzrušené prosincové dny - brání se všemi silami a všemi prostředky. Ale je to obrana zoufalá a je to obrana marná. Není to obrana republiky, to je obrana třídní nadvlády a třídní privileje, to je obrana diktatury buržoasie v republice.

Dělejte, co chcete, starou tyranii kapitalismu na nohy již nepostavíte! Vy zbytečně maříte dnes čas křísením starého sebevraha, který se sám odsoudil. Marně mu třete ztuhlé údy, marně mu namáčíte i obklady do dělnické krve, marně mu dáváte nacionální injekce z české, německé i maďarské strany. Spojte se s nejčernější reakcí a s nejhorší zradou, nic vám to neprospěje. Nejde o rozvrat republiky, ale jde o rozvrat kapitalistického panství v republice. (Výborně! Potlesk soc. dem. levice.) A ten rozvrat je již zde. Hanibal ante portas, a žádná persekuce jeho representanty před ním nezachrání. Marně, pánové, mučili Campanellu na skřipci, marně mrskali Prinellia metlami, marně dávali Koperníka na index. Středověký myšlenkový svět tím nezachránili. Kacířské a kaceřované myšlenky skvěle a slavně zvítězily a dnes nebude jinak. Jak vaše žaláře, tak vaše pouta nemohou dnes již býti ničím jiným, než vazbou knihy nových dějin, ničím více, než krvavou iniciálkou nového, krásnějšího, šťastnějšího a svobodnějšího života. (Výborně! Hlučný potlesk soc. dem. levice.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo uděľujem dalšiemu rečníkovi kolegovi Vahalovi.

Posl. Vahala: Vážené Národní shromáždění! Dovolte, velectění pánové a dámy, abych s hlediska zemědělského venkova a s hlediska zástupce chudého horského lidu, kritisoval náš dodatečný státní rozpočet. Těžce dolehly zákony revolučního shromáždění na naše samosprávné instituce, obce, silniční výbory, které měly jaksi myšlenku ukojit ulici a v důsledcích ukojení ulice bylo třeba oddáliti důležité kulturní, sociální, hospodářské a zdravotní záležitosti. Myslím tím zákony o úpravě platů našich cestářů. Často, vážení pánové, lidi, kteří za svůj životní úkol pokládali cestovati dvakrát nebo jednou týdně přes své vyměřené silnice s ohřeblem na ramenou, neměli nic jiného na paměti, nežli pečovat o to, aby úhony nevzala jejich tráva na pangetě a hleděli, aby měli čím krmit svůj dobytek. Ti lidé se stall náhle dobře placenými zřízenci veřejných fondů, zatížili tak vysokými procenty naše veřejné fondy, že není možno v těchto horských krajích valašských dnes přikročiti k dostatečnému vybudování našich silnic, ba dokonce není možno ani stávající silnice udržet v dostatečně pojízdném stavu. Podobně se stalo u zřízenců obecních, kde právě nekvalifikované síly berou všechny požitky, které vysoké percentuelní přirážky zde dávají k disposici a naše zemědělství zůstává zde nepovšimnuto. Přál bych si, vážení pánové a dámy, abyste tak zavítali do Velké Bystřice, do Hrubé Lhoty, na Malou Bystřičku, na Horní Bečvu a Veselé, kde v takové nízké, malé světničce často tísní se až přes 100 dítek duševně zakrnělých, ba mohu říci že skoro 50% těchto dítek je zaostalých a s těmito má pracovati jeden učitel a není naděje, že by mohlo dojíti k vystavění nebo rozšíření školní budovy, poněvadž finance toho horského kraje jsou tak zatíženy, že sotva stačí na otop a školní pomůcky. Ale má to také ještě jiný význam, že školy v našich horských vesnicích jsou tak přeplněny, a to význam zdravotnický. Vy, pánové, měli byste se přesvědčiti v tom chudém kraji, kde domovem jsou veškeré nakažlivé nemoci, tyfem začínaje. Dokonce i skvrnivka nás často navštěvuje, rovněž spála, záškrt, dysenterie a všechny ony nemoci, které zhoubně ničí naše člověčenstvo, řádí na našem Valašsku. Začasté na Rožnovsku se stalo, že místo školního vyučování musela býti odevzdána škola právě účelům zdravotním a musela býti zřízena z této školy místnost zdravotnická, poněvadž celý ten kraj o 48 obcích nemá žádné veřejné ani soukromé nemocnice a na stavbu za těch neutěšených finančních poměrů není naděje, že by mohla taková výpomoc nastati. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) To chtěl jsem s hlediska jaksi krajského zde podotknouti.

Nyní dovolil bych si k rozpočtu ministerstva zemědělství říci několik slov, jak na to nazíráme my zemědělci. Přáli bychom si, aby produkce zemědělská v tomto státě byla postavena na ten nejvyšší stupeň a chtěli bychom, aby hlavně byly podporovány naše semenářské stanice, poněvadž dobrým semenem dá se docíliti toho největšího výsledku v našem zemědělství. (Výborně!) Považuji také za nedostatečnou podporu našich meliorací. Co jest v rozpočtu, jest nedostatečné a groš vložený do naší půdy se nám jistě několikráte znásobí.

Naše zvěrolékařská škola jest nedostatečně vybudována. Přál bych vám, pánové, abyste viděli náš zootechnický ústav. Ten jest úplně v plenkách, a pro naše zemědělství jest nedostatečný. Nemáme v tomto zvěrolékařském ústavu dosud samostatného oddělení pro infekční choroby. Měl jsem příležitost 27. listopadu v této škole přesvědčiti se o tom, že bylo dovedeno sem 15 vzteklých koní, pokousaných vojenským koněm. Tito koně byli umístěni na jiné klinice spolu s jinými dobytčaty. Nikdo nedovedl by posouditi dosah toho neštěstí, kdyby se takoví koně vztekli a způsobili katastrofální škody. Vojenská správa, ačkoliv byla několikráte vyzvána, dosud nevyprázdnila místnosti k tomu účelu. Žádáme, aby byl řádně vybudován náš serotherapeutický ústav. Nestrpíme, aby se s ním dělaly pokusy, aby snad pánové chtěli ze své záliby míti ho na hradě blízko presidenta, ale aby tento ústav byl umístěn tam, kde má nejlepší podmínky prosperační, v blízkosti školy zvěrolékařské, aby nám odchoval zdatný dorost, poněvadž v tom ohledu je potřeba zvláštní záliby toho, kdo se tím chce zabývati. Musíme míti s dostatek séra, abychom mohli naše dobytkářství uchrániti před zkázonosnými chorobami, které zde v dnešní době hledí k nám přes hranice proniknouti z Polska. Právě z tohoto důvodu upozorňuji, že je nutno, aby vojenská správa vyklidila nám onen trakt, aby se mohla zříditi kontumační stáj, aby v případě zavlečení choroby mohly se k účelům studijním umístiti takové případy.

Pokud se týče rozpočtu ministerstva vojenství, myslím, že ne vždycky ministerstvo vojenství dbalo příslušné šetrnosti. Poukazuji na případ z našeho kraje, kde vojenský erár investoval veliké statisíce do budovy tamnější trestnice. A ejhle, dnes trestnice byla rozdělena a byla zadána určité politické straně. My nemáme kde umístiti vojsko. Vojenský erár žádá na tamnější obci postavení kasáren za 5-7 milionů, kde je za lacinější peníz mohl umístiti pro účely vojenské v tom kraji, kde z důvodů strategických musejí býti určité posádky. Zajímá mne také, vážení pánové, položka oněch 36 mil. na naše nemocnice. Bolí to jaksi člověka, že ony peníze mají se vynášeti za hranice, že nepečujeme o to, abychom si to v naší říši v ohledu vozatajství a koňstva vypěstovati mohli sami. Proto bychom si přáli, aby v naší říši byl zřízen jeden remontní ústav na Moravě, jeden v Čechách a jeden na Slovensku, které by odchovaly potřebné remonty k potřebám vojenským. Tímto způsobem bychom podepřeli chov teplokrevného koňstva, poněvadž chov teplokrevného koňstva v naší vlasti jest otázkou ceny. Víte, že ten náš chovatel nepěstuje toho těžkého koně ze žádné lásky, který mu příliš mnoho sežere a nevykoná tolik práce, jako silný teplokrevný kůň, poněvadž nemá naň odbyt jako za hříbě, kdežto na teplokrevného koně má odbyt ve 2 - 3 letech. V tom ohledu remontní pastviny pro chov teplokrevného koně mohly by vykonati mnoho. Mohly by nám dodati kádr plemenných klisen, které by mohly býti umístěny u rolnictva a stát mohl by přebírati hřebce k osvěžení krve po celé naší republice.

Jest také nutno, aby v ohledu chovu koní nastala jakási náprava. My nechceme přijíti k tomu, co jsme zažili za starého Rakouska, kde vojenští páni z ledajaké libůstky zaváděli k nám na stanice chov koní a sice dvojím směrem, který neodpovídal tomu zemědělci našemu nikterak, poněvadž na jedné straně byl postaven teplokrevný kůň, který neodpovídal tahu a na druhé straně byl postaven kůň příliš těžký, který neodpovídal poměrům hospodářským.

Měl jsem sám příležitost poznati, že koňstvo je produkt půdy a kli mu. Koňstvo, které bylo dovezeno do hřebčince bývalého hraběte Saulerna v Lukově, zvrhlo se úplně. Z toho těžkého koně belgického nezůstalo nic jiného, než těžká hlava a velká kopyta a ostatek byl typ koně teplokrevného.

Dále bych si přál, aby vojenská správa v oboru osobních věcí, hlavně ve vojsku, dávala místa lidem dobře kvalifikovaným, aby se nedbalo toho, aby ten, kdo má tvrdé lokty, dostal se do popředí, poněvadž tím zajisté po stránce kvalifikační a odborné nedocílí se dobrého úspěchu.

Pokud se týká státního obhospodařování obilninami, dovolím si, ne však z důvodů nějaké líbivosti ulice, promluviti několik slov. Nemohl bych se nadchnouti pro to, aby bylo státní obhospodařování odstraněno, aby zde nastalo jakési vakuum, aby massy chudobného lidu, které si nemohou drahou mouku koupiti, byly vydány na pospas a milost všelijakým vydřiduchům. Chci promluviti z důvodů hospodářských. Víme, že všechna nařízení, která se vydávají z ministerstva zásobování, dodělají se právě opačných výsledků. Jest nařízení vymílati vysoko obilí. Vidíme však, že jen ty nejnižší vrstvy, které si nemohou zaopatřiti mouky lepší, berou si onu mouku horší, aby byly živy, kdežto vrstvy zámožnější berou tuto mouku a krmí jí prasata. Nikdy nebyl v okresních městech tak rozmnožen chov vepřového dobytka jako nyní. Celé řady rodin úřednických a lepších dělníků chovají si prasata. Jest ovšem chvalitebno, že se snaží odpomoci vládě od bídy o tuky, ale na druhé straně ztrácejí se velké tisíce metrických centů mouky. Vítám myšlenku, která proběhla nedávno novinami, že se sjednávají společnosti, které mají míti na starosti převzetí dovozu a nákupu obilí v cizině a u nás místo státu. To by snad bylo pro naši říši výhodné, poněvadž by byl výkup obilí z ciziny veden obchodnicky a ne byrokraticky, jak se dnes děje.

Víme, že ministerstvo zahraničního obchodu dodnes nedalo na Moravě dovozné povolení pro kukuřici, a proto se nedivte, že se zkrmuje celá řada metrických centů ječmene, když se takovým způsobem v říši hospodaří.

Státní správa měla by také dbáti toho, aby se šetřilo, pokud se týče počtu úřednictva. Vím sám od správce politického úřadu, že by mu stačila polovina výpomocných úředníků, kteří tam pracují. Tím by se ovšem ušetřilo jen několik tisíc ale z tisíců se stávají miliony, z milionů stamiliony a za ty se již dá něco udělati.

Ale to nejdůležitější, co mám na mysli, jest, že musíme přestati žíti na útraty státu. Musíme přestati házeti mezi obecenstvo líbivá hesla, musíme učiti lid žíti tvrdou skutečnost a z této tvrdé skutečnosti domůžeme se jistě lepší budoucnosti. My sníme přes dvě miliardy. Dáme-li tyto miliardy na stavbu obytných domků, železnic a nemocnic, bude obyvatelstvu jistě daleko lépe pomoženo. Nesmíme dbáti toho, aby zde byla stále licitace mezi socialistickými stranami, jak jest to viděti u návrhu zákona stran utužení nedělního klidu, kde jedna strana žádá sice 100 % zvýšení platu a hned i druhá strana za 100 %ní zvýšení platu a za každou hodinu práce žádá tři hodiny na to volného času, takže na př. když by někdo den pracoval, dostal by za to 3 dny v týdnu prázdno. Já se bojím, že se může státi právě i se strany, která má jaksi v pachtu ony zázraky, že přijde někdo a řekne podle slov písma: "Podívejte se na ptactvo nebeské... a pak budou ti pánové, kteří licitují mezi sebou, úplně nahraní. My musíme již jednou chtíti, aby ta demagogie přestala a když k tomu skutečně budeme pracovati, pak jistě naše říše bude první, která bude moci dostáti svým povinnostem a to nejen kulturním a sociálním, ale i hospodářským. Máme na paměti dobro této vlasti, jsme stranou pořádku a stranou státotvornou a prohlašuji jejím jménem, že budeme hlasovati pro schválení dodatku státního rozpočtu. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP