Čtvrtek 13. ledna 1921

Předseda (zvoní): Pan poslanec Patzel použil ve své řeči výroku, že celá státní správa potřebuje odvšivení. Za tento výrok volám ho k pořádku.

Slovo dále má pan posl. Anděl.

Posl. Anděl: Vážená sněmovno! Za živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou připadl mi úkol zaujmouti stanovisko vůči některým názorům, které v rozpočtové debatě byly předneseny a které, jak jest přirozeno, nedotkly se jenom cifer, nýbrž aktuelních otázek politických vůbec a zejména těch, jež poslední dobou rozviřovaly tolik zájem veřejnosti.

Pokud se rozpočtu samého týče, jedno jest charakteristické. Pouhý pohled do rozpočtového sestavení ukazuje nám v rozpočtu ministerstva obchodu velkou nulu. Velectění pánové! Bylo potřebí, jestliže v řádném rozpočtu na některé důležité potřeby nebylo pamatováno, aby se tak stalo ještě dodatečně. Není málo věcí, kterých bylo poslední dobou potřebí vykonati. Upozorňuji na jednu, týkající se Slovenska. Slovensko má aktuelní požadavky hospodářské. Zástupcové stran, zástupcové slovenských poslanců jednali se zástupci vlády a já lituji, že když již byla uvedena v život zemědělská rada pro Slovensko, nebylo pamatováno analogicky na druhý důležitý živel středního stavu na Slovensku, na živnostnictvo a že nebylo současně se zemědělskou radou pamatováno na zřízení zemské rady živnostenské pro Slovensko.

Jest sice pravda, že jsou tam exponováni úředníci ministerstva obchodu, jest pravda, že tito úředníci berou na potaz tamní dobře působící Řemeslnickou jednotu, ale to jest jejich ochota, jejich dobrá vůle. Oni nejsou povinni tázati se jich o dobrozdání a nejsou povinni se tím říditi. A tu my, kteří stále hovoříme o autonomii, o potřebě samosprávy, zajisté máme míti tolik zřetele na slovenské živnostnictvo, abychom mu dali zemskou radu živnostenskou. Působnost, činnost její na Moravě a v Čechách je dosti známa. Jest to instituce, která pečuje o hospodářské a kulturní povznesení živnosti, a naději se, že čeho bylo opomenuto, nahradí se dodatečně. Mám právo očekávati, že přičiňovati se budou o to zejména také slovenští poslanci! (Výborně!)

Jedna jest důležitá podmínka pro veškeré naše hospodaření. Naše republika potřebuje klidu. Potřebuje klidu národnostního a sociálního. Bylo pozoruhodno, že dnes v debatě z české strany nebylo akcentů nacionálních, nepolemisovalo se s Němci. Na německé straně padly některé narážky a já myslím, že nejlepší politikou, kterou můžeme v této věci zde v debatách parlamentárních zachovávati, jest, příliš mnoho k německým stranám nemluviti. Myslím, že bylo chybou, že velmi často s tohoto místa i se strany zástupců vládních bylo zdůrazňováno: "My vám nechceme křivditi, my chceme smír, my vám přejeme!" A na všechny tyto toniny vzájemné snášelivosti bylo tuze ráno. Ten špatně zná německou povahu, kdo myslí, že akcenty tyto působí. Račte dovoliti, s Němci se to má tak, jako s některými nevěstami. Čím více se ženich o ně uchází, tím jsou chladnější. Obrátí-li se však k nim zády, pak samy nadbíhají, poněvadž si na konec řeknou podle starého přísloví: "Pod věncem je hezky, ale pod čepcem je tepleji." Já jsem jist, že tato taktika vůči kolegům s německé strany by byla mnohem správnější. (Tak jest!) Ve věcech nacionálních jsou všecky německé strany stejny a to i ty, které mají internacionalismus ve svém programu. Němečtí sociální demokraté, a to je strana, na kterou právě při všech těch kombinacích o většinu parlamentární klade se zvláštní váha a které se snaží předcházeti. Bohužel, že ještě nedovedla se německá sociální demokracie postaviti na to opravdu internacionální, snášelivé stanovisko a že ten jejich poměr ke krajním německým nacionalistům, jejichž zástupce s tohoto místa právě přede mnou mluvil a musil býti volán k pořádku, že ten poměr oficielní jejich k nim je asi takový, jako jej pěkně charakterisoval kdysi Heine: " Blamier mich nicht, mein liebes Kind, und grüß mich nicht Unter den Linden, wenn wir einmal zu Hause sind, wird sidh schon alles finden..." "Miláčku, nezdrav mne na promenádě, doma si všechno vynahradíme." Šovinismus všech stejný, i když nesmí se na venek dostat tak na jevo.

Velectění! Jestliže dnes mluvíme o rozpočtu a jestliže použili jsme již příležitosti, abychom hovořili o všech těch aktuálních otázkách, tož dovolte, abych předem ještě ku rozpočtu ministerstva obchodu, vlastně celé náš, obchodní politice, jedno podotkl. Máme samosprávu a máme demokracii, ale pro živnostnictvo ještě to neplatí.

Máme instituci, která je opravdové monstrum ve svém složení pro dnešní demokratický stát, pro naši republiku. Míním tím obchodní a živnostenské komory. Nemám kdy, rozšiřovati se o jejich činnosti, to je charakteristické, co zde sdělil právě kol. Slavíček, že ho urgovali v Londýně o seznam českých výrobců, který přede dvěma lety žádali od zdejší komory.

To mluví za knihy. Instituce tato není institucí demokratickou.

Zrušili jsme volební právo dle censu již dávno. Všude se uplatňovalo všeobecné rovné hlasovací právo, jenom v obchodních komorách má právo voliti ten, kdo platí určitou daň, jen tam se volí dle majetkového privilegia, jen obchodní komory jsou ještě tou starou institucí se zastaralým volebním řádem. (Posl. Mlčoch: Na Moravě 40 tisíc živnostníků jest vyloučeno z volebního práva do obchodních komor.)

Jest to jedním z prvních našich požadavků, kterému jsme dali výraz v resolučních našich návrzích, když jsme žádali demokratisaci obchodních a živnostenských komor, poněvadž potom přestanou býti komorami pouze obchodními a stanou se také komorami živnostenskými. Posud mají jen jméno, ale obsah schází.

Dámy a pánové! Kdyžtě se již dnes mluvilo o živnostenské politice a o otázce středostavovské a když pan kol. Slavíček byl tak laskav, že tuto otázku rozvinul ještě, než já jsem k ní přišel, budiž mně dovoleno, abych na vývody jeho také reagoval. Pan kol. Slavíček zmiňoval se o otázce živnostenské se stanoviska širšího. Mluvil o otázce svobody živnostní a cechovnictví, ale nevystihl věc zrovna, neužil správných dokladů, nedrže se fakt. Jest pravda, že staré cechy odsouzeny byly k zániku, že byly přežilé, že nevyhovovaly, ale v té formě nevyhovovaly, ve které posledně trvaly. To už nebyly ty cechy z dřívějška. Ony se nedovedly přizpůsobiti změněným hospodářským poměrům, a chcete-li viděti, jaká byla hlavní závada, kde byl ten kořen zla, proč nemohly cechy vyhovovati, bylo to v tom, že cechy neměly svých vyšších organisačních útvarů. Dnes se příliš hází příhanou o cechovnictví.

Čechy za své doby vykonaly veliký úkol, ale jejich chyba byla v tom, že nemohly se sdružovati. Nebyla to vina jejich jako státní správy, která jim zakazovala i raditi se o společných záležitostech, natož se sdružovati. Celá prvotní organisace živnostenská neměla žádného vyššího střediska, neměla společného výkonného orgánu, právě tím trpěla dlouho organisace živnostenská.

Jestliže pan kolega Slavíček zde mluvil o spoustě živnostenských společenstev, o besedách, o svazích a jestliže v počtu těchto společenstev viděl překážku vývoje živnostenského, v těch "třiceti tisících funkcionářů", nevězí to v té instituci společenstev, to vězí v tom, že ta instituce nebyla oživena duchem, že živořila ve formálnostech, to vězí v tom, že i funkcionáři byli pouze papíroví, že nepracovali, ale ne v té instituci samé.

Chyba byla, když byly cechy v r. 1859 zrušeny, že až do roku 1883 nebylo tu žádného střediska, nebylo stavovské organisace, že živnostnictvo bylo odkázáno na všeobecné spolkaření. Pan kol. Slavíček zmínil se zde o nedostatečné činnosti těchto společenstev. My jsme na to upozorňovali po leta - nemluvím teď, jako zástupce strany - my všichni živnostenští pracovníci viděli jsme, že je z našich prvních úkolů, abychom oživili naše živnostenská společenstva.

Kdyby živnostenská společenstva měl některý jiný stav, dávno by si vybudoval z nich něco cennějšího. Tam je vada, že všichni říkají: živnostenská společenstva - to nic není, ta nevyhovují, místo toho, aby se snažili ve společenstvech a pro společenstva pracovati. Chyba je také, že dlouho nemělo živnostnictvo povolaných rádců, teď nemluvím politicky, že nemělo společenstevních rádců, kteří by byli pracovníky ve společenstvech instruovali. Instituce společenstevních inspektorů vykonala dosti. Chyba byla, že byla přece jen více byrokratickou a že nebyl přibrán dostatečný počet praktiků z řad živnostenských pracovníků, kteří by činnost této instituce oživovali.

Pokud se týče těch vyšších útvarů, Zemské jednoty živnostenských společenstev atd., pan předseda Slavíček se vzácnou upřímností prohlásil, že Zemská jednota živnostenských společenstev byla nehybnou silou, myslím ale, že ta vada nebude v živnostnictvu, že příčinu bude nutno hledati někde jinde.

Dámy a pánové! Jestliže zde bylo mluveno o svobodě živností, tedy dovolte, abych prohlásil: Především není do slova správno, co zde pan kol. Slavíček řekl, že totiž průkaz způsobilosti neexistoval v žádné, jiném státě kromě Rakouska. Částečně existoval v říši, která s námi hospodářsky byla spiata, v říši německé, kde byl t. zv. malý průkaz způsobilosti, totiž, že každý živnostník mohl provozovati živnost jakoukoliv, ale pouze ten, kdo složil mistrovskou zkoušku, měl právo na mistrovský titul a držeti učně. Tedy to bylo dojista dosti cenné, to bylo přece jen menším průkazem způsobilosti. Vedle toho v uherské součásti bývalé rakouské říše byl tak zvaný kolektivní průkaz způsobilosti, kde průkaz pro jeden obor opravňoval provozování oborů ostatních. Pan kol. Slavíček jest stoupencem strany, která praví, že sociální a hospodářský vývoj nesmí se díti překotně, musí vycházeti od starších útvarů. Vadou živnostenského řádu z r. 1859 nebylo, že vůbec sahal na cechovní zřízení a tehdejší průkaz způsobilosti, chybou bylo, že ho neopravil, že překotně všechno zrušil, aby potom novelou z r. 1883 vrátil se k těmto věcem, jež byly zde nazvány nezdravým kompromisem mezi živnostenskou svobodou a průkazem způsobilosti. Kdybychom je však dnes chtěli rázem odstraniti, mělo by to za následek, že by celá řada existencí živnostenských byla poškozena, snad i zničena.

Já vítám otevřeně přiznání kolegy Slavíčka, který se postavil na zásadu svobody živnosti. Prohlašuji, že nemluvím-li o daleké budoucnosti, aspoň pro přechodnou dobu musíme trvati na tom, aby průkaz způsobilosti byl zachováván a náležitě vybudován, poněvadž v jeho nynějším zrušení vidíme velké nebezpečí právě pro malé živnostníky, jejichž jménem tu mluvíme a jejichž zájmy máme hájiti.

Pánové a dámy! Bylo zde mluveno o sporu mezi dvěma směry v sociální demokracii, chcete-li mezi orthodoxním a schismatickým. Pokud je tento spor největší socialistické strany vnitřní záležitostí socialistických stran samotných, nikomu by nenapadlo do toho se míchati. Ale ozvěna těchto bojů zasahuje příliš daleko a mohla by přivoditi otřes naší rovnováhy v důsledcích finančních. Jestliže tento spor nejsilnější socialistické stran, spor, který otřásá masami nejpočetnější vrstvy národa, jest tak významným, dovolte, abych několika málo slovy o něm se zmínil.

Když jsme slyšeli s vervou přednesenou řeč kol. Šmerala, museli se nad některými věcmi zamysliti i ti, kteří nesledoval dopodrobna celý vývoj. Pan kol. Šmeral stěžoval si na to, že konfiskacemi ničí se svoboda tisku, že bylo sáhnuto ihned k ostré persekuci a že proti soc.- dem. levici postupovalo se opatřeními výjimečnými. Řekl tu na př. - a kol. Skaunicová má to zítra dokázati - že redaktor Burian při zatýkání byl stlučen pažbou přes ruku a záda. Stalo-li se to, pak je to surovost, která zasluhuje odsouzení. Buďme však upřímní a důslední. Za výtržností, které se staly v Praze a Olomouci a na jiných místech, kde byly pleněny živnostenské a obchodnické krámy, staly se rovněž takové surovosti. Zejména kolegové olomoučtí mohli by jeden klasický případ uvésti.

Na našem venkově staly se rovněž obdobné případy, kde lidé jen proto, že hájili svého majetku, byli také surově napadeni, pak je to rovněž surovost, a já myslím, že poučení z těch posledních dnů bude v tom, aby odsoudili násilí každé, ať se páše proti komukoliv. (Výborně! Potlesk.) Měl bych chuť upozorniti při této příležitosti na jednu velkou vadu, na jednu velkou mezeru se socialistické strany, že když se mluví o pracujícím lidu, že se tím výlučně míní dělnictvo, zvláště dělnictvo tovární. Zpívá se: Buď práci čest. Každé práci čest, i té, kterou dělá dělník v továrně 8 hodin, i té, kterou duševní pracovník vysilujícím způsobem mozek vyčerpává, i té kterou konají samostatní pracovníci v živnostech a zemědělství, kteří jsou sice samostatní, ale kteří, co se týče způsobu života, způsobu a doby práce a co do strádání nezůstávají za dělníky. (Potlesk.)

Dnes se mluví o nutnosti socialisace a mluví se proti soukromému majetku, podle otázky soukromého majetku má se tříditi celý náš národ na dvě třídy, z nichž jedna je pro zachování soukromého majetku a druhá je proti ně mu. Dovolte, do těch příkrých extrémů nemůžeme jíti. My známe soukromý majetek, který jest svatý, a soukromý majetek, který není posvátný.

Způsob vzniku a účel jeho užívání, ten má býti měřítkem, a právě se živnostenského stanoviska je to nutno akcentovati. Není pravda, že by celý národ a ti, kterým se říká, že jsou to buržoasní strany, byli snad zastánci soukromého majetku do všech důsledků a za všech okolností. Naopak! Bylo po převratu, náš národ se stal samostatným, a prosím, co bylo prvním heslem, voláním osvobozeného národa? Dejte nám půdu, ta půda, která byla českému národu uloupena, patří národu. Není nám svatý tento majetek Lichtenštejnů, Švarcenberků a ostatních. Celý národ postavil se proti soukromému majetku, ale musíme rozlišovati. Já jsem dokonce řekl, jestliže nám není svatým majetek Lichtenštejnů a Dietrichštejnů, pak nám tímže právem mohou říci dělníci - a mají pravdu - že není také svatým majetek Škodovy akciové společnosti, Rotšildů, Gutmanů a jiných. (Posl. Slavíček: Válečných keťasů!) Ovšem, že i těchto. V živnostnictvu jich není!

Jisto je, že takovýto majetek také nám není svatým, ale ten majetek, který má nějaký živnostník a zemědělec, to není výsledek spekulace, to je něco, co někdy zdědil, na čem s námahou pracoval on, jeho žena, děti, celá rodina, a více než osm hodin denně. (Posl. Svetlík: Žádný mu to nebere!) Když on si získal určitý majetek, to je v pravém slova smyslu nahromaděná práce, ten pot tělesný a námaha duševní, to je majetek, který musí býti hájen, a na ochranu tohoto majetku soukromého, poněvadž jest základem existence četných tisíců nejpečlivějších a nejpoctivějších synů národa, na ochranu tohoto majetku soukromého musíme se postaviti všichni. (Výborně! Potlesk.)

Velectění, jedno hned připomínám, že věci, které by k tomuto vyvlastňování ponenáhlu přispívaly, a tu dovolte, aby, když by bylo se socialistické strany mluveno, pokud se týče toho vyvlastňování, to je sociálně demokratická levice chytřejší - nechci říci upřímnější, to je věcí těch pánů - neboť na svém karlínském sjezdě prohlásila, že nechce vyvlastniti soukromý majetek malých a středních živnostníků a zemědělců.

Se strany pravice bylo jim to ihned vytýkáno jako demagogie. Nedávno byla předložena osnova zákona o závodních radách. To je návrh posl. Meissnera atd. sociálně demokratické pravice. Tam se praví, že závodní rady mají býti zřízeny v závodech, které zaměstnávají více než 20 dělníků. Ale ta pravomoc je rozsáhlá, rozhodovati budou při propouštění dělnictva, podle § 21 mají míti právo do všeho nahlédnouti, mají míti právo kontrolní, zkoumati, za jakých podmínek se nakupuje a prodává a tak dále. Velectění přátelé, ten zákon o závodních radách, který byl právě se strany sociálně demokratické pravice označen jako první pokus socialisace, má § 28, ve kterém se praví, že v závodech, ve kterých není trvale zaměstnáno 20 dělníků, v těch závodech je důvěrník, na kterého přecházejí všechna práva závodní rady. Jest viděti, že se šmahem ty podstatné rozdíly mezi tovární výrobou a živnostenskou výrobou stejně tak jako mezi továrnami a zemědělstvím nedělají, že se nerozlišuje, že se šmahem všechno přenáší. Má-li maloživnostník 2 dělníky, jeden z nich je důvěrníkem, který by měl právo rozhodovati o tom, má-li býti propuštěn čili nic. Dělník odvolá se ke komisi, která sestává z mistra a druhého dělníka, který má býti propuštěn a zavolají živnostenského inspektora jako předsedu, aby rozhodl. A což když jest jen jeden dělník? V ministerstvu sociální pece připravuje se návrh zákona, a jak to obyčejně začíná, úředníci jedou na studijní cestu, aby v Rakousku a Německu zjistili výsledky činnosti závodních rad.

Upozorňuji předem, že živnostnictvo s tímto § 28 naprosto souhlasiti nemůže, poněvadž by to znamenalo velké šikanování. Řekne se, jak by k tomu přišli dělníci v malých živnostech, kteří by byli vyloučeni z tohoto práva, které jest v továrně?

Jeden je podstatný rozdíl mezi továrnou a maloživností. Dělník v továrně, to je životní povolání, ale jestliže dělník v živnostech má 4 leta pracovati a míti tu pochybnou výhodu z těchto tak zvaných sociálně politických práv, pak 40 let jako samostatný mistr bude na to naříkati.

Tedy pro to rozhodně býti nemůžeme, ne ze zpátečnictví, ne ze sociální nepřejícnosti, ale prostě z důvodů, řeknu přímo, existenčních živnostenského stavu. Já řeknu, že jest to nešikovnost, že z takového důvodu, že takovým způsobem dává se živnostnictvu na srozuměnou, že když jde o zaměstnavatele, jsou socialistické strany úplně za jedno, ať jest to zaměstnavatel velký nebo drobný živnostník.

Pánové, abych ještě na některou věc upozornil. V řeči, kterou zde měl kolega Šmeral, rozváděl rozpor mezi pravicí a levicí. To je domácí jejich věcí.

Ale dovolte, abych jedno zde zdůraznil. Snad se řekne, že je to zpátečnické; jestli by sociální politika mela býti takovým způsobem uplatňována vůči malým živnostem, jako jest právě v osnově sociálně demokratické pravice o závodních radách, pak - promiňte - jsem zpátečnický, protože pro takové sociálně politické reformy býti nemůžeme, a já jsem upozornil na jedno nebezpečí: Jak naše veřejnost, tak i naše vláda dívá se do toho sporu mezi socialistickými stranami jako na hodného Fridolína a zlého Dětřicha. Hodný Fridolín, který se musí uspokojiti, a zlý Dětřich, který musí býti pokárán. To jest její, respektive jejich věcí, ale proti tomu bychom se ohražovali, aby odměňování hodného Fridolína dálo se takovým způsobem na konto živnostnictva. To jest stanovisko, které musí býti jasné.

Pan kol. Šmeral zde prohlásil: "My tento stát nechceme rozvrátiti, to jest stát náš, my ho chceme dobýti. " Předpokládám, že to "dobýti" míněno jest s ypsilonem. Je-li to opravdu jeho přesvědčením, dovolte, abych končil citátem jeho kolegy vyššího stupně, Trockého v Rusku. V jeho výroku vidím zkušenost, získanou za cenu strašných obětí, které bych nepřál, aby v našem novém státě se uplatňovaly. Mořem krve, miliony strádajícího lidu a zpustošenou půdou přichází k tomu: "Práce, disciplina a pořádek spasí naši sovětovou republiku." Já bych řekl: Disciplina, která není otrockou, práce, která budiž spravedlivě odměňována, a pořádek, varování se násilností ode všech, spasí naši republiku bez těch zkušeností, které se dály v Rusku, budeme-li míti všichni dobrou vůli a budeme-li svoji národnost spojovati také s náležitým sociálním cítěním. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Wittich.

Posl. Wittich (německy): Pánové a dámy! Ve jménu své frakce kladu si za čest naše stanovisko v otázce překročení úvěru vládou takto osvětliti. Jako zásadní odpůrci stálého vojska nemůžeme jinak jednati, nežli tuto předlohu v celku zamítnouti. Ale nechť slavná sněmovna a vláda nemyslí, že se pro nás jedná pouze o zásadní zaujetí stanoviska v této otázce, mámeť i důležité politické pochybnosti proti oné vládní methodě, která zavinila tento deficit v hospodářství. Moji političtí přátelé a já jsme toho náhledu, že není nepřípadné při srovnání této vlády k slepému kormidelníku, který nemá síly, aby loď na zmítajícím se moři šťastně řídil. Zamýšlí-li vláda lid, berní sílu lidu takovým ohromným zatížením pro neproduktivní účely vydati zkoušce, prokazuje, že berní sílu, schopnost platební, ale i trpělivost lidu nezná, že tedy není zpravena o skutečných poměrech, které v zemi vládnou, a proto stojí neorientovaně proti těmto poměrům.

Vláda a stát podporující strany odůvodňují své chování co do dalšího vydržování stálého vojska tím, že Československá republika obklopena je takovými sousedy, kteří se stále zabývají válečnými záměry proti republice. Přisvědčuji ochotně, že zrnko pravdy vězí v tomto náhledu. Ale je-li pak militarism skutečně základem, na němž bezpečnost státu může býti vybudována? Kdyby tato formule byla pravdivou, nebylo by nikdy možno bývalo, aby německá a Habsburská dynastie, aby tato mocnářství ztroskotala. Vždy se osvědčovalo, že jedině dělný lid jest oním pilířem, na němž může býti zdravé státní ústrojí vybudováno. Ale má-li se to státi možným, může se to státi jen tím, že vláda nebude považovati francouzský imperialismus, který dnes je záštitou evropské reakce, za svého spojence, nýbrž vláda musila by v tomto případu získati si vlastní lid, aby učinila vlastní lid svým spojencem. Neboť když pozorujeme s tohoto hlediska strategické a světově politické postavení Československé republiky, podává nám tento výsledek: Kdyby došlo skutečně tak daleko, že by napadena byla Československá republika od jiného státu, tedy lze s více nežli s pravděpodobností za to míti, že by se to událo s více stran. V tomto případě jsem skalopevně přesvědčen, že by nemohlo odolati vlastní vojsko tomu nárazu s různých stran. Na druhé straně musí býti konstatováno, že má evropská demokracie zájem na tom, aby poměry v tomto státu nedošly změny mečem imperialistů, nýbrž, pokud se tak státi má, vyššími mravními silami, tedy demokracií samotnou.

Z tohoto stavu věcí dána je však sama sebou činnost, kterou by měla bystře prozíravá a budoucna bedlivá vláda podniknouti. Bylo by to odbočení k demokracii a úplné zřeknutí se francouzského militarismu; vláda musila by učiniti vážný krok k přiznání se pro pravou demokracii, tím, že by uskutečnila to, k čemu se co nejslavnostněji zavázala v mírové smlouvě, a to je, že by skutečně popřála svobody národům v tomto státě žijícím.

Tím jsem u onoho základního požadavku, který my sociální demokraté neustále vznášíme, u onoho základního požadavku, který dochází výrazu poskytnutím jazykové a kulturní autonomie pro všechny národy v tomto státu. Buď dobře rozuměno: My sociální demokraté nežádáme jazykovou a kulturní autonomii naprosto z motivů nacionalistických, nýbrž z důvodů kulturního vyznání. Máme stav, jaký převládá právě hlavně na Slovensku, trvale za nemožný a také za nesnesitelný. Požadujeme tudíž neodkladné zákonné upravení jak správy, tak i soudnictví, kulturní a osvětové práce, při čemž má platiti zásada, že každý národ své záležitosti samostatně má spravovati, a to volenými vlastními zástupci.

Považuji za svůj úkol a povinnost jako poslanec, abych řekl vládě bez obalu, že obyvatelstvo není již schopno, nésti větší břemena. Neboť kdyby militarisování v tomto státu pokračovalo v tomto tempu jako dosud se dělo, dožijeme se toho, že sice několik statisíců lidí bude schopno dělat řízné parádní kroky, ale miliony pracujícího lidu a tím i národní hospodářství budou přivedeny na mizinu. Názorný příklad pro případnost mého tvrzení podává finanční stav města Bratislavy. Toto město, které až do válečných let mělo úplně spořádané hospodářství, bylo uvrhnuto jednak zatížením válkou a jednak zatížením, k němuž zavdal podnět politický převrat, střemhlav do dluhů a je tím neschopno, dostáti svým závazkům vůči obyvatelstvu v každém ohledu. Ani hromadná deputace, která u pana ministra financí dr. Engliše tyto dny se ucházela o pomoc, nebyla s to, aby vymohla více než 2 miliony K.

Protože v tomto státě daleko nad jeho síly molochu vojenskému všecko se hází do jícnu, není stát s to, aby svým úkolům k obyvatelstvu vyhověl v kulturním, v sociálně-politickém ohledu. Musím zde prohlásiti smutnou skutečnost, že v uplynulých dvou letech absolutně pranic se nestalo po této stránce. V městech bydlí dělníci v zdravotně škodlivých bytech, ba mnozí nedostanou vůbec přístřeší. Na venkově je situace možno-li ještě značně nepříznivější. Ukáži to na příkladě: V jedné obci, jménem Dunajská Streda na Žitném ostrově, přišel jeden dělník pro byt na úřad. Jeho nábytek jest složen ve vlhkém chlévě a vesnická obec není s to, aby opatřila tomuto dělníku byt. Ve své bezradnosti uchyluje se k tomu, že rekviruje dělnické organisaci jediné místo vzdělání. Ve mnohých vsích Žitného ostrova není podnes ještě škol. Tím se stává, že tisíce školních dětí nemají možnosti, osvojiti si nejprimitivnější vědění pro život. Válečné vdovy a váleční invalidé nedostávají přes ohromnou drahotu, která všeobecně se uznává, vyšší podpory. Všeobecná drahota je již taková, že pracující obyvatelstvo není s to, aby si opatřilo nejpotřebnější potraviny.

A v takový čas všeobecné nouze a nářku přichází vláda s předlohou před sněm, v níž sumu, jdoucí do miliard, sněmu předkládá k usnesení a přijetí, ze které sumy arci největší část slouží vojenským, tedy úplně neproduktivním účelům. Proti takové politice můžeme zvolati jen rozhodné"Nikoliv"; žádáme odzbrojení vojska, zavedení všeobecné povinnosti pracovní a socialisaci výroby v duchu socialismu. Tím míníme, že vysvobozen bude pracující lid z drápů lichvářů, a že tím napotom položen bude základ k lepšímu, na spravedlivějším základě vybudovanému řádu společenskému.

To jest, co mám říci na žádost své strany v té záležitosti. (Potlesk na levici.)

Předseda: Přerušuji projednávání denního pořadu a přikročím k ukončení schůze.

Předem ještě některá presidiální sdělení:

Klub československých socialistů omlouvá posl. Landovou-Štychovou z důvodů zdravotních pro dnešní schůzi.

Dovolenou na týden, zítřejším dnem počínaje, udělil jsem posl. dr. Raddovi pro neodkladné zaměstnání a posl. Špačkovi pro úřední záležitosti.

Dovolenou pro zítřejší schůzi udělil jsem posl. Svetlíkovi pro zaměstnání neodkladné mimo Prahu.

Byly provedeny některé změny ve výborech:

klub československých socialistů vysílá do výboru zásobovacího posl. Trnobranského místo posl. Laube a do výboru průmyslového posl. Netolického místo posl. Drobného.

klub poslanců a senátorů čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské vysílá do výboru státně-zřízeneckého posl. Anděla místo posl. Najmana.

Klub der Abgeordneten der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei vysílá do výboru sociálně-politického posl. dr. Holitschera místo posl. dr. Haase.

Došla mne písemná stížnost poslance Biňovce podle §u 51 našeho jednacího řádu, žádající, aby předložena byla imunitnímu výboru záležitost jeho proti poslanci Tausikovi, který za řeči posl. dr. Šmerala učinil výrok, jako by pan posl. Biňovec udal slečnu učitelku Jandovou.

Ve smyslu § 51 jednacího řádu přikazuji záležitost tuto výboru imunitnímu k podání ústní zprávy do 48 hodin.

Přistupuji k ukončení schůze a navrhuji podle usnesení předsednictva, aby příští schůze konala se zítra 14. t. m. o 10. hodině dopolední s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení osnovy zákona o dani z obchodu cennými papíry (tisk 1026), která byla dnes projednána v prvním čtení.

2. Pokračování v rozpravě o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 1191).

3. Zpráva výboru I. dopravně-technického, II. rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1039), jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů (tisk 1208).

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1038) o oběhu československých státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. provedeno nebylo (tisk 1211).

Obě tyto poslední předlohy ve smyslu § 55 jedn. řádu o zkráceném řízení.

Je nějaká námitka proti mému návrhu? (Nebyly.)

Není námitek. Můj návrh jest přijat.

Končím schůzi.

Konec schůze v 8 hod. 10 min. večer.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP