Čtvrtek 2. prosince 1920

A, pánovia, mám k tomu ešte jeden, snáď zrejmejší dôkaz, a to zase z vlastnej zkúsenosti, tedy bezpodmienečne spoľahlivý. V mojom pôsobišti v Moravskom Lieskovom asi pred 1 1/2 rokom na jednu kopanickú školu byl vymenovaný český učiteľ Václav Dias, učiteľ dobrý. Ľud ho s radosťou prijal. Ale zase to netrvalo dlho a za niekoľko mesiacov nálada ľudu sa zmenila, proti nemu sa obrátila, ba stala sa až hrozivou. A tu pán učiteľ si sadnul, napísal pánu ministrovi písemko, že sa nálada ľudu proti nemu zmenila následkom vraj štvania miestneho kaplana. Vec bola úradne vyšetrovaná, a tu, ako z úradného zápisu, tým samým učiteľom podpísaného, je patrné, nevedel ani v najmenším dôvodom dokázať svoje tvrdenie, ale keď sa ľud dozvedel o tomto, sám prišiel a sám mi sdelil, že príčiny, prečo sa ľud od neho odvrátil, sú tieto: Tupí náboženstvo, tupí modlitbu, tupí a vysmieva sa naštevovaniu chrámu Pána a v škole na úkor katolického náboženstva neprístojne vychvaľuje náboženské učenie Husovo. Keď som mu to povedal dobroprajne, dostal som za odpoveď: Ja mám od svojej vrchnosti nariadené, aby som vychovával v duchu Husovom, dokiaľ nedostanem protivnej úpravy, tedy tak robiť neprestanem. (Slyšte!)

A ajhľa, panovia, tomuto duchu sa slovenský ľud protiví i stavia všade, ba poviem viac, proti tomu duchu sa stavia i od slečny Sychravovej tak zaznávané cirkevne učiteľstvo slovenské. Prezradím i to, že toto učiteľstvo slovenské na svojom valnom shromaždení zemského učiteľského spolku jednohlasne prijalo rezolúciu, že si žiada, aby školy na Slovensku boly spravované v nábožensko-mravnom duchu. Jednohlasne to prijalo slovenské učiteľstvo. Ale i ten slovenský ľud svojím zdravým rozumom to dobre chápe, on sa proti neznabožskému vyučovaniu stavia, ten slovenský ľud trpko niesol, keď predtým v školách jeho dietky odnárodňovali, ale verte mi, ešte trpkejšie nesie, keď v školách jeho dietky ztrácajú vieru a náboženstvo. Ten slovenský sedliak, ten to svojím bystrým, zdravým rozumom dobre chápe, že keď ten nemecký rodič má právo, aby požadoval, aby jeho dieťa bolo vyučované v nemeckej reči, že on ako katolícky rodič má právo požadovať, aby jeho dieťa bolo vyučované v duchu katolíckom (Tak jest!), a keď sa tejto jeho žiadosti nevyhovuje, ten slovenský ľud sa potom stavia proti všetkým českým učiteľom na Slovensku a tým sa v ňom podkopáva i dôvera v samu československú republiku. (Tak jest!)

A toto všetko zapríčiňujú tí početní českí učiteľia na stredných a národných školách, ktorí sa držia toho daného im návodu, že nedostačí kríže zo škôl vyhadzovať, ale že ho treba vyrvať i zo sŕdc žiakov. Oni zapríčiňujú tú nespokojenosť na Slovensku.

Práve tak je katolícky slovenský ľud i proti duchu u vojska, čo tu už bolo spomenuté, ale poneváč pán minister Národnej obrany sa proti tomu neozval vo svojej reči, spomeniem to ja vo svojej. Ten slovenský katolícky ľud stavia sa i proti tomu duchu, ktorý pri vojsku panuje, lebo ako v školách žiakov, tak pri vojsku vojakov sa usiľujú všemožne naladiť protikatolícky. To robí generálny inšpektor vojsk vo svojich rozkazoch, to isté robia páni dôstojníci vo svojich prednáškach pre vojsko určených, čoho eklatantný prípad predniesol pri generálnej debate kol. dr. Mazanec. Jedon dôstojník predniesol prednášku, kde našich vojakov verejne vyzýval k odpadnutiu od cirkvi katolíckej.

Toto je všeobecná žaloba Ja vám môžem dosvedčiť, že na desiatky slovenských vojakov a na desiatky slovenských nábožných matiek sa mi žalovali n a toho ducha, ktorý pri vojsku panuje, následkom čoho v slovenskej mládeži sa budí odpor i proti československému vojsku. To nebudeme trpeť, aby sa taká nechuť vyvíjala v slovenskej mládeži proti našemu československému vojsku. (Hlas: Když nás na vojně trestali za to, že jsme nechodili do kostela, to bylo dobře. Tenkrát jste se měli ozvat!) My sme sa ozvali. Ale to všetko, veľactení pánovia, sa robí v mene kultúry.

Čo všetko sa ešte stáva menom kultúry na Slovensku, o tom máme eklatantný príklad na pánu hlavnom slúžnom Drbohlavovi v Trnave. Tam vychodia totíž nevinné poučné mesačné sošitky: Katolícka jednota. 3. číslo tohoto časopisu, už vytlačené, pán hlavný slúžny pod úradným číslom 242 - jestliže sa nemýlim - zakázal rozposlať. A to výslovne preto, poneváč sa obsah dotyčného čísla protiví uznanej kultúre. (Výkřiky.) Ukážem vám, čo sa vlastne protiví v tomto čísle tej uznanej kultúre: Prvý článok je "Náboženská škola", kde celkom vedecky dokazuje sa právo rodičovské na nábožensko-mravnú výchovu.

Druhý článok je: "Cirkev a socializmus", kde sa sociálne zásady kritizujú podľa učenia cirkevného. (Hluk.)

Tretí článok, pánovia, ktorý má nadpis "Majster Ján Hus", snáď by sa protivil uznanej kultúre. I toto je článok celkom objektívny a nakoľko, o tom sa presvedčte, pánovia, sami. V tomto článku sa doslovne hovorí toto: (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid.

Posl. dr. Buday (pokračuje): Hus je rodom a povahou Čech; miloval svoj národ česky ohnive a obetave, bojoval za práva národa českého vždy a všade. Že si Husa ako národneho hrdinu oslavujú Češi, to je nielen na mieste, ale to je i ich povinnosťou, poneváč každý národ má ctíť a si vážiť svojich veľkých synov. Keď takto úctivý hold vzdal Husovi, ako národnému hrdinovi a keď ho uznal ako Čecha národnym hrdinom, potom sa obracia proti zneužívaniu kultu Husovho a píše medzi iným: Hus je však u Čechov stelesneným heslom odboja proti Rímu, proti cirkvi katolíckej! Preto vidíme, že dnes komunisti, pokrokári, voľnomyšlienkári a pod rôzne mená sa skrývajúci neznabohovia, Husovo meno oslavujú, nie preto, že bol veľký český národovec, ale jedine len preto, že sa zprotivil cirkvi.

Pánovia, toto všetko podľa osvieteného rozumu pána hlavneho služného Drbohlava má sa protiviť uznanej kultúre.

Pánovia, v mene kultúry sa na Slovensku bojuje proti katolicizmu v školách i vo vojsku a menom kultúry sa nám nedovolí ani brániť sa proti lživým nápadom.

A keď človek všetko toto uvažuje, musí prijsť na myšlienku, že pravdu mal ten slovenský sedliak, ktorý po jednom ľudovom shromaždení, na ktorom bol objasnený návrh na rozluku cirkvi od štátu, hovoril: deti nám chcú spohančiť v škole a pri vojsku, a nás starych chcú spohančiť tiež skrze tento návrh zákona, ale my sa nedáme. (Výborně!)

A tak som prišiel k ďalšiemu úkolu svojmu, upozorniť slavnú snemovňu, aký veľký rozruch vyvolal na Slovensku návrh zákona o rozluke cirkvi od štátu. Chcem vás upozorniť dobroprajne, z vlasteneckého citu, ako velice uškodil návrh zákona menu českého národa na Slovensku, upozorniť vás, ako škodil tento návrh zákona na rozluku cirkvi od štátu československej vzájomnosti a bratskému spolužitiu. Nebudem sa zaoberať samotným návrhom zákona, len poukážem k tomu, aké následky má na Slovensku už dnes, akú nespokojenost vyvolal tento návrh zákona... (Výkřiky posl. Myslivce.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane poslanče Myslivče, neračte debatovati.

Posl. dr. Buday (pokračuje): Akú nespokojenosť vyvolal tento návrh zákona na Slovensku, to nepochopí nikdo, leda ten, kdo stále na Slovensku žije, po Slovensku chodí a so slovenským ľudom stále a nepretržite sa stýka. S týmto návrhom zákona je znepokojená celá slovenská verejnosť. (Tak jest!)

S návrhom týmto sú nespokojení nielen katolíci, stúpenci našej strany, čo je samozrejmé, ale pre tento návrh vyslovila svoju nespokojenosť i slovenská národna roľnícka strana a nespokojení sú s týmto návrhom zákona i evanjelíci. (Hlas: I socialisti!) Prijdem k tomu. Evanjelíci na nespočetných svojich konventoch vyslovili najostrejší protest proti návrhu zákona. Aby som len jeden prípad spomenul. V Turč. Sv. Martine, tedy v Mekke Slovenska dňa 3. októbra na konvente evanjelíckej cirkvi jednomyseľne prijali toto uzavretie: "Nadovšetko rozhodne protestujeme proti tomu, aby sa rozluka vykonala podľa návrhu, ktorý predložil pred Národné shromaždenie našej republiky dr. Theodor Bartošek a jeho spoločníci, lebo tento návrh je nespravodlivý, uražajúci zásady slobody, národnosti, spravedlnosti, náboženský cit, cirkev, právo vlastnícke, takže keby sa stal zákonom, zavinil by všeobecnú rozhorčenosť u cirkvi a všetkých spravodlive smýšľajúcích ľudí, a bol by veľkým nebezpečenstvom pre štát, ktorý by prišiel do stáleho nepriateľstva s cirkvami. Vyhlasujeme, že návrh Bartoškov nemôže sa prijať ani za základ rokovania o rozluke". (Tak jest! Výborně!) A takto, slavna snemovňa, vyjavily svoj protest všetky evanjelické cirkvi na Slovensku, práve ako na druhej strane katolíci podpísali tisíce a tisíce protestných hárkov proti nemu. (Hlas: Máte právo podat svůj vlastní návrh na rozluku. Podejte ho!) Zmienim sa o tom.

Vy snáď poviete, že na Slovensku asi polovina voličov volila sociálne-demokraticky, ale toto tvrdenie, slavná snemovňa, by bolo veľkým klamom, by bolo neznalosťou pomerov na Slovensku, a tu zase ubezpečujem slečnu Sychravovú, že jej názor o náboženstve, cirkvi nesdieľajú ani jej vlastní voličovia, proletári, organizovaní v delníckych organizáciach. Títo slovenskí voličovia, ktorí sociálne-demokraticky volili, odovzdávali hlasy s rúžencom v ruke. Sociálni demokrati sa pre tento návrh zákona neoduševňujú, dokázali to tým, že podpisovali protesty proti tomu, práve tak ako prívrženci ostatný ch strán. Istý starodávny prívrženec sociálne-demokratickej strany, ktorý dnes ešte svojimi názormi stojí v mnohých otázkach blízko sociálne-demokratickej strane, dr. Ľudevít Bazovský, dávný organizátor sociálne-demokratický, uvažujúc o terajších pomeroch na Slovensku, nezdrahal sa napísať (čte): "V budúcnosti nesmieme dovoliť, aby sa Slovensko stalo politickým pokusným králikom! Hoci na pr. v otázke rozluky štátu a cirkvi".

Veľmi dobre vystihol pomer sociálne-demokratickej strany k tomuto návrhu na Slovensku, úvodníkár Národných Novín, ktorý píše: "Nože pošlite na pr. p. Bartoška cez niekolko nedieľ do chrámov na Slovensku. A on sám vám povie, koľkých organizovaných robotníkov videl on tam na službách Božích. A práve preto táto nálada organizovaných más slovenského robotníctva dovoľuje nám očakávať niečo, keď už i nie od náboženského citu podajedných sociálne-demokratických vodcov, tak aspoň od ich rozumu, že oni totíž nebudú chcieť zabiť svoju vlastnú stranu na Slovensku! A keď k tomu pripočítame rozvažité hlavy v Čechách, ktoré nepovažujú za vytvorené, že československá rozluka cirkvi a štátu súčasne mohla by sa stať i rozlukou Slovenska od Česka, tým skorej utáme sa, že celý Bartoškov návrh ostane len samým dokumentom ozajstnej pošetilosti našich terajších časov.

Ja vám poviem ešte viac. I slovenskí prívrženci československej socialistickej strany, z ichž radov vyšiel tento návrh, i tí tak smýšľajú, ako redaktor dr. Pavel Halaša, bývalý kandidát čsl. sociálne-demokratickej strany vo svojom časopise uverejnil satyrický veršíčok, že navrhovaná rozluka štátu a cirkvi znamenala by rozluku Čechov a Slovákov. Celá slovenská verejnosť celý návrh tento považuje za surovú provokáciu, ako úvodníkár Národných Novín, teda nie novin ľudovej strany píše "Neprovokujte!" v ktorom článku ostre vystupuje proti tomuto návrhu zákona a končí "Páni neprovokujte nás!"

Slavná snemovňa! Verte mi, že to je asi pravý obraz smýšľania na Slovensku, a keď na druhej strane vidím tú osvetovú, kultúrnu a školskú politiku na Slovensku, ktorá cieli k odkatolizovaniu Slovenska, a keď vidím tú urputnú sotrvačnosť mnohých pánov pri tejto politike, obávam sa - nie o katolícku cirkev, tá môže len víťazne vyjsť z tohoto boja, ako vyšla vo Francii, ako to uznáva i parížsky dopisovateľ Českého Slova, keď píše v 74. čísle o naviazaní diplomatických stykov medzi Francúzskom a Vatikánom - ale obávam sa o našu drahú československú republiku (Výborně! Tak jest!).

Pánovia, uverte mi, že našu republiku nepoškodí irredenta ani od severu, ani od juhu, keď my Česi a Slováci budeme svorne a jednotne stáť ako jeden reťaz, (Výborně! Potlesk.) ale poškodí našu republiku, keď medzi nami Čechmi a Slovákmi bude sa tvoriť priepasť nedorozumenia, nedôvery a nenávisti. A nemýľme sa, táto priepasť už je. Pánovia, nemýľme sa, keď budete na Slovensku propagovať idey, hlásané dr. Vrbenským, že kresťanstvo sa vyžilo, to neprospeje českým záujmom na Slovensku. (Hlas: A bude po republice!) Pánovia moji, pamätajte na klasickú výpoveď: Concordia parvae res crescunt, discordia maximae dilabuntur. A naša československá republika ešte nenie tak mocná, že by jej tá discordia nohy podraziť nemohla, a preto, pánovia, ktorých sa to týka, jestliže milujete československú republiku a jestliže vám záleží na jej integrite a udržaní Slovenska, ako záleží nám, žiadame vás, odložte aspoň na Slovensku tú vašu nenávisť proti katolicizmu, ktorá, ako sa zdá, je väčšia než láska k republike. (Výborně!)

Pomer medzi cirkvou a štátom treba upraviť. To uznávame i my, ale upraviť ho treba, ako to bolo s najvyšších miest povedené, bratsky a spravodlive tak, aby cirkvám samým osožil. Také usporiadanie pomerov cirkvi a štátu bolo by skrze autonómiu cirkvi. Táto myšlienka je na Slovensku veľmi sympatická, lebo ako sme počuli od dr. Vanoviča, evanjelíci si ju ubránili, a predsa boli utiskovaní v Uhorsku, a katolíci za túto myšlienku od desaťročí, od roku 1848 bojujú. Táto myšlienka, autonómia cirkevná, dáva cirkvi slobodu a dáva i možnosť náboženskej výchovy v školách a dopúšťa istú účasť na správe cirkvi svetskému elementu.

Čo sa týka rozpočtu samého, len všeobecne chcem povedať, že vyhovuje kultúrnym a školským potrebám Slovenska. (Posl. Koudelka: Málem byste byl na něj zapomněl!) Všetko, čo som povedal, bolo o kulturných veciach. Ľutujem, že ste to nerozumeli. (Výborně! Potlesk.) Chcem poukázať na dve veci: Na Slovensku 18 katolíckych gymnázií zabral štát. Tieto budovy zabral štát a v rozpočte ani haliera nenachádzame, že by aspoň niečo bolo cirkvi nahradené ako nájomné.

To je jedno. A druhé: V rozpočte odstavec "stredné školy v Čechách a na Morave" podľa vyučovacej reči sú školy klasifikované na české a nemecké, na Slovensku však československé, maďarské a nemecké. Pánovia, čo má ten výraz československý znamenať? A keď tu je, prečo nenie aj pri školách na Morave a v Čechách? Či to nemá znamenať toľko, že na Slovensku na stredných školách sa odpoly vyučuje slovensky a odpoly česky? Proti tomu sa musíme ohradiť, my si žiadame, aby na slovenských stredných školách vyučovacou rečou bola slovenská, ale ovšem intenzívne sa vyučovalo tiež reči českej a vzájomne aby sa vyučovalo v Čechách reči slovenskej. To je asi cesta, ktorá nás sblíži a sjednotí.

Leč, slavná snemovňa, nestačí len vziať na podporu cirkví do rozpočtu istý obnos, ale potrebné je, aby štátna politika šetrila náboženský cit slovenského národa, a vtedy nastane rovnováha nielen v rozpočte, ale nastane také rovnováha v bratskom spolužití českého a slovenského národa, vtedy naša republika rozkvitne, upevní sa, skonsoliduje sa, a to si žiadame. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Další přihlášený řečník proti jest pan posl. Kaiser. Dávám mu slovo.

Poslanec Kaiser (německy): Slavná sněmovno! Jako červená nit táhne se rozpočtovou debatou žaloba na utiskování školství, žaloba na jeho potlačování, žaloba na jeho rdoušení. Nevím, mám-li se zadostiučiněním konstatovati, že nejen my Němci v této republice máme příčinu, abychom si stěžovali na to, jak dosud zacházelo se s německým školstvím, nýbrž že i jiné národnosti v tomto státě usedlé přicházejí s týmiž žalobami jako my. Ať je tomu jakkoliv; avšak jedno musíme zajisté z toho odvozovati, že totiž náš stát není tak vybudován, jak by měl býti, aby byla národům v něm spojeným dána možnost žíti klidně vedle sebe.

Velectěné dámy a pánové! Když jsme my, němečtí poslanci, vešli do této sněmovny, byli jsme si toho dobře vědomi, že zde nebudeme přijmutí jako přátelé s otevřenou náručí, byli jsme si toho dokonale vědomi, že veliká většina této sněmovny, jež dovedla skorem po dva roky vládnouti státem bez nás Němců, že tato většina byla by klidně převzala i to, vládnouti i nadále bez Němců, kdyby byla cizími vlivy nebyla nucena konečně i nás povolati do sněmovny. Byli jsme si však i toho vědomi, že máme jako němečtí poslanci v první řadě za povinnost v této sněmovně zastupovati zájmy našeho německého lidu a zde liší se snad poněkud názory pravice a levice této sněmovny. Páni z pravice, kteří se nazývají národem státním, národem stát udržujícím, jsou mínění, že musí býti naší první úlohou pečovati především o blaho státu, kdežto naše mínění jest, že jest naší první úlohou pečovati o blaho našeho národa. (Souhlas na levici.) A nyní, kdy jsme již spojeni v tomto státě, když již tomu osud chtěl, a že v jednom státě, v této Československé republice, bylo sjednoceno několik národností, že to jest mnohoženství (Veselost na levici.), v němž jsme, musím ukázati na to, že v takovém manželství není možné přátelské spolužití, když jedna polovička rodiny působí druhým tolik bolestí, co jest jen možno. Nechci o tomto mnohoženství tvrditi, že lze objímati všechny ženy se stejnou láskou a že jistě vždy bude mezi ženami jedna, která se těší zvláštní náklonnosti manželově.

Touto první ženou v našem státě jsou snad Slováci, kteří mají, abych tak řekl, právo prvorozenství, kdežto my ostatní jsme ženy, které přijdou na řadu na 2., 3. a 4. místě. Nicméně musíme však požadovati, aby, chtějí-li nás zde míti, nedají-li nám z tohoto manželství se dostati, nám byla poskytnuta možnost sdíleti s nimi dobré a zlé a ne pouze stinné stránky, nýbrž i světlé tohoto manželství. (Německý výkřik: Jsem pro rozluku.) Nuže, pan kolega říká, že jest pro rozluku; nechci tvrditi, že bych proti tomu něco namítal, ale dnes nejsme ještě tak daleko, abychom mohli mluviti o rozluce. Stavím se dnes na pevnou půdu skutečnosti, že zde musíme žiti podle sebe, že jsme navzájem na sebe odkázáni a stavím se dále na půdu, že, pronikne-li do nás přesvědčení, že jsme na sebe navzájem odkázáni, musíme pak také hledati možnost, abychom si vzájemný život, pokud to je možno, co nejméně ztěžovali. Nebudeme vás nikdy moci donutiti a naopak, vy, páni z pravice, nebudete moci donutiti nás k tomu, abychom se navzájem objali v poctivé, radostné lásce a abychom řekli: "Vše, co bylo, již není, od nynějška jsme bratři!" Jest to v povaze lidí, že nezapomíná se snadno to, co bylo, a ukazujete-li vy, z pravice, na to, že jste po 300 let úpěli pod německým jařmem - nechci zkoumati, zda tento důvod, který uvádíte, jest správný jest nám ukázati na to, že také my, byť i ne 300 let - také bych si toho nepřál, aby to trvalo 300 let - ale přece již dva roky úpíme pod jařmem, nedůstojným kulturního národa a že následkem toho nemůže naše láska k vám přijíti přes noc, kdežto naopak my od vás nebudeme a nemůžeme žádati, abyste nás milovali. Ale něco jiného - a tu myslím, že musí býti možno u kulturních národů nalézti tuto cestu - cestu vzájemné úcty. Vy, nejváženější, máte právo poukazovati na výsledky vaší kultury, jež vám nemůže žádný člověk poctivě smýšlející upírati a máte nárok na to, abyste byli nazváni kulturním národem. Ale na tolik zajisté dáte průchod spravedlnosti, přiznáte-li, že i německý národ je kulturním národem prvého řadu. A když i vaše časopisy mluví v nacionálním přetékání o německých barbarech atd., česká inteligence ví ve svém nitru zcela dobře, odkud přišla kultura českého národa, že byla čerpána měrou ne nejmenší z německých studnic, že vaši největší muži studovali na německých universitách. (Souhlas na levici.) Nuže, budeme-li míti zření k tomu, bude zajisté možno, abychom se navzájem ctili, a dospějeme-li někdy ku vzájemné úctě, jest, myslím, již naznačena i cesta, na níž jest při dobré vůli dána možnost, abychom tu a tam společně pracovali. A, pánové z pravice, dáte-li nám možnost, abychom přiložili ruku ke kulturní a národohospodářské práci v tomto státě, pak najde se snad druhá cesta a to jest cesta, že naučíme se porozuměti si navzájem. Ovšem, mnohého se tu dosud nedostává a řekl bych: "Slyším ovšem slova, ale schází mi víra", neboť vezmeme-li do ruky vaše časopisy, jež jsou prosáklé nenávistí ke všemu německému, štvou proti naší kultuře, proti naším nejjednodušším požadavkům, které vrhají se i do vlastních řad, najde-li se mezi vámi bílá vrána - a bohužel, nemáme dosud mnoho těchto bílých vran ve vašich řadách - najde-li se někdo, jenž má odvahu poukázati na to, že to přece není možno, udržeti stát nadále bez Němců a přivésti ho na výši, na jakou by měl býti přiveden, aby mezi tolika evropskými státy nebyl popelkou, nýbrž, aby zaujímal směrodatné místo mezi státními útvary evropskými, pokud tento tisk bude otravovati lid tam venku a zbavovat ho možnosti, aby jasně a poctivě přemýšlel o tom, co nastane, půjde-li to tak dále jako až dosud, pokud nemáte moci říci vašemu tisku "až sem a ne dále", potud ani my se nemůžeme domnívati, že bude možno, abychom se poctivě navzájem dorozuměli. (Výkřik: Střílet na sebe!) Ano, střílí-li se zde, střílí se i tam. Ale, ctěný pane kolego, jde o to, kde se použije ostřejších nábojů! To jest otázka, o níž by po případě mohl býti spor. To, pánové, chtěl jsem říci jen všeobecně.

Co se týče německého školství, bylo o něm jednáno již mým předchůdcem tak dopodrobna, že by to bylo mlácením slámy, kdybych se chtěl ještě dále o tom šířiti. Míním tím všeobecné školství a dovolím si jen v docela krátkých nárysech mluviti zde o zvláštním školství, jež nejen že vzbuzuje velký zájem v našich lavicích na levici, ale i zajisté asi má velký zájem u vás na pravici, ovšem ve vašem smyslu, a to jest školství hospodářské. Slyšíme stále, jednou od zástupců lidu, jindy od ministerstev, po třetí od jiných úřadů, že se musí přikročiti k tomu, aby se povznesla produkce. Má-li se však povznésti produkce, nestačí k tomu, abychom měli po ruce jen potřebné suroviny a fysické prostředky, jež vedou k nejvyššímu výkonu v hospodářské produkci, nýbrž je k tomu třeba i duševního věděni. Toto duševní vědění musí nám právě dáti hospodářské školství. Dívám-li se na nižší hospodářské školství, jež mám zde zvláště na zřeteli, musím k největšímu politování doznati, že není mi možno, abych se přesvědčil o tom, zda slavné ministerstvo orby, do jehož resortu jest pojato naše hospodářské školství, řídilo se zde spravedlností. Neboť v tomto rozpočtu nebylo řečeno, kolik z rozpočtených okrouhle 15 milionů, jež byly vzaty do rozpočtu pro hospodářské školství, připadá na německé a kolik na české a slovenské hospodářské školství. Číslice ty řekly se zde jen v celku. Nicméně musím však vyjádřiti podívení nad tím, že v republice, trvající teprve dva roky, v republice, která má veliká hospodářská území, která by mohla docela klidně zříci se jakéhokoliv dovozu hospodářských plodin z ciziny, kdyby se polní hospodářství vyvinulo tak, jak tomu má býti v moderním státě, že v takovém státě nezbývá na hospodářské školy více než 15 milionů korun, tím spíše však, že shledávám, že jsou v těchto 15 milionech veliké položky na zřízení nových hospodářských škol, nemýlím-li se i na Slovensku. Vždyť víme, že za dnešních poměrů nestojí zřízení nové hospodářské školy málo.

A tak se musíme ptáti, kolik vlastně z těchto peněz zbude na to, aby bylo jak se patří pomoženo hospodářským školám, jež již jsou, ať jsou to školy německé, české neb slovenské. A pak ovšem, maje tento rozpočet po ruce, nedivím se tomu, že byla na příklad pro hospodářské školy v Čechách rozpočtena subvence, jež činí na jednu školu 4.000 K, bez ohledu na to, vystačí-li s tím nebo ne. Dostávaly-li tyto školy dříve, za Rakouska, roční subvenci 2.000 a 3.000 K, tak byl to, uvážím-li valutu, jistě docela jiný peníz. Neboť dnes 4000 K rovná se přibližně jen asi skutečné ceně 500 K. A co má škola počíti si s 500 K! A co si má počíti ubohý ředitel školy se subvencí 500 K, ptám se pánů, kteří mají štěstí, že zasedají v kuratoriu takové rolnické školy. Tady by bylo bývalo věcí ministra zemědělství, aby ukázal, že má poctivou vůli zjednati zemědělství ve státě opravdu místo, jaké mu náleží. Nepomůže, hledíme-li jednou tu a jindy tam, pomoci zemědělství různými problémy a hokusy pokusy. To jsou věci, které celkem zmizí. Chceme-li povznésti naše zemědělství a hospodářskou výrobu, musíme jednak zbaviti hospodaření všech pout a poskytnouti mu dřívější volnost pohybu, jednak ale musíme povznésti jeho duševní úroveň, aby odpovídala nynějším poměrům. Žádáme v každém okresu - a domnívám se, říkaje to, že i čeští agrárníci jsou téhož smýšlení - žádáme v každém okresu vybudování hospodářského školství. Přijde na to, zda to jsou rolnické školy, anebo jen zimní školy, neb jsou-li to hospodářské pokračovací školy, neboť to musí býti přiměřeno jednotlivým okresům, ale jedno si přejeme a žádáme, aby hospodářské školství se vytvořilo tak, aby každému selskému dítěti byla dána možnost vzdělávati se po absolvování obecné školy v hospodářském oboru, ať už v pouhé hospodářské pokračovací škole, nebo v zimní hospodářské škole, anebo, má-li vyšší snahy, na rolnické škole, po případě na střední hospodářské škole. A to, co žádáme pro své mladíky, žádáme i pro své dívky. Naše dívky mají právě takový nárok na hospodářské další vzdělání jako naši hoši a tady to ještě velice vázne na české i na německé straně. Máme jistý počet hospodářských a hospodyňských škol - není doba na to, abych se o tom dále šířil - chci jen krátce říci, že jako sedlák v celku nesouhlasím s dnešními hospodyňskými školami, že mají na příklad pro selský lid jméno hospodyňské školy, že však selskému obyvatelstvu, totiž našim selským dívkám, nejsou přístupny, poněvadž se stala chyba, že byly dány do větších měst, kde městské dámy dávají vychovávati své dcerušky pro domácnost místo v jiném drahém pensionátě a naše selské dívky mohou klidně zůstati doma. Pokračovací vzdělavatelny našich selských dívek a naší mládeže patří na venek a jest k tomu potřebí učitelských sil, které rozumějí sedláctví. Nestačí nám, přijde-li někdo s diplomem, jímž dokazuje, že je diplomovaný, zkoušený, hospodářský, odborný učitel nebo učitelka, nýbrž musíme věděti, že má žadatel vedle svého theoretického vzdělání také praktickou způsobilost, aby vychovával naše mladíky na důkladné sedláky a naše děvčata na důkladné selky. Bohužel, nedostává se mi času, abych se šířeji rozhovořil o této kapitole, která by byla kapitolou velice poučnou. Narýsoval jsem to vše jen krátkými slovy. Shledávám, že na příklad na české straně byl již učiněn začátek přivésti pokračovací školství selské ženské mládeže na lepší cestu. A shledávám, že byly již v Chrudimi a v Malém Hradisku u Olomouce zřízeny české školy pro hospodářský ženský svět. Co je dobré pro Čechy, musí slušeti i pro Němce. Nemáme samo sebou nejmenšího, co bychom proti tomu namítali, naopak, vítáme to, že byl již s české strany učiněn začátek ku vzdělání nejen důkladných selských děvčat, nýbrž učiněn začátek se školami, z nichž může se nám pak dostati potřebných odborných sil ku dalšímu vzdělání naší selské mládeže. Rád bych jen zde připojil k tomu přání, aby to, co bylo dosud uděláno pro Čechy v Chrudimi a v Malém Hradisku, bylo zřízeno i pro nás Němce v některém německém městě. Mohl jsem narýsovati jen krátkými slovy naše požadavky, jež klademe v oboru hospodářského školství. Jest mi přáti si ještě, ačkoliv to nesouvisí přímo se zemědělstvím, aby byla konečně obchodní akademie v Plzni převzata státem. Máme také v Budějovicích obchodní školu, jejímž profesorům dostalo se - od ministerstva vyučování - a prosil bych pana ministra vyučování co nejzdvořileji, aby to vzal na vědomí, již před měsícem ujištění, že budou převzaty státem, ale pokud je i známo, cekají až dosud na toto převzetí. "Stejné právo všem!" Jak přijde dobrý ten muž k tomu, poněvadž je německý profesor obchodní školy, že není státem převzat, jelikož mu neschází nic jiného než kvalifikace, že je dobrým Čechem. To, co se stalo s českými kolegy v Budějovicích, a to právem, že byli státem převzati, na totéž právo musí činiti nároky němečtí profesoři obchodní školy a musí jim toto právo býti též poskytnuto se stanoviska stejného práva všem. To jsme řekli o Plzni. Nyní ještě několiv slov všeobecně. Německý venkovský lid a zejména německý selský stav, v jehož jménu a zastoupení dnes zde poprvé mluvím s této tribuny, jest lidem, který jest zakořeněn ve své půdě, jest to lid, který miluje nejen svou hroudu, ale i svou mateřskou řeč až do kosti. Dejte tomuto německému selskému lidu možnost, aby cítil, že jest mu v tomto státě dobře, dejte mu možnost, aby mohl cítiti, že je zde domovem, jejž zde po tolik století měl, aby tuto půdu mohl i v budoucnu považovati za domovinu, pak snad nastal den míru. Odebeřete-li mu však možnost, aby se tu cítil spokojen, pak - a to pravím poctivě a otevřeně - nemůžeme za to my, když zraky naše obrátí se odsud jinam. Jen ten lid může státu konati věrné služby, který se v něm cítí spokojen, a cítí-li se spokojen, pak náš lid, a myslím, že to mohu říci, bude státu i sloužiti. (Předsednictví se ujal opět předseda Tomášek.)

A nyní náboženství. Dnes již s jiných míst velmi mnoho se o tom mluvilo a chci se o tom vyjádřiti velmi krátce. Jako německý lid ve svém nitru německy cítí a myslí, tak cítí také křesťansky. A poněvadž křesťansky cítí, ohražuje se tento německý venkovský lid zcela rozhodně proti tomu, aby se kdo dotýkal jeho křesťanských a náboženských zřízení a chtěl mu je vzíti. Žádáme pro svůj německý venkovský lid své náboženské vyučování, jaké až dosud měl. Nechceme, aby škola a církev byly od sebe odloučeny, neboť víme, že škola jest místem, kde dětem dostává se vědomostí nejen ve způsobě čtení, psaní a počítání, ale i hlubokého náboženského cítění jelikož rodiče sami doma nemohou jim to dáti a právě v těchto letech jsou děti pro to nejvnímavějšími. Nesmíte se domnívati, že jsem proto tak zvaný pobožnůstkář. Nikoli! Déle než 20 let jsem ve veřejném životě a zastupoval jsem svobodu německého lidu a německého selského stavu Jak činil jsem dosud, budu činiti i v budoucnu. Ale, co náš lid potřebuje jako náboženství, to mu nesmíme bráti jako mu nesmíme bráti možnost jiného jeho vědění. Tím, bohužel došla má doba k řečnění a jest mi děkovati jenom ochotě pana předsedy, že mne již dříve nezahnal s tribuny. Doufám, že rozklady, jež jsem zde uvedl, neškodí našim německým druhům a že zvláště asi bylo milo českým soudruhům, že viděli, že chceme, bude-li nám dána možnost. (Souhlas a potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP