Úterý 30. listopadu 1920

Tedy, já chci říci, že snad přece by se našel nějaký český voják, který by byl s to tu armádu převzíti a dovésti ji také komandovati, tak jak to dělá, dejme tomu, generál Pellé. Ale my vlastně nevíme, proč nás zde vlastně hlídají nebo co zde vlastně dělají. Tedy přirozeně těm Francouzům velmi na tom záleží, aby si dnešní své postavení v naší republice co nejdéle udrželi. A v tom je vlastně to, proč oni u nás tak dlouho mají být. Když se jednalo o brannou předlohu v klubech, je známo, že tehdá doprovázel pana generála Pellého ministr národní obrany Klofáča generální inspektor Machar. A ti nám vykládali, jak jest nutno zavésti dvouletou vojenskou službu a proč ji vlastně máme a musíme mít. Napřed to vykládal pan generální inspektor Machar; no a poněvadž my jsme nerozuměli francouzsky, tak nám to pan generál Pellé vykládal po německu, že je nutno, aby armáda byla dvouletá, přes to, že naše názory se rozcházely a že my jsme byli pro šestiměsíční, po případě, když by to jinak nešlo, pro 14 měsíční službu do té doby, než přechod k milici bude se moci státi.

Viděli jsme již tehdá, že snad čtyřdohodě na tom náramně mnoho záleží, aby byla u nás zavedena dvouletá služba vojenská, přes to, že dnes se mluví o tom, že ve Francii dvouletá vojenská služba má býti také zrušena. Těžko uvěříme na čisté přátelství francouzských generálů, když si uvědomíme, že generál Pellé má měsíčně 8500 franků, což počítáno při průměrném kursu 5 Kč za frank, činí dohromady 42.500 korun českoslov. měsíčně. To jest jenom pan generál Pellé, ne ta misse celková, suma úctyhodná zajisté, jejíž výše ještě lépe vysvitne, když si spočítáme, že to činí ročně 510.000 korun československých, tedy že má generál Pellé ročně... (Posl. Myslivec: Má 12krát tolik! - Veselost.)... a to není tentýž počet, pane kolego Myslivče,... (Posl. Myslivec: Já myslím, když to měsíčně stojí tolik, tedy ročně 12krát tolik!) Ne, to byste přišel k zcela jiné číslici, poněvadž ten kurs se mění, a když byste to počítal jenom při tomhle, přišel byste ne k té číslici, jak zde v 11. kapitole v 7. odstavci se praví o 13 milionech, nýbrž, budete-li to násobiti, ukáže se Vám přes 20 milionů a ne 13, které jsou zde. Ale konečně 7 milionů tam, 7 milionů sem, to nepadá tak zvláště na váhu. (Veselost. - Posl. Myslivec: Já vím, že francouzské důstojníky nemáte rádi, poněvadž vám u Varšavy způsobili porážku!) Ne, z toho důvodu to tady, kolego Myslivče, nepřednáším, to jsou fakta, která se dějí teď v naší republice. (Posl. Myslivec: My Francouzům za moc děkujem!)

Dobře, vždyť já nic neříkám, pánbůh chraň, já neříkám, zdali děkujeme nebo neděkujeme, já jen konstatuji věci a tu když při těch 510.000 K ukáže se, že má generál Pellé o 10.000 K československých ročně více než president naší republiky, který, jak patrno z předloženého rozpočtu, má roční plat půl milionu korun, kdo tedy tady vládne?

A to nejsou jenom generálové, to jde až do posledních šarží. Takový kaprál u francouzské misse má o 1700·- Kč ročně více, než československý major. Lajtnant francouzský má dvakrát tolik co československý generál atd. (Posl. Udržal: Podle peněz se to neřídí.)

Není třeba tyto stupnice a šarže vypočítávati. Peníze však nejsou ještě všechno, jak řekl kolega Udržal, že na penězích to nespočívá. Má pravdu, že peníze nejsou všechno. K tomu, co Francouzové dostávají, připočítejte ještě k tomu, že Francouzům stojí k disposici 32 automobilů, řada bytů, které platí republika, zvláštní jídelny a pod. Těch 32 automobilů potřebuje zajisté hromadu benzinu, že ano. Sedláci píší: My bychom odváděli. Vy říkáte, že nemáme vymláceno, ale my nemáme benzinu k mlácení. (Posl. Myslivec: Když jezdí bobečkové v automobilech, proč by v nich nemohli jezditi francouzští důstojníci?) Ano, jen že oni s těmi bobečky jezdí v autech po náměstí. Opakoval bych jenom samé známé věci, kdybych říkal četné ty stížnosti, jež jsou stále opětovány proti francouzským důstojníkům, totiž že Francouzové daleko více hledí si své zábavy a obchodování, než služby pro republiku. Italská misse, když zde byla, ta to uměla ještě lépe. Ale o tom všem nevím, co bychom měli všichni věděti, nebo co bychom potřebovali. (Posl. Rýpar: A co Gillersohn a ruské misse?)

Počkejte, až zde budou, můžete také vy o nich mluviti. Já mluvím prozatím jen o těch, kteří již zde byli, a vy zajisté také víte, proč ti Italové tak na rychlo... (Posl. Rýpar: On to již řekl, poněvadž je zasvěcen do té tajné diplomacie!) Ano, kolego Rýpare, proč ti Italové jsou pryč, nevím, možná, že to víte vy, proč o půlnoci musel ten pan vrchní velitel naší armády zapakovati a odejeti pryč. Možná, že to víte lépe. (Posl. Rýpar: Nejsem zasvěcen do tajné diplomacie jako vy!) Já také ne!

To jsou, slavná sněmovno, námatkou jen vybrané některé momenty, které ukazují, že my, i kdybychom měli sebe více dobré vůle, nemůžeme se nijak nadchnouti pro dnešní stav našeho rozpočtu vojenského a vůbec celého stavu armády. My si nepřejeme válek a nemůžeme hlasovati pro 350 milionů na kanony a munici, pro 30 mil. na třaskaviny a pro ty všechny četné cifry, jež vyplňují rozpočet kapitoly XI. (Posl. Rýpar: To však neposloucháte svého vůdce Lenina!) Nyní prozatím jsme si vůdci sami sobě a řídíme se podle toho, co za dobré uznáme my. Vy poslouchejte toho, kdo vám co poroučí, ale do našich záležitostí... (Posl. Rýpar:... se nepleťte!) To nechci říci, nám to nevadí, když se budete plésti nebo ne, to nás nechá naprosto klidnými.

Při tom nemohu opomenouti, abych nepoukázal zvláště na jednu okolnost. Všimněte si, vážení, té ohromné spousty generálů a vyšších důstojníků, pro které jsou preliminovány osobní požitky v ministerstvu národní obrany i v armádě samé a porovnejte to s tím, že současně, kdy všude nutno přidávati, armádní správa ubírá těm nejchudším a nejpotřebnějším, totiž rekrutům na platu a navrhuje jim právě podanou osnovou zákonnou 50 h denně.

Rekruti, nevidíte, jak vás začínají míti rádi? (Posl. Čuřík: To ještě není přijato a také nebude!) Rekruti mají 1 K 20 hal. anebo kolik to dělá, a co z toho mají si koupit, snad z toho mohou být živi? A teď se přichází najednou s 50 hal. denně. (Hlas: Jste pro to, aby byly větší?) My stojíme proti dnešnímu stavu armády na stanovisku absolutně odpůrčím, protože víme, že armáda ve svém dnešním složení, hlavně ve složení svého ministerstva a svého velení znamená jen přípravu reakčního nástroje, který má být pohotově pro každý případ proti dělnictvu, které má trochu jiné ponětí o republice než páni, kteří armádu tuto ovládají. Vždyť my dobře víme, jak musilo býti dělnictvo samo na stráži, aby naše vojenská správa co nejochotněji neposílala Polákům výzbroj a třaskaviny. Naši železňáci, ti, kteří vlastně zabavovali spoustu a spoustu vagonů ne jídla, nýbrž vojenského materiálu, který se dodával a dodává ještě ustavičně, to by musila býti k tomu zvláštní kapitola a já nemám možnosti, abych to vyčerpal (Hlas: To je všecko?) To není ještě všecko, zajisté vy to neřeknete!

Nebudu zdržovati slavnou sněmovnu vypočítáváním všeho toho, co my proti armádní správě máme. V branném výboru budu míti dosti příležitosti o tom promluviti. Při příležitosti této musím však oznámiti, že strana naše zahájí úporný boj proti ministrem národní obrany ohlášené akci, směřující ke zrušení volebního práva vojínům. (Tak jest!) A tady na konec bych chtěl upozorniti pana min. financí dra Engliše, že by měl vzíti do rukou tužku a škrtati a škrtati, ale ne u státních zaměstnanců. (Hlas: Vy jste byli ještě pro vyšší položky!) Ano, ale pro státní zaměstnance.

Ale vždyť já jsem vám to právě teď ukázal a teď máte vy povinnost říci nám, proč ta francouzská misse zde je. Kdybych mel čas, já bych se tázal pana ministra dr. Kovaříka, který je vlastně továrníkem, a to továrníkem, který celou řadu let pracuje od píky, aby jako odborník řekl, jestli nyní z tohoto jednoho milionu, co dostává francouzská misse měsíčně, by byl v stavu postavit aspoň nějaký barák, do kterého bychom mohli my v Brně a vy také v Praze a všude jinde ubytovati lidi, kteří nemají bytů. My máme v Brně přes 3 tisíce lidí bez bytu. V cárách a hadrech chodí do bytového úřadu s dětmi plakat a žádný nemá s nimi útrpnost. Zde by měl pan ministr financí.... (Posl. Bobok: Dostati více milionů!) Ale dejte mu je, mně do toho nic není, velebný pane, to si udělejte vy, já jen pravím, že by to bylo možné. Já jsem domluvil.

Místopředseda Buříval (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku "pro" panu kol. dr. Uhlířovi.

Posl. dr. Uhlíř: Dámy a pánové! V této speciální debatě nezbývá kdy pro všeobecné úvahy politické; chci konkrétně všimnouti si jen rozpočtu ministerstva zahraničních věcí a jdu tedy hned in medias res.

Státní rozpočet preliminoval v prvém roce republiky s použitím do 31. prosince 1919 na ministerstvo zahraničních věcí 17 milionů korun; na rok 1920 počítáno celkem 49 milionů, na rok 1921 jest počítáno celkem 186 milionů. Tento náhlý vzestup o 137 milionů proti rozpočtu na rok 1920 může překvapiti jenom toho, kdo v lednu letošního roku, když se rozpočet na rok 1920 v prvním Národním shromáždění schvaloval, nebyl informován, že oněch 49 milionů nebylo míněno v korunách československých, nýbrž v tak zvané dobré valutě, což urbi et orbi prozrazuje teprve státní rozpočet na rok 1921, připomínající, že v rozpočtu ministerstva zahraničních věcí oněch 49 milionů na rok 1920 počítáno bylo ve zlatých korunách předválečné relace.

Nemáme ovšem ještě v rukou bilance za rok 1920, abychom mohli zjistiti, kolik korun československých representuje těchto 49 milionů zlatých korun předválečné relace a počet jest tím nesnadnější a komplikovanější, že valutární měřítko mění se podle zemí, ve kterých to neb ono naše vyslanectví nebo náš konsulát působí; kdežto výdaje na ústřední správu a na zdejší zahraniční službu zpravodajskou v ministerstvu zahraničních věcí přirozeně smějí býti počítány v korunách československých, přece lze aspoň přibližně stanoviti, nač se zmenšuje rozdíl mezi vydáním na rok 1920 a vydáním na rok příští, jenž při zmíněném optickém klamu my znamenal 137 mil. korun. Řekněme, že střední úměrnou mezi různými cizími valutami byl by tak asi francouzský frank a čítejme jeho poměr k naší koruně jen 1: 5. Podle toho loňských 49 mil. bylo asi 250 mil. Kč, resp. rozlišíme-li zahraniční službu - vyslanectva, konsuláty a zahraniční službu zpravodajskou, na kterou bylo počítáno 35 mil. Kč - od výdajů zdejších, které representovaly asi 14 mil. Kč, dostaneme skoro tutéž cifru, jako na rok 1921. Oněch 35 mil. zlatých korun násobeno 5 - 175 mil. Kč plus 14 mil. Kč, celkem asi 190 mil. Kč za rok 1920, kdežto na rok 1921 počítá se 180 mil. Kč. V rozpočtu na rok 1921 preliminována je potřeba zahraniční služby v korunách československých, přepočítaných zaokrouhleným kursem té které cizí valuty, takže obraz vydání ministerstva zahraničních věcí je nyní mnohem přesnější a kontrola kreditu bude mnohem snadnější. Celkem je viděti, že nový rozpočet ministerstva zahraničních věcí je skoro stejně veliký jako roku minulého; není tím řečeno, že nebudou zřizovány nové úřady zahraniční a že nebude nových a nových nákladů zapotřebí, ale nevyžaduje-li ministerstvo zahraničních věcí peníz poměrně k rostoucí agendě ještě větší, doufejme, že jest to tím, že použije peněz na rok 1920 povolených, ale dosud nepoužitých - jako na příklad na vyslanectvo v Rusku - a že vůbec šetrnost jako všude stane se mu nejvyšším příkazem.

Vyslovil jsem zásadu šetrnosti v našem státním rozpočtu a v naší vládě, ale právě při ministerstvu zahraničních věcí platí, že také šetrnost má své meze a šetrnost na nepravém místě že by mohla býti spíše ke škodě nežli na prospěch. Nezapomeňme, že naše zahraniční ministerstvo jest jediné ministerstvo, které se musí stavěti od základu, pro které jsme neměli tradic ani lidí. Kdo znáte trochu cizinu, víte dobře, jak se representují ve světě státy jiné. Pamatujete se snad, jak na příklad za mírové konference mnohý úspěch polský přičítán býti mohl nikoli vítězství skutečné pravdy, nýbrž diplomatické representační dovednosti polské, oněm bezpočetným expedicím polských diplomatů do Paříže, jejich salonům, jejich dámám, jejich společenskému vlivu atd. Nerad bych ovšem, aby československá diplomacie šla těmito cestami staré dekadentní aristokracie, ale nesmíme se před světem representovati jako žebráci a nevychovanci, neboť moderní demokracie neznamená přece chudobu a nedostatek taktu. Musíme doznati, že až dosud vystupovali naši zástupci v cizině mnohdy velice chudě, že o nějaké representaci nebylo mnohdy ani řeči.

Jestliže prostředky našich vyslanců byly nepatrné, platy jejich úředníků byly přímo bídné. V Německu, ve Vídni, v Jugoslavii, Rumunsku a Polsku dospělo se k situaci skorem neudržitelné a kdyby ministerstvo zahraniční nemělo možnosti platy našim úředníkům v těchto zemích náležitě zvýšiti, obávám se, že by se tamní náš personál brzy rozprchl. Je faktum že svůj zahraniční personál platíme ze všech sukcesorních států nejhůře. Jihoslované a Rumuni, ačkoliv v mnohém ohledu jsou na tom hůře, nežli my, platí svůj personál všude ve francích, Poláci a Maďaři přímo plýtvají penězi na zahraniční zastoupení. Mohu říci konkrétní případ ve srovnání se zastupitelstvy cizími ve světě. V Bukurešti druhý tajemník vyslanectví švýcarského, promění-li svoji valutu, švýcarské franky v lei má téměř o jednu čtvrtinu větší příjem, nežli náš vyslanec (Slyšte! Slyšte!) když promění své československé koruny, které dostává platem, v rumunské peníze. O polských poměrech, jak působily na situaci našich úředníků, je těžko mluviti. V Polsku nastala po tažení sovětských vojsk k Varšavě taková drahota, že ceny životních potřeb se proti zimě 1919 až 1920 zvýšily až čtyřikráte. Proto mně, prosím, vysvětlete jak jest možno, aby naši úředníci nás slušně representovali, když dostávají své platy v korunách československých, poměrně nevysoké a přijdou do situací, kde drahotní poměry jsou tak zlé!

My nesmíme zůstávati ve světě na místě posledním; daleko ještě nejsme ve světě tak známí, abychom si mohli uspořiti propagandu a společenskou representaci. Nesmíme zapomínati, že to jsou náklady produktivní, jež, jsou-li dobře užity, mnohonásobně se nám nahradí. Kdybychom nemohli dáti svým legačním a konsulárním úředníkům tolik, aby slušně vyšli a mohli choditi do společnosti representantů jiných států - vždyť je to známo, že politické konexe se uzavírají ve společnosti, ve společenském životě, že ten styk mezi úředníky jednotlivých států se neodehrává jen oficiálně v úřadovnách, ale že mnoho záleží na stycích společenských - kdybychom nemohli nebo nechtěli podjati se také takové slušné representace společenské, pak by bylo zajisté lépe, vůbec jich neposílati do ciziny jako naše representanty, poněvadž representovali nás jako žebráky a nevychovance znamená, spíše poškozovati nás před světem, a spíše nám to ublíží, poněvadž svět, cizina je zvyklá na slušnou representaci a ne na chudáky, kteří dělají konec konců ubohý dojem. Je dobře, že na tyto potřeby zahraniční služby je v rozpočtu aspoň částečně pamatováno. Na vyslanectva je žádáno 65 milionů Kč, na konsuláty 77 milionů Kč a na zahraniční službu zpravodajskou 10 milionů Kč. Oproti tomu z vyslanectev a konsulátů vrátí se nám něco přes 16 milionů Kč, jako příjmy do státní pokladny. Loňských 25.000 Kč příjmů ústřední správy, které byly zaznamenány ještě v rozpočtu na rok 1920, zmizelo z rubriky státních příjmů ministerstva zahraničních věcí, protože to byly legalisační poplatky, které nyní připadají ministerstvům jiným nežli právě ministerstvu zahraničních věcí.

Jistá úspora časem nastane, doufejme ve službě konsulární, až bude možno restringovoti konsuláty efektivní a zřizovati postupem konsuláty honorární. Jsem přesvědčen, že ministerstvo s touto možností počítá, a nezřizuje-li úřadů honorárních už dnes, že má k tomu závažné důvody, jednak v nesrovnalosti poměrů světových jednak v nedostatku spolehlivých osob. Představuji si to tak, že konsulové a úředníci dnes do světa vysílaní, vyhledají nám takové zkušené, všeobecné důvěře se těšící osoby, jež by pak mohly býti ustanoveny konsuly honorárními, a že tak postupně konsulové efektivní budou doplňováni, po případě nahražovány konsuly honorárními.

Naši politickou veřejnost zajímají dvě otázky, které spadají do kompetence zahraničního ministerstva: Varikán a Rusko. Mnozí se táží, nač máme míti v Římě dva vyslance, v Quirinále i ve Vatikáně, když přece nám jde o to, a bychom rozvázali svazek mezi katolickou církví a svým československým státem, svazek, který jsme zdědili po Rakousku, a když tedy by bylo zbytečno do Vatikánu posílati vyslance, který tam vlastně nemá co dělat. Nebudu rozebírat tento problém politicky chci jen poukázat na to, že Vatikán již dříve poslal k nám svého zástupce dokonce v hodnosti velvyslance - nuncia a že tedy podle zvyků mezinárodních bylo na místě zástupce vatikánského oplatiti zástupcem R. C. S., a za druhé třeba upozorniti na jeden moment taktický a technický. Se zřetelem k našim poměrům vnitropolitickým bylo nutno dát se na cestu vyjednávání o rozluku církve a státu přímo s papežem a toto jednání musí někdo technicky vést a provádět přímo ve Vatikáně. Lze doufat, že naše vyslanectví ve Vatikáně jest institucí dočasnou, provisorní. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

S jistých stran naléhá se na ministerstvo zahraniční, aby navázalo co nejdříve diplomatické a hospodářské styky s Ruskem. Není zajisté naší vinou, že se tak dosud nestalo. Poměry ruské nedovolují nám dosud vejíti v normální styky s ruským životem politickým a obchodním. Ze jsme však připraveni k tomu, ukazuje i rozpočet ministerstva zahraničních věcí, kde jest úměrně k jiným položkám značná položka na vyslanectví i na celou řadu konsulátních úřadů v Rusku. Najdete to na stránce 50, jest tam pamatováno na mimořádného vyslance, jednoho legačního radu I. třídy, jednoho legačního tajemníka I. třídy atd. Pak jest zde vyjmenována řada mest, kde by bylo možno zříditi konsuláty a usaditi naše úředníky.

Pokud jde o výdaje v ústřední správě ministerstva zahraničních věcí, zdá se, že zde ani víc vlastně šetřeno býti nemohlo, srovnáme-li absolutní číslice s ostatními ministerstvy, anebo že byl rozpočet sestavován v době, kdy ještě nebylo možno učiniti si jasnou představu o definitivní organisaci centrály. Pokud vím, rozpočet na centrálu v ministerstvu zahraničních věcí byl skutečně zpracováván od února do dubna 1920, od té doby jsme značně časově vzdáleni a valutární převraty jsou tak značné, že číslice již nevyhovují dnešním potřebám.

Rozpočet ministerstva zahraničních věcí na rok 1921 byl zděláván, jak jsem již pravil, již v prvé polovici roku 1920, a to bez účasti některých oddělení, která vznikla později, zejména bez účasti celé právní sekce. Vzhledem k tomu nebylo možno vzíti na toto oddělení v rozpočtu náležitý zřetel. Nyní však jest v proudu akce za účelem nové organisace celého ministerstva zahraničních věcí, na kterou bylo samým Národním shromážděním opětně naléháno a která považuje se na všech stranách za nezbytně nutnou. V důsledku této akce bude nutno jmenovati řadu odborně kvalifikovaných sil, zejména úředníků vedoucích, kterých z části dosud vůbec není. Z těchto důvodů byl učiněn zástupcem ministerstva zahraničních věcí v rozpočtovém výboru při projednávání rozpočtu zahraničních věcí dodatečný návrh, aby do státního rozpočtu v kapitole X, tit. 1. byla pojata nová položka čís. 31.: "Další platy osobní v důsledku nové organisace ministerstva zahraničních věcí současně prováděné..... Kč 500.000". Z důvodů formálních nemohl tento návrh v rozpočtovém výboru býti meritorně projednán, avšak projevena byla ochota na různých stranách podporovati tento návrh jako návrh iniciativní v plenu sněmovním. Kdyby mimo nadání nedošlo ke schválení tohoto návrhu, znamenalo by to zmar reorganisační akce, při nejmenším mohla by tato okolnost býti záminkou pro její odklad. Že není v zájmu státu udržovati jedno z nejdůležitějších ministerstev ve stavu nevyhovující výkonnosti, jest zřejmo.

Vedle tohoto příspěvku na další organisaci ústřední správy lze snad doufati, že také samo ministerstvo zahraničních záležitostí najde si zdroje finanční pro své účely v úsporách na místech, která se ukáží snad zbytečně favorisována. Tak na př. v Americe. Obsazení Ameriky zdá se zatím spíše pokusem a dojde se časem asi k určitým redukcím, které by znamenaly úlevu pro celkový budget a tím i možnost zvýšiti položky, které se objeví naléhavějšími a nezbytečnějšími.

Zpravodajský odbor centrál zdá se být slušně dotován, jak to odpovídá jeho značným úkolům. Pokud však jde o sekci politickou a hlavně právní, nalézáme v rozpočtu teprve zárodky organisace. Obě jmenované sekce byly v poslední době sice v hlavních rysech již utvořeny, ale mám za to, že ministerstvo nebude moci vystačiti s personálem v rozpočtu preliminovaným. Ze se v centrále ministerstva zahraničních věcí zbytečně neplýtvá, lze se přesvědčit, srovnáte-li její platové a pracovní poměry úřednické s platy jinde. Pozoruhodné jest, že úředníci ministerstva zahraničních věcí, zejména konceptní, mají platy stejné se všemi ostatními úředníky, ačkoliv se na ně kladou zcela mimořádné požadavky společenské. Bylo by tudíž žádoucno, aby zde byl nějaký fond, z něhož by hmotná situace tohoto úřednictva mohla býti zlepšována. Toho však v rozpočtu není. Pod číslem 5. v ústřední správě nalézáme sice rubriku "Odměny a výpomoci", na něž je žádána částka 200.000 Kč. Počítáme-li však, že jest u ministerstva asi 300 zaměstnanců a že se z této rubriky hradí mimořádné výpomoci v případech nezaviněných nehod a ztrát, připadla by na jednotlivého zaměstnance roční odměna asi 500 Kč, což je částka na dnešní poměry přímo směšná. Stejně nepatrný peníz je preliminován na přídavky osobní a presidiální - (rubrika 30); stačí porovnati těchto 80.000 Kč s příslušnou rubrikou presida ministerské rady, kde čteme číslici 334.500 Kč!

O zahraniční zpravodajské službě se domnívám, že její účel byl zde dobře pochopen. Nechci mluviti o tom, jak důležitá je tato zpravodajská služba, jak důležité jest, abychom měli správný informační podklad pro naše podniky politické a hospodářské. Chtěl bych ukázati i na druhou stránku, že máme totiž co činiti s cizí, zahraniční propagandou, která všemi prostředky hledí snížiti prestiž našeho státu v cizině. Této podkopné práci musí ovšem ministerstvo zahraniční čeliti všemi prostředky. Mám dojem, že naše zpravodajská služba, jak se uplatňuje zde v ústředí tak i v zahraničí, která musí dnes ještě překonávati nesnáze začátečníků, časem vyhoví úplně těmto informačním i propagačním povinnostem. Ministerstvo zahraničních věcí na tuto otázku dobře pamatuje, a věcí naší poslanecké sněmovny jest, aby schválením požadovaných výdajů ministerstvo v této věci podporovala.

Mluvím-li o zpravodajské službě v zahraničním ministerstvu, musím se dotknouti fakta, že máme u nás vlastně dvojí zpravodajskou službu, která nás spojuje s cizinou a že na tuto dvojitost často nejen technickou, nýbrž i ideově dvojakou již i veřejně se poukazuje. Míním československou tiskovou kancelář, na kterou je v rozpočtu předsednictva ministerské rady počítáno 8,000.000 Kč. V poměru československé tiskové kanceláře k zpravodajské službě ministerstva zahraničních věcí musí býti zjednáno jasno, abychom se dostali z dosavadní dvojí koleje na jednu společnou kolej i finanční a i technickou i ideovou. Nechtěl bych podceňovati činnost československé tiskové kanceláře, ale v zájmu financí, v zájmu jednoty tohoto zpravodajství je nutno, aby vláda něco iniciativního podnikla, aby v obor celé naší zpravodajské služby byla vnesena potřebná jednotnost.

Skončil bych jen apelem, vážení pánové a dámy, aby v souvislosti s rozpočtem zahraničního ministerstva byla věnována pozornost ještě jedné věci. V rozpočtu ministerstva zahraničních věcí jsou také různé položky kulturního nebo, řekněme, kulturně politického rázu. Jsou to stipendia, subvence, podpora osvětových a hospodářských podniků doma i v cizině věnováno 350 tisíc, - dále na propagaci a politicko-hospodářské informace, propagační a informační cesty a výpravy 5 milionů korun, - pěstování a podpora osvětových a hospodářských styků s cizinou - 5 milionů korun - a některé jiné podobné položky. Pokládám tyto výdaje za velmi důležité, budou-li ovšem dobře použity. Neměli jsme dosud, ovšem ne svojí vinou, tradice v kulturních a politických stycích s cizinou a jest nezbytno, aby všem schopným lidem byla poskytnuta k tomu příležitost. Tu bych chtěl upozorniti na jednu akci, které by si zejména ministerstvo zahraničních věcí mělo pilně hleděti. Svaz národů jest jakási oficiální instituce, která má spojiti národy, státy a vlády celého světa. Abychom jako demokratický stát, v němž každý občan musí pociťovati odpovědnost za stav věcí veřejných a kde stát jsou sami občané a nejen jeho hlava, abychom tedy jako demokratický stát vládu podporovali v jejím úsilí učiniti náš stát platnou a zdatnou součástkou organisujícího se Svazu národů, je nutno, aby samo občanstvo bylo prodchnuto ideou, která se stává vůdčím heslem celého moderního lidstva. Ministerstvo zahraničních věcí nechť pamatuje i na tuto ideovou propagandu v našem státním občanstvu. Je známo, že vedle oficiálního Svazu národů organisují se ve všech pokročilejších státech a národech občanské společnosti pro Svaz národů, které jsou sloučeny ve světové Unii asociaci pro Svaz národů. Ta to myšlenka se již u nás také ujala a šíří a upozorňuji ministerstvo zahraničních věcí, aby ji všemi prostředky podporovalo a propagovalo a upozorňuji na ni zvlášť také poslaneckou sněmovnu, neboť je v zájmu našeho politického vývoje a demokratického pokroku, aby Svaz národů se stal otázkou svědomí občanstva našeho demokratického státu. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP