Sobota 19. června 1920

Ale, drazí přátelé, teď se ukáže, zda a do jaké míry je - a právě mezi těmi, kteří upisovali válečné půjčky, - smysl pro vzájemnou pomoc a pro vzájemnou kooperaci. Jistě budou jednotlivci, kteří těžce budou moci sáhnouti na peníze k tomu, aby je nyní půjčili státu, ale je možná zde kooperace. Je možno, aby vyrostla sdružení lidí, kteří mají peníze, a lidí, kteří mají půjčky, aby se oboji spojili a tu akci učinili společně. Vláda jest ochotna kooperace takového druhu bonifikovat, poněvadž nám záleží na této družnosti, která by vznikla. Když bude dávat určité procento, které musí dávati provise každému peněžnímu ústavu z upisování, má možnost právě této bonifikace pro kooperace, kde se sejdou lidé s peněz a lidé s válečnými půjčkami ke společné akci. Nepodceňujte mravní význam takové kooperace, kterou chceme každým způsobem podporovat.

Na konec bych si dovolil říci jen jedno. Chápu, že nemohu se projektem, o kterém jednáme, nikomu zalíbiti. Kdyby aspoň někdo zde byl, ale český národ se rozestoupil, jak jsem řekl, na dva tábory: jeden ty půjčky má a ten druhý jich nemá. Ti, kdo je mají, chtějí, aby se zaplatilo 100%, a ti, kdo jich nemají, a zvláště ti, kdo je prodali lacino, nechtějí, aby se platilo vůbec. Ale mezi těmito dvěma extremy není žádné skupiny lidí, tam jsem sám - a ten boj se bojuje místo mezi těmito oběma skupinami směrem proti mně. A dále je, bohužel, nutno, aby tyto strany, které na válečné půjčce jsou přímo nejméně interesovány, projevily pro státní potřebu největší porozumění. Uprostřed mezi krajním odporem proti jakýmkoli válečným půjčkám a krajním požadavkem plné právní úhrady stojí interes státu.

Já ctím každý nacionalismus, ale nacionalismus positivní, který vidí svůj úkol nikoli v nenávisti k národnosti druhé, nýbrž především v lásce a práci pro národ. (Výborně! Potlesk.) Svůj národní úkol pak spatřuji jedině v práci pro stát a jestliže zájem tohoto státu žádá hospodářské spolupráce všech národností, pak je také náš úkol, abychom vytvořili podklad, na kterém pro ty, kteří se dovedou zhostiti svých citových předsudků, tato hospodářská spolupráce byla by možná. Dovolte, abych jako čtvrtý ministr financí vrátil se formálně k témuž heslu, na kterém stál první ministr financí, ale abych mu dal ten obsah, který jsem právě řekl: Salus rei publicae suprema lex esto! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Jako další řečník přihlášen jest pan poslanec dr. Baeran.

Poslanec dr. Baeran (německy): Velectění pánové! Po vývodech pana ministra financí jest nekonečně těžko chopiti se slova, neboť neví se, má-li se mluviti k zákonu, či má-li se mluviti k jeho vývodům. Pan ministr financí řekl něco, co by nám snad mohlo býti sympatickým, avšak mluvil také mnoho, při čem by bylo možno pořádně ho popadnouti, neboť nejdříve řekl, že připouští, že zákon přišel do sněmovny nepřipraven. Vidíte, pánové, to je to, proti čemu jsme tak velice protestovali, to jest příčina našeho - páni s protější strany je tak nazývají - obstrukčního jednání. Tento zákon by se byl musel dobře připraviti, dříve než se předložil sněmovně. Jsme čtyři neděle pohromadě a teprve v posledních dnech napadlo vládu, aby nám hodila osnovu.

Tato osnova nebyla ničím odůvodněna. Jest vypracována nazdařbůh (Souhlas.) a právě proti této metodě jsme se bránili, neboť vzpomínáme si příliš mnoho na minulost posledního půldruha roku. Staré revoluční shromáždění dělalo zákony také tak. Tu byly v týdnu zákony vypracovány po stech a všechny tyto zákony jsou méněcenné, jsou neúplné a způsobily neštěstí za neštěstím. A teď chcete tuto metodu přinésti i do této sněmovny. Proto jsme se bránili proti této metodě. Není nám hlavně obzvlášť sympatické, abychom nechali byrokracii, aby s námi zacházela tak, jak nechalo s sebou zacházet staré revoluční shromáždění. A po dnešních zkušenostech již teprve ne. Zeptejte se členů starého revolučního shromáždění. Ještě jich tu mnoho sedí na této straně (obrácen k čsl. poslancům) a uslyšíte žalobu, že tam přišli byrokraté, hodili na stůl zákony a páni zástupci museli polykat, co se jim předložilo. My však musíme státi na jiném stanovisku, při republice leží suverenita v lidu, lid jest suverénem a my jsme jeho zástupci a s námi se nesmí již jednati tak jako se starým revolučním shromážděním, neboť nejsme mameluci, chceme býti zákonodárci, kteří mají to svědomitě zodpovídati. Řekl-li pan ministr financí, že neměl času, či že poměry nebyly dosti klidné, aby zákon byl předložen této sněmovně řádně připraven, byl by měl povinnost tohoto zákona nepředkládati vůbec, dokud nebyl řádně vypracován. Avšak, pánové, nyní něco jiného. Protější straně rád bych něco řekl, než se vrátím k vývodům finančního ministra. Myslíte, že jsme dělali obstrukci zhola ze svévole. Konstatujeme, že ani nevíte, co v tomto zákoně jest obsaženo. V soukromých rozmluvách s těmito pány můžete se o tom přesvědčiti. Tu řeknou každý jednotlivě: "Proč pak nejste spokojeni s tímto zákonem? Vždyť vám nabízíme 75%!" A když je poučíme a když se jim řekne, že je to šalba a že nejde o 75%, nýbrž nejvýš o 14%, řeknou: "Ano, ano, nejsme zpraveni, nemáme ani zdání, co v tom zákoně jest." A všichni tito lidé, kteří nemají ani zdání, nerozumějí našemu stanovisku, že se jednoduše bráníme, ne k vůli sobě, nýbrž k vůli tisícům a statisícům lidí, kteří jsou postiženi tímto zákonem, neboť jedno klidně připustíte: Kolik tisíc sirotků a kolik tisíc vdov uvrhnete tímto zákonem ve zkázu! Víte však, co při tom musí rozčilovati nás a každého slušného člověka? Zatím co se tvoří tento zákon, jenž přinese na svět tolik neštěstí, slavíte v Praze hlučné sokolské slavnosti; to je věc, pánové, která nás popuzuje a rozčiluje. A upozorňuji vás na jedno. I Nabuchodonosor svého času opit a opojen vítězstvím slavil slavnosti a tu v síni jeho skvostné písmem duchovým zjevila se slova: Mene, tekel, ufarsin. Spočten, zvážen a shledán lehkým! Jsou to také tato tři slova, která čtu zde. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)

Avšak nyní vracím se k panu ministru financí. Pan ministr financí řekl, že potřebuje hrozně mnoho peněz a nemá žádných. Je to konečně skutečnost, která jest konstatována u každého ministra financí. Ale on to odůvodnil docela zvláštně. Řekl na příklad, že potřebuje sto milionů jen pro Slovensko, aby úředníci tam našli přístřeší. Promiňte mnohokrát, Slováci těch úředníků nechtějí. Slováci se brání proti těmto úředníkům, proč pak se tito lidé posílají tam dolů? (Souhlas na levici.) A zeptejte se jednou Slováků dole na Slovensku, jak vypadají tito úředníci, jak jezdí celý den jako autokraté v automobilech, ale bez autority. Avšak jsou-li tam i bez autority v automobilu jako autokraté, jsou to šprýmaři, odvolejte je prostě a ušetříte sto milionů korun. Pan ministr financí řekl však ještě něco, co nás velmi silně zajímá. Řekl, že vojsko stojí mnoho peněz, a čemu ještě více se divím, řekl: "Musíme začíti šetřit u vojska, vojsko musí býti redukováno." Aha, to jest již zajímavější. Myslím, že tu začíná jistá tragika státu, podotkl jsem, že hlavy tohoto státu mluví jinak, než jak jest tomu vždy skutečně. Mezi slovem a skutkem jest velký rozdíl. Nevím, čemu jest to přičísti, nejste-li dosti informováni, či jste-li dvojjazyční jako lev v tomto státě? Ministr financí pravil, že vojsko musí býti redukováno. Nuže, všichni bychom to rádi uvítali, neboť vojáků v tomto státě máme až po krk. Vidíte všude v tomto státě běhat vojáky, jsme stát čistě vojenský. Nuže, dobrá, ministr financí redukuje, ale slyšte, co mohu zatím konstatovati na druhé straně. Ve Vídni bylo objednáno - a to nemůže nikdo popříti - 10 kusů děl vzoru 17 po 250.000 K. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Těchto 10 kusů bylo sem vezeno s 30 tisíci kusy střeliva východní drahou a také dodáno. To by nebylo mnoho 10 kusů děl. Ale vy jste dále objednali 3 hmoždíře, ale ne takové, v jakých se tluče cukr, nýbrž 30˙5 cm hmoždířů, kus po 1 a půl milionu korun, dále nové náhradní součástky k nim po třech čtvrtích milionu.

Vidíte, pánové, jak se to sbíhá. Zatím co tu slyšíme povídati, že v tomto státě se musí šetřiti u militarismu, zatím co tu o tom mluvíme, jedou tyto tři hmoždíře po silnicích automobily z Vídně do Bratislavy na Slovensko. A ne dosti na těch třech hmoždířích. Dále bylo objednáno 150 a ještě jednou 150 polních děl vzoru 17, 20.000 pušek, strojní pušky a vrhači min. S kým chcete vésti válku, nevím. Chcete proti Uhrám, chcete proti Polsku? Nu, nechci se zatím o to starat, avšak jedno tu konstatuji, že tyto objednávky nebyly učiněny českým státem, nýbrž prostředníkem a tento prostředník se jmenuje Brück, bydlí ve Vídni ve III. okrese Kärntnerstrasse 6; ten kupuje a vystavuje účty na tento stát. Nyní však jest mezi jeho cenou nákupní a jeho cenou dodací tak velký rozdíl, že se musím ptáti, kdo v tomto státě jest zúčastněn na tomto zisku, je-li tento Brück intimus bývalého ministra vojenství Klofáče? (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) To všechno jsou otázky, které nás zajímají. Tu začíná korupce v tomto státě, tato korupce, která se tak zažrala, že brzy se bude moci klidně říci, že nebude stát moci dlouho trvati. Ministr financí Engliš řekl, že se musí u vojska šetřiti. Generál Pellé má 80.000 nebo, jak tvrdí jiní 120.000 korun měsíčně, druzí francouzští generálové mají právě tolik tisíc, a nyní se vás táži na čest a svědomí: Co vykonávají zde tito generálové? Máme skutečně, nebo máte skutečně tolik, abyste beze všeho mohli rozhazovati tyto peníze? Na těchto daňových penězích participujeme a proto se vás tážeme, jste-li oprávněni takto hospodařiti. Vidíte, na jedné straně olupujete nás o poslední krvavý groš touto válečnou půjčkou a na druhé straně přicházíte a pravíte, že budete šetřiti. Měli jste dosti příležitosti šetřiti. Potírejte korupci, mařte korupci a budete míti v tomto státě miliardy. (Souhlas na levici.)

Vzpomínám si jen na jeden případ a tento případ má mnoho obdob. V jisté továrně byly zjištěny velké podvody daňové. Finanční úřad ihned zakročil a potrestal továrníka devíti miliony. Záhy na to objeví se u tohoto továrníka vysoký finanční úředník, samozřejmě Čech, a nabídne se mu, že by mu mohl svým politickým vlivem dopomoci, aby mu bylo těchto 9 milionů odepsáno, dostane-li, až se dá v státní službě pensionovati, u továrníka místo. Továrník mu dal vskutku místo s 60.000 korunami ročně. Tento vysoký finanční úředník byl skutečně v několika dnech dán do pense a o několik dní později přišel z Hradčan - prosím, ten spis může býti kdykoliv ukázán - telegram, kterým těch 9 milionů bylo odepsáno. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Pánové, kdybyste snad tvrdili, že to není korupce... (Posl. Prokeš: Kdo hájí lumpy, je sám podobný!) To jest korupce a vy byste nám měli býti prostě vděčni, potíráme-li tuto vaši korupci. (Německý výkřik: Jmenujte jména těchto obou lumpů, úředníka a továrníka!) Jistě je budu jmenovati. K nám do Brna - přijdu s praktickými příklady - byl poslán úředník z Prahy - máte i u vás poctivé lidi, jim všechna čest - který měl udělat pořádek mezi průmyslníky. Úředník se vypravil s velkým nadšením a zvláště šlo o jistý pivovar, který po měsíce a po léta okrádal stát. A jaký byl facit? Tento český úředník nám poctivě prohlásil, že jest syt boje proti korupci, neboť nahlíží že jest jí účastno tolik vysokých osobností, že jest prostě bezmocný, a odvodil důsledky a vzdal se svého místa. Kdyby kdo chtěl všechny případy korupce nakupiti zde v této sněmovně, šel by jejich součet do miliard. Tu by nebylo třeba vymačkávat chudým lidem z těla poslední kapku krve, ale vy to děláte touto válečnou půjčkou. Co nám zbývá, pánové? Vždyť vím, že se dnes usnesete o válečné půjčce, s jejími všemi tvrdostmi a nedostatky. Udělejte to klidně! Naši lidé - ať tam či zde, kteří tím trpí - ti v neděli ráno si otevrou evangelium a hluboko do srdce si vtisknou místo, kde jest psáno: Šel muž jeden z Jericha do Jerusaléma a upadl do rukou loupežníkům. (Souhlas a veselost na levici) Tuto kapitolu budou si moci přečísti. (Posl. Prokeš: Nebojte se! Neseme vám velikou radost, která bude všemu lidu!)

Nuže, vidíte, pan ministr financí nám naznačil, že při dobré vůli na všech stranách bylo by se z toho zákona mohlo něco státi. Nuže, učinili jsme mu návrhy. Upozorňuji vás, že jsme v rozpočtovém výboru opětovně dali podnět, jak může vyjíti z tohoto dilemmatu. Učinili jsme mu návrh, aby vydal krátkodobé pokladní poukázky s šestiletou dogou oběhu s 5 1/2%, emisní kurs 96 a splatné jen za hotové. Pak jsme chtěli vedle toho dlouhodobou amortisační půjčku na 50 roků, emise 100, a tentokrát splatnou ne v hotovosti, nýbrž půjčkou válečnou. Pánové, o tomto návrhu bylo lze jednati, avšak vy jste přes nás přešli s posměchem k dennímu pořádku. Neboť ať kážeme cokoli, ať přijdeme s nejlepšími návrhy, ať děláme vše možné, vy pánové, máte pro nás vždy jen chladný úsměv a pak přijde "většina" a pak přijde "menšina" a vy děláte svoji práci stroje. To všechno je komedie! Nemyslíte přece ž někdo může tento parlament brát vážně. To jest věru, nahlédne-li člověk do jednotlivých oborů činnosti čirá komedie, jen bohužel pro ty, kteří válečnou půjčkou budou uvrženi ve zkázu, stane se to tragikomedií.

Pan ministr financí pravil, že chce zachrániti spořitelny. No, jak známe zákon, pozorujeme jen jediné, že je velmi dobrý pro banky a to jen pro určitý bankovní koncern, to jest pro Živnostenskou banku s jejím celým korupčním aparátem. Avšak spořitelny - pro ty jest tento zákon zrovna katastrofální. Přesvědčíte se, co všechno nastane po sankci tohoto zákona. Bože vždyť jsme chtěli jen vaše dobro! Varovali jsme vás, abyste této osnovy nečinili zákonem. Učinili jsme vám návrhy, po týdny jsme konali důkladná studia se znalci. Avšak vy, pánové, nechtěli jste o tom ničeho slyšeti. Chtěli jsme vám zlepšiti úvěr, neboť váš úvěr jest ztracen, to mně můžete věřiti, vyjdete-li s tímto zákonem. Tato státní půjčka utrpí totéž fiasko jako všechny jiné, které jste učinili. Nebo jedno mohu vám říci: Nálada v našem lidu - a Bohu chvála a dík, i ve vašem lidu - jest taková, že bohatí lidé říkají, že tím raději - škoda, že na galerii je tolik dam - vylepí nejtajnější místnosti domu, než je vyplatí, a chudí lidé si jistě rozmyslí vzíti vaši válečnou půjčku v té podobě. Proto to bude fiasko. Chtěli jsme vás toho uvarovat a uchránit. Nuže, pánové, tímto zákonem přikládáte pochodeň k vlastnímu domu svému. Kdo vám může v tom brániti? My vám nemůžeme brániti. Můžeme vás jen varovati: Váš dům obrátí se v popel. Jenže nejste pták Phoenix. Vaším odznakem jest sokol a sokol nepovstane z vašeho popelu. Jsme svědky tohoto historického okamžiku, kdy přikládáte pochodeň k svému domu. Dobře, pánové! Smířili jsme se s tím. Chcete nás zničiti v tomto státě. Máte pevné přesvědčení, že stát nemůže býti dříve upevněn, pokud nejsme vyhlazeni v tomto státě. Dobrá, napsali jsme na tento parlament slova, která svého času Dante napsal na Inferno: Lasciate ogni speranza, voi ch'entrate. Zanechte naděje, kdož vcházíte! Stojíme na stanovisku, že tu nemůžeme dosíci ničeho, avšak s tohoto místa mluvíme k svému těžce zkoušenému lidu - a nyní se vás táži, kde najdete obdobu pro utrpení, jež postihlo lid náš? Mohli byste čísti v celých dějinách světa, žádný národ neprodělal onu bídu, jakou my jsme v tomto státě prodělali od 28. října 1918. (Souhlas na levici.)

Velectění pánové! Vidíte však, že nezamýšlíme prositi o milost. Stojíme na jiném stanovisku. Jsme také hrdý národ a máme prostředky, abychom si pomohli. My Němci jsme mohli padnouti, protože jsme od zadu byli bodnuti dýkou zrady, avšak my Němci nemůžeme klesnouti. A, velectění, tu vyjdeme k lidu a otážeme se lidu, jak si dovede pomoci. Máme v rukou odpírání daní, máme v rukou pasivní resistenci proti státu. Ukážeme vám, jak jest příjemné, má-li kdo ve státě státní občany, kteří nejsou spokojeni. Nyní vám ukážeme, jak chutná přísloví: "Für zase, wieder zase". A podle toho přísloví budeme jednati, to nám můžete věřiti! Avšak nyní promluvme s tohoto místa také něco jiného k svému lidu:

"Nezoufati! Jest těžké ovšem a trpké, co jest nám Němcům nésti, avšak vytrváme! Kdo vytrvá, bude korunován!" Velectění! "Stali jsme se ničím", praví básník, "netažte se proč, netažte se, jak dlouho potrvá býti ničím. Ničím jsme se stali a nic kol a kol! Chápejte se trosek a ve zdi je kupte, kámen na kámen, tužte svaly, z ničeho kdysi stvořen byl svět." - Dnes jsme se stali ničím, avšak prací opět se povzneseme, pílí a přičinlivostí. Jednoho však nepřipustíme nikdy, abychom byli v tomto státě raby. Spíše tisíckrát a tisíckrát vzkřikneme vám, co Kato říkal neustále; "Ceterum censeo Carthaginem esse delendam", než se tu necháme ujařmiti. Velectění! Slovo Bismarkovo vhodím do této sněmovny: "My Němci nebojíme se kromě Boha ničeho na světě!" (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dalším řečníkem pro je kol. Sajdl. Uděluji mu slovo. (Nepokoj. Výkřiky.) Žádám, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Sajdl: S p. dr. Baeranem, který jest nám příliš dobře znám z činnosti jeho z Brna, nebudu se zabývati, poněvadž by to bylo úplně zbytečné. Pan dr. Baeran v historii německého národa v Rakousku neznamenal naprosto nic a nebude znamenati nic, doufám, ani v historii německého národa v Československé republice a nepřevrátí skutečnost, že většina tohoto státu bude rozhodovati podle skutečné potřeby obyvatelů všech národností, nejen Čechoslováků, tak jako Češi jsou opravdu ve všem zvyklí spravedlivě rozsuzovati. Jestliže pan dr. Baeran řekne, že tento parlament nikdo nebéře vážně, pak nás to také nemrzí, poněvadž, kdyby ho bral vážně p. dr. Baeran, tak by byl znevážněn již tím. Svět zná příliš dobře pány Němce z poslední doby a z historie posledních dob, aby o tom, co budou křičeti o těch strašných zločinech, které se zde na nich pašou, dovedl si udělati svůj spravedlivý úsudek. Budou nám dělati pasivní resistenci? Tu dělají od začátku stejně, té se také nemusíme ještě báti. Jsou ničím a budou pracovati, aby byli něco. To bude jen ku prospěchu nejen německého lidu, nýbrž také státu československého právě s toho stanoviska, které ke konci své řeči vyzvedl tak pěkně ministr dr. Engliš, že dvě skupiny lidí bijí se v zájmu o placení válečných půjček: jedni, kteří je prodali, a druzí, kteří je mají. A obě dvě skupiny nejsou spokojeny. Mezi nimi jsou ti, kdož nemají interesu na válečných půjčkách a na ty že nemůže dosti apelovat, aby ho v jeho předlohách podporovali. Naše strana je jednou z těch složek, která nemá naprosto žádného interesu na válečných půjčkách a jejich úhradě. Naše strana neměla stoupenců, kteří by bývali upisovali a kteří by byli donuceni upsati za sebe, spolky nebo korporace. V tom okamžiku, kdy dostali to do rukou, prodali to, aby si to Rakousko vzalo zpět. Nezatížili jsme bilanci československého státu tímto strašným břemenem v ničem, proto také naše stanovisko může býti zcela klidné a věcné. My nemáme žádných jiných motivů, než abychom rozhodovali klidně o tom, co ministr dr. Engliš naznačil jako potřebu státu. Stranicky mohli bychom získati jenom tím, kdybychom dělali oposici předloze, poněvadž to by bylo náramně pohodlné, jako to dělá národní demokracie. My bychom mohli našeho daleko rozvětvenějšího aparátu agitačního použíti k té agitaci a jistě bychom měli úspěch mezi českým lidem. Ale byla by to demagogie, kterou nám, českým socialistům, vytýkali mladočeši za Rakouska, když jsme potírali úvěrní předlohy, se kterými mladočeši handlovali s rakouským státem. Dnes zkoumáme příčiny, proč máme hlasovati pro předlohu státu ne se stanoviska stranického, nýbrž se stanoviska státní potřeby: protože jsme se prohlásili za stranu státotvornou a zájem stranický ustupuje zájmu státu. (Výborně! Potlesk.) My nečekáme nic od úhrady válečných půjček. Nám nejsou v ničem ničím, poněvadž nečekáme žádného jejich honorování. My se jen ptáme, co žádá od této předlohy stát. A stát, jak jste slyšeli, žádá ústy ministra financí nejenom odstranění toho velikého břemene, které váže naše národní hospodářství těmi sedmi nebo osmi miliardami válečných půjček, stát žádá také větší část hotovostí, aby mohl vyhověti nejnutnějším potřebám rozpočtovým a potřebám obyvatelstva. Saint-germainská smlouva nenutí nás, abychom zaplatili tyto válečné půjčky. Ale břemeno, kterým jsou, zůstává břemenem, tísní hospodářství a stát chce se ho zbaviti skutečně. Heslo, které bylo hozeno v revolučním národním shromáždění: "Neplatíme válečných půjček!" bylo sice heslo velice agitační, ale heslo, za něž se žádný rozumný národohospodář nemohl postaviti, poněvadž věděl, že ke konci bude musiti dojíti k vyřešení této důležité otázky, ať již ve formě, že by ústavům, které byly přetíženy z donucení upsanými válečnými půjčkami, bude umožněna likvidace zrovna tak, jako spořitelnám a jiným družstvům a ústavům lidového peněžnictví, jakož i organisacím lidovým, a nebo že bude se musit otázka tato řešiti v dohodě s potřebami státu. A tu jest potřebí se tázati: Bylo by jiné řešení lepší? Stálo by stát méně obětí? Mohla by býti účelněji vyřešena? A na to nikdo z těch, kdož stojí proti předloze, nedal ani odpovědi, ani návrhu zákona. Vytýkají, že návrh není dostatečně propracován, že má jisté mezery a vady, ale nikdo z těchto kritiků v těchto otázkách nepřinesl lepších předloh a návrhů, nýbrž jen zhoršovacích ve smyslu státních potřeb.

Dr. Rašín k tomu ale řekl, že to jest placení těm, kdož prodlužovali válku. Jest v tom kus pravdy, ale ne celá, neboť nejenom že neplatíme těm, kdož upsali válečnou půjčkou to, co dali ve skutečné hodnotě - dnes jest velký rozdíl mezi 93 nebo 95 korunami, které byly složeny v roce 1915 nebo 1916, a mezi 75 korunami, které dostanou dnes, hodnotní cena tehdejších peněz měla totiž daleko větší kupní sílu, než-li má dnes. Jsou také při tom donuceni, aby tolik, kolik jim stát uzná ve válečných půjčkách, také mu upsali v hotovosti, aby mohl stát své hospodářství uspořádat. (Posl. Dyk: A co se stane, když donuceni nebudou?) Buď ztratí ty válečné půjčky, pak jest to břemeno státu pryč, pak nám uvolní státní hospodářství, nebo upíší a připlatí. (Hlas: Oni počkají až dostanou víc!) Nepočkají, budou rádi, když dostanou to.

Chápu, že jest to pro Němce a Maďary trochu paprikované sousto, ale jejich křik se udusí, jest falešný, neboť jejich ústavy cekají na vyřešení aspoň v této formě, aby nemusely zkrachovati. A myslím, že týž důvod, který uvádí dr. Rašín, proti válečným půjčkám, mají ti Němci, kteří se staví proti nám: ne to, jak ta předloha vypadá a že nemohla býti zlepšena, nýbrž ze musejí pomocí této předlohy dáti státu prostředky k životu. Tuhle zásadu chtějí obstruovati kapitalisté jak němečtí, tak čeští třeba ve změněné formě návrhu dr. Rašína. (Výborně!) Právě my se svého stanoviska věcného, že nejsme interesováni ani osobně ani stranicky na úhradě válečných půjček, můžeme jistě o tom pronésti svou klidnou kritiku. Po stránce formální snad by se dalo lecos předloze vytýkat. Byla dělána rychle. Ano. Ale ti, kdož přinášeli na příklad návrhy, jako pan dr. Baeran, přinášeli je teprve s ukvapenou rychlostí a ještě nota bene s nepropočítáním (Hlas: Ani je neměli čas přeložit!) Ano, ani je neměli času přeložiti. Kam bychom dospěli, kdybychom tyto návrhy uskutečnili! Mohlo by to býti zlepšení předlohy? V žádném případě. Jest prý rychle udělána, takže nemůže býti ideálem. Souhlasím. Ale jest dělána za účasti a s přímou účastí dr. Rašína na meritorním jednání s jeho doplňovacími návrhy. Rokoval o nich, mnohé jeho návrhy byly přijaty, proč tedy najednou ji odsuzuje jako vůbec naprosto nepřijatelnou? Proč o ní křičí "jsme proti", když záložny jejich lidmi spravované čekají, aby byla předloha uskutečněna a spořitelny teprve, jako čekají Němci a německé ústavy, aby to bylo provedeno. A tu drahota této výpůjčky jde v prvé řadě na účet spořitelen, ústavů, pojišťovacích a podobných sociálních ústavů, u nichž jest třeba jisté oběti, aby byly zachovány. Máme jíti v tom ocenění kursovním a úrokovém níže, tak, abychom přes to, že tu přináší stát takovou oběť, že přijímá válečné půjčky na novou půjčku, současně nechali ty ústavy přece padnout, donutili je ke krachu, aby celá řada lidí stržena byla také do jejich katastrofy? Anebo má býti 1/2% nebo 1% zatížení ponecháno, aby jejich prosperita pozvolnou likvidací tohoto zatížení byla zabezpečena? Jest otázkou, co jest lepší pro národní hospodářství, zda zničení statisíců existencí, či oběť státu v určitém zvýšení úrokové míry. Přišlo by jiné řešení levněji? na to nám v celém jednání, jehož jsme se zúčastnili, nikdo nedal odpovědi. A proto nemůžeme a nemohli jsme vzíti jiný předpoklad jednání než osnovu, která přece jen má známky promyšlenosti a která také nese určité znaky zkušenosti.

Konečně k tomu slovu, že tak se dluží kridatář, jak řekl dr. Rašín. Táži se, kdo do té situace stát zavedl. Udělal dr. Rašín za svého ministrování plán, který by byl pomohl státu k opravdovému vybudování hospodářství tak, aby nemusil toto rychlé provádění jednotlivých předloh opakovat? Myslím, že kromě té ohromné makulatury, která leží u našich berních správ, která je zatížením našeho berního aparátu, takže nemůže se dostati ku pravé své práci, vybírání daní, že valného užitku z těch velkých předloh z toho ohromného a překvapujícího plánu nebudeme míti. Tu bylo by slušelo panu dr. Rašínovi více skromnosti právě v kritice těch, kteří přišli po něm a převzali to, co on rozdělal. Velectění pánové, dnes volá pan dr. Rašín po zmenšení vydání na vojsko a pan dr. Kramář tomu tleskal. Není tomu dávno, co pan dr. Kramář volal o zvýšení výdaje na vojsko, abychom dělali cestu do Ruska, a toho nebylo potřeba. Již tehdy mohlo býti přikročeno k určité restrinkci a na základě jejich odporu se tak nestalo. Dnes demagogicky volat po snížení rozpočtu, po snížení výdajů je velice lehké. Nejsou to zase ty staré omyly té nešťastné neujasněné politiky maloměšťácké, tak jako se nám to stalo v historii již tolikrát? (Hlas: Stala se chyba!) Ano stala se chyba. To se nám opakovalo téměř pravidelně v každé určité periodě. Vždycky, když jsme domluvili s rakouskou vládou, a dnes domluvili národní demokraté s vládou českou. Je to totéž.

Němci cítí se u nás, že jsou v kleci. Ale oni do té klece, které vždycky nenáviděli, ale kterou chtěli dostat do své moci, aby byla jejich, přišli dobrovolně. Dobrovolně tu s námi žili a dokud bylo Rakousko, dokonce ta velká klec, v níž ta naše klícka se schovala a my byli dvakrát vězněni, byli s tímto dvojnásobným žalářováním dokonce spokojeni. Poněvadž oni měli otevřena vrátka z té velké klece do světa, my však byli skutečně ve dvojnásobném vězení zotročeni zemskou správou i politicky pod komandem Schönborna a Coudenhovea a ve Vídni pod zločinným režimem Stürgkhů a Seidlerů. My jsme byli v opravdové kleci, ze které nebylo pro nás východu, a když některý náš člověk podíval se dále než do Vídně, pak ucítil, co jest to, toužiti vylétnouti z té klece rakouské. Němci mohli se volně pohybovati, v Berlíně vyvolávat nenávist proti Čechům, jako zbytečné překážce německého hesla "Drang nach Osten".

Ovoce tohoto působení objevilo se na začátku války. Berlínské listy psaly po prvních vítězstvích v Belgii a Francii o nutnosti, po vítězné válce s německou tvrdou pěstí súčtovat se zločinnými Čechy, aby učinili konec překážce Čechů, účastí jich na dobrodiní německé kultury. A německé listy vídeňské, i českých Němců k tomu tleskaly. Měli jsme tedy pěknou perspektivu rýsovanou Němci, měli jsme pěkné naděje, jak s námi budou jednat, zvítězí-li. A tu je přirozeno, že my jsme toužili po tom, aby se tak nestalo.

A sen ten skutečně Němce sklamal. Místo odklizení překážky, vyrostla ona veliká a mocná a to je mrzí. Ztracený sen Berlín-Bagdad. Ale ten jsme nezničil i my, ten nebyl ztracen jenom k vůli i nám a pro nás, ten si zničili Němci sami, neboť kam vkročila německá noha a s ní maďarská, na Balkáně a dále k východu, všude tam poznali německou kulturu a netoužili již, aby cestu do Bagdadu jim umožnili. To není naše vina a proto nechť nechtějí na nás všecko svalovati a nechť sami se bijí v prsa o svojí vině. Oni nenávidí ten stát pro vinu nespáchanou a chtějí ho zničiti. A oni ho také ničí, ne tím, co dělají zde - to jest příliš chlapecké někdy - nýbrž co dělají němečtí kapitalisté, to jest nebezpečné československému státu. Řeknu vám jednu zajímavost z této sabotáže českých Němců, která má úmysl ničiti československý stát. Společnost, která vyrábí ocel na nářadí na Kladně - německá, to se rozumí - Poldina huť, účtuje 1 kg této ocele 23 K a s dopravou přijde v Praze na 26 K 13 h, takže 2 kg těžký pilník stojí 52 K 36 h. Ale kompagnoni této společnosti, rakouský kartel pilnikářský, může nám dodávati hotové pilníky za 43 korun ve 2 kg těžkosti. Co to znamená? Že náš vyvíjející se průmysl pilnikářský a nástrojařský má býti zničen, aby trh podržela Poldina huť a ocelářský kartel rakouský. U nás stojí litina 340 K za 100 kg a v tom jest dělnické práce za 5 K 40 h čili 1˙6%; ve Francii stojí 100 kg litiny 173 Kč a jest v ní práce dělnické za 7 K 60 h, čili 5˙7%. To jest ta sabotáž státu, která nám znemožňuje, abychom mohli vyráběti tolik, kolik potřebujeme v našem průmyslu, za ceny, s nimiž bychom mohli jíti do ciziny, s nimiž bychom byli s to konkurovati. To jest ten boj, který cítíme, to jest ta sabotáž německých společností, které ještě v jiném směru ji provádějí, když bilancují své domy místo 1-2% v dobách normálních 5-8% i také 10%, když stroje místo 5 - 10% amortisují 20 až 25%, když inventář amortisují více než 25% a když z úhrnného jmění účtují více než 11˙5% odpisu, aby zakryly skutečný zisk a šidily stát o daně. To, co nám říkají, že nebudou platiti, dělají dávno, a dělají to ještě k tomu v podvodnické formě falešných bilancí. Tu jest třeba, abychom jim ukázali, že známe, co dělají, že se jich nebojíme, nýbrž že dovedeme pracovati k tomu, abychom znemožnili tyto kapitalistické zločiny, které provádějí na účet našeho státu. Ty kapitalistické zločiny mohou býti zamezeny řádnou socialisací těch velkých podniků. A to jest také jedna příčina, proč páni Němci tak křičí proti našemu státu, poněvadž se bojí, že by jim tento kšeft vypadl jednou pro vždy z rukou. Ten křik jejich, že předloha jest nesociální a nehumanní, zní strašně falešně, protože oni nikdy žádného sociálního svědomí ještě neměli. Nemá ho na jedné straně pan Kostka, nemá ho také na druhé straně pan dr. Rašín, poněvadž oba dva směry jsou v jednom společny, totiž v cíli: nedati státu prostředků. A kdo má vinu na těch úpisech válečných půjček, kterých se chtěl tak lehce dr. Rašín zbaviti, o kterých pravil, že on napsal článek do "Národních Listů", za který byl odsouzen k smrti, aby lid neupisoval? Můžeme mu citovati odpověď svědka při jeho procesu p. dr. Preisse. Když se ho vyšetřující ptal, co má o válečných půjčkách říci, on praví: "Ano, tu bych rád něco předeslal. Při první válečné půjčce byl jsem povolán ke knížeti Thunovi, jenž mě prosil, abych věc podporoval. Napsal jsem také pro "Národní Listy" článek, on ho četl a byl s ním spokojen. Při druhé válečné půjčce dal jsem pak podnět, aby okresní hejtmanství utvořily komise pro poučování obecenstva. Při třetí půjčce bylo to potom organisováno, vypracoval jsem sám rozvrh prací a přednášek těchto komisí pro válečné půjčky a ten byl potom uveřejněn." To povídá druh p. dr. Rašína v jeho vlastním procesu. Snad bude namítati, že to měla býti obhajoba, ale my takových svědků, jako jest p. dr. Preiss, mohli bychom z Československé republiky přivolati ne sta, ale tisíce, a to nejpřednějších národních demokratů a býv. Mladočechů, kteří pracovali pro válečné půjčky a kteří přímo donucovali, aby se upisovalo. (Místopředseda inž. Botto ujal se předsednictví.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP