Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1892.

Zpráva

I. živnostenského výboru,

II. kulturního výboru

o návrh u prof. Dra Horáčka a soudruhů (tisk č. 917),

aby byly prohlášeny živnosti knihtiskařské a knihkupecké

za živnosti volné.

Návrh dra. Horáčka má za účel, aby odstraněna byla soustava koncesní v oboru živnosti knihtiskařské a knihkupecké tím, že by byl změněn živnostenský řád z 20. prosince 1859, č. 227. ř. z. potud, že by odpadly odst. 1. a 2. §u 15., § 21., odst. 3. a 4. §u 142. a první věta odst. 2. §u 143.

V odůvodnění tohoto návrhu se praví:

»Starý rakouský živnostenský řád z r. 1859 rozeznával vedle živností volných i živnosti koncesní, k jejichž provozování třeba úředního schválení, a novela z r. 1883 připojila k těmto dvěma druhům živností ještě živnosti řemeslné, k nimž třeba průkazů způsobilosti. Mezi živnosti koncesní náleží podle odst. 1. a 2. §u 15. a §u 21. živnostenského řádu i živnost knihtiskařská a knihkupecká.

Soustava koncesní setkává se již zásadně s mnohými námitkami a lze se s ní smí řiti jen tehdy, když důležitý prospěch obecný káže, aby provozování nějakého podniku nebylo zůstaveno libovolně komukoliv. Takovým obecným prospěchem jest na příklad veřejná bezpečnost (při podnicích dopravních, výrobě zbraní, třaskavin, parních kotlů, stavitelství a j v.), nebo důvody sociálně - politické (sprostředkování práce, zastavárny, pohřebnictví), zdravotní (prodej léků, jedů, pohodnictví), neb mravní (hostince, divadla, biografy). V dobách policejního státu byly jím i důvody politické a tyto důvody zejména byly příčinou, že i knihtiskařství a knihkupectví postaveno bylo pod úřední dozor a prohlášeno bylo za živnosti koncesní a provozovati je bylo povoleno jen osobám politicky spolehlivým. Toto stanovisko jest v demokratickém státě neudržitelné a postačí zajisté dobrý zákon tiskový, aby jakýmkoli výstřednostem ve směru tom bylo čeleno. Naproti tomu zásada koncesní co do knihtiskařství a knihkupectví má mnohé vážné vady hospodářské i kulturní. Každý obor podnikání, který jest vázán na úřední koncesi a ve kterém jest tedy vyloučena volná soutěž, chová v sobě živel monopolový, zesilovaný tím, že právě v něm usnadňováno jest tvoření svazů kartelových. To má však vliv na ceny výrobků takových podniků koncesovaných, při kterých účinky volné soutěže nemohou se uplatniti a které proto stoupají často vysoko nad náklady výrobní. Také v živnostech grafických, co do tiskopisů, knih atd., lze v nynější době pozorovati tak závratné stoupání cen, že tím vážně ohrožena jest všechna práce literární a vědecká a že tím vzniká skutečně nebezpečí kulturní.

Jedním z účinných prostředků proti tomu bude zajisté odstranění soustavy koncesní v tomto oboru a změna živnostenského řádu v tom směru.«

Živnostenský výbor zabýval se pečlivě návrhem prof. dra. Horáčka v několika schůzích a svolal také anketu zájemníků knihtiskařských a knihkupeckých o této otázce na den 22. října 1919, do které pozval zástupce korporace zaměstnaných i zástupce korporace zaměstnavatelské, dále také zástupce spisovatelů, aby se vyslovili o této otázce.

Zástupci zaměstnanců knihkupeckých přinesli do ankety po předběžných svých vlastních poradách organisačních usnesení, ve kterémž žádají, aby koncese knihkupecká byla zrušena, protože těžce poškozuje veškeré pomocnictvo a brzdí i rozvoj literatury a kultury našeho národa, a aby byla živnost knihkupecká prohlášena svobodnou, podléhající jen průkazu způsobilosti výučním listem, jako při ostatních živnostech podle platného živnostenského řádu a průkazu potřebné nepřetržité praxe odborné.

Současně vyslovili se proti zamýšlenému úplnému uvolnění živnosti knihkupecké odstraněním odborného průkazu o vzdělání, neboť tím nejen vzešla by škoda knihkupeckému stavu, nýbrž byl by ohrožen nejvyšší měrou i rozmach naší dobré literární produkce na prospěch literatury bezcenné, pro celý národ v duševním směru nejvýše nebezpečné a zhoubné.

Okamžitý zdánlivý úspěch knihkupeckého odvětví snad na počátku úplného uvolnění nevyvážil by nesmírných škod, jež by se nevyhnutelně v nedlouhé době dostavily, kdyby obchod s veškerou duchovní tvorbou národa přešel do rukou neodborných, nepovolaných, namnoze národu našemu nepřátelských, které by knihu hodnotily výhradně jako pouhé zboží obchodní spekulace, nepřihlížejíce pranic k jejímu vyššímu kulturnímu poslání, které české knihkupectvo ve své převážné většině již od dob Krameriových až po naše časy tak čestně respektovalo a zachovalo.

Konečně žádali vedle svobodné živnosti knihkupecké i zavedení »volné kolportáže« pro časopisy a spisy »periodicky vycházející« v mezích, jak jest zavedena již v zemích západních.

Zaměstnanci knihtiskařští žádají rovněž zrušení koncesního zřízení u živností knihtiskařské a odstranění závory, která až dosud zkušeným odborníkům ze řad zaměstnanců znemožňovala, aby se stali samostatnými, takže byli odsouzeni k doživotnímu poměru námeznímu, -- současně však aby živnost tato zařaděna byla mezi živnosti řemeslné, vázané průkazem způsobilosti, který by znemožnil, aby se živnosti zmocnili živlové nepovolaní a veřejnému zájmu i zdatnosti oboru namnoze i nebezpeční.

Zaměstnanci litografičtí vyslovili se naproti tomu pro zachování koncesí s průkazem způsobilosti pro svou živnost.

Zástupci zaměstnavatelských korporací jak knihkupeckých, tak knihtiskařských nehájili bezpodmínečně zachování koncesí knihkupeckých a knihtiskařských, za to však trvali na tom, aby živnosti tyto vázány byly průkazem způsobilosti. Knihkupci dokonce šli tak daleko, že sami poznamenali, že ve zvláštních uznání hodných případech výjimečných mohl by průkaz způsobilosti uvolněn býti pro jedince zvláště kvalifikované příslušným doplněním § 14. živnostenského řádu. Všemi mluvčími pak bylo uvažováno o změně poměrů v živnostech knihtiskařské a knihkupecké s hlediska politického, prospěchu sociálního, kulturního, hospodářského a lidového pokroku a činěny dedukce, jaká forma těchto živností byla by prospěchu celku zdráva.

Živnostenský výbor uvážil všecky okolností zrušení knihkupeckých i knihtiskařských koncesí se týkající, poukázal také na národohospodářské theorie o koncesích, podle kterých i nejmodernější státy, národohospodářští theoretikové i praktikové jsou ještě dnes za jedno, že svobodné provozování živností bylo a jest uznáváno pro mnohé případy vadným a že proto v zákonodárství všech moderních států, třeba že se uznává naprostá svoboda ve velké většině všech živností, zároveň se vyslovuje zásada, že pro určité živnostenské podnikání je třeba svolení státní moci, která klade podnikům za podmínku splnění celé řady předběžných pravidel a předpokladů, jako jsou: aprobace, průkaz způsobilosti a j., a že také při většině živností koncesovaných dlužno prokázati zvláštní způsobilost.

Z toho plyne (podle výkladů národohospodářských), že zásada svobody živnostenské a úplně volné konkurence se dobře osvědčila v přemnohých odvětvích průmyslových, ale že zevšeobecnění a naprostý průchod této svobody výrobní v zákonodárství živnostenském ukázaly se namnoze chybou.

Především velmi mnohé živnosti z příčin veřejných i jiných nelze uznati nikdy, žádným státem, za úplně svobodné a musí býti pro ně zachován systém určité vázanosti, koncese, aprobace, průkazu způsobilosti, oprávnění atd.

Pro jednotlivé obory výrobní je systém volné konkurence a úplně svobodného provozování, jakmile se provádí do krajnosti a obecenstvu spotřebujícímu i podnikatelům. Volná konkurence a úplná svoboda provozování, jakmile se provádí do krajnosti a všude, i pokud se jí nekladou jisté meze zákonem, může přímo vésti i k upadání výroby a býti na škodu obecenstvu spotřebujícímu i v těch oborech, ve kterých je dobře ponechati značnou volnost soukromému podnikání. Konkurencí a volností způsobuje se drobení mnohých živností, které zase má v zápětí, že síly v tom oboru se nedostatečně zaměstnávají a, i když umožňuje se jim snazší vstup do samostatného podnikání, snižuje se jimi úroveň životní proletarisuje se.

Porovnáme-li živnostenský řád říšskoněmecký (§ 16.) s naším § 15., tu uvidíme skoro analogii též, pokud se týče koncesního zřízení. Hledě na veřejnou bezpečnost udílejí se zde koncese pro dopravu, výrobu střeliv, plynu, vápna, pálení cihel, sádrových kamen, výrobu lepidel a mýdla, koželužny, jatky, škrobárny, sklárny atd.

Pro lékárny a p. žádá se průkaz způsobilosti a aprobace.

Tudíž stejně skoro jako u nás a, jak viděti, ještě daleko více považují se v Německu za koncesované živnosti ony, při nichž veřejný zájem toho vyžaduje, aby neměly býti volně každým provozovány.

Živnostenský výbor chtěl plně přesvědčiti se o tom, zdali se může uvedená národohospodářská teorie týkati také živností knihtiskařské a knihkupecké, a došel k tomu přesvědčení, z vývodů zástupců jak zaměstnavatelských, tak zaměstnaneckých organisací, že je možno od koncesí v těchto živnostech upustiti, když za řemeslné živnosti prohlášeny budou všecky živnosti, které mechanicky neb chemicky rozmnožují výrobky literární a umělecké, anebo které s těmito výrobky obchod vedou, t. j. knihtiskárny, měditiskárny, ocelotiskárny, dřevotiskárny, kamenotiskárny a podobné živnosti, čítaje v to lisy šlapací (§ 1. ř. ž.), a že také, pokud se týče samostatného nastoupení živnosti knihkupecké, čítaje v to i antikvariáty a provozování obchodu s věcmi uměleckými, obchodu s hudebninami, půjčoven takových věcí a čítáren, nutno trvati na průkazu způsobilosti, že nutno po této stránce rozšířiti znění § 38. živnostenského řádu, aby se průkaz způsobilosti vztahoval i na tyto živnosti.

Vzhledem k tomu však, že touto úpravou musí se měniti živnostenský řád v §§ 1., 13. a), 14., 15., 24., 24., 38., 142. a j., a dále, že chystá se také vláda vydati nový tiskový zákon, se kterýmž souvisí nejvíce otázka úpravy příštích poměrů v živnostech knihtiskařské, knihkupecké, antikvární, půjčovnách knih (pro něž platiž censurní povinnost), volné kolportáže a j. a konečně také hledíc na ustanovení živnostenského řádu (§ 24.), jímž ministr obchodu je zmocněn, aby ve shodě s ministrem vnitra, vyslechna obchodní a živnostenskou komoru, zřízené snad jednoty společenstevní a příslušná společenstva, sprostil jednotlivé živnosti nyní koncesované požadavku koncese, když podle změněných okolností sezná, že jest to přípustno, usnesl se živnostenský výbor na této resoluci:

Národní shromáždění, račiž se usnésti:

Ministru obchodu, průmyslu a živností se ukládá, aby ve shodě se zúčastněnými ministry podal do tří měsíců návrh zákona, jenž by ve zprávě uvedenou změnu živnostenského řádu provedl, a jenž by byl ve shodě schystanou osnovou zákona tiskového. Při tom řídiž se zásadami ve zprávě uvedenými, totiž zavedením průkazu způsobilosti pro uvedené živnosti. Přechodná doba budiž stanovena na 2 leta při provedení zákona o knihtiskařských živnostech pro kteréž však i pro dobu příští platiž censurní povinnost a naprostá spolehlivost

V Praze 19. listopadu 1919.
Předseda:
Zpravodaj:
Jan Slavíček v. r.
Vlad. Hatlák v. r.

II.

Kulturní výbor připojuje se ke zprávě a návrhu živnostenského výboru.

V Praze 20. listopadu 1919.
Předseda:
Zpravodaj:
Dr. O. Srdínko v. r.
Dr. Budínský v. r.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP